Možná to znáte. Když vám všichni říkají, že nějaké místo je úžasné, že tam musíte jet a jak to že jste tam ještě nebyli, v člověku se něco šprajcne, a jakoby se tomu místu vyhýbal. Ne schválně, ale když je volba – a ona je vždy – tak čertíček říká: „Vždyť, když všichni, tak proč taky já?“
Ale člověka to dostihne. Mne to dostihlo letos v létě v průběhu takové zvláštní periody kdy jedna práce je dokončená a druhá ještě nezačala. Prý že je na fejsbuku nabídka právě se uvolněného místa na kurzu v Dolomitech, pravila má milovaná fejsbuková choť. Já nefejsbukový jedinec jsem si to nechal otevřít a řekl – proč ne.
Za dva týdny jsem s baťohem sbaleným na týdenní výpravu a fototechnikou svého momentálně nefotícího potomka vyrazil jedním vlakem, druhým vlakem, třetím vlakem… Nebudu unavovat, 4 vlaky a dva autobusy mě zavezly do centra Dolomitů, tam mě vyzvedl šéf kurzu, který nemohl pochopit že jsem nejel autem (já už jsem to v té chvíli přestával chápat také, ale zachoval jsem hrdinský výraz „vozímsevšudeajetocool“) – a že prý mám 15 minut a vyrážíme fotit.
Od této chvíle jsem se týden pořádně nevyspal, nezvykl si vstávat ve tři ráno a chodit spát před půlnocí, nepochopil, že někteří ještě mezitím dobrovolně jezdili fotit hvězdy a Mléčnou dráhu, nachodil spoustu kilometrů po horách za hezkými místy k focení, často pod čelovkou a mimo chodníky.
Vyslechl spoustu přednášek v průběhu dní, naučil se nic si nedělat z toho, že mezi stativem s foťákem a propastí hlubokou… no dosaďte si stovky metrů… byl tak metr, nepochopil, jak se mohli za Velké války zasekat ve skále stovky metrů nad okolím i s kanony a v zimě Italové a proti nim Rakušané (a Češi a Slováci) a nepřestával obdivovat to úžasné místo.
Vápenec, voda, eroze, skvělé jídlo, milí lidé, kýčovité barvy ranních a večerních ježatých výhledů a svěží průzračný vzduch.
Dolomity.
Já vím, asi jste tam už mnozí byli – ale stejně.
Fotky jsou zde, laskavý čtenář a prohlížeč jistě vezme do úvahy fotografickou nezralost autorovu 🙂 https://rmart.rajce.idnes.cz/Dolomiti_2018/
Dede: Tak která se vám líbí nejvíc? Nebo spíš… které z nich? 🙂
No,včera som tu nebola,dnes v práci sa kochám fotkami./a jak som simplexná,až teraz som si uvedomila,ktorý Martin to poslal/Nie som dobrý fotografista-fotím len z mobilu,takže toto je názor amatéra:fotky sú bezvadné,najmä tie,kde sa slnko opiera o skaly,tiene svetlo…Vieš Martin čo mi to pripomína:Báseň I.Krasku Nox et solitudo./neviem: bude tomu Krakonoš rozumieť?/
dakujem 🙂 Krasku som kedysi cital a vedel, davno tomu 🙂
Jsem Technik, ne poeta. A poezii mi dokonale znechutila učitelka ruštiny na průmce, když nás nutila naučit se, v originále, jakýsi sáhodlouhý nesmysl od Majakovského. několik měsíců jsem vzdoroval a lítala jedna kule za druhou, nakonec jsem podlehl hrozbě, že nebudu připuštěn k maturitě, ale dosáhla toho, že poezii se od té doby raději vyhýbám. A nijak mi neschází, ale každému holt neschází něco jiného.
Dobrý den, přidávám se mezi ty, kterým se Vaše fotky hodně líbí. Nejsem žádný dobrý fotograf, jde mi o zachycení atmosféry, a to se Vám povedlo. Tak snad o tom někdy budeme moci pohovořit osobně v hostinci v Doubravici.
dekuji, ozvete se, probereme to 🙂
Krásné fotky, jedna jako druhá! Vybrat jednu jedinou nejhezčí ze všech je přetěžký úkol – i když, několikrát jsem se vracela a kochala se fotkou kostelíku mezi několika domky, uprostřed svěže zelených luk, mezi zalesněnými kopci, a v pozadí s hradbou holých, příkrých, špičatých skal, které jakoby tam ani nepatřily! Ta, řekla bych, neohromí na první pohled, ale přitom je nesmírně půvabná!
