Krásné fotky, jedna jako druhá! Vybrat jednu jedinou nejhezčí ze všech je přetěžký úkol – i když, několikrát jsem se vracela a kochala se fotkou kostelíku mezi několika domky, uprostřed svěže zelených luk, mezi zalesněnými kopci, a v pozadí s hradbou holých, příkrých, špičatých skal, které jakoby tam ani nepatřily! Ta, řekla bych, neohromí na první pohled, ale přitom je nesmírně půvabná!
Ještě se musím přiznat, že jsem se až lekla, že už se na FB uzavírají nejen přátelství, ale i manželství! (rofl)

Milý Martine náádhera! Rychle jsem fotky prohlédla už včera večer a teď jsem se jimi pokochala znovu. Jak jsem si všimla, u jedné jsemvčera „dala palec nahoru“, ale to bylo omylem při kliknutí. Tedy ne omyl, že se mi fotka nelíbila, ale vyznělo to, jako že ta byla jediná, která se mi líbila. Naopak – „palec“ si představ u všech fotek! Nemám jednu jedinou, kterou bych vypíchla, ale krásná „alpská“ je ta druhá odspodu v článku a hned nad ní se mi líbí ti koníci, ale hlavně je tam částečně vidět ta úžasná rozmanitost kvítí na alpských lukách. Mě ty horské louky fascinují, jak ta často droboučká kvítka dokáží rok co rok přežít kvanta sněhu a silné mrazy. No a samotné Dolomity neznám a vůbec se Ti nedivím, že Ti tahle drsná krása učarovala. Východy a západy slunce jsou nádherně zachycené. Na jedné fotce je vršek hory jako žhavá sopka, lava téměř vytéká. Západy „za hory“ znám z rakouských a švýcarských Alp a tak vím, že dokáží být přesně takhle krvavé, jako ty Tvoje. Florida je placatý stát, ale když se západ slunce – ať už v krajině, nebo nad mořem – povede, je tak široký a krvavý (různých odstínů), že je těžko uvěřit, že jsou jeho barvy pravé, neupravené. Kdo na vlastní oči neviděl, těžko uvěří. Tys fotil očima a srdcem a když člověk stojí před takovou úchvatnou krásou kolem dokola, prostě fotí a fotí, co mu „karta“ stačí a stejně má pocit, že to furt není to, co vidí oči.

Na Krakonošovu kritiku se vykašli! Neupírám mu, že dělá krásné detail kytiček. Ale kdo ví, možná v soutěži fotek hor a krajiny bys ho hladce strčil do kapsy! Víš, Američani mají rčení „Perfection is the enemy of the good“. Dobře míněná rada, může být vítaná, může pomoci. Ale namyšlená kritika pouze uráží. Chtěl ses s námi „foto-podělit“ o dojmy z krásných hor. To se Ti dokonale podařilo. Osobně se moc ráda podívám na Tvé další, jakékoliv fotky z cest.

A ještě. Na jedné fotce je tam v dáli vidět jakýsi bílý vláček. Přeci to nemůže být nějaký spoj (zubačka) na kolejích a jako lanovak to také nevypadá? Přeci se takhle dlouhý vagón nemůže „sehnout“ do hlubiny hor, aniž by nevykolejil? Viděl jsi to zblízka co to je a jak to jezdí dolů?

Všechny fotky se mi líbí nejvíc. O Dolomitech jsem snad nikdy neslyšela, je to název té oblasti? Je to v Česku?

Totální neostrost nevidím, přepálená obloha se někde najde, za barvami na fotkách v článku si stojím, na Rajčeti jsou dvě, kde se mi líbilo to trochu přehnat s barvou. Nicméně: jako laskavý čtenář, o kterém píši v článku, to odpustíte a pokud vám to jako fotografickému odborníkovi rozesmálo den, tak tím lépe. Smysl článku je jinde, už bych se opakoval.
Nevyžádené rady jsou většinou nanic, ale jednu přesto napíšu: pokuste se zbavit jedovatosti a invektiv ve vašich diskusích – ve všech. Tedy pokud vám jde skutečně o to, aby lidé vaše rady vzali.

Můj otec, narozen na začátku 20. století, Dolomity miloval a má tam i jeden prvovýstup, považoval tyto hory za nejkrásnější místo na světě. Jedna z jeho horských fotografií mi visí na stěně. Zdá se, že jste na nejlepší cestě ho následovat. 🙂

Tak já bych si z těch fotek vybrala, která má viset nad psacím stolem. Alpy jsou nesmírně působivé, jezdíme skrz ně do Itálie a pokaždé jsou dechberoucí- poprvé jsem z nich byla úplně na větvi 🙂

Ty fotky jsem viděla na velké televizi a bylo to pokoukání. Nicméně tu nejhezčí (z mého pohledu:)) mi Martin vyfotil a poslal mobilem 😀
Jinak se mi moc líbí ta pátá v pořadí, jak jsou tam ta štěrková pole, či jak to nazvat. A ty koně na louce, ty určitě 🙂