Taky milujete rady v časopisech nebo na internetu? Já moc – a nejradši mám ty ohledně žen nad čtyřicet!
Nemám nosit roztrhané džíny. No ty nenosím stejně, protože nesnáším, když mi táhne na kolena nebo jinou část anatomie. Do stádia rozdrbanosti ty džíny dojdou stejně, tak nač jim zkracovat životnost 🙂
Nemám nosit trička s potisky. Jenže to tričko s vánočním stromečkem složeným z koček je prostě skvělé! Do divadla v něm určitě nepůjdu, tak proč ne? A stejně moje nejoblíbenější tričko má na sobě potisk kytek!
Nemám nosit barevné punčocháče, jen černé, v případě dobrého tvaru nohou se vzorem, nikoli divokým. Zachmuřeně jsem se zadívala do šuplíku. Černé bych našla, ale tmavě modré a petrolejové mám radši. Několik let jsem se pracně zbavovala nánosu černých hader, které mi zamořovaly šatník, tak do toho nepůjdu znovu!
Ještě bych souhlasila s radami typu kvalitní prádlo, upravené vlasy a méně křiklavý mejkap. Jenže v prezentované podobě jsou to rady, jaké bych se neodvážila předložit ani mé babičce – rada napsaná ve stylu „seženete i dobré kousky, abyste si nepřipadala jako nad hrobem,“ (a to jsem si nevymyslela).
Jako národ stárneme, ale zároveň pracujeme mnohem déle než předchozí generace. Ne, nepřipadám si mladá. Ale ani stará, moje životní tempo je vražedné a pořád se učím nové věci. Tak kdo vlastně píše ty skvělé rady? Někdo ve věku mých dětí? Moje děti mě přiměly koupit si vyšší červené martensky (Kuba) a šaty ve stylu padesátých let (Kačka). Ani v jednom si nepřipadám nepatřičně…
Tak kdo je autorem těch dobrých rad? Je jich všude plno!
Dede: Děkuju Matyldě – napsala něco, s čím souzním:)) Navíc… člověk je osobnost a určitě sami víte, když bez váhání sáhnete po něčem, o čem jste přesvědčeni, že to jste VY – bez ohledu na to, co praví obecný mrav. Jako třeba já ve vlčí mikině s každou ponožkou jinou 🙂 Ano, do divadla tak nepůjdu, ale jsem šťastná, že to mám (a to jsem o kus starší než Matylda!:))
A tak se si dnes dovolím k Matyldě přidat zvědavou podotázku: V čem se vy cítíte jako VY? 🙂
a nezapomeň na úžasné rady, kdy v jednom plátku nakazují, že dámy přes 40 nemají nosit výrazné šperky a tentýž den čteš v jiném, že naopak takové šperky nositi musí 😀
Záleží na tom, do kterého a jak starého módního časopisu nebo na který server pachatelky dotyčných rad nahlédnou a stvoří další balíček mouder bez hlavy a paty.
Anžto je mi už 2×40+, už mi není ani rady, ani pomoci. Tudíž jsem si pořídila vlající oversize svetrověc s rukávy superpřiléhavými až nad loket a pořádným rolákem z bleděšedého jemňoučkého akrylu, vpředu to má dva svislé sámečky a podle nich několik trojic stříbrných perel. Volně ložené to vypadá jako nevalný hadr na veliké podlahy, Když si to navlíknu k černým kalhotám, najednou jsem to já. Nedovedu si představit rádkyni dost ztřeštěnou, aby mi to poradila.
No to je počteníčko, dámy, vylepšily jste mi den (rolf)
Tak popořádku – kdo to píše netuším, ale čtu to jen pro zasmání, nic seriozního se z těch rádoby moudrých plků vybrat nedá.
Od té doby, co jsem ta rentiérka a na vsi, jsem s velkou radostí odložila úřednický montérky – tam byly džíny a trička nepsaný tabu. MLP dtto, od té doby nám ve skříni zavazí několik zbylých sak a košil s dlouhým rukávem. Takže se oblékám jak chci já, a co si kdo myslí, je mi jedno. Červený klobouk je super nápad, už se vidím, jak v něm štrádím po polňačce se psem (rolf), navíc v každém klobouku vypadám jak zahradník (rolf) Momentálně nosím kulicha s bambulí – mám tři – bílý, béžový a vínový a co si mám teda na tu hlavu narazit, když v určitém věku je to podle těch chytráků nevhodné? Boty mám různé, od červených botasek, přes černé lodičky, momentálně jsou v parádě modré farmářky. Ať žije móda – a hlavně zdravý rozum -:)
Matylda,bezva článok,bezva tričká.A nja tvoju otazku,ktože to píše takéto krávoviny,odpovedám.Podľa mňa sú dve možnosti s jedným cieľom.Prvá je,že to píše blbec,druhá,že recesista.Cieľ sú prachy.spomínam,že pred spústou rokov / najmenej 40/ bola v Slovenke súťaž o najlepší recept na guláš.A tak raz v hlbokej noci po neskonale náročnej operácii s dobrým koncom sa vytiahla fľaša,popíjali sme,objavili túto súťaž a stvorili sme recept s názvom“Deduškov guláš od Solferína.Tvorili sme,tvorili,popíjali a poslali sme to / ako odosielateľa sme uviedla pána primára. A vyhral!!!
Verenko!!! 😀 Dnes tedy boduješ:)))
Tak to je bomba, Verenko. (rofl)
Ještě k těm psaným kravinám – vzpomínám na pana Haška blahé paměti, an v listech Život zvířat (či jak se jmenovaly) popisoval vždy nové a nové druhy zvířat… možná že tak vznikají i nové a nové módní styly a rady pro ženy na prahu (či za prahem) mladšího středního věku… (nod)
Verenko, ty to prostě jinak než takhle s parádou ani neumíš. Se budu chechtat ještě zítra. A čo vyhrali pán primár? Kuktu nebo kilo svíčkové?
Knižku od sovietkeho autora/ bol potomok uhorsko rakuskej šľachty / neskonale nami všetkými pohrdal,ale chirurg 1aaa.To nnevymyslíš-to je život
(rofl)
Tohle už jsme tu řešili několikrát, tak asi nic nového nevymyslím. Ač je mi už dost nad čtyřicet, dobré rady tohoto druhu nečtu ani neposlouchám, takže naštěstí ani nevím, co bych měla a co nesmím 😀 . Nosím, co se mi líbí, včetně triček s potiskem, vzorovaných i barevných kalhot, barevných bot a tak podobně, ale mám i nemálo kousků černého oblečení. Ono obléct se do černého a ozdobit to pár kousky pěkných šperků a hezkými hodinkami taky není marné, vypadá to fakt dobře. Nejlíp se cítím v jednoduchém, dobře padnoucím oblečení, snad bych tomu mohla říkat lehká střízlivá elegance, tedy žádné sámečky, mašličky, kraječky, třásničky, nic takového. A musím to mít čisté, vyprané, vyžehlené, boty vyčištěné, i když jdu třeba jen na nákup nebo do fitka, to je základ. Žádná zválená a umrněná „nedbalá elegance“ nepadnoucích bezbarvých nadměrných kusů, to je hrob pěkného vzhledu 😀 . Jo, a sportovní boty nosím skutečně jen na sport, nějaké takové běžecké „botasky“ k vycházkovému oblečení to dovedou spolehlivě celé zabít.
Nenosím hnědou, tu barvu nenávidím, a málo nosím žlutou, nějak mi nesedne, ale pár žlutých triček by se našlo, v létě se hodí. Jinak můžu jakékoli barvy, kromě neonových. Taky nenosím velké vzory, jsem malá, tak mi nepadnou. Docela často nakupuji v Tchibo, ale neomezuji se jen na něj.
Každopádně nikdy nezapomenu kritickým okem krátce popatřit do zrcadla.
Myslím, že základní otázka zněla, kdo píše ty praštěné rady pro ženy nad čtyřicet. Což si nemyslím, že by tu už několikrát bylo.
No a už se tu k tomu někdo vyjádřil? Ne. Ale budiž. Podle mého názoru podobné věci píšou neumětelové, kteří neumí napsat nic zajímavého, a tak tvoří podobné bláboly. K tomu nepotřebují znát nic. A provozovatelé „módních“ stránek a různých ženských a módních rubrik po tom rádi sáhnou, protože tím krásně zaplácnou prázdné místo. Stejně jako horoskopy a podobnými jinými hloupoučkými výtvory. A konec konců, své čtenáře si to i tak najde, takže všichni jsou spokojení.
Podle mě tyto články píšou – hm, nevím, jaký je ženský tvar slova pisálek? tak použiju – redaktorky, které neprezentují vlastní názor a napíšou, co se po nich žádá. V jednom čísle časopisu tak doporučí starší generaci tlumené barvy a v dalším nabádají k tomu, aby se nebála zářivých barev. Ano, i takové články se najdou, vzpomínám na jeden, kde nafotili modelku nad 70 let výhradně v jasně červeném oblečení – a té paní to opravdu slušelo. Nelíbil se mi jen jeden model s hlubokým výstřihem, protože na vrásčitém dekoltu nebylo, bohužel, nic hezkého.
