„Je po dešti, půjdeme ven, než zase začne,“ zavolala jsem psice, které se nadšeně vřítily do předsíně a smykem zastavily.
Po krásných zářijových dnech přišly i ty deštivé, kterých bylo na vyschlé jižní Moravě potřeba. Psice to vidí jinak, kapky v kožichu nemají rády a zhnuseně couvají do domu, jakmile jich na ně pár dopadne. Pokud je vyvedu ven na vodítku, své znechucení dávají najevo otřepáváním na každém pátém kroku.
Obešly jsme domky a došly k poslední zahradě, kde už strakatice běží bez vodítka. Světluška se okamžitě zaparkovala k plotu a hledala. Co? Morčata. Onehdy je tam objevila při procházce, jak se pasou na trávě v kleci bez dna. Chovala se jako dítě v zoologické zahradě u klece s opicemi: „Vidíš je? Hejbe se to! Hele, hele, tamto se taky pohnulo! Nemůžu odejít, koukni, otočilo to hlavu a poskočilo!“
Ovšem tentokrát se zoo nekonala, a tak zklamaná psice odklusala za Borůvkou, která na ni vrkla něco o tom, kde se courá a kdo má paniččino hulákání pak poslouchat.
Na železničním mostě jsem se rozhlídla. A sakra, zase navážejí hnůj. Hromada hnoje na poli mi ničí život už od podzimu, ale dokázala jsem psice donutit, aby tam nelezly. Ovšem drobky opadané z kontejneru na cestě vidí psi dřív než já – obvykle je najdu, až je mají za uchem.
Zabočily jsme na cestu podél železniční trati a psice vyrazily na pole. Roste na něm něco zeleného, buď na krmení, nebo na zaorání. Pole je plné myší, myších děr a báječně se po něm lítá. Šla jsem po cestě a přemýšlela, že po letošních vedrech kvetou v září kytky, které by touto dobou asi nekvetly.
Po této botanické úvaze jsem se ohlédla. Světluška pracovala na poli pilně jako malé rypadlo a Borůvka se v něčem usilovně válela. „Vypadni, Borůno, čuně jedno, vyhvízdni odtud!“
Borůvka se sice poslušně zvedla (konec konců, parfém už byl získán), jenže Světlušku zaujalo, že Borůvka tam asi něco má? Rypadlo přestalo pracovat a rozhazovat kolem sebe kusy drnů a rozběhlo se ke zdroji vůně. „Světluch, zmizni odtam! A pojďte, půjdeme zpátky!“
Psice se rozběhly po poli zpátky. Doufala jsem, že by se mohly přidat ke mně na cestě. Jenže rypadlo potřebovalo cestou navštívit ještě další díry a Borůvka se sice vydala po cestě, ovšem důvod byl jiný – cestou tam zbůhdarma vynechala kaluže, co na cestě po dešti byly, a ty je nutno probrodit hezky středem.
Když jsme je připínala na vodítka, vzhlížely ke mně nesmírně oddaně. Hezkou procházku jsme si užily. Při pohledu na mokré a špinavé příšerky jsem si vzpomněla na popis vybarvení plemene – na perlově bílém podkladu… Tak to ani náhodou. No, po sprše možná.
Jo, jo pejsci gaučáci, co se nikdy nezašpiní (chuckle) , tak to je možná tvůj sen, ale CD ti správně nadělila dvojku psic, které prolezou kdoví čím a jsou dokonale šťastné. A nakonec nejseš takhle šťastnější i ty? Jinak prima fotografie dvou špinavých, ale dokonale šťastných kavalírek.
Já jsem té zásady, že člověk nemá dát na první dojem. Ba ani na druhý, nebo na třetí. Některé záležitosti je dobré prověřovat celý život, protože když je to jednou jinak, tak zásada neplatí.
V dětsví jsem slýchal pěknou písničku:
„Je po dešti a kosové si štěstím pletou noty,
je po dešti………..“
Začal jsem kosy po dešti pozorovat a pokračuji v tom stále, více jak 50 let !
Dosavadní zjištění:
Kosové po dešti zásadně nezpívají, poskakují po trávníku a tahají ze země přiblblé žížaly, které, jak známo po dešti vylézají.
