Znamená to, že když se přestanu barvit, že zestárnu?
Upřímně: trochu asi ano. I když vám skoro určitě budou přirozeně stříbrné vlasy slušet víc než barva (zvlášť pokud si vlasy barvíte doma sama a na tmavo, takzvaně na Nšo-či), budete nejspíš vypadat starší. Totiž: lidi vás budou vnímat jako starší, i když budete vypadat líp. Nespravedlivé, co?
Jenže s tím, že šedá barva je spojená se stářím, nic neuděláme, jde o podprahové vnímání světa tak, jak jsme se ho učili znát od narození. Většina mladých lidí šedivá není, ergo kdo je šedivý, je starý. (Bylo by zajímavé zjistit, jestli tenhle automatismus fungoval i v minulých dobách, kdy barvení nebylo tak běžné, a hlavně tak dokonalé.)
Pokud tedy stojíte před rozhodnutím, jestli do toho jít a na barvu se konečně vykašlat, musíte si vybrat: buď chcete vypadat přirozeně a chic, nebo za každou cenu mladší. Je totiž pravda, že muži většinou nejsou žádní estéti a to, čeho si já všimnu okamžitě – špatně podomácku dobarvených vlasů, zmučených dlouholetou aplikací chemie, případně snahy skrýt šediny pod melírem – muži prostě nevidí. Je jim to úplně fuk. Existují výjimky, které ocení krásně upravené stříbrné háro, ale jsou to pořád výjimky.
Musíte být připravená na to, že pokud máte malé děti, budou lidé možná občas váhat, jestli nejste jejich babička. A někdy to i řeknou.
Že vás někdo pustí sednout v metru (to se mi ještě nestalo, ale mentálně se na to připravuju).
Že když vedle vás půjde kolegyně, která je o deset let starší, ale vlasy má blond, protijdoucí muž se podívá na ni. To je první signální, nedá se to ovlivnit a nemá smysl nad tím truchlit. Pokud s tím nejste srovnaná, tak dál barvěte.
Možná zestárnete i mentálně – tedy pokud stáří rovná se vyrovnanost, schopnost vybírat si, zač mi stojí za to bojovat, a umění nechat věci plynout, pokud se nedají ovlivnit. Já tohle za stáří nepovažuju, je spousta mladých lidí, kteří to umějí a moudrostí by mohli strčit do kapsy ledajakého seniora a seniorku.
Když už jsem u těch babiček: bývají největšími odpůrkyněmi nebarvení. „To myslíš vážně?“ zeptá se vás nejspíš vaše matka nebo babička, až vám začnou být odrosty vidět. Šedivění tak může vnést trochu neklidu i do mezigeneračních vztahů, protože nejedna matka bere dceřino rozhodnutí jako pozdní revoltu vůči sobě, případně si s vašimi šedinami sama bolestně uvědomí, že už je opravdu stará, když má šedivou dceru. Too bad, mama. Cope with it.
A do třetice: pokud je vám něco mezi čtyřiceti a padesáti, lidi kolem dvaceti vás začnou vnímat jako generaci svých rodičů. Pokud jste – jako já – vypadaly s barvou o deset patnáct let mladší, tak teď tenhle rozdíl, na který jste si možná zvykly a který byl fakt příjemný, zmizí.
Najednou budou vaši kolegové říkat věty jako „tohle říká moje máma taky“. Pokud na tenhle zábavný sociální šok nejste připravené a zajíčky kolem třicítky jste dosud spíš balily, než abyste si připadaly jako jejich mámy, bude to náraz, ne že ne.
Aby bylo jasno: Nebarvit se je v pořádku. Barvit se je v pořádku.
Pokud vás téma zajímá, další články autorky najdete zde 🙂
https://www.facebook.com/sedajedobra
Dede: Děkuju Lucii za dobře zpracované téma, kterému se žádná z nás nevyhneme – a kdo ví, možná ho řeší víc mužů, než by nás napadlo, jen ti se o tom radši nebaví 🙂 Ona také není šedá jako šedá…
A tak se dnes ptám – barvíte? Nebarvíte? Jaké máte plány do budoucna?
