23. 7. 2011 Balíme a předáváme dům letní stráži. Jedeme znovu na Usedom. Loni se nám tam líbilo a hlavně: když je všude hnusně, počasí na Usedomu nezklame. To je odjakživa vyzkoušený fakt. Kemp jsme vybrali taky už vloni a objednali přes internet.
V Benátkách se rozlila Jizera, severní Čechy se zaplavují vytrvalým deštěm minulého týdne. Volíme dálnici a hledáme lepší počasí. Prozatím jsme v Sasku a míjíme Drážďany. S bydlíkem za autem nejedeme nijak rychle. Tedy, passat by jel, ale karavan stále hrozí rozkmitáním a brzdí odporem vzduchu. Přesto předjíždíme trabi-buginu. Růžovou. Na vozíku za sebou vleče prastarý skútr ve žluté barvě. Vozík je jasně zelený.
Zempin. Kemp jsme našli i přes nepřízeň internetové mapy. V mokrém písku ustavujeme karavan. O vodorovině si můžeme nechat zdát. Jakž-takž je tak akorát. Prší a nohy karavanu se boří do písku. Hledáme koupelny a studujeme pokyny pro ubytované. Déšť bubnuje do střechy.
24. 7. 2011
To co bubnuje, není déšť, ale vítr. Otřásá vodu z listí. Výhoda zarostlého kempu se najednou jeví dost sporná.
Obcházíme kemp. Je obrovský. Stany jsou jen ve vnitřní části a kolem hlavních cest. U některých karavanů nás zaráží, jak je tam dostali. Vypadají „usedle“ a obrůstají mechem. Starší části kempu připomínají české trampské osady. Jen chatky mají kola. A některé ani to ne. Jsou obložené dekorativními kameny, opatřené dřevěnými plotky a duralovými konstrukcemi, které nesou plátěné střechy. Mají dlážděné předzahrádky, pergoly a bylinkové zahrádky. Jestli mají i kola, budou nejspíš zakrnělá a nefunkční.
Moře je na svém místě. Mácháme si nohy a pozorujeme majáky na ztemnělém obzoru.
Jachta
25. 7. 2011
Radwanderweg. To byl nápad! V noci byla zima. Spíš vlhká, než studená, ale vlezlá. Ráno je v rytmu. Vařím kávu, páník nese pečivo. Koupat se nedá, tak pojedeme do Koserowa, pak stoupání na Vineta Rif, to bude do kopce, to je jasné a pak už pojedeme po příbřežní duně…
Jo, houby. Ückeritz je kemp stejně nekonečný jako ten náš. Dokud jedeme po asfaltu, jde to. Ale mezi městečky vede cyklostezka malebnou lesní pěšinou, z rozmáčeného písku a drobných kamínků, přímo přes strže vymleté vodou napříč dunami. Je vzorně značená s německou důsledností. Místy dlážděná, opatřená dopravními značkami: klesání 16 %, cyklisto sesedni z kola. Po padesáti metrech šíleného sešupu následuje čtyřicet devět metrů šestnáctiprocentního stoupání. Na to značku nemají. Nahoře člověk polapí plíce, dvakrát se nadechne a následuje další sešup. A tak pořád dokola.
Je to pomalé, únavné, ale jedou všichni. Vozíky za kola, psi, cyklisti. Jedeme taky. Chceme co nejdál, nejlíp do Heringsdorfu. Jenže v Bansinu už máme dost. Projíždíme krásné lázeňské městečko. Míjíme vily, lázeňské domy, promenádu i pláž a hledáme hlavní usedomskou silnici. Někde kolem ní vede asfaltová cyklostezka, pěkná, rovná a až do Zempinu. A je kratší. Jen dvacet kilometrů. Hrdinsky si jdeme ještě zaplavat. Voda má sedmnáct stupňů a je to příjemné. V karavanu vařím večeři a oba odpadáme. Je devět večer. Spím.
26. 7. 2011
Sluníčko. Chystáme den na pláži. Vztyčujeme paraván proti větru. Písek se zdá suchý, ale ležet se nedá. Těsně pod povrchem je vlhko a chlad proniká na záda. Bereme kola a jezdíme sem a tam. V Zinnowitzu začíná odpolední koncert pod širým nebem. Asi studenti místní hudební školy. Více či méně zaslouženě, všichni sklízejí potlesk. Zase jsme přišli pozdě na focení západu slunce. Na pláži je pořád světlo a pořád živo. Fotíme aspoň stíny a siluety proti lesklé hladině moře. Vlny se čechrají tenkým proužkem u břehu, jinak moře jak zrcadlo. Sedíme až do tmy.
Moře sleďů
27. 7. 2011
Stralsund. Dopoledne na pláži. Vybaveni podložkami proti vlhku se hřejeme na sluníčku. Vzduch 22 voda 17. Je studená jako železo. Vítr rozhoupává vlny, vlny houpají nás. Je to bezva.
Odpoledne jedeme do Stralsundu. Máme tam od loňska schované Oceáneum. Paní, která nám prodává lístky, se omlouvá, že nemá českou verzi průvodce. Ujišťujeme ji, že „never mind“. Expozice jsou tmavé a začínají, jak jinak, od Adama. Která jsou moře, čím se liší, proč jsou slaná, proč tmavá, jak je to s vápníkem… mušle, plankton, zvířata. Páník fotí jak japonský turista. Popisy jsou německy a anglicky.
V expozici ptáků definitivně selhávám. Pokud fogla neidentifikuju sama, anglický název mi nepomáhá. Čtyři druhy racků, rybáci, jespáci, pisily… musím si doplnit vzdělání. Od vajíčka k dospělákovi, včetně biotopu. V oboru kachen a husí plavu, o ryby se ani nepokouším. Kupodivu tady jsou mi německá jména bližší než anglická… nakonec, herinky známe všichni.
Obrovská akvária. Hranatá, válcovitá, s tunelem i malá, s drobnými nebo usedlými živočichy. Námořní a ponorková expozice, suroviny a jejich těžba, rybolov a ukázka balení. Jak poznat potraviny získané pod dohledem WHO. Na střeše tučňáci Humboltovi mimo provoz. Válí se po umělých kamenech a chrní. Jeden si češe kožich, vlastně peří.
