Potřebuju si napsat, co mám koupit, než to zase zapomenu! Vždyť jsem tady na stole měla trhací bloček!?
Vím určitě, že někde v šuplíku spacího stolu mám několik bločků. Čtvercové, obdélníkové, linkované, bez linek i čtverečkované. Pravidelně se snažím nechat si aspoň jeden na stole, abych ho měla po ruce. Jenže pak na stůl pohodím pár učebnic, rozsypu několik papírů, postavím hrnek s kafem a pátrám.
Velmi užitečná jsou lepítka, když si potřebuji označit stránku v učebnici, časopisu nebo katalogu s kosmetikou – jenže než je najdu… Vím, že ty bločky a lepítka tam někde jsou, často jsou i barevné nebo s logem (dnes už třeba neexistující) firmy. A stejně jsou k nenalezení.
Uvažuju o zakoupení reflexně barevných lepítek. Viděla jsem je v obchodě, někdy mívají i neuvěřitelné tvary autíčka, srdíčka… ale k tomu jsem se zatím nedobrala, moje lepítka jsou konzervativně čtveratá nebo obdélníková a vejde se na ně i delší poznámka – ale mohla bych zkusit nový model 🙂
Dede: blok od kamarádky a bloček, který jsem dostala jako honorář:))
Pokud jde o bloky, jsem výrazně méně konzervativní. Ten poslední červený s bílými puntíky je prostě úžasný 🙂 Bloky používám hodně, mimo jiné na psaní článků. Obvykle píšu až pozdě večer pohodlně uhnízděná na pohovce a to mi jde s notebookem špatně.
Měla jsem úžasný blok, který měl na tvrdých deskách motiv vlčích máků (jak jinak), ale ten jsem už popsala. Věřte, že vzor je důležitý – musí se mi líbit, do takového bloku se hned jinak píše. Ten nový docela ujde, je na něm fotografie zeleného pobřeží u nějaké vody. Dovedla bych si představit onačejší, jenže česká papírnictví jaksi zázraky nenabízejí. A Hello Kitty nebo Spidermana bych fakt neunesla 🙂
Bloky a diáře mám hodně ráda. Používám je často, přestože většina lidí si dělá poznámky do mobilu nebo tabletu. Možná jsem staromódní, ale k mému životu patří pěkný diář a slušná propiska nebo pero (a onehdy jsem dostala od kamarádky dokonce propisku se svým jménem. To je skoro zázrak – Lenek jako by nasel, ale Leona se vyskytuje zřídkakdy).
A jednou si pořídím nový blok místo toho stařičkého kroužkového s vytrhanými listy, kde uchovávám recepty 🙂
Dede: A já ptám: Jak zapisujete vy? Kam píšete poznámky, upomínky, jaký používáte kalendář? Taky milujete návštěvy v dobře zásobeném papírnictví? Já ano a málokdy odolám nějakému nákupu, takže si voňavá papírnictví dávkuju:)) Co z papírenského zboží nejradši kupujete? A co nejvíc používáte?
Lidičky, moc milé povídání na tomto webu mi příjemně zkrátilo dnešní letní žhavé odpoledne. Také miluju návštěvy papírnictví, nejvíc propisky a bloky, bloky nejradši linkované, nejlépe do kabelky A6 se spirálou na boku a na psaní referátů A5 linkované také se spirálou na boku. Ty A5 s mnoha stránkami prodávají vždy před začátkem školního roku v LIDLu, ale musí se jít brzy, jsou brzy vyprodané. To jest obvykle začátkem srpna. A hezké bločky velikosti A6 a menší, nejradši linkované, ale hlavně s pevnými deskami a hezkým motivem teď používám do kabelky, píšu si na ně denně, co jsem ten den koupila a za kolik, zvyk z doby splácení půjček, a pak to přepisuji do velmi silného sešitu A5 linkovaného (spíš šité knihy), kde mám na každý měsíc položky – přibližně: jídlo (to bývá nejvíc peněz, drogérie, lékař, dary a výhody (např. různé poukázky na oběd, vítané peněžní dárky ap.), nechybí kolonka papírnictví (nedosahuje peněžních hodnot za potraviny, ale také bývá s četnými položkami) a zvlášť si eviduji ještě výdaje za tužky, to je další položka. Už jsem ve stadiu, kdy jsem hezké bločky a bloky A5 a menší dala do krabice (do 1 krabice A6, do druhé A5 a menší) a začínám je – dosud čisté a nasbírané za dlouhou dobu – postupně vybírat a vkládat do kabelky a využívat na stručné poznámky – kromě denních výdajů zapsání tel. čísla, doporučené knihy atd. Všichni moji známí už vědí, že pokud má v potřebné chvíli někdo u sebe tužku a papír, jsem to já… A v papírnictví se také musím hodně ovládat, abych jim to tam neskoupila všechno. Máme u nemocnice bezva papírnictví, kde je všeho opravdu velký výběr, i různých bloků… Ta paní papírnice v tom má viditelně zálibu. Vždy tam strávím aspoň hodinu a obvykle utratím na místě vše, co je v peněžence. Chodím tam tak 1x až 2x měsíčně a – regály, třeste se, když doma dojdou obálky nebo má někdo narozeniny a je rychle potřeba koupit nějaké přáníčko! Mějte se všichni hezky a těší mě s vámi komunikovat, milí milovníci papírnictví…
Dobré papírnictví je pro mě stejné lákadlo jako dobrá galanterie a metráž… a to jsem si včera koupila v Lidlu nějaké úžasné kreativní papíry, i když nevím, jestli je využiju 🙂
Papírnictví patří k mým nejoblíbenějším obchodům.Hezky to tam voní.Skoro nikdy odtud neodejdu s prázdnou.
