Sedím v jídelně a poklidně snídám. Najednou mě vyruší fakt podivný zvuk – leknu se, až na té židli povyskočím. Co to, proboha, může být? Znovu se zaposlouchám a nemusím čekat dlouho.
Plácání křídly v uzavřeném prostoru – to bylo správné zhodnocení, ale kde takový pták může být, když sedím v ptákůprosté jídelně, která v tu chvíli měla dokonce zavřená okna? Hm. Tušení ale mám a vůbec se mi nelíbí. Čekám.
Zase ten zvuk a bohužel je to jasné – nějakému ptákovi se podařilo spadnout do komína! No, bydlíme tu sedmnáctým rokem a všechno je někdy poprvé, že. Trochu se opotím nad představou, že ten trouba pták spadl do používané části dvouvložkového komínu. Jednak představa splašeného tvora pokrytého sazemi je už tak dost děsná, a druhak dvířka k této komínové vložce jsou přímo za kamny, takže se tam ještě navíc špatně leze.
Dvířka do komína ve stísněném prostoru mezi kamny a příborníkem
No, měli jsme štěstí oba, já i pták, protože plácání vychází z té druhé komínové vložky, jejíž dvířka jsou v úzké mezeře mezi kamny a vysokým příborníkem. Hm. Tak co teď? Začala jsem tím, že jsem přímo proti dvířkům do komína otevřela dvě okna. Pak jsem vzala klíček a se zatajeným pomalu otvírala dvířka… co mi vyletí do obličeje?
Ha! Byla tam druhá dvířka, kolem kterých se držely strašidelně vyhlížející chuchvalce prachu. Víte, že jsem ta dvířka otevřela za ty roky vůbec poprvé? Tak znovu zatajit dech, opět se zepředu naklonit k dvířkům (z boku ani jinak to nejde) a otevřít. A z prachu na mě mrklo oko. Očičko!
Seděla tam vrabčička a vypadala zamyšleně. Pohnout se nebo ne? Nejsou náhodou náhlé světlo a prostor nebezpečné? Radši ani nedutat a pozorovat. Ustoupila jsem a nechala ji, ať si to přebere. Jenže plynuly minuty a vrabčička pořád nedutala. I šla jsem si pro měkké zahradnické rukavice, že ji tedy z komína – ach jo – vyndám ručně. Třeba je už slabá?
Vrabčička – omluvte mizernou fotku, ale bylo tam špatné světlo a já fotila z dálky, nechtěla jsem ji vyděsit…
Výsledek byl tristní. Jak jsem se nemohla nepozorovaně přiblížit, vrabčička okamžitě zahučela dolů, do zbytku komínové vložky, kam jsem vzhledem ke kamnům a příborníku dosáhnout nemohla. Kruci. I opět jsem odstoupila, nechala usadit prach a čekala. Za chvilku vrabčička čile vyskočila zpátky na plošinku u komínových dvířek. Tentokrát jsem ani nedutala já:))
Ale to už stála a čile se rozhlížela. Obrnila jsem se trpělivostí. Ovšem dostala jsem nečekanou pomoc – venku se ozvalo veselé čimčarání dalších členů našeho početného vrabčího bratrstva! Vrabčička se napnula, řekla čimčim, a krásně, bez jakýchkoliv zmatků vyletěla z okna ven. Šiš, jak mně se ulevilo!
A já teď chodím na dvorek, zkoumavě si prohlížím komín a přemýšlím, jestli tam nedat nějakou mřížku. Já vím, že je to poprvé za sedmnáct let! Jenže, to vám byl tak hnusný pocit, ten ptáček v pasti… a kdyby spadl do sazí… Tak nevím. Možná se zeptám kominíka, bydlí nedaleko:))
Okno na svobodu:))
A tak se dnes ptám na vaše ptačí příhody! Ptáci v domě, ptáci hnízdící na podivných či naopak velmi veřejných místech, ptáci lapení, kde být neměli, ptáci zábavní i nečekané pasti na venkovní ptáky… A ještě jedna přímá: taky vám už někdy spadl pták do komína?
U nás to byla velká kruhová černá plastová nádoba na vodu. Po několika ptačích utopencích jsem nádobu odložila. Jenže po přebírání věci, zůstala venku u kompostu opět ve správné podobě, napršelo do ní a opět se tam utopil pták – tentokrát kosice. Už je vzhůru nohama… a ptáci mají mezi kytkami pítko…
Dede, velmi živě popsané, jsem ráda, že to dobře dopadlo. Bohužel v našem sudu na dešťovou vodu se už utopilo několik vrabčáků, přestože mají na zahradě několik kašniček s mělkými miskami (v nich se zatím neutopil ani jeden pták). Dost bylo vrabců a kolibříků které jsem zachránila, když narazili do skleněných dveří verandy. Naštěstí jsem to vždy slyšela a pak stačilo kápnout pár kapek vody (namočeným prstem) do zobáčku a omráčené ptíci se vzpamatovali. Myslím, že jen jeden vrabec a jeden kolibřík nepřežili, okamžitě si zlomili vaz. Kdysi jsem dravci (poštolka, či co to sem létá)“vytleskala“ hrdličku ze spárů. Viděla jsem jak na ni naletěla na krmítku a chystala se usadit na protějším stromě. Vystartovala jsem a řvala a tleskala jsem tak mohutně, že se dravec lekl a kořisť pustil. Hrdlička naštěstí přišla jen o pás zadních brk. Já vím, dravec musí mít maso, ale ať si ho létá hledat mimo naši zahradu. Několik ptáčat spadlých z větví na zem jsem také raději pro jistotu vysadila zpět na větev, než si jich všimly naše kočky. No a než jsme začali zavírat záklopku krbu, také se nám 2x propadl rorýs až do obýváku. Odchytit ho nebylo zrovna lehké. Teď sice občas slyšíme rorýsí štěbetání podezřele nízko v komíně, ale buď je to jen rezonace, nebo jestli tam nějaký prcek spadne, možná ho rodiče slétají krmit tak dlouho, až zesílí natolik, aby se z komína vyškábal nahoru sám. Zatím jsem při zimní otevírání zaklopky žádnou mrtvolku nenašla, vždy vyppadnou je skořápky vajíček, vyjímečně i vajíčko celé. No jo, když na zahradě hnízdí a létají na krmítko ptáci, různé ptačí tragedie, kterých si ve volné přírodě člověk ani nevšimne se na zahradě koncentrují. Jako ty Dede, také jsem vždy ráda, když se mi záchrana podaří
Maričko, ty jsi taková dobrá duše, to vím už dávno. (inlove) Ale vytleskaná hrdlička mě stejně dostala! 😀
Vyhlášeným zabijákem ptáků je budova Přírodovědecké fakulty v Olomouci – velká okna bez špalet lícují s obkladem z leštěného kamene. A v tom lesklém povrchu se zrcadlí vzrostlé stromy v okolí…
Ivo, zrovna přírodovědu stavěl někdo, kdo na přírodu nepomyslel, co?
Díkybohu nám žádný pták ještě do komína nespadl a doufám, že na tom to taky zůstane. Já totiž – jak mám ptáčky ráda a baví mě pozorovat je – tak při jejich zběsilém lítání v interiéru propadám panice a je mi to děsivě nepříjemné. (tmi)
Ale když nám na trámech nad terasou hnízdily vlaštovky, bylo to tak krásné! Jednou se sice stalo, čeho jsem se obávala, že totiž jedna průzkumnice dveřmi vlétla dovnitř. Ovšem žádná hysterie se nekonala (na její ani na mojí straně (chuckle) ), vlaštovička si elegantně plachtila prostorem obýváku a když si to u nás prohlídla, vyklouzla otevřeným výklopným oknem v 1. patře. Bylo vidět, že tam ty zkušenosti vlaštovčích generací s pohybem uvnitř stavení jsou. Letos u nás pro změnu hnízdí rehkové – přímo na cihlovém sloupu, který podpírá terasu a je na něm místo – no právě tak na jedno hnízdo pro rehky. 🙂
Jak jsem měla ráda vlaštovky v chalupě, tak hnízdo v rohu okna bytu bylo utrpení. Pořídily si ho tam za mé nepřítomnosti a už se s tím nedalo nic dělat. Když na podzim bylo prázdné, tak jsem ho zlikvidovala a okno jsem myla celé dopoledne! V dalších letech v těch rozích skončilo CD a měly smolíka.
