Vešla jsem z mrazivé zimy do Domu a dýchlo na mě přívětivé teplo. Dávám vařit vodu na čaj, namažu si krajíček chleba a bezmyšlenkovitě si říkám – není nad teplo domova! Přiložím do kamen a sedám si k počítači. Teplo domova mi ale pořád nejde z hlavy. Tentokrát ale kvůli tomu druhému, důležitějšímu významu.
Nedávno jsem slyšela na DVTV rozhovor s Danielou Kovářovou, právničkou specializující se na rodinné právo. Ve své profesi se zabývá spíš těmi vztahy, které se rozpadají, takže není divu, že došla k dnes už možná překvapivým názorům.
Podle ní – ve velmi hrubé zkratce – ztratily současné mladé ženy umění pečovat, umění vytvářet teplo domova, takže muži nemají důvod se ženit. A život v nesezdaném páru je pro ženy i pro případné děti mnohem rizikovější než pro muže. Takže děvčata by se prostě měla víc snažit vytvářet teplo domova.
Přemýšlím, co by vlastně ženy měly dělat? Víc uklízet? Vařit? Usmívat se? Nosit svému nejdražšímu pantofle? Ano, hezké a příjemné prostředí je doma důležité. Jenže k čemu bude krásný naklizený byt, kde budou žít k sobě lhostejní nebo dokonce nevraživí partneři?
Principem toho opravdového tepla domova jsou totiž láska, laskavost a převládající pohoda. Fungují zde malé věty, reprezentující zájem a sdílení. Je to místo, kde se člověk může zotavit, když mu svět ukazuje nevlídnou tvář.
Jenže něco takového žena nikdy nemůže zařídit sama! Na teple domova musejí pracovat oba, žena i muž – péčí, respektem a láskou. Vyžehlené košile a upečená bábovka jsou jen vnějším vyjádřením ženy, na které však musí navazovat i nějaké vnější vyjádření muže, ať už je to cokoliv.
O teplo domova – stejně jako o květiny – je navíc potřeba stále pečovat. Občas nakypřit půdu drobným dárkem, zalít něžností a každodenně zahřívat úsměvem a milým slovem.
Vstala jsem od počítače, protáhla se a spokojeně si sama pro sebe kývla. Ano, teplo domova u nás funguje – v obou směrech. Jen nesmíme zapomínat přikládat do kamen:))
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2016
A tak se dnes ptám: V čem podle vás spočívá onen přenesený význam výrazu „teplo domova“? Máte dojem, že některé dnešní děvčata a mladé ženy ztrácejí cit pro vytváření domova? Myslíte, že skutečně platí, že muž je ten, kdo se obvykle vyhýbá sňatku ve prospěch volného soužití? Co byste poradili své dceři – synovi, než vstoupí do manželství, aby jim soužití vydrželo?:))
inko, tak to tedy zas nepotvrdím, protože naše Dcera věrka, ač už bude maminou dvojnásobnou, stále má svoje příjmení zasvobodna, vdáva se zatím nebude,protože to její partner a táta obou jejich dětí se fakt do ženěnínehrne.. No, a náš příklad je asi na nic .
Já to nevidím jako dogma, ale tak nějak mám pocit, že když jsou v tom vztahu děti, měl by být nějak “ posvěcen „. Není to jen o tom papíru. Je to i o dobré či chybějící dobré vůli. Slušní lidé se dokáží při rozchodu dohodnout, když to nejde, tak alespoň ten soud snad něco málo – u nás teda fakt haha – zmůže. To teplo domovo ten papír neumí, to umí jen lidé
Spolu 22 let, manželé 15, dětem je 5,5 roku.
Jestli úřední papír nic neznamená, co Vám brání si ho pořídit?
Jsem pro manželství.
pocit že jsou to vyhozené peníze a divadýlko pro publikum. Možná jednou třeba změníme názor… zatím 4,5 roku.
