Není to tak dlouho, co mi pod kapotu vlezla mlsná kuna a okousala v motoru jeden z kabelů. Auto naštěstí zůstalo pojízdné – byť jen podmínečně. Když si v servisu technik sedl za volant a naběhl palubní počítač, tak se na mě ten chlapík podezíravě podíval a zeptal se: „Vy to máte anglicky naschvál?“ Přikývla jsem.
To je totiž tak. Součástí palubního počítače je i navigace, která přejímá jazyk z celkového nastavení. A navigace na řidiče mluví. Pokud jedete daleko a cestu neznáte, je s vámi takový hlas spoustu hodin. Navíc vás ten hlas… řekněme si to upřímně… komanduje. Je tedy poměrně důležité, aby vás pokud možno nerozčiloval už sám o sobě.
Moje první navigace byla v autě, které jsme před lety používali v Anglii, takže byla v angličtině. Měla ženský hlas a já jsem jí říkala Sybila. Byla fajn, většinou trefila, ale někdy mi šíleně lezla na nervy. Většinou tehdy, když jsem nestačila správně odbočit – nebo to nešlo a ona o tom nevěděla – a pak jsme se nemohly dohodnout, jak dál. Ano, přiznám se, že na navigaci mluvím a občas se s ní i hádám!
Když jsem si později dokoupila navigaci do svého auta, nastavila jsem si zase angličtinu. Byla jsem na ni zvyklá a byly k dispozici lepší hlasy. Ráda jsem třeba jezdila s Jerrym – vždy zachoval klid a měla jsem dojem, že mě chápe, i když jsem zase neodhadla, která je to vlastně ta druhá vpravo.
No a v onom okousaném autě je pro mě čeština neposlouchatelná. Nevím, jestli je to jen nezvyk nebo tam je syntetický hlas, ale angličtina mi prostě zní líp. A mám k tomu ještě jednu soukromou zábavu – někdy je to jen pro zasmání, ale jindy tak trochu hádanka. Ano, mluvím o snaze anglického hlasu vyslovit názvy českých měst a vesnic. Slyšela jsem od ní ledacos, ale je statečná. Zatím tu bitvu prohrála jen dvakrát – jednou se Žďárem nad Sázavou a podruhé s Českou Třebovou!:))
A tak se dnes ptám: Používáte na cestách hlasovou navigaci? Je pro vás hlas z navigace důležitý natolik, že o něm přemýšlíte, nebo pátráte v nastavení po možné změně? A pak ještě jedna prémiová – jezdíte radši podle pokynů mužského nebo ženského hlasu?:))
jako neridic jsem vzdy navigovala a celkem uspesne, pouze kvuli tendenci pri dlouhych cestach usinat (a pak se probrat na polnacce mez kravami) jsme poridili navigaci; prvni mio, pak tomtom, pak garmin a posledni becker, na ktereho nedame dopustit. ale musi jen ukazovat a byt ticho – ridice muzu hlasem navadet jen ja 😀
Používám, protože jsem odsouzen k tomu, jezdit v místech, kde jsem nikdy před tím nebyl a hledat adresy v úplně neznámých obcích a městech, ale nikdy ji neberu příliš vážně, pokud nejsem přímo v obci, ve které je cílová adresa. A pokud se ,,zadaří“ a cíl je někde v oblasti s novou výstavbou, stejně se musím nechat navést zákazníkem, nebo místními znalci, protože navigace ukazuje v lepším případě náznaky ulic, v horším pak úplné nic. A na jakékoli zvuky anglického původu začínám být pomalu alergický.
Hlasovou navigaci na Garminu mám v autě norsky, protože norština se mi od navigace nejlépe poslouchá 🙂 a tahle navigace zároveň píše dánsky, protože jsem zvyklý mít dánštinu na přístrojích všeho druhu. Jinak kamera na mě mluví anglicky, auto píše švédsky a mluví anglicky 🙂
Ja si navigaci uzivam, mluvim s ni, nekdy me trochu stve, kdyz me nuti, at zahnu a ja nemuzu, protoze mi tam jede auto, ale vcelku jsme kamosky. Mam zenskou, jeji hlas mi nevadi, neni neprijemny. Nemuzu za jizdy v aute cist, tak si libuju jako spolujezdec, ze zbytecna nerozumeni za me resi ona 😉
Tak na mne může mluvit kdo chce, stejně jsem z toho jelen.