Šedé vlasy vypadají dobře ještě v hodně krátkém sestřihu, ale to musí být nejlépe husté. Co jsem četla, tak v Holandsku se ženy nebarví, ale taky tam téměř všechny mají ježka nakrátko. U dlouhých vlasů je to problém vůbec. Jemné a ještě šedé vlasy…to je problém. Přírodní odstín šedých vlasů navíc často může být do žluta, matný anebo se tam míchá původní a šedá barva a výsledek je „nijaká, myší barva“. Nenalíčená a ještě třeba i nenápadně oblečená přírodně šedovlasá žena s jemnými vlasy (s šedým nevýrazným obočím…)vypadá zpravidla o deset až patnáct let starší. Bohužel. Kdo má přírodně šedé vlasy, měl by asi pouvažovat o přelivu, nutností bude se docela dost líčit, zejména obočí a řasy, a výrazně, barevně oblékat, jinak je to „model babka“.
Ano, mám kamarádku, která má úžasné pevné stříbrné vlasy stříhané velmi nakrátko – a moc jí to sluší. Podobně kvalitní i delší šedé vlasy jsem vídala na Norkách. Ale upřímně řečeno, kolik z nás má takové štěstí? 🙂
Paní novinářce Zídkové nechci dávat nevyžádané rady, ale když jsem ji viděla na fotkách, na jejím místě bych se ostříhala nakrátko. Ty nebarvené šedé kudrnaté vlasy jí přidávají na věku tak deset let navíc, myslela bych si tak dáma kolem 55. Jinak ano, málokdo má štěstí, aby šedivěl „hezky“, měl pěkně stříbrné vlasy, husté a kvalitní. Většinou vlasy s věkem nejen šedivějí, ještě i řídnou, ztrácejí kvalitu. Už to je důvod uvažovat ve vyšším věku o kratším střihu.
Ne každý obličej snese krátké vlasy 😛 Eh, můj třeba fakt ne. A vím to proto, že neznalé kadeřnice si do kudrnatých vlasů rádi hezky střihnou – natáhnou a střihnou… Výsledek byl několikrát v mém životě děsný a z jednoho mám dokonce dokumentaci, protože mě takhle zohavila kadeřnice přímo před vítáním občánků u mého mladšího syna. Jediné se tomu nedá upřít – vypadala jsem upraveně. Děsně, ale „konečně“ upraveně 😛
Stříhat kudrnaté vlasy je asi dost těžké a ne každý kadeřník to umí. Jinak souhrnem, stárnutí je vopruz na tu či onu stranu:) běhat po městě šedivá nebo barvit? střihat nebo nechat? Aspoň že novináři mají o čem psát:)))
Podstatné je, aby ženy měly bez zostouzení na výběr. Chci být šedivá – ok. Chci se barvit – ok. Chci vypadat jako příšera z vesmíru – o o o okkk 😀
Čtu až dnes a vidím, co názorů na barvení/nebarvení se tu našlo. I z počtu příspěvků je vidět, jak je toto téma aktuální.
Já osobně se nechávám barvit tak 2-3 x za rok. Dlouho jsem vzdorovala, protože jsem měla tmavě hnědé vlasy, tedy jasně definovanou barvu. Neměla jsem potřebu nějakých experimentů. Určitě bych ale váhala, kdyby to byla taková ta po….ná sláma. První bílý vlas se mi objevil krátce po operaci kolene, tedy ve 23 letech. To jsem řešila vytrháváním. Postupně bílých vlasů přibývalo, až už to škubáním přestalo být řešitelné. V tomto mám totiž vlasy spíše po mámě (rovné a dříve šedivějící). Raději bych měla tátovy vlasy, když už jsem po něm jinak celá. Ten měl totiž vlnité vlasy (ne pudl) a v jeho 65 letech byly ještě tmavé. No nic, v určitou dobu jsem si uvědomila, že mé vlasy vypadají tak nějak špinavě, matně. Tak jsem na to začala dávat melír a barvu co nejbližší té původní. Melír totiž zatím relativně dobře schová dorůstající šediny mezi tmavými vlasy. Stojí to tolik peněz, že z toho chlapi padají do vývrtky. Nemám totiž odvahu se barvit sama. Ale zase já tolik času na krášlení nemám a v této frekvenci barvení 2-3 x do roka se to ještě snese. Postupně asi začnu barvu zesvětlovat asi tak, jak uvidím, že odrosty jsou světlejší a světlejší. A jednoho dne asi dojdu na to, že nechám vlasy bílé jako nakonec i máma. Ale uvidím, na to, abych byla šedivá se ještě necítím. A když to není nutné, proč bych si nepomohla, když můžu? Ale budu respektovat všechny, které se rozhodnou mít vlasy šedivé. Důvodů mají určitě spoustu.
