Minule jsme si načrtli takovou základní charakteristiku Dánska a Dánů a dostali jsme se do Kodaně. Kodaňské pamětihodnosti jsou velmi pěkné a nejlepší způsob, jak je poznávat, je – tak, jako místní – na kole.

V Dánsku, podobně, jako v Nizozemí, je kolo zejména dopravním prostředkem, nikoliv nutně sportovním náčiním. Provoz je hodně hustý, cyklostezek je hodně a infrastruktura je podobná – byť ne stejně dobrá – jako ta v Nizozemí. Jistý komfort člověk, zvyklý na nizozemské křižovatky, kde semafory automaticky dávají přednost přijíždějícím cyklistům a kde jsou pro ně speciální odbočovací pruhy, aby nemuseli čekat na zelenou na druhé straně přímo uprostřed cyklostezky, sice bude postrádat, ale celkově je úroveň cyklistiky velmi slušná a řidiči jsou na cyklisty opatrní.

Městské kolo v Kodani.

Ta opatrnost je velmi zvláštní věc, protože dánští řidiči mívají většinou velký problém dodržovat povolenou rychlost a hodně jich jezdí, zejména po dálnici, stylem „nedržím povolenou rychlost, ale hranici, za kterou už berou řidičák“, také proto, že dánské pokuty, třebaže nedávno zdvojnásobené, nejsou příliš velké. Novinami probleskla minulý týden zpráva o řidiči, který jel na dálnici, kde byla rychlost 110 km/h (normálně je 130 km/h), přes 170 km/h a sice ho to stálo řidičák, ale pokutu dostal jen něco přes šest tisíc dánských korun, což ve srovnání s Českem či Německem zní jako hodně, ale na skandinávské poměry to je pokuta opravdu nízká za takové překročení.

Christiania-cykel

Většina Dánů jezdí na městských kolech, která, tak, jako v Nizozemí, jsou obložena různými koši, taškami či chrániči zamezujícími, aby si člověk zašpinil slušné oblečení. Mívají převodovku v zadním náboji, v nábojích obou kol bývají i brzdy. Oblíbená jsou i nákladní kola, zvaná v Nizozemí bakfiets, v dánské variantě pak „Christiania-cykel“. Liší se od sebe tak, že nizozemská varianta má vpředu jedno kolo, kdežto dánská má okolo bedny, která je před řídítky, kola dvě. Jméno dostala tato kola po anarchistické čtvrti v Kodani zvané Christiania, kam je zákaz vjezdu jakýmkoliv motorizovaným vozidlem a vše se rozváží za pomocí těchto kol.

Pivo Skawskum z mikropivovaru Skagen – tmavý ležák bavorského typu.

V Dánsku je cyklistika také neodmyslitelně spojena s dalším výrazným fenoménem – a sice hospodou. V Dánsku je zcela legální jet na kole i po požití alkoholu za podmínky, že člověk neohrožuje okolní provoz. Dánové v tomto mají poměrně velkou praxi, a třebaže jsem viděl mnohokrát cyklisty jedoucí z hospody na kole, dokáží držet rovnováhu velmi slušně. Vždy jsem si říkal, že je to buď tím, že umějí pít, nebo tím, že jsou na pití zvyklí, anebo že jsou zvyklí jezdit na kole a pít odjakživa. Kamarád Casper, který pochází z dánského Esbjergu, mi potvrdil, že je to všechno dohromady plus ještě fakt, že v Dánsku se smí pít alkohol na veřejnosti a tak k jízdě na kole po požití po cestě z hospody se ještě přidávají pikniky, které by bez piva neměly ten správný ráz.

Sklepní hospoda v Køge – na fotce jsem s mým kamarádem z Čech Danem.

Co se hospod týče, v Dánsku si každý pivař přijde na své. Pivo je na západoevropské poměry, o skandinávských nemluvě, velmi levné; v hospodě běžné pivo typu „dvanáctka k obědu“ stojí od deseti do dvaceti dánských korun (1 DKK = 3,70 CZK), speciály pak jsou dražší – běžně stojí od čtyřiceti do šedesáti. Nicméně že je z čeho vybírat! Ať je člověk v Dánsku kdekoliv, v rozumné dojezdové vzdálenosti na kole se vždy vyskytuje nějaká hospoda, která má běžně alespoň 15 různých točených piv, kde se navíc barmani a barmanky v pivu velmi dobře vyznají a kde člověku dají na dno skleničky ochutnat, než si vybere nějaký druh, který mu natočí. Naprosto nezapomenutelná byla v tomto ohledu hospůdka jménem Hugo’s Kælder (Hugův sklep) v Køge, kde mladá, tak třicetiletá barmanka, věděla o pivu pomalu víc, než lecjaký sládek, protože se vyznala v pivech mnoha různých druhů, jejich výrobě i specifiky – druhy myslím například plzeňské, Weißbier, IPA, stout, ale, bock, porter a podobně, tedy ne značky.

