„Stojíš tady jako váza!“ hulákal na mě občas trenér v karate, když jsem nereagovala tak rychle, jak si představoval. Ehm, měl pravdu, ale představa trpně stojící vázy mě stejně rychleji rozpohybovat nedokázala (bodejť, když soupeř měl osmnáct let).
V naší domácnosti by se taky dalo říct “padáš jako váza!“, protože mnohé vázy havarovaly, zejména ty štíhlé a vysoké. Kupodivu to měl na svědomí častěji průvan než zvířata, která přece jen sleduju pozorněji. Bojové sporty nám vypěstovaly slušné reflexy a leccos dokážeme chytit 🙂
„Rozbíjíš se jako váza“ by bylo trefné. Už jsme jich rozbili spoustu, nejčastěji křehké skleněné kousky, které se mi moc a moc líbily. Odolává keramický džbánek, hutní sklo (tím bych asi spíš udělala důlek do podlahy) a poslední model vázy – smaltovaný džbánek z Ikea, momentálně ten nejoblíbenější. Ale stejně neodolám a koupím si další skleněnou krásku.
Asi už chápu, proč na zámcích měli jako vázy velké stabilní kusy, i když do nich potřebujete spíš otep kytek než kytici, což je v našich (i finančních) podmínkách stěží proveditelné. Nicméně teď bych si tu otep pořídit mohla – kdybych oškubala chryzantémy ze zahrady.
Takže bych si měla sehnat čínskou nebo japonskou vázu – abych ty chryzantémy měla stylové 🙂
Jako váza? Inu, Matylda nastolila opravdu mnohostranné téma! Tak například, jak se říkalo u vás někomu, kdo se nehýbal, byť se hýbat měl? U nás to byl klasický kůl v plotě, nebo se říkalo: nestůj jak přibitej!
No a téma č. 2 – vázy! Máte rádi(y) vázy? Jaké se vám líbí nejvíc? Jaké nejčastěji používáte? Máte nějakou, které si obzvlášť považujete?
Mno, přidám ještě jedno přirovnání: Stóji tam jak péro z gauča.
U nás se říkalo: Čumí jak péro z gauče.
u nás taky…
a vázy: máme jich spoustu, milovaných, opečovávaných a dobře uskladněných v rámci kočiprevence 😀 stejně mám radši kytky v květináči 🙂 kytice a kytičky nosím mamce, ta má v Penzionu dvě velké vázy a malou na drobné kvítky.
stojí tam jak Svatá hora nad Příbramí, říká se u nás doma, asi to pochází z mamčina rodiště. pak taky: je doba motorismu, nemůžeš tady stát jak planěk.
stojí tam jak svatej na mostě, stojí tam jak svatej za dědinú….
Ve sklářském městě jsem kdysi pracovala a přestože od té doby uběhla fůra let, váz mám stále hodně. Přemýšlím, jestli jsem si vůbec nějakou koupila sama – myslím, že ne, býval to takový vděčný dárek. Malinké vázičky z hoch emailu jsem mívala vystavené na okenním parapetu. Jenže jak jsme se začínali rozrůstat o vnoučata, putovaly vázičky do vyšších a nedostupných prostor. Zatím jsem je ještě nevrátila zpět. 🙂
To znamená, že máš hodně vnoučat 🙂
Vazy mam horzne rada a zrovna minuly tyden jsem si stezovala, ze jich nemam dost 😉 Kazda kvetina si prece zaslouzi tu spravnou vazu. Moje nejoblibenejsi jsou vazy sklenene, jednoduche, v kterych kvetina vynikne. Dostala jsem kdysi od kamaradky z Prahy vysokou modrou vazu z Le Patio, milovala jsem ji, ale vydrzela jen do ty doby, nez nas Kuba hral v obyvaku fotbal 🙁
Stojis tam jak tvrdy Y jsem slychavala jako dite a jeste ted to rceni ve mne vzbudi neprijemny pocit.
Tvrdý Y patří mezi ty slušnější, to buď klidná 🙂 Vázy na určitou kytku jsou báječné.
Kdybychom si v tom přísloví mohli sednout tak bychom seděli jak žaba na prameňu. 🙂 Jinak svaté za dědinó se říká pořád.
Vázy už téměř nepoužívám, mám ráda kytky rostlé ale jednu mám na frezie, to prostě neodolám. Tu prolátlou broušenou mám taky,používám 1x za rok, na narozeninové kytky,většinou růže.
Svatýho za dědinou znám 🙂 Broušenou mám jednu a používám ji jen občas, ale zas je stabilní a po babičce, tak co 🙂
Vázy se mi líbí, skleněné i keramické, nevlastním žádnou.Kočičáci rádi odklízí předměty zhora dolů, váza by u nás neměla dlouhou trvanlivost.
Rčení znám : Nestůj jako kůl v plotě.
Oriáš naštěstí vázy ignoruje, teda už ignoruje 🙂
Co takhle Stojí jak svatej za dědinou? (anebo špatně vyřezanej svatej; horší bylo Jak pětimetrový h… na Václaváku, Svoboďáku a pod.)
Ygo, tvoje váza je tak krásná, maminka musela mít zlaté ruce.
Tak ten pětimetrovej onen na Svoboďáku je dobrej 🙂
Je tím myslen brněnský šorloj? (blush)
No, víš, jak mezi ním a pětimetrovým h…em nevidím rozdíl.
Mám bílý džbánek po babičce, která ho dostala od své mistrové po vyučení. Je na něm kytička macešek a i když se „zlaté“ kontury už trochu setřely, macešky jsou pořád hezky barevné. Tomuhle džbánku kupodivu sluší každá kytka, a tak se v něm v průběhu sezóny střídá všechno, co se ulomí, ať větrem, nebo nešikovnou rukou. Pak mám ještě skleněnou litou, hranatou, a v těch ploškách, které jsou modré, je vylitý motiv francouzské lilie. Té sluší nejvíc na jaře třeba 3 narcisky s větvičkou břízy. Jinak mám několik kameninových džbánků a holbiček, které se uplatní hlavně na Vánoce. Vánoční stromek suploval z nedostatku místa větší keramický džbán, ale to jsem musela obcházet oboru a hledat popadané jedlové nebo borovicové větve. Tak mi teď stačí do malých džbánků jen smrkové.
Mám několik skleněných litých váziček, kterým sluší jen jeden květ. Ty holby a džbánky řeším ustřiženými petkami, do kterých liju vodu a které taky drží kytky nebo větvičky víc pohromadě.
Tak maceškovej by se mi líbil 🙂
Já ráda dostávám kytky a váz mám několik a o značné kvantum váz jsem i během času přišla. A to umírání – ony ty květy odejdou i na té zahradě a ta růže mnohdy vydrží déle ve váze než na keři.
No a doma je navíc pořád vidím.
Fígl s pytlíky budu potřebovat. Dostala jsem 2, skoro metr vysoké, vázy. Od kamarádky, která se stěhuje a neměla by je kam dát. Jedna je „hoch-email“, druhá je malovaný porcelán. Jsou překrásné, ale už vidím, jak končí povalené kočičími hrátkami.
je do toho dobrej i drcenej štěrk-drobnej…
Tak ty musí být luxusní.
Jsou! Nádherné! Obrovské a úžasné. Budu si jich užívat. Nafotím.
Taky se říká Stojíš jak Lotova žena (a solný sloup bude asi reminiscence na tu starou Lotovku), ovšem pokud někdo nebo něco někde stojí a zavazí, tak většinou je častován slovy Stojíš tam jak debil (rofl) !
Vázy nějaké mám, ale nikdy se nemůžu trefit na tu pravou, aby do ní přesně pasovala uvázaná kytka od floristky – vždycky se v nich tak nějak genglají. A nejvzácnější váza je malovaná, s vlčími máky – od mamky (kdysi se živila jako malérečka lidových motivů (chuckle) ). http://yga.rajce.idnes.cz/2015_Maky_na_vaze/
Ygo, vůbec se nedivím, že je ti ta váza drahá – je krásná, i kdyby nebyla od maminky malovaná 🙂
Ege, je nádherná,v ní si umím představit kytici lučního kvítí s klásky obilí..ale i takhle bez kytek je překrásná
Ygo ta váza malovaná od maminky je překrásná.
Připomíná mi chodskou keramiku.
Jo, tu fotku jsi už kdysi posílala, pamatuju si ji. je krásná…
Mám velmi ráda vázy, ale nemám jich moc, protože je skoro nepoužívám. Jsem divná, protože nemám ráda řezané kytky. Tedy – mám! Ale dělá mi nedobře se dívat, jak „umírají“. Já vím! Je to pitomost, ale co mám zahradu, těším se nejraději z živých kytek. Třeba růže (a že jich mám) si dám do vázy vždycky jen ty poslední, než keře na podzim ostříhám.
Z mé současné snahy vyhnout se řezaným květinám mám ovšem výjimku – jarní květy. Narcisky, tulipány, kytice tulipánů!:)) Ale většinou skončím tak, že si koupím cibulky v květináči a květy si dopěstuju:))
Vázy mám, krásné i „citové“, ale kdyby bylo je mít kde, budu jich mít mnohem víc! Protože „umění váz“ je mi blízké a mám ráda hodně stylů – od těžkého hutního barveného skla až po ty nejobyčejnější džbánečky. Nebráním se moderním tvarům, líbí se mi čistá jednoduchost, která neruší květiny… No prostě kdybych je měla kam dávat, tak mám vázy kam se podívám. 🙂
Ty řezané kytky – taky, Dede, taky! Sousedka, které v létě ráda udržuji zahradu, říká prosím tě, vezmi si co chceš… nojo, já vim. Uvadlé odstraňuji, ale ty živé, to mi nejde.
I my máme vázy, jednu docela zvláštní. Vysublimovala. Veliká, broušená, těžká jak malý hroch. MLP dostal úklidový záchvat a od té doby váza prostě není. Žadný dvanáctipokojový dům nemáme, garáž je na jedno auto (samozřejmě manželovo, moje stoji venku), ale ten velkej tězkej předmět neni k nalezení. Přiznám, jsem docela ráda. Byla to darovaná krásná obluda a teď je konečně někde, kde nepřekáží. Ale KDE?
Shrnutí – na to aby věci opustily svá místa, neni třeba koček, stačí jeden jediný manžel.
No to se tak stane 🙂
Já být tvou LP, tak se raději přiznám. 🙂 :-):-)
DEDE narcisky a tulipány to jsou květiny mého srdce.
Teď na podzim jsem si je zasadila na chatě a těším se na jaře, až se budu kochat.
U nás se říkalo přesně to, co napsala níže Sharka :
Stojíš tam jak tvrdý Y
Stojíš tam jako Solnej sloup
Vázy mám ráda, ale u nás je nemůžeme moc používat. Kočičáci nám je rádi shazovali a Daníček nebude jiný.
Obdivuji vázy s čínským nebo japonským dekorem.
Ale i taková míšeň by nebyla k zahození.
Kytky do váty? proč? je jich škoda, místo, aby rozhodily semínka, tak bez užitku uschnou. Když už, tak raději pěknou fotku a s přírodním pozadím, taková tařice na skalním útesu, když se povede – na to žádná váza nemá. Takže kytky netrhám, ale fotím.
u nás se říkalo: Stojíš tam jak tvrdý Y ! Případně Stojíš tam jako Solnej sloup! nebo Stojíš tam jako špatně vyřezanej svatej!
váza bylo v jiném úsploví: Je nalitej jako váza!
Jako alergik Vázy nějak míjím, kytky bych v nich mít nemohla, ale mám ráda amfory….a nebo takové ty vázy s uchama na bocích..a džbány … aby porcelánový nebo keramický (i mosazný nebo cínový) vázy stály na místě a nebyly snadno rozbitelné, plní se pískem nebo něčím těžkým (nemusí být nasypaný samostatně, ale do vázy se vsune pytlík a do něj se postupně nasype a pak zaváže….) , to mi poradil jeden zámeckej zahradník….
Sharko, včera večer mi úplně došlo myšlení – znám a kolem (i na mě:)) byly používané všechny tebou zmíněné „výkřiky“ 😀
Jo ten fígl s pytlíky je chytrej. Díky!
ještě jsme si vzpomněla na : Nestůj tam a nečum tak blbě! 😀
U nás se taky říkalo Stojíš jako tvrdé Y a padl jak šraňky, nebo pytel (obsah si doplňte podle potřeby).
Jo, to je dobrej tip.
ale u váz,co mají malý průměr dna,(vysoké,úzké) to moc nefunguje…
Tam nefunguje nic 🙂
přilepit:-D