No, já se přestala barvit v padesáti. Předtím jsem vystřídala snad úplně všechno, byla jsem bordó, lilková, taky hodně dlouho blond, jenže mi vlasy rostou hodně rychle a během 2-3 týdnů jsem měla velké odrosty. A fakt se mi nechce tak často chodit k holiči. Teď mám klid, vypadám na svůj věk, co nadělám, když jsem stará. Spíš mi přijdou smutné ty paní, co se stále snaží barvit, 3/4 hlavy mají hnědé/rezavé/černé a pak ty 2 cm bílé odrosty. Nebo takové ty veselé pramínky, to je taky dost peklo. Než tohle tak radši fakt žádnou barvu. Dobrý šampon, dobrý střih a je to.
Aido, tady bych se ozvala – není veselý pramínek jako veselý pramínek:)) Ono dost záleží na tom, kdo to udělá a co zákaznice u kadeřnice zrovna zkouší 😛
Třeba mě většina mých nápadů docela vyšla, až na klasický blond melír vepředu, když jsem měla vlasy tak nějak do tmavo zrzava (ne bordó, ne třešňová, to jsou pro mě zakázané odstíny, asi jako zelená a modrá:))
To se ozval i jinak velmi tolerantní Martin a pravil… no dobrá, nebudu říkat, co pravil, ale lichotka to nebyla 😛 Bohužel měl pravdu, takže jsem tento pokus při nejbližší příležitosti zrušila:))
Omlouvám se za pravděpodobnou nezamýšlenou netaktnost, fakt ty „veselé pramínky“ ráda nemám, ale nemyslela jsem to osobně, resp. nějak konkrétně na některou z vás. Holt teď poslední dobou ty pramínky vídám nějak častěji a fakt to sluší jen málokteré.
Co si budeme říkat, vždy se to nepovede. Ale to je hlavně věcí těch dam, co se jim líbí:)) Počítám, že nad mým neučesatelným pudlovlasem se taky leckdo ušklíbne. Což je mi jedno, pokud mi to neřekne 😛
No a já jsem „pudlovlasy“, tj. vlnité vlasy, teda jestli tomu rozumím dobře, vždycky chtěla mít, povedlo se mi to až teď na staré koleno, s těma šedivýma, prostě se ty vlasy chovají jinak.
Jinak, moje nejlepší kamarádka Kačka má opačný problém. Má nádherné, husté a hodně vlnité vlasy (taky už mírně prošedivělé, ale moc jí to sluší), nicméně si celý život přála mít vlasy rovné. To si nevybereš.
No a MLP, ten je (jak se říká) „interesantně prošedivělý“ snad od 30, teď už je skoro bílý. Má výhodu, že má takové ty husté a pevné chorvatské vlasy a mladě vypadající obličej, takže mu to hrozně sluší.
Jinak, syn má hodně šedivých pramenů už snad od 16, když vesloval – on to byl fyzicky dost záhul a takhle se to projevilo. Dcera je naštěstí naturblond a navíc mladá, tak u ní zatím nic.
Když máš kvalitní vlasy tak máš po starosti. Ale když to máš jako poch…. slámu jako já tak co s tím?
No nevim, kdybych se rozhodla ze chci vypadat „chic“, ze bych si přestala barvit vlasy. Pokud si žena nechá vlasy šedivé a vypadá náramně, ma vždy perfektní sestřih a vlasy upravené. Mela jsem záchvat, ze bych si přestala vlasy barvit, ale kadeřnice mi myšlenku rychle vyvrátila.
Mám přirozeně tmavé vlasy, barvím se a nemíním na tom něco měnit. Totiž nebarvím SE, ale svou hřívu s důvěrou svěřuji do rukou odbornice. A hodlám v tom pokračovat za á proto, že si nedokážu představit nějaký slušně vypadající mezistupeň mezi bílými a tmavými vlasy a hlavně za bé proto, že s bílými vlasy bych rozhodně neomládla. Takže zůstávám u své tmavě čokoládové s veselými červenými proužky v ofině. 🙂 Ale taky znám dámy, kterým šediny vyloženě sluší. Jen já nejsem ten typ.
