BTW: Advent

BTW_dé_logoSedím v křesle a pozoruju, jak se na stole míhá plamínek svíčky – jako bludička, napadá mě. Kdepak, opravuju sama sebe. Právě začal advent, tehdy světlo svíčky ukazuje tu správnou cestu. Cestu k Vánocům, ke světlu, a k naději, kterou přináší zrození božského dítěte.

 

Napadá mě, že je to divná doba pro začátek, tato temná a nehostinná část podzimu. Jaro, tehdy to začíná, ne? Když se ale zamyslím, tak najednou tu logiku chápu. Vždyť i život člověka začíná dávno předtím, než se dítě narodí!

Ostatně cesta za světlem má v době adventu víc významů. Je to aktuální čekání na Vánoce, tedy na slunovrat i na oslavu zrození malého Ježíška. Je to symbolická cesta k víře, stejně jako znázornění cesty člověka životem. Obtížné a těžko předvídatelné cesty, během které se může stát cokoliv a také se to stává.

A člověku se kráčí líp za někým, kdo ho dokáže vést. Nebo aspoň za něčím, co ho podrží, když je na všechno sám. Třeba za nadějí. A naději nejlépe udrží víra. Hm, takže nám tu už chybí jen láska, že? Inu, sám člověk se musí postarat, aby mu tam nechyběla!

Do mých adventních představ najednou zaduní bubny. Můj muž si s potěšením pouští záznam z představení japonských bubeníků Yamato. Není to totéž, co živé vystoupení, ale stejně! Slyším výbuch té neuvěřitelné energie, pulsující a strhující, rytmy, proti kterým jsem bezmocná, přitahující mě ke zdroji hudby, pronikající ušima až ho hloubi duše.

Advent a bubny! Kdepak, tohle k sobě neladí. Hm. Neladí? Ta cesta, na kterou nás tichý a rozjímavý advent posílá, je jedna z nejtěžších. Svůj život musíme prožít, ať se zamotá jakkoliv. Není lepší se jím probíjet s odvahou? Nevěřili byste, jakou podporu mohou člověku bubny dát, zvlášť když je rozezní vášnivé ruce umělce!

A tak vám přeju, abyste si užili advent právě tak, jak to máte rádi. A kdyby někdy na vás z té tajemné melancholie a hloubky života a smrti padl strach, pusťte si nějaké pořádné bubny. Hned se vám za tím stále vzdáleným světlem půjde snáz:))

 

Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2016

 

Je to zvláštní kombinace, advent a bubny, a přesto v ní nacházím jistou logiku – minimálně pro mě. Advent si prociťujete sami, já vám tady přidám pár bubnů:))

Záznam z koncertu bubeníků Yamato prostě nedosahuje magičnosti jejich živého koncertu. Dávám sem jeden odkaz z koncertu a jeden z pouličního vystoupení, ale lze jich najít víc, když budete mít chuť. No a pro různost pohledu přidávám ještě další dvě melodie, které mám ráda – bubny ani v jedné nechybí:))

 

Yamato koncert: https://www.youtube.com/watch?v=42Pgxu4M6io

Yamato pouliční představení (hrát začínají na cca 2:20 min) https://www.youtube.com/watch?v=qqTJoo-0dbw (Je úžasné se na ně dívat, když máte chuť do něčeho fakt, ale opravdu třísknout:))

 

Potom je tu jedna moje oblíbená od Susan Boyle

Susan Boyle (Little Drummer Boy): https://www.youtube.com/watch?v=4iOfZD3H53c

 

A nakonec odkaz, který určitě pozná HankaW – (díky ní) moji oblíbenci Saor Patrol

Saor Patrol (Upyerrockye) https://www.youtube.com/watch?v=uO3PiNyRXhM (Tady miluju silnou kombinaci bubnů, dud a elektrické kytary:))

 

Přeju vám všem krásný advent a plno odvahy pro život:)) Pokud máte nějakou hudbu svázanou a adventem, kterou máte rádi – bubny opravdu nejsou podmínkou:)) – dejte odkaz. Po netu si sice svíčku nezapálíme, ale hudba umí pro duši udělat ještě víc:))

 

Aktualizováno: 27.11.2016 — 17:07

95 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Tolik krásné hudby v odkazech!
    Moje nejoblíbenější vánoční je Tichá noc, svatá noc. (h)
    A Rybova mše zní každý rok u naší štědrovečerní večeře.