Netvrdím ovšem, že někde, někdy kosové po dešti šťasně nezpívají, kašlou na žížaly a pletou si noty.
Možná se dočkám taky, jen se bojím , aby mi stařecká demence dovolila rozlišit kosa od vrány .
Dobrou noc !
www, ty to vždycky správně řekneš. Když kos, tak má přece tahat žížaly ze země a ne zpívat a ještě si plést noty.
Mily WWW, to mi pripomina, jak Chet jednou zmatl kosaka na zahrade u sestrenice kousek nad Vltavou u Prahy. Podotykam, ze v J.Karoline kosi nejsou. Takze Chet byl okouzlen zpevem kosaka, co si vyrvaval hlasivky na strome u verandy. Chet chytil ton a zacal mu odpovidat. Kosak zpozornel a zapel trochu jinak a Chet mu odpovedel – tedy ne ptacim hlasem, ale opet ve stejne tonine – piskal to a castecne zpival. Kosak byl zmaten – zadny kosi soukmenovec kolem a jen ten hlas od velikeho cloveka. Piskali,zpivali a odpovidali si dost dlouho. Doufam, ze kosak nemusel na nejakou psychoterapii.
No to je krásné, Tvůj manžel má můj obdiv !
už je sice hodně hodin, ale pořád je ještě dneska:
Milé oslavenkyně, všechno nejlepší (f)
Přidávám se s gratulací, holt nějak nestíhám. Gratulace všem, kteří něco slaví (f)
Musím Vám niečo napísať,je to OT a vlastne by to patrilo pod príspevok Od Myšky.v roku 1990 som bola na stáži v KC Brno /u Sv.Anny/ mali sme tam dieťaťko taký uzlíček s rozsiahlou srdcovou vadou Zuzanka sa volala.Bojovala statočne a my s ňou, hýčkali sme si ju,dievčatá plietli rukavičky a pantoflíčky a čapičky…stražili sme každý jej dych.Často som na ňu za tie roky myslela.Teraz na dovče som ju spomínala a sestra prišla na to,že ke´d prežila,mala by byť v dispenzári detskej nemocnice.A včera mi volala.Ano.Zuzanka prežila,ale rodičia sa jej zriekli a tak šla do kojeneckého ústavu a potom hnusný temný pochod detskými domovami,ke´d mala 18,šla do ústavu pre dospelých,kde je i teraz.Je mentálne postihnutá a nestretla Myš.trochu mi zase vlhnú oči,jak je ten život k.rva.Len dúfam,že naša láska pri jej narodení nebola jediná,že snáď stretla niekoho v decákoch,kto ju mal rád.
Jo, život je k…a, bohužel. Kolik je takových Zuzanek? Kdo ví. Snad se někde našla nějaká ta láskyplná duše i pro Zuzanku.
Vlastně v rodině prožíváme něco podobného – neteřka má autistickou holčičku. Když se narodila, měla všechny ručičky, nožičky, správný počet prstíků, vše, jak má být. A byla veliká radost. Až později se zjistilo, že je tu problém. Neteřka ji musí hlídat doslova 24 hodin denně a myslím, že horník by s ní neměnil, taková je to šichta. Ale holčičce určitě nechybí láska a snad jednoho dne potká i svou Myš. Alespoň se pro to dělá všechno. Tak snad alespoň měla kliku, že se narodila tam, kde se narodila.
