MATYLDOVINY: O zaležené dece

Před dvěma lety jsem se s Dede dohodla, že splátku za hotel v Anglii uhradím v naturáliích, tedy v patchworkové dece do auta. Autíčko je světle modré, zadání mi připadalo snadné, protože vzor lampionů jsem měla už dávno vyčíhnutý, jen jsem hloubala, komu s ním udělám radost.

 

 

Rozhodně jsem chtěla použít nějakou látku, kterou jsem už do nějakého výrobku pro ni vložila, abychom v tom měly kontinuitu 🙂 neb tahle deka byla tzv. scrapová, tedy ze zbytků, stačily malé kousky látky v patřičné barvě, podkladová látka a bordura. A našla jsem! Povedlo se mi najít zbytky z tzv. rohlíkové tašky a dokonce i z deky věnované při příležitosti Úsměvů pro Dede.

 

 

Začala jsem šít, ale do toho se mi připletly rodinné zdravotní peripetie. Začátek deky znala vlastně Borůvka se Světluškou. Pečlivě očuchávaly kusy látek a spokojeně lehávaly v šicí dílně. Pak se přehnal uragán katastrof a já jsem neměla na šití čas. Ve chvíli, kdy jsem na deku vyšívala poutka a střapce lampionů, mi deku už zkoumaly Světluška s Karamelkou.

Jenže pořád to nemělo konce. Všechno jsem měla připravené, ale měnila jsem zaměstnání a učila se a… byla vyhlášena žabčická výstava a já jsem najednou neměla exponáty! Ale měla, měla jsem doma rozešité dvě deky – tu pro Dede a deku, kde jsem hodlala zkoušet, jak se budou chovat české látky v technice šití, na kterou si obvykle všichni kupují nařezané látky zahraniční.

První jsem opravdu chtěla došít Dedinu deku. Psice zajásaly – Světluška se na deku rozloženou na zemi spokojeně ukládala, zatímco Karamel tam skákala šipky. Když na sebe špendlíte dvě vrstvy látek a vatelín, co víc si můžete přát 🙂 Ale neustále na ní uléhaly, takže deka do sebe nabrala tolik pozitivní energie, co jen mohla (a taky chlupů, ale ty šly lepicím válečkem sundat).

 

 

Nakonec jsem stihla obě. Na výstavě ta Dedina zářila víc a pár lidí jsem zklamala, když jsem řekla, že tahle deka odjíždí hned po výstavě na druhý konec republiky a nedám a neprodám 🙂 Byla jsem přesvědčena, že bleděmodrému autíčku bude moc slušet. A byla jsem moc zvědavá, co na ni Dede řekne 🙂

 

Dede:

A co řekla Dede? Inu, ztratila řeč, protože na úmluvu s dekou už dávno zapomněla!:)) Ovšem, když jsem tu řeč opět našla, padlo rychlé rozhodnutí – do auta tedy ne! Protože v době bahnité (a že je letos vydařená) vypadá moje auto strašně zevně i zevnitř a dát tam tu krásnou deku? Ani omylem! Hezky tam zůstane ta veliká larisa, kterou tam už roky vozím a lampionka přijde ke mně do pracovny. Je pravda, že teď přikrývá legendární Zvířetnickou deku, ale ony se holky o prostor a pozornost podělí.

 

 

A pokud jde o pozitivní energii, tak ji necítím jenom já. Naším pravidelným zalehávačem je Ari. Ač vypadá jako aljašský vlk, je v podstatě gaučák, aspoň doma:))Nicméně, aniž bych jí musela něco vysvětlovat, chodí jen na ty gauče, kde je patchworková deka! Což znamená tři místa: dětský pokojíček (jiná deka od Matyldy), dvojkřeslo nad schody (deka od Matyldy, kterou kdysi vyhrál Kazan jako Mr Sympatie na Zvířetnickém setkání) a postel v mojí pracovně, kde doteď vévodila Zvířetnická deka. Ari všechny deky zalehává s viditelným potěšením, přičemž lampionka je lákavá svojí měkkostí – je načechranější než ostatní deky.