Ale to jsem odbočila, chtěla jsem jen říct, že mnohdy v jednom časopise najdeš naprosto si protiřečící články ať už o módě nebo životním stylu, takže já je neberu nijak vážně, protože sama nejlíp vím, co mi sluší a v čem se cítím dobře. 🙂
Já miluju jasné barvy a trika a svetříky s proužky – rodina to o mně ví a všichni si mě proto dobírají – jednou jsem je počítala a bylo jich rozhodně přes 10. O ostatním raději pomlčím, abych se tady neprofilovala jako „diblík“ .
hančo, já tě znám a vím, že si můžeš dovolit hodně:)) Minimálně na to máš postavu 🙂 Tady jde hlavně o to, v čem se člověk cítí jako on sám… Mimochodem, taky miluju proužky a mám jich slušnou zásobu! 😀
a já mám ráda taky proužky a teď zrovna nemám žádný svetřík s proužky :O
Matyldo, bezva článek!!! Já už patřím do kategorie 60+, brzy 70+. Tak jako MaRi, mne tyhle rady akorát rozveselí. Navíc si myslím, že ženy po čtyřicítce jsou už tak vyhraněné osobnosti, že je trapné jim něco radit v takových souvislostech. No, ale nějak se musí novináři z těchto rubrik živit.
Jo ještě musím pochválit to kočkoidní tričko. Kam na taková bezva trika chodíš? Já dostala předminulý rok od Ježíška tričko, kde jsou postavičky knírače, jak cvičí jógu. Několik pozic, velmi veselé. Beru si jej do rehabilitačního cvičení a sklízíme úspěch.
No to je triko z obchodu pro teenagery, kam nechodím, ale Kačka tam kdysi pracovala… 🙂
Triko je povedené! 🙂
Podle výřezu fotky vedle nadpisu článku jsem měla dojem, že je to takový ten obrázek na cvičení pozornosti, kde mezi kočkami je skrytá třeba veverka nebo mezi stádem ovcí jeden nenápadně se tvářící vlk. 🙂 Ale vánoční kočkostrom je taky hezký!
chicht – vlk mezi stádem bělostných oveček byl na plakátu k vodce Smirnoff… to se mi tenkrát moc líbilo 😀
Matyldo, to kočkostromečkové triko je bezva. A vůbec kytičková trička taky. Tobě sluší všechno, máš hezkou ženskou postavu. O Kačce nemluvě, to je ještě žabec /no co jiného, když je ze Žabčic/. Já, ač jsem opravdu stará větev tak nemám moc ráda usedlé věci. Ulítlé si dovolit nemůžu to by mě zavřeli o blázince. Mám ráda sportovní modu.
Ad tričko s potiskem. Kdysi jsem koupila mému příteli triko s nápisem – Klub týraných mužů. Tedy jemu to zdaleka nepřišlo tak vtipný jako mně, no tak ho teď nosím sama. 😀
😀 Ano nevyhýbají se ti muži se strachem, že jsi třeba šéfka toho klubu? 😀
Řekněme že nezapadam do debaty co na sebe po 40, ale zase já jsem jiný extrém. Miluju všechno v čem si mě lidi všimnou většinou pěkná elegance nebo naprostá úleťárna. Nemám ráda zimu a nerada řeším otazku čím se navlíct jak cibule dnes? Ale miluji léto. To je čas nespoutané a originální módy teda pro mě. Na základce jsem milovala batiku a vyzkoušela snad všechny barvy světa na vlasech. Nojo ostuda třídy. Na střední cokoli barevného a ideálně to sladit barvou očních stínů. (Jsem měla obří paletku perleťových stínů a byly tam snad všechny barvy!) Po střešní můj přístup k módě začal lehce střízlivět, ale dlouho mi to nevydrželo přišla na mě retro móda. Prvně jen sukně a šaty, ale po operaci ledvin jsem musela hledat i alternativu kalhot. V té době jsem je vůbec nenosila i na pole jsem šla v domácích šatech. Kalhoty jsem nakonec vyřešila tak širokými, že ve výsledku působí jako dlouhá sukně. S příchodem Pralinky jsem se odhodlavala si koupit pořádné trekovky. Ještě jsem se neodhodlala a stejně je mám. Babička si koupila softshelove asi pěkně drahé a neseděly ji jak si představovala. Tak mám perfektně padnoucí boty do přírody na dlouhé procházky.Ale můj poslední výstřelek buď jaksi to lidi nechápou nebo jsou nadšení. Začala jsem vyrábět obří květinové koruny se spoustou pantliček. Obdoba folklorní svatební party (kvetinové čelenky) začala jsem tam zaprocovavat i koralky. Na příští léto budu vyzbrojená novými čelenkami v různých barvách a kombinacích!
V tvém věku je to otázka osobního přístupu- co chceš, to nosíš… aspoň ti nikdo neuděluje dobré rady ohledně tlumených barev 🙂
Jenže, Kačko, tobě to všechno nesmírně sluší. I ta květinová parta, i výrazné barvy … Nějak si tě nedovedu představit v šedivých šponkách a vytahaném roláku (rofl) .
To Terka je tvůj opak – všechno, jen ne nápadné (chuckle) . Tuhle si koupila hezké pouzdrové šaty z černé krajky – opravdu jí slušely. Když je předváděla příteli, prohodil: „Moc hezké a slavnostní – asi na pohřeb, ne?!“ (headbang)
YGO, já si sebe taky tak představit neumím a radši to zkoušet nebudu.
Jinak kdyby tohle řekl můj přítel buď má přeražený nos nebo už s ním nejsem. Hold je to těžký ženský dost dají na názor chlapů a ne vždy je to dobře. Bohužel existují třeba i chlapy, kteří nedovolí své drahé polovičce si oblíct výraznou barvu, protože by si ji začali všímat jiní chlapi.. A pak jsou moc mladí, kteří nedokážou ocenit svěží eleganci a budou slečně vtloukat do hlavy, že v riflích nebo leginach jsou stejně nejvíc sexy.. No je to boj zvlášť pro mládež.
No já se taky divila, že mu neodpověděla: „Jo, na tvůj!“ (rofl) Jenže a jelikož je Petr o nějaký ten pátek starší, tak by si to mohl brát osobně. (chuckle)
a co 😀 víš, jak se to říká “ pro h.. na h…“ 😀 dovolil si teda dost :-/
Díky za osvěžující příspěvek zástupkyně jiné věkové skupiny! 🙂 Mám pro tvůj přístup, Kačko, velké pochopení.
Usmívala jsem se mimo jiné u popisu sukňového období – zažila jsem u vnučky mezi jejími cca 5 – 10 lety, kdy kalhoty byly absolutně nenositelné, a to včetně psích vycházek, pobytu na zahradě i zimního období. Na milost vzala Aňa až legíny, které jsem jí koupila – vypadaly jako ty roztrhané džíny, jen díry na nich byly nakreslené. (chuckle) Pak už se to nějak zlomilo a dnes jí kalhoty nevadí.
Ó oděvy pro osoby ženského rodu nad 60, toť téma.
Rady, o kterých píše Matylda, čtu pouze jako humoristickou literaturu. Dle momentální nálady mě buď rozesmává, nebo nas…štvává zejména výraz „mladistvý“ (beru to ovšem tak, že odpor proti tomuto výrazu je pouze můj problém).
Tričky se zásobuji na Bonprixu, s vědomím, že do pátého praní je možno je vzít „mezi lidi“, později nadoma a po roce na okna. Důležité je, že se najdou i pro osoby s horním objemem okolo 130 cm (záleží na tom, zda se měří v podprsence čerstvě vyprané (120) nebo po půldenním nošení :D). Nápisům se vyhýbám, jednak jsou většinou ehm. málo inteligentní, ale hlavně by byly mou anatomií značně deformovány. Přednost dávám světlým barvám oproti „zeštíhlující“ černé, protože v té si připadám jenjen uložit k věčnému odpočinku.
Zapomněla jsem dodat: kočkový stromeček a vlčí mikina jsou bezva
MaRi, to je nadsázka- to pátý praní viď? Já je kupuju tamtéž a do práce nosím několik sezon, na doma až když se v nich začnou objevovat dirky od drápků…
Jistě, je to nadsázka, jen je třeba dodat, že jsem čunče (blush) a všechno se mi zachytává právě na těch „přednostech“. A některé skvrny se nepodaří vyprat do té míry, aby se dál mohlo používat jako vycházkové oblečení, protože si vybírám světlé barvy.
To ti padá na balkon, kdybys pořádný balkon neměla tak ti to padá na boty /máme s Janou to samé/
Ty velké velikosti umí v jiných státech, u nás jaksi ne…
to máš pravdu, Matyldo… Dorothy Perkins v UK a Milady mode v HK 😉 jinak široko daleko nic.
Co je pro mne vhodné nijak moc neřeším, většinou jsou to kalhoty, svetr/ tričko, bunda a pořádné boty. Jo a pes!
Co mě trochu mate, je neurčitý, chybějící kód oblečení na bezpsí, sociální události. Už jednou jsem psala, že můj muž byl jedním z deseti, kteří měli na koncertě kravatu. (Posléze ji schoval do kapsy). Jinak džíny, svetry i několik ruksaků se tam objevilo. Je to zmateční. Na jednu stranu… ať si každý chodí v čem chce, na druhou, je dobré rozlišovat denní dění. Přece jenom návštěva divadla je pocitově rozdílná od cesty do lesa nebo nákupního střediska. (Moje nejčastější aktivity 🙂 ).