No, já se zatím barvím, teda barví mne Kačka s Andělkou, takže občas je to i melír… Šedivá jsem tak od čtyřicítky, oproti mamince jsem heroj, ta byla šedivá už na vysoké. Já bych si i tu šedivou nechala, ale mám takové chmýří a nedovedu si to šedivé představit, no. Budu se muset poradit s naší kadeřnicí, ta je odborník na stříhání, tak že by vymyslela něco, co by na té hlavě alespoň nějak vypadalo!
Hm. Když si vlasy barví muži, připadají mi směšní.
V poslední době se mnohem víc řeší ženské šediny, než kdy dřív. Zastánkyně nebarvení mají mnoho argumentů, proč nebarvit. Zastánkyně barvení zase plno svých argumentů, proč barvit.
Když si žena barví šedivé vlasy a nechá je hodně odrůst a nedbá na úpravu, vypadá to fakt strašně. Na druhou stranu, pokud si žena barví vlasy a dobarvuje pravidelně, vypadá opravdu o dost mladší.
Dnes jsou ve většině na trhu barvy, které vlasy vyživují. Šedivé vlasy jsou mrtvé vlasy, většinou se různě kroutí, krabatí, nedrží tvar.
Já zatím setrvávám v barvení.
A ještě doplním, že jsou ženy, kterým šedivé vlasy fakt sluší. Ale jiné v nich (hlavně v těch popelavých) o mnoho zestárnou). Nemám nic proti barvení, ani proti nebarvení, důležité je to, jak se v tom kdo cítí. ♥
mám vypozorováno, že pánové většinou šediví do odstínu stříbrné lišky/vlka, což je barva oku lahodící. my dámy šedivíme v širokém spektru od myši domácí až k lišce stříbrné. a podle toho to taky sluší/nesluší. teda nevím, co tím matička příroda zamýšlela 😀
Blážo, uvažovala jsem nad tou směšností viz „Když si vlasy barví muži, připadají mi směšní.“ Řekla bych, že i muži mají právo na vzdorování času 🙂 a u těch, kdo o sebe dbají a chodí ke kadeřnici to nejspíš nepoznáš.
Řekla bych, že se to pozná se to u nadšenců, kteří to páchají doma s minimálními znalostmi, nebo u těch, kdo se domnívají, že to tak (obvykle hodně nápadně) má vypadat:)) Samozřejmě nemluvím o barevných čírech a tak – to je celý styl, ne jen barva 🙂
Asi máš pravdu, u těch, kde se to nepozná. Ale mám bývalého kolegu, jsme stejně staří a já ho shodou okolností znám ještě ze střední, cca od 17. Byl to vždycky fešák, světle hnědé , přirozeně zvlněné vlasy. Pak je jednou o xx letech objevil jako můj nový kolega, vlasy stále stejné, stále fešák, vypadal mladě. Pak přestal být kolega, dlouho jsem ho neviděla, my se nijak nikdy zvlášť nekamarádili a najednou – asi před 2 měsíci jsem na něj narazila na parkovišti před obchodem v Kralovicích. Já ho poznala podle postavy, stylu chůze, obličeje, ale měl černé (!!!!!) vlasy, účes stejný, ale ta umělá barva z nich cákala na všechny strany a tos nemusela vědět, jakou měl původní barvu vlasů. Asi jsem na něj koukala dost vytřeštěně 😀 , protože mi začal vysvětlovat, že známí mají někde poblíž chalupu či co. No, chvíli jsme konverzovali a já měla co dělat, abych se nerozesmála a nezeptala se, co se mu přihodilo. To by asi nedal, byl to vždycky těžkej frajer, a vždycky ne nesl jako polobůh, ale co je moc, to je moc 😀
Jo, tak to je přesně ten způsob, jak by se to dělat nemělo 😀
Už jsem měla na hlavě leccos. Kdysi i zářivou rudou Soňu,taky růžovou na blond vlasech. Od dětství jsem měla krásnou heřmánkovou barvu,než se holky na střední rozhodly,že mne vylepší a udělají ze mne blondýnu kysličníkovou,přemluvily mne, tenkrát nic jiného nebylo a blond letěla. 🙂 Pak jsem změnila na hnědou,posléze mahagon, ten mi seděl nejvíc, pak jsem o něco zesvětlila na rez abych se nakonec rozhodla pro opět heřmánkovou, s tím, že přirozeně zešedivím promelírovaná,to mi pak zhatila euforie po konci covidu,takže jsem nabyla opět melír dost přirozený a teď pomalu odrůstám páč chlupodravka porodila malého Felixe a tak čekám a uvidím a teď se jdu schválně podívat zblízka, v jakém je to stavu.