Nakonec mořští obři. Řasy a malí obři – krabi a mlži velikosti štokrlete. Velcí obři. Měsíčník, kalmar, manta, kosatka, velryba… zavěšení v čtyřpatrovém, temně modrém prostoru. Dole lehátka. Na nich návštěvníci leží, koukají nahoru, promítá se tam vlnění, navozující pocit jako pod hladinou. Zvuky velryb a mluvené pásmo o mořských obrech a plundrování moře. Asi od Greenpeace. Je to tísnivý pocit. Člověk je tak maličký… a tak nebezpečný.
Vracíme se pozdě.
28. 7. 2011
V noci začalo pršet. Z cyklovýletu sešlo, celý den přičinlivě leje. Naštěstí máme zásoby knih.
Cyklosocha
29. 7. 2011
Rostock. Celou noc lilo jako z konve. Kemp se změnil v louži. Stanující hromadně kopou odvodňovací strouhy. Voda se rychle vsakuje do písku a ani nízko položené části kempu nejsou zatopené. Obloha šedivá od obzoru k obzoru. Budeme jezdit autem.
V Zempinu jsme koupili struhadlo a přízi a vyjíždíme směr Rostock. Okamžitě se chytáme do první „stau“. Usedom je neprůjezdný, všichni prchají. Po nekonečné hodině jsme konečně na dálnici. Všude na polích stojí voda. Asi v polovině cesty přestává pršet a silnice osychá. Míjíme Rostock a jedeme směr Warnemünde – pláž. Nejdeme se koupat, jen podívat.
Chodníky a cyklostezky jsou zalité vodou, pláž je za louží hlubokou dobře dvacet centimetrů. Balancujeme na obrubnících. Na pláži ukrutně fouká, vlny jsou vysoké a rezavě hnědé. Přímo proti nám vyjede z vody surf. Chudáka řidiče plácla plachta po hlavě, ale ustál to. Směrem k městu je obloha plná draků. Jdeme po pláži blíž, ať je můžeme vyfotit. Žádní draci. Kitesurfeři. Jezdí po vodě sem a tam. Je to zvláštní, vždyť fouká pořád stejným směrem.
Mezi nimi se prohánějí windsurfeři a nejen, že se vyhnou, ale taky si vzájemně nezamotávají draky a plachty. To jsou mi věci. Po vlnách se snaživě hrabe kajak. A dokonce se tu koupou děti! Babička je sleduje, dobře oblečená, z plážového koše. V ruce má jehlice, nejspíš jim plete plavky ze silné vlny. Spolu s ostatními korzujeme větrem v botách a bundách. Vyvenčení se vracíme na Usedom.
Tam kde jsme z deště vyjeli, se do něj zase vracíme. A já si dělala naděje. Kemp vypadá jako při potopě světa. Někteří prchají, jiní doplňují konstrukce o dodatečné plachty a přístřešky. Přidáváme se k všeobecnému činění. Střecha předstanu je plná vody. Vyléváme ji, částečně sami na sebe, upravujeme tyčky a vypínáme šňůry. Teď to snad bude lepší. Prší a prší. Rachot občas zesílí, to když se nad námi otřepe strom. Připadá mi, že parkujeme ve vodopádu. Špatně spím. V noci stanující zase prohlubují okopy.
30. 7. 2011
Prší dál. Ve stánku jsem si opatřila velký deštník. Jdeme na vycházku po pláži. Fouká tam tak, že deštník se použít nedá. Na pláži je spousta pejsků. V takovém počasí nikdo neřeší, je-li pláž psí nebo člověčí. Pejsci si hrajou. Spolu, nebo s páníky. Hrabou v písku, aportují z moře a lidi korzují a fotí. Jdeme na dlouhou vycházku po pláži, vaříme v karavanu, všechno už je přečteno a začínám plést druhou ponožku. Hele, nepojedeme domů?
Pláž v dešti
31. 7. 2011
Prší míň. Mezi kempem a parkovištěm pro auta je obrovská louže. Pro pěší v podstatě neřešitelná, lesem se obejít nedá, kapradí je jedna rozmáčená bažina. Právě projíždí cyklistická rodinka s dětmi. Všichni už jsou na druhé straně, asi pětiletý hošík ztratil balanc a stojí i s kolem po kolena ve špinavé vodě. Začíná natahovat. Maminka duchapřítomně vytahuje fotoaparát a dokumentuje jedinečný okamžik. Pinďa přestává fňukat a nasupeně táhne kolo z louže.
Chodím si po pláži, pantofle v ruce. Elegantně uskakuju před vlnou a rozplácnu se jak dlouhá tak široká po písku. Jsem olepená nerostným bohatstvím, a pokud o zdejším písku něco vím, budu ho ze sebe vytřásat ještě doma. V karavanu je stoprocentní vlhkost a otrava. Pokoušíme se větrat, ale průvan je trochu nepříjemný. Už pracuju na třetí ponožce.
1. 8. 2011
Den odjezdu. Uklízím, zametám, balím, na hřbet mi svítí sluníčko. Páník vyřizuje formality a já předávám karavan mláďatům, která tu mají strávit další týden a karavan dotáhnout domů. Musíme ještě nakoupit suvenýry rozloučit se s mořem. Na pláži je teplo. Moře i nebe modré, písek bílý a nahřátý. Hlava na hlavě. Stojím po kotníky ve vodě, přemýšlím, že už sem asi nepojedeme a v duchu pobrekávám. Ale dovolená končí, prodloužit nelze. Sluníčko, nesluního, odjíždíme.
O týden později.
Mládež přiváží karavan. Jsou opálení, nadšení a těší se, že za rok zase pojedou na Usedom. Tam je totiž vždycky pěkné počasí.
A další fotky jsou zde: http://gwendyvitmar.rajce.idnes.cz/2011_kdyz_na_Usedomu_prsi#
POZOR! Hlášení od RenatyE – kdo chce zvířetnická trička, neváhejte! 
Vyberte si z nabídky typ, velikost a barvu trička. Respektujte, prosím, mnou nabídnuté dvě až tři barvy. Rozměry jednotlivých velikostí snadno najdete v odkazech na jednotlivé typy triček.