Moc díky všem za přáníčka (h)
Mila Matyldo, zapomnela jsem ti pred par dny piprat k narozeninam. Tak az vcil – vsechno nejlepsi a hodne radosti ze zivota. (sun)
Emtesko, Zdeni všechno nej k narozeninám!!! Posílám oběma (f) a (f) a (sun)
Matyldo, kerrýci nekradou kočce ulovené myši, Terry dokonce jednu živou odmítl zakousnout, jen ji přidržel v koutku a počkal až ji zabije Tom, Nastěnka se lovu vůbec neúčastnila 🙂
dneska jsme s Terrynkem udělali zkoušku SPR1, obranářskou z mezinárodního zkušebního řádu, za 79b, neb kerrýk když drží tak nepouští 🙂
Matyldo, miluju tvoje vyprávění o gaučových princeznách, které odmítají žít žít jako gaučové hračky. A ty jsi skvělá panička, která má pochopení pro každou psinu. (sun)
Asi bude lepší, když napíšu až sem nahoru. Moc moc moc děkuju za všechna přání, moji milí. Zejména Jováskovi. Já žluté kytí miluju od dětství. Myslím, že se to bude líbit i Emtesce, které tímto přeju všechno nejlepší a navrch splnění tří přání. (sun) (f) (d) (^) :*
milé oslavenkyně Zdeno a Emtesko, užijte si zbytek vašeho slavného dne nejen s nejbližími a nejmilejšími dvounožci, ale i s vašimi puntíkatými a pruhovanými čtyřnožci. Ať zdravíčko ještě dlouho slouží !!!
Milá Zdeno, jsem velká vostuda, že Ti přeju až teď, hlavně hodně hodně zdraví a pohody a radosti ze života. (h) (hug) (h)
Mile oslavenkyne, Zdeno b.p. a Emtesko, preju vam vsechno nejlepsi k narozeninam. A neco (sun) do zivota. (d) (f) (^)
Připojuji se s přáním všeho nejlepšího oslavenkyním. (f) (sun) (f)
Milá Emtesko a Zdeno, všechno nejlepší!!!
Já ty kavalírky mám moc ráda, jsou to takoví plyšáčci, čumáčky mají jako hračky a panička si dovolí říci, že jsou to prasopsi, měla by vidět někdy ty naše nádhery když přijdou z lesa.
„Mokre a spinave priserky“ si zjevne uzivaji venkovskeho zivota. (inlove) A ty oddane vzhlizejici psi ksichticky… Pekne se o nich cte.
O.T. – mrkněte na Hady, v sekci Setákní/Srazy je info o pražení 🙂
Žádné (sun) , ale neprší a v Jizerkách bylo podzimně krásně – mlžno, hříbkovo (ale vedly úžasné červené muchomůrky) , zcela bezlidno. Betka včera nějak víc odpočívala, ale ráno vstala dobře naladěná a užívala si bez omezení pobyt venku. Lítala lesem, čmuchala, čenichala, blbla… prostě zase jeden krásný den pro stárnoucí kosatici (nod)
Ještě včerejší deníček
http://drporkert.com/dogy/images/beta/0913/index.html
protože jsme startovali (a končili) na Nové louce, nedá mi nevzpomenout čtyřleté výročí slavné expedice Nangaparbat 09, kterou si Zdena tenkrát věnovala k narozkám (chuckle)
Klíííďo bych si dala opáčko, jen nevím, jak by Louk tahala z Blaťáku dvě obludy… pro poloutopeného Pedroníka se potápělo snáz. Ale zase by s takovým tažným duem proběhla Jizerky rychleji, než Zdena na kole (rofl)
Taky jsem vzpomínala. Hlavně v pátek, kdy jsem nemohla roztopit kamna. Klepala jsem tady kosu, v pokoji sladkých necelých + 16 a já si v duch probírala celý pobyt plný sluníčka a potůčků a nádherných barev. Byly to nezapomenutelné dny. 🙂
Nebyla Betka unavená z toho celodenního řevu z oslav Ještěda? Byli jsme na baráku v Rozstání a bylo to hlavně pro Luxe a pro mne neúnosné. Za kopcem bylo slyšet každé slovo a rámus jako o pouti.
my máme Ještěd přeci jen z ruky, bydlíme na jizerskohorské straně města. A dobře utěsněná okna (chuckle) taky udělají své, takže jsme nic neslyšeli.
Dneska už je Kosatka dravá zase ve formě – ona taky v pátek večer měla „delší rozhovor“ u plotu s riždbečkou (hlídá se u sousedů na tři týdny) a tak si myslím, že se trošku hnula a včera se dávala dohromady.