Taky nesnáším bezhlavé ptačí lítání, kdy narážejí do kde čeho. Brr. Však jsem taky měla srdce až v krku, když jsem ta dvířka otvírala! 😀
Ptáci mi bydlí nad Kajutou a jsou to (asi) poštolky. Ty mi do baráku nelítaj. Ale letos mě chodívá pravidelně do okna zdravit sršeň. Asi tu poblíž mají hnízdo, což jsem ráda, páč požerou vosy – se sršněm se domluvím, s vosou ne. Holky si už pomalu odvykly panikařit, když se sršeň dostaví, a sršeň se zas naučil, že říct ahoj pěkně v okně je jedna věc a vletět dovnitř a pak tu poletovat jak zmatená včela je věc úplně jiná. 🙂
Se sršněm se sice do jisté míry domluvit dá, ale jsem stejně radši, když se drží u hrušky a nelítají mi domů – takže tě naprosto chápu:))
Když jsem ještě bydlela v domě se zahradou, párkrát jsem doma zastihla myš, která tam vběhla otevřenými dveřmi ze zahrady. S tím nebyl žádný problém, vždycky zase rychle vystřelila ven. Když jsem nechávala přes noc otevřené dveře ze zahrady do předsíňky pro kocoura Pepíčka, který jako jediný chodíval ven, často i tam napochodovali ježci. To už bylo horší. Jsou sice roztomilí, ale hrozná čuňátka a v podstatě s…u kudy chodí (chuckle). S ptákem v komíně jsem nikdy problém neměla. Naštěstí, protože dvířka od komína jsme měli ve sklepě, takže takový vytřeštěný opitomělý pták ve sklepě by byl velký problém.
Ale ptačí story mám zrovna teď. Bydlí ve třetím patře a před oknem z kuchyně mám vysoké stromy, husté tak, že protější dům přes léto vůbec nevidím. A v takové pěkné rozsoše přímo před mým oknem si letos vybudovaly hnízdo hrdličky. Všimla jsem si toho, když tam hrdlička seděla na vejcích. Od té doby to každý den sleduji. Teď už tam má dva pěkně velké potomky, počítám, že už co nevidět vyletí. Moc jim fandím, jsem ráda, že to všechno tak v pořádku proběhlo a že se nestalo nic nepěkného 😀 .
Já mám na balkoně hnízdo konipasů žlutých přímo mezi pelargoniemi. Byla tam čtyři vajíčka, bohužel matka vyseděla jen jedno mládě. ostatní vajíčka zmizela. Žádný predátor tam nemůže protože je to přímo nad vodou. Celou dobu velmi opatrně chodíme na balkon abychom nerušili. Mám samozavlažovací truhlíky tak nemusím každý den zalévat. Pokoušela jsem fotit ale jsou tak schovaní pod listy, že to nešlo. Mládě je už pěkné a asi brzy vyletí.
Taky pěkné hnízdící momentky, děvčata (inlove)
Ptáky v komíně jsem nikdy nezaznamenala, máme nad ním takovou jako kapličku, ne mřížku přímo v komíně. Ale zato okna přes celou stěnu jsou vražedná. Bum!, a už tam leží bezvládné tělíčko a pár minipírek kolem. Většinou pomůže zabalení do ručníku a uložení do teplé a tiché koupelny. Po hodině, při opatrném nakouknutí, bývá ručník prázdný a někde v koupelně sedí připitomělý ptáček. Pak už stačí otevřít okno. Teď, co si mě přivlastnily ty dvě vrány, o kterých jsem už psala, se malí ptáčci odsunuli do jiného revíru.
Už jsem to tu také jednou psala, ale připomínám znovu kvůli „co s tím, proboha“!
Jednou jsem takhle zvedla ptáčka bez hlavy. Zasakrovala jsem, že toho koucoura přetrhnu a já nevím co ještě a najednou jsem leknutím polkla. Z tělíčka se vyšroubovala hlavička se dvěma kulatýma očima, které pomalu mrkly. Ale néé! Sovička kulíšek! Nebyla fit, tak do koupelny s ní! Přece nebude takový vzácný kousek v ručníku! Bez milosti jsem vyrvala manželovo víno z ozdobné, dřevěné, štíhlé krabice, protože mi připomínala vykotlanou dutinu stromu. Víno spočívalo dnem na dřevěných hoblinách, jéje, to bude sovička koukat! Moc nekoukala, posedávala všade jinde. Ale co teď se stravováním. Předkládala jsem mleté maso, nasekaná vajíčka a nic. Žádná dojemná vděčnost, jenom upřený, lhostejný pohled.
Abych to zkrátila! Až jeden pan profesor nabídl řešení. Hodit na rameno kulovnici a jít lovit myši, nebo koupit myšky zmrzlé, ale pozor!, musí se je dát sově do pařátů!! V tomto případě tedy pařátků. Lovit neumím, kocout odmítal své myši vydat, tak jsem milého kulíška odvezla do záchytné stanice, přidala pár peněz a bylo po ptákách.
Poučení. Najdete-li si svou sovu, připravte se na lov myší a úlovek ne jen tak ledabyle předložit, ale do pařátů, do pařátů! (Odborníkům se omlouvám, ale prodávám, jak jsem koupila).
Promiň, ale musím se smát! Ani ne tak bezhlavé sovičce (brr), ale spíš tomu, že „kocour odmítal myše vydat“:))
Tak dobrá, pokud najdu sovičku, radši ji rovnou dovezu do záchranné stanice… 🙂 Tady u nás ji máme poblíž Jaroměře
Je to známá věc:
http://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/rady-a-navody/chrante-ptaky-pred-narazem-do-skel-je-to-snadne
http://www.zelenadomacnost.com/katalog/134-Ptaci-budky-hnizda-krmitka-krmeni-ochrana-a-dalsi-Ochrana-proti-narazum-do-skel/
Doma občas vyprovázím motýly či jiný hmyz, ale bohužel s ptáky máme problémy v práci. Vletí do skladu a dále a máme co dělat, abychom je odsud dostali
Zmatený pták lítající hlava nehlava v interiéru je něco, co fakt nemusím, byť mám své zkušenosti s jejich odchytem.
Kdysi k nám takhle lítávala každé jaro jedna jiřička – prozkoumala ložnici a obvykle se rozhodla, že právě tady zahnízdí. Po tři roky jsem jí vysvětlovala, že musí ven:)) Čtvrtý rok byla ještě sebevědomější (ona nikdy nepanikařila, v ložnici se prolétla a usadila na trámu pod stropem, v jídelně na garnýži), což se jí nevyplatilo – vlétla k sousedům a tam ji ulovila kočka…
Tak ptáky v komíně nevím, zato občas vím, že některý zahučí do okapu a tam neumím pomoct- předchozí majitel svedl okap do trativodu.
Pokud jde o utopené, to nemáme. Na mělčinách v jezírku se neutopí ani ten nejpitomější pták, zato se tam všichni chodí cachtat a vlaštovky si nabírají vodu z jezírka za letu jako hasičská letadla 🙂 Oriáš pravidelně hlídkuje rafinovaně skrytý za vodním rostlinstvem a psice ty ptáky spíš vyrazí, až se producírují po trávníku. Nikdy žádného nechytily 🙂
Já nevím, proč se nám ptáci topili v tom černém plastovém… veleumyvadélku? Ale topili. Vrabci i kosáci. Co mají udělané na zemi pítko ze staré keramické misky pod květináč (je to snad ta největší prodávaná velikost), tak je klid. Martin dal ještě doprostřed malou kamennou kostku, což dělá pítko ještě o kousek bezpečnější a atraktivnější:))
Sršním dávám pít tak, že večer poleju skalku a balvan pod hruškou, kde sídlí – v nerovnostech na kamenech zůstane dost dostupné vody. když je horko, tak se sršni k večeru už upomínají – hruška hučí dost nepříjemným způsobem 😀
No vidíš, jak jsi si ochočila svoje vlastní sršně … náš Ziki taky hučí dost nepříjemným způsobem, když mu nedám včas snídani (rofl)
Já jsem mívala v zahradě jako pítko pro ptáky snad tu největší plastovou mísu pod květináče a v ní ještě kámen. Chodily tam pít i vosy, často jsem je zblízka pozorovala. Vosa dosedla na kámen, opatrně sešplhala k hladině, napila se a odstartovala. Vždycky jsem si říkala, jaké množství vody asi taková vosa asi na jedno napití vypije 😀 .
Často se v tom pítku taky koupali kosáci. Rochnili se v tom tak, že to všechno vycákali, musela jsem to jít vždycky doplnit. Někdy se špacírovali po trávníku, když jsem kropila.
Toho jsem si všimla taky- ptáci do vody vlezou, napijí se a někdy vykoupou. Možná to byl problém Dedina umyvadla, že do toho nemohli jen tak vlézt.
Taky si myslím, že se koupali a pak nedokázali vyletět, když napršelo moc vody.
Ziky hučí… (rofl) To věřím!
My jednou vytahovali ptáka spadlého komínem až do kuchyňského odsávače, ale podrobnosti už si nevybavím (přežil).
Utopené ptáky ne, ale menším tvorům může být naopak nebezpečné ptačí pítko, zejména když je na zemi.
Hm, je tam mělko i pro myše, řekla bych a hmyz se topí i ve venkovních psích miskách. S tím nic nenadělám – jen když vidím, že ještě bojuje, tak ho vyndám.
Hmyz beru jako povolené ztráty, ale co třeba ještěrky? Ostatně utopení se mi nelíbí ani pro myšáky. Jak jsou kluzké okraje, je zle.
Je to miska zpod květináče a nebývá plná. Ještěrce stačí zdvihnout hlavu 🙂 Navíc je to stará keramika, takže to je drsné a případným lezcům se to neklouže. (wave)
Dede, fakt zachraňuješ i hmyz? To jsi světice – já bych z vody vyndala včelu, to jsem dělala vždycky a beze strachu, jak třeba z vos mám hysteráky. Ale jiné šestinohé potvory asi nee – stejně je jich až moc. I když letos ne – prý ptáci ani neuživí mláďata, jak je málo hmyzu. Tak máš asi plus někde v tom vesmírným počítači 🙂
Hannah, hmyzu se štítím i bojím zároveň 😛 Ale nemůžu se dívat, jak se někdo topí.
Komín nemajúc, k téme vtáctva a komínov nemám čím prispieť. Zato na vtáctvo hojne narážame na prechádzkach s Jackie. Drozdy a holuby je treba poriadne popreháňať, to má asi ešte zo starého domu, tam zopár drozdov aj ulovila. Počítam, že ich populácia tým nijako výrazne neutrpela, sú to bez debaty dva najhojnejšie druhy vtákov v mojom okolí. Nedávno sa jej podarilo schmatnúť mladého drozda, už opereného, ale lietať ešte nevedel. Nestihla som včas zrevať, už ho mala v papuľke. Ale asi nechutil tak dobre, jak si predstavovala, lebo po krátkom zaváhaní ho znechutene vypľula, utrpel teda len oslintanie. Hojne bohužiaľ nachádzame mŕtve vtáky, je ich tento rok neobvyklé množstvo, v staničnom parku je čo pár metrov mŕtvy holub – že by tak hynuli tým suchom? (Musím mať oči na stopkách, aby mŕtvolky neboli využité ako parfém…) A skôr než vodné nádrže sú u nás vtákom často osudné presklené plochy. Pred pár týždňami som z tesnej blízkosti videla, ako Jackie zdvihla z chodníka holuba a ten v zmätku vyrazil rovno do presklených dverí nášho vchodu. Bola to rana, jak keď niekto hodí do dverí loptu a po holubovi zostal na skle okrúhly prachový (nie mastný) fľak. Otrepal sa a odletel, ale verím, že vo väčšej rýchlosti ich takýto náraz môže knokautovať…
Tak takhle se nám loni zabil o okno kosák. Dumala jsem nad tím, jak mohl? Okna máme malá (špaletová) a tohle je navíc stíněné starým stromem (tou hruškou na dvorku). Pak jsem si ale všimla, že za určitého světla se v těch oknem zrcadlí nebe a větve stromu tak věrně, že to ten pták prostě nepoznal. Jo, to byl mastnej flek, brr.
Spadlého ptáčka do komína jsem nezažila, ale mám jinou historku.
Máme od letoška chatu v Plasích a ložničku máme v podkroví pod střechou. Šli jsme spát a já nemohla usnout. Najednou slyším, takové jako podivné škrábání. To víte v prvním okamžiku mě napadla myš. Ale vzhledem k tomu, že jsem odpoledne luxovala, tak by tam žádná neměla být. Byla jsem fakt vyplašená. Až manžel mi vysvětlil, že to nám nějaký pták chodí po střeše.
No bylo to ono.
Míšo, gratuluju k chatě – ať se vám tam líbí a dobře žije:)) Jinak mi to nedá a dodám – copak pták, počkej, až si vás najde kuna! 😀
Také jsem už slyšela.
Nedej bože.
Haha, kuna dupe jako slon. 😀 Měli jsme ji na chalupě a říkali jsme jí Dórinka. Taky rychle běhá a tak se nám nad hlavou ozývalo z jednoho kouta pokoje do druhého kouta ryčné „drrrrr“. Hlavně v noci.
Jinak moje každoroční story jsou vlaštovky. Hodlají hnízdit u nás v předsíni a nedají si to vymluvit. Takže na jaře trávíme určitý čas za zavřenými dveřmi (a psům oddaně dělám dveřníka)a utemovanými okny.Než si to ptícy srovnají v hlavě a konečně si postaví hnízdo řádně v maštali. Jo a při druhém hnízdění začátkem léta dtto
Dórinka! To bylo zvukomalebné jméno, co?:))
No Dórinka je kuna z Večerníčku. Myslím,že Křemílek a Vochomůrka ji měli za kamarádku 😀
Tak nějak to bylo 🙂 dík za připomenutí oblíbených pohádek. Kuny jsme měli na chalupě taky, v poslední době nějak zmizely. Ale tak před týdnem jsme měli v ložnici netopýra, a taky to bylo něco dostat ho ven.
Kde je kuna, je třeba dát pozor na kočku. Kočky se rády pouští s kunou do křížku. Kuna je sice docela malá a na pohled roztomilá, ale je silná a mrštná a celkem neohrožená a taková šarvátka může pro kočku v nejhorším skončit i fatálně. Ale to zbytečně maluju čerta na zeď 😀 .
Tak naštěstí ani pták v komíně ani utopený v nádrži (nádrže máme zabezpečeny poklopy). Ale s tou protiptačí mřížkou to asi nebude jen tak – za prvé pokud se nepletu a máte kotel na tuhá paliva, výstupní teplota kouře je ještě stále dost vysoká (prý snad kolem 110°C) a to tam mřížka dlouho nevydrží; a za druhé instalací mřížky se sníží účinnost odtahu. Takže zabezpečit můžeš jen ten průduch, do kterého není napojeno topné médium 😉 … tolik poznámka odporníka (proboha, ne mne! ale Jeníka) – i když … není kominík, jen inženýr ZTI, takže se klidně může mýlit.
Jinak – jak jsi poznala, že je to ona a ne on? A chválím tvou pohotovost a nápad nejprve otevřít okna až pak dveře od vězení … to by některé (nechci ukazovat (rofl) ) nenapadlo. Ale včil už budu vědět, kdyby něco …
A OTéčko – takhle vypadala druhá polovina července u nás, kdy aspoň trochu zapršelo a tudíž i louky se krapet zazelenaly a rozkvetly
http://yga.rajce.idnes.cz/2017_Cervenec_druha_polovina/
Obávám se, že má Jeník pravdu:))
Jak jsem poznala – no, ona tak působila:)) Já mám vrabce nakoukané, náš Dům se jim líbí a máme jich tu plno, skoro odnova. Ale neboj, rozhodně jsem si to podle fotky ověřila prostřednictvím strejdy googla – než jsem to napsala 😛
Sfarbenie je iné, vrabčiaci – samci majú tú frajerskú čiernu bradku, aj s bokombradami. U nás ich teda riadne ubudlo…
Jo, vrabci jsou jediní ptáci kromě andulek, u kterých poznám holku od kluka 🙂 no vlastně ještě kosi.
Na komíně máme proti pádu ptáků obyčejné drátěné pletivo. Nevadí mu teplota a nesníží se odtah.
Jo, ptaka v komine jsme meli nekolikrat a podle charakteristickyho ramusu jsme hned vedeli, co se stalo. Ale vsichni zajatci se museli osvobodit sami, zadnej nevylit krbem a nepoletoval po baraku.
Canivo, vy asi máte takové ty širší krbové komíny, ne? Z tohohle by nevylétla, ten průduch je na to moc úzký.