Dnes jsem se opět po roce nechala odborně zastřihnout a zjistila, že moje kadeřnice do konce roku návrat od svého malého synka neplánuje. Když vím, jak těžko se udávají do předškolních zařízení malé děti, vůbec se jí nedivím.
Takže jsem si koupila další barvu a jedu dál, močálem černým kolem bílých skal 😛
Vlasů už moc nemám, a ano, jsou z původních tmavých světle šedivé. Když jsem někdy před dvaceti lety začínala šedivět, předpuberťáková dcerka mi vysvětlovala, že by to chtělo barvu…
Tak jsem jí doporučila, aby se někdy v tramvaji podívala na sedící dámy, jak to vypadá, když barva odrůstá… Podle mně horší než šediny.
Ke kadeřnici nechodím, z jemných vlasů se zázrak udělat nedá. Vrásky v obličeji a vrásčité ruce žádný účes nezamaskuje. O zřejmě správný dost krátký sestřih nestojím, táhlo by mi na krk a uši :-).
Revizoři mě také ignorují… prostě 70+
Dovolím si přidat vlastní myšlenku:)
Řekla bych, že na šedivění je nejhorší ten moment, kdy se objeví – tedy pokud člověku není dvacet, to ještě VÍ, že není starej. Teď jde o to, jak se k tomu ta žena postaví. Tady asi dost záleží nejen na věku, kdy se to stane, ale i na celkových životních okolnostech. Jak to třeba aktuálně milovaná a sebejistá žena neřeší, pro jinou to může být náhlá hrozba, se kterou se nějak musí vyrovnat. Barva pomůže na ven, to bezpochyby. Vevnitř to smíření může trvat déle, ať je už výsledkem barvení nebo hrdé přijetí šedin.
A ne, nemyslím si, že by to byla blbina. Není. Je to vývojový stupeň, na který se nám obvykle nechce šlápnout:)) Tedy s výjimkou lidí, ke kterým byl život tak drsný, že jsou rádi, že se toho šedivění vůbec dožili…
perfektně shrnuto… technicky vzato, jde „jen“ o postupné ubývání pigmentu a kolik s sebou nese návazností.
Přiznávám, že jsem v životě neměla barvu „vydrží až půl roku“ – vždy jen vymývací anebo hennu, protože představa centimetrového pruhu odrostlých vlasů mne nijak nedchla a další představa, že co tři týdny na barvení už vůbec ne. Takhle si to tam plácnu a postupem času jsem zase na svém, viditelných odrostů nemajíc.
A v poslední době už jsem si na hlavu ani nic neplácala, nějak mi chybí energie čičo – naštěstí jsem po taťkovi blond a že fakt už těch šedivých vlasů mám dost jsem si všimla až minulý týden, kdy jsem zavítala k chlupodravce. Tož asi si na tu golozňu zas nějaký ten sajrajt dám – i když do zářivě měděné už asi nepůjdu, budu se držet svého odstínu, už jsem si na něj tak nějak zvykla.
Nicméně si myslím, že dámy se stříbrným až bílým vlasem mají šmrnc (o pánech nemluvě) – například taková baty!
Ještě k těm šedivým odrostům u dam, které se chtějí vrátit ke své přírodní barvě – myslím, že kadeřnice už umí namíchat takové barvy, aby ty původně nabarvené zbarvily jako ty vyrůstající, takže žádný šokový předěl se nemusí konat. Do toho možná časem půjdu.
Já se barvím už od 40 let. Při operaci mě v nemocnici oholili hlavu a mě pak už narostly vlasy šedivé. Takže se barvím a vlasy prosvětluji melírem. Chodím už léta ke své dvorní kadeřnici a ta ví jak na to.
Upravené šedivé vlasy jsou hezké, ale sluší málokomu.
Napadá mě britská královna Alžběta II a herečka Helen Mirren .