Neškodilo by, kdyby módní radílkové konali osvětu také mezi …cátníky. Ale to mi nějak uniká.
Náhodou jsem onehdy narazila na článek pro …cátníky, kde se psalo, že oblek nosí jen neúspěšní, zatímco ti správní nosi triko a rifle z Lidlu, protože když pracují na notebooku v kavárně a kdekoli jinde, stejně je to nejlepší a máme se oblékat jako úspěšní- třeba jako vynálezce Facebooku, který chodí jen ve značkových teplácích!
Jani a já viděla v divadle na opeře chlapi v kostkované košili a džínách. Hrůza.
Na operu já jen v dlouhých ke kotníkům a manžel v obleku a motýlku.
Jaké já mám štěstí! Neb rady na 70 už ani nepřicházejí,tady jsou spíš na místě nekrology či černá kronika, ve stylu,sedmdesátiletou stařenku porazilo auto na přechodu pro chodce apod. Takže oblečení neřeším,chodím v tom co mám a dokupuji velmi sporadicky a jen to co se líbí mně,i kdyby na tom tričku bylo kdoví co.Do divadla mám tzv.malé černé a sáčko. 🙂 Taky mám moderní výbavu na lyže. Mám jen jednu radu,noste to, co chcete vy,užívejte svobody,nedejte na povrchní rady na nettu a jinde a taky nehodnoťte ostatní,Váš život je jenom Váš.
P.S. Ještě mně v nemocnici děsně rozčilovalo a nebyla jsem sama, když nám starým, personál vysvětloval,že se musíme napapinkat,umýt abychom nesmridnkovali a podobné zdrobnělé nechutnosti, vím ,že to asi myslely dobře ale už jsem musela použít slogan,že jsem sice stará ale nejsem blbá.
Jenny! Nejenom se dobře napapinkat, ale posléze i dobře vykakinkat (rofl) !
Jinak já jsem přesvědčená, že všechny, jak tu jsme, potřebujeme nutně jednu jedinou věc – a tou je červený klobouk! Narazit na hlavu a vyrazit dobýt svět – slibuju, že se po něm letos konečně podívám a pořídím si ho!
YGO to je fakt červený klobouk bych také potřebovala.
Jo,přesně! (rofl)
Já taky!! Psovi by se děsně líbil! 🙂
Já ho mám 🙂
já taky – červeno-černý, ve stylu čtyřicátých let 🙂 a taky chci velký baret, jako měla Kim Basinger v Batmanovi :-)ale to nebude problém, už jsem domluvená v Meluzíně v Kutné Hoře, že si přivezu foto a paní modistka vyrobí 8)
No do háje, já mám jen oranžový 😮
Mne v klobouku (jakémkoliv) by se asi lekly i ty slepice 😀
Pro pobavení: Dávno dávno tomu jsem koupila tatínkovi klobouk. On nosil jedině takovou tu placatou čepici s kšiltem, jako mnoho mužů, kteří z dětství pamatovali císaře pána, a odmítal si dát na hlavu cokoliv jiného. Moc potěšen nebyl, myslím, že největší radost mu udělalo, když mi ten klóbrc narazil na moji kebuli. A k mému ohromnému údivu jsem se sama sobě v té šljápě docela líbila – přestože všechny pokrývky hlavy jsem zásadně odmítala – jako mnozí puberťáci.
Jenny 😀 jsem na tom stejně. Módní „rady a porady“ nečtu. Ostatně od doby, co bydlím na samotě, jsem silně zredukovala šatník. Mám oblečení na cestu k doktorům, oblečení na cestu ke slepicím a králíkům (chuckle) a jednu černou sukni (na cestu do rakve). Mám několik triček, svetrů a starších tepláků na cestu do skleníku a na práci na zahradě. A taky mám jedno hezké domácí oblečení – to když má přijít návštěva 😀 Do divadla ani do kina nechodím, po vážných problémech se žílami nevydržím tak dlouho sedět. A módní trendy jsou mi tedy zcela fuk!