Jde to udělat bez divadýlka a bez vyhozených peněz jen ve čtyřech 😉
Presne tak to urobil môj brat so švagrinou, nemali kde bývať, dom (vtedy ešte ruina po švagrininých prarodičoch) bol ešte len v pláne, na rozhadzovanie nebolo. Vybavili to len so svedkami (natlačila som do toho sesternicu, keďže ja ako svedok zjavne nosím smolu) a potom sme v jednoizbáku u švagrininej mamy pojedli kačko-lokšo-zélo, pripili novomanželom jedným šampusom a bolo vybavené. A keď sme išli krstiť moju neterku Kiku, boli sme zapísať termín na fare a keď sa farár brata a švagrinej spýtal „…a dátum svadby?“ obaja jak jeden muž pozreli na mňa! No, spoločnými silami sme ten dátum dali dokopy… (chuckle)
Hanko, takhle dlouhatánské jméno nemá vůbec nikdo jiný, jsi oficiální vítěz této minisoutěže. Já jsem bývala Vendulka Leskovjanová, teď jsem Wendy Glover, tak na písmenka jsem si nepolepšila, ale já jsem šťastná, že jsem vdaná. A hlavně si myslím, že oba jsme spolu šťastní, a na názor té paní co jí Dede cituje, moc nedbám. Já mám doma vcelku uklizeno, tak jak to s prací na plný úvazek a posledním rokem na universitě zvládám, nakupuju, peru, vařím, ale v podstatě si kolikrát říkám, že to dělám pro sebe, vím, že Chris to v podstatě vůbec nepozná jestli jsem celý den uklízela nebo ne. Domácími pracemi se teplo domova nevytváří, pokud to nezajde až moc daleko, rozhodně měanžel nemiluje proto, jak dobře drhnu podlahy.
tohle mělo být dole
Tak teplo domova mám moc ráda a vím co pro mne znamená mít takový domov,jaký mám. Není vždy ejchuchu, někdy je i zle ale všechno jde, když si to člověk srovná v sobě.
Zdá se mi, že dnes to tak nějak funguje zvláštně.Máš dírku na ponožce či tričku, šup s tím do koše, koupí se nové, staré se odloží a je to.Možnost výběru je bohatá, pokud mají muži prachy a ženy jsou krásné. Výběr je pak posunut do možnosti další jednoduché nabídky. My ostatní 🙂 musíme na vztazích pracovat a nevzdávat se při prvních či dalších mracích,stejně líp nebude. 🙂 Je vyzkoumáno, že se nedá žít s psychopaty (patří k nim i narcisové),alkoholiky a hysteriky, to je pak složité ale ti taky netvoří teplo domova. (inlove) A někdy je líp se zvířátkama a to, že jsou nepořádná jim rádi odpustíme.
My jsme se ale vlastně odchýlili od tématu, otázka nezněla, jestli na to „teplo domova“ mít nebo nemít papír. 🙂
Nezdá se mi, z okolí, že by muži nebo ženy o teplo domova nestáli nebo ho neuměli vytvářet. Jen s tím vytvářením začínáme většinou později než naši rodiče. Do třicítky máme většinou „dost času“ a pak nám dochází, jak ten čas plyne rychle a že je nejvyšší čas s tím „něco“ dělat. 🙂 A jak už jsem psala níže, z mého okruhu kamarádů a bližších známých, kteří mají děti, je sezdaná zhruba polovina, ale naprostá většina jako rodina funguje. Včetně toho, že i tatínkové se hodně starají, o děti i o domácnost. Je nám lehce přes třicet a děti máme většinou dost malé, tak uvidíme, jak to s námi a s tou statistikou bude vypadat za deset nebo za dvacet let…
Osobne si myslím, že dnešný trend toho, že ženám až okolo 30 „dochádza“, že by mali začať riešiť rodinu, je spôsobený práve tou neochotou mužov sa ženiť – ono si to tie dievčatá dokážu spočítať a tiež sa radšej najprv zabezpečia po finančnej a materiálnej stránke.
Je jasné, že když to nefunguje, tak se dá utéct i z manželství s papírem. Ale aspoň je tam určitá právní ochrana. I kdyby to někdy nefungovalo, vždycky je tam pocit, že mám aspoň nějakou šanci! Mimochodem, v širší rodině vidím, jak klesá ochota lidí se dohodnout a něco řešit. Rozvody jsou časté a všichni tvrdí, že „rozvádějí se všichni, tak co“. Jenže ono to vždycky poznamená děti. Je rozdíl mezi děckem z nerozvedené a rozvedené rodiny, vždycky mu to udělá jizvu na duši, která už nikdy nejde odstranit.
Teplo domova je právě to, že chodím někam, kde se cítím dobře a bezpečně, kde rodiče vytváří dětem láskyplný domov a sobě navzájem příjemné prostředí, kam stojí za to se vracet.