Mám dojem, že jsem viděla ve stříbrné verzi i Meg Ryan 🙂 A vypadala skvostně. Akorát, že ona tak vypadá pořád 😛
Ja patrím k tým nešťastniciam, čo začali šedivieť už na vysokej škole, máme to akosi v génoch, sestra aj s mamou prvé šediny našli už na strednej škole… Farbím sa teda takmer celý život. Keď niekedy dôjde reč na farbu vlasov, hovorím o sebe, že som „instantná bruneta“ 🙂
Měla jsem takovou kolegyni. Holka s hřívou skoro černých úžasných vlasů (z mé strany těžká závist:)) a ta mi k mému šoku (bylo mi v té době asi sedmadvacet) řekla, že má první šedivé vlasy od sedmnácti! Netušila jsem tehdy, že je to možné a pak poznala, že klidně. Rozhodně podle mého pozorování je to častější u brunet než u blondýn 🙂
Mám spolužačku, která má šedivé vlasy už od 25 let, nebarví si je. Ale i její maminka měla stříbrné vlasy brzy – určitě před třicítkou a moc jí to slušelo. Vždycky na tom měla nějaký šmrnc- modrý nebo fialový a chodila upravená. Jarmila též ale ta má vlasy dlouhé a přirozeně do stříbrna.
Já si vlasy nechávám barvit, protože jsem to zkusila do šedin když šla naše kadeřnice na mateřskou dovolenou a vypadá to, že na dlouho. Pořídila si ke dvojčatům třetího kluka. Naši se ale na mě nemohli koukat jak vypadám s těmi myšími šedinami strhaně a tak pokračujeme v barvení.
Kdyby mi ty tmavě plavé vlasy (no, prostě dost špinavá sláma šedohnědá) šedivěly víc, asi se na to vykašlu. Jenže já mám stříbrných vlasů jen pár a k tomu tu po… slámu. Takže barvím na tmavší zrz, protože poslední pokus s blond dopadl hrozně- byla jsem jak kilo tvarohu. Pokus o světlý oříšek dopadl neméně blbě- hnědá do zelena. Na přirozeně plavé vlasy totiž barvy chytají divně a v té své barvě jsem neskutečně nudná, asi jako flek na zdi. Takže vesele barvím a kadeřnice už dokonce před mou návštěvou i spí- nikdo neví, co si vlasy z té barvy vyberou a co odvrhnou…
To je vážně velké dilema.
Jsem po svém otci. V mládí fešný blondýn s modrýma očima, později začal tmavnout až do bruneta. A pak (v jeho pětašedesáti) se vlasy rozhodly pro stříbrný nádech.
Já: v mládí blondýna, jsem se ke třicítce na čas vrhla na bordó v kombinaci s tmavou. Když jsem se po čase vrátila přes jemně oříškovou ke své blond hřívě, manžel koukal, co to doma vlastně má.
No a teď jsem po tátovi ve fázi „tmavnu“ a tak to občas vypadá, že mám perfektně vybarvené ombré, protože já už prostě nastavila statut „silver look“.
Má kadeřnice vykouzlila dokonalou verzi „Ďábel nosí Pradu“.
Být stříbrošedá je sexi 😉
Silver look? Dobrej nápad 🙂 Rozhodně lepší, než steel look 😛
Už jsem ten silver look na kadeřnici zkoušela, ale ta nejdřív viditelně poklesla na mysli, a pak suše řekla, že na to bych měla zapomenout, že z mých vlasů to půjde hodně špatně 🙂 přitom postup tvorby vlastní barvy mám asi stejnej- v mládí blond, pak to tmavlo na tu slámu…
To je přesně důvod, proč svůj silver look odkládám až na… někdy:))
Ten silver look má v té barvě nějakou modrou nebo fialovou… viděla jsem to dělat. Asi si kadeřnice představila, jak moje vlasy radostně pohltí tu fialovou a zbytek zamítnou 🙂
😀
a budeš jak uvaděčky v kinech na konci 70 let 😀
Moje milá kadeřnice mi vlásky hezky zesvětlí, pak tam šoupne polární lišku přeliv a jakmile se začne vymývat, já si zakončuji mytí vlásků fialovým šamponem – to je kouzlo silver look – vlásky mají pěkný šedostříbrný nádech a nevypadají, jak požvýkaná po..raná podestýlka 😀
Doporučuji.
I naše paní sousedka (72) si pořídila šampónek fialový, protože se ji nelíbily její už šediny, každá jiná, a teď je spokojená.