Øresundská riviéra u Hornbæku (18. května 2013, proto se málo lidí koupe).

Pokud jde o pivo, tak si člověk opravdu přijde na své, a to nejen v hospodě – i obchody jsou zásobovány velmi dobře mnoha různými druhy, a to včetně opravdu velkých specialit typu nymburského piva či piva z alpského lokálního pivovaru Edelweiss, který dělá jeden z mých nejoblíbenějších Weißbierů. Dánové, navzdory silné tradici piva plzeňského typu (Carlsberg a Tuborg, dva dominantní pivovary, dělají hlavně to), mají v obzvláštní oblibě pivo typu Indian Pale Ale (IPA), což je typ vyvinutý v Anglii pro export na indický trh v době, kdy Indie byla ještě součástí Impéria.

Tak jako tak však zůstal populárnější v Anglii, nežli v Indii, je charakterizován zejména svou velmi hořkou chutí a vyšším obsahem alkoholu. Rovněž porter je velmi oblíbeným druhem, proto je dánské regionální pivovary i mikropivovary tak rády dělají. Z dánských mikropivovarů stojí za zmínku ten ve Skagen (Skagen Bryghus), jehož pivo se rozneslo do celého Dánska, ale který dodnes vyrábí zejména malé várky, což je i důvod, proč je poměrně drahé, i v obchodě stojí běžně kolem padesáti dánských korun (obyčejná dvanáctka stojí v Dánsku šest až osm).

Písečné duny u Lønstrupu.

Když je řeč o pivu, musí být řeč i o jídle. Dánové mají fantastické sýry, ovšem paradoxně do světa neprorazil ten v Dánsku nejznámější – Danbo Sort (jinak také známý jako Král Kristián po králi Kristiánovi IX.), velmi zralý sýr s černou kůrkou, který je k pivu vynikající, ovšem neměl by se jíst v nevětrané místnosti, protože je velmi, velmi silně aromatický. Samozřejmě dánský modrý sýr je rovněž populární; v Dánsku je k dostání celá široká paleta různých sýrových pochoutek.

Hodně typické jsou dánské červené párky, Dánský salám (tak se rovnou jmenuje – Dansk salami), který má hodně intenzivní chuť, ale zároveň je jemný, snadno se kouše a tradiční „hrubá paštika“ (grov leverpostej). V Dánsku se také hodně jedí makrely na takřka jakýkoliv způsob, zejména pak uzené. Když je řeč o dánském jídle, nelze samozřejmě vynechat smørrebrød, tradiční dánské bohatě obložené chlebíčky, které bývají zdobeny různým masem, slaninou, krevetami, kaviárem, rybími pochoutkami, samozřejmě i kousky makrely, sýry a podobně.

Grov leverpostej se slaninou.

Kdo potom nemá chuť na pivo, může si dát limonádu jménem Faxe Kondi, dánskou limonádu, která chutná jako něco mezi spritem a tonicem, ale navíc ještě s pořádnou dávkou kofeinu, a která dokázala v popularitě porazit jak Coca Colu, tak i Pepsi Colu a všechny jejich další produkty. Kdykoliv je v Dánsku třeba v rychlém občerstvení zobrazeno nějaké menu typu párek v rohlíku + nápoj, zobrazuje se právě Faxe Kondi, které opravdu dobře chutná. Kdykoliv jedu z Dánska domů, tak si ji přivezu.

Zámek v Hillerødu.

Co se týče dalších zajímavých dánských perliček z ostrova Sjælland, mohu doporučit návštěvu Hornbæku, turistické vesničky na břehu Øresundu, který je takovým pomyslným centrem takzvané øresundské riviéry. Nefouká tam tolik, jako v jiných částech dánského pobřeží, voda bývá v létě příjemně teplá na koupání a pláže jsou opravdu nádherné – s jemným bílým pískem.

Kousek od Hornbæku se nachází město Hillerød, kde je velký vodní zámek Fredriksborg s rozsáhlým komplexem zámeckých zahrad a parků. Dalším místem na Sjællandu, které nelze minout, je Roskilde, město, v němž je jednak gotická katedrála s ostatky dánských králů, ale také muzeum vikingských lodí a kde se každoročně koná jeden z nejslavnějších hudebních festivalů v Evropě.

Muzeum vikingských lodí v Roskilde.

Ostrov Sjælland v sobě skrývá mnoho dalších zámků i malebných menších měst, která určitě stojí za návštěvu. Samotný ostrov vystačí na velmi nabitou dvoutýdenní poznávací dovolenou, kdy je stále co nového objevovat.

Pokračování příště