Nevím, čím to přesně je, ale jsem přesvědčená, že leden má jiné světlo než prosinec a listopad. Jasnější, optimističtější. Což má v mém případě zajímavý dopad. Zatímco před Vánocemi se k úklidu dokopávám jen ztěžka, v lednu se nutkání uklidit hříchy minulých časů jeví podstatně silnějším. Letošní leden je v tomto ohledu výjimečný – rozhodla jsem se uklidit si pracovnu!:))
Tedy, ne že bych si tam poslední roky neuklízela… přece jen člověku se vedle klávesnice musí vejít aspoň mobil a hrnek s kafem a pokud občas nepřerovnáte hromady papírů, tak mají tendenci se bortit. I prach se musí občas utřít, aspoň tak nějak. Ani podlahu člověk nemůže úplně ignorovat. Jenže to je jen takové… šolíchání. Tentokrát jsem se rozhodla (vydatně eh… podporována svým mužem:)), že je třeba zasáhnout až do diluviálních vrstev.
To je tak. Ta malá, leč nesmírně efektivně a na míru zařízená podkrovní místnost bývala kdysi Markovým pokojem. Přestože už Marek doma dávno nebydlí, jeho přítomnost byla stále velice hmatatelná a nešlo jen o masku Anonymus, která visí nahoře na jednom z trámů držícím poličky. Těch věcí bylo hodně a já se (konečně) rozhodla, že by si to mohl všechno odvézt.
A tak jsem začala vyklízet. Bylo to… peklo a zároveň výlet do historie. Já tam dokonce našla jeden z Markových školních výkresů! Upozorňuju, že nešlo o dokument z barcelonské polytechniky, ale o dílo dítka navštěvujícího základní školu. Zajímavé to začalo být, když se Martin místo mě ponořil pod pracovní stůl, aby prozkoumal obsah prakticky tajných poliček (já tam tedy nelezu:)) umístěných po obou jeho bočních stranách.
Chvilku tam s něčím cloumal, mumlal cosi jako „probůh, to se snad přilepilo“ aby mě potom požádal o šroubovák. Tou dobou jsem už probrala obsah obou hrníčků s tužkami, takže jsem se ho mohla snadno zeptat, jaký by rád – našla jsem jich totiž mezi tužkami osm v různých tvarech a velikostech (převážně malé), plus jednu zkoušečku a svazek imbusů! Podala jsem mu žádané, takže za okamžik se vynořil se sloupcem na sobě naskládaných krabiček s cédéčky a dévédéčky. Historie! Ale ne moje:))
Když jsem se s úspěšným procesem v sobotu večer pochlubila na FB, zeptala se mě Ivka Boxíková, jestli jsem v hlubinných vrstvách náhodou nenašla trilobity! Mohla jsem pravdivě prohlásit, že na trilobity nedošlo, ale byly tam kameny, mušle, šišky sekvojí a tisíciletých borovic z Bílých hor (ty najdete východně od Sierra Nevady v Kalifornii:)) Ach ano, ani za dva roky jsem jim nedokázala najít jiné místo než na vedle svého pracovního stolu. Že se nestydím!
Ale nakonec jsem – vyčerpána na těle i na duchu – slavně vyhrála! Pravda, pod postelí je pořád část našeho divadelního fundusu, ale s tím nic nenadělám, to opravdu není kam jinam dát. Víte, jakou radost a zadostiučinění cítím každý den, když do té uklizené místnosti vstoupím? Zatím (dnes je pátý den nových časů) dokonce rovnou uklízím i každý papír, který u mě přistane. Neuvěřitelné!:))
PS: Bez Martina by to asi jen tak nebylo – nejenže do mě slovně ryl, ale i pomocnou ruku přiložil. Aleluja!:))
A tak se dnes ptám – podařilo se vám někdy v poslední době překonat sami sebe a zlomit nějaký dlouhodobý… řekněme hřích? Něco, se dalo odkládat a odkládat, ale nakonec jste se tomu postavili? Prohrabali jste nějaké ty diluviální vrstvy ve svém okolí nebo dokonce ve své duši? 🙂
Pak jedna speciální – jak se vám daří udržovat pořádek na psacím stole? (wasntme)
Dede, gratuluji k uspesne akci a ten uzasny pocit „po“ si uzivej. U nas probehl pred 14ti dny uklid sklepa, ktery jsme si slibovali aspon pul roku a ja ted, kdyz tam vchazim, se ve dverich zarazim, protoze se mi zda, ze jsem jinde :)) A tech pokladu, co jsme nasli. Taky vyplavaly na porch vytvarne prace ze zakladni skoly mych dospelych deti a ja, ac isem docela vyhazovaci, isem nemela to srdce je dat do sberu.
