To jsem tuhle zase koukala na Facebook a najednou jsem zahlédla zajímavou mapu – znázorňovala oblasti světa, kde se doma přezouvá a kde ne. Zelená část světa je přezouvací, modrá nepřezouvací. Nejde jen o návštěvy, jde o způsob života.
Mám ráda mapy ze skupiny „I Fucking Love Maps“ (slušně přeloženo – Zatraceně miluju mapy:)), protože dokážou názorně ukázat zajímavé souvislosti. Tahle je rozhodně jedna z nich. A víte, co byla moje první myšlenka? Že v tom nejsme sami! Ani nevím, kde se to ve mně vzalo – možná je to vliv anglosaského světa, kde se přezouvání nepraktikuje – a my jsme zvyklí (nebo spíš jsme byli zvyklí) k anglosaskému světu vzhlížet.
Pamatuju si, jak jsem kdysi dávno, jako mladá dívka, četla společenský román z Anglie a žasla: hrdinové klidně vešli do domu a šli až do ložnice, kde se – bylo-li to v zimě – zuli či snad přezuli, jinak si boty nesundávali. Nedokázala jsem si představit, že přijdu domů a zůstanu v botách! Vždyť je to strašně nepohodlné… O případném zápachu nohou, když se lidé konečně zuli, jsem tehdy nespekulovala:)) Také jsem přemýšlela jsem o tom, jak strašný svinčík na té jejich podlaze musel být. A kdo to uklízel? To jsem uměla procítit, protože vytírání podlahy bylo jednou z mých dceřiných povinností!
Můj svět byl v tomto bodě jednoduchý. Boty bylo třeba sundávat a kdo tak nečinil – hlavně, když si něco zapomněl a vracel se pro to už z venku – zasloužil minimálně výtku. Pokud měl boty špinavé, byla součástí výtky pochopitelně i povinnost po sobě uklidit. Ano, bydleli jsme v pražském bytě a měli koberce. Na chalupě jsme chodili dovnitř domu nepřezutí, ale stejně jsme se nakonec přezouvali. Nikdo totiž netoužil chodit celý den v botách… a v těch pantoflích se také dalo vyběhnout ven, že?:))
U nás doma je to jednoduché. Přezouváme se, je to pohodlné a jsme na to zvyklí. Nicméně se počítá s tím, že člověk i v těch pantoflích vyběhne na dvorek, na terasu, pokud je sucho, tak i na zahradu. Což funguje pro spodní část domu, kde jsou dlažby. Jdeme-li do pokoje, kde je koberec – nebo do patra (kde jsou koberce), tak jdeme bosi. Jde o zvyk, zaužívaný v rodině – a každá rodina si ho volí podle sebe.
Něco jiného jsou návštěvy.
Velmi oficiální návštěvy se u nás nezouvají. Díkybohu už prakticky nemáme velmi oficiální návštěvy… 😛
Naprostá většina našich obvyklých návštěv chodí do velké přívětivé jídelny vybavené velkým přívětivým jídelním stolem – tedy do místnosti, kde je dlažba. Hezká dlažba, která může být dokonce i vyhřívaná:)) Takže mohu lidem bez větších potíží říct „nezouvejte se“ a dokonce to tak i myslet. Pokud je venku sucho a host má relativně čisté boty, obvykle poslechne.