Pánská / unisex klasika, Adler Basic 160g, výstřih do Ohttp://www.inetprint.cz/panske-tricko-adler-basic–RTX_PT1019 oranžová, černá V obou barvách můžete zvolit i mega velikost, uveďte horní obvod. Umím sehnat až do obvodu 174
Dámské tričko Adler Pure, 150g, výstřih do O, 100% bavlnahttp://www.inetprint.cz/damske-tricko-adler-pure–rtx_dt2w/?tab=aboutoranžová, tyrkysová, černá
Dámské tričko Sols Moon, 150g, výstři do V, 100% částečně počesaná bavlnahttp://www.inetprint.cz/damske-tricko-sols-moon–rtx_dt2k/?tab=aboutoranžová, atoll blue, černá
Dětské triko Classic http://www.inetprint.cz/detske-tricko-adler-classic–RTX_KT1A oranžová, tyrkysová
Baby triko Sols Mosquito, 100% počesaná bavlna – žerzej,http://www.inetprint.cz/detske-tricko-sols-mosquito–RTX_KT1L 4 velikosti: 3-6 měsíců, 6-12 měsíců, 12-18 měsíců, 18-23 měsíců barva podle nabídky
Cena za jedno tričko s největší pravděpodobností nepřesáhne 200,- Kč. Potisk bude na přednici ve velikosti asi jako minule, motiv bude jiný, ale zvířátka tam budou. Materiál je trochu jemnější než minule, proto průkrčník u pánských/unisex triček bude poddajnější.
Zkušenosti z minula: nebojte se jasných barev i ve velkých velikostech!
Až si vyberete, zašlete objednávku do 29. 4.na můj mailrenata.eremiasova@volny.cz
V objednávce uveďte nick, příjmení, typ a barvu trička, počet kusů a způsob odběru. Trička budou k dispozici v Podmitrově, lze ale domluvit dodávku i jinak (Brňáci mohou odvézt do Brna atd. – však už to znáte.) V nejhorším je tu i Česká pošta.
RenataE
Pozdější objednávky nemohu zcela garantovat, ale samozřejmě to zkusím.
Ri, prosím, je potřeba místo v kempu (pro stan) objednávat dopředu? Kdysi v dávných dobách to byla nutnost, kempy byly plné. Jak to vypadá teď?
Zrovna předevčírem jsem měla v ruce pohlednici od vás s přemýšlela, jak to tam na severu asi vypadá (sun) (dog) (wave)
Jeste k tem zakempovanym, mechem obrostlym karavanum, vcetne zahradky, jak psala RI. Muj bratr ma neco podobneho v kempu Chorvatsku na Istriji primo u more. Ten karavan mu tam sedi uz dobre 8 let. Na cast sezony to pronajima, v urcitou dobu to zazimuje, na jare zas otevre, zaplati rocni najem, zkontroluje, ze tam je dost nadobi a jinych nutnych veci. Majitel kempu poskytuje zakladni sluzby a ohlida to. A rikal synovec, ze jeden karavan kousek od nich je nemecka rodina, ktera tam travi cas od jara az do podzimu a fakt maji zahradku.
Tak takhle se u nás pálil čarodějnický oheň 😀
http://jakkel.rajce.idnes.cz/Carodejnice_2012#d40_4075.jpg
Neodolám a přetáhnu to sem, kdyby náhodou někdo nepotkal 🙂
http://www.novinky.cz/koktejl/266200-kocka-labuznice-si-nechava-specialni-podlozkou-masirovat-krk.html
Zdeno, taky jsem si to pouštěla,to je labužnický výraz. Hledala jsem to zařízení na nettu pro sebe ale jsou tam samé jakési třepavé choboty, nic tak úžasného, jako má ta košička jsem nenašla. (cat) (h)
Jenny, mne už jednou k něčemu podobnému posadili. Byly tam ty palce asi 3 nad sebou a byl to stejný princip. Myslím, že to bylo na chodbě před Makro. Kamarádky rotovaly po krámě už třetí kolečko a já, která jsem šla jen na jistotu, neb nejsem nákupní maniak 😉 se začala nudit. A když jsem vylezla za kasu, tak mě odlapili při předváděcí akci. 🙂 Byl to pás, který se dal připnout ke křeslu.
O.T. milé dívky a paní, máte zabroušená košťata ? Dnes večer odlétáme se spřátelenou formací na známá místa. Já letím na Petráky, mám to nejblíž. (rofl) Dnešní noc bude tajemná a ledacos se může stát. Táák, pozor! (bat) (bat) (bat)
Milá Jenny, přípravy jsou v plném proudu. Na každém rameni po kočce ale já tu nemohu nechat Garyka samotného, co kdyby si ti zdejší usmysleli že budou střílet, oni se hned chytají každé příležitosti. Garykovi stačí že nám řežou a odstraňují asfalt na cestách všude kolem a ukládají do země jakési roury. Takže zkusíme jestli nás koště unese a když ne tak zůstaneme doma stejně jako roky minulé. 😉 🙂 (cat) (cat) (dog) Ať si lítají jiní. (bat) (bat) (bat) (bat) (bat) (bat) (bat) (bat) (bat) (bat) (bat) (bat)
Hezké počtení, radši studený déšť než tohle, co panuje teď. Jsem chcíplá, polomrtvá, jak já ta vedra nesnáším! Ale to je můj problém, spousta jiných človíčků je spokojená, jen pár nás trpí. A to je teprve duben. Když si představím, že ještě další 4 měsíce veder, je mi už teď nanic.
Ale z jiného soudku: právě jsem objednala Ríšu na čtvrtek 13.00 k MVDr. Beránkovi. Očičko se prudce zhoršilo, už 2 dny ho má slepené, mžurku opět přetaženou, spodní tvářičku má jakoby oteklou, to měl předtím nad okem, pak to prasklo a vyteklo, teď to má pod okem…….. Kapu poctivě, čistím, omývám borovou vodou, nikam jsem nejela, aby měl péči, stále ho pozoruju a je mi ho moc líto. Asi ho to v tom očku dře, slzí mu, je celé slepené hnisem, je to chudínek proužkovanej. Ale baští, hraje si, lísá a tulí se, je komunikativní tak to zase necháme na panu doktorovi. On si poradí. Takže ve čtvrtek poprosíme o palečky.
