Je to už dva a půl roku, co víme o tom, že má Berry spondylózu páteře. Jak se nám s tím daří bojovat?

Spondylóza páteře je degenerativní onemocnění páteře, které vede ke vzniku výrůstků na obratlích. Tyto výrůstky časem začnou vytvářet můstky, načež může dojít až ke srůstu páteřních obratlů. Podle posledního rentgenu má Berry můstky na hrudní a bederní páteři. Prognóza není moc veselá – vyléčit se to nedá, dá se tlumit bolest a je třeba podávat chondroprotektiva. Vcelku se dá čekat, že pes nakonec ochrne, ale vývoj nemoci je poměrně individuální. Bolesti páteře navíc obvykle vedou ke kulhání, přičemž v postižené končetině se obvykle objeví artrotické změny. Ostatně těžko vysvětlitelné kulhání (bez úrazu) je prý jedním z prvních viditelných příznaků – ta potvora nemoc se dlouho nijak zvlášť neprojevuje.

Berry má poměrně ukázkový průběh – i s tím kulháním. V jejím případě to je pravá přední, artrózu má v lokti. Kulhat začala před svým šestým rokem, ale nic moc si z toho nedělala. Na pacce nebyl žádný nález, brala chondroprotektiva, obvykle s jistým pozitivním výsledkem. Je ale pravda, že se mi už v té době nějaký čas nezdála, ovšem pro ono nezdání jako by nebyl důvod. Psina byla u veta v pohodě, ať jí vyšetřoval packu nebo páteř – tu jí prohmatával už i když jsme přišli na očkování. Pak začala mít potíže se skákáním do auta a když jsem ji na jaře 2017 ostříhala, bylo zjevné, že má nahrbená záda. To už příznak byl a ne pěkný. Rentgen ukázal spondylózu.

Nastudovala jsem, co se dalo a pokusila se pro Berry vymyslet udržitelný způsob života. Léky na bolest zpočátku nebrala, stačil Aptoflex a MSM. Později, když už to nešlo, dostala Trocoxil (nesteroidní antiflogistika, proti bolesti, dává se jednou za měsíc). Aptoflex jsem dávala v doporučených tříměsíčních kúrách. Pro ochranu jater dostává čas od času do jídla olej z ostropestřce mariánského. Na návrh našeho veterináře dostala podzim roku 2018 sedm dávek kyseliny hyaluronové do žíly, vždy po týdnu. Pozitivní efekt byl opravdu znát.

Další důležitá opatření jsou takříkajíc režimová. Jako první jsem pořídila rampu do auta a Berry se ji rychle naučila používat (Ari kolem ní obvykle skáče, i když na rozkaz ji použije také:)). Prakticky jsme vyloučili plavání, i když jako pohyb by jí to dělalo dobře. Potíže je v tom, že Berry má kožich dlouhý a hustý jako medvěd, který je namočený velmi těžký. S bolavou páteří se nedokáže oklepat, což znamená, že kožich neúměrně dlouho schne. Navíc v ne úplně horkém počasí hrozí prochlazení páteře, kterému je třeba se vyhnout. Je vidět, že si je toho vědomá, protože ač byla od štěněte vydra, teď zůstala jen u brodění a nevypadá, že by si stěžovala.

S prochlazením souvisí i omezení pobytu venku na zahradě. To vynutit nebylo zpočátku vůbec snadné, holky byly zvyklé venku i spát – pokud nebyl extrémní mráz. No, nediskutovala jsem. Je vidět, že jí vysloveně nedělá dobře studené a mokré počasí, ale třeba suché mrazivé jí nevadí. Díky tomu, že pracuju doma, jí mohu dopřát právě tolik pobytu venku, kolik si aktuálně může dovolit. Stejně jako se potřebuje držet v pohybu, neměla by ani zchoulostivět. Doma se drží na pelíšcích v dolní části domu, ale když chce, pořád ještě vyjde do patra – i když to nerada vidím.

Pokud jde o pohyb, tak má prostě lepší a horší dny. Musela jsem oběma psinám významně omezit aporty. I když… i v tom si časem našly nový systém. Ari lítá ozlomkrk, zatímco Berry, se svým vlastním klackem v hubě tak nějak popobíhá s sebou. Ovšem pořád platí, že co mazaná Berry jednou uchvátí, už nevydá, takže rychlejší a momentálně i silnější Ari nakonec vždycky o své poklady přijde. Bere to ale stoicky, koneckonců Berry je šéf:)) Někdy ujdeme dva kilometry a je to moc, jindy pět a funguje to. Asi nejvíc to ovlivňuje počasí. V lese se jí chodí podstatně lépe než po tvrdém. Naštěstí my po tvrdém skoro nechodíme, snad jen v Rožnově, a ani tam ne moc často – jezdím s nimi ven.

Fungovalo to dobře až do středy 11. prosince, kdy jsem byla se psima v Praze u taťky (v zimě je nemohu nechávat venku, musejí tedy se mnou). Nejdřív jsme byly na procházce v Lužinském Central parku, kde jsme si udělaly velký okruh – Berry se sice loudala, ale chodila normálně. Jenže v průběhu odpoledne na mě ale taťka zavolal: podívej, Berry hrozně kulhá! A já se vyděsila, protože to nebylo normální kulhání – podklesával jí celý zadek! Okamžitě jsem si vzpomněla na Kazana a měla dojem, že slyším umíráček. Zrušila jsem plánované odpolední venčení (jsou tam schody) a holky prošla jen těsně před odjezdem domů. Bylo hrozné se dívat, jak se Berry vlekla, ale ona navzdory všemu nevypadala extra nešťastně.

Dojela jsem domů, pomohla Berry z auta a ona se na zahradě vyčůrala a dovlekla se domů na svůj pelíšek. Navzdory pokročilé hodině jsem napsala SOS Daně – kamarádce (stopy, bloodhoundi, divadlo), která je shodou okolností vynikající fyzioterapeutka. Dohodly jsme se, že ráno k nám dojde i s reboxem, což je přístroj na elektroléčbu, původně vyvinutý na léčbu koňských šlach. Večer jsem Berry pohladila na pelíšku a v noci pořádně nespala samou hrůzou, co bude ráno.

Ráno bylo o něco lépe, takže jsem mohla poznat, v čem je problém. Berry nefungovala pravá zadní, prostě ji od paty dolů neunesla, podlamovala se směrem pod tělo. Kruci – na pravé straně má i ten artrotický loket! Jak bude chodit s dvěma špatnými končetinami na jedné straně těla? Pak přišla Dana. Prohmatala Berry páteř i nohu (sakryš, kde má ten kořen ocasu? V tomhle kožichu nic necítím!:)) a začala aplikovat svoje kouzelné proudy. Ležely jsme obě na podlaze vedle pelechu, přístroj nechtěl nic pořádného indikovat, takže se Dana řídila podle toho, jak pískala Berry.

Druhý den ráno (v pátek) už byl znát pokrok – Berry začala chodit, i když škrtala drápky o podlahu. Vypadala veseleji, ale pořád trvala na tom, že vyčůrat a domů. Nehádala jsem s ní. Přístroj začal při indikaci proudů ukazovat a pískat (aspoň někde), což prý znamenalo, že svaly povolují, prokrvují se. Dana poctivě hledala úpony a já nevím co ještě, zatímco já přesvědčovala Berry, že to musí vydržet. Myslím, že mi rozuměla, ale s pískáním nepřestala. Chápala jsem, že si taky musí ulevit:)) Nicméně po Daně se nikdy ani náznakem neohnala…

Nebudu to natahovat. V pondělí jsme byly za Danou na poslední léčbě – to už Berry chodila velmi slušně, jen se brzy unavila. Mohu říct, že pro teď se nám podařilo katastrofu odvrátit, i když samozřejmě nevíme, na jak dlouho. Nevrátilo se to úplně do původního stavu, ta noha má tendenci se stále podlamovat, ale Berry to nijak netrápí. Je radostná, v lese si čuchá a občas si vyrazí s Ari na probíhačku. Nikdy ne dlouhou… ale já pak mám dilema. Ono běhání jí dělá radost, ale není to úplně to pravé pro páteř a tu nohu. Mám ji nechat, i když to může být potenciální malér nebo ji mám držet na vodítku, což je bezpečnější?

Zatím jsem došla k názoru, že radost je v životě potřeba a neuvazuju ji. Vím, že případné komplikace ustojíme jen těžko, protože Berry například nemůže dostat narkózu – když prý svaly kolem té poškozené páteře tak dokonale povolí, je riziko ochrnutí nesmírně vysoké. Plánuju navštívit v Rožnově paní, která dělá u psů Dornovu metodu. Prý by to mohlo pomoct. Možná zase zkusíme i tu kyselinu hyaluronovou. Tam mě ale brzdí to, že se pes musí dávat na vyšetřovací stůl, protože je třeba zavést kanylu. A já se podobné manipulace u Berry už bojím.

Takže se snažím radovat z každého dalšího dne, kdy je Berry veselá, těší se ze života, dokáže chodit a chvílemi i běhat. No dobrá, spíš popobíhat, ale stejně. Kdyby jen to chtělo ještě nějaký čas vydržet! (inlove)

PS: Fotky jsou ze chvil, kdy Berry na svoje nohy a záda nemyslí:)) Ty za sluníčka na sněhu jsou ze včera… 🙂