Ještě se musím přiznat, že jsem se až lekla, že už se na FB uzavírají nejen přátelství, ale i manželství! (rofl)
ne, fejsbuci tenkrat jeste jeste nebyly 🙂
tu fotku s kostelickem jsem fotil ze silnice od jedne zemedelske usedlosti strasne rychle, pan domaci nas vyhanel. Ani se mu nedivim, musi tam mit fotografy denne 🙂
Nádherná krajina, nádherné fotky! To tedy musel být týden, kdy si jeden určitě sáhl až na dno své kondičky. Ale výsledek stojí za to!!!
Abych nezklamala preferuji samozřejmě tu fotku s koníky a potom už všechny ostatní fotografie (y) . Ta hra světla, barev a stínů, ta je kouzelná.
dekuji, vznikla lezmo z travy 🙂
Milý Martine náádhera! Rychle jsem fotky prohlédla už včera večer a teď jsem se jimi pokochala znovu. Jak jsem si všimla, u jedné jsemvčera „dala palec nahoru“, ale to bylo omylem při kliknutí. Tedy ne omyl, že se mi fotka nelíbila, ale vyznělo to, jako že ta byla jediná, která se mi líbila. Naopak – „palec“ si představ u všech fotek! Nemám jednu jedinou, kterou bych vypíchla, ale krásná „alpská“ je ta druhá odspodu v článku a hned nad ní se mi líbí ti koníci, ale hlavně je tam částečně vidět ta úžasná rozmanitost kvítí na alpských lukách. Mě ty horské louky fascinují, jak ta často droboučká kvítka dokáží rok co rok přežít kvanta sněhu a silné mrazy. No a samotné Dolomity neznám a vůbec se Ti nedivím, že Ti tahle drsná krása učarovala. Východy a západy slunce jsou nádherně zachycené. Na jedné fotce je vršek hory jako žhavá sopka, lava téměř vytéká. Západy „za hory“ znám z rakouských a švýcarských Alp a tak vím, že dokáží být přesně takhle krvavé, jako ty Tvoje. Florida je placatý stát, ale když se západ slunce – ať už v krajině, nebo nad mořem – povede, je tak široký a krvavý (různých odstínů), že je těžko uvěřit, že jsou jeho barvy pravé, neupravené. Kdo na vlastní oči neviděl, těžko uvěří. Tys fotil očima a srdcem a když člověk stojí před takovou úchvatnou krásou kolem dokola, prostě fotí a fotí, co mu „karta“ stačí a stejně má pocit, že to furt není to, co vidí oči.
Na Krakonošovu kritiku se vykašli! Neupírám mu, že dělá krásné detail kytiček. Ale kdo ví, možná v soutěži fotek hor a krajiny bys ho hladce strčil do kapsy! Víš, Američani mají rčení „Perfection is the enemy of the good“. Dobře míněná rada, může být vítaná, může pomoci. Ale namyšlená kritika pouze uráží. Chtěl ses s námi „foto-podělit“ o dojmy z krásných hor. To se Ti dokonale podařilo. Osobně se moc ráda podívám na Tvé další, jakékoliv fotky z cest.
A ještě. Na jedné fotce je tam v dáli vidět jakýsi bílý vláček. Přeci to nemůže být nějaký spoj (zubačka) na kolejích a jako lanovak to také nevypadá? Přeci se takhle dlouhý vagón nemůže „sehnout“ do hlubiny hor, aniž by nevykolejil? Viděl jsi to zblízka co to je a jak to jezdí dolů?
Maricko dekuji. Floridske zapady slunce nezapomenu. Hlavne tu plnou hospodu lidi co cekali na posledni cervene svetlo nad zalivem a lesem s tim vlhkym vzduchem
Martine, ale mají ty Dolomity něco do sebe, že 😀 .
Jo, pár zbytků pevností jsem tam viděla – přijde mi, že ti chlapi snad ani nepotřebovali nepřítele. Hory, mráz, žádná technika – to muselo být daleko horší. Dědeček tam byl.
Dobré fotky, možná bychom zase měli 🙂
presne. Zadnou valku uz nepotrebovali. Zadne outdoorove obleceni, spatne boty, porad ve strehu. Tam jsou velitelska stanoviste vysekana do skal jako jeskyne…
Všechny fotky se mi líbí nejvíc. O Dolomitech jsem snad nikdy neslyšela, je to název té oblasti? Je to v Česku?
severní Itálie, Bolzano, Brixen a tak…
To je kamenná krása! Poskládal ty kameny Ďábel, nebo Bůh? Motivy máš překrásné a některé fotografie působí jako ručně malované. Mne ty skalní formace uchvátily natolik, že když tam najednou vklouzly ty dvě zelené louky, rušilo mě to.
Měl jsi asi náročný, ale podnětný kurz a viděl jsi, dejme tomu, desátý div světa. In natura.
Díky
to byla studie kontrastů :-). Všechno je to trošku hraní si a zkoušení, ale chtěl jsem se podělit 🙂
Totální neostrost nevidím, přepálená obloha se někde najde, za barvami na fotkách v článku si stojím, na Rajčeti jsou dvě, kde se mi líbilo to trochu přehnat s barvou. Nicméně: jako laskavý čtenář, o kterém píši v článku, to odpustíte a pokud vám to jako fotografickému odborníkovi rozesmálo den, tak tím lépe. Smysl článku je jinde, už bych se opakoval.
Nevyžádené rady jsou většinou nanic, ale jednu přesto napíšu: pokuste se zbavit jedovatosti a invektiv ve vašich diskusích – ve všech. Tedy pokud vám jde skutečně o to, aby lidé vaše rady vzali.
… to patří dolů pod Krakonoše 🙂
Nejde. Rozumný pochopí a se sebestřednými hlupáky je škoda ztrácet čas, natož se s nimi hádat a tím sklouznout na jejich úroveň. Takže: Tohle je můj názor, berte, nebo nechte být. A o těch různých ,,fotokurzech“ vím své, jednou jsem se, čistě náhodou, vyskytl na místě, kde takováto akce probíhala. Jde o to, že ,,profesionální“ fotograf potřebuje zasponzorovat nějakou svoji privátní akci, takže ohlásí fotokurz, zkasíruje účastníky zájezdu, udělá si svoji zakázku a účastníkům navalí do kedluben spoustu nesmyslů, což je logické, přece si nebude vychovávat konkurenci. Já to dělám tak, že na případnou fotovýpravu vezmu někoho, kdo ví, co a proč se jede fotit a nechám si zaplatit maximálně oběd. Ale nijak se nebráním tomu, vzít ssebou, pokud se pojede někam, kde vede naučná stezka, prakticky kohokoli, kdo si bude chtít nafotit nějakou tu kytku a naučit se dělat kvalitní fotky i s neprofesionálním vybavením.
Re: Rozumný pochopí a se sebestřednými hlupáky je škoda ztrácet čas, natož se s nimi hádat a tím sklouznout na jejich úroveň.
Takže – je mi s podivem, že se tu s váma ještě někdo baví, definici splňujete beze zbytku.
Fotky mám radši nedokonalé a od srdce, než bezchybné a focené jen pro efekt, kdy to srdce chybí.
A víte, že je to to poslední, na čem mi záleží? A na nedokonalé fotky, pokud se mi občas povedou, mám jediné řešení: Smazat a nafotit znovu. A protože nejmenší rozměr, se kterým pracuji, je A3, čili 30 x 40 cm, není problém poznat, co se povedlo a co ne, spíš je problém to distribuovat, protože internetová úložiště na takovéto parametry nejsou stavěná.
Ne všechno se vždycky povede přesně tak, jak by si člověk přál. Ano, na klasické pohlednicovky by se, zejména na některých, daly některé věci změnit. Ale přesto z nich září energie a emoce a to je nejdůležitější. A než se člověk pustí do kritiky, měl by si zamést před vlastním prahem, protože některé „orchidejové“ fotografie jsou na tom dost podobně – přepálená červená u nedávných mečíků, nedostatečná hloubka ostrosti u některých shluků menších květů… Ale i u nich technickou nedokonalost vyvažují jiné kvality.
Ty mečíky takto barevné skutečně jsou, můžete se na ně příští rok, pokud se ještě, kvůli suchu, objeví, zajet osobně podívat. A hloubka ostrosti se při makrofotografii, kdy objekt na fotce je několikrát větší, než v reálu, dosahuje dost těžko, nicméně pokud budete takovouto fotku chtít udělat vy, garantuji vám, že dopadnete mnohem hůř.
Kaa fotí na makro objekty, co se pohybují. A hodně dobře. To je vyšší dívčí než kytky, Vaše Vševědoucnosti.
Zase si tak moc nefanděte, vyfotit kytku, která se nehýbe, je asi jako fotit nádraží, to taky zvládne každej brouk Pytlík.
U mečíků je nasycení v červeném kanále takové, že dochází ke ztrátě kresby, tedy přepalu – to není problém barvy, ale problém jasu, pokud by tam přepal být neměl, musel by se snímek trochu podexponovat. Taky se mi to stává, barevné přepaly se hlídají hůř než přepaly bílé, ale radost z nich nemám.
Dostatečná hloubka ostrosti se v makrofotografii dosahuje stejně obtížně jako například vyvážená kresba ve světlech i stínech na krajinářské fotografii – dá to práci a někdy to ani technika nedovolí. Když to vyjde, je to skvělé, když ne, je nutné udělat nějaký kompromis. Jen nechápu, proč se mi někdo snaží namluvit, že zrovna u té jeho specializace se kompromisy dělat můžou, ba dokonce musí, ale u žádné jiné ne. Obdivovat můžu i fotku, která není technicky dokonalá, pokud dokáže zaujmout nějakým jiným aspektem. U rostlin i u hor.
něco mi to připomíná…jisté aktivisty, kteří brojili proti koncertu Karla Gotta a nepovšimli si, že se žádný takový koncert neplánuje 😀 mimochodem – fotky jsou úžasné, mají atmosféru..to je pro mě víc než perfektně zvládnutá technika 🙂
Děkuji – o to mi šlo, pokud se aspoň trochu povedlo, takmě to moc těší
Můj otec, narozen na začátku 20. století, Dolomity miloval a má tam i jeden prvovýstup, považoval tyto hory za nejkrásnější místo na světě. Jedna z jeho horských fotografií mi visí na stěně. Zdá se, že jste na nejlepší cestě ho následovat. 🙂
Děkuji, v těch letech to musel být teprve něco… žádní turisté, žádný světelný smog… 🙂
Hory (h) hezky Vás Vaše milovaná nasměrovala 🙂 Fotky jsou krásné VŠECHNY, díky moc, že se s nimi také mohu potěšit.
já děkuji 🙂
Tak já bych si z těch fotek vybrala, která má viset nad psacím stolem. Alpy jsou nesmírně působivé, jezdíme skrz ně do Itálie a pokaždé jsou dechberoucí- poprvé jsem z nich byla úplně na větvi 🙂
Vybereš si 🙂
Děkuji za připomenutí – už jsem skoro zapomněla, jak jsou Alpy krásné…
V albu se mi líbí čtvrtá a pak všechny „vychází slunce“. Nejsem odborník, ale každá z nich má svoji atmosféru, je něčím zajímavá a hlavně dokáže opravdu nalákat… :o)
🙂 ty východy a západy slunce byly fakt až kýčovité. Ale asi největší dojem na mne tam udělalo to vědomí místa bojů před sto lety – v zimě, beznaději a uprostřed té krásy
Ty fotky jsem viděla na velké televizi a bylo to pokoukání. Nicméně tu nejhezčí (z mého pohledu:)) mi Martin vyfotil a poslal mobilem 😀
Jinak se mi moc líbí ta pátá v pořadí, jak jsou tam ta štěrková pole, či jak to nazvat. A ty koně na louce, ty určitě 🙂
Chacháá – já jsem ho odhalila, zakuklence jednoho. Akorát jsem nechtěla jmenovat, protože jsem nevěděla, jestli není schválně inkognito (rofl) .
Ta nejhezčí z tvého pohledu poslaná mobilem – nebylo to selfíčko?! 😉
Jo! 😀
Ano, Dolomiti jsou nádherné! A fotky jsou naprosto úchvatné! (y)
diky 🙂
To se neokouká 🙂
Až bych řekl, že těmi zmenšeninami v článku na těch fotkách někdo spáchal ošklivý zločin 😀
To je taková nádhera, že nad každou fotkou v albu se člověk zastaví a zkoumá detaily, vrubky skal, zvířátka na stráních, zeleň luk, hrátky světel a stínů…
hezky jsi to popsal: skutecne spousta detailu, kontrastu, clovek by tam mohl stat hodinu na jednom miste, pak hodinu o pul km dal a tak dal cely mesic
Pche – všecko dobarvené ve fotošopu (rofl) (rofl) … ba ne, věřím, že tak to tam bylo! Fotky jsou nádherné. Já taky nejsem horákyně (natož chytrá) jako Inka a šedivé skály jako takové mne moc neberou. Ale jsem barvičková, proto se mi moc líbí ty oranžové západovky. A zvířátka (v poslední době ujíždím na oslících a vidět je takhle v zeleni, to se mi moc líbí). A chtělo by to víc kytiček 😉 !