Tak já v provzdušnění přecpaných prostorů v domě moc úspěsná nejsem. Tedy ne, že bych to občas neudělala, ale ony jsou ty všechny krámy jaksi rozpýnavné či co. Prostě nejprve se se zálibou na to urovnané (uvolněné) místo dívám, ale po čase zjistím, že se zase podezřele zaplňuje. A je to jen a jen moje chyba, manžel je naopak vééélice pořádný, přesně ví, kde co má, umí si pořádek udržet. Na stole u počítače je levá strana stolu moje, pravá manželova. A můžete hádat jednou, čí strana má větší, neupravenou hromádku 🙂 Já bych spíše vyhodila nějaké jiné věci, jako kusy nábytku a koupila nové. Jenže tady narážím na odpor manžela a tak pro klid domova na tom nelpím a žijeme si spokojeně dál.
Maričko, klobouk dolů před vaším společným soužitím! (inlove) Nedokážu si představit (nebo spíš až příliš dokážu:)), že bych musela s Martinem sdílet pracovní stůl… a to jinak sdílíme vlastně všechno 😛
Tak to jsi skutečně dobrá, když jsi to vzala takhle z gruntu.
Já se chystám už od podzimu na pořádné vyklízení a odvážení všech zbytečných věcí. A už jich je opravdu hodně, které nepotřebuji a potřebovat už nebudu. Ale zatím – VELKÉ NIC!
Tak to já taky…
zapomněla jsem napsat NIC
Hmm, já jsem zatím neuklidila binec, který vytvořil manžel, když jsem nechodila. No už jsem skoro vyžehlila všechno prádlo, které se hromadilo čtyři měsíce, lehce srovnala zavřovací sklenice do krabic („sypal“ to na zem ve špajzu, projít se nedalo). Bordel, jinak se to říct nedá, v garáži neskutečnej, to začnu uklízet na jaře, špajzku u kuchyně snad přerovnám někdy v týdnu. Asi se z toho zvencnu, budu muset lézt po schůdcích a radost z toho nemám ani trochu 🙁
Alex, to protože máš moc velké plány – musíš po malých soustech… (inlove)
Dede, jsi opravdová hrdinka! 🙂 Na probírku své papíry zavalené pracovny jsem se zatím nevyhecovala, ale momentálně se chystám na rohový prostor v kuchyňské lince. Tam se toho tolik vejde – těch krabic a krabiček, prkýnek, různých kuchyňských přístrojů a udělátek! A co je v nejzazším koutě tohoto rozlehlého prostoru, to už nikdo neví. Jsem zvědavá, co mě tam čeká za překvapení! (chuckle)
mě uklidit aspoň jídelní stůl přinutila Emička – když přes něj furt běhala a shazovala všechno co tam v kupičkách, kupkách až kupách bylo!!!!! 😀 😀 😀
Tak to máš dobrou pomocnici 😀
Ari chodí do mé pracovny pravidelně, i když úplně nevím proč. Prostě přijde, začne hrabat, dokud nesroluje kobereček před postelí do hromádky podle jejího vkusu a pak zase odejde – když pracuju, spí vedle na podestě na dvoukřesle… (angel)
to mi připomnělo co mi jednou vyprávěla Jitča… Mikulenky jsou vzorně čistotné, ale jednou Adélka takhle hrabala a hrabala obrus na jídelním stole, až z něj udělala jednu vysokou, úhlednou hromádku na prostředku – a tu na završení celé akce počůrala 😀 😀
V lednu je Zeme nejbliz ke Slunci. Je to jen o par procent, ale vsimave povahy si vsimnou.
Vážně? 🙂 Děkuju! (wave)
Jejda, Dede, koukám, že nejsem sama. Mám to úplně stejně – pocit intenzivnějšího a delšího světla je moc příjemný, probouzí mě ze zimní zasmušilosti a s tím se pojí potřeba domácí aktivity. Takže mám zcela totéž (tedy mimo spolupráce drahé půlky) a máš vidět, jak jsem po úklidu zcela vzorná při ukládání každé písemnosti (jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží)… :o)
Tak ty jsi po úklidu taky vzorňuch? (inlove)
Tak to jsem zvědavá, jak dlouho nám to vydrží:))
No, už jsme se dlouho nestěhovali, tak domácnost zaplňují věci AŽ… Já se snažím, ale tak nerada vyhazuji. Ještě tak to oblečení o pět velikostí menší, to by šlo, ale jinak? Hrnéček? Sklenička? Nepoužívaný hrnec? Srdce mi to trhalo, když jsme letos malovali kuchyň a Bimbo nesmyslně trval na vyklízení kredencí ( kdybyste nevěděli, tak kredenc toho spolyká jéje ).
Inko, vím – kuchyňské skříňky jsou můj další velký plánovaný projekt 😀
muj obdiv za dokoncenou praci (clap) !!!
ten uspokojivy pocit za to stoji a mel by motivovat co 😀
tec jak alex postupne roste, zacina se nam ulevovat – z ceho vyroste, muzu uz definitivne dat pryc (doted jsme vse po detech schovavali a dedili od ruznych znamych, pribuznych a kamaradu – pro mimino nebylo treba nic kupovat, vse se zrecyklovalo (y)
ovsem nanosy papiru v pracovne… ajajaj :@
je potreba na to vletet a roztridit jednim razem – kdybych to nechala rozlozene, uz vidim marenku, jak radostne ‚prerovnava‘ a ‚pomaha‘ (headbang)
Formičko, dělat tohle a mít přitom za zády tři děti, z toho jednoho kojence… to je snad opravdu lepší urovnat kupičky a rozhodněji odvrátit pohled 😛 😀
to je asi tak v praxi… 😀
potiz je, kdyz nektery z tech papiru potrebujem (tmi)
Já je dávám do „časových krabic“ – potom to chce jen vědět, kdy asi se který papír přitoulal a nakonec ho najdu.
Ale můj život je mnohem snazší od té doby, co aspoň část účtů a dokumentů chodí v elektronické podobě. Kupodivu, v počítači mám pořádek 🙂
Než přijde modrá nebo jiná smrt- zálohuj, zálohuj, zálohuj. Ale ne na vlastním počítači, ale na záložním disku, raději na dvou.
My jsme se už řádnou řadu let nestěhovali, takže… Ale teď v lednu, jak se na mne vyvalily ze skřínky nasyslené svícny, jsem zaklekla, roztřídila, něco odnesla a pozůstalé srovnala dle hodností. Jak vojenský prapor. Teď si semtam skřínku otevřu a kochám se. Ještě tam mám malé místečko volné, tak můžu i jeden přidat, ale pak nastane zase chaos. Znám se.
Byla tu kamarádka, zkontrolovat jestli po operaci achilovky pajdám lépe a radostněji a dostala botky na přezutí. Při snaze ulehčit mi mé kulhavé bytí, napadlo ji botky uklidit sama a otevřela šuple s mými botami. Mlčky ho zase zavřela. Boty v šupleti mého muže byly srovnány hezky po páru a tkaničkách, tam se botky vešly. Oceňuji, že nehnula brvou, ale stejně sem si pomyslela no a co má bejt, se nezbláznim! Potřebovala bych zakleknout na více místech v domě!
Jano, doufám, že je nožka na tom lépe a od pajdání brzy přejdeš k pořádné chůzi! (inlove)
Hm… ber to tak, že teď moc zakleknout nemůžeš. A když to vydrželo do teď, tak to ještě chvilku počká 🙂
Milá DEDE, takhle jsem se před Vánoci vrhla na skřínku v koupelně.
Kde jsou moje krémy, odličovací vody a jiné serepetičky. Prostě věci, které si naplácám na ksicht, aby vypadal jako obličej.
A ejhle zjistila jsem, že v koutech byly nepoužívané víceméně prošlé krémy.
Vzala jsem to radikálně a hned je tam místa. Nic mi nepadá na hlavu.
Mám tam jen to, co používám.
Psací stůl mám v práci. Snažím se tam udržovat jakžtakž pořádek.
Doma má pracovní stůl manžel a do toho se mu nepletu.
Uklízet? občas ano, ale nepřehánět to. Udržovat provozuschopný bordel je energeticky i časově mnohem méně náročné. (rofl)
Míšo, část koupelnových poliček jsem vyklidila předevčírem. nebyla jsem ale asi dostatečně rozhodná, čekala jsem, že bude volného místa víc (wasntme)
Šmánkote Dede, sotva jsem přečetla třetinu článku, nabyla jsem dojmu, že se jedná o můj pracovní prostor,haha!
Ty vrstvy! Ta cédéčka, tužky v hrnku, jednom,dvou… to všechno, všechno je TAM! Uklizeno je, přetříděno mnohokrát ale ptám se sebe sama, je to k obrazu mému a sama si odpovím, JE, taková jsem prostě já matinko! 🙂
A to mne ještě čeká bouchoř s levými a pravými,ty víš s čím, že?!