Tak o takovém šamponu jsem ani neslyšela. Každopádně díky, jednou se to nejspíš bude hodit 🙂
Jo, kdybych měla bílé až stříbrné vlasy a ne takové jako ocelové šedé, matné, tak bych se barvení dávno vykašlala. Stejně se barvím na blond, jsem skoro celý život blonďatá, jako malá jsem byla platinově blond a kudrnatá k tomu. Občasný záchvat jiné barvy – mahagon např., byl vždycky děs běs. Teď bych s tím už potřebovala něco udělat, ale nějak nejsou lidi… 😀
OT – šla jsem si do ložnice pro svetr a na krmítku manželé Hýlovi. Tak jsem pomaloučku odcouvala bez svetru 🙂
Jo jo, doufám, že jsi potom nezmrzla:)) tady u nás tedy zatím žádné extra teplo není, včera byla spíš zima, hlavně v podvečer. Ráno tu byly 4 stupně…
Nezmrzla, vzala jsem si v pokoji pohozenou manželovou mikinu a ohrnula rukávy :D. A s tím „teplem“ jsme na tom zhruba stejně.
Víš, co bys proseděla času u kadeřnice než bys měla ,,silver look“? Prý až šest nebo i déle. To bys uháčkovala nejen šátek ale snad i deku.
To mělo být pod Matyldu…. 🙂
Měla pak hýla na nose?
Judy Dench, můj vzor…
Judi Dench prostě umí stárnout. Chtěla jsem její účes- no mně by ty vlasy trčely, tak zas nic 🙂
jako M jí to slušelo velmi. jenže markytánka s ostříhanými vlasy, to by nešlo… 🙂
Já je mám krátký- schovávám to pod čepcem 🙂
aha! no a co trochu delší, než měla M a účes úmyslně ježatý? to se nosilo a je to tu zpátky. já na to vždycky potřebovala tužící pastu, protože mám vlasy jemné, tobě by to drželo samo 🙂
zapomínáte na jednu věc, dámy – přirozeně šedé a bílé vlasy potřebují kvalitní péči stejně jako vlasy barvené, ne-li více. jinak je to prostě barva…někomu sluší, někomu úplně ne 🙂 hodně záleží na odstínu. jisté je, že časem z nás všech budou šedé vlčice a následně polární lišky 🙂 osobně to vůbec nehrotím – všichni muži v manželově rodině jsou interesantně šediví už po třicítce a mají spoustu vlasů. kdybych se tudíž nebarvila, byli bychom časem pěkný souladný šedostříbrný pár 😀 moje maminka i babička naštěstí zestárly do stříbrné a následně do úplně bílé, nejspíš tak budu jednou vypadat také, až mne přestane bavit experimentovat s barvami. jelikož mám kadeřnici v rodině a velice šikovnou, zatím to nehrozí 😉
Evo, kdybych si byla jistá, že budu stříbrná, možná bych to i riskla (třeba by mi pak nehledali koště a bradavici, ale kdo ví:)), ale zatím to tam nevypadá. 🙂
Moje babička bývala bruneta a já ji znám jen s úplně bílými vlasy, které si občas lehce modřila, takže byly stříbrnější. Což mě jako dítě fascinovalo – ta modrá:))
Maminka byla blond a dlouho nešedivěla vůbec, potom postupně – akorát se barvila, tak vlastně nevím.
Já jsem kříženec blond matky a tmavovlasého (nyní bělovlasého:)) otce, takže vlastně nevím, co čekat. Obecně mám pocit, že tmaví lidé šedivějí víc do stříbrna, což beru jako výhodu 🙂 (Zatím ne moji:))
s poslední větou mám vypozorováno totéž…teď na křtinách nejmladšího synovečka byli čtyři stříbrní vlci a jejich tmavé/rezaté polovičky 🙂
Vlci mají oproti vlkyním výhodu, že u nich se šediny považují ia „interesantní“ 😛 Tedy, pokud jsou aspoň trochu upravení. U žen to nejde tak snadno – viz článek.
Aby z vlkyně byla vlčice, to už chce přesvědčení a ideálně k tomu i šikovnou kadeřnici:))
tak tak 🙂
To je otázka, která jsem prvně začala řešit až s covidem. Miluju barvičky a teprve tak rok až rok a půl před covidem jsem začala experimentovat i s melírem. Ne tím klasickým, ten v mých vlasech zaniká, ale moje kadeřnice našla cestu, jak to aspoň vepředu dělat tak, aby mi ta jiná barva rozzářila pudlí vlas.
