Jakpak se netopýři měli na jaře? Poslední vyprávění ze života s netopýry končilo příjezdem ze zimování.

Běžný netopýr se na zimu důkladně vykrmí a pořídí si val hnědého tuku za krkem, aby z něj během pětiměsíčního spánku ubíral a probudil se na jaře štíhlý až hubený. Probudí se díky hlasu přírody zrovna v době, kdy je venku dost hmyzu k lovení.

Netopýr v lidské péči nespí pět měsíců. Je probuzen o několik týdnů dříve, aby se vyhnul nejkritičtější době raného jara. Hibernace nikdy není bez rizika. Někteří netopýři se už neprobudí, jiní rychle hubnou a je třeba je dokrmit.

Jarní bydlení 1

Ostřílený netopýr v dlouhodobé lidské péči ví, že se v jeho boxu jednou týdně objeví nová porce jídla, a tak se do vykrmování příliš nehrne. Ví, že to dožene v zimě. Na jaře mívá více tukových zásob než na začátku zimování.

Mariella a Julián byli po zimě patřičně vypolstrovaní. Sestavuji jim modrou látkovou postýlku, aby to polstrování brzy vylítali a vyběhali.

Jarní bydlení 2

Zvířata prý během hibernace zapomínají spoustu věcí, které uměli před zimováním. U netopýrů se to zatím nepotvrdilo.

Mariella se letos projevila jen… krapet nepříjemnou náladou po probuzení?

Než jsem si stihla vzpomenout, že takhle vždy dává najevo jistý druh diskomfortu, měla jsem pod svetrem bobek.

Jarní bydlení 3

Protože netopýři jsou vzhůru, nastává také sezóna popularizace. Ty letošní mají jedno společné – přichází na ně mnohonásobně více lidí než dřívější roky (nejen ty koronavirové).

Konal se také druhý Netopýří večírek online (více se dovíte zde). Naživo jsem ho nestihla a podívala se až na záznam – s přednášející na drátě, takže to vlastně online bylo.

Mariella visí

Z přednášky se dozvídám, že mezi projevy netopýří náklonnosti patří i tulení a opečovávání. Jako první si vzpomenu na Juliána, často odpočívajícího pod Mariellou. Nic sexuálního v tom asi nebude. Netopýři se obecně rádi schovávají, tulí k sobě a zahřívají — zvlášť k o celých 8 g větším jedincům. Mariella dokonce preferuje spaní v záhybu deky místo ve visu. Fleece totiž nejvíc připomíná netopýří srst a je v něm teplo.

Ráno mi stačí jeden pohled do voliérky a mám představu, jaké počasí je venku. Oba netopýři v dece — zima, Julián visí a Mariella v dece — tak akorát, oba netopýři visí — teplo.

Nevýhody spaní ve visu 🙂

První letošní víkend o samotě doma. To zas bude tichá domácnost. Ale nepřechází mě naděje. Zase chystám denní porce hmyzu do tří misek a doufám, že nezbaští všechny ještě v pátek večer.

Domů se vracím v neděli po poledni. Netopýři zakrátko dávají vědět o své existenci. Kontroluji misky. V jedné ještě trochu zbývá. Že by se naučili šetřit? Nebo jsem přijela včas?

Doufám, že se naše soužití vyvíjí příznivým směrem.

Obzvlášť když mě čeká několikadenní pracovní cesta a netopýři mají putovat na hlídání. Budou u netopýří tety, kterou dobře znají. Pojedou k ní rovnou z akce, kde se budou tvářit roztomile. Nebo aspoň schovají zuby.

Najdete netopýry? (1)

Julián hned na úvod počůrá roh boxu, ve kterém se bude schovávat celou akci. To aby bylo jasno, že nemá náladičku exhibovat. Zjišťuji, že Mariella má pěkně přerostlé drápy. Musím požádat zkušenější netopýrařku o manikúru.

Pro netopýry si odskakuji z práce. Jsou nuceni strávit den v kanceláři a absolvovat cestu pražskou MHD.

Večer mám tichou domácnost.