Rozhovor končíme (buď já a nebo sousedka – kdo je rychlejší) kýblem vody na plot – obě čubky se oklepou a jdou hned uraženě domů (chuckle) Ale stejně to vždycky zkusí (fubar) , která je prý lepší
U nás se přistěhovali na chalupu také s ridžbekem a naši kluci řvou u vrat jak protržení a nevím kdyby se dostali k sobě…
S tím Ještědem – my to máme relativně blízko. Za mlada jsme to dali od nás až nahoru na vrchol za 25 min, rovně po kamenech. Dneska ani za půldne. Já s tím mým nalomeným kotníkem a muž po málo zdařilé operaci kolene jsme moc pěkná dvojka.
Ráda se připojuji s přáním všeho nej… oběma oslavenkyním. Užijte si dnešní sváteční den a dopřejte si nějakou radost. (rose1) (d)
Milé oslavenkyně dobrou pohodu a hodně zdraví (f) (f) (f)
Ať žije Emteska a Zdena b.p. – sto let! (h) (rose1) (h) (rose1) (h) (rose1) (h) (rose1) (h)
(sun)
Všem oslavenkyním všechno nej nej nej (h) (f) (sun) (d)
S dovolením se připojím – dámy, vše nej nej nej!
Děvčata, přeju hodně spokojenosti, zdraví a štěstí – a nějakou tu radost (rose1) (rose1) (rose1) !
Emteska a Zdena bp/mena sú v abec,poradí-tak ako v holyvúdskych filmoch-sme predsa in/ K Vašim narodkám/Máte narodky,že?/vinšovacia básničkaPonad našu strechu letel holub sivý,dnes máte narodeniny,nech Vás Pán Boh živí.A končim,zvoní telefon-vyrážam na adresu.
😡 Dnešním oslavenkyním, Emtesce a Zdbp, přejeme všechno nej, nej a posíláme kytičku. 😡
(f) http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_19_2013/#EmtesZdbp_nar_2013.jpg (f)
Milá Emtesko a milá Zdeno bp přeji vám vše nejlepší k narozeninám. (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1)
Hejsanahosanasnasanahó!!! (rose)
A Jovovi, díky za neutuchající monitoring. (wave)
Emtesko i Zdeno b.p. – holky, oběma vše jen to nejlepší!!! (h) (h) (h)
Milá Emtesko a milá Zdeno, přeju vám všechno nejlepší k narozeninám. (f) (h) (party)
Stejně srdečně vzpomínám na naši milou a všeobecně oblíbenou ZDENU BP. Zdeninko i Tobě všechno nejlepší.
Už od rána mi pípal mobil, abych na Vás dvě s Mílou nezapomenula.
Hodně štěstí zdraví…..
Také zde mělo být srdéčko, kytička a pohárek.
Tak ti je sem přidělám 🙂
(f) (h) (d)
Milá Emtesko, vzpomínám na Tebe a přeji všechno dobré.
Dala bych Ti sem kytičku s dortíkem a srdíčkem, ale nemohu přijít na způsob, jak přetahovat smajly.
Jak na smajlíky – za slovem udělat mezeru a smajlík vypsat (když se na něj najede myší, tak se ukáže text), udělat mezeru a psát dál nebo vypsat další smajlík 🙂
Moc dík za radu.
A teď to zkusím: (handshake)
Všechno nej oslavenkyním, štěstí zdraví do sta let, ať je dlouho těší svět 🙂 .
Milí Zvířetníci,
dnes popřejme Emtesce – má totiž NAROZENINÝÝÝ (rose1).
Všechno nejlepčejší! (f) (d)
Jak najednou nakrmit 100 psů 🙂
http://www.stream.cz/mazlove/517105-jak-najednou-nakrmit-100-psu
hezkou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Dnes bez deště, asi vyrazíme na chvilku ven (nod)
Procházka po dešti. Zjistila jsem, že Rysinka má nepormokavé botičky. Ověřeno průzkumem bojem, prostě projížděla na odrážedle jednu louži za druhou. Když brácha je projíždí taky, tak proč ne ona? No protože Rysík má nohy pár cenťáků nad zemí na šlapkách, zatímco prťavka do té kaluže hamtne. Několikrát. A taky má dáma jemné pozadí, nejezdí po dlažbě. Jednou jsem jí pod zadek naskládala látkovou tašku, tak pak párkrát zkoušela, jestli by se zase nenašel polštářek. Jenže na odrážedlo s nafukovacíma kolama a měkčím sedlem jí pořád chybí aspoň dva cenťáky, tak musí počkat do jara. Zatím dosahne ze sedla na zem tak prstíkama a to je na pořádnou jízdu málo.