Pokud je venku mokro a je to člověk od nás (Čechy, Morava nebo naturalizovaný cizinec:)), obvykle se automaticky zouvá. Což nežádám, ale velmi ocením. Potom může být bos nebo nabízím pantofle – mám plno těch levných z Ikey nebo jiných podobných řetězců a snažím se, aby byly v přijatelném stavu (ne pokaždé nové, to nemám:))
I já, když k někomu přijdu, nemám problém akceptovat pravidla dané domácnosti, ať už jsou přezouvací nebo nepřezouvací. Je fakt, že v duchu těžko snáším, když musím někomu šlapat po podlahách ve špinavých botách. Přijde mi to jako neapetýtlich:))
PS: Kdysi jsem si myslela, že nepřezouvání je zvykem v jižních zemích, kde nebývá bahno a sníh. Inu, spletla jsem se…:))
A tak se dnes ptám – jak je to u vás doma? Patříte mezi zelené nebo modré? A proč?:))
K víc zdejším komentářům – námitku o chlupatých ponožkách používám taky 😀
Když přijedou vnoučata, tak jsou zvyklá běhat bosky, tak běhají i tady – a mají chlupaté ponožky. Co už (wasntme)
Řemeslníci se u nás sami od sebe zouvají – pokud nejdou jen ke strojovně, která je v chodbě, tak jim v tom nebráním 🙂
Doma se přezouváme, manžel se to od nás „naučil“ v Praze, protože v rodině jsme se vždycky automaticky v předsíni přezouvali. Návštěvám pak bylo nabídnuté domácí obutí, nebo ti pravidelnější si nosili svoje. Takže choti se tento zvyk zalíbil a sám od sebe ho pak v naší společné domácnosti přebral (asi i proto, že viděl, jak dokázaly být pražské ulice špinavé, často i poplivané). Ale děláme to také hlavně pro pohodlí a u návštěv rozhodně vyzutí(přezutí)nevyžadujeme (už i proto, že jak napsali jini, máme chlupatá zvířata). Ony si stejně návštěvy ani nemají kde boty zašpinit, u svých domů vlezou do auta a u nás z něj vystoupí.
Protože stále pendluju mezi domem a zahradou, moje domácí i zahradní obuv je s otevřenou patou, abych každou snadno vyzula a zase vklouzla.
Když má přijít nějaký opravář (a ti mívají často pěkně mohutná bagančata)a zrovna pršelo, tak na „cesty“ v dome, kde se budou pohybovat natahujeme pruh z plastu, nebo rozložených krabic. A opraváři „po papírech, po papírech!“(jak ve filmu poroučela Janžurka), nejen chodí, ale většinou i kladně komentují.
Víš, Maričko, že mě ani neudivuje, že si na to tvůj muž zvykl? Mě to prostě přijde jako pohodlnější životní styl a lidé jsou (většinou) rádi pohodlní:))
Plovoucím podlahám, nebo parketám škrábance od bot, na jejichž podrážkách jsou různé, vesměs ostrohranné a tvrdé částečky, zejména po zimních posypech, opravdu nesluší.
Doma se zouvame, zouvaji se u nas i navstevy, ale mame bud dlazbu nebo drevenou podlahu, tak kildne nabidnu, at si boty nechaji. Stejne si je nechavam ja, pokud si to hostitel preje, nenosim ponozky… Na navstevu prijizdim vzdycky autem, boty mam ciste, tak nemam problem si je nevyzout, vzheledem k tomu, ze malokdo ma doma koberce a navic je Vancouver ciste mesto. Moje deti, kdyz byly male a prijely do Prahy, prvni, co od babicek dostaly, byly backory :))
My jsme jednoznačně zelení. Já osobně jsem zvyklá na podpatky a nedokážu si představit, že bych klapala na našich dlaždicích nebo plovoucí podlaze, o pohodlí nemluvě. (chuckle)
Návštěvy jsou zvyklé se zouvat a tak jak už bylo psáno, aby pak neodcházely se zachlupenými ponožkami, jsou jim nabídnuty slušivé páskové pantofle. 🙂 Vedeme je u nás v několika velikostech, nakoupila jsem je kdysi ve slevě.
Pracovní návštěvy – naštěstí zřídkavé – se zouvat nemusí, ale u nich nehrozí, že by vešly dovnitř v zablácených bagančatech. 🙂
Mapka je zajímavá, díky, Dede, za rozšíření obzorů!
Bydlel jsem ve Španělsku a tam co znám já se chodilo zouvat do vlastního pokoje. Tam teprve jsme měli své boty nadoma. Návštěvy se nezouvaly vůbec. Oni používají dlaždice, velmi chladné dlaždice. V těch vedrech pochopitelné, v zimě však děsivě studené i tam
taky jsme zouvaci 😀 pohodli pro nohy, zvlast deti, kdyz se ve skolce ani skole neprezouvaji (chodi min. 3-4x za den ven – dopoledni prestavka, obedova pauza, odpoledni prestavka, po vyucovani druzina -, muset se prezouvat, tak to ucitelky asi vzdaji).
doma je pod marmoleem podlahove topeni a to je paradicka. a u kuchynskych dveri na zahradu a u dveri z verandy na terasu byvaji hromadky pantofli a crocsu na vybihani (jen proc manzel vzdycky odejde v mych kdyz nenajde ty jeho??) :^)
V Česku to učitelky ve školkách normálně zvládají…
fakt chodej s detma 3-4x za den ven? krom lesnich skolek jsem se jeste nesetkala, pokud jo tak klobouk dolu
Myslím, že obvyklé jsou dva pobyty venku – ve školkách (dopoledne a odpoledne). Ve školách netuším – tam se snad s dětmi ven nechodí. Že by v družině?