Tomtoma jsem zažila v Brně,bloudily jsme s Pájou jako divé. :-)) Kolem ubytování jsme chodily asi hodinu, než jsme to našly a navigace nás donutila ke zdravému pohybu.
U mně to jistí vytištěné mapy.cz a pak první vpravo, kde se raději doptám,:-) i tak to někdy trvá hodně,hodně dlouho, jsem vyhlášený bloudič a asi to mám v genech. :-))
V Paříži hoří katedrála Notre Dame…
Je to jak symbol konce starého světa.
Hmatatelný začátek konce evropské civilizace.
Hlavně, že se vytahovali, jak to mají zabezpečené.
Je to hrozné – vzpomněla jsem si na Národní divadlo.
To je tak smutny…
nevim jak Vás, ale mne to velice zasáhlo…
Poslední dobou jsou požáry všeho druhu na denním pořádku, takže zprávy tohoto druhu už ani nevnímám. Když nejsou řemeslníci, kteří umějí dělat a dělat pořádně znamená nízký výdělek, protože pořádná práce chce čas a čas jsou peníze, není se co divit, že se každou chvíli někde něco podělá, či vyhoří. Když se hrabu v elektrice, dělám na drátech zásadně očka a šrouby pořádně dotahuji, běžný řemeslník zastrčí drát jen tak volně pod šroub, dotáhne ho jen tak, aby se neřeklo, hlavně ať je to rychle hotové. Jenže ony i ty měděné dráty trochu ,,tečou“ a když není očko, stačí málo a spoj se rozzáří, načež ,,zhorí jasným plameňom“.
Moji navigaci Sygic mluví Petr a připadá mi jako rozumný, klidný chlapík. Alespoň mne zatím dovedl. Horší je, že jsem od ní poztrácela všechny přihlašovací údaje (někam jsem je založila a jsou už pár let k nenalezení), takže nemohu upgrejdovat. Ale i tak se s Petrem nějak dohodneme.
Navigaci používáme při našich toulkách krásami naší země dost často. Máme navigátora Ťuldu Brouska a je k nám milý a laskavý. Občas sice nechápe, proč a kam jedeme, ale přizpůsobí se. Kačenku asi rád nemá, tu nutil, aby vyjela po dlouhém schodišti
Jeden z našich montážníků má Lišku- teda Pavla Lišku, to je děs..podle toho bych nedojela ani u nás na parkoviště….
Liška je dobrej pro zasmání, ale jet se podle toho nedá.
To má švára a já ho nesnáším /tedy Lišku/ To bych určitě vyhodila oknem. S Tomem jsem se hádala taky ale byl v tom nevinně.
Auta nemaje, nemaje ani navigace.
Moje navigace na cestách je můj manžel.
Já vymyslím kam a on kudy a čím se tam dostaneme.
V mapách se nevyznám, pletu si strany a nedostává se mi slov, takže moje navigace typu „tam u toho zaboč doprava“ znamená „na další křižovatce u toho velkého stromu zaboč doleva“ – proto já i Jeník využíváme navigaci velice často.
Náš momentální třetí Tom-Tom hovoří srozumitelně, je ochotný přepočítat trasu i pětkrát za sebou a mluví nevtíravým ženským hlasem – kupodivu nemá jméno (rofl) . Což neznamená, že se s ní nedohadujeme.
