Jak jste si všimli v článku o nákupu miminčího body pro psici, Karamel byla na kastraci. Falešky se zhoršovaly a když o Vánocích týden nežrala a nepomáhalo nic – zabavení hraček, lítání venku v dvojnásobném čase, ani cvičení – došlo mi, že bez kastrace se asi neobejdeme.
Karamelka je samozřejmě papírová psice a teoreticky by mohla být uchovněna, ovšem v chovu se preferují psi menší (není), obdélníkového rámce (není, je štaflík) a navíc si nedovedu představit, že tuto vzácnou povahu zděděnou po matce dám někomu, kdo bydlí v paneláku (můj ty smutku a zármutku, ještě to tak, jenže kavalír je hlavně městský pes). Navíc, přiznejme si, já nejsem chovatel. Jsem nesmírně spokojený majitel i mírně praštěné kavalírky, ale jen majitel.
Hladovku jsem řešit nemusela, protože Světluška opět dohnala svou potravinovou alergii, a tak jídlo bylo záviděno jen kočkám (i když strašně). Karamel jsem odvezla na desátou k vetovi, asistovala u uspání a odjela do práce s tím, že ve dvě si ji vyzvednu a psice se na veterině zatím trochu dospí. Moje zkušenosti říkaly, že budu mít hadrového spícího psa.
Karamelka to pojala jinak. Vet konstatoval, že se probouzela pěkně rychle, z dospávacího boxu vykráčela po svých a venku na trávníčku se vyčurala. Nechala si pomoct do auta a doma z auta. Odpoledne dospávala, takže lehce zmateného psa jsem měla přes den. Večer jsem jí dala trochu nažrat, protože šmejdila kolem misky a chtěla jí pomoct z pěti schodů na terase, aby se mohla vyvenčit na zahradě. Karamel uviděl stín za zahradou a zdrhla. Kvikla až při pátém skoku a ne moc. Vyčurala se, vyrobila i bobek (to býval při jiných kastracích problém) a laskavě se nechala odnést do ložnice ke spánku, kde se uložila mně pod peřinu a spala až do rána.
Ráno se tvářila, že neví, proč jsem starostlivá, a zajásala, že v misce je víc masa než granulí (ano, postupovala jsem podle pravidel). Světluch zatím spokojeně křoupala dietní granule pro alergiky (podle toho, jak je miluje, musí být fakt dobré).
Vet naši raketovou Karamel zná. Natvrdo řekl, že bude hrát na jistotu a stehy vytáhne až za 14 dní. Když jsme se dostavili, byl luxusní steh vytažen bleskově a psice na břiše nemá skoro nic (myslím, že kdyby mi měl někdo něco šít, půjdu za naším vetem, Mušketýrovy jizvy po operacích jsou mnohem ošklivější).
A teď, po 14 dnech klidového režimu na vodítku, je jak utržená z řetězu… ano, je to přizpůsobivý městský psík 🙂
Matyldo ráda čtu, že kastraci Karamleka zvládla tak bravůrně. A vy jistě budete rádi, že vám ubyla starost s faleškou (a tedy hlídáním), když jste stejně štěňata neplánovali. A pejsce bude teď rozhodně lépe. Jak se k ní chovala Světluška? Myslíš, že na ní cítila „veterinu“ a třeba I to, že K. má „bolístku – bebíčko“?
Myslím, že snad jedině lenochod by se dal dobrovolně udržet v povinném klidovém režimu 🙂 Ostatním zvířatům velice rychle otrne, jakmile mají pocit, že „už je jim lépe“ 🙂
Maričko, trochu jsem se poslední dny toulala a tak jsem si teprve včera večer četla o Trixie a jejím uchu – to tedy byla patálie! nakonec jste to zvládli, hlavně díky tvé pečlivosti a vytrvalosti v ošetřování. Já jsem o těchto potížích četla i slyšela a díkybohu jsem to zatím nemusela řešit.