školy- jdeš na tělák mimo tělocvičnu-na stadion,nebo plavat nebo jsdou do divadla..nebo mají možnost jít na školní dvůr…
My jsme také doma přezouvací a převlékací.
Nemohla bych chodit celý den v botách. Moje nohy si potřebují odpočinout.
Ani v práci nejsem v botách, tam nosím uniformu a bílé páskové přezůvky.
Návštěvy se u nás přezouvají, ale nenutím je to dělat venku. Až u nás v předsíni.
Také se doma převlékám do domácího oblečení.
Samozřejmě ne do vytahaných tepláků, ale do něčeho slušivého.
Na chatě se přezouváme do obýváku, protože tam máme koberec. Je to kovral a dobře se udržuje.
Ale do kuchyně běháme běžně v crocsech , ve kterých většinou chodíme venku.
přezouvám se, návštěvám to zakazuju…říkám, ž ebudou mít chlupatý ponožky….když jsme návštěvou,buď zuju rovnou nebo mi jsou předhozeny pantofle, jedna z mých westernových kámošek to dotáhla k dokonalosti,přezouvá hosty do omyvatelných pantoflí…
Mláďata mají pro návštěvy trepky, takže když k nim jdeme, přezouváme se automaticky, byla by škoda, ničit krásně lesklou podlahu.
Jediná nepřezouvací země, ve které jsem žil, bylo Nizozemí, a na rozdíl od Anglie to chápu. Nejenže nemají zpravidla koberce, ale dřevěnou podlahu nebo dlaždice, co se snadno uklidí, ale hlavně tam není boty kde zašpinit. Nizozemí má dokonalou kanalizaci prakticky kdekoliv a povrchy, po kterých se chodí (asfalt nebo pálené cihly) jsou díky tomu, že prší 2-3x denně, mezi čím svítí sluníčko, jsou zpravidla čisté tak, že by se z nich pomalu dalo jíst. Navíc ani s nimi bota nepřijde moc do styku, protože je bota venku zpravidla opřená do pedálů jízdního kola. Navíc v Nizozemí skoro nikdy nesněží, takže jejich ulice neznají posyp a nasolenou břečku (resp. znají velmi výjimečně, ale to když nastane, život v zemi se zastaví).
Ale Anglii nechápu. Anglický venkov je chronicky zablácený, města jsou proti Nizozemí dost špinavá a ty jejich koberce všude… to si o zouvání vyloženě říká.
musí mít velice silné vysavače nebo „služku“
Nebo na to prostě kašlou (v Anglii).
Nechtěla bych být alergikem v Anglii 😛
Na školním výletě do Londýna byla děcka ubytována v rodinách. Pravda, nebylo to horních deset tisíc, ale i tak – Terka říkala, že tolik špíny nikdo nikdy nikde v domácnosti neviděl (např. Terka ani neměla čistě povlečenou postel). Nejlíp dopadla děcka, co byla ubytována u místních černochů (nod) . Tam bylo nejenom čisto, ale dokonce tam dostali najíst a na cestu domů balíček – ostatní teda dost hlady strádali – a nejhůř dopadli kantoři, ti měli jeden chleba typu moskva na čtyři dny pro tři dospělé osoby (rofl) – inzerováno bylo ubytování s polopenzí!
Asi tam alergiky nemají. Když jsou děti od prvních hodin života vystaveny útoku všemožných alergenů, tak buď zemřou, nebo si vypěstují dokonalou imunitu. V přírodě to tak prostě funguje. Nedochůdčata zahynou, silní a zdraví jako jediní přežijí. Výhoda je v tom, že geneticky vadní jedinci nedostanou šanci předávat své pochroumané geny do dalších generací; je to sice kruté, ale prostě to tak funguje.
