Je to tak. Má šicí krize vrcholí. Snažím se šití vyhnout a dělat cokoli jiného – momentálně je to háčkování a pletení. Jenže mě Kačka vyslala do galanterie se zeptat na stuhu. Pokud já jdu do galanterie, je to jako vyslat jiné dámy do cukrárny – nikdy to není zadarmo a vždycky to má nějaké následky.
Žádanou stuhu neměli. Zato měli jiné a naprosto ÚÚÚŽASNÉ. Takže… co by to mohlo být? Ano, nová vodítka. „Nemáme popruh,“ pronesla omluvně paní galanterní. „Měli jsme dvě klubka a jsou vyprodaná.“
Naštěstí naproti je druhá galanterie. Popruh měli, neměli stuhu. Vrátila jsem se pro stuhu a jiné komponenty. Měli skoro všechno, ovšem karabiny… „To průchod kolem slepic puštěných mimo dvorek nevydrží,“ pronesla jsem moudře. Po krátké diskuzi na téma „čí pes je větší pako“, neboť paní galanterní má sedmiměsíčního jorkšíra, mě vyslala pro karabinu jinam. „Běžte naproti do zverimexu, mají lepší kalibr.“ Měli.
Doma jsem vybalila všechno. Byla jsem potěšena, i když to znamenalo sednout ke stroji, což se mi obvykle nechce. A musela jsem si vzít staré vodítko a obojek jako vzor. Jak zacinkaly psí známky na obojku, psice se hotovily k další procházce, i když se z jedné vrátily před 15 minutami (každá procházka dobrá).
Odnesla jsem si všechno do šicí dílny a začala měřit, stříhat a opalovat popruh. Psice pochopily, že ven se nejde, a ulehly na postel, aby jim nic neušlo. Šila jsem a šila, dokud nebylo hotovo. Když jsem psicím zkoušela nové obojky, opět se rozradostnily, ale nakonec další lítání vcelku klidně vyměnily za večeři. Ještě že tak 🙂
Dede: Máš v okolí prima obchody – a vodítka jsou profesionální slepicoodolné kvality! 😀
A tak se dnes ptám: stalo se vám někdy, že jste se nemohli z nějakého důvodu odhodlat dělat svoji oblíbenou činnost? A opačně – co je vaše oblíbená činnost, na kterou obvykle nemáte dost času? 🙂
To musely mít kavalírky zmatek v hlavách, když cinkalo vodítko, nasazoval se obojek a furt se nešlo ven! 🙂 Ovšem výsledný produkt je moc hezký, takový už jarní. My máme obojek kožený a vodítko taktéž, na zakázku z dílny mé známé ještě pro předchozího bulíka. A pak jedno vodítko sváteční s modrým vzorkem. Ani jedno, ani druhé se příliš neopotřebovává, protože je povětšinou nosím já přehozené kolem krku. 🙂
Vodítka taky nosím kolem krku, ale obojky dostávají zabrat…..
Tak u mne šicí krize trvá asi dvacet let. Pletací asi patnáct let. Mám rozpletený svetr od doby co jsem si zlomila zápěstí a po sundání sádry v rámci rehabilitace jsem zakoupila senzační bavlněnou přízi. Do svetru jsem jaksi „dorostla“, tak čekám až se opět zmenším.
O letošních Vánocích jsem dala na stůl mnou vyšívaný běhoun. Líbil se mi, tak jsem zauvažovala o opětném vyšívání. Za tři dny na něj MLP vylil sklenici červeného vína. Bílé víno na okamžité zaprání doma nebylo, tak jsem bledě modrou perlovou s bílou výšivkou pracně máčela v různých chemikáliích. Běhoun jsem zachránila, ale usoudila jsem, že v takové situaci už žádné další vyšívání.
Alex, já teď pletu a háčkuju, protože se k tomu můžu zhroutit na pohovku 🙂 Ale existuje věc, která mě fascinuje, když z ní něco dělám, existují různé druhy od různých výrobců, třeba tady: https://www.propleta.cz/DUHOVA-KLUBKA-c18_0_1.htm
Když z toho háčkuješ nebo pleteš šátek, ty barvy přechází do sebe a je to boží 🙂
překrásné!!! a kdy dojde na ten pruhatý svetr, dlouhý jako drak, po kterém jsi tak toužila? jí ten fialový tedy taky ještě nemám, ale už vím barvu 😀
No tak některé věci se prostě kapek odloží 🙂
Matyldo, hned bych si vybrala přízi, ty duhovky jsou překrásné. Ale ty moje dodací lhůty! Asi bych to měla na doživotí.
U televize to dáš-na netu se dají najít i velice jednoduché návody 🙂
A Alex, nebylo by lepší konzumovat jen bílé víno?! (rofl) Nebo vyšívat i tmavě červené běhouny … tytyty, ty si hledáš jenom výmluvu! 😉
Pomáhá sůůůl,pak se jen smete. A Yga má zase pravdu! 🙂 Lepší je víno zkonzumovat. Jinak mám s bryndáním na cokoli bohaté zkušenosti. 🙂
Matyldo, obojky a vodítka jsou opravdu MOC pěkné, chválila jsem už na rajčeti, ale znovu se tu zeptám – a kde jsou šátečky??????? přece TVOJE psice nebudou bez šátečků!!!!!! :O :O :O
Budou….
(y) (y) (y
A zapomněla jsem pochválit obojky a vodítka, jsou překrásné … já už na tyto krásy rezignovala a chodím s lázem a bytelnými postroji či pevnými obojky (a pošilhávám po pořádných kožených s klasickou kovovou přaskou, neb mám strach, aby mi ty plastové v kritické chvíli neruply – akorát těch peněz, co za ně chtějí!).
Ege,ona může prasknout díky vnitřní vadš materiálu i ta kovová,to si nevybereš…..já vodila Šarika nakonec na koňský lonži, ta jediná vydržela všechno….
Hele mě praskla při prvním použití – zkusmo , bez psa – ta silná spona nebo jak to nazvat, na kšírách do auta, co se zacvakávají do autopásu v autě…byla kovová, žádný plast, jenom jsem ji cvakla v autě do zástrčky na pas a lup bylo po ní…paní v SuperZoo se mě ptala jesli to bylo na bernardýna, že není možné aby to někdo zlomil, ale poslali to na reklamaci, uznali a dali novou, vada materiálu.
Ygo, to vypadá, jako bys vodila na vodítku psy baskervillské, když máš strach, aby ti nerupnul plastový trojzubec… já teda dokážu slušně ochodit plasotvé trojzubce i kovové karabiny, ale snížená spolehlivost nastává až po dost dlouhé době 🙂 A jelikož psice nenosí tričenka, mikinky a jiné činčání, potrpím si na hezká vodítka a obojky.
Teď jsem kupovala kožený obojek na internetu od PetDiscont. Délka 40 cm a šířka 2,6 cm (chtěla jsem široký, často bývají příliš úzké) stojí 171,- Kč a je moc pěkný. Bohužel doprava a poštovné byly stejně drahé jako obojek.
Tak to je velmi slušná cena! Kouknu …
Nejtrvanlivější je řetízkáč, když koupíš velký tak akorát, tak se dá pouřít jako normální obojek. A má tu výhodu, že v rychlosti zacvakneš karabinu kamkoli.
Teda Matyldo ta Světluška s Karamelkou jsou na té dece tak krásně kompozičně rozložené.
Je to radost na ně pohledět.
To mi ležely za zády v šicí dílně, která slouží i jako příležitostný pokoj pro hosty… zvědavě nakukovaly, proč cinkám s obojkem 🙂
Já si ráda pravidelně před spaním čtu.
Teď jsem objevila Ignáta Herrmanna, už od něj čtu druhou knížku.
A včera jsem byla po pracovním dni a následné hodině a půl italštiny tak urvaná, že jsem zalehla bez čtení.
A já to tak miluju to čtení před spaním.
miluju jeho dvě knížky o Kondelíkovic rodině…..
Já taky a teď čtu vdavky Nanynky Kulichové
on úžasně vypravuje…
Já večer dělám cokoli, ale minulý týden jsme měli celý týden školení ještě ke své obvyklé práci- a to jsem večer čuměla do zdi a pak šla spát…
Ano – mám to teď taky, ten nepřekonatelný blok. A dokonce dva bloky: na vyšívání a na psaní. A to vyšívání je blbé, protože potřebuji pro Deky z lásky vyšít jméno a zatím mám jedno a půl písmena (z pěti). Musím se fakt překonat a dodělat to, aby se zase nečekalo na mě. Ano, dnes po venčení k tomu zase sednu – ono je nejhorší se přinutit začít!
Ale na druhou stranu mně zase baví focení a následné zpracování fotek do alb – tady je poslední, jsou tam fotky sluníčkové, měsíční a zvířecí (rofl)
https://yga.rajce.idnes.cz/FOTO_2019_Slunecny_leden_a_skoro_krvavy_uplnek/
Já mám pocit, že není co fotit, počasí je mizérie a nic neroste 🙂
Teď se dá fotit jenom světlo a stromy …
Když dojdu domů, je tma… tak nic 🙂
Ygo,
parádní fotky, nádherné. Některé mi připomínají staré obrazy. Umíííííííš 🙂
Krásné fotky … zrcadlení, mraky, měsíc, zrzavec :)no prostě všechny (inlove)
Děkuju (blush)
Máš krásné fotky… malebné 🙂
Tak vyšívání u mě nehrozí, ale nebaví mě fotit – a to už je na pováženou.
Ygo, jsi důkazem, že i v tomhle počasí to jde 🙂 .
Nějak nemám poslední dobou čas na čtení a to mne štve. Když si lehnu,tak většinou ihned usnu, vyjma pondělí,kdy si nesedám po zprávách ani na postel,abych viděla Rapla a Most!
U těch háčkuju šátek 🙂
Fotka pozorujících psic je krásná a obojky se také 🙂
Chachá, včerejší Rapl byl točený i u nás, ten Vajdův statek 😀 Ne že by to tady takhle vypadalo, něco si filmaři přivezli (chuckle)