Žiji v horkém podnebí, které nám s manželem vyhovuje, protože jsme oba teplomilní. Jenže my si teplo můžeme regulovat podle libosti a spíme ve vychlazeném dome. O to víc fakt soucítím se všemi, kteří v těch vašich současných vedrech musí do práce či na jiné nutné pochůzky. A nejen to, navíc musíte alespoň trochu „vypadat k světu“, upraveně. Já si třeba umyji hlavu a trochu vlasy upravím. Jenže jakmile vyjdu ven do horkého vlhkého vzduchu, během minuty je veškerá krása fuč a já mám na hlavě zase placku mokrých vlasů. Bez čelenky pomalu nevyjdu ven, pokud zapomenu, lituji. Nosím krátké vlasy, jenže jak jsou jemné, tak se je přeci jen snažím „nadzvednout“ kulmou trochu do fazóny. Dříve jsem si to nadzvednutí snažila alespoň chvíli udržet lakem, což ale drželo pouze v zimě a někdy ani tehdy ne. V mokrém horku je to beznadějné (pokud bych se nepohybovala jen z vychlazeného auto do vychlazených místností, ven vyběhla jen na pár minut). Tenké nasprejování bylo k ničemu, silnější zase bylo neprodyšné, jak helma na hlavě. A mě se právě kůže na hlavě děsně potí, takže mi pak potůčky potu stékaly ještě víc, než z pod vlasů bez spreje. Tak mám vlasy hodně krátké a po většinu léta upláclé na šešulce.

Matyldo o bandeletkách jsem četla poprvé a je to zajímavý vynález. Já kvůli silným stehnům už „mezi lidi“ kraťasy nenosím, přestože to zde roky byl můj oblíbený kus oděvu. Jenže teď se mi třením nohavice shrnují až do rozkroku a to nevypadá právě elegantně a stále je stahovat „kam patří“ mě nebaví. Tedy zcela jsem je nezavrhla, nosím je na procházku s Trixie, nebo když pracuji na zahradě, ale jinak doma nejvíce nosím dlouhou sukni a ven dlouhé lehké kalhoty u kterých se nohavice nevyhrnují.

Na stehna mám finty dvě – když vím, že půjdu jenom do práce a z práce a nemusím nikde lítat, tak se ráno natřu tělovým mlíkem od Astridu na suchou pleť, to mi vyhovuje nejvíc a v sukni vydržím celý den.Když vím že lítat budu, holt si pod sukni vezmu slabý elasťáčky ke kolenům a pak jsem v pohodě. Elastický kalhotky s nohavičkou jsem zkusila a byly by dobrý, kdybych v nich jenom dekorativně postávala, ale když se hejbu, tak se mi nohavičky vždycky nějak vyrolujou nahoru a strašně škrtí…a zkoušely jste si je před lidma sundávat, když to není k vydržení? Já jo – na představení Jesus Christ Superstar, ještě ve Spirále, takže už nejmíň dvacet let zpátky…chtěla jsem být za dámu v šatech a po půl hodině sezení jsem nevěděla jak se zkroutit, tak jsem celý zbytek první půlky představení opatrně kousek po kousku sunula tu škrtící věc dolů…a protože jsem si to představení fakt nevychutnala, musela pak jít ještě několikrát 🙂 a kalhotová sukně je taky dobrá věc, od letoška mám něco podobného, objednala jsem si na netu:https://www.cellbes.cz/vyprodej-sortiment-damska-moda-spodni-dily-9351/kalhoty-582413.
jsou slabounké a příjemné, jestli je budou mít i příští rok, vezmu ještě jinou barvu…
Včera jsem vyjímečně jela do práce autem – stálo celý den na sluníčku na parkovišti, cesta domů byla výživná – hlásilo 39 stupňů, když jsem se při tankování bezmyšlenkovitě opřela o kapotu, málem jsem si udělala puchejř…Doma jsou kocouři v pohodě, vždycky si zalezou pod pergolu obrostlou vínem, dekorativně se oba rozloží na stole, aby měli rozhled a prochrápou celý den. Se psem je to horší, napouštím jí vaničku, aby se trochu zchladila, ale není milovník vodního živlu, ani čtyřicítky vedra ji nedonutily přehodnotit postoj k vodě, musím jí rafnout a potupně odnést. Hlavně nesmí slyšet – pojď, půjdeme do vodičky – to během vteřiny vidím jenom ocásek zalézající do křoví…