 

 

Abyste si nemysleli, že šidím Berry – kdepak! Jen ona o ležení na postelích nebo gaučích vůbec nestojí a jde tam jen na výslovný rozkaz. A velmi brzy odchází. S jejím kožichem je to prostě strašně teplé:))

A tak mám doma zase další půvabnou připomínku přátelství, kterou ocením nejen já. Patchwork našemu Domu velmi sluší a přispívá k údivu našich návštěvníků. Jednak obvykle čekají dům v jiném stylu a jednak – považte – takové krásy, když paní domu vůbec nešije!:))

 

 

A na co se dnes ptám? Na dárky z přátelství, které zdobí vaše domy a byty. Na věci, které byste nedali:)) A pokud je náhodou zalehává nějaké zvíře, dejte vědět!:)) Jinak je možné, jako obvykle, mluvit o čemkoliv…

 

Poznámka pod čarou: Na Zvířetníku mi dnes vyšel poslední fotočlánek, fotky najdete zde: https://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_._Fotoclanek_pro_Zviretnik_-_prosinec_2017/

 

Aktualizováno: 2.1.2018 — 21:27

51 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Ta lampionova deka je nadherna. Moja mama rada vysivala aj hackovala rozne decky, ja na to nemam trpezlivost.
    Vsetkym na Dedeniku, dvoojnohym aj stvornohym prajem do noveho
    roku vela zdravia, pokoja a rodinneho stastia 🙂 .

  2. Dede, koukla jsem na Rajče. Hodně zajímavé a krásně poetické fotky. Ale přiznám se, nejvíc se mi líbily ty originálně namrzlé barevné kolíčky. (Málem jsem napsala klamerky, tak se kolíčkům říká u nás na severovýchodě. 🙂 )

    1. Díky Regi 🙂 ty jsem fotila při jednom nočním venčení na zahradě (Berry zase kulhala, tak má ve špatném počasí zaracha – a dobré počasí teď na skladě nemají)

      1. Světluch má taky tendenci kulhat ve špatném počasí- prokazatelně dobrý vliv má dečka na záda, která chrání před profouknutím.

        1. Berry mi teď kulhá na přední a taky to zjevně souvisí s počasím (to zápěstí měla zraněné víckrát a prostě se jí ozývá) A tak má tento týden nařízený klid v domě a uvidím. Stejně nás asi nemine rentgen. Byl by asi dobrý i ultrazvuk (vypadá to šlachy), ale já jí v zimě prostě nemůžu nechat vyholit tlapu… tedy pokud nejde o život, nebo tak.

          1. Brooke je taky chabrus na záda – a tak na „pomalá“ venčení (t.j. ráno a večer na vodítku) chodí ve flícovém kabátku – a když leží, tak ji každou chvíli zakrývám (včera se vztekala, že ji už nejdu zakrýt, tak se nakonec do té přikrývky zamotala sama).

  3. Pane jo! To jsou ale krásné deky. Přiznám se, že kdybych měla doma něco takového, jako je ta lampiónová, nevím nevím, jestli bych vůbec dovolila Indirce se na ní válet. Je to ale nesmysl že? Samozřejmě, že bychom se na ní s chutí válely obě. 🙂

    1. Ts, na rozdíl od jiného vybavení bytu to jde vyprat- takže proč se na tom neválet se psem nebo kočkou?

  4. Deky jsou krásné. Obdivuji tu kreativitu, pečlivost a vytrvalost. Moje maminka krásně vyšívala, ale já jsem na ruční práce nepoužitelná.
    Děkuji za celoroční fotodokumentaci z kraje Dede, ale i z Vašich cest. Všechny fotky jsou krásné a něčím zajímavé, vždycky obdivuji AriBeri, západy slunce a ta cesta domů ze zkoušky, jsme doma 🙂 a měsíc o Silvestrovské půlnoci … paráda 🙂

    1. Děkuju moc, milá Jaha 🙂 moc hezky se tvoje chvála čte (blush) A přistihla jsem se, že pořád fotím všechno, i když je leden! 😛 asi mi to zůstane… (wasntme)

    2. No, pokud jde o pečlivost, tak můj přepečlivý muž to vidí jinak 🙂 O kreativitě a vytrvalosti bych byla ochotna diskutovat 🙂 Jinak si ale myslím, že při troše dobré vůle se to naučí každý- pokud chce. Je to hra s barvami a vzory, která umí být moc poutavá- to je pro mě to hlavní. Kdo chce dosáhnout stoprocentního výsledku bez dlouhých úvah, koupí si látky z ucelené kolekce- už se dělají i české, proto vznikla ta zelenožlutohnědá deka na fotce. No a na stříhání- spíš řezání- a šití existují triky a rychlejší postupy, i když je v tom mravenčí práce, hlavně pokud jde o rozžehlování. Jenže to, co pak vznikne, stojí za to. A to podotýkám, že léta jsem měla fotky patchworku schované jako inspiraci pro zábavu v důchodu 🙂

      1. Ale to je dobrá zpráva … další krásné fotky budou 🙂 a proč by to jako seriál nemohlo pokračovat na Dedeníku, moc se za to přimlouvám.
        Milá Matyldo, já si ale na té pečlivosti, vytrvalosti a kreativitě trvám 🙂 Když jste tady před lety s tím šitím začínaly, našla jsem si na you tube i nějaká videa pro začátečníky … jo dívalo se na to hezky, ale já a šití …no nevím, nevím.

  5. Také jsem tyhle krásné deky už obdivovala na fotkách z výstavy. Ari to na „lampionech“ sluší, ony jsou obě psí holky vůbec krasavice a kde lehnou, tam zdobí. Matyldo jsi velice talentovaná, děláš opravdu krásné věci. Já mám hezkou „zvířetnickou“ tašku od Vave, kterou mi ušila a darovala na pražském setkání.

    Jinak v domě máme tolik věcí – darovaných a poděděných – které mám ráda, že se ani nedají vyjmenovat. Asi bych se ubrečela kdybych o ně přišla nějakou katastrofou. Jsem v tomhle směru sentimentální plačka. Když se v r. 2007 naším městečkem přehnalo tornado (naši čtvrť zázrakem minulo) a viděli jsme tu spoušť, neuměla jsem si představit, že by náš dům, naše domácnost, takhle skončily v troskách. Ty všechny „vzpomínky“ co ukrývá a o které bych přišla. Ty se penězi znovu nekoupí, nedají se nahradit a opravdu soucítím se všemi, kterým se to stane.

    Máme velikou, tlustou deku. Není darovaná, koupili jsme ji začátekm sedmdesátých let jako dar pro přátele na plánovanou cestu na Slovensko Jenže z cesty sešlo, my krátce na to odletěli zpět do Am. a deka s námi. Tam jsme také našli naši kočku Kotě, která si okamžitě deku zamilovala a celý život byla prostě její. Stala se pro ni určitou jistotou. Když ležela na dece, byla spokojená. Takže při všech našich přesunech (i zámořských) byla deka balena mezi prvními věcmi. Když jsme s Kotětem jezdili do Prahy, nebo jela k přátelům na hlídání, deka samozřejmě jela s kočkou. Kotě už dávno není, ale deku stále mám. Musela jsem ji (ač nerada) jednou vyprat, takže ztratila původní „vlas“, ale stále se v ní najdou nějaké vmasírované bílé kočičí chlupy, které se nesnažím vytáhnout. Tuhle, dlouhé roky zaléhanou deku, bych nedala za nic.

    1. Není nad to sbalit zvířeti jeho oblíbený pelíšek- tak jste spolu s cestovací kočkou měli i cestovací deku 🙂
      Taky mám doma staré věci, které mám moc ráda. A většinu z nich používám, aby jim nebylo smutno 🙂

    2. „bílé chlupy, které se nesnažím vytáhnout“ (h) Jo, to pochopí každý, kdo měl někdy rád 🙂

  6. no jejda, to jsou krásné deky!!!!! všechny!!!!!!!!! (ta poslední zalehnutá Ariškou na nějakém asi gauči je taky od Matyldy???) (y)

    už na té výstavě mě prostě nadchla ta deka zeleno-hnědo-oranžová, asi jsou to moje barvy (h)

    jestli já mám nějakou takovou darem – inu mám!!! je od Vave a je taky barevná na přání, prostě podzimní barvy, to je moje… nastavila jsem jako veřejné příslušné album na FB, tak by se vám snad mělo všem zobrazit – a ano, je tato deka zalehávaná (inlove)
    1url.cz/RtO1Y

    a co bych nedala??? určitě fotky a videa, a to nejen ty tištěné – taky jich tady mám po zdech poměrně dost – ale ani ty v počítači, o ty se vlastně asi bojím nejvíc, kdyby se něco stalo s diskem (resp. dvěma disky, zálohu mám, ale jsem občas lehce paranoidní 😀 )

    (tak co, zvládla jsem zkrátit tu krkolomnou adresu??)

  7. Já jsem kdysi sbírala porcelánové panenky. Jen ty moderní, starožitnou nemám žádnou (proč asi). Dostávala jsem je od přátel a rodiny, ale protože mnohé jsou z těch levnějších (byť mi udělaly taky velkou radost!) čas se na nich podepisuje dost nemilosrdně. Takže některé mám vystavené a některé čekají na rekonstrukci…

  8. Jsem zde jenom na skok, odjíždím za maminkou, ale chtěla bych připomenout:
    (rose1) Dnes má narozeniny Pitrýsek (rose1) !!!
    Jak se vrátím tak se ozvu.

    1. Milá Pitrýsku, všechno nejlepší, hodně zdraví a klid ve smečce i rodině! (f) (h) a na ten smajlík s dortem furt ne a ne přijít 🙂

    2. Milá Pitrýsku, všechno nejlepší k narozeninám! Ať jsi zdravá, veselá a smečka šlape vesele a bez potíží (f) (party) (rose1)

  9. Já Matyldiny deky obdivovala už na fotkách z žabčičcké výstavy (tam bylo krásných věcí!), ale je fakt, že lampionka vynikla až na té posteli! Takhle si představuju ten „pravý pačvórk“ – využití zbytků na užitečnou věc – tak to dělaly dámy průkopnice v Novém světě.