Jsi moc šikovný fotograf, jen tak dál! A navíc odvážný a statečný – jet veřejnou dopravou až do Itálie – i když znám pár jedinců, kteří takhle jezdí až na jih Kalábrie, ovšem to jsou ajzlponi (chuckle) . A fotit z okraje útesů, tak to bych nedala! (y)
Díky,
cesta tam ok, cesta zpátky se trochu zkomplikovala zpožděním vlaku do Mnichova, zmeškaným přípojem s fixní jízdenkou, takže autobus do Prahy … ale za zážitek to stálo. A taky jsem si odpustil šílené fronty na Brenneru :-).
Všechny, všechny jsou krásné. Já hory ráda nemám, ne, že by se mi nelíbily, ale nejsem schopná je fyzicky zvládat a to mě asi nejvíc štve. Takže koukat na ně ano, závidět, ano, lozit po nich ne
Motivy nádherné, fotky… no, je vidět, že autor fotografování poněkud nezvládá. Škoda. A na případné rýpavé reakce: Bylo mi 70, mám ZTP a půlku srdce nefunkční, takže kam se nedostanu autem, tam se nedostanu vůbec, čili takovéto tůry jsou mimo mé fyzické možnosti.
Však se učí pane krakonoši,někteří však už spadli z nebe učení a to ve všech oborech.Existuje i duševní selfíčko? :-))
Ono je učit se a učit se. A také je to o umění učit a umět. Učit blbě je velmi snadné, učit tak, aby žák dokázal víc, než učitel, už je mnohem těžší. A když fotím tak, aby se mi na kartu vešlo co nejvíc obrázků, a počítač s tím byl rychle hotov, nemůžu očekávat, že výsledky budou kvalitní. U digitální techniky, ať už jde o obraz, nebo zvuk, platí, že kvalita výsledného produktu je přímo úměrná velikosti datového souboru A od několika kB JPG prostě zázraky očekávat nelze.
Tak děkujem pěkně za radu,a už by to stačilo.
Nikdo vás nenutí to číst. Moje rady jsou pro ty, kdo na sobě chtějí pracovat. 😛
napsat že autor fotografování poněkud nezvládá je trochu mimo to, co sám autor napsal – neboli že byl na kurzu. Učíme se, někteří z nás rádi, jiní učí a ještě jiní poučují
Dekuji 🙂 Chtel jsem sem prenest dojem, ktery jsem si z Dolomitu odnesl. A to je docela subjektivni samozrejme. Photoshop byl soucasti kurzu a ma technicky smysl, lidske oko je o rady citlivejsi nez sebelepsi fotak – a na nekterych fotkach se mi myslim podarilo dosahnout toho, ze v me pameti splyvaji s rannim vzduchem, vychazejicim sluncem a perovkou, kterou jsem mel v tom chladu na sobe 🙂
A taky se to podařilo, my, kteří nehledáme dokonalost, jsme si to užili. Za desítky let stále budou ty fotky vyvolávat krásné vzpomínky
Takových kurzů je třináct do tuctu a z 99% jen udělají zmatek v hlavě. A Photoshop je sice mocný nástroj, ale musí se s ním opravdu umět a hlavně, musí se provozovat na kvalitativně odpovídajícím HW, jinak to dopadne stejně, jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Moje mladší vnučka chodí do 4. ročníku UMPRUM, obor umělecká fotografie a občas se oba divíme, co všechno jim tam páni profesoři valí do hlavy. Takže proberou lekci, dostanou zadání, ona to vyfotí po svém, dostane jedničku a pochvalu, ostatní slepě poslouchají a výsledky nic moc. Škoda, nebýt přepálené oblohy, divokých barev, totální neostrosti a řady dalších chyb, (na každém snímku něco), mohlo to být lepší. Je otázka, jak vypadají originály a co udělalo zmenšení na zdejší formát.
Nam se ty fotky libi. Libi se nam namet, barvy, styl, zachyceny dojem. Ze je cast neostra nebo upravena nedokonale, je nam opravdu uuuuplne jedno. Vadi nam hnidopisi a brouci pytlici, co ani v 70ti nedaj pokoj s vnucovanim jejich geniality i tam, kde je to nevhodne.
my
Ale Krakonoši, mně se ty fotky zdají krásné?
Krakonoši, nechci se Vás dotknout, ale v diskuzi zmiňujete, že Vám zdravotní stav neumožňuje vyjít do hor. Jak tedy prosím víte, že MartinR. „přepálil oblohu a má divoké barvy“ ?
Byla jsem v Dolomitech naposledy v loňském roce,
díky Martinovým fotografiím jsem si připomněla tu
majestátní nádheru … jsou to KRÁSNÉ FOTOGRAFIE, je tam vše tak, jak jsem to viděla i já.
právě, že zdají.
Špatná formulace, JSOU krásné. Také mi připomněly dovolenou v Dolomitech…