  2. Dole porůznu v diskusi zmiňujete Rybovku. My na ni už léta, pokud to jenom trochu jde, chodíme do Alfa pasáže – vždy to nastudují kamarádi a příznivci Café Švanda (vesměs tak půlka jsou naši kamarádi nebo známí, Café Švanda je náš domovský podnik, s majitelem se známe hodně moc let, v posledních letech i naše děti už jako dospělé, i když je Roman znával i jako malé) plus nějací brněnští muzikanti (bubny většinou hraje Pavel Fajt, kytaru Zdeněk Kluka) a operní zpěváci, sbor stojí o patro výš, na ochoze pasáže. Atmosféra bývá úžasná, vstup je volný. 23. 12, to bývá navečer, kolem sedmé (pak se ještě ve Švandě dlouho paří, pokud je chuť a nálada, bývá to fajn), a 24. 12. kolem desáté (to už je decentní). Kdo jste brněnští a máte čas, „dondite“, fakt to stojí za to. Však jsem sem už o tom určitě psala, je to fakt naše domácí tradiční záležitost, vždy bereme i babičku (a moc se jí to líbí).

  3. Dedem moc hezky jsi to napsala. My tady advent nijak extra neprožíváme. Tedy myslím celkově, ani nevím, jestli ho babtisti slaví (to by možná věděla Hanka).Takže já si ho „slavím“ tak nějak ve vzpomínkách na krásnou atmosféru v Německu, na přenos nádherných koncertů v TV a na ty na živo, na které jsme si dostkrát zašli.

    V Americe už tradičně patří k vánoční době Louskáček a pak Dickensova „Vánoční koleda“ (vlastně pohádka s dobrým koncem). Louskáček jsme viděli kdysi v Bostonu, pak jednou v Německu a mám tu hudbu na desce, je překrásná. No a na Vánoční koledu jedeme tuhle neděli, naše divadlo v Montgomery ji hraje každý rok, takže my už ji věděli mockrát, ale zatím se nám neomrzela a rádi jdeme znovu (pozítří přijede švagrová, která si ji take nechce nechat ujít a bereme moji českou kamarádku, která „A Christmas carol“ nezná).

    Hm bubny…nechci komentářem pokazit slavnostní atmosféru. Ale já jsem ti Dede na ně v posledních letech skoro alergická (ovšem v tvém odkaze na „Drummer Boy“, jsou skvělé, stejně jako skotské dudy). To je tím, že když slyším zdejší „hudbu“ mládeže (hlavně černochů,ale i spousty dospělých, bílých i černých), kterou pouštějí na plné pecky a jejich projíždějící auta jen otřásají, tak já z toho slyším akorát ty „burácející tamtamy“. Metry dříve, než auto projede kolem a doznívá další metry, když už je pryč. Fajt z toho dostávám přímo křeče do žaludku.

    1. Maričko, tady tomu říkáme “ tuc,tuc,tuc nebo dus,dus ,dus“
      protože se to jinak nazvat nedá a ani to jiné zvuky nepřipomíná.

    2. Ebenezera Skroogea jsem se i jako větší dítě bála, ale od cca 15 let patří k mým Vánočním oblíbencům..

  4. Ještě k tomu bubnování. Když ještě fungovalo v Praze na Ohradě Óm Centrum – už je to pěkná řádka let, chodívala jsem tam občas, kromě jiného, na večery s bubnováním. Sešli se lidi, každý si buď přinesl vlastní buben, nebo se tam dal buben vypůjčit. Já měla vlastní – přivezla jsem si kdysi z Egypta keramický buben přetažený snad kravským žaludkem. Sedli jsme si a bubnovalo se. Byl tam vždycky někdo, kdo zhruba udal nějaký rytmus, a pak už to jelo. Musím říct, že to byl úžasný relax.
    Dělávala se tam také setkání za zvuků tibetských mís, to je úžasná krása. Vůbec tam probíhala spousta moc pěkných aktivit, často jsem tam chodívala. Byl tam i indický obchůdek a občerstvení, vařili tam mimo jiné moc dobrý čaj dátá masála. Byla to taková „malá Indie“. Poměrně častým hostem jen tak v tom občerstvení tam býval Dan Nekonečný (Šum svistu) v těch svých žlutooranžových kreacích. Musím říct, že tam báječně zapadl 😀 .
    Tak to jsem trochu odbočila od Vánoc.