Poznámky si zapisuji do kalendáře v mobilu a souběžně do papírového diáře.Pro jistotu.Jdu s dobou s šetřím papír.Přesto neodolám a občas si nějaký ten lepící bloček koupím.
Je to zajímavé, jak papír láká, co? Mám spárovaný kalendář v mobilu a v počítači a stejně mám ráda krásné sešitky:))
Na průmce jsme v Lipigenu,jak jsme městu říkali, tedy Lipníku nad Bečvou, na náměstí v podloubí ,kupovali 5dkg vlašáku a 1 rohlík, to byla mňamka, tenkrát. Anebo 1 makový loupák a k tomu 1 čokošku Kofilu, pořád tu chuť cítím.V cukrárně byla rakvička za 1 korunu 40 haléřů a na půl jsme kupovali slepovaný český perník uvnitř s marmeládou a k tomu rohlík, to byly zdravé svačinky.
Mléčné bary byly vyhlášené a Koruna v Praze a její koktejly, jó, to byly časy.Dneska by mohly rovnou prodávat éčka v sáčku a alergeny jako zákusek nebo maso rovnou se zdravou vodou z pramene a ke každém balení rozšmelcované kůže.
Šmánkote, kde to jsem ????? O den zpátky, jsem lama či co!!
Též se hlásím k milovnicím papírnictví, hlavně v dětství tam véélmi často směřovaly moje kroky po škole. Chodila jsem na ZDŠ do Štěpánské a kus vedle v Ječné bylo úžasné papírnictví, kam se chodilo pro vše, co žák potřeboval. Např. jsem tam kupovala nejen „násadku“ na pero, ale i do násadky zasunovací „špičky“ !!! Protože prvních pár let jsme je škole ještě namáčeli pera do inkoustových kalamářů (pí učitelka pravidelně dolévala). Těmi špičkami jsme nejen psali, ale take vdlabávali „bodliny“ z jablka, které se pak zase do vzniklých otvorů zasouvaly a vznikl „jablečný ježek“. Kdo si ještě tuhle dobu pamatuje?
Jinak já si nezapisuji vlastně nic, dělá to za mne manžel 🙂 Veškerá data objednávek (pravidelních i těch „navíc“) u lékaře, zubaře atd. mu hned hlásím a on zapisuje do svého diáře. Pak mi vždy včas den D připomene. Jak já nezapisuji nic, on pedantsky všechno – kdy co zaplatit, kdy vrátit knihy do knihovny, kdo nám přijde něco udělat kolem domu, kdy máme divadlo, další dávnku prášku pro Trixie (proti srdečnímu červu) – prostě všechno. Je na něho v tomto směru dokonalé spolehnutí a já si tím pádem těmito „zbytečnostmi“ nemusím zatěžovat svoji hlavinku :))
Seznam co koupit píšeme na kousky starých papírů. To jsem zavedla já, byla jsem na to tak zvyklá z domova. Tatínek i maminka nosili z práce staré papíry, určené na výhazov, kde druhá strana byla čistá. Jako děti jsme si na ně malovaly. Některé jsme ale rozřezali na polovinu a čtvrtky a psali na ně jak nákup, tak oznámení (leželo vždy na stole v obýváku), kam kdo z rodiny šel, kdy se vrátí, maminka pro nás nechávala vzkazy(nebo připomínala), kam máme zajít, co kde vyzvednout. A stejně používáme papíry zde, když se třeba nepovede něco vytisknout apod. – je škoda tento stále „použitelný“ arch jen tak vyhodit. Ovšem problém je, že hromádka nastříhaných papírů narůstá rychleji, než jejic spotřeba.
Deníčky, diáře a různé bločky jsem si nikdy nevedla. Mám ale malý zelený zápisníček „Zpěvníček“, kam jsem si na ZDŠ zapisovala tiskacím písmem slova písniček a k některým přidala i „umělecké“ obrázky. No zapsala jsem jich tam jen několik, pak mě to asi přestalo bavit. Když už si sama pro sebe musím něco zapsat, tak na kus papíru, který šoupnu do peněženky, tam je největší jistota, že ho nezašantročím.
Můj problém je kapesní telefonní seznam. Mám ho ještě z doby za svobodna, je maličký černý. Hřbet se pomalu rozpadá, jsou do něho zasunuté různé nalepovací adresy (tak jsem je během let hromadila a nenašla čas přepsat), několik malých složených papírků navíc, jak určité písmeno už mělo všechny řádky zaplněné. Takže adresář už drží pohromadě gumička. Mám už roky dva nové, krásné, malé (jeden s malbou na obalu, druhý kožený), ale jaksi nejsem schopná ho přepsat, ač už mockrát jsem se k tomu přemlouvala. Asi proto, že adresář už používám málo (e-maily, tf)a přepsání není akutní. Hodně adres a tf. čísel, která tam mám už buď dávno neplatí, nebo jsem s těmi lidmi ztratila kontakt. Ale jsou tam i lidé, kteří už zemřeli a kdybych je v novém adresáří vynechala, přišlo by mi to, jakobych na ně zapomněla, vymazala je ze života. A tak vždy, když adresář přeci jen otevřu, prolistuji ho a vybavuji si všechny ty, kteří tam jsou zapsaní – živí i mrtví. Takže vlastně vím, že ho asi nikdy nepřepíšu, ať by byly nové adresáře sebekrásnější.
Jé, to je hezké s tím adresářem.
Maričko, víš, že mám taky takový adresáříček? Ta zdrobnělina je na místě, je to snad ten nejmenší formát. Taky je slepovanej a vyspravovanej… většina údajů už nefunguje… ale mám ho ze stejného důvodu jako ty (inlove)
Bločky všeho druhu miluju a něco i používám, teď už méně, spíše ty lepky a papírky. Co je splněno,okamžitě trhám a vyhazuji do přidruženého malého odpadkáče na papírky, pak jdou do tříděného odpadu. Ponechávám malý odpadkáč na stolku, protože někdy tam i něco zpětně hledám :-)) ALE! mám jednu obrovskou neřest! Na všechna jednání se velmi pečlivě a široce připravuji, vše vzorně uložím do nějakých úžasných desek či složek atd.spolu s různými papíry,třeba z katastru atd.,očísluji,udělám legendu a to vše si přichystám k okamžitém převzetí při odchodu a pak,pak to úspěšně zapomenu doma,dříve v kanclu. Kolikrát já se už vracela a těch nervů asi mám na to v hlavě nějaký blok a mozek si myslí, že když proběhla příprava, že to může dát do šuplíku jako hotovo. No,jo ale šuplík pak zůstane uzavřen.Naštěstí dobrá příprava zůstává dost v hlavě, někdy mně to zachránilo.
Papírky mám růžové,žluté, zelené i bílé,bloky malé i velké a taky diář a malý kapesní, kam si zapisuji okamžité pohnutky a nápady, které chci uskutečnit neb moje roztěkaná mysl je schopna vše zapomenout. Tož tak. Jo, jinak mám nasysleno vše z bývalé práce,návštěva papírníctví, dříve NARPY je nežádoucí, stačí jednou za rok,když tam musím pro šatnové bločky na tombolu, jsou červené,modré,žluté,šedé, bílé, no to je něco :-))) a něco se musí jasně přikoupit. 🙂
Jenny, nemluv o provaze v domě oběšencově 🙂 Vzorně udělaná příprava do hodiny mockrát zůstala doma 🙂 Ovšem fakt je, že nad zmeškaným překladem nikdo neplakal, všichni byli rádi, že testík není- a to prosím v jazykovce známky nejsou! :)))
Ach jo 🙂 🙂
Mé pokusy o napsání nákupu končí většinou ztracením papírku. Následuje zapomenutí půlky nákupu, protože když jsem si to napsala, pustila jsem to z hlavy. Takže nepíšu, aspoň trénuju šedou mozkovou.
Doktory a podobné občasné povinnosti si pro jistotu poznamenám do mobilu, ale většinou si vzpomenu i bez toho. Pravda, není jich, naštěstí, moc. Diář jsem nikdy nevedla, moje práce to nevyžadovala.
V papírnictví se nevyskytuju nijak často. Jediné, čemu občas neodolám, je pěkné album na fotky.
Takže koukám, že dnes jsem tu v menšině. (chuckle)
Tak pěkné album na fotky mě už míjí. Fotky jsou zazálohované elektronicky a jinak jsem už vyzkoušela fotoknihu.
Do papírnictví nesmím, protože tam chci úplně všechno.
A jak to tam voní!
Ovšem poznámky a seznamy si píšu na staré obálky, které důsledně a spolehlivě ihned ztratím.
Ano, Abyt, obalky jsou taky muj system. Priznavam, ze nefunguje nejlip. V praci jsem musela byt zorganizovana, tak doma jsem to flakala.
Zluta lepitka ruznych velikosti – to bylo taky v praci moje. Jednak jsem jimi mela oblepenou PC obrazovku, ale vyuzivala I jinak. Pripominky na a ve spisovych slozkach, poznamky na originalnich dokumentech, atd. AAz jsem si rikala, co bych bez nich delala.
Kdo je okouzlen papirnictvim, je prednosta. Notysky, tuzky, propisky, umelecke potreby. Ja jsem to jako decko mela taky rada, ale na Cheta nemam.
Každej máme něco 🙂
Papírnictví je velmi hezké a neškodné hobby.Mám ráda Chetta. 🙂
No jasně, Tebe taky :-))
Papírnictví je asi hodně milováno, i já tam ráda chodila a chodím, i moje dcera to jako holčička milovala a když jsem se jí tenkrát ptala proč, tak říkala, že to tam tak krásně voní…
Taky mám doma pár zápisníčků, jsou krásné a neposkvrněné ani čárkou.
Ale stejně, nebo možná i o kousek víc, oblibuju domácí potřeby. Všelijaký mističky, hrnečky, cedníčky a kdoví jaká udělátka, to mě prostě fascinuje.
Já nemohu jít do domácích potřeb neboť určitě něco potřebuju bez čeho nemůžu být. Alespoň pár talířků nebo nějakou mističku, zvláště když nejsou moc drahé 🙂
Pokud jde o mističky, sháněla jsem keramické mističky náležité velikosti, co se dají strčit do mikrovlnky- pro psy… 🙂
Marusko, ja se taky domacim potrebam musim vyhybat velkym obloukem.
Abych byla tematická – tak jsem se vrátila z papírnictví! Bylo nutno zakoupiti obálky s okýnkama … sice jsem se probírala těma notýskama, co tam měli (zvlášť mne zaujaly ty ve velikosti 7 x 5 cm v tuhé vazbě s gumou, aby se neotevíraly – fakt nevím, na co jsou takové miniatury vhodné?! – snad do večerní kabelky?!), ale odolala jsem a nezakoupila! Jsem geroj!!!
Jo – a s Terkou do papíráku už nejdu! Zamilovala se do omalovánek a přes obyč pastelky přešla na akvarelky! To byste nevěřili, jak rychle mizí peníze z peněženky – za pár barevných tužek (tmi) !
Je už velká, tak ať si nakupuje sama 😉 .
Když ve dvou se to lépe táhne i při nakupování (rofl) (rofl) – ono nejde jenom o ty peníze (i když taky (chuckle) ), ale o ten čas tam strávený – to je přemýšlení a dumání, jestli hnědá tahle nebo támhleta nebo radši tuhleta (nebo všecky).
Navíc akvarelové pastelky se vymalují rychleji než ty obyčejné- to sis taky všimla?
Myslím, že dnes patřím kamsi k Dalmi a Ri 🙂 Vše potřebné zapisuju do google kalendáře, který mi kvete na mobilu i v počítači a protože se připomíná i do mailu, jsou poznámky dohledatelné i při kolapsu jednoho ze zařízení. Proti čemu jsem zatím bezmocná je chvíle, kdy zapomenu tu poznámku udělat 😀
Což ovšem neznamená, že bych neměla slabost pro krásné zápisníky… jenže zůstávají prázdné. Výjimku má ten na větší z těch, co jsou dnes na obrázcích – ten jsem dostala od Dalmi a po letech, kdy byl prázdný, jsem tam začala srdnatě zapisovat poznámky k divadlu. Jenže nakonec stejně všechno sepisuju na počítači (musím to tisknout po ostatní, tam blok nepomůže), tak jsou popsané jen asi čtyři stránky. No a pak jsem za poslední přednášku dostala úžasný blok, je to vlastně návštěvní kniha:)) Design je jako u toho malého bločku a tam asi nebudu mít odvahu ani čárnout, tak je to hezká věc! (A moje písmo je příšerné)
Ale přesto mám barevné papírky na stole a občas je použiju. Jen ty kuchyňské se mi pořád někam schovávají:)) Lepítka nepoužívám.
Zato bych nemohla fungovat bez kuchyňské tabule – křídou píšu všechno, co je třeba a než jedu do obchodu (pokud nezapomenu:)) tak si tabuli vyfotím mobilem… 😛
dede přesně tohle dělám taky! magnetická tabule na ledničce na psaní nákupu, a pak si to vyfotím
Já fotím papírek 😀
Lepítka a trhací papírky používám jenom jako připomenutí. V práci jsem si je lepila na rám monitoru 😉 . Jinak poznámky a úkoly jsem si zapisovala do velkého diáře (ten býval dočmáraný 🙂 ), protože jak kdysi pravil můj bývalý šéf: „VOLNÝ LIST PAPÍRU JE HROB VELITELE!“ A měl pravdu, papírky se vždy dají někam založit, nebo zapadnou do škvír a jako výmluva, že: „Tady jsem to měla napsané, jejda ono to někam zapadlo!“ je potom dost trapná.
Do papírnictví také ráda chodím a ještě raději do papírnické části obchodů s kreativními potřebami. Tam je různých papírů k mání!!!
Kreativní potřeby jsou neuvěřitelná záležitost.
V papírnictví si připadám jako v Aladinově jeskyni (rofl) – jak já ráda chodím nakupovat věci do kanceláře, vždycky se tam „náhodou“ ocitne nějaké pero (píšu plnícím), zlatá ficka (jak říkaly mé malé neteře) nebo barevné bločky …
Jinak na poznámky používám převážně bločky (buď lepící nebo barevné ze špalíčku s volnými lístky) – Jenda využívá použité dopisní obálky, holt je víc šetřivý (rofl) . Poznámky, vážící se k nějakému datu, píšu do stolního kalendáře v práci (dnes tam mám 16.00 hod klempíř). Sešitky či deníčky nemám.
Taky se pleskám po rukách- ale občas se holt netrefím a něco si donesu domů 🙂 Onehdy to byla obyčejná tužka ve velmi staromódním designu, tmavě zelená se zlatým- stála jako pět jiných obyčejných tužek, ale je nádherná 🙂
Ach ano, odolat tužkám je těžké. Mám slabost i pro pastelky 😛 (rofl)
Papírnictví jsme milovala už jako malá. Jak já jsem se těšila, až tam na konci prázdnin půjdeme s maminkou. A já si budu moc vybrat pero, pastelky a možná i penál.
Diař používám, bez něho bych půl věcí zapomněla. A navíc jsem velký plánovač.
Letos mám vínový s motivem kočky.
Věci na nákup si zapisuju na lístečky z bločků.
S kočkou ? Ach 🙂
Matyldo tenhle
http://www.zuriel.cz/images/generic/detail/157137-tydenni-diar-s-kockami.jpg
Já jsem silně staromódní, takže vše zapisuji do kalendáře v práci -abych potom doma nevěděla, co který den mám. Nesplněné úkoly mám v bloku pod rukou a barevně vyvedeno. Vůbec stále ráda píšu rukou. Každý rok mám jeden diář, který s sebou nosím na veškeré porady a jednání.
Papírnictví mám ráda, ale galanterii ještě raději. Loni jsme starším vnučkám nabídli, aby si přály co chtějí k narozeninám. Vladěnka chtěla lávovou lampu červenou, tu jsme sháněli pomalu měsíc. Klára si přála jít nakupovat do papírnictví bez maminky s dědou. Asi si to oba užili, spokojenost byla veliká
lávovou lampu měsíc? To má nějakou extra? U nás je mají běžně,jak na svíčku , tak eletrický i s ledkama..
Ježiš takovou tu co se čtyři hodiny rozehřívá a potom tam cestují takové ty bubliny, asi to není lávová, prostě musela mít přesně tudlenctu a navíc červenou!
žes neřekla,ty maj vedle našeho baráku v tom krámě na Pergole..všechny možný barvy a různý velikosti 😀
ale jo,asi lávový, já si je zaměnila za solný….ale ty tam maj taky:-D
Galanterie a metráž jsou místa, kde páchám smrtelné hříchy 🙂
Inko, to je bezvadně vymyšlenej dárek – s dědou do papírnictví! (inlove)
Bloky a lepiace karticky pouzivam rada. Dolezite zaznamy a terminy pisem priamo do kalendara. Do mobilu nepisem nic, pretoze medzi moje „speciality“ patri zabudat dobit bateriu. No a ked mobil nema „stavu“, k informaciam sa nedostanete 🙁 .
Raz som videla cast zo serialu Outer Limits. Boli to absurdne, casto katastroficke pribehy, postavene na myslienke: Co by sa stalo, keby… Tato cast sa zaoberala myslienkou, co by sa stalo, keby v pretechnizovanom velkomeste vypadla elektrina. Vysledky boli katastrofalne.
Do papiernictva chodim len zriedka, pretoze sa zakazdym musim krotit, aby som „fsetko“ nevykupila 🙂 .
No, bez elektřiny je to hodně na houby.
Oh, bločky, kalendáříky, lepítka, lepky zvaná, to je moje vášeň. V papírnictví bych koupila všechno. Včetně pastelek, propisek… Ale mám toho doma dost, protože to prostě nepoužívám. Kochám se krásným diářem, ale není v něm nic. Už jsem se dopracovala do stavu: co mobil neví, to neexistuje. Tak teda doufám, že mobil ví všechno a bločky mám jen pro radost.
A který papírenský výrobek používám nejčastěji? Hihihi. Hádej co mě napadlo jako první 😀
ten několikavrstvý,co se i přes ty vrstvy protrhne???
Musím napsat ještě z domova, protože v práci mě to nepustí a doma budu až večer. Miluju sešity, mám jich několik, Jeden hezčí než druhý. A pak je mi líto do nich psát. Já vlastně vůbec nejsem psavá. Diáře si kupuji Moleskine nebo Paperblanks. A pak do nich nepíšu, protože si termín dávám do telefonu. Naposledy jsem si koupila sešit s vyšívanými deskami. Nádhera. Asi do něho nebudu nic psát 🙂
Dalmi, to ty mě inspirovala, když jsi popisovala papírnictví v Drážďanech. To bych někdy ráda viděla 🙂
AD „Nádhera. Asi do něho nebudu nic psát.“
Dalmi, ty jsi úplně jako já (teda aspoň v tomto ohledu). Jak já se ráda prohrabuju v papíráku v různých sešitech a deníčcích a diářících a obdivuju jejich provedení … ale už odolávám v jejich nákupu, neb dopadnou stejně – je mi líto je znehodnotit tím, že je popíšu (rofl) … taky se jich doma pár najde, čistých jako – jako nepopsaný list papíru (chuckle)
Ano Ygo, jsem na to s tím nepsaním stejně:))
také si píšu poznámky co mám koupit ale potom je v 99 případech nechám doma na stole a nakupuji zpaměti. Většinou přinesu všechno až na jednu z důležitých věcí, tu pak připisuju do dalšího nákupního seznamu. Tak napotřetí se strefím a
přinesu to a zase nepřinesu něco jiného (fubar).
Spací sůl tedy mám pbčas taky. (inlove)
Maruško, tvoje poznámka o spací soli mi přivodila velké zamyšlení 🙂
Matyldo, to mám za to, že jsem si chtěla po ránu do někoho rýpnout. Mám si zamést nejdřív před svým prahem /neboli po sobě číst/
U nadpisu jsem si chvilku myslela,že Beda napsala článek. Protože ona ekonomičnost a využití lípacích papírků dovádí,co se týče popsání,k dokonalosti. Podezírám ji,že umí psát i na ten kousek,co fakt lepí 😀
Do papírnictví chodím ráda. Voní mi to tam. Poznánky si dělám do tenkého úzkého diáře nebo do stolního kalendáře. A na lípačky. Bloky už dávno nepoužívám, leda na zapisování u karet nebo jiných společenských her. Sebou je v kabelce netahám.
Deníček jsme měla na zámeček. Je v něm popsaná jen ta první stránka – Milý deníčku,budu si do Tebe psát .. no,vlastně pořád to tak může být..asi bych tam měla dopsat – někdy nebo až budu mít čas..a možná místo aktuálního dění, budu sepisovat Paměti 😀
V pubertě jsme měla deníček s deskami z čínského brokátu, kam jsme si psala zajímavé citáty. No, dlouho mi to nevydrželo, ale zas je to zajímavý artefakt mého tehdejšího vkusu 🙂
ty taky? ještě ho mám v šupliku,nepopsanej a druhej byl adresář, ten je plnej….
Ano Matyldo, – zajímavý artefakt mého tehdejšího vkusu – můj taky, a navíc doznávám, že byl tmavě růžový. Éch, a to jsem už v pubertě nebyla.
Já jsem vnější stránku věci asi teda nikdy moc neřešila: deníček v pubertě jsem začala psát do obyčejného červeného sešitku formátu A6. Zato jsem tak konzervativní, že se téhle barvy a velikosti držím dodnes. 🙂
(Ne, dávno už nepíšu věci typu „nebavím se s kamarádkou,“ nebo „ON se na mě dnes dokonce podíval.“ Ale občas si zapíšu, jak se máme a co se za posledních pár měsíců událo v rodině či okolí. Jeden sešitek mám teď cca na dva až tři roky.)
Hihi mohu potvrdit. Jednou jsem si potřebovala u Bedy něco zapsat v době, kdy jsem neměla počítač a pak už ani tablet. Dovolila jsem si vzít papírek velikosti 10×10 cm, poznamenat si, co jsem potřebovala a když jsem sahala po druhém na další poznámku málem jsem dostala přes prsty. To bylo divení, že se mi to nevejde na ten jeden! Prý píšu moc velká písmenka. Když jsem pak viděla Bediny poznámky, nedivila jsem se. Na blízko vidím dobře, ale ty její blechy se nedaly rozluštit.
no Karolíno!!!!! přece šetřím naše lesy, ne?? 😀
hm, přemýšlím jestli jsem si já sama někdy vzala najednou víc než jeden papírek… ano, mám jich na stole dostatek, už leta mi stojí na stole takový ten kvádřík a vlastně skoro nechápu, když někdo nic takového nemá – každý si přece aspoň občas potřebuje něco zapsat!!
asi by to muselo být na opravdu nějaké zcela různé věci, které si případně pak ponesu v kapse na úplně jiná místa a jiné příležitosti, jinak to napíšu najeden (a přiznám se teda, že mi to přijde zcela logické, absolutně nechápu proč bych měla brát dva 😛 )
něco jsem tu předělávala v počítači a ono mě to všude odhlásilo – takže pro Karolínu jsem to psala já, Beda
leta mi stojí kvádřík…ty Bedo, kolik let ho tam máš a kolik papírků jsi z něj utrhla???
😀
Asi jsem jich spotřebovala víc za těch pár návštěv než Beda za celá léta, co jí tam leží.
Matyldo, já používám na poznámky google keep, je to jednoduché a synchronizované, takže ať už držím v ruce phone, tablet nebo jsem na laptopu nebo počítači, mám všechny poznámky po ruce. A když mě cosi napadne co bych si mohla poznamenat, tak to můžu hned udělat, to je důležité, protože to během několika vteřin klidně zapomenu.
Mně je to nějak proti srsti. Navíc do diáře píšu hodně, nejen poznámky typu „Zubař 9,30“, ale taky co jsme s kým v hodině dělala, co jsme mu zadala a tak, což znamená denně dost záznamů a pro mě je jednodušší je čmárat do diáře. Mám speciální velikost, tzv. kabelkovou, kdy ale na každý den potřebuju jeden list. Zrovna v téhle velikosti mají snad nejmenší výběr, ale dá se.
Ahoj. jsem tu dnes první, tedy za sebe shrnu: bloky ani lepítka na poznámky nepoužívám,protože papírky většinou omylem likviduji, takže mi stejně jsou na nic. Nákupy a další důležité- třeba lékařské kontroly a data zapisuju rovnou do visacího týdenního kalendáře, který mám stále na očích a pravidelně v neděli utrhnu starý týden, abych měla hned na očích vše, co mne v dalším týdnu očekává. Na nákup ní seznamy recyklujeme krabičky od nejrůznějších čajů,kterých vypijeme docela dost.Skoro každou dopotřebovanou papírovou krabičku hned roztrhám na kartičky, jejichž zásobu stále doplňuju.My totiž piejem víc čaje pytlíčkové, jen roibos kupujem sypaný v sáčku. A pokud se vyskytne něco opravdu důležitého, na co nesmím fakt zapomenout, tak to datum i s připomínkou , čeho se týká, píšu výraznou barvou i písmem na velkou kartičku, kterou hned připíchnu na kousek polystyrénu, co právě slouží jako připomínkovník a záznamník zároveň. Na lednici místo nemám, jelikož dveře i bok ledničky okupují fotografie naší vnučky Adély a její kresbičky,. Jsem asi potrefená svým dřívějším povoláním, ale nejsem zas šílená jako otec v Pelíšcích. Nyní na mé pidinástěnce visí připomínka brzké technické kontroly našeho červeného warťáska Červenáčka.Kdykoli se však vyskytne jakákoli mimořádnost, např.složenka,kterou neplatíme sporožirem, hned ji vyvěsím pěkně všem na oči, abych na zaplacení nezapomněla. A po zaplacení přes internet hned na ten papír popznamenávám i datum uskutečněné platby, aby nedošlo k dvojité platbě. Už dávno do práce nechodím, noťas nevlastním, do mobilu neznamenám nic, protože tam bych mohla všechna data zmizet. Jedině na záznamy telefonních čísel používám fakt letitý malinký papírový záznamník telefonického spojení.Pamatuju se velmi dobře situaci, kdy jsem neměla skoro nic, protože nejdříve odešel jeden mobil stářím, druhý jsem vyprala s kalhotami , pak klekl i pc.Záznamy si dělám současně a na několik různých míst. ale třeba pin a přihlašovací data v bance jsem musela natlouct i do své děravé paměti. Jsou tam naštěstí dosud. Ale byla to fuška. Onehdy jsem ale slyšela v rádiu jednu vážně rozumnou radu, která by mohla zabránit vysátí konta, kdyby vám zloděj zcizil kartu. Tu radu uveřejnil kriminální policajt a zněla hodně rozumně. Přiznám , že zatím jsem to nevyzkoušela.Prý je docla dobré zabezpečit se proti zloději tak, že se přímo na platební kartu poznamenázcela nesmyslný pin pro případ, že by mi odcizenou ka tu chtěl někdo vysát. Kdo podobné karty vlastní, ví, že v bankomatu se může člověk splést jen jednou, protože při dalším špatném a neplatném pokusu bankomat tu platební kartu doslova zhltne a nevydá zpět.Smůla bude ale v tom, že tyhle pořady jistě poslouchají i někteří zlodějíčci, takže by nemusela fungovat dlouho a nejlépe.. Je lepší, když si člověk „sežranou „kartu musí vyzdvihnout v bance nebo na její pobočce,nežli kdyby ji musel složitě zablokovávat a pak řešit další nepříjemnosti. Tahle rada s falešným záznamem pinu přímo na kartě je snad lepší pojistka proti krádeži.Možná, že většina kapsářů hned zkusí ten falešný pin použít.Zatím ještě s tím falešným pinem přímo na kartě trochu váhám. Snad ten kriminální policajt dobře věděl, o čem to vlastně hovoří.
Lenko, ale není u bankomatu víc pokusů? To by pak ta léčka stejně vyčerpala jen jeden z nich… I když i to se asi počítá.
Dede, ten nápad nebyl z mé hlavy, ale fakt si nepamatuju, kolik špatných pokusů bych mohla mít. Raději jsem to nikdy nezkusila.Taky vídám spěchající lidičky, kteří čekají, až od bankomatu odejdu,ale tím se nedám rozhodit, jelikož sežrání karty bankomatem riskovat nechci. O těch pokusech by věděla jistě nejlíp zana. Já to ještě nezkusila a na kartě falešný pin popznamenaný nemám. Ten kriminalista to dával jako jednu z možností, jak se vysátí konta přes ukradenou kartu lze taky trochu bránit.Myslím si, že aspoň nějaká chabšější ocharana tím vzniknout může.Lepší něco, nežli vůbec nic.Bohužel, zloději už takto prostí a naivní hlupáci taky dávno nejsou.
mám pocit, že ty pokusy jsou tři, mně se to jednou stalo při nakupování, ale tam nehrozilo, že mi kartu sebere prodavačka, jen že se zablokuje (karta), ale jak je to u bankomatu, to nevím.
Neviem, ako v Cesku, ale u nas 3 pokusy .
V papírnictví miluju všechno. V práci používám papírový blok A4 linkovaný s vazbou po straně (s rozkoší škrtám splněné úkoly) a žluté PostIt (ty mám i na počítači, mám ráda ten efekt, když je vyhodím do koše).
Oblepuješ monitor kolem dokola? Dělám to s oblibou, ovšem systematika Mušketýra to dohání k šílenství 🙂
z toho bych šílela i já (chuckle)
Neoblepuju, mám takový prográmek,který vytvoří žlutý „papírek“ přímo na monitoru. Když ho pak „hodíš do koše“, tak se zatočí dokola a zmizí, lze nastavit i zvukový efekt.
Nooo, ale nešustí. prostě není papírovej 🙂