Jenny, jít proti své přirozenosti je zatraceně těžké, ale věřím, že to dáš 😀
Ad těch mých 8 (!) šroubováků… kdybych aspoň byla šroubovací typ, ale většina z nich je to od dob, kdy Marek rozkládal a skládal počítače… 😀 (mám tu i dva hvězdičkový:))
I mě letos leden přiměl začít třídit- mám za sebou skříňky s ubrusy, utěrkami a ložním prádlem. Vyházela jsem nevypratelně flekaté a vetché věci a hned se mi tam funguje líp 🙂 Ovšem tento zásah by potřebovala většina domu a tam to bez pomoci nepůjde. Jenže pomocníků není nazbyt- Kuba si při jedné ze zřídkavých návštěv dotřídil skříň s oblečením, takže teď mám dva plné pytle textilií pro charitu- a já bych potřebovala zapojit i ostatní skladovatele 🙂
Milá Matyldo, Tvůj včerejšek jsem četla až dnes, můžu Ti říct, že jsou obchody kam nesmím a což teprve takový rožnovský jarmark s ručně tkanými věcmi, ach jo, asi půjdu s nóšou do trhu taky a dobře prodám. 🙂
Ručně tkané věci- ach, to se chci naučit, ještě toho tolik neumím 🙂 Pro začátek by mi stačilo naučit se krosienky 🙂
Uf, ložní prádloo, ručníky a utěrky mám za sebou už od podzimu, kdy se Martin stěhoval do Rožnova a já jsem musela zařídit další polodomácnost.
Mimochodem, neuvěřitelně mě těší, když něco vytřídím a vynáším z domu pytle s odpadem nebo s věcmi na charitu. Mám dojem, že si oddechne i ten Dům! 🙂
Ano,i já mám ten pocit.
Pracovnu jsem chválila už na facebooku, ale nevěděla jsem, že to byl Markův pokoj, to muselo být docela těžké vyklízení. Já si přeju, aby mě můj manžel v úklidu podporoval nebo alespoň pomohl, ale za deset let soužití vím, že neexistuje nic co bych mohla říct nebo udělat, aby to zabralo. To je totiž tak, máme maličký domeček se skoro žádným úložným prostorem. Jedna ložnice pro nás a jeden malinký pokojíček, ze kterého bych moc ráda měla ložnici pro hosty. Jenomže ten pokojíček je doslova zavalený krabicemi a nářadím a starými počítači a elektronikou a tak dále, všechno manželovo, takže sama s tím nic nenadělám. Kdyby se tím probral, tři čtvrtiny by určitě šly vyhodit nebo aspoň přestěhovat na půdu.
Jinak já sama diluviální vrstvy až tak nemám, jak jsem se v Londýně často stěhovala, tak jsem i často nutně vyhazovala co nebylo používáno, i oblečením se proberu každých pár let, a psací stůl s velkým počítačem už v podstatě nepoužívám vůbec co jsem přestala studovat. Dokonce i laptop si sotva kdy otevřu, všechno dělám na smartphonu
Wendulko, trochu vydírání by na manžela neplatilo? (wasntme) Třeba doplněné o nějakou úžasnou cílovou prémii? Martin to měl se mnou také těžké, ale nakonec se mu to povedlo! (blush)
Wendy – já vím, o čem mluvíš! U nás to nakonec dopadlo tak, že jsem zbaběle ustoupila a ten pokoj do ulice mu přenechala již zcela. Vstupuju sem jenom v případě velké materiální nouze (je tu ještě část povlečení) – navíc tu mám ještě pořád šicí stroj, i když i na ten se chystám, že ho odlifruju do SVÉHO pokoje do dvora, jenom co na něj tam přichystám nějaké místo.
Akorát mám strach z toho, že bude nutné někoho u nás přichýlit na noc – ten pokoj do ulice byl původně určen jako hostinský a je tam naše jediná rozkládací pohovka. To budu nucena asi popadnout pytle na plasty a narvat tam všechny Jeníkovi svršky, malebně rozložené přes veškerý nábytek, co se tam nachází.
Neměli bychom vyhlásit soutěž o nejúžasnější pokoj našich MLP neb jsem na tom podobně jako Ty a Wendulka. 🙂 Trest veřejné fotodokumentace odměnou.Ha!
Ano ano, založíme si album na facebooku
Do toho děvčata – to budu s napětím sledovat 😀