Zato Berryin aterom (ta boule, která vzniká, když se zblázní mazová žláza) je taky vytrvalá potíž. Po prvním ošetření u veterináře (proříznutí) se to zase naplnilo (je to hluboko v kůži na zadní straně krku, hned pod obojkem) a pak samo prasklo asi měsíc poté. Když se to po dvou týdnech opakovalo, tak jsem tomu pomohla, takže ranka je menší a rychleji zahojená. A čekám, co to udělá potřetí – zatím to vypadá nadějně, ale je to teprve týden. Bohužel, Berry nesmí mít narkózu, takže vyřešit to naráz prostě nejde. Takže vlastně taky pořád ošetřuju:))
Dede, koukám, že se toho na tebe s psicema sesypalo nějak hodně najednou ! Ale jako Trixie, tak jistě i Berry a Ari vycítí, že jim chceš pomoci a ne ublížit (i když je manipulace třeba bolí)a procedůry snáší mnohem méně vystresované, než u veta (tedy Trixie rozhodně). Ty to máš asi „s pomocí“ těžší o to, že Berry má kožich, kdy se asi to správné místo hůře nahnatává.
To máš pravdu – naštěstí byla za tím krkem už dvakrát vyholená, takže Berry sice vypadá divně, ale aspoň na tu ránu dobře vidím a líp se to hojí:))
Dede, Aiře to taky samo prasklo, nadvakrát jsme tu vyčistili a zdá se, že je to dobré. Ono si to asi najde samo přirozenou cestu a pak se to líp vyhojí. Asi že to samo může odtékat, ten vet to zašije a nemá to cestu ven.
Světluška ji rozhodně pečlivě očuchala a přivítala, ale vím, že psice zdravá se k té odoperované vždycky chová pozorně.
Matyldo, to je zajímavé – to chování. U našich koček je to naopak. Na tu „z veteriny“, syčí a prchají od ní. Takže než kočku pustím z přepravky, řádně jí otřu kožich mokrou teplou žínkou, abych co nejvíc toho pachu setřela. I tak to ne vždy funguje.
To je zajímavé, Maričko. U nás se po návratu z veteriny pečlivě očuchává a to včetně Zikmunda. Ba naopak, když ještě Toyu blahé paměti postihla mozková příhoda, lehl si k ní a vydržel tak celý den (jinak kocour se psy nelíhá (rofl) ).
To je fajn, že akce kastrace proběhla zdárně a bez komplikací. Gratuluji též ke zvládnutí klidového režimu – z toho jsem vždycky měla nervy, když nám byl předepsán – no a teď přece Karamelka musí dohnat, co zanedbala, že. 🙂
Hančo, jak se zotavuje Denise? Už je mu lépe ?
Děkuji za optání, Maričko, Denis už vypadá celkem dobře. Dostali jsme i na doma tekutý prostředek proti bolesti, ale myslím, že už nebude potřeba. Včera si zase sám vyskočil na gauč, jak je zvyklý, když se tam já uvelebím s novinami. Až mě to dojalo. (inlove) Tak asi dobrý.
Hančo, to se jednomu uleví, když se zvíře vrátí do normálu, co? 🙂
Hančo, tak to je moc dobrá zpráva. Posílám mu pohlazení.
OTéčko – včera se k nám vrátilo jaro a tak tady je 28 fotek, jak to teď u nás vypadá.
http://yga.rajce.net/2019_Zacatek_druhe_poloviny_dubna
Matyldo, uf! Hlavně, že jste v pořádku a taky bude po problémech. Tak si užívejte jara, jezte dietně a opatrně běhejte v polích. 🙂
Opatrně běhejte… teď mám dojem, že už to jde, všechno poporostlo a ti praštění zajíci se v tom schovají, předtím to byla jako vždy katastrofa…
Jj, Conča čumí do řepky a hledá zajíce, jenže vidí prdlajs a tak je v klidu, Jenka u toho vyskakuje na zadních a taky nevidí nic, tak budou mít chvíli po srandě! :-))
Karamelka je krásná psí slečna – mezi náma, mně se u kavalírků víc líbí štaflík než špagetka. Je fajn, že kastraci zvládla s přehledem sobě vlastní. Přeji celé tvé smíšené smečce krásné a pohodové jaro – doufám, že Světlušce se alergie stáhla zpět do bažin!
No, snad zas na chvíli jo… prostě s tím nějak žije a občas se něco přeťápne nebo se to nashromáždí a zažívací problém je na světě a není zvládnutelný klasickou dietou, musí nastoupit ty superdietní granule, no.
To je moc fajn, že to tak Karamelka dobře zvládla.
Je to holka šikovná.
Míšo, u ní jsem trochu trnula, ale jo, proběhlo to splavně.