Ach jo, budu na Vás myslet. Chuďátko malé chlupaté,jsem z toho vždycky špatná, když mají ti naši chlupáči nějakou bolest.
Tak ať Vám to dobře dopadne. (y) (h)
My doma ležíme jak lemry,nikdo se nechce ani pohnout. (wave)
On si to nezaslouží!
Je to takové miloučké moje zlatíčko. Teď ho Melíšek myje. Taky očičko mu čistí, to je dobře. On mu minule moc pomáhal. Je znát, že mu dělá dobře, když se o něj Melíšek stará. Nemůže mu to ublížit, Melíšek má jazýček jako hedvábí, vůbec ho nemá drsný jak je u koček obvyklé. Takže jeho mytí odstraní zbytky toho hnisu a Ríša zase může trochu líp koukat. Ach jo! Proč zrovna my!
Chuďátko malé… Všichni držíme palečky i drápy i drápky a přejeme Rýšánkovi rychlé úzdrvení!!! Moc moc!!! (y) (y) (y)
Samozřejmě že držíme palce, packy i drápky Snad vás pan veterinář už konečně zbaví toho trápení.
Ríšánku vydrž a neohřívej moc paničku. Tedy rozhodně ne v těchto dnech. 😉
Karolínko nejsi v tom sama. Nesnáším vedra a léto (sweat)
Vítej v klubu!
Nesnáším léto, nesnáším to pálivé sluníčko, nesnáším vedra, nesnáším změny teplot z 10° na 30° během dvou dnů!
Asi jsem jiná.
Lucko, to tvoje mangustí video je mooooc krásný (clap) (inlove)
jenom mi přišlo Tikkiho hrozně líto ;( … podaří se najít mu nějakého kamaráda?
OTéčko
Vraťme se z mokrého Usedomu do výhně jihu Jižní Moravy.
Můj pokus o foto psího skoku (chuckle)
http://yga.rajce.idnes.cz/2012_Jak_se_foti_skok
Ri, zajímavá dovolená! Ale je vidět, že jste lidé sportovní a užili jste si i přes deštivé počasí. Myslíš, že dopleteš ještě tu jednu ponožku??
Takový fučák, jako je na Hančině videu jsme měli nyní dva dny a dvě noci. Borovice sebou tak cloumaly, že jsem čekala, kdy se utrhnou a odletí. A ten hukot! Ještě štěstí, že v sobotu při Babovenčení byl „jenom“ silný vítr. To bychom měli i létající pejsky! Včera u nás bylo 30°ve stínu, tak jsem si pošmákla na fotkách upršeného Usedomu 😉 .
Milá Ri, od tvoje povídání mi nastartovalo vzpomínky na vyškemranou dovolenou. Bylo to po několika letech dřiny bez jediného dne volna. Jeli jsme k berlínským jezerům. No, zima nebyla, ale pršelo. Když nepršelo, tak mžilo. A když ani to ne, tak se na to chystalo. Já, lesní holka jsem byla prvně v zařízení se švédskými stoly a velmi starostlivým správcem. Byla jsem jediná, která si nezoufala. Už ta nádhera, já se pořádně vyspala. Pak jsme si půjčili kola a objeli široké okolí. Koupali jsme se, ale pak šup šup do bundy. A pak jsme dostávali nápady. Berlín byl kousek autobusem a já vymetla kdejakou galerii a muzeum. Zejména to nejunikátnější – Pergamon. Ják já jsem ráda, že tenkrát pršelo. Další rok jsem do Prierosu jela znovu. Bouřlivé uvítání pana správce mě dost zaskočilo. Prý bude určitě nádherně, protože já si to zasloužím. A bylo (sun) 🙂
Jo,Zdeni, soustavny celodenni dest musi byt pro muzea bonanza. To jsme takhle s Chetem vzali mamu do New Yorku na 3 dny nez odtamtud letela do Prahy. Po priletu a ubytovani jsme meli odpoledne a pocasi jeste slo. Ukazali jsme ji par mist a stravili vecer na Times Square – podle mne dost hruza, ale babicce se svetylka libila a dodnes, kdyz je to v televizi, tak hrde vnoucatum oznamuje, „ze tam taky byla“. Na druhy den jsme meli velkolepe turisticke plany, ale od casneho rana lilo tak strasne, ze jsme nakonec odjeli taxikem do Metropolitniho muzea a tam stravili cas az do zaviraci doby. A fakt to za to stalo. Nejvic casu jsme stravili v egyptskych pamatkach a bylo to opravdu neuveritelne. Centralni park jsme videli sklenenyma pruhledama pres silny dest. Pravda, dalsi den se vyjasnilo do krasneho modra, ale byla takova zima a vitr, ze jsme babicku opatrne pres New York presunovali a casto zachazeli nekam dovnitr, aby nam pred tim letem do Prahy nenastydla. Zrusili jsme cestu lodi k Sose Svobody a presunovali se strednim Manhattanem. Ale stejne se to mame moc libilo.
Když je teď tak teploučko, nevadí mi zůstat ještě den na upršeném Usedomu – pár kapek by mohlo dopadnout až sem, ale až večer, prosím. 🙂
Užívám si domácí dovolenou, těším se, že snad konečně budu mít čas na práce, které běžně nestíhám, i na šití. Ven se moc nechystám, je tam moc horkooo.
Přeju všem krásný den! (h)
P.S. Kontrolní otázka na JJM: už vám taky kvetou šeříky a kaštany?
Poslušně hlásím že nekvetou. Šeříky ještě nejsou ani zelené jen trochu naplesnivělé jak říkával můj muž. A kaštany jenom opatrně vystrkují maličké prstíky. Zato keře střemchy už se zelenají, není divu musí přece stihnout kvést před šeříkem. Tomu údobí se tu říká „tiden mellan hagg (přehlasované „a“) och syren“ to jest čas mezi střemchou a šeříkem. Česky to zní dost divně. (chuckle)
Stráně jsou plné bílých hvězdiček sasanek a kvetou jakési keře žlutými kvítky ale není to zlatý déšť. Tráva začala růst a Garyk se na ní pase, asi si není jistý svou identitou, to převzal od paničky která svou identitu v té nové (dnes už staré) zemi ztratila.
Ještě jsem neodložila ani zimní kabát, ani čepici, šálu a rukavice. To je to švédské jaro. A Švédi radostně vykřikuji že je jaróóó, když sice vykouklo slunce ale stále ledově fičí. Nesdílím jejich nadšení. (shake)
Milá Vave, omlouvám se že jsem se vnucovala. Nevšimla jsem si zkratky JJM. Tam já definitivně nejsem i když bych si to momentálně moc přála. Potřebovala bych se trochu zahřát a utlumit tak vše co pobolívá.
Tak se mi tam tím vedrem nezaduste, ochlazení se blíží. Ještě vydržte!!! (y) (sun) (sun) (sun) (sun) (sun)
Některé druhy už ano 🙂
Potvrzuji. Jen aby neuschly 🙁 !
Taky se musím podívat na šeříky. (f) (f) (f)
Podávala jsem hlášení do ornitologické stanice v Přerově, že jsme již slyšeli kukačku. Letos už 27.dubna,dříve to bývalo až kolem 9.května. Ta příroda jaksi moc pospíchá,uvidíme co bude dál. (wave)
Jo, ještě tohle, na autě jsem ráno utírala plno pylu, na červené barvě je krásně (headbang) vidět, tedy, myslím, že to byl pyl. Však taky kýchám odpovědně, nos mám jako báň, co vosa usedla si naň. Ach, jo. Ale jinak je hezky. (sun) (wave)
Pchááá – 27. dubna kukačka! U nás na JJM už v pondělí třiadvacátého … a jak na sfiňu jsem zas u sebe neměla ni halíře, takže letos zase prudce nezbohatnu – chichich (nejde mi zrobit válející se smajlík)
No jasně, 23. dubna kukají na jižní Moravě západní kukačky, kdežto my u nás víc na severovýchodě, musíme čekat na ty ruský a ty jsou jasně opožděný.
Taky neumím toho co se válí. (rofl) (wave)
hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Dede si seveří (wave) a tak ještě dnešek strávíme na Usedomu. A mně to vůůůůbec nevadí – i když propršená dovolená není nejlepší, zase se onen kraj vidí v jiném světle. A člověk se podívá i na místa, kam by za slunného počasí nešel.
Ri, moc hezky se tvé povídání četlo, je psané suchým, ale velice plastickým humorem. A fotky celou atmosféru báječně doplnily. Čistota a upravenost městeček je obdivuhodná. Z dětství se pamatuji, že během prázdnin propršený den či dva nám na chatě (nebo na táboře ve stanu) nikdy moc nevadil – hráli jsme karty, četli si. Ale týden – to už je otrava, obzvláště, když jste za sluncem jeli „na jisto“. Ale podle popisu jste přestí celé dny v karavanu neproseděli – vždyť jsi ani nestačila doplést další ponožku. 😉
Já dělím moře na „koupací“ a „koukací“. U toho prvního (které máme tady) musí být voda nejméně +26 abych tam vůbec vlezla, u toho druhého na teplotě nezáleží, ale zase čím divočejší, tím hezčí. Takové je třeba v New England, kde Atlantic má často kamenné pobřeží, voda je i v létě studená, ale na koukání je celoročně krásný. Obzvláště, když se moře hněvá a napěněné vlny se o ty balvany tříští. Ale bydlet přímo u jednoho ani druhého mě neláká, mírně vnitrozemí mi zcela vyhovuje.
LuckoV – pustila jsem si mangustí vidjeko – krása (clap)
Přeji všem bezproblémový začátek týdne
Právě jsme se vrátili ze Dvora ze ZOO. Předtím jsme byli v Náchodě a vyjeli na Dobrošov na Jiráskovu chatu. Nutně jsem potřebovala vylézt na rozhlednu. Myslím, že počasí nebylo nejvhodnější, málem nás odnesl vítr do Polska 🙂
Děkuju moc za komentáře. Ale fakt, u mě se o žádné hrdinství nejedná. Člověk se spíš stydí, že se krčí za větrem, když všichni kolem něho si užívají prázdniny a déšť jim nevadí.Přece si umíme najít zábavu, i když prší. Zvlášť když teď už mě to na pláži nebaví, když nesmím lézt v písku po čtyřech a stavět hrady 🙂 (prý už jsem na to velká) 😀
Já jsem v Dobrošově viděla jen pevnost. Moc zajímavý zážitek. Venku bylo děsně vedro a pro vstup do pevnosti nevybaveným půjčovali erární svetry, protože tam bylo asi sedm stupňů. Betonové podzemní haly byly dost depresivní. Dost těžko jsem si představovala, že tam by vojáci měli žít.
To jo. Já měla sandály a odmítla jsem tam jít. A měla jsem recht. Jk foukalo, vypadávala jim při prohlídce elektřina. A podle kámošky byla tam dole TMA.
Dámy, když už jste na Dobrošově je veliký hřích lozit dolů do pevnosti, mnohem lepší je vydat se po bývalé pevnostní silnici na Běloves ke srubu Březinka cca 3km lesem . Mají ho ve vlastnictví krásní blázni z klubu vojenské historie Náchod a kompletně ho zrekonstruovali. Dokonce se jim podařilo sehnat i původní filtrovnu a protitankový pevnostní kanon až odněkud z Norska, kam ho Němci po demontáži z Březinky odvezli. Srub je ve stavu, že máte dojem, že si posádka jen odskočila do hospody na pivko. Je to mnohem lepší než celá pevnost a děcka se tam opravdu něco dozvědí.
PS Vlezné je tam dobrovolné, ale málokdo tam nechá míň než 100 Kč. Tak je to dobré.