    Fotky! Fotky jsou tím, čeho bych se vzdávala velmi, velmi nerada – visí mi v hale i stojí na poličce nad televizí.

    1. Ygo, vidím patchwork podobně – jako hezkou cestu, jak být praktická. A umění v tom je rozhodně taky 🙂

      Jo, fotky na zdi jsou prima – ty ti zvířata nezalehnou! 🙂 Leda by si Zikmund dal bleskové kolečko po stěnách (rofl)

      1. To se mi na patchworku vždycky líbilo- ta možnost využití „do mrtě“. Jako moravský kolenovrt využívám všemožné zdroje 🙂

        1. Nojo, však si vzpomeňte třeba na Vejce a já, jak tam Betty McD. obdivovala ženské z okolních farem, a jak některé z nich dokázaly nádherné kousky.

    2. Já fotky tisknu, takže šisují jen velmi pomalu, nebo vůbec. A rozdávám je na potkání. (Hele, když se ti ta kytka tak líbí, tak si ji vem, doma si vytisknu náhradní a ne že to budeš někde v přírodě trhat; nesmí se to, takže tady se podívej, jak to vypadá a když to někde najdeš, tak mi dej vědět. A rámeček si budeš muset sehnat sám/sama, na A3 běžně nejsou.)

        1. No, mám sice okna na sever a částečně na východ, ale když se slunce opře do obrbaráku naproti nám, tak ten odraz stačí k tomu, abych měl doma přes 30°C. Takže lesklé žaluzie jsou nutností. A na přímém slunci dříve nebo později, vyšisuje všechno, jenže inkoust z tiskárny přecejen vydrží o něco déle, než barvy na fotkách z fotolabu.

  10. Lampiónová prikrývka je nádherná a musím sa Matyldo skloniť (bow) pred tvojou šikovnosťou. Máš na to cit, predstavivosť aj šikovné ruky a výdrž. U nás bola šička moja mamina, vlastne vyšívačka. Vyšívala krížikom podľa rôznych predlôh. Zostala mi po nej séria dečiek, obrusov, obrázkov. Aj keď to nie je celkom môj štýl, jej ručne obrúbené dečky si hýčkam, periem a žehlím samostatne a vystavujem, hlavne tie vianočné a veľkonočné. Tie nedám. Ale inak sa snažím veci nehromadiť a pamiatky z ciest mám skôr v hlave ako na poličkách.

    1. Milá km, taky mám památeční věci, které úplně neladí se mnou, ale patří mně – no, moc jasně jsem to neřekla:)) A to jsou háčkované dečky po mojí prababičce. Nemám jich moc, nemám je ani vystavené, ale mám je a nedám 🙂

        1. Jo, já taky,mám a zatím nedám a posléze už vím komu je dám, té, co si bude vážit ruční práce,snad ji trochu překvapím i potěším.

    2. Vyšívané ubrusy mám moc ráda, jen jsem jich mnoho nezdědila. Tak jsem si jich pár vyšila a pár dostala z přátelství- a mám je moc ráda.

      1. Já jsem nezdědila žádné. Přeslicová babička takové věci nedělala, mečová ano, ale kam se to podělo nevím, asi to máti všechno vyhodila, když babička umřela. No a máti byla, jak to kulantně říct, na všechno levá jak šavle (šití, vyšívání, pletení) nebo možná i pohodlná…

        1. Já si u svých příbuzných taky myslím, že ne že by to neuměly, ale některým se prostě nechtělo nebo nechce 🙂

  11. V první řadě musím smeknout před Matyldou, ty deky to je nádhera. Vždycky když vidím někoho tak šikovného, je líto, že já jsem na ruční práce nemehlo. No nebylo mi dáno.

    Co bych z domova nedala :

    Fotky vnoučka Samíka. On mi vždy přiveze fotografii, když se fotil ve školce nebo teď ve škole. A já si jí vždy vystavím v obýváku na polici.

    Zvonečky. Když někam jedeme, ať je to po vlastech českých nebo v cizině, tak si koupíme zvoneček s obrázkem dotyčného místa.

    Suvenýry z cest. Máme miniatury a jiné věci z různých míst, která jsme s manželem navštívili.

    A co se týče polehávání kočičáků, tak všichni milovali gauč. Právě proto jsme si koupili napínací potahy na křesla a gauč a je to v pohodě.

    1. Jé Míšo, ty máš taky ráda zvonečky? 🙂 Já je jen cíleně nesbírám, oni ke mě putují:))
      A ten prima pocit z vystavených fotek znám, byť jsem na něj vlastně přišla poměrně nedávno… 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN