Minulý týden jsem šla pěšky od nás ze vsi do Dvora Králové, což znamená přejít přes kopec nad královédvorským nádražím. Byl to čas mrazivých nocí a teplých dnů, kdy na výsluní už žádný sníh nebyl, zatímco ve stínu stále odolával.
Musela jsem jít po silnici, protože zkratka lesem byla po těžbě dřeva strašně rozbahněná. Nečekala jsem tedy žádnou krásu. I proto, že na prudkém svahu nad nádražím se vytrvale kácí. Ale pak jsem to zaslechla. Zurčení.
Zastavila jsem se na kraji silnice a pátrala, odkud se ten zvuk bere. A pak jsem je uviděla. Malé pramínky vody, které se porůznu objevovaly na hraně trhliny, která protínala jen pomaličku rozmrzající zem. Pramínky se spojovaly do potůčku, který trhlinu rozšiřoval a hledal si cestu ze svahu dolů. Okouzleně jsem to sledovala a myšlenky mě okamžitě přenesly k nám na chalupu, do jednoho z úzkých, strmých krkonošských údolí.
Přesně takhle tam znělo předjaří. Mám ten obrázek uložený hluboko v duši. Sedím na dřevěné pavlači zalité sluncem, klidně jen v tričku, protože sluníčko už dokáže v závětří hezky hřát. Údolí je strakaté zbytky sněhu, potok vedle domu je plný bystře tekoucí ledové vody.
Sedím na prohřátých prknech, zády se opírám o věkovité trámy milovaného domu a vím, že jen kousek vedle mě, ve stínu, pořád vládne lezavá zima. Dýchám čerstvý vzduch vonící vodou a rozmrzající půdou a poslouchám zurčení tisíců malých potůčků z tajícího sněhu. Je to chvíle dechberoucí krásy a té nejčistší radosti.
Zavrtím hlavou a opět stojím na silnici pod zjizveným svahem plným pořezaných klád. Ale ten zvuk probuzené vody, ten je stejný… pokud ho nepřehluší hluk projíždějících aut.
Jdu dál, vzpomínám a přemýšlím. A vím, v čem jsou mé představy nové. Dnes si hlavně přeju, abychom tuhle živou vodu dokázali nějak rozumně v krajině zadržet. Protože až země zase vyprahne, vzpomínka stačit nebude – budeme potřebovat tu vodu.
https://hradec.rozhlas.cz/dagmar-ruscakova-zurceni-7774344
Tak co, jak pro vás zní předjaří? Na co se těšíte, na co rádi koukáte, co hýbe vaším srdcem? (inlove)
PS: zadržení vody v krajině – věřím v meze, různorodé porosty, malé rybníky a mokřady – na hodně místech. Navíc si myslím, že je to zvládnutelné a mohou o tom rozhodovat i v obcích – snad jsou ještě pamětníci, kteří vědí, jak se kdysi voda v krajině chovala.
U nás předjaří nezurčí, u nás slyšitelně fučí a vyfoukává tu trochu vláhy, co se přes zimu nasbírala. A kdy vidím ta udusaná uhutněná pole, je mi celé krajiny líto….
Matyldo, to musí být bolavý pohled… přitom, pro většinu lidí je jižní Morava synonymem pro krásu a hojnost…
Zurčení potůčku zpod tajícího ledu si musím jen představit, ale právě, že tuhle krásu probouzejícího se jara mám pevně usazenou ve vzpomínkách, představit si to (a slyšet)mohu snadno. Moc hezké zavzpomínání.
K nám bohužel tornádové počasí (zvládli jsme bez únohy, jinak to byl hrůza, jistě jste slyšeli) přiválo i studenou frontu, takže se silně ochladilo a někdy v půlce týden má být až na nule nebo i pod ní. Naštěstí krásu narcisů jsem si dostatečně dlouho užila, záhon mi jich lemovalo přes 70 a kvetly skoro dva týdny. Teď už jich převážná většina odkvedla.
Dede, jaký úspěch měl kočárek u Kačenky?
A dole – Smetanovu Vltavu také miluji !!! Přesně jak píše JanaBa, představuji si její tok. Asi nám ve škole při hudební výchově „děj skladby“ tak skvěle popsali,že si ho pamatuji dodnes.