    1. Tapuz, odbočila jsi moc krásně a zajímavě – ty jo, to bych si chtěla zkusit!
      Tibetské mísy?
      Paráda.
      nechceš o tom ještě něco napsat? 🙂

      1. Tibetske misy se mi moc libi a jednu mame doma – privezli jsme ji z Prahy. Muj synovec po tom co se vratil z rocniho pobytu u nas a nez se dostal na vysokou, tak pracoval pro distributora takovychto veci. Moc pekne tu pro nas s Chetem vybirali. Lezeli na zemi a naslouchali vibracim, az se shodli na te, co mame doma jako te nejlepsi. Ty vibrace jsou fakt neskutecne.

      2. Dede, ono už bohužel není moc co psát, protože celý tento pěkný projekt už pár let neexistuje, a tam, co Óm Centrum bývalo na Ohradě, je dnes Tesco.
        Centrum provozovali v 90. letech a ještě na počátku století manželé, pán byl Ind, paní Češka. Byly tam různé aktivity, já jsem tam začala původně chodit na indický břišní tanec, pak jsem čas od času navštěvovala i už zmíněná setkání. Probíhala tam i jóga, ájurvédské masáže, zpívání manter, hodiny tance „kathak“, možná ještě i něco dalšího, už nevím. Ve dvoře byla taková malá restaurace a indický obchod se vším možným – šátky, šperky, oblečení, sárí, koření a různé indické potraviny a pochutiny. A samozřejmě nezbytné vonné tyčinky a olejíčky, celé to tam vonělo santalem a pačuli. velkým plus bylo to, že ať tam člověk chodil na cokoli, nebyl k ničemu nucen, nekonala se žádná indoktrinace a násilné obracení, asi v duchu hinduistické a budhistické tolerance, to jsem oceňovala.
        Tibetské mísy jsou původně nepálský hudební nástroj. Jsou to kovové misky různé velikosti, tepané nebo lité, zdobené nebo hladké, většinou měděné nebo mosazné, ale i z jiných kovů nebo slitin. K nim jsou dřevěné paličky, některé potažené látkou nebo kůží, a těmi se jemně ťuká do těch misek, nebo se jimi po těch miskách přejíždí. Vzniká tak tón, takové spíše vibrace několika tónů (alikvotní tóny), které mají vysloveně uklidňující a relaxační účinek (nebo asi jakýkoli si člověk představí). Každá miska má svůj vlastní zvuk. Vždycky jsme leželi na zádech se zavřenýma očima a u hlavy jsme každý měli misku, kterou lektor po chvílích rozezněl. Je to moc hezký pocit, každý si z toho asi vezme, co je mu blízké, ale je to hluboký klid a odpočinek.
        Indii jsem vždycky měla moc ráda a chovala ve velké úctě, i když jsem tam nikdy nebyla a pochybuji, že se tam někdy podívám. Óm Centra je veliká škoda. Možná ho ještě někdo z vás tady pamatuje?

        1. Ano, já si ho pamatuju. Chodila jsem si tam kupovat vonné tyčinky a olejové parfémy. V takových maličkatých placatých skleněných dózičkách s tyčinkou uvnitř. Voněly tzv. „od sprchy do sprchy“, prostě celý den. Úžasné byly. Kam se hrabou vůně renomovaných výrobců. Zbytečky ještě mám, jen tak z nostalgie.
          Vedle ještě nedávno bylo řeznictví-uzenářství-jídelna, ta byla fakt špatná, jediné co se tam dalo jíst byly řízky. Ty byly excelentní a já jsem si tam jezdila pro vepřové – křehké, šťavnaté….. proč se nedalo jíst to ostatní netuším, ale řízky uměli skvělé.
          No a nic! Zavřeno. Je po řízkách.

          1. Ano, to bylo velké řeznictví OFA (Ota Fáber). Začátkem devadesátých let, kdy těch řeznictví bylo ještě málo, tam máma jezdívala pro maso. Je zavřené? Ach jo. Už jsem delší dobu nejela kolem, tak to ani nevím.

