Mám tři. A každý je úplně jiný, nejen vzhledem, ale hlavně principem zobrazování aktuálního data. Všechny tři jsou z první republiky.
Nejradši mám ten kožený, také ho mám nejdéle, je po dědečkovi mečovém, a hrála jsem si s ním odmalička.
Je z tenkých dřevěných dílů, potažených kůží se zlacenou ražbou. Uvnitř se skrývají tři válečky, na kterých jsou uchyceny plátěné pásy s potiskem dnů v týdnu, pořadím dne v měsíci a názvy měsíců.
Pásy neběhají kolem dokola, mají začátek a konec, na konci prvního pásu je pokyn „nazpět“.
Proto má také kalendář šest ovládacích prvků – osiček, jejichž pomocí se pásy posouvají. Osičky vpravo posouvají údaje dál, osičky vlevo nazpátek.
Asi nejběžnější je nerezový, převracecí. Uvnitř jsou plíšky s potiskem data, které při otáčení padají do výřezu. Před jedenáctkou, jednadvacítkou a jedničkou spadne plíšek bez potisku a je tedy nutno otočit ještě jednou. Protože opravdu nemám technické myšlení, tak mi není jasné, jak to uvnitř vlastně vypadá 🙂
Dlouho jsem si jako malá myslela, že je ten kalendář na rok 1930, protože v označení měsíce bylo napsáno Duben 30. Moc mě to nezajímalo, oproti koženému kalendáři byl tenhle dost nudný. Až když jsem ho časem důkladně prozkoumala, zjistila jsem, že štítky s označením měsíce jsou uloženy ve vysouvacím šuplíčku a číslo za názvem měsíce značí, kolik má ten měsíc dnů.
V únoru se u tohoto typu kalendáře s přestupným rokem nepočítá. Šuplíček na měsíce je tak dokonale dílensky zpracovaný, že mě vůbec nenapadlo, že to je šuplíček.
Poslední je kartičkový. Je z gravírované mosazi, vzadu se sklopnou opěrnou nožkou.
V přihrádkách na líci jsou celuloidové kartičky s měsíci (opět s počtem dnů v měsíci), daty a dny v týdnu. Kartičky s daty a dny obsahují vždy dva údaje, které se mění otočením kartičky vzhůru nohama (středa/čtvrtek, 11/12).
Na tomto kalendáři je vidět, že to byl opravdu hezký propagační předmět.
Tento článek věnujeme mojí milé tchýničce a babičce Víly a Hřívnatce, která má dnes narozeniny. Všechno nejlepší!
Máte taky nějaký takový kalendářík? Třeba i s nějakým dalším principem zobrazování? A mohla bych ho vidět?
Renata E a Víla
text: Renata E
foto: Víla
To jsou roztomilé věcičky! 🙂
Jako malá holka jsem si hrávala s tím posledním kalendáříkem, patřil mojí babičce a kartičky byly tuhé a lesklé. Kde je mu asi konec! To je tak, když se jedna odstěhuje z domova, že pak nemá o věcech a jejich osudu.
Přehled.
Já mám tenhle. Není sice starý, koupila jsem si ho před pár lety, ale je to bezva věcička. Jak pracuji doma, tak kolikrát pomalu nevím, co je za den v týdnu, a kolikátého, to už vůbec ne. Ale jak každý den otáčím tyhle kostky, tak si to alespoň uvědomím. Sice je fakt, že datum vidím na telefonu a na počítači, ale tohle dřevěné mi zůstává v paměti nějak líp 😀 .
https://tapuz.rajce.idnes.cz/Kalendar/
Unikátní věcičky,líbí se mi, moc! Díky! Musím prohrábnout paměťové šuplíky v makovici,jestli si na něco podobného aspoň vzpomenu. 🙂
Jo a ještě Hřívnatcovi přeji všechno nejnejnej k narozkám a splnění všech tajných přání! (h)
Narozky má Hřívnatcova babička 🙂
No, vidíš, já jak zahlédnu „Hřívnatec“, tak jsem hnedle u vytržení,co jako bude a klidně babičku přehlídnu. 🙂 Tak vinšuji samozřejmě babičce.(h)
to jsou krasne starobyle vecicky! segra mivala dreveny s kostkami, tech bylo vice, a bylo zabavne ‚vytvaret‘ neexistujici nebo nemozna data 😀
pardon zas jsem byla odhlasena
Tak takové kalendáře jsem nikdy neviděla.
Elektronické kalendře nesnáším, píšu si do stolního v práci. Jako OSVČ jsme mívala apartní diáře, protože jsme musela nosit informace s sebou a ještě si tam psát, co jsem s kým probrala a co jsem komu zadala. Občas jsem diář v kabelkové velikosti dostala, občas si ho koupila od Paperblanks- ty jsou dražší, ale krásné, a když jsem ho brala denně do ruky, tak jsem si ho zasloužila 🙂
Znáte pocit „Toto jsem už někde viděla (slyšela), ale nevím kde“? Tak přesně takový mám při pohledu na Renatiny … exponáty.