Jenže pro mě zavřená kadeřnictví přišla zároveň s mateřskou mé kadeřnice, takže jsme si dohodly, že si u ní aspoň budu moct kupovat profesionální barvy, což od té doby činím.
Akorát skončily experimenty a celkově se držím světlejších barev, které mi jsou vlastní – při použití těch tmavších byla u mých vlasů opatrná i kadeřnice, sama si netroufám.
Takže vypadám velmi přirozeně, žádný šok a zničené vlasy. Pravda, je to kapku nudné 😛 Až se mi ta moje kadeřnice vrátí, asi se vrátím i ke hře s barvou.
Jinak varianta šedá… snažila jsem si to představit. Šedé neučesatelné roští na hlavě… a budou se mě lidi ptát, kde mám koště a bradavici 😛 Upalování se naštěstí už nenosí 😀
DEDE ten poslední odstavec mě rozesmál.
No jo, ale když on platí! 😀 Šedé vlasy by měly být upravené a to jde mimo moje možnosti:)))
Protože jsem již několik let v penzi, uvažovala jsem též zda barvit či ne. A moje váhání rozsekl covid. Byli jsme dost uzavření doma a tak tolik nevadilo, když jsem procházela obdobím dvojbarevné hlavy. A nelituji. Snažím se pouze udržovat dobrý střih a jsem spokojená. Ale je fakt, že v tramvaji mne pouštějí častěji sednout a revizoři mne přehlíží….
Koukej, ty revizoři – to se hodí, ne? A koneckonců to sezení taky:)))
No, trošku to zamrzí, že Tě už přehlíží i revizor 🙂
🙂 🙂 Včera na mne dlouze hleděl jeden chlap – ba se i od vrátků vrátil. Až pak mne napadlo, že nečumí na mne, ale na psy, jestli mu neochcávají růže 🙂
se tak nepodceňuj 😀
Na mně,když se dlouze zahledí chlap, tak se děsně leknu! :-)) Pak si říkám, neboj, peněženku máš schovanou dobře. 🙂
😀 Tedy Jenny!
To přede mnou mnohem mladší kolegyně rozvíjela úvahu, že se u žen „středního“ věku neočekává, že by jezdily na černo, tak je revizoři nekontrolují. Bylo mi 38 😀
Podívej, mě přehlížejí celoživotně – naprosto nevím proč. Minule jsem se pěkně opotila, protože jsem měla auto zaparkované na Floře a obíhala větší kolečko zařizování. Docházel mi čas, tak jsem si řekla: popojedu si jednu stanici… bez jízdenky, tak se jen tak u Vinohradské vodárny nekoupí a tramvajenku už samozřejmě nemám (aplikaci v mobilu taky ne, většinou MHD nejezdím). No a co myslíš – nastoupili revizoři!
Opět jsem měla kliku a vystoupila bez pokuty, prostě mě vynechali. Akorát to bylo poprvé, co jsem opravdu neměla jízdenku, já jsem trapně poctivá a vždycky jinak platím 😛
Barvení-nebarvení jsem vyřešila šmahem v jediném okamžiku: když mi jen o málo mladší kolega, po té, co jsem těsně po čtyřicítce začala s melírem, který měl zakrývat první šediny, řekl „no jo, no, tak máš už šedé vlasy, no a co“ 😀 Měla jsem na vybranou – zvolit holičku, aby melír vypadal jako schválně a uměle, anebo do toho přestat vrážet peníze.
Takže už od čtyřiceti vesele a spokojeně šedivím, docela pěkně do stříbrna, a co se nestalo, dohnala mě móda a na šedo se barví i velmi mladé ročníky. Jen se snažím dbát na udržení pěkného sestřihu.
A nesouhlasím s tím, že by mě lidé vnímali starší, vím, že mě často považují za mladší. A já jsem také mentálně zamrzla někde kolem té čtyřicítky 😉
Tohle upřímně závidím své kamarádce Daně – má nádherné, kvalitní bílé až stříbrné vlasy stříhané nakrátko. Vypadá skvěle.
Má to jediný zádrhel – když jí dám na hlavu jinou paruku než hodně světlou (děláme spolu stopy i divadlo:)), vypadá strašně nezvykle i sama pro sebe:)) tak se té světlé držíme a funguje to 🙂