            1. Je zavřené, ale netuším zda skončilo nebo jsou v rekonstrukci, nezkoumala jsem tu cedulku na dveřích. I to je možné, že jen modernizují. Maso tam měli vždy dobré. Ale ty řízečky……………

            2. S nějakým Otou Fáberou (Otto Fábera) jsem chodila na výšku. Já tedy udělala celou, on skončil po prvním roce … Byl odněkud „z venku“, chodil s Pražandou, možná to byl on. 😉

  5. Chtic aby spal mne vzycky dojme. Hrali jsme ji nasemu tatovi na pohrbu. Krasnou instrumentalni verzi s houslema. On tata nam umrel na maminy narozeniny 8. prosince, takze ten predvanocni cas s tim mam spjaty.

      1. Stridave oblacno… Cela ta imunoterapie se protahla skrzeva opakovane zanety a ATB. Tak nevim… Budou to zkoumat.

          1. Dekuju vsem za prani. No co uz, nejak se s tim musim popasovat. A to svetlo na konci adventu – jo, sviti tam.

  6. Včera jsme začali advent posloucháním Rybovy české mše vánoční a hned pak mi synek udělal radost, protože založil do přehrávače tohle nádherné CD od Karmíny: http://www.karmina.cz/dej.html .
    Zrovna v koledě Vzhůru bratři milí nádherně duní buben, V půlnoční hodinu je krásná mnohohlasá dojemná skladba, a hádanka nakonec: který hudební nástroj se ozývá jako první v koledě Ha já du k vám a má tam i mohutnou mezihru?

          1. strycek google poradi a na youtube se taky najde par videi…
            je to dzban prekryty kuzi jako na bubnu. v prostredu je fous. mozna zine? tahanim za fous rozeznis membranu na dzbanu.

                1. fanfr fanfr fanfrnoch, nastava nam novy rok…
                  jo, vedela. ale jak to, to ti nereknu. proste to vim „odfurt“ 🙂

          1. Jo, když člověk stráví přes dvě desetiletí ve folklórním souboru, potká se s lecčím. Pro mě byl sice primární zpěv, ale mnohokrát jsem si zahrála také na různé nástroje, kde není potřeba mnoho umu – nejčastěji to byla valcha, ale taky třeba triangl, zvonečky, ozvučná dřívka, zmiňovaný fanfrnoch, a v některých číslech to dokonce byly vařečky nebo plechový lavor – jo rytmika, to je moje 🙂

  7. Mám rada v živote zavedený zaužívaný“ řád“./4 ročné obdobia,advent,pôstny čas,veľké upratovanie pred adventom i V.nocou,drobné zákusky k Vianociam,“veselé k V.noci…./Ke´d všetko plynie ako má byť,som spokojná.
    Som veriaca.Včera sviatočne naladená som išla na sv.omšu -prvú adventnú.Organová hudba bola veľkolepá,zaspievali sme si“príde Kristus spasiteľ náš,zapálili prvú sviečku,požehnali nám adventné vence,dali sme na charitu a skoro spokojná som odchádzala domov.Skoro píšem preto,že nám čítali pastierky list slov.biskupov a ten ma hrozne sklamal.Čakala som vznešené myšlienky o Človeku,ľudstve,o konaní dobra,a oni nám písali,že nemáme chodiť v nedeľu do obchodov a žiť komerčne.No ale takými slovami,že každý gymnazista by to napísal krajšie.
    Do obchodu som nešla,doma mi celý deň znela príjemná hudba,byt voňal levandulou,peknú nedeľu som mala.

    1. Verenko, ono napsat něco rozumného o adventu tak, aby to mělo hlavu a patu, bylo zase něco aspoň maličko nového a ještě tomu věřící rozuměli, to je fuška. No a možná ten někdo prostě neměl čas…
      Jinak je fajn, že se ti ta levandulově adventní neděle tak pěkně vydařila.

      1. mě spíš proběhly hlavou Roráty, tak jsem si večer ještě početla v Kájovi Maříkovi….

  8. Sežralo mi to příspěvek, teď mi to říká, že je duplicitní, ale přesto se tu neobjevil. Asi že v něm bylo moc odkazů. Tak to zkusím ještě jednou po kouskách:

    Advent nedržím. Ale protože hudbu mám ráda a v životě mi vlastně zní pořád, mám i svoje oblíbené kousky na dobu předvánoční a vánoční.