PPS ještě odkaz http://www.brezinka.cz/
Jindrichu, diky za fajn odkaz. Pravda, mam to k tomu bunkru krapet z ruky (chuckle) , ale je to zajimave a tesi mne, ze se takhle lidi daji dohromady a dokazou neco tak vynikajiciho. (y)
Díky za info. Nechali jsme si tam něco napříště, takže o důvod víc udělat si tam další výlet a nechat si dost času 🙂
Zajímavá dovolená. Ri, díky za zprostředkování. Parádní fotky.
Mám docela ráda studená moře, horko už moc nemusím. V Německu jsem byla za totáče jen ve vnitrozemí. Do celního prohlášení jsem napsala, že vezu jedny gatě( jako, že tomu nebudou rozumět :)) . Na botech pro syna jsem seděla a doufala… To byly radosti. 🙂
Studené moře znám z Nizozemí, bydleli jsme u moře v mobilhoumech, vítr dul do vln a moře pěkně vařilo.
Ve Scheveningenu jsme zažili oslavy dne vylodění spojenců, staré válečné lodě, letadla. Na vyhlídkovém molu v moři fučelo jak v příspěvku od Hany W. (wave)
Tak znovu, předchozí O.T. mi to sežralo (bat) . Nestihla jsem včas dát vědět, takže kdo chce vidět mangustí povídání s panem Vydrou, tak tady: http://www.mateme.cz
Krásný nedělní večer! (f)
Nádhera!!! (clap)
Mam rada more jakekoli – teple nebo studene, piscite plaze i skalnate pobrezi, za slunka i deste, bourky a vetru. Miluju ty vesele kombinace modre barvy na obloze a mori a bileho pisku. Ale nejvic mne fascinuje, kdyz se more a zivly rozzlobi. I kdyz, mila Ri, pri kempovani to asi neni to ono. Jo a mate krasne fotky.
Nasla jsem kratke video, co Chet poridil, kdyz jsme byli daleko v Atlantiku na ostrovech zvane Outer Banks a prisla bourka, ktera trvala 48 hodin. Byli jsme v dome na zatoce smerem k pevnine, ktera ale stejne byla asi 50km od pevniny. Takhle hucel vitr: http://www.youtube.com/watch?v=8pb8KLzUBL4&list=UUDHwXHosB07Nff3HgqO2cTA&index=18&feature=plcp
Hano, ty jsi můj člověk, taky miluju živly, taková krásná bouřka a pořádný fičák, to je ta pravá romantika.
Pouštím si Tvé video ! Paráda. (h) (wave)
Ri, krásně se to četlo a přávidělo.
Přiznám se bez mučení, že když jsem si mohla vybrat v sedmašedesátém díky zázračné shodě okolností jakýkoli termín na měsíční studijní cestu do Kodaně a Randersu v Jutsku, tak jsem vyrazila schválně 25. února a pobyla do časných Velikonoc. A byla uchvácena mořem, co děsí Velkou Kočku (i jeden výlet létajícím člunem do Malmo jsem si dopřála, povolení zamini a vízum sem, vízum tam, ve Skandinávii se to tak už tehdy nebralo, pas nikoho nezajímal a snažila jsem se tvářit, že s komoušema nemám nic společnýho).
Nikdy předtím a nikdy potom jsem už u moře nebyla a nemám pocit, že mi to teplé chybí. Na to divoké severní se znovu podívám až z obláčku, však už to zas tak dlouho trvat nebude.
Tady je moře taky ledové a ocelově zbarvené moře jehož voda napadá skalnaté pobřeží působí na mne výhružně. Nevyrůstala jsem u moře a je to pro mne neznámá veličina vzbuzující strach. Byli jsme u moře asi dvakrát třikrát na začátku našeho pobytu tady, pak už ne. Žádné teplé moře jsem nikdy nezažila. A moře které jsem tady poznala opravdu nemusím. (shake)
Ri (inlove) , když od Tebe něco velmi vzácně čtu, tak je mi moc líto, že nepíšeš víc. Tvá vyprávěné mají osobitý rytmus a poezii a jsou úžasně obrazná. (y)
Navíc jsi hrdinka, jet je studenému mokrému moři a VYDRŽET TAM TÝDEN, to už zaslouží řád Chrabrého srdce, nebo tak nějak. (nod)
Přeju všem krásný den! (h) Včera jsme si zaskočili za Alenou s Maxem i za Zdenou b.p., dnes plánuji domácí den, práce v dílnách i na pozemku. 🙂
hezkou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Čvachtání kotníků v ledové vodě, spousta racků a jiných létavých potvor, vynikající koláče, uzené rybičky, upravená lázeňská městečka, písek všude… to je Balt (nod)
Chápu ty, kteří se tam vrací (inlove)
Nemám ráda vedro. Mám ráda moře. I proto příští týden vyjde Betí týdeníček už v pátek a pak se na týden odmlčíme. Teplé moře bude ještě studené – takže bude ten pravý dovolenkový čas pro nás – nebudou tam lidi a mně studená voda nevadí. A jižní Itálie bude ještě zelená a památky bez davů a kopce ještě zdolatelné, neboť nebude 35 stupňů jako v sezóně…
Betíček z tohoto týdne
http://drporkert.com/dogy/images/beta/0412/index.html
obsahuje vodopádové album z ještě sněžných Jizerek z minulé neděle a včerejší výlet na keltské oppidum do Stradonic. Šli jsme už ráno v šest a ranní příroda neměla chybu. Setkání z očí do zobáku na dva metry s černým čápem bylo úžasné… jen ty fotky měly holt zpoždění…
Zdravím cestovatele po Jizerkách. Tak vám to nakonec vyšlo! Vodopády Černé Desné znám doslova na vlastní kůži – jako 4-letá jsem do nich spadla a na poslední chvíli byla mamkou odchycena za kapuci svého kabátku. Procházeli jste sice kolem mě, ale já ležím už třetí týden s nějakým chcípem, který se mě nechce pustit, takže z posezení u čaje by tak jako tak nic nebylo.
já si myslela, že to množství orchidejí za oknem jasně prozrazuje majitelku objektu (wave) Ale jméno na schránce nemáš (chuckle) a stejně bychom bez domluvy předem nerušili… A předpověď byla mizerná, tak jsme čekali na ráno, jestli vůbec vyrazíme.
