Uvědomila jsem si to, když jsem tuhle vypeckovávala višně na džem. Mimochodem, naše historicky první višně!:)) Seděla jsem za Domem na schodech, po levé ruce kyblík s višněmi, před sebou mísu na vypeckované ovoce, vedle misku na pecky a v pravé ruce malý ostrý nůž.
Chvilku trvalo, než jsem si vzoru pana Forda našla ideální rozmístění pracovních pomůcek a pak už to šlo ráz na ráz. Dokud promyšlený a nacvičený sled pohybů neselhal a já nehodila višeň mezi pecky a pecku do višní. Nebylo to tím, že by mě někdo vyrušil, prostě můj mozek mimo moji vůli a snahu o soustředění vyhodnotil, že dost bylo jednotvárnosti, teď to půjde jinak:))
Vylovila jsem pecku z višní, snědla višeň vyndanou z pecek a povzdechla jsem si. Už je to tu zase. Moje celoživotní prokletí. Jakmile mám přesně opakovat jednu činnost, soubor pohybů, ať už v reále nebo třeba na počítači, nedostanu se bez chyby dál než na osm, deset pokusů. Pak přijde chyba – něco udělám jinak, i když se fakt snažím soustředit na to, abych chyby nedělala. Mám to tak co se pamatuju, není to novinka získaná s věkem.
Kvůli tomu se mi nikdy nepodařilo zvládnout některé činnosti, tak samozřejmé pro spoustu žen – třeba rychle a bezchybně plést. Fascinuje mě, že mnohé z nich se při tom pletení dokáží navíc koukat na telku! Pamatuju se, jak jsem se kdysi v dřevních dobách, když jsem na mateřské dělala účetnictví, musela občas popasovat s nevděčným úkolem – třeba opravit čísla za sebou jdoucích dokumentů.
V praxi to třeba znamenalo: klik do příslušného políčka, udělat mezeru, vepsat číslo a stisknout enter. Věděla jsem, co dělám a proč. Naučila jsem se sekvenci pohybů, abych byla rychlá. Fungovalo to – chvilku. Místo, abych byla s cvikem pořád lepší, přišlo zákonité selhání a já něco stiskla někde jinak, než jsem měla. Opravila jsem chybu, vynadala si a pokračovala – se stejným výsledkem. X dobrých pokusů a chyba.
Skoro bych řekla, že se můj mozek aktivně brání automatizaci a je mu úplně jedno, že s tím mám potíže. Že kdybych vyráběla rohlíky, tak každý x-tý bude preclík. Jak to tak vypadá, jsem neautomatizovatelná! 🙂
A tak se dnes ptám: jak to máte s automatizací vy? Umíte si v hlavě vytvořit algoritmus a pak ho v podstatě bezchybně opakovat? 🙂
Máme v Čechách, na Šumavě dva další nové druhy orchidejí. Loni jsem si na dvou lokalitách všiml poněkud atypicky vypadajících kruštíků a původně jsem je považoval za mutace, vzniklé působením sloučenin síry v asfaltovápencové drti, kterou jsou na Šumavě upravovány turistické chodníky. Jenže dnes jsem tyto atypy ukázal znalcům – specialistům, kteří je prozkoumali a pravili, že jde o dosud neznámé křížence a jelikož jsem je objevil, mám je také pokřtít, což jsem učinil. Ten první se tedy jmenuje kruštík širolistý šumavský, (Epipactis X gabretae) a jde o křížence kruštíku širolistého pravého a kruštíku širolistého oddáleného, ten druhý, (Epipactis X idii), čili kruštík Idin, (podle blízkého infocentra Idina pila) je kříženc kruštíku širolistého oddáleného a kruštíku polabského, což je, vzhledem k době kvetení obou rodičů, poměrně unikát, protože kruštíky polabské kvetou v nížinách až v září a vzhledem k tomu, že kruštíky polabské neprodukují brylky, je opylení možné pouze jednosměrně, tedy odnosem pylu z kruštíku širolistého na kruštík polabský. Opylovači jsou vosy, které v květech kruštíků širolistých olizují nektar a při tom se na ně nalepují brylky s pylem.
Tak tohle Dede také dobře znám. Naposledy jsem se vztekala u Yuzu citronu (psala jsem o něm), kde situace byla podobná tvé. Vymačkanou kůru z hromady citrónů jsem pokrájela na kousky. A pak si s nimi sedla ke stolu, abych ostrým nožíkem vykrájela co nejvíc dužiny, kůru později pokrájela na proužky a přidala k marmaladě. Vše jsem si přichystala tak, aby mi práce odsejpala. Seděla jsem na židli, nohy natažené před sebou na druhé. Na klíně prkýnko s nožikem, za ním na nohách misku na odduženou kůru. Na stole po levé straně velkou mísu s kousky kůry, po pravé straně na zemi odpadkový koš na dužinu. Stačilo jen začít. No zezačátku mi to šlo jak strojem. Ale pak mi myšlenky začaly utíkat jiným směrem a já – k zlosti až příliš často – vykrojenou dužinu odhazovala do misky za prkýnko a čistou kůru do odpadu. Musela jsem práci přeušit a začít znovu později, protože ohýbání se do koše a vytahování kůry mě skra brzy přestalo bavit.