    Mám moc ráda českou barokní hudbu, a tak o Vánocích nikdy nechybí Česká mše vánoční. Dnes je trochu profláknutá, ale to nevadí, je to krásná hudba, srdci lahodící.
    A ještě přidám jednu barokní, jen krátkou, když si člověk chce udělat jen takovou hezkou vánoční chvilku:
    https://www.youtube.com/watch?v=NUiJTAXinVc

    Nikdy neopomenu tuhle. Ten pán, co ji napsal, složil a zazpíval, je pro mě největším básníkem české písně, ať už texty míří na cokoli a kohokoli. Pozor, je moc smutná, bolí:
    https://www.youtube.com/watch?v=15s9ECRok70

      1. Adeste fideles – ano!:))) I za mě.
        Kelly Family – to jsem neznala. Ale taky je to pěkné. 🙂

        1. Kelly Family prosím ne, to je moje noční můra z kraje 90. let, to bylo něco hrozného, dodnes se divím jejich tehdejší oblibě.
          A Adeste fideles v podání Pavarottiho dtto, přitom je to taková pěkná skladba. Hezká je třeba v podání Bette Midler ve filmu Beaches (já vím, děsný slaďák, moc, ale mě se prostě líbí).

            1. Nedávala jsem to sem kvůli Pavarottimu, ale kvůli skladbě samotné. Vygoogli si jiného interpreta.
              Pokud jde o Kelly Family, v době jejich slávy jsem se jim posmívala. Ale jak jde čas a hudební trendy se vyvíjejí, začínám oceňovat melodičnost jejich písní, čisté hlasy a prostý fakt, že umí zpívat. A nakonec i texty. Dnes jsem si jen tak pro zajímavost vygooglila jednoho českého „zpěváka“, kterého jsem doposud (naštěstí) neznala, abych věděla, jaký že to umělec se tak neohroženě zachoval na Českém slavíkovi. Asi už jsem odporná stará konzerva, ale z textové, hudební i interpretační úrovně takových hudebních perel, jako je Černá kronika nebo Chceš pr..t, jsem byla opravdu otřesená (kdo si nechce kazit adventní náladu, ať raději ani nehledá). „Hudební tvorbu“ toho druhého protagonisty večera už jsem raději ani nehledala. Než tohle, to bych raději prožila Vánoce s těmi nejprofláknutějšími starými hity Kelly Family, nebo třeba i s dechovkou z Vlachovky 😀 .

              1. No, tapuz, nic ve zlém, ale když někdo něco zpívá v 15 a pak se posune dál, tak se to snad i dá nějak pochopit (taky se mi po pravě řečeno ta jeho, tj. PB, tvorba – ať stará, tak nová – nelíbí), ale když někdo něco zpívá při plném vědomí v cca 40, to už je kapku na pováženou. A když se přitom čile účastní akcí takových těch bosohlavých pánů, tak to ještě trochu víc. Ale já vím, jsem tu s tímhle názorem osamocená, co nadělám.

          1. no aido, my po nich šílely..kámoška na jejich koncert zfalšovala omluvenku a stála před hotelem, aby se jich mohla dotknout nebo vymámit podpis….mě se ty jejich melodické písničky líbily…

    1. Tapuz, ty zpívající děti jsou úžasné – děkuju!
      Karel Kryl uměl říznout hluboko. Někdy si říkám, že to sám se sebou musel mít moc těžké (h)

  9. Dede, moc hezky jsi nám ten Advent napsala, vtipné, milé a nostalgické zároveň. Bubny do Adventu nás určitě posílí.Jdu si je poslechnout. 🙂 Díky!

  10. Pro mne je Advent mimo jiné i vzpomínkou na dětství. Bylo mi asi deset let, když mně tatínek zavedl na kůr do kostela sv.Vojtěcha, kde se vytvořil dětský sbor. A jako první koledu jsem se tam naučila „Chtíc, aby spal“ a dodnes je to moje srdeční záležitost (ahoj Míšo). Pak jsme nacvičili celou Vánoční mši z koled a zpívali ji nejen na půlnoční, ale po celé Vánoce v různých pražských kostelech.
    A druhá taková vzpomínka je tahle
    https://www.youtube.com/watch?v=GfltxaHFeT4
    Nemám ráda ten text začínající slovy „Hajej můj princi…“, tahle je daleko hezčí. Jen je jim v té ukázce dost špatně rozumět, bohužel

    1. Jé, Lído, úpně vidím obálku notové klavírní úpravy pro začátečníky tak z roku 1946. Modré elegantní psací litery z 18. století na bílém podkladu, W.A.Mozart Ukolébavka. A uvnitř tahle verze textu, který jsem co dítko sedmileté usilovně vřeštěla pod stromečkem za vlastnoručního klavírního doprovodu. Pak se komanči s důsledností hodnou lepší věci postarali o Ježíška i v takovémhle detailu a princ byl na světě.