No a když už to teplo domova prostě nejsou schopní vytvářet? Co je lepší – být spolu naoko „aby děti netrpěly“, ale bez lásky a ve skutečnosti každý sám, nebo se rozejít a (s přihlédnutím k věku) dětem rozumně vysvětlit co se děje? Není lepší se rozejít než dávat dětem vzor hádajících se rodičů nebo naopak tiché domácnosti? Jasně, ideál všichni známe, ale ideální nejsme a občas se prostě nepodaří. Proč žít s alkoholikem jen proto, že už s ním žiju dvacet let? Proč přivírat oči před nevěrou (a co má dělat ten druhý? najít si taky někoho? nebo si dát pár let v celibátu?), hádat se o každou korunu… Důvodů proč se rozejít je spousta. Jasný ukazatel je podle mne právě ono teplo domova – pokud se domů dlouhodobě netěším a nechci tam, pak už to není doma. Zda a jak dobře to jde slepit už záleží na těch dvou, ale neodsuzujme je.
Ale ne všichni rozvádějící se žijou s psychopatem. Mám kolem sebe lidi, co druhému klidně řeknou „nic jsi mi neudělala, mám tě rád, ale právě jsem se děsně zamiloval, ty děti to nějakou přežijou.“ A to si myslím, že je prostě špatně.
No a tohle je zrovna rys psychopata,bez schopnosti se vcítit do pocitů a potřeb druhých,sledovat jen svůj prospěch a cíle, manipulovat s druhým.Musíš to pochopit miláčku, že jsem zamilován do jiné. Ty musíš, on ne. A děti? Co je mu po jejich pocitech.Vždyť on má své nové krásné pocity ve kterých si rochní.
Teplo domova je pre mňa široký pojem, ale k najzákladnejšej veci pre mňa patrí to, že bez ohľadu na to, kto z nás (s manželom) príde domov ako druhý, tak ten prvý sa neobmedzí na zakričanie pozdravu z tretej izby, ale vstane z gauča / od stola / od počítača a príde ho k dverám privítať. Vtedy mám pocit, že som naozaj prišla domov 🙂
Čo sa týka sobáša, ja som konzervatívna a myslím si, že sobášom dostáva žena akúsi ochranu do budúcnosti. Je to istota pre prípady, keď sa pár rozíde. V prípade, že žena pred tým bola 6 – 10 rokov (najlepšieho veku) na materskej a nemala rovnakú možnosť rozvoja kariéry a nadobudnutia vlastného majetku, ako mal partner, tak je fajn, keď sobášom získava právo neostať po rozchode „s holým zadkom“.
Nechcem generalizovať, ale medzi mojimi známymi to naozaj vnímam tak, že pri nezosobášených pároch je to práve muž, ktorý sobáš odmieta, lebo „načo papier“.
Souhlasím, taky se u nás praktikuje loučení a vítání. Prostě kdo odchází, jde si pro pusu, a kdo přichází, jde si pro pusu. A ten druhý mu jde naproti. Jakmile by tohle vymizelo, asi bych se dost lekla. Ale zatím nás to drží. Už 25 let.
A svatba? Já myslím, že vyzkoušet si soužití jen tak bez papíru je dobrá věc, ale jakmile v tom začnou být děti, svatba by měla být.
Bubu, taky se pořád vítáme a loučíme a taky už 25 let – zrovna dneska přesně. 😉
Gratulace! My jsme se uz pres tu magickou petadvacitku prehoupli.
Akorát to dneska bohužel neoslavíme, MLP je pryč. Ráno vezl dcéru na to letiště (letěla v poledne) a pak to spojil se služební cestou do Plzně. Ale co už, oslavili jsme to dopředu o víkendu i s dětma.
Hani, blahopřeji. Ať Vám to soužití ještě dloooohou vydrží.
Aido, také blahopřeji. AŤ jste spolu dlouho živi a zdrávi.
Jsou případy, kdy rozvod zasáhne jednu stranu v nejcitlivější chvíli a ta druhá je tím pádem „na koni“. Může vše, má na to peníze, advokáty, čas, žaludek a v neposlední řadě jistotu, že druhá strana nemá nic, tudíž se nebude bránit. Kromě toho druhé straně se nechce do složitých právních sporů, nechce se jí handrkovat o peníze, má svých dalších starostí dost. A je vymalováno. Zbude co? Spokojená jedna strana, která sice zradila, ale má na to, aby se s tím vypořádala a ta druhá, která začne znovu bojovat o své místo na slunci. Není to spravedlivé nikdy a nikdy se nestane, že bude mít jedna strana jistotu. V tomhle bezprávním státě určitě ne.
Někdy je milá Karolínko fakt ouvej ale není lepší teplo domova třeba jen s milovanými zvířátky, když se ten kdo měl být vzájemnou oporou neosvědči? A kočičky umí udělat domov pěkným a útulným. (inlove)To ty jsi statečné děvče.
Právě mi Melíšek dává najevo, že je ubohý podvyživený kocourek s handicapem a ví, že ty tyčinky tam nahoře jsou a on by nějakou moc moc chtěl. Bibííííís s Cecilkou taky potřebují nutně nějaký mlsek. Je tu zachlupíno, rozhodně ne skoro sterilně čisto, jako bývalo kdysi u nás „doma“, ale je tu útulno, je tu mile a i když je to doupě, potřebovali bychom vymalovat, umýt okna, vyčistit koberec……… tak jsem tu doma a šťastná. Protože oni jsou šťastní také.
Mávám z cizích obzorů! (wave) Jako nápověda z jakých by mohl posloužit fakt, že jsou zubaté (chuckle)
jako že polární záře??
No, jestli to je čirou náhodou z letadla do Osla, tak v něm čirou náhodou sedí i naše dcéra. 😉
O volných „svazcích“ raději ani nemluvit. Patřím ke generaci, kdy, i když ateisté, tak pro nás byla „svátost“ manželská samozřejmá. Všechna ta slova o zbytečnosti papíru a hlavně že se mají rádi, jsou plýtká, když přijde na neshody a krize. To se to potom snadno a rychle prchá. O dětech ani nemluvě, jak správně píše Pavča. Ale je to každého věc.
Co se týká dnešních mladých žen, bohužel to vidím okolo sebe. Vymlouvají se napřed na studia, potom na pracovní vytíženost a v závěru ty vyjde naprosto jasně. Jak řekla mé přítelkyni její jakobysnacha. Vaření a práce v domácnosti ji ponižují. Nakonec ten výsledek je ve velké většině případů vidět okolo, v celé společnosti. Někde je něco špatně.
Chceš říct že z manželství se neprchá? Ale prchá a skoro bych řekla, že o to je to horší, že se musí všechno vyřešit i úředně, v tom horším případě přes právníky. Proč? Když to nejde slepit, tak to prostě neslepíš, jen to úřední trhání na cucky bolí o to víc.
Mám okolo sebe dost rozvedených – v čem jim to manželství pomohlo? A naopak – opravdu má smysl simulovat vztah, který už vztahem není, kvůli dětem, kvůli okolí, protože jsme se vzali…? Tohle neberu jako ten správný vzor, který by si měly děti odnášet do života.
To důležité (já těch aspektů vidím víc, ale asi už nejsou tak podstatné) je právní ochrana toho opuštěného partnera. Např. pokud je žena na mateřské nebo krátce po ní a odejde muž, který v té době koupil byt nebo auto a podobně, nic ho nenutí se o tento majetek s opuštěnou ženou rozdělit. A dost dětí pak zbytečně vyrůstá ve stísněných poměrech, jaké jim může matka samoživitelka nabídnout (viz. Dr. Kolářová)
Ale teplo domova opravdu na „papíru“ nezávisí. Já sama dávám přednost „papíru“, pokud jsou v rodině děti, jinak je to jedno. Hm, jsem ráda, že oba naši kluci se chtěli ženit – a nemuseli (chuckle) Asi jsme jim dali příklad, který úplně nepropadl 😛
Přesně tak Dede! Tady je hrozná obleva, všude ledová voda! Měj se!
Kolegyně dcera se vrací s dvojčaty 9 let k mamince. S partnerem postavili barák, ona odchází ze svazku doslova s holou, jestli jí dá stavebko, které v baráku utopila, tak bude ráda.
hnusně bych mu nechala ty děti,když na tom bude majetkově lépe, dokáže je lépe zajistit..jenže na tohle většina (všechny) matek nemá nervy a žaludek…
ono by to u soudu pak vypadalo takto: Já ty děti nechám jejich otci,on j ezabezpečí hmotně, já jdu bydlet k matce,nic nemám, jen kufr..nic mi nedal…alimenty? Ale jo, do teď jsem nepracovala nebo můj příjem je nízký, takže nemám ani na pronájem bytu,natož na ně.. ne manžel mi nic platit nebude i když mi klesla životní úroveň, proč mi nebude platit? No protože nechce.Takže aby moje děti nevyrůstaly v „bídě“, použiju rozum a ne mateřskou lásku… však je to podobné jako v tom Šalamounovi – dvě matky,jedno dítě- jedna volá Zabijte ho a druhá,ne,nechte ho jí….
by asi jejich otec čučel, kdyby mu dvojčata svěřil soud na přání jejich matky…
No jo,já vím, je to těžký…..ale zas, celej víkend by si s nima užívala, neprala,nežehlila..nemusela se s nima učit… (nebijte mě, kdo mě znáte,víte jak to myslím a že ne zle)
Sharko, je vidět, že děti nemáš,protože bys patrně věděla, o čem to asi je.Nevyčítám Ti názor, jen říkám, že fakt aws netušíš, o čem to vlastně je, i když možná fakt máš pravdu.Pro každou mámu je rozvod hodně těžký, ale ještě těžší nje to, co tomu všemu předchází. Vyčerpávající Těhotenství, porod, neskutečná únava po narození dítěte , a ještě vytrvalá a nezbytná péče o rodinu, chod domácnosti a ještě třeba i o toho chlapa. je vážně veliká sur ovost od chlapa, když tohle vše dokáže zahodit jen kvůli nějaké své nové lásce. A věř, že velice dobře vím, o čem je tu řeč. Mou sestru její chlap opustil, když bylo synům 6 a 7 let. a věř, že z alemebntů 200 Kč na jednoho syna se fakt vyžít nedalo. S On si žil nad poměry, jí vyhrožoval, že jakmile zažádá o zvýšení, vyhodí ji z práce, protože on byl její jadřízený. Zkusil někdo z vás živit jen z invalidního důchodu asi 1300 kč dva pubertálně rozežrané teenagery , platit byt a všechny poplatky s bydlením spojené a ještě klukůmm koupit zimní boty nebo jednododuché obleční za pouhá ých 200 Kč na měsíc. Sestra brala tuhle almužnu až do jejich 18 et, kdy oba chlapci dokončili studia. Otec o ně naproston zájem nejevil po celou dobu a ani tehdy, když sestra velice dlouho a těžce stonala nakonec jim umřela.To nebyl vůbec žádný otec, ale neskutečně sobeckýa zlý člověk, kterého nw ezajímalo vůbec nic., krom jeho sama a jeho nové milenky. a takto dopadá spousta rozvedených žen.
věř mi ,že moc dobře Lenko vím, o čem mluvím…moc dobře.
Z praxe právě vidím, že právní ochrana je často jen na papíře. Nový byt se napíše na milenku, příjmy se papírově stáhnou na minimum. Nebo se prostě neplatí – a tahej se roky po soudech, když přitom musíš děti i sebe uživit. A z druhé strany – chlap, kterému manželka zahýbala, nakonec se rozvedli, děti zůstaly jí, byt taky, vysoké alimenty – a nikoho nezajímá kde a za co bude bydlet on. Při rozvodu je bohužel často chráněn ten drzejší, občas bohatší (lepší právníci), mnohdy ten prolhanější…
ano Petro,v tomhle s tebou souhlasím….
Ano, máš pravdu, ale pokud jsou v tom vztahu děti, může být úředničina při případném rozchodu ještě horší než při rozvodu.
Kamarád vychovává nevlastního syna, o kterého biologický otec nejeví velký zájem, ale úplně vzdát se ho nechce. Než to přes soudy nějak doladili, bylo to hodně krušné.
Jeho žena po této zkušenosti jasně řekla, že druhé dítě bez svatby už nikdy nechce, on zas, po nevydařeném bezdětném manželství tvrdil, že další svatbu jedině kvůli dítěti na cestě. Jak se pak dohodli nevím, ale svatba byla a přesně za devět měsíců druhé mládě. I když příjmení všichni stejné nemají, ale to ten první klouček s maminkou neměl nikdy.
