Blíží se ke dveřím a ruka natažená ke klice zaváhá. Kolik jich tam bude? Budou klidní nebo budou cenit zuby? Z různých důvodů se dnes nedaří držet obvyklé tempo, určitě budou vrčící! Trochu se jí sevře žaludek, ale pak se vzchopí – ostatně, jako vždycky. Přece se nebude bát otevřít ty dveře! I kdyby za nimi byla zase jáma lvová. Ruka uchopí kliku, dveře se rázně otevřou a ona řekne: „Kdo je další na řadě?“
Napadlo mě to nejednou, když jsem seděla v čekárně u lékaře a pozorovala, s jak intenzivním očekáváním každý sleduje jakýkoliv zvuk a pohyb naznačující, že se dveře otevřou. Vůbec tehdy, pokud je čekání dlouhé a intervaly mezi příjmem pacientů nepravidelné. Naprostá většina z nás se totiž nachází právě tady, na té netrpělivé straně dveří lékařských ambulancí.
Mám několik kamarádek, které pracují jako sestřičky a ty mi potvrdily mé podezření – otvírat dveře do čekárny z té vytoužené strany není leckdy vůbec jednoduché! Myslím, že se opravdu nestává, že by lékaři nebo sestry nechávali pacienty čekat naschvál. Popravdě je v zájmu obou stran, aby to pěkně ubíhalo.
Jenže jak trpělivost obecně nebývá ctností čekajících, tak u lidí nemocných, nervózních, někdy i vystrašených, je to ještě horší. A když přidáte chytráky typu „já se jdu jen zeptat“ a putující dealery léků a zařízení, bývají emoce stlačené na okraj výbuchu velmi často. Zatímco člověk jako pacient toto napětí obvykle snáší jen občas, sestřičky mu jsou vystaveny denně.
A tak jsem jen dnes chtěla poděkovat všem sestřičkám, které si dokážou zachovat nejen profesionální přístup, ale i dobrou náladu a ještě kolikrát vypadají, že je trable jejich pacientů opravdu zajímají.
Věřte, že my, v čekárnách, většinou nechceme působit jako vlčí smečka štvoucí kořist! Jen býváme neklidní a někdy se pak neumíme chovat, jak bychom měli. A ještě něco: Víte, jak krásně nám zní ono „Další, prosím?“
Nevím, kolik nás čte sestřiček, aby byla bych ráda, kdyby nám sdělily své dojmy 🙂
Jinak já mám s čekáním a obecně s trpělivostí problém. Naštěstí to vím a snažím se čekací doby pročíst. Jak to děláte vy?
Potíž je, když to z nějakého důvodu nejde – jako třeba když jsem minule na kontrole s očima seděla v čekárně ve špitálu s rozkapanýma očima a ono se to zaseklo. Na dlouho. Dana, která byla mojí zpáteční eskortou (s rozkapanýma očima neřídíte:)), si přinesla detektivku. A jak to dopadlo? Snažila jsem se být fakt trpělivá, skoro celé dvě a půl hodiny, jenže… a tak jsem se snažila posílat Danu ven (chci ven!!!), aby si šla koupit kafe nebo něco dobrého (chci kafe!!!) a podobně. Nakonec mi Dana důrazně řekla: „Podívej, mě se tady schyluje k vraždě. Je to napínavé, protože nevím, jak to dopadne – a chci to vědět. Chápeš??? 😀 Chápala jsem, ale bylo to dlouhé! (Kdy už tam budem???:)) Když jsem konečně po skoro třech hodinách přišla na řadu, přišla mi i opakovaná laserová operace obou očí jako vysvobození – něco se dělo:))
Je to jenom o přístupu lékaře a sestry. Když to jde někde, mělo by to jít všude! Já se telefonicky nebo majlem objednám, na mobil mi přijde potvrzení dne a hodiny, den dva před dnem D dostanu v mobilu připomínku datumu a času a pak už se jen dostavím. Nepamatuji se, že bych čekala déle než deset minut. Stejný systém funguje jak u praktika tak specialisty. Nevím, jak to dělají, snad místo dvaceti pacientů jich objednají jen patnáct, nechávají si rezervu, nevím. Ale jde to! A pro pacienta a vlastně i pro lékaře, je to velké plus.
Taky si to myslím. Přesto to na mnoha místech nejde.
Třeba můj ortoped se stal mým proto, že jako jediný v Hradci bere lidi bez objednání – s objednáním se čeká i několik měsíců a já po úraze potřebovala doktora hned. V následujícího týdnech jsem v jeho čekárně strávila mnoho hodin, spolu s ostatními nekonečně čekajícími. Ale byly to hodiny, ne měsíce…
A pak to nejde tam, kde mají nějaké urgentní příjmy. Tam si člověk může hodit korunou – půjde to nebo se něco stane a nechám tam (v mém případě obrazně řečeno:)) mládí? 😛
Mám naštěstí fajn obvoďáka. Po přestěhování z města ven se mi ulevilo, v mém rodném městě jsem přešla od dobrého lékaře k lékařce, která tenkrát přesvědčila máti aby šla k ní,takže abych nemusela ke dvěma lékařům,přešla jsem k ní taky. Byla však tak šíleně náladová,že někdy bylo o hubu vlézt do ordinace,dovedla otrávit celý den. V nemocnici jste většinou bezmocní,pak to musíte nechat na nich, v tomto případně je pořád ještě dobré být tzv. kulichem,pak jde všechno líp. Všechno je to stále o lidech,buď jsou dobří nebo jiní,škoda,že nemohou nebo nechtějí dělat něco jiného. Ovšem zase někteří pacoši, to je taky lahůdka.
Jenny, náladová doktorka by mě nejspíš zničila, protože bych tam prostě nechodila 😛 Mně úplně stačí náladoví řemeslníci! 😛
Jsme sice menší město, přesto tu od všech lékařský oborů máme výběř několika doktorů. Všichni mají své soukromé ordinace (buď samostatné budovy, nebo pod jednou střechou velké polikliniky) a své klienty-pacienty si jasně snaží udržet (přejít ke konukurenci je velmi snadné, tady k nikomu svým bydlištěm nenáležíte, vybíráte si sami). Ale co se tvrdnutí v čekárně týče, perfektní to tu rozhodně není. Čekání, které se prodlužuje dlouho nad předem sjednanou dobu je otvrava. Naštěstí skoro ve všech čekárnách je na zdi TV, já si s sebou nosím sudoku (na knihu bych se nedokázala soustředit) a zdejší lidé bývají velmi společenští (rádi se dají do řeči). Takže i to čekání se dá přežít (když tedy nikam jinam nespěchám, naopak pracujícím, kteří si na to vezmou časové volno to musí vadit mnohem víc). Na přesně objednanou dobu na mne přijde řada opravdu vyjímečně, ale málokdy čekám déle než půl hodiny. Už se mi ale stalo, že jsem čekala i hodinu a svádělo mě to jít se zeptat, zda na mne nezapomněli. Ale říkám si, že třeba pacient přede mnou měl větší problém (víc otázek), než dr. očekával a tak se jeho „odměřené minuty“, prodloužily. Na druhé straně vím ze zkušenosti, že pokud bych potřebovala akutně k lékaři (horečka, vyrážka), v tf. mi sestra řekne, ať přijedu a většinou jdu na řadu přednostně. Doktor má svoji „telefonní sestru“, která tohle vyřizuje. Když tam zrovna není, na záznamník nechám svoje údaje a co mi je. Sestra mi brzy zavolá zpět s tím co mám udělat. (případně jen, že mi dr. napsal lék do lékarny, který si vyzvednu) To platí i třeba u zubaře.
Z Prahy si dobře pamatuji zapisování na pořadník při příchodu , který sestra pravidelně odnášela do ordinace a podle něj i pacienty vyvolávala. Tady je to pouze na tf. objednávku nebo už na předem smuluvené datum. Manžel i já chodíme na kontrolu 2x ročně (platí pojišťovna). Takže, když odcházím z ordinace, dr. se loučí „na viděnou za půl roku.. pokud ne dříve :)“ a u „centrálního“ okýnka“ mi rovnou přidělí data na tu další kontrolu (samostatně odběr krve a vždy po dvou letech ještě rtg plic, hustota kostí). Pak další týden u doktora, který mezitím dostal můj krevní rozbor a probere ho se mnou (pokud si tedy na nic dalšího nestěžuji). Takže většinou u dr. na židli sedím kratší dobu, než v té čekárně :).
Milá Maričko, s několika výjimkami musím potvrdit tvůj dojem, že „Takže většinou u dr. na židli sedím kratší dobu, než v té čekárně“ 😛
U nás na poliklinice někteří odborní lékaři objednávají na čas (sláva jim!), někteří ne. Obvodní lékařka neobjednává a ať přijde pacient brzo ráno nebo během dopoledne, čeká vždy a dlouho. Tam je problém i dozvědět se po telefonu výsledek vyšetření. To je možné až po ordinačních hodinách. Zavolám tedy ve 12, ale to prý ještě ordinuje, mám zavolat za hodinu. Volám za hodinu, je stále obsazeno. Zkouším průběžně, dovolám se za půl hodiny a paní doktorka je na obědě. Mám zavolat za další půlhodinu, na to zapomenu 🙂 , nesedím celý den jen u telefonu, že. Vzpomenu si pozdě, v ordinaci už nikdo není a mohu pokračovat další den da capo al fine. No ale stejně se upřímně děsím toho, až tato paní doktorka již důchodového věku skončí, jestli se nám vůbec podaří zaregistrovat se jinde. V našem bývalém okresním městě je doktorů nedostatek a někteří odborní lékaři prostě skončili bez náhrady.
Hančo, pokud jde o praktickou doktorku, tak přesně tohle byl důvod, proč jsem od ní nakonec odešla. Jo a prý jen nedlouho poté vyměnila sestru a zavedla nový systém, takže už to prý není tak hrozné. To jí přeju, ale já jsem už jinde…
Čekání u lékařů je pro mě momentálně aktuální téma. Přednedávnem jsem si to zkusila v nejmenované velké pražské nemocnici – sicel jsem byla objednaná, ale zřejmě to řeší tak, že pozvou všechny na ráno a pak ordinují, dokud mají pacienty. A protože má příslušný pan doktor dobrou pověst, má hodně pacientů. Objednaná jsem byla na devátou, na řadu jsem přišla okolo poledního, v ordinaci jsem se jen otočila (dojděte s tím na rentgen a pak se vraťte), pak zase čekání a nakonec jsem odcházela v půl druhé. A nebyla jsem poslední.
Nejhorší na tom je to, že si byl dotyčný doktor vědom té kupy lidí, co na něj netrpělivě čeká, a neměl na mě čas. Prý „máte s tím to-a-to, rozhodněte se, jak to chcete dál léčit.“ Jenže podle čeho se mám rozhodnout? Zkusila jsem strýčka Googla (jo, vím, jak to doktoři nemají rádi, ale když neporadí oni…) a tak jsem navíc zjistila, že je klidně možné, že příslušné to-a-to je jen část problému… což mi rozhodování úplně neulehčuje. Ach jo.
Nevíte někdo o nějakém ortopedovi z Prahy, který mluví s pacienty? Už přemýšlím, že bych si nějakou konzultaci zaplatila…
Milá Kaa, pokud bys našla ortopeda, který se o pacienta dokonce zajímá a snaží se skutečně řešit jeho potíže, dej prosím vědět! I kdyby se mu za to platilo…
Co miluju v čekárnách je „doprovod“…
Čekárna pro dva lékaře, malinká, těch osm židlí se tak tak vejde. Přijdu (objednaná na čas, ale zrovna tady to nefunguje) chvíli postojím, pak vyjde pacient/ka z ordinace a hned jsou volné dvě židle. Jeden směr ordinace a další osoba se slovy: tak Máňo jedeme, směr východ. Nechápu proč nesedí v autě kterým evidentně přijeli? Nebo za hezkého počasí venku. A Máňa nebývá imobilní…
Tak jako doprovod jsem sloužila skoro tři roky. Nikdy ostatní neví, zda je příbuzný dostatečně mobilní, zda nemůže někde po cestě padnout a potřebovat pomoc, i kdyby to mělo být třeba jen podání ruky při zaškobrtnutí. Pád by totiž znamenal další pohromu. Pak je to také psychologická pomoc, protože nemocný má oporu v blízkém člověku. Kromě toho jsou momenty, kdy doprovod musí počkat na verdikt lékaře – například, že dnes se chemoterapie bude aplikovat a teprve poté může odjet. Ale to jen v případě, že ví, že dotyčný má také odvoz. Jinak musí třeba 3-4 hodiny čekat. Ano, dá se jít na procházku, já se raději zašila a zkoušela pracovat. Pak je kapitola sama o sobě parkování a následné hledání příbuzného po nemocnici (to v době, kdy ještě někam jakž takž dojde)- těch oddělení se totiž dá vystřídat hodně – s různými problémy, které přicházejí. Ano, i já byla nervózní, když jsme byly s mámou objednané na určitou hodinu a nic se dlouho nedělo – třeba další 2-3 hodiny. A fakt jsem byla ráda, když zbylo místo a mohla jsem si sednout. Ano, pokud přišel další pacient a místo nebylo, stoupla jsem si. Ale opravdu bych po této zkušenosti neříkala, proč teda nesedí v tom autě, kterým přijeli!!!
Ještě jedna věc, nikdy nikdo z nás neví, kdy sám ten doprovod bude potřebovat.
Jo, kdybychom kamarádku Dobromilu ,která vypadá velmi hezky a je čilá,nechali samotnou u lékaře v čekárně ,brzo by odešla směr pole,luka,stráně neb má Alzheimera a téměř nic si nepamatuje a bloudí.
Moje zkušenost je z malé revmatologické praxe s vlastním parkovištěm, před vchodem, takže chůze max 30 metrů a dům s výtahem. A s doprovodem se nikdo nebaví. Obvykle doprovod funguje jen jako taxi. A na gynekologii také obvykle nepotkávám nikoho kdo by vypadal , že má Alzheimra a mohl by zbloudit. Spíš tatínka s dítětem, kteří by si mohli venku v parčíku hezky pohrát. Tedy za odpovídajícího počasí :-). Zrovna v době pandemie a té děsné kovidové histerie mi to „doprovázení“ přišlo poněkud zvláštní…
Mám neslyšící mámu 88 let, ale v takovém případě zůstává v čekárně sama, je svéprávná. I když mi nemůže zavolat už jsem hotová přijď pro mne. Ví kde čekám.
Tady máme každá diametrálně jiný názor. Zvláště u starého člověka bych byla opatrná. Nikdo nikdy neví, kdy nastane problém. Tak přeji, aby maminka nikdy nikde nepadla a neměla problém bez pomoci dojít k Vašemu autu, a Vám, abyste doprovod nikdy nepotřebovala. Tím končím toto vlákno.
Kdysi mi jeden pan doktor důrazně vysvětlil, že „Pacient je od latinského Patiente, což se rovná TRPĚLIVÝ“.
Od té doby si beru jeho slova k srdci, i když někdy mi tečou nervy a zuby neskřípám, ale přímo v nich drtím snad diamanty .
Naposled vloni v létě, kdy jsem dvě hodiny čekala, než se dobatolí pohotovostní rentgenolog (kdy jsem ho sledovala, jak koketně poštípává známou na chodbě) a pak další hodinu, než nahodil stroj. Jeho tužbu „Ohněte kolénko“ už mělo dané postižené místo ne u kloubu, ale přímo u zadele, protože mezitím se zformovalo do velekoule a ztuhlo .
Ale chápu, že někdy toho majî dost a ty vyjimky jsou pak už jen k veselému líčení útrap úrazových u vínečka.
Děkuji Vám – sestřičky, bratříčci, ošetřovatelky i ošetřovatelé, doktorky i doktoři, zkrátka všichni.
PS: Bo já vím, že Vás budu pořád potřebovat
Naštěstí mí lékaři, včetně obvodního, objednávají na určitou hodinu a funguje to !! Zato v nemocnici Motol v Praze jsem si to „vybrala“ snad na 10 let dopředu 🙁
Špitál. Tam to může být jakékoliv – od nejlepšího po nejhorší.
pokud jsem objednaná na určitou hodinu,pak předpokládám, že přijdu 5 minut před a jdu na řadu…ne, že tam budu sedět a čekat 3 hodiny..to fakt ne.. když to funguje u mého praktika, u mé gynekoložky i ortopeda, nechápu,proč by to nemohlo fungovat i jinde…
Sharko, je to špitál a ta paní doktorka je specialistka na laserové operace. Kdo ví, jestli mezi tím (naším čekáním) nebyla na oddělení? Ale pořadí, jak jsme přišli, dodržela, byť asi o ty dvě a půl hodiny později… Každopádně na příští kontrolu půjdu duševně připravena 😛 Asi si vezmu sluchátka a budu aspoň poslouchat muziku, když už čtení s rozkapanýma očima nefunguje:))
Jo ty jsi byla ve špitále..tak tam to nefunguje… 😉
Tem můj… problém… se ukázal být nemocniční záležitostí, no.
no a byl by velký problém, aby vyšla sestřička a čekajícím pacientům sdělila, že paní doktorka musela urgentně na oddělení/sál/příjem? zdvořilost je základní ctnost, říkají elfové – někdy přemýšlím, proč to nefunguje u lidí?
to bude těma špičatejma ušima 😀
😀
Já vlastně nevím, co na dveřích píšou. Přijdu, odhodím bundu, někam mrsknu kabelku a začnu si číst. Nechci koukat na ty lidi kolem a nechci diskutovat ani o počasí. asi nejsem vhodný čekárnový typ.