Najdete netopýry? (2)

Netopýři se mnou obvykle nemluví, když je převážím k tetám a pak zase domů, nebo — což je daleko horší! — se skandálně opozdím s večeří, a to třeba i o několik dní. (Jednou se snad naučí, že každá miska je na jiný den.)

Co se ale týče jídla, v tom mají jasno.

Když jednoho večera odnáším misky k výměně vody a dosypání hmyzu, Mariella vyjde z úkrytu a trpělivě čeká těsně u místa, kde misky předtím byly. To aby to neměla daleko. Přece za jídlem nepoběží! Už tak chodí k misce nejpohodlnější cestou po fleecu a vyhýbá se kamenům a větvím.

Najdete netopýry? (3)

Druhý den zkouším experiment. Připravuji krmení uprostřed bílého dne.

Za deset minut slyším Mariellu baštit.

Mám podezření, že se začne rozehřívat, jakmile slyší chrastit klíče v zámku. Co kdybych hned přinesla jídlo!

Julián se naučil jíst i v přítomnosti lidí, protože by na něj jinak nikdy nic nezbylo.

Mariella

Mariella je tak trochu hádanka. Není z dětství zvyklá na lidi a její druh je znám protivností a schopností otočit hlavu do nečekaných úhlů a kousnout. Když je v blízkosti jakákoli část těla jiného člověka, obvykle jí udělám rukou stříšku nad hlavou. Co kdyby se onu zajímavou schopnost rozhodla použít?

S jinými lidmi se potkává sporadicky, obvykle je jen vidí skrz síťované stěny ohrádky nebo průhledný plast boxu. A mně prošly rukama desítky netopýrů po třicítce jsem ztratila přehled), ale jen čtyři z nich byli trvale hendikepovaní. Ti ostatní měli zůstat divocí v péči.

Pochopitelně, ne vždy se zadaří. Někteří divocí netopýři si velmi rychle zvyknou na lidskou společnost a jiné se spoustu let nepovede ochočit ani o píď.

Juliána jsem první měsíce vídala jen letmo. Pak letmo na cestě mezi miskou a úkrytem nebo úkrytem a miskou. Dodnes jí v soukromí. Přiletět, skočit po hlavě do misky, odletět s červem do výšin, zbaštit.

Ulovil jsem kořist a jím v úkrytu

Zato vylepšuje svoje lovecké metody. Například ví, že když zavřu zip na bočním vchodu do jejich minivoliérky, už je „bezpečné” letět si pro jídlo. Když cvaká pinzeta, je třeba být připraven k okamžitému vzletu, protože v misce budou zophobáci a je třeba je rychle ulovit, než utečou nebo je zbaští Mariella. Ale je třeba dávat pozor na ruku; někdy jen přinese misku se zophobáky a zmizí a jindy je jednoho po druhém nosí do misky na pinzetě.

Občas dojde k omylu.

Zrovna nesu pinzetou do misky druhého zophobáka, když mi zničehonic na ruce přistane natěšený Julián. Velké zklamání a ještě větší leknutí. Neuvěřitelným fofrem mizí… ne do úkrytu, ale pouze na boční stěnu postýlky. Počká v bezpečné vzdálenosti. Už jen chvilka a může si ulovit svou oblíbenou pochoutku.

Tentokrát se neschoval ani nezakousl do prstu. To je pokrok.

Visíme spolu 🙂

HORKÉ NOVINKY Z NETOPÝŘÍHO SVĚTA!

V pátek 17. června bylo Juliánovi devět let. Gratulujeme!

Krásný a chytrý samec netopýra pestrého Syčák, kterého jsme zachránili na podzim s nehezkou tržnou ránou na křídle a boku, je stále v záchranné stanici. Díry v křídle zarůstají dobře, pokud ze všech stran má odkud dorůst blána. Syčák měl ale tržnou ránu přes křídlo až na bok. Směrem k trupu zarůstá blána pomaleji. Rána na trupu se zahojila, kůže se obnovila a na jaře už mu začala dorůstat srst. Dokud však nebude mít křídlo zcela zahojené a bez děr, nemůže létat.

Tomině jsou touhle dobou dva roky a dva měsíce. Pravděpodobně pobývá v letní kolonii, kde bude letos vychovávat svého prvního potomka. Pipouška je teď nejspíš také čerstvou matkou.