A taky miluje bahno! Tedy Rysinka. Obvykle nějakým projde minutu řed tím, než prohlásí: „Ci o oně.“ Mám světlou bundu ozdobenou bahnitými skvrnami. Po jarních zkušenostech ji snad ani nebudu prát, stejně vypraná vydržela jen do první procházky.
Kolegyně, co má psy, má přesně stejné problémy, nebo radosti? Teď jako kočková nevím… ale když mi to líčí, tak ona moc šťastně nevypadá, na rozdíl od psů, kteří prý vždycky přijdou celí šťastní – vidíš? tohle je ta pravá vůně pro pořádnýho psa, rozumíš? Nerozumí. Koupe, pere a zacpává si noc… jak nedokonalý je člověk…
Co jíl, hlína, mršiny, ale kančí fekálie (napsala bych to jinak, ale nevím, jestli se to může). Mladá. bílá a krásná retrívří dáma stáří necelých dvou let. Kdyby na louce jeden exkrement byl, ona se v něm celá vyválí a ještě si ho zakousne. Mám odmala zkušenosti s nejrůznějšími psy a dalšími domácími zvížaty včetně sov a ježků, ale tohle přesahuje všechny meze. Nemáte představu, co to obnáší. Kdo zná, ví. Có následuje po příchodu domů, je všem asi jasné. Není proti tomu obrany, nebo je, ale jsem na to slabí. Snad by pomohla psí polepšovna, nebo pobyt v diagnostickém ústavu. Zdravím podobně postižené.
No jestli kanci smrdi priblizne jak praseci, tak to potes pan buh. Kolem jednoho velkoveprina obcas projedeme, a je to sila.
Vitej na Zviretnik.
No, aspoň máš jednoho psa. Já na dálku poznám, že se Světluch bude válat v hnusu- specificky vrtí ocasem. Borůvka je nenápadnější- čuchne a už to vyjíždí uchem. Za největší pochvalu považuje to, že si k ní čuchnu- má dojem, že jí to závidím. Na žraní hnusů je specialistka Světluška. Její poslední majstrštyk byla myš, co zabavila kočce. Když jsem ji uviděla, visel jí z huby myší ocas. Když jsem zařvala fuj, tak jenom polkla. Vymývání huby mýdlem po sežrání hnusu mají za sebou obě. Pomohlo to jen částečně viz myš.
Myši moje holky žerou bez omezení, pokud si je chytí. Zbytek mají zakázaný. Penuška už ví, že nesmí, a navíc se fakt nerada koupe, takže se neválí. Melítko jelítko se koupe rádo, pro Melítko je nejhorší trest, když je mu místo pohlazení zhnuseně řečeno „fuj! prase!“. Ale je fakt, že Melítko se pořád ještě hledá.
Tuhle to zkoušela v nějakém srnčím hnusu na hnijící trávě.
Expert byla Rikina, ta milovala shnilé ryby v bahně. Jednou to zkombinovala s hnojem. Nepamatuju si, jestli nás tehdy vzali do autobusu, nebo ne… 😀 (devil)
Dnes jsme se vypravili do buchlovického zámeckého parku, s pejskama hezky na oblastní výstavu psů, oba dopadli stejně :), aby se nehádali a pak jsme se prošli po parku…škoda počasí protože jinak by byli krásné fotky….
Nastěnka taky nemá ráda mokro pod packama, naštěstí se v ničem neválí, koně tu už nejsou takže nemusím hlídat, že by posvačili kobylince….dřív jsem chodila a jen hulákala FUJ FUJ FUJ…..a oči měla i vzadu páč kerrýk když musí tak musí a hrozba výprasku ho nezastaví, teda aspoň naši krasomilu….
Ale kerýk je aspoň teriér, což ho částečně omlouvá! Kavalír má být načesaný frajer, ne zabahněná příšera vyválená v kdečem a to ani nemluvím o tom, co je taková krasavice schopna sežrat… Kerýci určitě nekradou kočkám lapené myši, že ne?
