Už malé děti se ve škole dozvědí něco o měrných jednotkách a tráví spoustu času zkoumáním jejich vztahů a vzájemným přepočítáváním. Zkuste si ale stoupnout do fronty v lahůdkách a pozorně poslouchejte. Tady se rozhodně s gramy a jejich násobky nevystačí!

Včera jsem si totiž takový záblesk jasnozřivosti zažila. V obchodě bylo liduprázdno, prodavačka tak na mě měla dost času. A já slyšela sama sebe, jak od ní chci: čtvrt kila nakrájené šunky, může být i o kousek víc, přijede Patrick. Kolik váží ten balíček madelandu, co ho tam má připravený? Tolik ne, vzala bych si větší polovinu.

Paní vedle mě chtěla od její kolegyně kousek nivy, ne, ten trochu větší. A eidam v celku tak akorát na strouhání. Jo, to je dobrý. A ještě kousek točeňáku do špaget. No něco víc, asi tak dvacet centimetrů.

Nabírala jsem si vedle u regálu housky, když přišel starší pán a chtěl teplou sekanou – dvě porce a jedna může bejt menší, protože máma na to moc není, ale on ji má rád. Odsunula se jsem se k chladicímu pultu, a tedy z doslechu.

V tomhle obchodě pracuje několik žen a děvčat, všechny jsou téměř vždy milé a v pohodě. Když jsem viděla, jak s profesionální jistotou luští často pozoruhodně nepřesně formulovaná přání svých zákazníků a vytrvale balí balíčky tu s kouskem něčeho nebo s něčím akorát na ochutnání, pocítila jistý druh zadostiučinění.

Protože tady je názorně vidět, že když o to lidé stojí, dokáží se přesně domluvit i s pomocí nepřesných slov.

PS: Jednou jsem čehosi chtěla „asi dvacet deka“ a když se to prodavačka vážila, pokusila jsem se jí vysvětlit, že toho vlastně chci jen trochu, a těmi deky si jen pomáhám, protože je to zvykem tak říkat. No… koukala se na mě , jako by mi přeskočilo. Takže i nadále žádám tu patnáct, tu dvacet deka něčeho – nechci prodavačky mást 🙂

Tak co, jak přesní jste při nákupu v lahůdkách vy? 🙂 A ještě jedna zvědavá otázka navrch – kupujete radši v lahůdkách přímo vážené produkty, nebo ty zatavené v plastu v přesně definovaných množstvích? A proč?:))