    1. Jajka veze LJ od JJ pochutiny,co vyhrál….ten med s ořechy doporučuji k rozleželé nivě..nemá to společně chybu….

      1. Sharko, díky, už se olizujeme dopředu (já hned, chlapa si živě představuju, až to bude číst), jestli pánbůh dá (a babička s dědou děti pohlídají), tak tam dorazíme oba, jestli ne, tak aspoň jeden z nás.

        1. a ještě se moc těším na neděli do kostela, kde bude jen při osvětlení svíček zpívat Noel a mohla bych pokračovat i tu profláknutou Rybovku mám ráda. A ráda bych slyšela místní Canzonetu, jen to všechno stihnout. Vánoce nijak zvlášť neřeším i když jsem věřící, ale jen v sobě a ne pro okázalost. No prostě mě to nijak nebere, nemáme žádné malé děti.

    1. Cohena jsem měla ráda v jakékoliv písničce… (inlove) a máš pravdu, právě jeho Halleluja mám v playlistu jako nej:))

    2. mě se právě líbí jen od Cohena, jak to přejali ostatní,tak z toho udělali „odrhovačku“ ;(

      1. Bingo!!!!! Žádná verze přejatá se nedá poslouchat. Zvláště v podání žen mi to prostě nesedí!

        1. No, jedna žena to zpívá celkem pěkně, K. D. Lang (ale to moc žena není, že), líbí se mi i verze od Rufuse Wainwrighta nebo Jeffa Buckleyho, ten nám ji už ovšem nezazpívá. Nejvíc tu písničku zprofanovaly takové ty talentové soutěže, to bylo vesměs něco hrozného. Přitom je zajímavé, že když původně vyšla v leově originálu, nijak zvlášť nezaujala.

  11. Advent mám moc ráda. Vyrobili jsme s manželem rukou společnou adventní věnec. A pravidelně se díváme a přispíváme na adventní koncerty na ČT.

    A jaká hudba mě v době adventní oslovuje.
    Je to tahle koleda.
    Jako malé mi jí zpívala babička Marie.

    https://youtu.be/J_1VYHTtHQs

    1. Jedna z nejkrásnějších koled – bodejť, napsal ji Mistr Adam Michna z Otradovic – vzácný člověk.

    2. Míšo, tu taky miluju a tklivě jsem ji kvílívala už jako malá – maminka k tomu hrála na piáno a dělala, že neslyší, oč je moje snaha větší, než schopnost zpívat čistě:))

    1. Matyldo, Louskáček jsem viděla naposledy jako malá. Mám dojem, že bych to měla dohnat:)) Díky za odkaz!

      1. Byly jsme na něm v ND s vnučkou.
        Byl to ten klasický. Nádhera to byla a výprava úžasná.
        Mně se totiž nelíbí Louskáček s Myšákem.

  12. No, my jsme si loni na Štědrý den, když jsme přijeli ze zvonění a čekali na půlnoční, pouštěli jazz. Já nejsem věřící a proto advent prochází okolo mne. Asi bych neměla ani slavit ty Vánoce, ale já vlastně slavím jen ten Štědrý den, co jsem dospělá, sváteční dny trávím cestováním. Na půlnoční si chodím zazpívat koledy a potěšit naši paní farářku. Asi nejsvátečnější je zvonění v Kouřimi, mám tam svůj zvon a setkávání zvoníků při této příležitosti je nejen tradice.

