Když jsem byla posledně v Hradci Králové nahrávat v rádiu, jako obvykle jsem si prošla přilehlou pěší zónu u Masarykova náměstí. Najednou můj pohled zachytily oděvy v jedné z výkladních skříní: vedle sebe tam byly předvedeny dva kompletní modely, oba poskládané z různého zeleného a modrého oblečení.

Zelená byla tmavá „lahvová“, modrá byla také tmavá, ale ne úplně temně modrá. Výsledek byl tak pěkný, že jsem se zastavila a s chutí si vystavené oděvy prohlížela! Dokonce jsem na pár vteřin zauvažovala, jestli by mi to taky neslušelo! Což je co říct, obvykle mě výlohy značkových oděvů nezaujmou (stejně tam nemají nic pro mě:)), maximálně je přelétnu pohledem.

A jak jsem si naaranžované outfity prohlížela, začala mi v hlavně znít říkánka „zelená modrá, pro blázna dobrá“ v takové té kadenci dětinského výsměchu – chybělo jen, aby na konci bylo kiš kiš (nebo kyš kyš???:)) Vzpomněla jsem si, že jsem to poprvé slyšela jako velmi malá a už tehdy jsem v duchu ono tvrzení podrobila kritice. Jaký blázen? Vždyť co je hezčího než zářivá modrá obloha nad jasně zelenou loukou? 😛

Později jsem zjistila, že takových „pravidel“ v módě existuje spousta, nejspíš jen proto, aby se daly porušovat. Tyhle věci jsem začala vnímat někdy v sedmdesátých letech, což byla minimálně tady u nás doba z mého pohledu ne moc hezké módy, kdy se už ona původní rigidnější pravidla používala zpravidla spíš výběrově, podle toho, zda se někomu zrovna hodila.

Módní rčení:

U nás: zelená modrá pro blázna dobrá, červená a zelená, nosí ženská střelená, nebo nosí fialovou s žlutou, kombinaci krutou.

V anglosaském světě jsou také tvůrčí – vedle sebe by podle svých rčení nedali jak modrou a zelenou (Blue and green should never be seen), tak červenou a zelenou, pokud tedy nejste irská královna – jinak by mezi nimi měla být nějaký jiná barva („Red and green should only be seen upon an Irish queen“ and „never be seen without a colour in between“).

Jinak by se neměly míchat barvy s podobným vyzněním, jako třeba červená s růžovou nebo černá s tmavě (navy) modrou.

Dnes se míchá cokoliv, dokonce i různě vzorované látky, což bylo považováno za extra hřích. Jak jsem se dočetla, když jsem se trochu vrtala v tématu, v zásadě dnes platí: dělej si co chceš, následky si poneseš sám:)) Podle módních návrhářů by lidé některá pravidla znát měli už proto, že obvykle popisují situaci, která se může zvrtnout. Co si může dovolit hubená nohatá modelka nebo vysoký svalnatý model, nemusí na člověku běžné postavy kupujícímu konfekci vypadat nejlépe. Pravidla sice mohou být trochu zkostnatělá, ale přece jen dávají lidem jistý návod, jak se obléct a nevypadat hloupě. Například bezstarostné míchání různých vzorů nemusí skončit radostnou extravagancí, ale psychedelickým efektem 😛 Jako zcela přežité bylo nakonec označeno jen pravidlo o stejné barvě dámské kabelky a bot.

Většina ostatních pravidel má prý něco do sebe – u dam, a bývají nutná – u pánů. Tato nerovnost prý vyplývá z toho, že je mnohem víc mužů než žen, kteří o svém oblečení nepřemýšlejí, takže pevně nastavená pravidla jim umožní být za gentlemana – pokud se už tomu nemohou vyhnout:)) Zajímavé je, že jsem v tom článku nenašla pravidlo o ponožkách v sandálech. Pokud existuje absolutní zákaz týkající se ponožek u pánů, pak jde o bílé ponožky oblékané k čemukoliv jinému než sportovnímu outfitu. Potěšilo mě, že u pánských ponožek nejen připouštějí, ale vlastně i doporučují živé barvy:))

Zaujala mě diskuze uvedená v článku na téma proužky. Já slýchala od dětství, že svislé proužky prodlužují a zeštíhlují, zatímco tady byl tento názor prezentován jako novodobá názorová odchylka! Prý od 19. století platil (v Anglii) názor pruského fyziologa Hermanna von Helmholtz, který se optickým působením proužků zabýval a k dosažení optického zvýšení doporučoval proužky horizontální. Opačný názor byl prý prezentován jakýmsi amatérským vědcem v rámci nějakého rozhlasového pořadu až v roce 2012. No vidíte, jak je svět zajímavé místo! 😀 Obecně vzato, odborníci doporučují přistupovat k nošení proužků s jistou obezřetností – na štědrých křivkách mohou mít nečekané (a nechtěné) efekty:))

Jo, a ještě jedno pravidlo by se prý nemělo porušovat! A nejen u žen, ale poslední dobou (s tím, jak mužská trička začala mít výstřih i do „v“) i u mužů. Buď výstřih, nebo odhalené nohy. Nikdy oboje! Je to považováno za nevkusné – co je moc, je příliš (odhaleného) Jak pravil odborník: chcete, aby se pozornost upřela na jeden zajímavý a atraktivní bod vašeho těla. Je zbytečné dělat si sama sobě konkurenci:)) Počítám, že se mluví o společenském oděvu…

Když nad tím tak uvažuju, byla jsem v životě v oblékání dost konzervativní. Opatrná se vzory, inklinující k jednoduchosti. Dlouho jsem měla nejradši barevnou kombinaci, které moje babička říkávala „no jo, zase prápor!“, neboli červenou, bílou a modrou. Černou jsem začala intenzivně nosit jako adolescent, ale naštěstí mě to časem přešlo a nechala jsem si ji převážně na kalhoty nebo sukně (přece jen jsem bývala bledá blondýnka:)) Červenou mám ráda tu jasnou, styl hasičské auto 😛

Někdy po třicítce jsem přišla na chuť vínové a růžové – oboje musím mít ve „studené“ variantě, což u růžové obvykle znamená odstín „Hello Kitty“ 😀 S tím, jak jsem začala se psima stopovat se mi v šatníku objevila khaki zelená a řekla bych, že je to jediný odstín zelené, který mi jde. Ale moje základní barva, barva mé duše je a byla modrá. Už jako malá jsem si prosadila, že i ty mašle ve vlasech budu mít modré!

A tak se vás dnes ptám – respektujete některá z psaných i nepsaných pravidel oblékání? Vytvořili jste si na základě svých osobních zkušeností se sebou samými svá vlastní? Jaká? 🙂 Pojďme si nevážně povídat o módě…

Jeden z článků, který mě inspiroval k dnešnímu povídání najdete zde https://www.bbc.com/news/magazine-24019737

A jeden, který mi přišel fakt užitečný, je zase tady https://www.footshop.cz/blog/jak-kombinovat-barvy-obleceni/