Můj kamarád si našel ženu s dítětem a právě kvůli němu se pak vzali a kamarád si vzal jejich příjmení – ve skutečnosti teď nese jméno prvního manžela, nikoliv rodné jméno manželky!
Tak to je taky zajímavý případ.
Já znám jen dva chlapy, kteří si změnili příjmení: jeden je z takové růžně porozváděné rodiny, příjmení měl po otci, kterého ani nezná, sourozenci i mamka měli jiné – tak si potom vzal příjmení své ženy.
Druhá dvojice, také oba z rozvedených rodin, si vybrali příjmení úplně jiné než měli původní.
A jeden kamarád si chtěl kvůli špatnému vztahu s tátou vzít příjmení svého přeslicového dědy, ale nedotáhl to do konce.
Ale aby si chlap vzal příjmení po bývalém své ženy, to jsem opravdu ještě neslyšela, hm, možné je očividně všechno. 🙂
no, žena se vdala, tedy si vzala příjmení muže. Dítě pochopitelně dostalo stejné příjmení. A pak se překulil rozvod a nový vztah a svatba, tak aby se všichni jmenovali stejně… Je fakt, že kamarád se svým otcem taky zrovna nevychází (otec jej při společném podnikání nepěkně obral), tak možná hrálo roli i to.
Znám, a je to příběh starý hodně let. Jak to tak počítám, cca 40. Spolužák (na VŠ) se musel ženit, dostudoval, šel na vojnu. To manželství se rozpadlo. O synka hodně stál, nový partner jeho bývalé chtěl chlapečka adoptovat. Spolužák nesouhlasil a nesouhlasil ani se změnou příjmení. Tak si nový manžel jeho bejvalky vzal její vyvdané příjmení. A spolu pak měli ještě holčičku.
Pavelka nyní Vrána (Můj brácha má prima bráchu)…
Já to mám Alex stejně.
Já se už podruhé vdávat ani moc nechtěla, ale mému tehdy 57-letému manželovi (který nebyl nikdy ženatý )to připadalo důležité. A jsem ráda, že jsem na to přistoupila. Druhá svatba byla báječná a manželství je také dobré.
A největší poklonu v životě jsem dostala, když mi manžel řekl, že teprve teď po svatbě je jeho život plnohodnotný.
(h)
vidíš Míšo,a mě to jednou stačilo..nechci zažít znova to všechno před rozvodem… důležitá je úcta a láska k partnerovi ne ten papír…a úctu a lásku ti ten papír nezaručí..ale zaručí ti spoustu jinejch právně a zákonem danejch věcí….
Nemám doma nijak naklizeno, peču jen občas a ne vždy se to úplně podaří, ani ten krb v bytě nemáme. 😉 Přesto jsme spolu už skoro 14 let, z toho 6 a něco s tím papírem. Teplo u nás doma bývá, MLP má mimo jiné v domě na starosti kotel. 🙂
V mém okolí docela platí ta statistika, že polovina dětí se rodí mimo manželství. Ale naprostá většina z nich žije spokojeně s oběma vlastními rodiči, což je, myslím, to nejdůležitější.
I já sama bych se nechtěla vdávat těhotná, kdyby mládě přišlo dřív než svatba. Ta by se zvládla i při mateřské. Volat ale do školky: tady „Nováková“, omluvte prosím dnes děti „Dvořákovy“, by se mi nechtělo. Já si myslím, že když už jsme ta rodina, měli bychom se jmenovat stejně. Ale u sebe doma ať si to každý zařídí po svém. 🙂
BINGO!!!! s tím jménem to jedině podepíšu!! (nod)
sama poměrně brzy rozvedená, s dosti nezvyklým příjmením, jsem si ho nechala, asi bych neskousla, aby se dítě jmenovalo jinak… a to až do její vysoké dospělosti – až se ona vdala a jméno změnila, vrátila jsem se spokojeně ke svému rodnému, nebavilo mě třeba na poště pořád slabikovat (n)
co slabikovat,podepisovat 😀 , mělas příjmení dlouhý jak Lovosice 😀
Slabikuju a podepisuju se hrdě dlouhatánským a složitým jménem už hóódně let. Byla jsem vdaná 40 let a tak jsem si zvykla 😀 A to jsem se za svobodna jmenovala Nováková
prosím, já hlásím, že já mám nejdelší příjmení ze všech dlouhých příjmení
Wendulko, ty jsi si vzala Welshana? 🙂 Jinak v dlouhych prijmenich muzu soutezit. Kdyz jsem se vdavala, tak na posledni chvili mi prislo lito meho puvodniho rodneho prijmeni, tak jsem si ho nechala, za nim napsala pomlcku a pokracovala jako Williamson. Tou pomlckou se takhle zkonstruovane jmeno stalo mym oficialnim prijmenim, ktere tedy spociva z 18 znaku. Kdybych tam tu pomlcku neudelala, tak bych mohla pouzivat sve rodne prijmeni jako tzv. middle name a byl by klid. takhle to dlouhe jmeno se mi treba nevleze na letenku. Krom to letenkove program nepouzivaji pomlcku, takze vyjde skutecne zajimavy novotvar.