Jsou to krásný coury ucouraný. 🙂 A šťatsný! (h) Kavalír je plemeno, které se mi moc líbí.
Mně taky 🙂
Vzpomínáme na naše kavalírky. Zatímco já se vidím venčit je v dešti mnohokrát, uvažujíc tehdy, proč se říká, že by do tohohle počasí psa nevyhnal, když oni tam vyhnali mě, rodiče se pousmějí i nad tím, že na zahrádku se jim za deště taky nechtělo, protože to nebylo to pravé venčení. Ale všichni se zasmějeme nad představou Renyho na poli. Místo aby se na něm šťastně proháněl, na nás vždy nechápavě koukal: A co tu jako mám dělat?
Moc krásně to popisuješ, Matyldo. Úplně vás vidím na polích, konec konců si pamatuju ty fotky 🙂
Tady dneska neprší, přemýšlím, jestli zítra máme vyrazit do lesa…
Renie, myslím, že strakatice by mu to vysvětlily úplně jasně- na poli jsou zajímavosti, bez kterých nelze žít. Světluška to jako štěně taky nechápala, ale Borůvka jí to objasnila- a dneska mnohem výkonněji hrabe Světluch 🙂
Pokud máte chuť se zasmát (nejen nad skvělým Matyldím článkem o prasopsech), vřele doporučuju tohle: http://cilichili.cz/blog/30-pisnovych-nesmyslu-aneb-syndrom-okybaca/
Však mě ten okýbača taky dával zabrat…
K bevadnému Matyldinu článku bezvadný přívěšek.
Jako dítko jsem z plana hrdla pěla: ….“My jsme muzikanti…prý maska za kamnama stála“. Tož strašidlo nějaké, néé? Kdo by jinak stál za kamnama.
Matyldo, měla bych k tobě dotaz, neb potřebuju zjistit, je-li to pro kavalíry typické, či specifický projev Žolíkův.
Neděje se to, když dostane normálně do misky, ale když Alfa-panička se podělí o kořist oběda, Žolík vypucuje talíř dočista dočista, načež se jme běhat nadšeně dokolečka až sebou hodí na zem, blaženě se povaluje a pokecává … 🙂
Tak to je projev typicky Žolíkův- naše psice si po podobné akci navzájem očuchají déržky a sedí vedle nás dál, protože doufají v pokračování dělení 🙂
Matyldo, to je moc hezké povídání a úplně si holky dovedu představit.Moc je za mě pomazli. :o)))
Matyldo, tvoje vyprávěnky čtu moc ráda (h)
hihi, ovoněný pes, pes prolezlý louží, chlévská mrva za uchem, samé lepší věci… a víš co je zajímavé? na fotkách se mi vždy zdá Světluška o něco čistější a učesanější než chudák Borůvka – má to nějaký reálný podklad, nebo je to vskutku jen mé zdání?
ale mám výtku – dnes chybí aspoň větička taky o Macešce ;( 😛 (inlove)
P.S.
„vzhlížely ke mně nesmírně oddaně“ – mám pocit, že málokterý pes kouká tak oddaně jako zrovna kavalírci (y)
Zejména, když se jim podaří paničku přečůrat a natruc se krásně naparfémovat a umazat. 😀 S kočkami tyhle problémy nejsou.
No, ona je Světluška celkově světlejší, ale tentokrát měla Borůvka čistou kromě hřbetu i hlavu, což se o Světluch říct nedalo.
Ale Matyldo, přece bys ty ubohý psice nesprchovala! Takovej psí Chanel č.5 se musí uchránit na srsti co nejdéle. A že nám lidem nevoní je přece náš problém 😀
Lído, co já bych dala předevčírem na Vysočině za hnůj. Na konci tříhodinového chození po lese s plným košem hub, Ajvi našla lidské tentononc a POPRVÉ ve svém živůtku se zachovala jako dáma v parfumerii. Bylo to i vidět, nejenom cítit,celý hřbet zamatlaný. Bublavý potok už byl za námi, tak jsem složila koš pod smrk a mazala zpět, kde jsem ji v ledové vodě vymáchala. Při tom jsem pravou nohou zapadla v galoši do vody a nabrala si ji plnou. Ten slovník nechtěj slyšet. Vylít vodu z gumáku, vrátit se pro houby a teprve potom do civilizace na chalupu ke kamarádce. I obojek a vodítko jsem musela vymáchat v bystřině. Známé psí radovánky opět začínají.
Alex, myslím že jsi na to líp než třeba Matylda – tvá psička je krásně ostříhaná nakrátko, snad to na tom kožíšku přece jen tolik nedrží, ne?
Bedo, můžu tě ubezpečit, že i vkrátkém kožíšku se ten smrad udrží dlouho i přes dvojí koupání a šampónování :o(((
Na délce kožichu nezáleží, smrad drží na všem stejně dobře. Mimochodem, dneska se Světluška stihla naparfémovat v kupce hnoje, kterou Kačka při venčení přehlídla- byla na netypickém místě. Volala mi do auta, jak se psovi meje hlava 🙂
😀 Matyldo, momentálně jsem se vrátila ze sprchy, musel se umýt celý podvozek u Ajvi. Zůstal ji čistý jenom hřbet a uši. Až uschne, tak mne čeká ještě vyčesávání svízele a dalších semen. Pamatuj: NEJSI V TOM SAMA!!! 😀 .
Jj – žádný pes se neotočí tak rychle, jako náš Žolíček ve dveřích, když zjistí, že venku prší… 😀
Hnůj by ještě šel, to se dá, konec konců“ umýt. Ale mít doma hliněnou sochu kavalíra v životní velikosti a odtesávat to kladivem a majzlíkem není nic, o co by člověk stál!
A nemohu ho, chudáka, ani dovést do auta a někam s ním zajet, aby se vyběhal. Geniální plánovač stavby to naplánoval tak, že nám čerstvě rozkopali dvě přístupové cesty na náměstí. Už chybí jen nápis „No passaran!“
Poslední křížovou výpravu do Tesca jsem podnikla předevčírem a vzpamatovávám se z toho do dneška. Málem jsem v tom bahně přišla o boty i o život a domů dorazila špinavá jak prase. Kdybych ještě měla zachraňovat psa před utopením v bažině, tak bych to nepřežila! :O
A nejhorší ze všeho, jsou dobrodinci! Tedy, já samozřejmě vím, že to myslí dobře, takže je neposílám do temných míst, ale když takhle stojíte na devátém schodě, lapete po dechu a kolem chodí jeden dobrodinec za druhým a všichni se dožadují podrobného vysvětlení, proč stojím na devátém schodě a lapu po dechu a chtějí výslovné ujištění, že neumřu …. tak by je jeden nakop! 😀
Včera jsem se optala jednoho z dlaždičů, zda-li opravdu bude do konce listopadu hotovo? Plaše se usmál a v rozpacích zahleděl k zemi. Je to jasné … nebude …
A mně definitivně jebne!
Rputi, když teď tak prší, tak jsem si vzpoměla na fotku vaší ulice ještě za sucha! Chudák Ty. A jsi OPRAVDU v pořádku na tom devátém schodu?
taky jsem si na tu fotku hned vzpomněla, jak mi přišla docela hrozná – tehdy… možná bys to mohla vyfotit teď někdy po dešti???
do hlavy néééééééééé (inlove)
Bedo, ono to vypadá celkem nevinně, prostě normálka rozježděnej jíl. Jenže když stojíš na tom jediném pevném flíčku a přemýšlíš kudy dál, není to nic moc pocit, když víš, že když šlápneš blbě, tak budeš ráda, že utopíš jen boty.