No – mamka měla naštěstí postřeh, když tě tehdy za kapucku vytáhla… jinak by nebyl jen Fuchsův křížek (tomu bylo 9 let), ale i Zuzky… Bojím se bojím, že pokud teče hodně vody, moc to k přežití v některých místech rozhodně není…
Vodopadove album je uchvatne. (clap)
Zuzce to šplouchá vedle zahrádky… Je tam hezky – ale život tam není vůbec jednoduchý…
Jojo – kdyz na Usedomu prsí, tak se hodí, kdyz jeden umí fotit. Moc hezké album.
P.s. já taky radsi teplé morícko, prece jenom moje hnátky potrebují prohrát (chuckle)
Asi bych nejela k moři, které má 17 stupňů- přece jen potřebuju teplejší kraje. Sluneční ekzém si teda umím vyrobit, ale kdyby svítilo v Německu, uhnala bych si ho i tam. Jednou nám takhle v Chorvatsku pršelo dva dny. Bydleli jsme ve stanech. S dětma. Druhej den jsme s evypravili na prohlídku místního shopping centra, čistě ze zoufalství- všechno bylo mokré nebo aspoň navlhlé, děti s enudily a děsně otravovaly a v těch stanech nebylo k hnutí. Naštěstí pak vysvitlo sluníčko a do konce dovolené bylo hezky. Představa, že takhle strávím pod stanem tehdy zaplacených 14 dní, byla zničující. To teda zlatej bydlík.
OT- zabiju vlatního psa. Než jsem se stihla převlíct, Borůvka vytáhla z tašky s nákupem čtvrt kila anglické slaniny a bleskově to sežrala. Nepřistihla jsem ji u toho, našla jsem jen rozcupovanej mikroteňák. Původně to byla snídaně pro 4 lidi, přihodí-li se vejce. Takhle jí nemůžu ani jednu plesknout!!!
No, pěkně se holčička pos…….
Nejspíš ne 😉
Ach, jak jsou ti kavalíři stejní.
Bobešův poslední úlovek byla uzená makrela vytažená z tašky. Kubík tuto činnost vylepšil, umí si vyskočit na kuchyňskou linku nebo na stůl a podle hesla: Nedáš, vezmu si sám, loupí. Naučil nás všechno, ale úplně všechno uklízet, včětně papírových utěrek.
Tohle by mě zabilo.
Obecně … táhnout se takovou dálku ke studenýmu moři mi přijde trochu nesmyslné.
😀
No já zase nechápu lidi, kteří si rok co rok jedou k teplému moři pro sluneční exém 😀
Ba ne, jen jsem člověk, pro kterého je 25 stupńů skoro moc, takže moře není studené, moře je akorát, jen té vody shora bylo trochu moc. Vlastně tam bylo teplo. Když jsme pak jeli domů, teplota klesala od 21 na Usedomu po 15 na českých hranicích. A taky tu pršelo 😀
Ri, nejsi sama komu stačí k letní náladě 25 stupňů. Já to opékání na slunci a bez pohybu také nesnáším. A prostředí se už také změnilo k nepoznání. Máte celé album moc hezky nafocené, hned bych se tam jela namočit. Mě chladná voda nevadí.
Tenkrát za pravěku, když byly děti ještě malé, tak jsme byli na dovolené a kempovali jsme v Banzinu /?/ Počasí jsme měli nádherné vzduch 27 a voda 19 stupňů. Kemp byl v lese, bylo to strašné a nebylo radno sejít z cestičky. Zato nezapomenu na krámek- tam měli tak dobré koláče s nějakým kokosem a moc dobré pečené ryby. Ale mám milou příhodu: na zpáteční cestě jsme se stavěli v městečku Anklám a tam jsme chtěli nakoupit nějaké dárky. Mě se tam líbily boty /to se tenkrát z NDR vozilo/ ale měly jen jeden pár v mé velikosti a zkoušela si je německá zákaznice. Zklamaná jsem odešla a chvilku postála před obchodem. Za moment vyšla prodavačka ven a říkala, že si je ta paní nebere abych se tam pro ně vrátila jestli je ještě chci. Připomínám, že to bylo tak někde koncem sedmdesátých let- je to prostě jen a jen v lidech. Potom nevím co jsme komu kupovali ale našemu malému Jirkovi jsme koupili hodinky a dali jsme mu je na ruku aby to nevypadalo, že jsou právě koupené, a on chuděra malá si je celou dobu přes hranice zakrýval druhou rukou – opravdu to nebylo nápadné. Ale všechno dobře dopadlo. Měl je hodně dlouho. Hodinky se zastavily v hodinu kdy zemřel a víc už se nedaly rozhýbat
Mila Marsko, hodinky, ktere se zastavily v hodinu smrti jsou jedna z tech zahad, ktere nam veda a technologie asi nikdy nevysvetli – ale jsou. Ja v tom nachazim jiste uspokojeni – ze existuji komunikace a neco, co je vic, nez ta doba, kterou mame vsichni odmerenou. (u)
Hani, to opravdu není smyšlené, to pravda, tak nám je vrátili s věcmi z nemocnice. Před osmou večer jsme od něho odjížděli a před půlnocí jeho život skončil a ty hodinky také.
Hodinky ktere se nezastavi si nikdo nezapamatuje, nikdo o nich nemluvi. Obcas se nektere ve spravnou chvili zastavit musi a pak se o nich roky vypravi.
Jendo, ty hodinky bych si zapamatovala i kdyby šly a měla je i uložené. Jen bych si říkala, tohle byly hodinky našeho Jiříka…
Podobně s hodinkama, ale ve větším. Bábinka má velký pendlovky, když umřel děda, přestaly bít. Hodiny jdou přesně, ale prostě nebijou. Už na nich pracovalo několik hodínářů, všichni se vlastně shodli, že ty hodiny prostě nemají důvod nebít, že jsou v pořádku. Přesto nebijou.
jo, a O.T.-vím, že dlužím fotky mimoucha. Budou. Brzo. Nějak nemám čas je stáhnout a nacpat na rajče. Od pondělí mám zkoušky a tak se místo fotek snažím trochu učit.
doporoučuji poslat dotaz: http://www.opravyhodin.cz
je to v pravém slova smyslu Pan Mistr, dokáže i nemožné
když jsme jako malé se sestrou jezdily k moři do tehdejší NDR – říkali jsme, že jedeme „ke studenému moři“ … ten déšť by mě zničil, chjo
Jééé, Ri, už dlouho si říkám, že bych si tam možná ráda po letech zajela (byli jsme ve Stralsundu těsně před svatbou (inlove) ).