aha, ja jsem teď glover, ale za svobodna jsem měla dlouhé příjmení. to máš špatný hanko, ono je docela otrava když se člověk musí stresovat s každým dotazníkem jestli se jméno vejde nebo ne
Jezis, to jsem trdlo, Wendulko. Ja vim, ze jsi Glover.
Vsadíš se 😀 😀
já se vsadím
hele koukej „Leskovjanová“
kolik písmenek tam je? hodně!
Tak hele – Jakovljevičová 😀
Mám víc písmenek! (dance)
Teda Lído ty máš písmenek jako máků. Vyhráváš!
Ccc, mám taky dvanáct, jako měla Wendy a vědu z toho nedělám 😉
Ivo, taky mám na 12 a neberu to nijak úkorně, křestní je jen na 5. Co má říkat chudák tchýně s křestním na 9. 😉
No jo, ale ja jich fakt mam 18. No kdo to ma? (flex)
Nikdo. 😀
Ano teplo domova je o vztazích. Má to být útočiště, kde se můžeme schovat před nepřízní světa. Snažím se vytvářet teplo domova. Snad se mi to daří.
Co bych poradila synům před vstupem do manželství.
Hlavně trpělivost a toleranci. A když je ve vztahu deštivo, vzpomenout si na slunečno. Protože vzpomínky nám nikdo nevezme.
Teplo domova přece nesouvisí s tím, jestli mám na vztah papír nebo ne. Nechce se nám do manželství, nevidíme k němu žádný důvod. Důvodem by byly děti – ale ty nemáme. Tak proč? Domov funguje, když se do něj všichni rádi vracíme, když je nám tam spolu dobře.
Velmi se mi líbí jedna definice lásky: Láska znamená strávit svůj život s někým, koho byste někdy nejradši uškrtili ale neuděláte to, protože by vám moc chyběl…
Musím říct, že se VELMI milujeme (chuckle)
Anoooooooooooo!
PETRO, TOHLE MOHU JEN PODEPSAT. MÁ VELICE NEDÁVNÁ ZKUŠENOST JE ZCELA STEJNÁ.m vÁNOCE I NOVÝ ROK ZAČALY TŘAK HEKTICKY A ZCELA V PODOBNÉM DUCHU. tAKY BYCH SVÉHO JIŘÍHO NEJRADĚJI ROZTRHALA NA KUSY, A PŘECE JSEM TO ZE ZCELA STENÉHO DŮVODU NEUDĚLALA.OBČAS BYCH HO PŘETÁHLA HOLÍ PŘES ZÁDA, ALE VÝCHOVA APŘEVÝCHOVA CHLAPA PO ŠEDESÁTCE JE UŽ JE POUHÁ UTOPIE. PROŽILI JSME SPOLU LECCOS PĚKNÉHO I HODNĚ LÉHO, BUDEM SPOLU LETOS 35 LET A VZTAH JE PRÁVĚ O TÉ TOLERANCI.
Mám vedle sebe spoustu mladých lidí, moje první skautky už jsou zasloužilé maminky a manželky, v kanceláři čtyři mlaďoši, děti i vlastní. Nevím, proč se některým nechce do manželství, ani moje děti nejsou výjimka. Teda oba žijí s partnerem a v případě Kačky to je spíše rozhodnutí ze strany partnera díky velkému věkovému rozdílu. Kuba je zcela mimo běžný standard, ale myslím, že až se rozhodne mít potomka, nebude se manželství bránit.
A to teplo domova?? Vždycky je to jen o toleranci, vzájemné úctě a podpoře. A pokud děti napodobují své rodiče, funguje to dál.