Já jsem kvůli nekonečnému čekání změnila svoji praktickou doktorku – i když mě to mrzelo, myslím, že jsme si byly navzájem sympatické a já ji jako lékařku velmi uznávám. Leč… to čekání tam bylo tak hrozné, že jsem k ní většinou šla až dávno poté, co to bylo potřeba.
Moje nová (no, dnes už taky ne nová:)) doktorka je taky fajn, objednává a reaguje na maily (nemusím jí do ordinace volat a rušit) Funguje to…
když jsme se nahlásila k nebožtíkovi mému praktikovi,tak mne udivoval tím, že měl na svý pacienty vždy čas..teda na ty svý VIP..a já k nim patřila..je fakt,že senioři si nic nelámali,nenamohli,nevykloubili..to jen my, sportovci 😀 a pro nás měl vždy slabost..a když končil, tak předal svý VIP do rukou jím vybraného nástupce…ten nás tak bere i 5 let po jeho odchodu přes Duhovej most…takže když jsme tam měl abejt tuhle středu ve 14 hodin a přišla ve 14:06 (ucpaný Perníkovice) a jela jsem o půl hodiny dřív a zůstala viset na Paramu a pak ještě na rychlodráze…tak se na mne vyčítavě dívala sestřička a on se smál a řekl – dík, alespoň jsem se v klidu vyč… a já, abych to odlehčila jsme se zeptala – a prkýnko jste sklopil..zařval on i sestra..smíchy..
prošla jsem s mírnými , ještě opravitelnými defekty…no řekněte, když u kontroly sluchu místo obvyklého: škola,tužka.. slyšíte a nevěříte svému sluchu – Aconkagua, Popocatepetl…a pak Vás nechá stát ohnutou s dlaněmi na zemi a volá na sestru – pojďte se podívat,to tady zatím udělaly jen ty holky z gymnastiky a směrem ke mě – dobrý,stačí,zvedněte se,jak jste to udělala? A pak mi povidá – že jsem si u Vás napsal špatně rok narození, že tam má bejt sedmička..tak potěšil,že mne chtěl o 10 let omladit 😀
Prima doktor 😀
Copak ohnout se k zemi a položit dlaně na zem zvládnu taky, leč můj ortoped nejásá – pochmurně si pro sebe pravil: no potěš, další hypermobil, to ty klouby budou vypadat 😛 Ale já ho slyšela! 😀
jo, to mi můj řekl taky 😀
I mně 🙂
Nedávno jsem objevila na dveřích ordinace tuto cedulku :
NEKLEPAT !!!
POŘADÍ URČUJE LÉKAŘ.
OBJEDNACÍ ČAS JE POUZE ORIENTAČNÍ.
NEKLEPAT!!!
NAŠE SESTRY JSOU JAKO SLUNCE.
VYCHÁZÍ PRAVIDELNĚ.
Nejsem sice zdravotní sestra, ale pracuji jako THP ve zdravotnictví. A upřímně naše sestřičky na gynekologické ambulanci obdivuju za jejich trpělivost a vlídnost.
Někde to funguje a sestry nejen vycházejí jako slunce, ale věci se hýbou:))
https://1url.cz/MKmDg
a
Čekárna je od slova čekat!
Pacient je od slova patientia – trpělivost!
Žádanky a doporučení vystavuje pouze lékař, jen razítko,dostanete pouze na poště!
I sestry jsou jen lidé, každá s jednou hlavou a dvěma rukama!
No jo, když někde jsou sestry opravdu jak slunce a vychází jen jednou denně… nelžeme si do kapsy, ne všude zdravotnímu personálu leží blaho pacientu na srdci.
Například na alergologii zásadně pracují nerudní lékaři a nepříjemné sestry – každá návštěva této ordinace je pro mne náporem na nervy. Na druhou stranu jsem díky jim přežila (když nakonec sestra přece jen vyšla), protože na plicním by mne s klidem nechali v čekárně zdechnout udušením. Inu, nebyla jsem objednána dopředu – tak mne odpálkovala sestra v kukani, která tam sice byla furt, ale též nebyla vlídná, protože jsem ji rušila – asi pod lavicí taky hledala vraha!. Tož si potom vyber
Naposledy u třetího očkování. V 8h, tam lidi objednani na 7:30, nikdo nechodí, nikdo neotvírá, když někdo z pacientů otevřel, tak ho sestra vyhodí. Prostě nějaký problém, (jinde jsem dostal teorii že spadlý systém), ale nula komunikace, tak jsem to v 8:40 vzdal
Jo, kamenné mlčení (já si ho vykládám jako: pacoš má bejt vděčnej a hezky si počkat) je k ničemu. Kolikrát by v takovém případě, jaký popisuješ, stačilo informovat a být otevřený návrhům (jiný termín, třeba). S tím jsem se ale setkala málokdy, většinou je člověk v čekárně úplně bezmocný.