Jenny (y)
Jenny! Myslela jsem, že tohle se už nestává 😡
ježkovy oči, Jenny! takhle by si nedovolily sestřičky mluvil ani v Penzionu, kde bydlí moje mamka a její podobně mladé souputnice (90 a výše) ( chuckle )
Bývaly doby, kdy jsem se snažila chodit za dámu, jenže jsem to „nebyla já“ Pak se mi narodil Honza a já s radostí odhodila lodičky a sukně – sedět v pískovišti v loďkách 😉 nebo sprintovat přes trávník, když se dítě rozhodlo získat Darwinovu cenu skokem pod autobus, nebylo to pravé ořechové. Když synka zchlamstly úřady, tak jsem ho vodila přes půl Přerova do školy, ačkoli jsme měli školu přes ulici. V botaskách a riflích se to dalo ujít v přijatelném čase, kdybych šla za dámu, tak jsme museli vstát o hodinu dřív, abych to po rozmlácených přerovských chodnících doškobrtala. No a po odstěhování na vesnici kramflíčky a šatečky jsou jen na události typu svatba, pohřeb. Jednak z bundy, triček a riflí se lépe perou psí tlapky než třeba z vlněného kabátu, druhak v botaskách se lépe dobíhá autobus (rofl) (rofl) (rofl)
Jo a ve velikosti 48-50 se stejně moc slušných věcí v krámě nekoupí a nabídka e-shopů nebo spíše výrobců, kteří šijí XXL, je tristní, jak materiálově, tak střihově.
A díky tomu, že chodím v pohodlných botách, tak nemám odrovnaná kolena a vbočené palce.
Po odstěhování na vesnici jsem šaty nezrušila, zejména letní ne, neb je u nás fakt vedro, zato jedním z kritérií je to, jestli se v nich dá jezdit na kole 🙂
Přesně! A taky jestli mi nebrání v běhu za psy (když už mi brání kila)!
Módu rozervaných riflí jsem nepochopila nejen já, ale třebas ani Terka! Co já se nalátala jejich děravým gatí … mnohdy to byla lata na latě … aby tam ty lochny nebyly a mohlo se v nich ještě jezdit na koni (rofl) . No nic, to byla jenom taková odbočka.
Mně se hlavní líbí ta poučka o nepotištěném triku – teda, já si na potisk nějak extra nepotrpím, ovšem tričko bez tisku už snad ani nikdo neprodává – tak to potom je takovéto doporučení úplně na prd. Fakt bych chtěla vidět ty baby, co tak fundovaně radí… (chuckle)
Jinak oblečení, ve kterém jsem nejvíc já, je to letní. Musí být volné, vzdušné. Nejlíp se cítím ve volném triku a krátkých gatích nebo v triku a dlouhé plátěné sukni, nebo ve volných krátkých šatech – prostě ve všem tom, co bych vzhledem ke svému věku, výšce a šířce nosit neměla (rofl) . A hlavně, a hlavně boty bez ponožek. Ponožky nesnáším – i v zimě, jakmile přijdu domů, je sundávám. Kolikrát i na zimní večerní venčení vlezu do bot naboso.
Díky mé věkové kategorii už trička s potiskem „mezi lidi“ opravdu nenosím, ani moc nemiluji.
Zkuste se podívat na internetový obchod Bez potisku, třeba si vyberete 🙂
stačí juknout do Tchibo – mají trička bílá, modrá, černá, červená, občas vínová i žlutá 🙂 nemůžu si stěžovat – do saka do práce mě vybavilo víc než dostatečně. a pak, že tam prodávají jen kávu 😀 ale já velmi oblibuji trička s potiskem a nosím je často 🙂
Mně hezký a vtipný potisk taky nevadí (viz zvířetnické tričko), jenže to, co se nabízí v běžných obchodech je fakt divné – buď flitrové nápisy typu LOVE apod. nebo podivně stylizované kytičky – asi aby si i devadesátileté stařenky mohly připadat jako desetiletá děvčátka! Ale mám triko s ptákem tukanem přes celý přední díl a to nosím moc ráda! Nebo s obrovským pávem (ale to už je dost ošuntělé, to je už jen na doma nebo se psy).
Jo ty flitrové nápisy v angličtině mi taky vadí… proč je tak zatraceně oblíbený nápis typu Život je krásný? Jako že bez toho nápisu to někdo neví?
😀 asi nene 😀 moje nejoblíbenější je bílé s nápisem Punk/Love is not dead a Davidovi jsem koupila s nápisem Kniha byla lepší ( speciálně do kina ) 😀 o těch černých cípatých šatech s nápisem už jsem tu psala…
Na FB jedna čtenářka dodala, že ona s chutí nosí tričko, které má na zádech nápis: „nechoďte za mnou, taky jsem se ztratila“ 😀
😀 😀 😀 mám staré reklamní tričko s nápisem “ toto tělo pojistila IPB Pojišťovna a.s.“ pod ním natisknutou fotku našeho někdejšího psa, jak očichává keříky… 😀
Ygo, fusekle taky nesnáším (rofl). V zimě se nedá nic dělat. ale i do vysokých bot nosím miniponožky (kotníkové?), od jara bez ponožek i botasky. Ponožky si beru jen když jdu do lesa na houby nebo když se jde někam dál.
