Ve čtvrtek 28. 8. 2014 jsem se navždy rozloučil se svojí ženou a uložil ji k věčnému spánku na Malvazinkách. Nastal čas rozloučení.
To, že jsme se tu dnes sešli, způsobil zlý osud, který vyrval z našeho středu dobrého člověka. Na místo posledního a věčného odpočinku dnes ukládáme obětavou dceru, hodnou sestru, milující a milovanou maminku, babičku a manželku, výbornou kamarádku, která se snažila prožít svůj život tak, aby všem, kolem sebe dělala jen radost a dobro. Tím hůře pak neseme tuto těžkou ztrátu; odešel dobrý člověk.
Naše Yvča a můj kulíšek, jak jsme ji všichni znali, nás opustila po půlročním trápení ve věku nedožitých 68 let. Vychovala dva syny a posledních třicet let strávila ve spokojeném a šťastném partnerském svazku, kdy pro nás oba byl každý den svátkem. Jenže, jak říkali staří Řekové, koho bohové milují, ten umírá mlád. A také se říká, že každý někde máme svoji svíčičku a ta když dohoří, nedá se nic dělat.
Yvčí, všichni Tě máme rádi a všem je nám moc líto, že jsi nás musela opustit. V boha jsi, stejně, jako tvůj milující druhý manžel, nikdy nevěřila, ale jestli je skutečně pravda to, co říkají buddhisté, totiž, že pozemský život je za trest a že tělesná schránka se po smrti rozpadne, zatímco duše je věčná, jsem si jist, že teď už je Ti dobře a že se spolu všichni, co se teď s Tebou loučíme, jednou opět a navždy setkáme. Protože duše a zejména ta tvoje, zemřít nemůže, to by byl zločin proti samotné podstatě života.
Když jsi mi před třiceti lety poprvé a potom ještě mnohokrát, řekla, že mne miluješ a já byl ten nejšťastnější člověk na světě, hrála nám k tomu havajská hymna lásky, slavná Aloha Oe. Zahraji Ti ji i dnes, abys věděla, že tě budu pořád milovat a nikdy na Tebe nezapomenu. Měla jsi vzácný a jedinečný dar, totiž dávat to nejvzácnější, co člověk může dostat i darovat a co se nedá ničím zaplatit, totiž lásku.
Aloha jménem nás všech.
Aloha ia oe mai nani aloha vahine.
https://www.youtube.com/watch?v=RrhAuEeyCao
Krakonoši, krásně jste se rozloučili a ve Tvém srdci žije Yvča dál. Já nevím, jestli je někde cosi, kde na nás naši milovaní čekají, ale jisté je, že si je neseme dál ve svém srdci.
Já vím, že je. Jenže do tohoto světa nemáme, dokud jsme naživu, absolutně šanci se dostat, protože kdyby se to dalo, byl by ničemnou většinou rychle zničen.
Krakonosi, vy a vase pani jste vlastne meli velike stesti, ze jste prozili 30 let v harmonickem manzelstvi, ve vzajemne ucte a lasce. To se nestava casto; prilis mnoho lidi nezije spolu, ale vedle sebe. To vase souziti byl dar. Na osud a smrt nikdo z nas nevyzraje, ale tech 30 let vam nikdo nevezme.
Hanka to řekla za mě, Krakonoši – to, co jste s Yvčou prožili vám nikdo nevezme a ne každý měl to štěstí.
Ať odpočívá v pokoji (inlove)
Hani, to je ale jejich chyba. žijí vedle sebe, protože jsou příliš líní, nebo neschopní k sobě najít cestu, Nám se to povedlo po několika málo dnech a vydrželo nám to až do konce. A dnes prožívám znovu totéž, jednak s dětmi, které sice vyrobil někdo jiný, ale jsou moje a vnučkami a jednak s jednou paní, které se přihodilo to samé, co mě, totiž že přišla před několika lety o manžela a rozhodla se to řešit.
Krásná slova na rozloučenou.
Víš, myslím si, že se se svými milými znovu setkáme. Buď tam za řekou, nebo v dalším životě. Přeju vám dvěma, abyste se tam našli a poznali. (h)
Myslet znamená houby vědět. Ale já už vím, že se jednou někde sjdeme znovu a navždy.