moje očkování vloni na podzim proběhlo mile – vmezeřila jsem se do okénka po omluvivším se pacientovi s tím, že se mám ohlásit, až budu v čekárně. říkám, že jedu a že zaškrábu na dveře. bylo dobré spojení, dorazila jsem do čekárny za 12 minut. činím, jak jsem avizovala, ostatní pacoši se smějí. vychází přívětivá sestřička, rozhlíží se, někdo škrábal na dveře? představím se, ona vyhodnotí, že jsem snad přiletěla…na koštěti, přitakávám. smějeme se všichni 🙂 píchanec proběhl a prý ať přijdu kdykoliv zase 😀 to tedy ne, děkuji pěkně, nebude to doufejme už potřeba 🙂
Technická: nebylo by možné třeba někde bokem minimálně uvést všechny funkční smajlíky (tabulku?) spolu s jejich textovým zápisem? Já sice mám všechny původní smajlíky stažené ještě v jejich starší větší velikosti, ale bohužel k nim nemám přiřazené textové zápisy – pouze pár jich matně tuším – to víte, ten zatracený Němec …
Nikoloki, s těmi zatracenými smajlíky je prostě problém – my jsme si dokonce platili i specialistu, aby je tam zkusil dát, ale ukázalo se, že to wordpress (redakční systém) nezkousne – už si nepamatuju o to šlo (nějaké znaky čte jako slova nebo naopak?)
Ty základní fungují při klasickém přepisu „:)“ „:(“ a zbytek nevím. někdy mi to vezme smajlíka z mobilu… třeba srdíčko.
Po Andym se momentálně neodvažuju nic chtít, mají to teď hodně obtížné a prostě nemá čas.
Sedí 24/7 na FB?
Proč taková jízlivost?
Klasická otázka pacienta nově přišedšího (pozor! – ÚJČ tento „zpřídavnělý přechodník minulý“ zřejmě nemá rád a ve své internetové příručce ho důsledně tají) do čekárny: „Kdo je poslední na řadě?“ 🙂
na to většinou odpovídám – no přece VY 😉
A přitom je přišedší takové hezké slovo! 😀
Jo, tohle „divoké čekání“, kdy je v čekárně mraky lidí a z nich někteří si jdou jen na injekci či odběry (jiná pomyslná fronta), další jen pro recept (jak zbytečné dnes! I můj sedmaosmdesátiletý tatínek si o ně napíše mailem a dostává je na mobil:)) a pár se jich „jde jen zeptat“ jsou moje noční můra. Pokud mi nejde doslova o život, většinou nakonec uteču…
mám ráda přechodníky, jen už je málokdo umí správně používat. škoda 🙂
Ještě bych k tématu přidala cedulky na dveřích „Neklepat, sestra vychází“ a „Pořadí pacientů určuje lékař“.
Myslím, že doba covidová měla v oboru „čekání u lékaře“ pozitivní vliv. Většina lékařů i pacientů si zřejmě zvykla na systém telefonického nebo online objednání na určitý čas a připadá mi, že to celkem funguje.
A to já nedávno narazila na přívětivé dveře. S cedulkou „Nebojte se zaklepat“, opatřenou žlutým smajlíkem.
Ale bylo to na psychiatrii, no. 🙂
To já zažila cedulku na chirurgii.
Klepejte, rádi si vás vyzvedneme.
To je ovšem ještě o level výš 🙂
Pěkné cedulky! 🙂 Naznačují, že je tam i pacient brán jako člověk:))
Renato, máš pravdu. Já se takhle třeba dostala na ORL až den poté, co bych dejme tomu chtěla, ale přišla jsem, ani si nestačila vytáhnout mobil a šla jsem dovnitř. Dostalo se mi odpovídajícího ošetření, laskavého přístupu a při odchodu jsem viděla v čekárně jediného člověka – objednaného po mě. Pohoda – a myslím, že i pro doktorku se sestrou.