    1. Taky nejsem věřící a přesto advent miluju. Pro mě je to čas těšení, očekávání a zklidnění (jo, vážně zuřivě neuklízím a nešílím). Včera jsem Kubovi říkala něco o tom, že nebude mít moc dárků pod stromečkem. A on mi řekl, že na tom mu už dávno nesejde. nejlepší je na Vánocích „ten klid, atmoška a to, že jsme spolu“. Letos je pro mě advent i doba Kaččiny lítosti, protože adventní neděle tráví na cestě a ne s námi. Včera si trpce stěžovala, že neuvidí rozsvěcení vánočního stromu, ale jela přímým autobusem, ne Studenťákem, a tak viděla, jak se v nějaké vesnici zrovna rozsvítil strom na návsi. Pak už to bylo lepší 🙂

    2. Inko, setkání zvoníků? 🙂 Nenapíšeš k tomu víc? Já jsem vlastně živé zvoníky vídala jen v Anglii…
      Jinak ani já nejsem věřící, ale nad adventem hodně přemýšlím – už proto, že o něm obvykle něco píšu. Letos jsem dokonce včas vyzdobila Dům. ne ještě vánočně, jen v tom očekávání 🙂 nejlepší bylo, že jsem nemohla najít adventní světýlka (to jsou u mě jen elektrické svícny a jedna řada světýlek do jídelny). Přitom jsem si pamatovala, že jsem je po loňských Vánocích zcela jasně připravila, abych je nehledala! No jo, ale tam, kde byly, je teď strojovna elektrárny, že… tak jsem psala Martinovi do Ameriky esemesku, kde jsou moje světýlka??? A věděl:))

      1. No, mohu se pokusit požádat Bimbouše o jakési foto, jinak filmík už má dlouho.
        V Kouřimi mají obrácené zvony jako v Rovensku, je to umění jimi zvonit a tak se tam moc často nezvoní. Ale na půlnoční (ta je v Kouřimi o desáté )se zazvoní, také na Štěpána a občas přes rok. Hlavní zvoník pan Růžička už je pán hodně v letech, ale stále čilý. No a protože kouřimští tolik lidí nemají, aby ušlapali oba zvony, jezdí tam zvoníci z Plaňan, Prahy, kamarádi, někdy i zvědavci. Je to taková malá soukromá oslava, i dárečky si dáváme. U nás se na půlnoční nezvoní, až na Nový rok

  13. Přeji všem krásný a klidný adventní čas…
    Co se týká hudby, nemám nějakou vysloveně oblíbenou, spíš mám pocit, že je teď vhodný čas na vážnou hudbu, obzvláště varhaní (a máš Dede pravdu, ani to největší pohodlí domova nevynahradí živý koncert, přičemž kostel k tomuto období i tak nějak patří…).

    1. Máš pravdu, Alčo, s tím koncertem. Jsem zvědavá, kam se my vypravíme letos. Někam určitě 🙂
      Když jsem ještě bydlela v Praze, měly jsme s maminkou nejradši koncerty u Sv. Jakuba – to je ten na Starém městě, kousek za Kotvou. A někdy jsem zaskočily k Nejsvětějšímu srdci na náměstí Jiřího z Poděbrad. Tam to bylo zase úplně jiné. Úplně! No srovnej si plnokrevné baroko s tímhle… 🙂 http://www.prague.eu/cs/objekt/mista/459/kostel-nejsvetejsiho-srdce-pane

      1. Do Sv. Jakuba jsem v mládí chodívala na Štěpána na Českou mši vánoční. To bývala krása!

      2. Přiznám se, že neznám interiér, ale klasická varhanní hudba mi sedí víc k baroku než k Plečnikovi… :o)

        1. No, kdybych byla potměšilá, tak bych řekla, že interiér je něco jako velmi hezká… tělocvična? 😀 No prostě je to velké, vzdušné, nebudí to až tak úctu a bázeň (jako barokní chrám), ale hudba tam nádherně zní.
          Jinak souhlasím – Vánoce mi hodně ladí s barokem, i s tím vesnickým:))

          1. Akustika je tam opravdu krásná, já se tam letos opět chystám zpívat „Rybovku“ a už se moc těším – tělocvična netělocvična. 🙂

    1. Vidíš Sharko, já věděla, proč se vás ptám – musím říct, že neznám ani tuhle pohádku ani koledy… 🙂 Dávám si úkol – podívat se na tuhle pohádku (angel)

      1. je na youtubu celá, on ten děj teda nic moc, všechno ti dopředu dojde… ale ta zimní krajina a právě tyhle dvě písničky… mne dostávají… vždyť zimní máme jinak jen Popelku a Anděla Páně.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN