„A nebude to na ostrově lepší?“ zeptal se mě můj muž poté, co už jsme několikátý den místo blankytně modré oblohy pozorovali jen šedou deku a místo slunce pouze oranžovou kouli. Ano, letošní léto bylo teplotně ideální, ale ty slunné a suché dny způsobily nejhorší lesní požáry v historii Britské Kolumbie. Shořelo přes 900 000 hektarů půdy, a ještě dnes se hasiči potýkají asi že stovkou ohňů ve vnitrozemí B.C.
Koncem července a začátkem srpna foukal nepříznivý vítr, směrem z vnitrozemí k oceánu, který s sebou přinesl smog, jenž do sebe zahalil Vancouver a přilehlé okolí. Přiznám se, že čistým vzduchem jsme zde rozmazlení, jelikož Vancouver se rádi do první desítky nejčistších měst na světě. Jakékoli menší znečištění vnímáme dosti citlivě, a tak mě ani nápad mého může, utéct z té „hrůzy“ nepřekvapil.
Ale zkuste najít ubytování v hotelu na Vancouver Island ve čtvrtek odpoledne, kdy je před vámi prodlouženy víkend, a navíc jsou prázdniny a doba letních dovolených. Vyzbrojila jsem se trpělivostí, a nakonec uspěla při hledání hotelu pro tři osoby, na tři noci. Zklamání přišlo, když jsem chtěla zakoupit místo na trajektu pro auto, neboť všechny rezervace byly už vyprodané od čtvrtka až do pondělního večera.
Podařilo se mi objednat loď na úterý v 6:20 ráno na zpáteční cestu z ostrova do Vancouveru a smířila jsem se s nápadem mého chotě, že v sobotu vstaneme hodně brzy (nesnáším;)) a zkusíme se dostat na první ranní trajekt. Důvod, proč jsem si chtěla přikoupit rezervaci byl ten, že vám zaručí odjezd ve vybranou hodinu. Pokud ji nemáte, stane se vám to, co v sobotu ráno nám, že ač jsme byli u trajektu v 5:45 ráno, první loď už byla v té době plná.
Na rezervaci se vyprodá asi půl lodi a zbytek volných míst se obsazuje postupně přijíždějícími vozidly. Když cestujete na ostrov jako pěší, tato nepříjemná část výletu odpadá, na loď se vejdete bez problémů, jen musíte dorazit do přístavu nejméně půl hodiny před odplutím, stejně, jako když máte zakoupenou rezervaci.
Trajekty jezdí na Vancouver Island asi po dvou hodinách. Pokud vám štěstí nepřeje a příslušné lodi jen že břehu zamáváte, máte spoustu času na procházku či návštěvu jedné z místních restauraci nebo kaváren. Manžel s dcerou se vydali na snídani, já jsem si v autě sklopila sedadlo a využila čas čekání spánkem. Cesta z pevniny na ostrov, který je dlouhý 460 km, v nejširším místě dosahuje šířky 100 km a žije na něm téměř 800 000 obyvatel, trvá lodi hodinu a půl, příjemně utíká a vzbuzuje ve mne pocit, že plují na dlouhou dovolenou a před sebou mám spoustu zážitků.
Kolem desáté hodiny dopolední jsme zakotvili ve městě Nanaimo na Vancouver Island a vyjeli severovýchodně do Qualicum Beach, malého pobřežního města asi s 9 000 obyvateli. Počet lidí ale přes letní měsíce mnohonásobně vzroste, neboť Qualicum svoji nádhernou polohou láká k návštěvě turisty, kteří se sem celkem jednoduše dopraví ať už z Vancouveru či z Victorie, hlavního města Britské Kolumbie, jež též leží na tomto ostrově. Mnoho lidí se v Qualicum usazuje na důchod, utíkají sem do klidu a pohody před ruchem velkoměst. Z tohoto důvodů má Qualicum nejstarší věkový průměr obyvatel – 60,9 let.
Nedaleko od centra městečka jsme se v kavárně sešli s kamarádkou, ta v Qualicum našla domov před více jak 20ti lety a můj muž ji poprosil, jestli by nás nezavedla do nedalekého městečka Parksville na sýrovou farmu. Místní majitel farmy se původně rozhodl pouze pro výrobu sýra a z tohoto důvodů zrenovoval kravín, kam návštěvníci mají přístup. Jak říká můj manžel, krávy tu žijí šťastné.