Naše první navigačka byla chlap Miloslav a řeknu vám, takhle samonasírací typ aby jeden pohledal. Zásadně si trval na svém a pokud jsme ani po třiceti kilometrech nebyli ochotni „na prvním možném místě to otočte a vraťte se zpět“, tak na nás přestal mluvit úplně a raďte si sami, když jste tak chytří! (rofl) Cestou z Doks, kdy nás furt chtěl protáhnout Prahou (asi abychom se pokochali její krásou) Jeník nepříčetně řval „Otevři okno a já toho hajzla vyhodím!“
Z druhé navigace k nám promlouvala Mařena. Což o to, hlas měla docela příjemný, ale bohužel, byla na tom stejně jako já – pletla si vlevo a vpravo. Ale kdyby si to pletla aspoň důsledně, jenže někdy se trefila a pak bylo na řidiči, aby zjistil, kdy mluví pravdu a kdy ne. Navíc to byla asi cizinka a neuměla vyslovovat „ř“ – místo toho řekla rovnou tři. Takže Třída Břetislava Břečky byla T-tři-ída B-tři-etislava B-tři-ečky – a než to vyslovila, byla jsem už na náb-tři-eží Bed-tři-icha Smetany.
Ale jinak na navigaci nedám dopustit – akorát v mobilu ji nemám ráda – Waze – je pro mne taková nějaká nesrozumitelná. Asi proto, že tam nejezdí to autíčko (chuckle)
T-T je ta, co nás chtěla zabít!!!
Ono si nevybereš – švagr měl babu od Garmina a ta byla pravičák – furt po nás chtěla, bychom zahli doprava, byť tam už padesát roků žádná cesta nevedla. Pak, když jsme konečně po IKS kilákách na jednu pravičáckou cestu narazili a vydali se po ní, tak nás vedla pořád se úžící a úžící cestou okolo jedné samoty, kde jsme byli určitě první poválečné auto (podle reakcí jejich obyvatel), až jsme skončili na náhorní planině, kde se stezička vytratila … upozorňuju, že to bylo v Maďarsku! Takže, pokud nejsi navigaci sympatická, tak je jedno jestli je to Tom-Tom nebo Garmin nebo něco jiného – prostě se tě chce zbavit!
Ygo, ty máš zase dneska skvělej den 😀
Spolu se Sharkou dnes bavíte davy 😛
Ono je to totiž skvělé téma – navigace pro notorické bloudiče, jako jsme my dva, je k nezaplacení. Teda my bloudíme i s ní, ale aspoň máme před sebou světlé zítřky, že se třebas i vymotáme… Totiž, zabloudit s navigací i v takové dědině, jako je Brodské (tři baráky a kostel! hned za Moravou), to už chce velké nadání (rofl)
Jj, se tu kácím!!! (rofl)
Jo G mám teď a je skvělá…. TT nám naléhavě furt na dálnici hlásila – Až to bude možné,obraťte se do protisměru. A měli jsm enastavenou Prahu a jeli jsm edo Prahy a ona furt…a v Praze zas, abychom jeli po dně Vltavy..a kolega na ni řval – My nemáme ponorku ty krávo blbá!
Moje první navigace byla Garmin, mluvené instrukce byly dobré a srozumitelné, ale mapy na obrazovce jenom podivné modré a růžové abstraktní obrazce. Moc dlouho jsem ten Garmin nepoužívala, teď mám Tom Tom.
Navigaci nepoužívám, nemám rád, když mi tam něco svítí. Zastavit a podívat do mapy většinou jde a do složitých niter měst vjíždím málokdy. Výjimkou jsou občas velmi komplikované kombinace zácp a uzavírek, to jsem se jednou Waze i na cestu zeptal
Já zase nemám ráda, když mi navigace kecá do hudby 😀 Ale když ji používám, tak si reguluju stres – právě proto, že mám tendenci chronicky špatně volit směr…
už nemám v sutě tu mrchu,co nás chtěla zabít na dálnici a utopit ve Vltavě…byla od T. Nyní již spousty let, používám G-Nuovo a jsem spokojená. Máme hodně důvěrný vztah. Neurazí se, když jí tykám a sprostě nadávám, není naštvaná,že občas odbočuji po svém a asi pochopila, že jsem dyslektik, tak to hlásí předem ,abych měla čas si srovnat ruce a dle nich i směr…vydrží i moje rejpavé připomínky typu- Jak zahni? Do zákazu? Jsi normální? A seš v zadeli co? No,když máš mluvit, tak mlčíš! Jaký přepočítávám! Nedala jsem ti žádnou matematickou hádanku! Kam mě to zase vlečeš? Jo, madam chce okružní jízdu? Kafe by sis nedala??? No a tak spolu žijeme…
Sharko, máš za sebou skutečně rozmanité navigační zážitky (rofl)
tudle nějak rozhodla,že proč se crcat tunelama a zjednodušovat si cestu přes Prahu,protože v tunelech nemá signál a cítí se v nich taková „ztracená“ a dala si jízdu různými zákoutími a zkoušela moji nervovou soustavu..jsem jela jak Fitipaldi a myškovala z pruhu do pruhu, jelikož neměla svoje matematické dny, tak jsme to zvládly vcelku svižně…a protože cestu zpět nechtěla mít totožnou,navedla mne jinudy…jak já jsem vždycky šťastná,když jsem na Čerňáku u Ikey, to si nikdo neumíte představit….
Sharko, já občas po Praze autem jezdím, protože musím. Mám celkem dobře zmáknutý ten široký prh od západu z východu včetně centra – ale nezvládám sever a jih:)) Speciálně na severních sídlištích bloudím naprosto beznadějně – tam navigaci prostě zapnout musím:)) Však jsem tu už párkrát psala, jak mě kdysi – ztracenou – vedli policajti někde z hloubi severního města k Vltavě… 😀
Mušketýrova služební auta mají navigaci v palubním počítači a je obvykle anglicky nebo německy- takže si vždycky vybral angličtinu. Nejlepší byla ta bréca, co se vždycky urazila, když ji člověk neposlechl, a pak dvě křižovatky neradila 🙂 Momentálně jezdí podle Waze a to je česky a moc si to chválí. Já si obvykle předem prohlídnu na googlu, kam jedu, a obvykle trefím. Když mám pocit, že ne, zapnu Waze. Moje auto nemá ani vyhřívané sedačky, natož vestavěnou navigaci 🙂
Moje auto vyhřívané sedačky má a to je v létě naprt. Ale navigaci zabudovanou nemá, ještě by na mě mluvila francouzky a stejně bych ji nerozuměla. Hlavně, že jsem chtěla bílé.
Nejpříjemnější hlas byla ostravština z navigace igo. Protivný hlas mají google mapy. Používám mapy.cz, to se dá snést, i když tam mají pár chyb. Nejčastěji Petr řídí a hlasovou navigaci dělám já.
Hm, když si vzpomenu na doby, kdy Martin řídil a já měla navigovat, tak ještě teď na mě vyvstává studenej pot 😛 Ne, že bych neuměla číst mapy, jenže já prostě potřebuju na orientaci víc času a když na mě nečekaně vybafne – vpravo nebo vlevo, tak nikdy nevím a mám tendenci panikařit 😛 Když jedu sama, je to snadné – když nevím kam a nemám navigaci, zastavím, nastuduju a jedu dál. Martin nerad zbytečně staví 😛
Mám před sebou tablet s mapy.cz, nakliknutou trasu, jen nezmáčknu „navigovat“. A pak prostě vidíš, jak modrej puntík jede po mapě a červenou čárou v ní máš zakreslenou trasu. Můžeš si to přibližovat, posouvat,… takže bez problémů vidíš kam a můžeš hlásit i zákeřnosti typu „tahle bude ostrá“ nebo „budou serpentýny“ tam, kde to není vidět.
No jo, tohle je ok, ale já ještě navigovala z mapy, že jo. pak stačilo se chvíli zamyslet, koukat ven a kochat se a kde jsem jako navigátor byla? No, přesně! 😛
Když jsem byla intenzivně soustředěná, tak to šlo… ale takové to jedu po německých dálnicích… jedu… a najednou otázka – kterým sjezdem teď? A já netušila, které z měst vyjmenovaných na cedulích vlastně odpovídá našemu směru. Jo, to byla dramata! 😀
Koukám, že s navigacemi je sranda:)) Já ty moje miluju, protože jsem ztrácecí – tedy v autě, když jdu po svých nebo jsem na kole, tak problém nemám – asi musím vnímat krajinu pomalu 😀
Pokud jde o hlas z navigace, tak mi není jedno, kdo a jak mluví – prostě jsem na hlasy kolem sebe citlivá 😛
Jo a co oceňuju je mapa v navigaci, kde se mi posunuje moje aktuální poloha. Často mi to stačí, ani nemusím zadávat trasu 🙂
Navigaci pokud možno nepoužívám, znervózňují mě ty řeči „za dvě stě metrů zahněte doprava“ v situaci, kdy jsou těsně za sebou tři výjezdy z dálnice, označené 10A, 10B a 10C.
Výjimkou byly doby, kdy Víla hrála florbal a víkendové turnaje se odehrávaly v pražských sídlištních školách, z nichž dvě byly na Chodově. Pro mimopražské – je to velké sídliště, které bylo poněkud neorganicky zahuštěno nákupním centrem, do kterého sice relativně snadno vjedete, ale téměř není cesty ven. Tak tam jsem opakovaně zabloudila i s navigací, což jsem jí hlasitě vyčítala.
Velké sídlištní školy mají svá specifika. Adresa dané instituce zní třeba Vepřová ul. 1. Po příjezdu do Vepřové 1 od místního občana zjistíte, že vchod je ve skutečnosti v Hovězí 3. Když se domotáte všemi těmi jednosměrkami do Hovězí 3, narazíte na zamčené dveře, protože do tělocvičen se o víkendu dá dostat jedině ze Skopové 2.
Jestli na mě z navigace mluví chlap nebo ženská, tak to vůbec nevnímám. Pro mě je ideální navigace spolujezdec, který se orientuje v mapě 🙂
Renato, to je přesné! Sídlištní ulice dokážou mít neuvěřitelné tvary – viděla jsem i „hřeben“ 😀
O Chodově mi nemluv – viz naše loňská divadelní anabáze. Až na počtvrté jsme zjistili, že ty kruháče jsou za sebou DVA!
Já neřídím, občas jsem dělala navigátora, ale pokud má člověk přes tři dioptrie, do mapy musí čučet bez brýlí a pak zase nevidí, co je venku, je dost na prd. Navigace nás včera krásně vyvedla z Prostějova, kde je jakási objížďka uprostřed města jen ve směru Olomouc/Brno, samozřejmě je to na dálnici, ale my jsme nechtěli na dálnici, protože přes vesnice je to kratší a kupodivu o hodně klidnější cesta. Vymotalo nás to z města krásně.
Jo, a mám úspěšně svedenou Blerču, máme kraťoučký kód. Jen mi radost kazí, že den před svodem si urazila kus předního zubu. Naštěstí zůstal v čelisti dost velký kus, do rána nevypadl, komise ho viděla, takže je Blerča plnochrupá. Teď jen za vetem, aby zapsal do PP, že po úraze zlomený zub. Pokud bude muset jít časem ven, tak budeme krytí.
To je fajn, že vám to vyšlo (inlove)
Gratulujeme (inlove)
Jestli se chcete pokochat naší obludkou: https://montdesoleil.rajce.idnes.cz/Blair_na_svodu_14.4.2019/
Moc krásná obludka! (inlove)
Ivo, jak je vlastně velká? tady na vsi mají novou choďačku (nevím odkud, ale paní mívá psy s papíry) a přijde mi taková malá, taková lištička to je…
Dede, je velký standard, 52 cm. Jo, je spousta lištiček, některé feny mají -2 cm od malého standardu, měří 47 cm, většinou mají hřbet jak větší kočka.
Zeptej se paní, z které chovky ji má. Jinak kousek od vás ve Vítězné mám jednu psici, má už šest a půl.
Páni, to už je úplně velká holka a moc hezká k tomu ! (inlove) Za chvíli budeš shánět ženicha, že?
Nejdřív za rok, ještě musíme absolvovat výstavu, RTG kloubů, pokud vyjdou chovné, tak ještě bonitaci. Bohužel po změně pravidel se bonituje ve věku minimálně 18 měsíců a poslední letošní bonitace bude v době, kdy bude mít Blerča 16 měsíců. Před pár roky se bonitovalo v 15 měsících, takhle to spoustě psů vyjde až ve dvou letech (devi)