Z dětství si pamatuju nástěnný kalendář. Visel na skobce nad ledničkou a na něm kus šňůry od vařiče, takové té opletené. Jmenovala se Makarenko. Opotřebovaná moc nebyla, neměla však ani příležitost, aby se na ní uložil prach.
U sousedů, kteří byli velmi zbožní, visel v kuchyni krucifix a pod ním bytelný řemen… asi i požehnaný byl.
Hahaha, Makarenko! (rofl) není nad správný výchovný přístup. 🙂
Já jsem měla jako dítě papírový věčný kalendář s motivem pražského orloje. Býval to takový vděčný suvenýr z Prahy.
To nebyl věčný kalendář, ale tzv. stoletý – zadala jsi měsíc a den a podle roku jsi zjistila, co to bylo za den v týdnu.
https://www.fler.cz/zbozi/pan-orloje-nam-rad-zmeni-noc-v-den-kalendar-9572988
hm, tak už mi to smazalo druhý příspěvek…pošlu ti ty odkazy na kaledářík mailem…
Renato, musím se přiznat, že podobné kalendáře vidím poprvé 🙂 U nás v rodině nic podobného nebylo, aspoň pokud vím.
Moc se mi líbí ten kožený! 🙂
Pro mě, když se řekne kalendář, tak vidím ten stolní, kam se dá zapisovat – děda a později i maminka k nim měli ještě své bichle – vlastně diáře. Protože do kalendářů se u nás odjakživa muselo psát:))
Já jsem s kalendáři nemožná a prostě miluju digitální technologie. Po mnoho let jsem byla schopná držet všechny potřebné informace (které se obvykle zaznamenávají do kalendáře) v hlavě, takže výsledkem bylo, že jsem sice do kalendáře celkem pilně zapisovala, ale takřka nikdy jsem v něm nečetla:)) pravidlem byly třeba dva tři týdny neotočené týdenní listy, u těch nástěnných mi jeden měsíc klidně vydržel i tři 😛
V práci jsem se snažila používat ten plánovací tříměsíční – ten fungoval skvěle pro moji orientaci ve dnech, ale ten červený čtvereček jen málokdy držel tempo s ubíhajícími dny:))
Takže jsem oddaný uživatel elektronických kalendářů a diářů, protože ty vždycky vědí, kolikátého je, a pokud mám něco zapsaného, tak mě hlasitě upozorní. Jediný systém, který mi opravdu funguje:)) Samozřejmě se mi kalendář sdílí na mobilu i obou počítačích 😛
Ty tvoje jsou krásné! U mě by ale byly jen prostým lapačem prachu a důkazem, kolik už uběhlo času od poslední příležitosti, kdy jsem se na ně doopravdy zadívala… 🙂
My takové vyfikundace neměli, ale pamatuju se u stařenky na bílý plastový převracecí. Měl dvoje čtvercové štítky – jedny na dny a druhé na měsíce a ty se otáčely zepředu dozadu (nevím, jestli jsem to vysvětlila dobře).
pamatuju se na červeno-bílý,plastový, věčný, v podstavci měl ořezávátko,převody plastové…snad ho ještě doma máti má, zkusím se zeptat….vysoký byl asi tak 10 cm i s tím podstavcem….
Sharko, ani nevíš, jak ti přávidím, že se máš koho zeptat!
Ach,jo.
Jejda, to je pěkné. To my bohužel nemáme, ani jsme nikdy (u babiček a dědečků) neměli, aspoň myslím, zeptám se ještě MLP.
První příspěvek od LenkyFR https://renatae.rajce.idnes.cz/kalendare/
nafotíš prosím detailněji? to by se dalo vyrobit….
Fotky poslala LenkaFR a předmět se nachází ve Francii.
https://www.reklamni-predmety-darky.cz/p/183072/rolbus-vecny-kalendar?gclid=EAIaIQobChMI0ZuNiNj76AIVyud3Ch06LA3KEAQYAiABEgJbgfD_BwE
dík, zkusím uhnat našeho truhlíka…..
Jen bacha na rozložení čísel na kostkách – jednička a dvojka musí být na obou, nula nesmí být na kostce s trojkou 😉
Nulu musíš mít na obou, kvůli jednociferným číslům. A jediné řešení pro to aby se to tam vešlo, je podle mne otočná 6/9.
Je to tak, pro 6 a 9 je tam jen jeden znak a nula je na obou kostkách.
Jo, já jsem to psala ještě jako další koment, jen se někam ztratil ;-). I s tím, že šestka a devítka jedno jsou.