Je fajn, že se nevyžívá v sebelitování a je v pořádku…taky bych se nechala šít od mého veta..umí to asi podobně,jako ten tvůj 😀
Nevím, čím to je, že veti šijí tak hezky 🙂
To bude asi tím, že lidskouší pídr,šijí možná i medici, či začátečníci a možná i vrátný 🙂 ,jenže to my nevíme, když jsme v limbu, že?
Můj ortoped/chirurg řekl, že šít ho učila maminka, takže to snad dá. Dal. Dokonce to vyšíval do čtverečků.
Matyldo, hezká fotka hezky načuřené Karamel.
Jo, takhle se tvářit Lupičák umí 🙂
Mně tu nohu šil primář – jednou nití 26 stehů, uzlík na začátku a na konci, žádných 26. A všichni obdivovali, jak to mám krásné. Asi záleží na tom, kdo to dělá. Některým je to možná jedno, jak to bude vypadat.
Tak nějak takhle byla zaštupovaná i Karamel 🙂
Karamelka je uzasna, s nicim se nepare 🙂 Urcite jsi rada, Matyldo, ze se tak rychle zotavila a je plna zivota. Jen tak dal!
Ano, jsme ráda- sebelitující se pes je otravný.
Ještě využiju zdravotně psího tématu na malé OT
Není to na samostatný článek, ale možná se to bude někomu hodit. Loni na podzim bylo Berry dost ouvej – vlhko a zima opravdu neprospívají nikomu, natož psu s relativně pokročilou spondylózou a artrózou v jednom lokti (uhýbání bolesti zad holt vedlo k přetěžování kloubu – jinak Berry žádnou dysplazii neměla). Ari si pro změnu při uklouznutí v trysku obnovila zranění kolena.
Když jsem se ptala našeho veterináře na radu, jak ulevit hlavně Berry, tak přišel s nápadem – kyselina hyaluronová přes kanylu do žíly. Musí se to opakovat v týdenním intervalu a pro Berry bylo nutné mít aspoň pět injekcí.
Překvapilo mě to – o takové aplikaci KH jsem ještě neslyšela, ale kývla jsem. Jiná možnost stejně nebyla. Bylo to náročné – zapojila jsem obě psice a aplikace přes kanylu (fyziologický roztok, KH, fyziol. roztok) dala zabrat nám všem 😛 Dva psi po několik týdnů! (u Berry to bylo nakonec 7 aplikací).
Ale po skoro půl roce můžu říct, že to byla první věc, která Berry opravdu pomohla – celkově, ne proto, že bychom jí lépe tlumili bolest. Je mnohem radostnější, dokonce si s Ari zase hraje. Ari se také kulhání úplně ztratilo, jen po náročnějším běhání mám dojem, že hůř vstává – ale já jsem paranoidní, jiný by to možná nezaznamenal.
Je to drahé, to ano. Ale fakt to pomohlo v případě, kdy se toho moc dělat nedá. Takže jen abyste věděli 🙂
Jinak se ptejte, když budu vědět, odpovím 🙂
tak lidem ji taky aplikují přímo ke kloubu,kolega ji jednou ročně dostává do kolene….
Dede, a geloren HA , by ti nejedly??
Snědly ho plno, ale u Berry naprosto bez efektu, u Ari částečně. Ta spondylóza je prostě hnus.
tak ještě ,že zabraly ty pigára…
Dede, to je moc fajn, že Berry léčba pomohla !
Trixie se také už hůře vstává, hlavně v autě to začal být problém, protože sedadlo se svažuje směrem dolů-dozadu. Tak se jí tam vždy sesul zadek a ona se ne a ne zvednout. Kolikrát to vzdala a odmítla vyskočit (musela jsem jí pomoci zadek nadzvednout). Tak jí choť dal na sedadlo prkno, kterým tu prohlubinu vyrovnal. A před sedadlo na zem silnou krabici a přes oboje kobereček, čímž ji vytvořil vlastně lavici. Moc to pomohlo, Trixie se teď mnohem snáze na tom pevném podkladě zvedne a navíc při jízdě může ležet jako na podlaze – pevně s packami před sebe. A jak sedí výš a pohodlně, lépe se jí kouká z okýnka 🙂 Píšu to kvůli Ari. Tedy tvoje holky myslím jezdí jen „v kufru“ vzadu tvého auta. Ale jestli tam na sezení mají hodně měkkou „podestýlku“, možná by Ari tvrdší (a neklouzavá) udělala na vstávání lépe.