A já ponožky miluju, páč je mi furt zima na nohy. Do práce k bílému tričku a kalhotám jsem měla tendenci nosit barevné- a furt se mi při praní ztrácely… tak jsme si koupila růžové- a ty nikdo nechce 🙂
No a co teprve rady nad šedesát, to už raději ani nevycházet… Díky své postavě už vlastně leta nic takového nečtu, kupuju-li si něco na sebe, tak abych se z pohledu do zrcadla nepozvracela. Ono stačí, když věčný reportér Bimbo neuhlídá kameru a někde na dovolené se mihnu. Nosím to, co se mi líbí, v čem si připadám alespoň trochu koukatelná. Na druhou stranu moc nemusím dámy v letech, které jdou za diblíka, byť mají pěknou postavu a ve spoustě modelů by fakt vypadaly lépe a i mladší. Jo a co nemusím je výstava kalhotek při sebemenším předklonu a výstřihy, ze kterých se poprsí snaží najít cestu ven. A to v každém věku
Za diblíka… To se měla vdávat neteř, takže bylo potřeba si pořídit šaty nebo něco jiného slušného. V „normálních“ obchodech je velikost nad 44 asi sprosté slovo, tak jsem se vydala do obchodu XXL. No ta nabídka 😉 – pouzdrové krajkové šaty ve dvou barvách (červená, modrá), umělina, že za to zadrhávaly prsty (nemám pěstěné ruce kavárenského povaleče), pár modelů typu „pytel na brambory je náš brácha“. A vrchol nabídky – kostýmkové šaty, kombinace námořnické a sněhově bílé, model skotačivá stařenka. Úplně jsem před sebou viděla babu, která si to koupí – odbarvené vlasy na blond, i přes věk 60++ mejkap, opálená na tmavě hnědo, ověšená šperky…
Tak jsem si koupila veselou červenou látku s drobným bílým vzorečkem, ušila šaty, na to jsem hodila letité tmavě modré sako a byla jsem skoro nejlíp oblečená z celé svatby. A šaty visí v šatně a čekají na další příležitost.
kupuju-li si něco na sebe, tak abych se z pohledu do zrcadla nepozvracela
Inko ty jsi číslo, zasmála jsem od plic.
A sdílím stejný pohled na svět.
Ano, seksí šatičky, tričenka, sukýnky a kraťásky jsou fakt děs- udivilo mě, že se i mladým klukům většinou nelíbí….
No – že se jim to nelíbí na mně, tak to bych i pochopila (rofl) (rofl) …
Jenže ono se jim to nelíbí ani na těch mladých. Pokud není chlap nějak ujetý, tak mu ty slečny připadají jak levný zboží. Jak říká náš Honza (28) – z holek, které mají na sobě tričko s výstřihem končícím u pupíku a kalhotami začínajícími těsně nad vyústěním močové trubice, nebo v kraťáscích, pod které se už nevejdou gaťky, jak jsou krátké, se mu dělá dost šoufl a nazývá je k…
Matyldo, ty čteš ty dobré rady po čtyřicítce… jen počkej, až se dostaneš za padesát! 😛 Já občas neodolám a podívám se, co mi je doporučováno. kromě toho, že bych neměla skoro nic jíst, střízlivě se oblékat a snažit se zamaskovat, že jsem vlastně bába (prý to sem tam za vhodného osvětlení ještě jde:)) jsou to rady typu: měl se ráda a buď sama sebou.
Měj se ráda (taková, jaká jsi) je běh na dlouhou trať, ale snažím se. Buď sama sebou… tam si obvykle vzpomenu na neuctivou poznámku Bábi Zlopočasné – a kým jiným bych u všech bohů měla být? 😀 Ono je to spíš… přestaň skrývat, kdo vlastně jsi a souvisí to s tou předchozí radou.
Letošní Vánoce jsem měla skvělé, pokud jde o oděvy – dostala jsem vlčí mikinu https://www.dedoles.cz/mikina-s-kapuci-vlci-svorka a dohromady osm párů veselých ponožek, kdy je vlastně každá jiná. Můj pocit čistého štěstí – fakt! – naznačil, že prostě v hloubi srdce nejsem dáma:)) Samozřejmě bych si to nevzala na oficiální schůzku nebo do divadla… jen to naznačuje, kdy jsem já opravdu já.
Jako ty se domnívám, že většinu těch rad píšou znudění mlaďasové, na které to prostě v redakci vyšlo a opisují od sebe navzájem… dnes už asi po celém světě 🙂 nakonec mi to nevadí, protože v konfrontaci s radami a doporučeními si vlastně vybrušuju svoje vlastní názory na věc. Asi je to součást dospívání… (rofl)
No, očekávala bych, že na veřejné weby píšou lidi o něco starší než dospívající… ale asi ne 🙂
DEDE mě se líbí moc ta kočičí mikina.
Ta je perfektní.
Ale mohla by v ní chodit skoro padesátičtyřicátnice ………
Mohla. Pouvažuji.
Míšo! Jsem o tři roky starší a vlci mi fakt jdou – proč by ti nemohla jít kočka? 🙂
Mne na té tvé mikině zaráží jen název- vlčí svorka. Když už slovenský e-shop přeložili do češtiny, mohli tam napsat smečku, já znám svorku spíš kancelářskou…
že jo,taky mne to trklo…. mám od nich kočičí trika, veliká- na spaní 😀 a teplou kočičí mikinu,na zimu pod prošívanou vestu, kupodivu je kočka „čitelná“
A není tam náhodou napsané vlčí svokra?! (rofl) … to by byl teprve nápis!
ještě že nenapsali svokra….
Je mi už přes padesát a jak píše Matylda nejsem už mladá, ale necítím se ještě stará. Vzhledem k tomu, že budu ještě pracovat dlouhých 12 let ani se jako stará baba cítit nemůžu.
Mám ráda vínovou barvu a docela dost jí nosím.
Letos jsem si koupila hořčicově žlutou čepici s chlupatou bambulí a cítím se v ní dobře.
A Ježíšek mi letos nadělil náušnice ve tvaru hlavy sobíka a ty nemají chybu.
Spíše než rady jak se mám po padesátce oblékat, bych raději dostala radu, kde brát na všechno sílu. Jsem nějak čím dál tím více unavenější.
Čepici s chlupatou bambulí mám bílou- mimochodem, ve věku přes čtyřicet jsou zakázané i ty bambule 🙂
ať si každý trhne – čepici s bambulí mám jednu růžovou ( k ní i chlupaté rukavice) a jednu pruhatou žluto-oranžovou, ta má tři malé 😀 jo a nesmím zapomenout na moji nejoblíbenější, hranatou černobílou s červenými bambulkami, zvanou prchající polštář 😀 letošní zimní Harrachov byl plný lidí v čepicích s bambulkami a ne na sjezdovkách 🙂
hm, taky mám, dostala jsme ji k té 50 😀 , že by se od toho věku zase nosit mohly? A co můj třírohák? Může se nosit?
No a co mám mít na čepici? Ananas? Papouška?
Mně čepice s bambulí sluší, a jestli má někdo problém, ať přejde na druhý chodník. Tak.
…on je to totiž jediný kus oblečení, na kterém nejsou psí tlapky, takže může být světlý a načechraný 😀
dočkej času, brzy Lara doskočí i na čepici 😀
Pche, dalmatini nedoskočili, před Larou taky uhájím 😉
před Larou neuchráníš, Jana před naší smečkou taky neuhájila-nemůžu zrovna najít fotku.
No, nečtu rady ženám nad 50 (chuckle), protože bych ty autprky asi jela vlastnoručně umlátit…stačí ty nad 40 a je to děs..bych jim to dal ačíst, až jim bude nad těch 40, jak jim bude…možná se i zastydí…no,kdysi jsem si taky myslela,že po třicítce, už jen čekání na hrobové místo… a jsme moc ráda, že to tak není. Je v nás Matyldo více života,než v těch dnešních 20-30 letejch. V klidu si nosím trika s potiskem a teď pláču,protože mi odchází zelené triko s kytkama, který miluju a bude jen na nošení doma, provázelo mne no,skoro 5 let…je čitelné i přes moje vnady, takže kytky vypadají jako kytky..kočičí stromek je parádní,ale co by z něj vzniklo na mém hrudníku,to si raději ani nepředstavuju. Džíny se rozdrbou samy, s tím souhlasím, ponožky mám ráda veselé, botky ti přeju,já bych nejraději i zimu trávila v zdravotních pantoflích od Santé,protože se mi v nich neskutečně dobře chodí, ale mám i tenisky,zimní botky, lodičky a historické škrpály.
Ničí mne rady, co jíst, v čem spát a jsme velice ráda, že mi nekrafou do náušnic… díky za dnešní článek. (h)
Pokud jde o deformaci obrázku, tak jsem na tričku s kovbojem měla prohnutej lauf jeho pušky už ve čtrnácti- to o věku ani rozměrech nebude 🙂
tak si představ Zorra na koni – jak chudák s tím kordem vypadal (nemluvě o koni), když jsem ve 12 letech měla poctivý jedničky a s trojkama v devítce – nečitelný bylo všechno…..