Maričko, jsem ráda, že vás tornáda nechala žít, proti tomu je ochlazení jen drobná nepříjemnost:)) U nás se odpoledne také změnil větřík ve vichr a přestože je venku pořád ještě 9 stupňů, tak mi byla pocitově hrozně zima. tak jsem si zatopila… (blush)
Kačenka nadšeně zavřískla „kočááréék“ a okamžitě šla vozit – zjevně měla praxi. Pravda, nevidí přes něj, takže kouká do strany jak strojvedoucí na parní lokomotivě, ale to její nadšení nijak nebrzdí. Pravda, rychle jsem uklidila některé zranitelnější věci z jejích hlavních průjezdových tras… 😀
nevidi pres nej??? super, aspon ji vydrzi na dlouho 🙂
U nás je na první pohled vody dost – v lese jsou plné strouhy, mokřady jsou mokré a z rybníka vytéká voda plným korytem. Na rybník, ještě místy pokrytý kusy ledu, se už vrátil pár labutí a náš Denis v něm ozkoušel vodu, jen po břicho, jako obvykle, ovšem. Dokonce i sýkorky se už ráchaly v zahradním pítku. Jaro je prostě za dveřmi.
A zurčení je krásně zvukomalebné slovo, úplně v něm ty potůčky skákající přes kameny slyším. 🙂
Hančo, taky to v tom slovu slyšíš? 🙂 Mně se také strašně líbí a napadlo mě (bylo to pro rádio), jestli se najdou lidé, kteří ho neznají… ono patří k těm slovům, která úplně nepatří do základního slovníku (wasntme)
Milá Dede, ani nevíš, jak ti přávidím. Kdykoliv se mi podaří dostat k tekoucí vodě, vždycky mne fascinuje ten zvuk – zurčení, šumění nebo hukot. před deseti lety také v předjaří zurčely potůčky, sice potom vyschly, zanechaly ve tváři strání jizvy v podobě žlíbků. Ale poslední roky už tyhle žlíbky zasypala suchá hlína, jsou zanesené listím a suchými větvemi, není voda, která by je na jaře pročistila. Zatím jsou naplněné díry studánek, aby se z nich za chvíly staly stojaté, bahnité, smrduté žumpy. Máš pravdu, politici by měli bleskově – cha, cha – rozhodnout jak tuto vzácnost udržovat v krajině a vůbec měnit celou krajinu, aby vzácností nebyla. Miluji tato Skácelova slova:
… voda je krásná, voda má, voda má rozpuštěné vlasy, chraňte tu vodu, nedejte aby osleplo prastaré zrcadlo hvězd ….
to je hezké Alex s tou vodou a jak pravdivé! Obávám se, že politici mají jiné veledůležitější starosti! A máš pravdu,obce mohou činit i je na to docela dost penízek, jenže ono ty tůně,mokřady,remízky,protipřívalové valy azd. není moc vidět,lepší je nějaký ten beton na dědině,či umělý trávník, achjo!
Jenny v tomhle jsem ráda, že se u nás na beton netrpí… ale my jsme malá a poměrně chudá vesnice, takže je to možná i tím, že na něj nemáme! 😛
Alex, u nás je teď o něco líp, než u vás, ale výsledek může být do dvou měsíců úplně stejný – vyprahlo. Zatím je půda měkká, v příkopech je na některých místech voda a Kočičí potok je plný vody. Leč… všeho do času. Přijde (sun) a sucho bude zpátky (v hloubce ani neodešlo)
Kocici potok?????? vy tam mate KOCICI POTOK??? jak to ze to nevim? jak to zes ho jeste nevyfotila??? sim sim sim…
Vyfotila jsem v zimě ledové kaskády – a dám další fotky 🙂
Já mám DEDE také předjaří ráda.
Také vzpomínám, jak jsem se jako malá holka u babičky na jarních prádninách na vsi okouzleně dívala na tekoucí pramínky. Jak mě fascinovalo, jak se spojují a tečou po loukách dolů do potůčku.
Jak já se těším, až mi na chatě vyrostou narcisky a tulipány. Vloni na podzim jsme jich hodně zaseli a tak doufám, že zimu přežily v pohodě.
Teď v neděli jsme zaseli na balkóně primulky do truhlíku a máme je na parapetu na balkoně.
Kochám se jimi a těším se na jaro.
Narcisky a tulipány, to už je opravdová tvář jara:)) Moje už jsou tak 5 cm vysoké a jsem zvědavá, jak přežily zimu. 🙂
Včera jsem u silnice z Jíloviště na Trnovou objevil v pangejtu, (nejspíš tam někdo vyvezl shrabky ze zahrady), Spoustu nádherně kvetoucích sněženek a talovínů. A někdy kolem 20 března by mohly v Letohradu rozkvést v zámeckém parku kandíky.
Pěkný článek, pěkná diskuse, předjaří (a jaro) mám z celého roku nejraději.
Ovšem před chvílí mě docela nazvedlo toto, je mi to líto: http://www.czechdesign.cz/temata-a-rubriky/vykradene-tradice-unor-pohledem-sefredaktorky?fbclid=IwAR1Qd5Wi0aVyaXaij9KpOpaBE8Y8Wif9ya5a4K7ODNFuYDeP_FQaZm1Nz5Q 🙁
U vás to aspoň v předjaří zurčí – u nás ani prt. Jediné Apollo je jakž takž plné, další dva rybníky poloprázdné. Je pravda, že aspoň potok za Lednicí je plný (Erník ho pilně využívá) – asi přece jenom trochu odpustili Vranovskou přehradu a Novomlýnské nádrže v očekávání větší vody z tajícího sněhu ze Šumavy a Jeseníků …
Ale včera jsem narazila na první chudobky v našem trávníku, taky kočičky už ukazují kožíšek a barušky (jehnědy) zezlátly – konečně bude mít smysl nosit s sebou zase foťák. A sláva nazdar – letos nás krtek zatím nenavštívil.
na Beaveru vykoukly v pátek 1.3. sněženky..všechno to taje, zem vodu pije jak houba a co nevypije,pomalu stéká ze svahu do Bobrůvky,která je kalná a hvězdy se v ní rozhodně nezrcadlí…zurčení neslyšet….
A sakra Ygo, teď máte poloprázdné rybníky? To je špatné.
Ovšem nepřítomnost krtka ti… přeju! 🙂 Náš (naši) jsou proklatě pilní a zahrada je bradavičnatá jejich hromádkami (konečně rozmrzlými). Když vezmu, že na místech s nejhorším jílem nám loni tráva úplně vyschla a teď tam ještě řádí krtek… máme daleko nejen k anglickému trávníku, ale vůbec k jakékoliv trávě! (týká se to možná čtvrtiny plochy zahrady, tedy těžko to ignorovat:))
A k venčení u potoka – mám období suchých psů. U Ari to nepřekvapuje, ta se vodě vyhýbá, pokud do ní neházím něco, co ona může přinést. Bohužel Beruška už vodu v podstatě vzdala (a jaká byla odmalinka vydra), brodí se jen po kotníčky. Mokrá srst je prostě na její záda mor, tak se snaží nenamočit…
Ygo. u vas uz kocicky ukazuji kozisky??? no, jste zretelne napred
A větrolamy! Vítr půdu vysušuje a suchou odnáší.
Miluji předjaří, když to začne správně vonět. Drobné potůčky, ty můžu v každém období. Včera jsme potkali hromady sněženek, někde už se opatrně prodírá ven nová tráva, už se to všechno pomalu chystá na jaro.
Jo, větrolamy taky. Když si vzpomenu na „útulnou“ krajinu plnou klasických živých plotů v Surrey (UK), tak musím říct, že to mělo hodně co do sebe. Chodila jsem tam se psima v každém počasí, zažili jsme tam (tehdy ještě nečekané – 2009, 2010) vlny horka a sucha a přitom mezi živými poli půda odolávala vysušení poměrně dobře. navíc, ty živé ploty byly vlastně příkopy, kde ta zeleň rostla po jejich stranách. Až do června v nich byla voda… bahnitá, nic moc, ale voda.
Ovšem, ubíralo to ornou půdu…
U nás na dědině chce mít pan starosta všechno jako ve svých bývalých kasárnách, takže ,co trčí a přečuhuje musí pryč,dědina je krásně hladce vyholená,beton to jistí. Naštěstí za dědinou si dál rostou doubravy,vrby atd.Stromy v oplocenkách zatím jsou ale oplocení je skoro všude pryč,drát je asi potřebný a tak bobrům nastávají hody, někdy to nafotím. A včera jsem zjistila, že někdo morduje větrolam.
Předjaří a zurčení – okamžitě se mi vybavilo moje opravdu útlé dětství, kdy jsme vždycky na Velikonoce jezdívali s rodiči do Kytlice v Lužických horách (úřad, kde maminka pracovala, tam měl rekreační chalupu). Je to takový chladný kraj a pokud byly Velikonoce brzy, tak se tam zima ještě nechtěla vzdát nadvlády, ale předjaří už bylo ve vzduchu. Na loukách ve stínu byl ještě sníh a byly zatopené vodou, cesty byly mokré a vzduch byl takový ten chladný a mokrý, i v poledne, kdy už svítilo sluníčko. Potoky a potůčky na sobě ještě měly ledový příkrov, ale pod ním už chvátala voda a ledu den ze dne ubývalo. Na růžovém roští byly ještě zčernalé šípky z loňského podzimu, stromy byly ještě holé, ale místy se v tom studeném sluníčku už vyhřívaly sněženky a bledule a bylo zřejmé, že jakmile sluníčko trochu přitvrdí, všechno se hned zazelená.
Bývalo tam moc krásně. Je to taková nádherná vzpomínka na ten kraj i na moje rodiče 😀 .
Samozřejmě, všichni jsou v Mexiku, buenos dias, já taky jdu.
Tapuz, to je přesné 🙂 U nás v údolí sněženky nejsou, ale jsou tam tisíce bledulí… (inlove)
V Brdech ještě místy leží sníh. Ale vody v potocích moc není.
Nebdím, nejsem v Californii, jsem v Norsku.
Sněženky v nedohlednu, ale potok se už osvobodil od ledu a začíná zpívat. Mám ráda živou vodu, bydlím na úpatí velkého kopce/skály, který k nám dolů jí posílá proudy. Potokem napravo se žene voda hlučná, deroucí se ještě níže do moře, potůček nalevo si brouká, brblá, poskakuje, hraje si a také tam později doteče (spěchej pomalu!). Podél něj začíná můj den ranní procházkou se psem a ráda poslouchám a dívám se, jak se mění v tónině i běhu, tak jak počasí a spád dovolí.
Smetana běh vody převedl geniálně do not. Vltava. Od prvních nesmělých, posléze hravých tónů zrození řeky kdesi v lesích, až po finále majestátního proudu při doputování do velkého města a opět klidné mizení do otevřené krajiny. Ta voda je tam slyšet a mně to fascinuje. No co, úchylka.
Nic ke zvelebování krajiny nemám, zasekla jsem se u zurčení.
Tady se přidám, protože Vltava byla „srdcovka“ mého tatínka i moje. „Alergii“ mám jen na otextovanou verzi se zpěvem Krala Gotta.
Dede, krásný článek, děkuji za něj (inlove)
Jen tak pro zajímavost k Vltavě – kdo neznáte, poslechněte si úvodní pasáž izraelské hymny. Zajímavé!
Jinak úplně souhlasím, Vltava je nádhera (nejen Vltava).
Souhlas s Vltavou. To je geniální dílo a taky ho miluju… 🙂
Však on měl Béďa tuším předevčírem narozeniny (h) (music)
Ano, je to přímo hudba utěšitelka. (h)
Na toto mám vzpomínku. Před lety jsem měla na návštěvě své kamarády z Itálie. Vzala jsem je k nám do Jižních Čech. Jeli jsme na výlet do Vyššího Brodu, kde jsme navštívili klášter. Jeden z nich byl totiž farář. Poté jsme se vydali do Českého Krumlova. A na cestě k Rožmberku podle řeky Vltavy ten farář pustil CD se Smetanovou Vltavou. Jestli jsem někdy měla slzy v očích, když jsem ji poslouchala, tak to bylo tenkrát. Nezapomenutelný zážitek…