Mám celkem reálnou představu co to je, když řeka bahna zavalí vesnici. Tady kolem nás to bylo vykutané (ode zdi ke zdi) cca 0,75m do hloubky a teď je to na tom místě naprosto zarovnané, takže ta bažina toho třičtvrtě metru do hloubky má… (puke)
ano ano, dobře že to připomínáš, to bylo to co mě nejvíc zaujalo na té fotce – že to bylo vykutané ode zdi ke zdi (tmi)
Zástavba na původním půdorysu ze 14. století … co dodat…
Chceš bacit, viď? 🙂
Ty zákopy jsou naštěstí už zasypané, a v dolejší polovině ulice už začali pokládat dlažbu. I kolem nás to bylo relativně urovnané, ale teď do toho několik dní setrvale pršelo a jelikož je to z kopečka, tak ten jíl prostě stekl z celé horní části ulice a zarazil se o budoucí kanál, kterým je celá ulice přepažena. Čímž vznikla zcela reálná bažina ve stylu „zanech nadějí, kdo tudy procházíš.“ (devil)
Na tohle je velmi dobrý vynález a sice rybářské holínky, zvané prsačky. Sice to není zrovna poslední výkřik módy, ale lze v nich do toho bahna i bez následků upadnout a vzhledem k použitým materiálům se i snadno čistí, tedy pokud je k dispozici místo, kam opláchnutý sajrajt může bez následků odtéci. Když je k mání hadice a kompost, je recept jednoduchý: 1/ vylézt na kompost, 2/ opláchnout prsačky (na sobě) hadicí, 3/ slézt z kompostu, 4/ doopláchnout boty, 5/ prsačky svléknout a pověsit na šňůru k usušení. Mám to vyzkoušené, když jsem fotil měkkyně bažinné. Šli jsme tam tři a já se jako jediný vrátil čistý.
A na Strakonicku právě kvetou hořečky mnohotvaré české a hořečky drsné Sturmovy, jakož i tolije bahenní.
Nojo, krakonoši – jen si tak darmo představuju, jak bych v těch zasr…. prsačkách vlezla do Tesca 😀
hezkou sobotu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Matyldí povídání z každodenních radostí a starostí je vždycky moc hezké. Holky si umí užít procházku za každého počasí (tedy skoro každého (chuckle) ) A panička taky (chuckle) .
Beta ráno odmítla vystrčit tělo ze dveří, neb (rain) velmi silně a raději zalezla zpátky do pelíšku. Tak jsem ji naštvala, neb jsem vytáhla pláštěnku (její). Nemá ji ráda, neb šustí. A tak jsem ji za sebou táhla na procházku jak osla na špagátku… Pak jsem tedy sundala pláštěnku, psice ožila, vyvenčila se, začenichala se a že prý můžeme jít ven na dýl. Neee – pršelo mi na hlavu a tak jsem zpátky opět táhla osla… Protože ona chtěla jít na druhou stranu… přece vééééén.
Už po tvých loňských výstrahách se šustěním, jsem vyhledala a zakoupila nepromokavou, nešustivou psí pláštěnku. Ajvi ji nosí bez problémů. Zvykám ji i na kšírky a teď začneme s náhubkem, protože chci nacvičovat cestování MHD a tam je náhubek nutný. Klérka nechtěla nosit nic, protože všechno přišlo na řadu, až už byla dospělá a byly problémy.
Zatím psicím oblékám jen svetříky v hodně tuhých mrazech. Flísovou dečku na záda se Borůvka snažila válením sundat dolů. Pláštěnky jsem zatím nezkoušela (stejně se tváří obě zhnuseně, když mají jít v dešti ven a mrholení je jim jedno). S náhubkem je to průser. Borůvka mi kvůli náhubku začala jednou kolabovat v rozpálené šalině a od té doby ho nenávidí jako smrt (byť se mi povedlo konečně sehnat náhubek, co na kavalířím čenichu sedí a může vypláznout jazyk- byl na něm nápis knírač fena). Světluška ho měla zkusmo jednou a tvářila se, že je v hlubokém šoku nad mou černou zradou 🙂
Milá Matyldo, sotva jsem si přečetla větu „A sakra, zase navážejí hnůj” – úsměv se mi vloudil na tvář a tušila jsem jak povídání bude pokračovat. Umíš pobavit !!! Ovšem věřím,že ses z procházky vracela v podstatně jiném rozpoložení než Borůvka se Světluškou.
Přeji všem krásný víkend.
No, na konci procházky jsem viděla v duchu ten zabahněný sprcháč, co pak budu muset drhnout 🙂