Před týdnem mi umřela maminka. I já se loučím. Loučím se s tou, která byla pro mě na světě jen jedna jediná. S pevným bodem svého života.
Milá tapuz, upřímnou soustrast, vím jak takové loučení bolí a ještě dlouho bolet bude (u) . Už to budou čtyři roky, co zemřela moje maminka a přesto mi stále moc chybí.
Mila tapuz, uprimnou soustrast. Tohle musi bolet. Preju hodne sil do dalsich dnu.
Taktéž, milá tapuz, je mi to moc líto. ;(
Děvčata, děkuji. Mamince bylo 85 let. Měla sice různé neduhy, které má v tom věku asi skoro každý, ale na umření to v žádném případě nevypadalo. Už moc špatně chodila a tak poslední roky víceméně bydlela u mě, o to je to prázdno najednou horší.
No, musím se s tím vyrovnat, bohužel to nejde vrátit a pro mě jde život dál. Mámě děkuju za to, jak mě vychovala a co mi do života dala. Byly i chvíle, kdy jsem nebyla úplně nejvzornější dcera. I přesto mě měla vždycky nade všechno ráda.
tapuz, vyprošuju hodně síly do dalšího života
(u) (hug)
Milá Tapuz (h) nemám slov na útěchu, tak aspoň takhle… (hug)
Mně samotné se ani po sedmi letech nepodařilo se smířit s tím, že moje mamka už není. Vím, byla o hodně mladší, než ta tvoje, ale ono je to jedno – když ti umře rodič, tak se léta tak nějak nepočítají. Moc na tebe myslím…
Krakonoši, krásná slova na rozloučenou s milovanou ženou (u) . Kořeny lásky, které Yvča ve vašem srdci zanechala už tam zůstanou navždy a budou součástí jeho tlukotu. Mít trvalé, neblednoucí vzpomínky na milované bytosti (lidské či zvířecí) je hřejivý, konejšivý a léčivý pocit, k dalšímu životu těch, které zde zanechali nesmírně důležitý. Přeji vám, aby ty vase byly právě takové.
Překrásná hudba, pro vás jak bolestná, tak radostná ….“until we meet again“. (rose2)
Melodie souhlasí, ale proti nahrávce Kučerovců z r. 1956 je tahle moderna zoufalá ubohost.
Zmiňovaná verze je k poslechu zde. čas 8:56 https://www.youtube.com/watch?v=K51JHSctdcM&list=PLvyrO4YZHndx2sbo48mhSLv9dsSdGf3f9
Ale fuj!!! MP 3 a ještě maximálně zkomprimované a odfiltrováním šumů si také nikdo práci nedal! Když si tohle pustíte z kvalitního zdroje a přes kvalitní aparaturu, jezdí z toho mráz po zádech.
Krakonoši, i když Tvá životní láska odešla,její duše je s Tebou.
Tvoje dnešní psaní mně napnilo smutkem ale i nadějí, že skutečná láska,ta opravdová a vzájemná, existuje a za to Ti děkuji, že jsem se mohla dotknout ujistit se,v to co stále věřím.
Představuju si Yvču s náhrdelníkem lei z orchidejí okolo krku,jak si užívá Ráj. Na Lásku (a tou Tvojí Yvča byla), se nezapomíná, Láska zůstane v srdci.
Teď už je před Tebou další život. Bude jiný, ale rozhodně ne nezajímavý. A malinkou součástí toho života, jsme i my….
Mahalo nui ka kou. (mnoho díků vám všem) :*
Krakonoši???
Ano? Tu som, netreba ma hĺadať pod kameňom. A aby toho nebylo málo, dnes ráno zemřela i Yvčina matka.
Krakonoši, já vím, že o mrtvých se má mluvit jen v dobrém, ale jestli se nepletu, tak smrt vaší tchýně vás zase tolik nemrzí, že?
Mne vůbec a pro syna, který jediný za ní do Klánovic jezdil a vždy se vracel totálně psychicky zničený, je to vysvobození.
Někde ji mám na fotce. S lei okolo krku a v květovaných Havajských šatech. Jenže archiv je rozsáhlý a času málo.