Hmm – tak my jsme zelenomodří! (:o))
Co jsme se přestěhovali na barák a zrušili veškeré koberce (díky bohu za to, už nikdy koberec! NIKDY!! Teda – jeden máme na terase (chuckle) ), zrušila jsem povinnost zouvání. U návštěv na tom přímo trvám – jsa domácnost zazvěřená, navíc s kocourem courajícím se furt sem a tam, netoužím po tom, aby si návštěvy odnesla na ponožkách jejich chlupy či nějaké hnusy, co si přinesli ze zahrady.
Ovšem že stále zametám a minimálně jednou týdně i vysávám (o vytírání nemluvě), takže teoreticky by ta podlaha měla být čistá, ale prakticky se vždy něco najde (nod) .
No ale domácí se samosebou zouvají – ne kvůli čistotě, ale kvůli pohodlí. Jak bylo řečeno, chodit celý den v kozačkách (v zimě) není to pravé ořechové – nebo v létě v trekáčích (rofl) – to by večer po zutí mohl v botce zůstat i nějaký ten uhnilý prst. Ovšem v těch pantoflích pak klidně vyběhneme na dvorek či do sklepa. Proto před každými „nečistými“ dveřmi máme rohožku na formální otření pantoflíčků – psy ani kocour ji však po hříchu nepoužívají. Maximálně Erník se v ní vyválí zádama…
Pokud jsem na návštěvě, automaticky zouvám. Ale když mi někdo – třebas i formálně řekne, že nevyzouvat, tak tak učiním (a pak po mne mnohá hospodyně šlehá ohnivými pohledy „to se přece jenom tak říká!“).
P.s. Pokud přijdou kamarádi na kafe po denním výšlapu na Pálavu, je třeba důsledně trvat na nezouvání, protože … „Táto, ty ses zul!“ (rofl)
Ygo,máme to úplně stejně,včetně tiché nenávisti ke kobercúm 🙂
Já také nejsem přítelkyní koberců ve zvířecí domácnosti ALE bydlíme ve starém baráku, MLP je ještě ke všemu konzerva, tak koberce máme. Krom kuchyně a chodby, která je velká jako Václavák s přilehlým okolím. My se samozřejmě přezouváme Návštěvy nezouvám, upozorňuji, že ponožky jim odchlupovat nebudu ani nehodlám prát. Pantofle máme slušné k použití připravené. Osm medvědích tlap i se seběvětší opatrností, něco nanosí.
Ložnice a obývák jsou kompletně zakobercovány, vzor a barva jsou vybrány tak, aby stačilo občas vyluxovat. Zbytek bytu je lino, imitující venkovskou dřevěnou podlahu, (předsíň), nebo klasickou plovoucí, (pracovna). V kuchyni jsou dlaždice. Pro návštěvy mám pantofle, Maruška má svoje pohodlné střevíce.
Dede ty jsi tak rychlá se psaním, ta mapka byla na facebooku včera, že jo? U nás se samozřejmě taky přezouvalo, a tady v Anglii se bohužel nepřezouvá, všude máme světlé koberce, no občas mi manžel pěkně leze nervy když vidím ty kusy bahna co z něj padají. Ale celkově mě ty jiné zvyky zarážejí a přijdou mi zvláštní. Kdysi dávno tak před 25 lety jsem do Anglie přijela jako au pair a dva roky jsem to dělala v různých rodinách, nejenom že se nepřezouvají, ale ani nepřevlékají, ty děti tráví celý den ve školní uniformě, to je kalhoty košile kravaty. Jak to, že nikdo nechce být doma v pohodlném oblečení bez bot?
No nazdar! celý den v něčem takovém?!? Boha jeho, ani náhodou! Do práce jezdím v pohodlných tepláčkách a mikince a botky, které si s pedály auta dokonale rozumí, takže protiskluzové Prestižky; už je mám pátý rok, jsou sice poněkud těžké, ale dobře se v nich chodí i řídí.
Já jsem jednoznačně pro přezouvání – ještě Mařku kdyby to někdo naučil! Když má přijet Kačka s Andělkou, bere Bimbo lux a já mop, protože ta příšerka co kde najde, to strčí do pusy. A že v rodině se třemi kocoury ( tím pádem čtyřmi záchodky na různých místech)a obřím psem co stále courá na zahrádku a domů, se toho najde bohatě. Takže si necháme vlastní špínu a tu venkovní opravdu jen u dveří
Přezouvám se i převlíkám. Ráda vyměním jak boty tak oděv. Blízcí přátelé se zouvají sami od sebe a buď si vyberou z předložených přezouvátek, nebo jsou bosí. Pak si ovšem odnesou půl psa a kocoura na ponožkách domů. Řidší navštěvy nejsou k přezouvání nuceny, ale i tak se většina přezout chce. Já sama si na oficiálnější navštěvy (narozeniny, vánoce apod.) nosím návštěvní lodičky.