Lebedi si pod příjemným přístřeškem, pohodlně odpočívají ve vrstvě pilin a žerou jen tehdy, když mají hlad. Pokud cítí potřebu se napást na louce, odkráčí na ní samy a když je svědí hřbet, využijí automaticky kartáč na podrbání. Každé zvíře má na krku RFDI přívěsek a ten předává jeho pozici do ústředí. Nejvíce krav je vidět u dojicí stanice, kam se dostaví při potřebě podojeni. Během procesu je zvíře odměněné pochutinou a zároveň zvážené.
Některým dojnicím se ve stanici tak líbí, že tam přijdou bez ohledu na to, jestli už mají dost mléka. Počítač je ale chytrý a přesně ví, kdy tam ta která kráva byla naposled a jestli má šanci na pořádně dojení. Pokud ještě nenastal ten správný okamžik, mechanismus ji jen lehce postrčí ven a nechá vejít dovnitř další kolegyni. V kravíně je opravdu čisto, žádný zápach a hnůj je automaticky stahován několikrát za den.
Původní plán byl navštívit sýrovou farmu, ale provozovna byla bohužel o víkendu zavřená. Návštěva kravína však byla příjemným překvapením, zážitkem a poučením. Všechno vyprodukované mléko se nezpracovává na sýr, majitele farmy prodávají za $2.00 litr mléka do přinesené nádoby.
Později odpoledne jsme se ubytovali v Courtney, což je další malé město na východním pobřeží ostrova. Courtney láká turisty na celoroční hraní golfu, pěší výlety, horskou cyklistiku, spoustu malých obchodu, restaurací a letní sobotní farmářské trhy. Stejně jako do Qualicum Beach a Parksville se sem stěhují lidé z velkých měst prožít klidně stáří.
V neděli dopoledne jsme navštívili Námořní festival v sousedním městečku Comox, kde prodávají své rukodělné výrobky místní obyvatelé, vystupují kapely různého žánru, tanečníci, komici, klauni a mnozí další. Každoroční třídenní festival zakončuje v pondělí večer ohňostroj, jenž jsme měli možnost pozorovat z blízkosti našeho hotelu.
V Comoxu ten samý víkend probíhal Filberg Festival, svými akcemi podobný Námořnímu festivalu s tím rozdílem, že veškerý jeho výtěžek se věnuje na údržbu a úpravy parku, v němž se Filberg Festival koná. Oba festivaly jsou dobře zorganizované díky armádě dobrovolníků podílejícími se na hladkém průběhu těchto kulturních událostí.
V pondělí dopoledne jsme vyjeli na Mt. Washington, místní lyžařské středisko. Hora je vysoká asi 1 600 m a při cestě nahoru se stal zázrak a po několika dnech šedého oparu, začala prosvítat modrá obloha. Že zadního sedadla v autě se sice ozýval nepřetržitý kašel naší dcery, ale po návštěvě pohotovosti v neděli večer, jsme byli oba s manželem celkem klidní a věřili, že se zvětšováním se modrých ploch na obloze, se bude intenzita kašle snižovat.
Správná návštěva Vancouver Island v létě by nebyla úplná bez navštívení několika přilehlých pláží. Mezi favority tento víkend rozhodně patřila Rathtrevor Beach v Parksvillu, asi dvoukilometrová písečná pláž, populární v době odlivu, kdy se můžete v mělké vodě brodit směrem k pevnině až kilometr. Voda v oceánu na východním pobřeží Vancouver Island je ohřívaná havajskými proudy a při plavání v ní tedy nemáte pocit, že vám za chvíli upadnou ruce či nohy.
Ne, neutekli jsme smogu úplně, ale prožili jsme krásný letní víkend s přáteli, navštívili „šťastné“ krávy, ochutnali sýry ve farmářském obchodě, poznali několik nových míst na ostrově a kochali se neúnavným pohledem na oceán z rozlehlých pláži.
Iva V.
Foto: Jitka K.
Další fotky najdete zde: http://caniva.rajce.idnes.cz/Vancouver_Island/
Krásná krajina, je mi líto, jak je zasažená těmi obrovskými požáry. Je mi líto lidí, ale i zvířat, která nestihnou utéct. Nevím, jestli je horší požár nebo povodeň, ani jedno nestojí za nic. Jinak určitě super víkend, ten vám přeju.
Asi se neda rict, jestli jedna prirodni katastrofa je horsi nez druha. Vzdycky jsou spojeny s tragediemi a tezkymi osudy.
Dekuji, na Vancouver Island jezdim rada.
Moc zajimavy weekend jste si uzili. O pozarech v teto oblasti se hodne psalo ve zpravach pred nekolika mesici, je to hrozne jak lide prichazi o domovy a majetek, zvirata o zivot, a priroda dostava zabrat. Snad se alespon vzduch rychle vycisti, az prestanou pozary. Tady v Britanii mame naopak kvalitu vzduchu velice spatnou, nejmene 50 velkych mest je hodne nad limitem znecisteni. Ja bydlim asi pul hodiny vlakem od Londyna, na jednom konci mostu pres reku Thames, ktera spojuje Kent a Essex – je to jedina cesta pres tuto reku mezi Londynem a morem, a proto je tu sileny silnicni provoz, mame nejhorsi kvalitu vzduchu v cele Velke Britanii.
Co to jsou ty velke kusy dreva na plazi? To tam jen lezi nebo to k necemu je?
Lezi tam dreva, vyplavena z oceanu. Hladke kmeny casto slouzi jako prijemna operadla pri posezeni na plazi.
V Londyne jsem byla dva tydny v breznu a vim, o cem, Fallen DragonKin, pises. Neni nad to, priletet zpatky do Vancouveru, a hned jak vylezes z letiste, se zhluboka nadechnout 😉
Tak to musel být hezky strávený víkend! I když na některých fotkách je to „kouřmo“ vidět, ale jiné jsou takové, jak si Kanadu představuji a jaká jistě je – mmodré nebe, modré moře, čistá příroda. Na těch lesních fotkách z Port Alberni – to je mořský záliv nebo řeka? Kravky se mají báječně – mají všechno, co potřebují ke spokojenému životu, dokonce i automatický kartáč na podrbání! To je pohoda! 🙂 A na jejich mléce to musí být znát.
Hanco, kourmo bylo nejen videt, ale nektere dny i citit. Ano, normalne v lete to tu vypada, jak pises, proto jakmile je ve Vancouveru par dni v lete smog z ohnu, jsme v soku.
Port Alberni je mesto ve vnitrozemi ostrova, ktere lezi v uzkem zalivu a bylo proto dokonce v roce 1964 dvakrat zasazeno tsunami.
Canivo, žiješ v překrásné krajině a fotky z ostrova jsou parádní. Ty dělají dojem klidné, málo obydlené krajiny, takže je těžké uvěřit, že na ostrově žije taková spousta lidí (i při jeho velikosti a šířce).
Maricko, dekuji. Zivotni tempo na ostrove je pomalejsi, zadne dopravni zacpy a kolapsy tu neprobihaji. Temer polovina obyvatel ostrova zije ve Victorii a dalsich „vetsich“ mestech, krajina je malo obydlena.
Canivo,tvůj článek mi přiblížil kout světa, kam se už nikdy nedostanu osobně.Mám dotaz, jak dlouho už zde žiješ ,a jak ses sem do té krásné země dostala? Možná, že už jsi to někde uvedla, ale já tu informaci zatím nedohledala. přeju tobě i tvé rodině, aby se Vám tam žilo stále lépe a lépe a nebo aspoń čím dál stejně.trošku závidím, ale přávidím. Co je smog a jak se v něm těžce dýchá a hlavně přežívá(ne žije) znám velice dobře a z vlastní zkušenosti. Jsem narozena v severočeském Mostě a musela jsem zde žít celých 37 let, kdy mně i mé rodině komunisti nedovolili odstěhování z té hrůzy, i když jsem tehdy měla cca 10 cm vysoký štos potvrzení o tom, že zdravotní stav našich dcer změnu nutně poptřebuje, aby dál zdravotně nestrádaly. Hned, jakmile museli komančové od válu, jsme se stěhovali do Bbělé nad Radbuzou. Co se týče bzdejšího ovzduší, bylo pro dcery stoprocentně přínosné, ale já to zde za domov nepovažuji a považovat hzatím nedovedu. Vše je ve zdejším složení a způsobu života obyvatel. nemohu si na změnu zvyknout, i když jsem tu už od roku 1990.ráda bych se odstěhovala jinam, ale nejsou nejen síly na další stěhování, ale hlavně není, kam se stěhovat. Z rodiny mi už nikdo nežije( oba rodiče i jediná sestra jsou užn n spousty let mrtví a manželovi rodiče umřeli už btaky. V Mostě zůstali všichni dobří přátelé,nové jsem zde nedokázala najít.
Lenko, jsem rada, ze ti muzu trochu priblizit tenhle kout sveta a dekuji za mile prani. Ziji ve Vancouveru uz od zacatku devadesatych let a pricestovala jsem sem s manzelem, ktery si zivotem v Kanade splnil sen.
Mrzi me, ze jsi se svou rodinou nemohla utect vcas do mista s lepsim zivotnim prostredim a nepodarilo se ti v Bele nad Radbuzou najit svuj druhy domov.
Ivo, to bych asi nedokázala, odejít… Jsem Čech jak poleno, mám problém i s tím, že jsem se ze severních Čech přestěhovala na Moravu.
Taky jsem si to driv myslela, mila Ivo.
Jsem jazykový antitalent, takže bych měla velký problém se domluvit. Na Moravě jsem už třicet let, ale stejně je prý poznat, že jsem z Čech 😉 . Dokonce se mého syna (narodil se na Moravě) pár lidí na vejšce ptalo, odkud z Čech pochází, asi má silný český přízvuk (rofl) ode mě.
Na mně byl moravský původ podle přízvuku tady v Čechách taky dlouho poznat a známí mi říkali, že mluvím spisovně. Teď už to tak patrné není, taky jsem tady už desítky let, ovšem na Moravě se mi ten „správný“ přízvuk vrací. Dokonce synové nebo MLP okamžitě poznají, když telefonuji se sestrou z Olomouce, a říkají mi „mluv česky!“ 🙂
Chichi, já svou řečí balamutím své okolí – základem je nevýrazná pražská čeština (nikdy jsem nějak nechytila některý z východočeských přízvuků:)), dnes už většinu svého života žiju se slovensky mluvícím mužem, a výsledek? Ptají se mě, odkud z Moravy pocházím:))) Tedy moravské kamarádky a snacha taky dělají své 🙂
Hani, mám pocit, že když mluvím s tátou, tak taky mluvím „česky“. A tady mluvím nespisovně 😉 , asi i proto je to stále poznat že nejsem odsud. A syn tak mluví taky. Jen pomocné slůvko „viď“ mi ze slovníku vymizelo…
Zbavit se prizvuku je velice obtizna zalezitost, existuji tu na jeho odstraneni kurzy. Mam rada, kdyz se me lidi ptaji, jestli jsem Francouzska 😀 Moje deti mluvi tady anglicky bez prizvuku, ale maji ho v Anglii.
Ivo, slůvka „viď“ a „hele“ se nemůžu zbavit ani po čtyřicetisedmi letech na Moravě. Tedy spíše ve Slezsku.Pocházim že středních Čech.
Lenko, a proč jste se stěhovali tak daleko? Já pocházím ze Cvikova, tam je dodnes dětská léčebna pro asmatiky. Mohli jste se přestěhovat do Lužických hor, bylo to stejné pohraničí a za přáteli byste to měli blíž. A nebydleli byste v takové díře…
ivo, odpovídám až dnes, snad mou odpověď najdeš. my šli tak daleko proto, že jsme tehdy oba potřebovali mít pracovní poměr a taky jsme museli někde bydlit. my neměli na koupi domu tehdy peníze, takže jsme šli tam, kde nám nabídli byt a oba jsme mohli hned začít pracovat. já tehdy ještě nebyla v inv. důchodu a vydělávat jsme museli oba.Jsem dnes bývalá úča základky a Jiří byl tehdy ještě drážní sdělovák a zabezpečovák. nebylo lehké najít vše dohromady-místo pro oba a ještě byt.toho, že jsme skončili zde, budu litovat do konce života. Mlp si tu přátele už našel,jelikož on stále ještě pracuje a nechce přestat pracovat , i když je ve starobním důchodu ,a já na něj dosud marně tlačím, aby už toho nechal.Zkrátka vznikla tehdy taková situace, že jsme se stěhovali fofrem, abychom dcerám ještě dál mosteckým ovzduším nepoškozovali tehdy hodně chatrné zdraví.Dneska by to už nešlo tak rychle,protože bych stěhování velice zvažovala.
Krávy s čipem na obojku jsem viděla onehdyy, v naší hustě osídlené krajině je teda problém s tím volným výběhem- v úrodnějších částech země jsou to jen pole.
Jaké rukodělné výrobky prodávají místní obyvatelé?
P.S.- ty máš psa Matildu?
Tak s mistem v Kanade, mimo velka mesta, problem nemame 😉
Matyldo, prodava se, na co si vzpomenes :)) Sperky, obleceni, tasky, pletene vyrobky, obrazy, keramika, hracky, sklo, marmelady, med, salsa…
Matilda byl pejsek z utulku moji kamaradky, ktera mi poskytla fotky k tomuto clanku. Bohuzel, Matilda uz mezi nami neni, ale moc mi pri navsteve Qualicum chybela, mela jsem ji rada.
Díky, milá Canivo, za další obrázek z té tvé krásné země. Fotky jsou moc hezké, škoda, že nemáme i fotky městeček a… no prostě bych se klidně dívala na mnohem víc fotek:))
Požáry byly letos v severní Americe děsivé, viď? Nejen u vás, ale i v Kalifornii, možná i jinde, kde mi to uteklo (ono u nás se o tom zase tak moc nepíše) Vím, že příroda se s tím nějak srovná… časem. Ale stejně je to hrůza – pro zvířata i pro lidi.
Četla jsem jakýsi příběh o farmářské rodině z Kanady, která byla preventivně evakuovaná a musela nechat na farmě stádo ovcí. Nechali u nich i pastevecké psy (dva? tři?), včetně krmení, samozřejmě. Naštěstí se oheň té oblasti nakonec vyhnul, lidé dostali povolení se vrátit až po dvou týdnech. Ke psům a ovcím si mezitím troufli přijet jen jednou, s dalším krmením. A ti psi se skutečně postarali, pokud vůbec za tu dobu o nějakou ovci přišli, tak byla jedna nebo dvě, víc ne. Představuju si, jak by mi bylo, kdybych takhle musela nechat své psy – ale jinak by zcela obětovali ty ovce, že? Je tedy fakt, že pastevečtí psi jsou velmi samostatní, ale stejně… Každopádně dokonale zvládli úkol, ke kterému byli zrozeni 🙂
Jo a taky jsem měla radost ze šťastných krav – a moc se mi líbilo, jak se některým kravičkám dojení tak líbí, že by si šly pro „nášup“ 😀
Dede, ty vis z Kalifornie, jak ta severoamericka mestecka vypadaji, moc fotek kalendarovek tam neporidis 🙂 Zadne namesti ci naves tu nenajdes, centrum techto malych mest, v lepsim pripade, tvori jedna ulice s nekolika restauracemi a obchody. Je mi samozrejme lito, ze jsem nemohla poskytnout vice fotek, priste se musim vic snazit.
Myslim, ze pece o zvirata v pripade pozaru a dalsich katastrof, neni doresena. Lidi se zlobili, ze si nemohli vzit kocky s sebou do nocleharen, kde byli docasne ubytovani, ale zase chapu, ze nejaka pravidla pro ubytovani nastavena byt musi.
Je mi jasne, ze nechat pastevecke psy se stadem ovci a nemoznost je nakrmit a zkotrolovat, muselo byt pro majitele pretezke.
Ano, v lete horelo ve vsech statech zapadniho pobrezi – Washingtonu, Oregonu a Kalifornii. Paradoxne se spalena puda po regeneraci stava urodnejsi, ale kdo ma vydrzet a prezit dobu, nez treba vinice zacne byt znovu vynosna.
Zajímavé povídání o Britské Kolumbii, o které se přiznám mnoho nevím.
Fotky jsou krásné.
A nejvíce mě zaujalo povídání o šťastných kravičkách.
Jako dávná ( ano už je to více než 30 let ) absolventka střední zemědělské školy se zaměřením na ekonomiku, jsem neušla v prvním ročníku praxi v kravíně. A to s jejich kolegyněmi na sýrové farmě nedá srovnat. Přála bych všem kravičkám opečovávání jako na sýrové farmě.
Britska Kolumbie je jednou z deseti kanadskych provincii (a tri teritorii) a urcite tou nejkrasnejsi. Jak uz jsem jednou psala, mame na SPZ napis – Beautiful British Columbia (Krasna Britska Columbia).
Miso, doufam, ze takhle bude postupem casu postarano o co nejvice krav.
Nádherné fotky, z nádherné krajiny. Škoda těch lesů, které jak vidno, dostávají na frak po celé Zemi. O kravínech, kde krávy mají na obojku čip, který předává informace do počítače jsme se učili na U3V na Brněnské veterinární fakultě, kam jsem se ihned přihlásila při odchodu do důchodu. Bylo to jako sci-fi a já doufala, že někde podle tohoto welfare, hospodářská zvířata žijí. I u nás jsou tyhle farmy, ale spíše je to věc sporadická.
Kolem Bělénad Radbuzou se chová plemeno jakési otužilé krav, které žijí celoročně venku na pastvinách. Vlastně žijí pohromadě krávy s býky a krávy ani dojit nepotřebují, jelikož jejich telata se o produkci matčina mléka dokonale starají. Pastviny jsou sic ohrazené elektrickými ohradníky, ale občas se stává, že se krávy dostanou mniímo ohradník, a pak se potulují po silnicích v e volné krajině . zemědělci(chovatelé) krávy shromáždí jenom tehdy, je li je potřeba veterinárně ošetřit a očkovat. Zkrátka tyhle krávy podle mne žijí taky docela dobře. jen si zdejší lidé a hlavně tůristi museli hodně rychle zvyknout na fakt,že není radno chtít si zkrátit cestu přes pastvinu, kde krávy jsou zrovna přítomné. On takový býk dovede odvážlivce pořádně prohnat.Zpočátku lidi tuhle situaci nedokázali respektovat, ale smíšené stádo je to naučilo hodně rychle.Tůristé bohužel nedokázali z dálky býky rozlišit, takže pak museli mít hodně rychlé nohy, aby unikli.Dnes raději ohradu obejdou, i když přes ni vede značkovaná cesta.V současných ani minulých mapách nenajdete žádné upozornění na tohle nebezpečí.
Lenko,na beskydských pastvinách se celoročně pase plemeno krav Skotský náhorní skot. Zvířata jsou mohutná a se srstí, do naši republiky byla dovezena v roce 1991.Jsou to stejné,o kterých se zmiňuješ?
V zimě se vlastně nepasou, to jsem tedy napsala pěkný nesmysl,hospodáři jim vozí seno.
Hm, asi jsou to ony. já se ještě dobře pamatuju na dobu, kdy si tůristi špatně zvykali na to, že tyhle krávy žijou zcela samostatně a celopročně venku, kde se i zcela běžně rozmnožují a na pastvině se bez pomoci rodí nová telátka. Chovatel cca před čtyřmi roky byl vláčen za nepéči o skot, protože turisté objevili kousek od značené cesty ,ale za ohradníkem , mrtvou krávu, z jejíž dělohy vyhřezlo též mrtvé tele.Lidi pomalu chovatele kamenovali za to, že o tomhle vůbec nevěděl.On se však bránil mimo jiné i tím, že když mu někdo přímo na pastvině porazí zdravou krávu, rozporcuje ji na fleku , a pak si ji odnese, nikdo mu tohle svinstvo nehlásí.a tehdy chovatel velmi těžko odrážel dost hnusné útoky občanů ,ale nikdo na jeho protiútok s krádeží jednotlivých kůsů ani neodpověděl.On měl pravdu, že nemůže stále objníždět stádo a kontrolovat vše, protože krávy si žijou zcela po svém zůsobu. on zajiš´tuje dostatek napáječwek se zásobami vody a v zimě mají krávy možnost odpočinku v zastřešených úkrytech, kdy bývá i dostatek sena. sama jsem se podivovala tomu způsobu chovu, dokud mi nebylo naší mladší dcerou)absolventkou střední veteriny ) vysvětleno, o jaké plemeno vlastně jde.
Já se zase o způsobu chovu dozvěděla přímo od hospodáře. Pastviny má rozlehlé,dost daleko od cesty, zabezpečené elektrickým ohradnikem a opatřené několika cedulkami s upozorněním na nebezpečí.
Alex, ja byla naposledy, pred navstevou farmy v Parksville, se skolou na exkurzi v kravine v dobach hlubokeho komunismu, tak pro me tohle sci-fi bylo.