Ano, Maričko, to je přesné! 😀
Tak chichi. Ráno jsem si přečetla tento článek, odpoledne vyrazila nakoupit a v momentě když jsem zasunula kartu jsem si na článek vzpomměla a PIN zapomněla. Mám stejný snad dvacet let a je to triviální číselná kombinace.
Druhý pokus sice vyšel, ale prodaveč vůbec nechápal, proč je mi to tak k smíchu.
Abyt, to jsem opravdu ráda, že sis na ten druhý pokus vzpomněla! (wasntme)
Já jsem jednou svoji graficky jednoduchou kombinaci zapomněla tak důkladně, že jsem musela hledat až v papírech z banky, abych zjistila, že jsem si tu grafiku v duchu otočila hlavou dolů:))
Jo, Dede, tak to znám, mám to také tak. Věřím, že je to normální a nějaký vědec fyziolog nebo neurolog by to vysvětlil.
Na pecky višní a třešní mám od Tescomy ruční odpeckovač, jde to poměrně rychle, člověk při druhém kile ovoce, chytne grif 😉 .
Možná to je normální, ale potom mají osoby, které se naučí ve své práci bezchybně automatizovaným pohybům nějakou další dovednost – nadstavbu, nebo tak:)) Spousta dělnických profesí vyžaduje šikovnost a spolehlivou automatizaci pohybů. Zjišťuju, že na tyhle profese prostě nemám 🙂
Tak já jsem typický nezautomatizovatelec. Stokrát to budu dělat dobře a po stoprvé průs… Onehdá se mi to stalo s tím PINem a to sekvence čísel si pamatuju velmi dobře
Umíš plést? 🙂 Třeba lze automatizování schopného člověka definovat jako jedince, který má mezi selháními nejdelší časovou periodu:))
NEž jsem si vzpomněla, tak byl prodej višní ukončen. Tak letos nebudou. Zahradu máme malinkou, tak se tam nic nejvejde. / 2 jabloně, 1 švestka, 1 přerostlá třešeň, víc stromů se tam nevejde a letos na nich stejně nic není.
Co že nemáte ovoce Maruško? U nás je málo hrušek a jablek, což odpovídá obvyklému dvouletému cyklu. Ale bylo hodně třešní – konečně:)) Nevím, jak dopadnou švestky, už je zase sucho.
nemáme, tak koupíme, když nezaváháme. A jablka tady ledaskde nečešou… tak se přiživím. Třešně, než uzrály, tak byly červivé a živé proteiny nemusím. Asi nám všechno špatně odkvetlo. Nemám zelené ruce. Říká se hodně do očí málo do huby. Jahody jsme měli od ,, zpřáteleného“ Vietnamce.
S činností, která se po chvíli stane automatickou, to mám jako ostatní. Chvíli to běží, pak se zadrhne.
K odpeckování třešní. Viděla jsem video s geniálním řešením. Láhev od coly, čínská tyčinka na jídlo a třešně, je vše, co potřeba. Třešně se položí do hrdla lahve místem po stopce nahoru, přidrží, tyčinka šťouchne, pecka zmizí v lahvi a voilà, neporušená vypeckovaná třešně je na světě. Šlo to razdvatři. Ovšem sama jsem to nezkoušela třešní nemajíc, ale moc se mi to líbilo.
To jsem taky viděla – teoreticky mi to přišlo… zajímavé 😛 Nakonec jsem si vzala ten nožík a šlo to taky. Ale je fakt, že kdybych to musela dělat častěji než jednou v roce, asi na účelnost nepoužívání udělátek taky změním názor 😀
Kdybys musela odpeckovat třeba dvacet kilo třešní (už jsem dělala), tak by tě nadšení pro ten nesmyslný postup rychle přešlo…
Loni jsem udělala jsem 10 kg višní v pohodě nožíkem
Já vloni dvacet kilo, marmeládu budeme mít ještě pár let. Letos sladkovišeň vůbec nezaplodila.
No, tolik marmelády bych fakt neužila:))
Sušila jsem je.
Děvčátka krásná, opět se omlouvám za OT, ale – Power Cube některá máte? A kterou? Zrovna si je prohlížím, chtěla bych asi nějakou tu s uesbéčkem. Jestli mi odpovíte, budu ráda – a už tady přestanu Dede plevelit.
Koupila jsem ji taťkovi, používá ji Marek – je to výborná věc:)) Taky si ji koupím, až budu potřebovat. U nás se to prostě osvědčilo.
A klidně plevel, tady je to jedno:))
Musela jsem si najít, o co se jedná – a ona je to rozbočka (rofl) !
Chytrá 🙂
Ygo, máš v podstatě pravdu, jen je ta věc kapku sofistikovanější, třeba má místo jedné ze zásuvek právě dvě úesebéčka. 🙂
Mám to jak Matylda. Pokud na to nemyslím, jedu rutinu. Pak se zamyslím a je po tempu.
Dokážu spoustu věcí dělat automaticky- problém je ve chvíli, kdy se nad tím zamyslím 🙂 v tu chvíli nevím PIN, znejistím, jak se mám dostat do počítačového systému a tak 🙂
Eh, tohle já dokážu i s gramatikou. Píšu bez problému a najednou mě napadne, že to slovo nějak divně vypadá – neuvěřitelné, co se mi dokáže v hlavě s takovým podezřením vyrojit 😀
Přesně! To je i můj případ – tisíckrát jsem napsala ten pin správně po tisící prvé jsem ho netrefila ani na potřetí a musela jsem zajít do banky pro nový (a to se v něm opakovaly jen dvě číslice)! Neuvěřitelné. A kdyby se to stalo jen jednou, ale to je furt – jak začnu přemýšlet, je konec (rofl) … mechanický robot dobrý, inteligentní počítač na prt.
Ano, i toto jsem zažila. Vtip byl v tom, že pak jsem si dokonale pamatovala už jen ten první, po tomto neplatný, PIN 🙂
No jednou se mi stalo, že mi poránu vypadl mobil z ruky a rozložil se na prvočinitele. Složila jsem ho dohromady a nejsa ještě zcela při smyslech, zadala jsem PIN, nebylo to ono. Zadala podruhé a zase nic. Naštěstí se vzbudil syn a co že se děje? Tak mu říkám, že si telefon myslí, že mám jiný PIN. Synek mi ho řekl a fungovalo, já jsem tam sice anciennedala správné číslice, ale úplně zpřeházené. No představa, že hledám papíry od sto let starého mobilu, abych zadala PUK, byla dost stašná.
No, s tím algoritmem nevím, to si musím promyslet 🙂 ale pokud jde o višně nebo třešně, kup si tohle udělátko, ušetří Ti to spoustu práce: https://www.leifheit-online.cz/leifheit-odpeckovavac-tresni-37200-p-1373 – hodí se to i na menší ryngle nebo mirabelky. Máme ho doma několik let a nemůžem si ho vynachválit.
Aido, to je marný 😉 , už ho Dede doporučujeme několik let.
Aha, na to jsem nějak zapomněla. Podle mě je to ale fakt skvělá věc. Nakonec – neporadila jsi mi to tenkrát Ty?
Ale no tak, já se na něj taky vždycky kouknu:)) Jenže třešeň, velký strom, mi před třemi lety umřel a to, co se urodí na mladé třešničce snadno sníme. 🙂 Ta mladá višeň rodila ve větším množství poprvé – protože jsem dočasně vyhrála nad mravenci. Což ovšem může změnit situaci, protože jak z třešní kromě bublaniny nic nedělám (jíme je nejradši rovnou ze stromu), tak višňové marmeládě neodolám 🙂
Hmm – ten přístroj je fajn, to jistě, ale nesmí se ho ujmout muž typu „tak já ti s tím pomůžu, abys neřekla, že je to všecko jenom na tobě!“ – konkrétně Jeník. Ten ty višně vypeckovával tak vehementně, že buď pecku rozbil (a ta spadla mezi vypeckované višně) nebo z forichtungu vyskočila cela višeň včetně pecky a on si toho nevšiml. A jelikož mne to nenapadlo (poněvadž já dávala pozor, co mi padá do misky), tak jedna dávka marmelády mohla fungovat coby peeling, páč než jsem zjistila, že mi v mixéru cosik divně rachotí, byly kostky na padrť. (rofl)
No nazdar.
Dede, my měli letos třešní tuším 6, stromky jsou ještě hodně mladé, višně žádné, ale forrichtung máme, fakt se hodí.
Ty mixuješ višně na džem? Já je tedy jen povařím, eventuální pecky jsou vidět, ty vyhodím. Taková celá višnička třeba v jogurtu… mňam. Do cukroví si tu jednu skleničku rozmixuju před použitím.
Jo, mixuju – každý to má rád jinak.
Já jsem do těch višní mixer taky na chvilku strčila – takže jsem to měla tak půl na půl 😛 Mám ráda sem tam větší kousek, ale bez té základní hmoty to padá z chleba nebo rohlíku (na jogurtu nebo lívanci to samozřejmě nevadí:))
Liefhait možná – Tescoma NE : rozpadla se po prvním použití. Raději ten nožík, je to rychlejší
Já mám tescomu a jde to s ní slušně.