Dneska se s foťákem zastavíme v pražské zoo. Na focení tam toho je mnoho, ale já vždycky s kurzem mířím do pavilónu gaviálů, kde mám jednoduchý trik. Na začátku kursu účastníkům slíbím, že udělají alespoň jednu „kalendářovou“ fotku a u gaviálů je totiž to místo, kde se to nejspíše stane.

Obecně platí, že pokud fotíte jakéhokoliv živého tvora, je ideální zvolit nízkou clonu, která rozmaže pozadí, ostřit na oko a fotit z výšky hlavy toho zvířete. To znamená k dítěti si dřepnout, k hadovi lehnout a žirafu nalákat, aby se k vám sklonila.

U gaviálů v Praze nemusíte dělat skoro nic, neboť nádrž mají napuštěnou do výšky prsou dospělého člověka a na kládě se vyhřívají u skla, takže jim opravdu koukáte z očí do očí. A pokud si můžete přizoomovat, máte v podstatě vyhráno. Stačí jen trochu myslet na kompozici a počkat, až nebude v pavilonu tolik lidí.

Gaviálové obývají pavilon s několika druhy želv

Gaviálové jsou do druhu snadno zařaditelní tvorové, protože žádný z nich nemá pak dlouhý a úzký čenich. Tenké dlouhé zuby slouží k lovu ryb.

Oči vystupující nad hladinou umožňují nenápadné sledování okolí

V minulosti jsem si od kamaráda na kopírce okopíroval knihu The Book of Indian reptiles and ambhibians. Volně nakopírované listy papíru s černobílými obrázky nebyly nic moc, ale já věřil, že ji někdy budu potřebovat. Než se tak stalo, koupil jsem jí v Dillí v antikvariátu. Pevnou, vázanou a s barevnými kresbami, které při určování zvířat poslouží mnohem lépe.

Pohled do gaviálí tlamy

V Indii jsem byl několikrát a nějaké plazy nafotil, takže se skutečně kniha o indických plazech a obojživelnících nakonec hodila. Gaviálové ale mezi nimi nebyli, na to jsou přece jen příliš vzácní. „V povodí velkých řek na severu indického subkontinentu žilo ve 40. letech 20. století odhadem až 10 000 dospělých jedinců,“ píše na stránkách pražské zoo. Podle odhadů jich je dnes mezi 650 – 480, a samců schopných rozmnožování jen kolem 70. Zoologická Praha má největší chovnou skupinu v Evropě a aktivně se zasazuje o ochranu gaviálů na indické řece Čambal, kde dnes žije hlavní indická populace.

Při klidné hladině se dají dělat krásné odrazy na hladině

Pravděpodobnost, že uvidíme gaviála v indické přírodě je minimální, ovšem to, že uděláme fakt dobrou fotku v Praze je maximální. Zblízka si můžeme prohlédnou nejen jehlovité zuby, ale i zadní nohy zploštělé a opatřené nepatrným kýlem, který mu usnadňuje plavání. Oč lépe se mu plave, o to hůře se mu chodí po souši, proto se gaviálové od vody moc nevzdalují.

Šmírák

Dorůstají velikosti až sedm metrů a počet zubů v čelistech se liší. Zatímco v horní čelisti jich je 27 – 29, v dolní 25 – 26. Vida, jak se někdy knížky hodí. Zuby jako jehličky snadno proniknou kůží ryb, které tvoří většinu gaviálí potravy, ale občas si dopřejí želvu nebo si jídelníček zpestří nepozorným vodním ptákem.

Tenké zuby slouží hlavně k lovu ryb

Důvod poklesu jejich počtu až o 98 % je jasný. Člověk. Od nelegálního lovu přes fragmentaci stanovišť až o těžbu písku, která ničí gaviálí hnízda. Je mi jasné, že ne každý musí mít slabost pro plazy, ale gaviálové jsou úchvatní. Je dobré o nich vědět co nejvíce, dokud tady ještě jsou.

Zoo Praha má největší chovnou skupinu gaviálů v Evropě

Dede: Děkuju Topimu za úchvatné fotky a povídání. Kromě toho, že se můžete ptát Topiho na fotovychytávky, ptám se i já: fotíte v zoo? Pokud ano, jaká zvířata máte nejraději? (A fotí se dobře nebo… hůř?:))

A ještě jedna – líbí se vám gaviálové? 🙂

Detail vyfocený 150mm objektivem

Gaviál indický

Gaviál indický na diagonálně pojatém snímku

Gaviál indický tentokrát horizontálně