Norové na ně mají specielní, no jakože kabelky, různě designované. Při dlouhém sněhovém období je to nutnost. Než přejdeš v lodičkách kamkoliv, máš zmrzlé kotníky. Také jsi buď zabitá, nebo zlámaná, takže si botky neseš i do divadla, nebo na koncert a vůbec. U šatny se přezuješ, špinavé, mokré boty pověsíš spolu s kabátem a jdeš za dámu. V zimním čase tu moc dam neviděti, počasí nedovolí. Vzhledem k tomu je Norsko silně zelená, velmi přezouvací zem.
Doma v Praze jsme přezouvači (kromě kuchyně a koupelny jsou všude koberce) a přezouvají, či spíše zouvají, se i naše návštěvy. Výjimkou jsou slavnostní příležitosti typu Vánoce, narozeniny, kdy si hosty přivezeme autem nebo taxíkem od domu k domu. Bylo by mi vysloveně trapné, kdyby máma nebo tchýně v kostýmku ťapala naboso nebo v nějakých papučích. I my, domácí, pro tyto příležitosti obouváme normální vycházkovou obuv.
Na chalupě nad Dalmatinovem máme naopak nepřezouvací režim. Zablácené holinky se obvykle v síni vymění za něco méně zabláceného, ale obvyklým obutím jsou buď crocsy nebo tenisky, ve kterých se běžně chodí ven. Máme k tomu uzpůsobené i podlahy v celém domě, buď dlažby nebo prkna lakovaná lodním lakem.
Zajímavá mapa. Všimla jsem si, že Kanada se přezouvá. Zřejmě je víc frankofonní než jsem myslela.
Patřím k zeleným. Byla jsem tak vychována a velmi to oceňuji. Dnes jsem už víc, než pohodlná. Brrr, chodit v botech!? O zavlečený, případný svinčík se pečlivě starají Ajvi s Darečkem, takže o potěšení uklízet podlahy rozhodně nepřicházím.
U mě doma se zouvá/přezouvá a vždycky to tak u nás bylo. Teď pominu to nepohodlí, kdybych se nepřezula. Bydlím ve městě, takže venku se na zemi vyskytuje moč a výkaly, zvířecí i lidské, flusance, oslintané žvýkačky a vajgly, popel z cigaret. Dále pak nablito, různé zbytky potravin a nápojů, olej a jiné neřádstvo z automobilů, tlející listí a tráva, hlína, hmyz, srst, peří, příležitostně krev a nevím co všechno ještě, na co jsem zapomněla. I když jsou chodníky i vozovky zdánlivě čisté, to všechno je tam přítomné. Rozhodně tedy nestojím o to, nanést si tuhle pěknou směsku domů, tím spíš, že mám po celém bytě koberec, a přitom mi dost záleží na tom, abych měla čisto.
V botníku mám taky několikery takové ty tenké návštěvnické pantofle, někdo zůstává bos, jedna moje kamarádka si nosí vlastní pantofle s sebou. V poslední době mě už několikrát příjemně překvapili různí opraváři nebo řemeslníci (na čisté práce), kteří se ještě přede dveřmi přezuli. Velmi oficiální návštěvy ke mně naštěstí nechodí 😀 , takže tohoto dilematu jsem ušetřená. A k anglosaskému světu nevzhlížím, takže v tomhle směru jsem klidná.
Samozřejmě jiné je to někde na chalupě nebo ve venkovském domě, ale i tak pochybuji, že by byl majitel nadšený, kdyby mu tam někdo nahamtal třeba v zablácených nebo mokrých botách.
Koukám, že příspěvek jsem sem vložila ještě dřív, než vyšel článek. Malý zázrak!
Ano, u nás v paneláku se i řemeslníci (na menší opravy nebo kontroly) přezouvají/zouvají.
Auto, ze kterého teče olej, nebo jiné provozní kapaliny, už dnes, i když teoreticky, nesmí na silnici, ale zaručeně neprojde přes STK. Jediné, co z něj může ukapávat, je v létě zkondenzovaná voda z klimatizace.