O.T. Jsou tu rorýsi!!!!!!!!!!!!!!
Zano, tvou zprávu potvrzuju, bo k nám dorazila malá,předvojová, rorýsí skupinka o cca 8 ptácích včera večer. Bloudili zmateně naším revitalizovaným sídlištěm bez dřívějších větracích otvorů jako letadla, nalétávali neustále a hlavně zcela bezúspěšně na stěny domů, právě k těm zasíťovaným otvorům . Zateplovací firma i město kašlaly na moje(i PÍSEMNÉ!) prosby kvůli těmto krásným ,pilným a neúnavným letcům .VĚTRACÍ OTVORY jsou zasíťované v celém našem opraveném sídlišti. Rorýsi nemají šanci zahnízdit.Podobné to letos i bude s jiřičkami a vlaštovkami, které ještě cestují ze zimoviště.Když jsem se ptala,proč zasíťovali opravdu všechny větrací otvory, bylo mi starostou města odpovězeno, že město nestojí o to, aby ptáci rozklovávali zateplovací vrstvu polystyrénů, takže byl vydám příkaz síťovat. To, že tu bude všude v bytech obrovská spousta hnusných much a komárů, kteří už víc jako 3ž týdny lítají a otravují, to nikoho ze starostenstva nezajímá. Starosta bydlí mimo obec, takže tento hmyzí problémy neřeší. Mám veliký vztek a fakt bych potřebovala mít v ruce něco, aby se situace nějak změnila. Rorýsů je mi neskutečně líto, bydlili se mnou už spoustu let a jejich nadávání při rozsvícení světel na wc a v koupelně mi bude velmi chybět. Krom toho se tu mají objevit už během léta další nebezpečné druhy hmyzu, který by jistě rorýsi likvidovali ve velkém . Takovou krátkozrakost města nechápu. Starosta tvvrdě prohlásil, že nenechá zničit nové fasády nějakým hloupým ptákem. Tož tak. Ri, ze tvého článku na mne dýchl krásný závan příjemného chladu. Tady už je děsné vedro a nelze ani pořádně dýchat. Nenávidím vedra a letos začala velice brzy. Sice si pomalu zvykám, že mizí pozvolný přechod ze zimy do tepla a jaro za chvíli jako roční období nebude patrné.ale tak prudký skok z kožichů a válenek rovnou do saandálů a plavek zatím nepamatuju. vedra nikdy v dubnu taková nebývala. to je hnus ,velebnosti! V9m, že třeba dalmatin by mne jakom kacířku nejraději upálila a upražila na slunku, ale moje srdce takovou zátěž velice těžce nese a stvá se ze mne nedobrovolný domácí vězeň. Jen ten režim mám proti domácím vězňům opačný. Ven vyrážím krátce po východu slunka a vracím se tam zas až v době, kdy ta vedrča pominou. Mějte se všichni krásně, jdu něco dělat. Pokud někdo zná způsob, jak prorýsí problém změnit,budu ráda za zprávu. dík a mávám všem.
dělají se budky pro rorýse (některá sídliště je pořizují po zateplení…) U nás jsou na některých domech vidět. Zadej si do googlu budky pro rorýse…
Jindro, díky moc, přišla jsem k pc až pozdě, ale jdu gůglit.jen aby už nebylo pozdě. dnes opět chudinky rorýsímlítali bezradně. doufám, že budku by město povolilo, ale netuším, co starosta na to. Byl nedávno zrovna u nás obrovský rámus, bo Můj jiří potřeboval cosi dělat ve sklepě, kde jasně nejsou přípojky na elektřinu. hodil z našeho okna ve 2. patře šňůry a zapojil všemožné prodlužováky, aby elektřinu dovedl do skla epa z bytu. Starost a okamžitě přilítl ke mně domů, zabušil na dveře jak na vrata chlíva, ani neop pozdravil a hned začal nepříčetně řvát. Prý se zničí nová fasáda a další výmasly. zkrátka už jiří netahá elektřinu z našeho bytu, ale pořídil si „zlodějku a bere proud ze světla ve sklepě. Až kdokoi z nájemníků začne protestovat, pošlu ho na Měú.Jiří to vymyslůil dobře, jelikož tu žije docela dost osamělých důchodců, tudíž nechtěl zatěžovat platbou spotřebované elektřiny spolunájemníky .No, nejde to, tudíž bude problém jiný.
LENKO, TADY JE TAKY TAKOVÉ HNUSNÉ VEDRO – NE LETNÍ TEPLO ALE DUSNO, ŽE JSEM MUSELA ZE ZAHRÁDKY DOMŮ. VŮBEC MI NEBYLO DOBŘE A PSI TAKÉ ZALEZLI NA PELECHY DO CHLADNA.
Já se vůbec nedivím. Většina mých dovolených takhle vypadá, zvlášť když jede i přednosta. Stejně to vypadalo i v Itálii. Ale hezky o tom píšeš 😀
Deštníky mám ze všech dovolených, protože vždycky věřím, že bude pěkně.
Ta třetí ponožka mne zaujala a nemohu se rozhodnout – má Ri jednu lichou nebo tři nohy?
(sun)
Lichou.
Ta druhá do páru není hotová dodnes 😀
No jo – ceká na Usedom (chuckle)
Ri !!!! Jako bys mne provedla dovolenou, kdy jsme s nasima v tech mistech kempovali, kdyz mi bylo tak 15 let. Koserow, Uckeritz, Stralsund, Warnemude… Akorat to pocasi bylo lepsi. Svitilo slunko, lec zima byla. Mama vzpomina, ze kdyz jsme s bratrem vylezli z more, tak jme meli modre rty a klepali jsme se jak ratlici. Ale pry jsme za cely rok po tom ani jeden z nas nezakaslal a zadna ryma.