Napřed trochu seznámení s tokem Bobrůvky. S říčkou, kterou Zvířetníci znají z Podmitrova – to je ta, jak jsme se v ní tak krásně i s pejsky čvachtali. Pramení u Nového Města na Moravě, klikatí svůj tok přes Vysočinu i okolo Podmitrova stále jako Bobrůvka, aby se v obci Dolní Loučky na pár kilometrů přejmenovala na Loučku a slavnostně se spojila jako pravobřežní přítok se Svratkou v Tišnově.
Připadá mi to trochu nespravedlivé, když po všech těch dlouhých kilometrech a peripetiích pod krásným jménem Bobrůvka, skončí jako Loučka, když konečně může podpořit vody Svratky.
Mokřad, kde pramení Luha, později Punkva
Podobný zmatek v názvu má například i Punkva. Voda pramení jako Luha, protéká krásnou krajinou, kde se střídají travnatá údolí s lesy. Potom se z ní stává (pouze ve Sloupu) Sloupský potok a o pár kilometrů dál, v podzemí, když se spojí s Bílou vodou tekoucí podzemím směrem od Holštejna, tak se konečně jmenuje Punkva.
Oficiální pramen je hezky upravený
Ta slavná Punkva, která se na moment ukáže na povrchu v jezírcích na dně propasti Macocha, potom teče opět podzemím, aby udělala radost turistům na lodičkách. Někde pod zříceninou hradu Blansek vykoukne ven a už teče jako povrchový tok, proteče všemi těmi průmyslovými zástavbami v Arnoštově údolí, aby se u Blanska vlévala do Svitavy jako její levobřežní přítok.
Na cestách kolmo… 🙂
Album, z října roku 2020 o zdrojnici Punkvy je tady:
https://dig.rajce.idnes.cz/U_pramene_Punkvy
Ale k Bobrůvce. To se začátkem července minulého roku udělalo na pár dní příjemné letní počasí, takže hurá na vejletík. Tentokrát jsme jeli s mojí sestřenou a jejím psem Brexem. Ten tou dobou dovršil správných ovčáckých tří let, a jako správný ovčák do Ajvinky nešprtá a ani po ní nešlape. Takže ona je ochotná si s tím velkým třeštiprdlem i hrát. Bezva parťák na výlety.
U Bobrůvky
K vodě, to už je pro něj vrchol blaha, je vodomilný. Něco, jako Erník od Ygy. Kde k tomu jako ausík přišel, je záhada. Zřejmě blízkost říčky Lubě, kde bývá celé léto na prázdninách. Bohužel, když je málo vody, tak mu stačí i bahnitá tůňka. Ale tento výlet si u Bobrůvky jaksepatří užil.
Brex má vodu rád
Původní záměr byl přesunout se podél toku po levém břehu proti proudu po červené turistické značce, od Šafránkova mlýna do skalní soutěsky Trenckova rokle. Podle pověsti se tam ukrýval baron Trenck se svou družinou. Kdysi dávno jsem tam byla s MLP, ale už si tuto přírodní zajímavost nepamatuji, tak byl nejvyšší čas si ji připomenout.
Ajvinka taky… 🙂
Jenomže po období vichřic a po zničení lesních porostů kůrovcem je všechno v přírodě úplně jinak. Neznačené cesty nejsou tam, kde mají být, takže stopař v Mapách.cz je na nic, jakž takž jsou zachovány alespoň značené turistické pěšiny.
V tomto místě Bobrůvka protéká a klikatí se úzkou, působivou skalnatou průrvou, pravý břeh je kvůli strmým skalnatým břehům podél toku neprůchodný. A levý břeh, kde je červená značená cesta byl takřka neprůchozí kvůli zásahům lesáků, kteří podél toku odstraňovali napadené suché stromy.
Vzhůru a radši neklouzat! 🙂
Takže nejenom šplhání po skalách, kudy pěšina vede, ale bylo nutné i přelézat zbytky odtěženého dřeva, u brodů byly hluboké výmoly od těžké techniky. Bylo to fyzicky dost namáhavé, takže největší radost zůstala na Brexovi.
Plácání se v Bobrůvce a pobíhání okolo nás po úzké pěšině, aby na mokrou srst nabalil prach, listí a větvičky, opět skok do Bobrůvky, škádlení Ajvinky, která takového šplhání nahoru a dolů po skalních schodech, měla stejně jako my akorát tak dost.
Vodovčák! 🙂
Jednu chvíli se propadl z asi třímetrové skály dolů do vody! Dopadl do hromady naplavených větví, díkybohu žádná z nich ho nepropíchla. Nicméně tento okamžik nahrál tomu, že jsme těsně před Trenckovou roklí výšlap otočily zpět. Stejně to byl pěkný výlet, podél vody, za pěkného počasí.
Na zpáteční cestě jsme se zastavily na pivko v Šafránkově mlýnu, když se náhle přihnaly mraky a spustila se bouřka s přívalem vody. Měly jsme štěstí. Nasedly jsme do auta a jely nahoru zpět po úzké silničce do Drahonína a dál domů.
Po cestách i pěšinkách
Ještě jsme nahoře, v dešti, zahlédli na svahu přes Bobrůvku stavby Havlova, který je dnes soukromý a náš bývalý pan prezident by toto místo, kde strávil notnou část svého dětství nepoznal. Je to přestavěné ve stylu podnikatelského záměru… Najít se dá na internetu. Rodiče a prarodiče mých kamarádek z tohoto kraje, si Havlovic rodinu pamatují, i samotného Vašíka, protože tu chodil i do školy. Místní lidé je měli rádi.
Je tu opravdu krásně
Kaňonovité údolí Bobrůvky v tomto úseku opravdu stojí za shlédnutí.
Album na Rajčeti je zde:
a Bobrůvka i náš Beaver si zahráli ve filmu..řeka,zeleň a stromy v historii – to je ono, jmenuje se to Apoštol indiánů a je to v archivu ČT…tak se kochněte… 😉
Ahojte vespolek, zdravím z tepla. Je tu cca 30 stupňů, voda tak 26. Jsme tu už týden a ještě pár dní zůstaneme. Sluníčko, teplo, jasně modré moře, bílý písek na pláži, která je hned pod naším domečkem. Je tu moc hezky, však už jsme tu 2x byli a poslední tři roky nemysleli na nic jiného. Domů vezu cca 6 kilo koření. A hodně jezdíme nebo chodíme na výlety, zítra jedeme na východní pobřeží a včera jsme se jako správní Češi fotili u rodného domu Freddieho Mercuryho. Příští rok jedeme zas.
Aido, hezky si to využívej! Tady není s počasím o co stát. Jedním slovem – hnusně.
málo koření! každej byste měli vézt minimálně těch 6 kg 😀
Milá Alex, žiješ v opravdu přkrásné krajině – ať už jí máš za humny nebo musíš jet kousek autem. Fotka Brexe je kouzelná, jak si vysloveně užívá jen tak ležet v potoku. Když si psi hupsnou zaplavat, to je jedna věc, ale co je těší na tom, jen tak ve vodě „mělce“ ležet (hmm tedy asi i v bahně)? No vlastně, když jsme se v dětství chodili koupat do Berounky k jezu, tak jsme si také lehali na jeho okraj a nechali s vodou omývat – tak proč ne psi :).
A třetí fotka mi připomněla OT dotaz. Když loni u Evropě začaly stoupat ceny el., lidé hledali náhradní zdroj topení – tedy dřevo a to kvůli tomu rychle děsně zdražilo. No a mne už tenkrát jako první napadlo – proč nespálit ty přebytečné haldy pokácených stromů zničených kůrovcem? Viděla jsem je před 4 roky na vlastné oči a navíc – myslím, že právě fotky či videa od Alex – ty kilometry kulatin pnaskládaných odél lesních cest, které nikdo nechtěl. Dřevaři nesváželi (nebo nestíhali), ležely ladem. Chápu, že se třeba nehodily ke pracování – ale pokud tam někde ležely a tlely ještě letos, proč je nenechat „rozebrat“ lidmi na topení? Nebo o ně nakonec – právě loni – rychle projevily zájem firmy, který z pilin lepily brikety apod? Já to tedy zas tak nesledovala, ale jak se nakonec lesní správy vypořádaly s těmi nekonečnými haldami nechtěného dřeva – víte to někdo?
Maričko, Brex je takový vodní australský ovčák 🙂 . Ajvinka už se pohybuje ve vodě buď plaváním , pro nějaký sport, nebo důstojnou, opatrnou chůzí. Jako štěně také dokázala potokem profičet. Ani aport nepotřebovala.
Chvilku jsem si myslel, že jsem podél ní šel do Lomničky a Lomnice do pivovaru, ale to byl Besének. Tak moje životní křižování s Bobrůvkou bylo naposledy při pronásledování TGV taženého po českých kolejích, u(nad) viaduktu v Dlouhých Loučkách jsem čekal nějakou dobu abych jej zachytil.
Bobrůvka i Libochovka mají taková ta hezká divoká údolí, hlavně teď v zimě a pak na jaře to má atmosféru divočiny
Čísílko, k viaduktům chodím dole, údolími. Nahoru na koleje bych se nikdy neodvážila. Ale když jsi se pohyboval po železničním tělese Kutiny, Lubné, Dolní Loučky nebyl si se podívat do některého z těch tří tunelů, kde za války byla německá továrna Diana,vyráběla Messerschmitty. V příhodné roční období se chystám do údolí říčky Haldy, kde jsou ještě vidět pozůstatky.
Díky, Alex, za připomenutí Bobrůvky, bylo u ní tak hezky! Už nevím, na kterém ze setkání v Podmitrově bylo až tropické vedro (možná, na obou 🙂 ), ale tehdy si Bobrůvku vodomilní psi fakt užívali. Náš Denis ovšem jen brodil, maximálně po břicho. 😀 Ostatně ani já jsem neodolala a šla se ochladit do vody. A procházka kolem Bobrůvky byla kouzelná, my šli po pěšině a Denis kus řičkou. Krásně tam bylo!
Máte kolem říčky krásně zeleno!
Dneska je u nás šedohnusně, ráno navíc byl po nočním lijavci led, tak jsem na parkovišti u líhně popojela, podrážky to nedávaly 🙂
No to bylo v červenci. Dnes tam musí být také ošklivě.
Alex díky! Je to přívětivý kraj, byla jsem v Podmitrově několikrát a vždy mi tam bylo dobře. Bobrůvka kolem je pro psy parádní a mně zůstane krásná vzpomínka. 🙂 To by mne také zajímalo, co bude s areálem kempu. Náš místní potok se jmenuje každý kousek jinak.
Já ani nevím, proč to u některých toků tak je. Zmatek v názvech.
Jak říká Dede – u vás je táááák krásně. Též přávidím ty potoky – hlavně v létě, když vidím vylézat Erníka z našich bahňáků (holt v lužním lese voda neskáče přes kameny, ale přes tlející nánosy listí a padlých větví).
Znovu jsem si s radostí prohlídla album s Punkvou a nové album s Bobrůvkou – krásné počasí. I u nás je šedivo, i když před chvílí na chvíli vykouklo slunko. A ráno jsem potkala hejníčka švitořících vrabčáků a aspoň osm kosů! Asi to jaro přece jenom přijde… někdy… někde…
YGO, až jaro přijde k nám, tak půjdeme zase s pejsky na čundřík. Co ty na to?
Jojo! Kdykoli, kamkoli…
Já za těmi potoky a říčkami musím jezdit. Směrem na vysočinu jich pár takových pěkných je.
Milá Alex, tam u vás je tak hezky! A upřímně závidím v dosahu takovou pěknou „psí“ říčku, jako je právě Bobrůvka… My tu v okolí nic podobného nemáme. Buď malé mělké potoky nebo už větší řeky, kde to není vždy pro psy bezpečné.
A víš co? Naprosto jsem netušila, že se řeka může na svém toku přejmenovat jinak, než že na soutoku převezme jméno větší sestry 🙂
Dnes je venku opět nevlídně, já musím do Prahy, tak koukám na tu sluncem zalitou řeku a je mi fajn.
Díky!
Bezpečnou cestu, Dede! U nás je zatím polohnusně. Že by byla naděje na zlepšení, to se na žádném počasovém serveru nezmiňují.
a Bobrůvka teče kolem Beaveru (Strážek) 🙂
Jo tak Beaver je ve Strážku! Co víš o tom, že Podmitrov se prodává a vznikne tam něco jiného?
nic, ale poptám se….
majitel Podmitrova zemřel, manželka se synem to dotáhli do konce roku 2022 a nabídli to k prodeji…