A jak píše Šárka, tahle kyselina se používá i u lidí. Manžel dostal injekci přímo do kloubu kolene už 2x. Ano nesmí se dávat moc často (max. jednou za půl roku), ale opravdu hodně pomáhá.
Maričko, když se Ari uhoní nebo třeba uklouzne, tak hůř vstává z jakéhokoliv povrchu – prostě se snaží vstát bez zatížení toho levého kolena. Naštěstí se to už stává minimálně. A nástup do auta řešíme rampou – Berry už do vysokého Subaru vyskočí jen velmi zřídka.
Jinak holky v kufru obvykle jezdí na „tvrdém“ (je tam ta silnější gumová podložka), ale když jedu na dlouhou cestu, třeba do Rožnova, tak jim podestelu pelechy. Poradilo mi to Alex kvůli Berry – přece jen to maličko tlumí vibrace auta. Holky neprotestují:))
Jo, my už také nutíme Trixie používat rampu (a rychle to přijala). A Trixie se asi zvedá podobně jako Ari. Snaží se ze sedu „odpérovat“, aby hlavní váhu přenesla na přední packy. Pokud jde o měkký pelíšek na delší cestu, tak určitě se tvým holkám (tedy jejich kostem) lépe na měkkém cestuje 🙂
Krátce po smrti „bíle Sadie“, musela švagrová nechat uspat také „černou Sadie“, fenku jejího syna (ještě o Vánocích u nás byla i s páníčky). Protože švagrová synovu fenku často hlídala, měla pro ní luxusní matraci z pevného molitanu či co to je(o dost větší, než na dětskou postýlku!). Při poslední návštěvě u nás ji přivezla pro Trixie. JENŽE, Trixie o ní vůbec nemá zájem, dál si lehá na svoji podstatně tenčí deku. Zato kočky se matrací nadchly! Hned první večer se na ní 3 ze 4 koček blaze uvelebily těsně u sebe. Chodí se na ní „kočkovat“ (Bobík s Ginger) a jen tak vyvalovat. Ale přeci jen je matrace dost velká (a vysoká) a zabírá v obýváku hodně místa. Tak až (jestli) kočky omrzí a Trixie ji nevezme na milost, darujeme ji zdejšímu útulku (švagrová souhlasí).
Možná v ní Trixie cítí tu druhou fenku. Zkus ji nechat chvíli venku na sluníčku (tu matraci:)) A pak přes ni dej tu Trixiinu deku. Ono poležení na měkkém je potřeba i jako prevenci proti otlakům. 🙂
Což se snažím vysvětlit Ari, která si zásadně lehá vedle(!) četných jídelnových pelechů – a to i tehdy, když je posunu na místo, kde předtím ležela na zemi – tedy třeba za Martinovo křeslo:)) V noci, když není venku, ale ráda používá gauče s patchworkovými dekami – ale jen v noci…:))
Možná je Ari horko, tak si lehá mimo pelech – u nás to dělá Erník. I když si lehne na gauč (u nás to mají všichni povolené, proto sedám na židli), za chvíli seskočí a lehne si na zem ke vstupu, kde není smyčka podlahového topení. A nejradši jde ležet do předsíně, kde se netopí. To Brooke nejenomže musí ležet na měkkém, ale ještě zababušená v dece!
Ale na delší cesty taky brávám do kufru obrpelech – podle to ho psi poznají, jestli jedeme jenom na krátký výlet nebo na delší cestu (no a taky podle proviantu, jedu-li k Terce (rofl) ).
Díky, podnětné, je dobré vědět co nejvíc. (h)
Karamel mi přijde především strašně legrační (inlove) Ta její lupičská maska a k tomu bezprostředně radostná povaha, nezatížená (zatím:)) velkým přemýšlením. Mám dojem, že ta psice musí vylepšit náladu každému, kdo ji vidí – tedy pokud se jí nelekne! (rofl) Fakt, přísahám, že jsem byla svědkem situace, kdy před čtyřměsíční karamelkou, vypadající jako lupičský plyšáček, couvali rodiče s malým dítětem…
Tak ať je jí jen dobře a ty radši hlídej slepice v okolí – to víš, musí nahnat dva týdny klidového režimu 😀
nezatížená (zatím:)) No, u ní budeme nadšeni, až ji nějaké přemýšlení zatíží 🙂