BTW: Hranice v mysli

„A tak maminka svázala Honzovi raneček s buchtami, udělala mu křížek na čelo a Honza se vydal do světa na zkušenou.“ Právě tak začíná spousta českých pohádek a nebyly to jen pohádky. Naše kotlinka nebývala vždycky uzavřená, mladí byli skutečně posílání do světa, aby se naučili jazyky a okoukli, jak se věci dělají jinde.

 

V drsných časech bez sociální sítě měly zkušenosti a znalosti, které dokázaly přinést konkurenční výhodu, cenu zlata. Nebo přežití. Aspoň u těch moudřejších, kteří byli ochotni se učit.

Když jsem tuhle probírala se sousedkou, jak se má její synek, toho času se potulující a vydělávající si na živobytí na Novém Zélandu, tak mě najednou trklo, že naši mladí se vlastně už zase vydávají na zkušenou a moc mě to potěšilo. Jen z našeho koutu vesnice byli místní studenti dlouhodobě v Holandsku, Portugalsku, Norsku a USA. A zatím se vracejí domů, s hlavou plnou nejen nových zážitků, ale i s novou perspektivou, s jakou se dívají na svoji rodnou zem.

Po letech života v totalitní kleci, kdy ti, kdo odešli, odcházeli navždy, se tento koloběh sbírání zkušeností vlastně zastavil. A vzduch v naší kotlince ztratil na svěžesti a kapku zkostnatěl. Cizí způsoby, postoje a zvyky postupně přestaly být zajímavé či dokonce inspirativní, převládl odstup a nedůvěra. Navíc se zcela ztratila původně přirozená dvoujazyčnost našich předků.

Je skvělé, že se k tomu zase vracíme. Je přirozené a zdravé žít vrostlý do svého kraje, žít lokálně. Ale mysl by takové hranice akceptovat neměla. Právě proto, že jsme lidé, schopni přemýšlení, máme představivost a touhu poznávat. Ne každý chce nebo  může jen tak vyjet několik měsíců nebo let do zahraničí, ale s internetem po ruce, vybaveni chutí poznávat a s google překladačem v pohotovosti nejsme nikdo mentálním vězněm zamčeným na  vlastním dvorku. Tedy pokud jím nechceme být.

A tak vám s přicházejícím jarem přeju, abyste každý den aspoň na chvíli zdvihli hlavy nad úmornou denní rutinu a pustili svoje myšlenky na svobodu.

 

Aktualizováno: 11.3.2012 — 15:37

96 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Ahojky 🙂
    Já bych jela někam hned – sbírat zkušenosti, vidět něco, zažít. Mám boty z toulavého telete.
    A díky za test – jsem sangvinik. Hmmm, to asi jo.

  2. Kéž by otevřené hranice a cestování přineslo i toleranci mezi lidmi, mezi národy. Aby už nikdo nemusel slyšet že je ďábelský cizinec, rákosník a podobně. Aby i menšiny ve státě mohly existovat a jejich odlišnost nikoho nepopuzovala. Lidé se vždycky bojí toho co je neznámé a jiné než co sami znají. To nové pro ně znamená ztrátu jistot. Poznání jiných zvyků, jiného pohledu na život zkrátka jiné skutečnosti by mohlo vymýtit nedorozumění často vedoucí k válkám. (Pokud ovšem v načaté válce nejde jen o pouhé kořistnictví a touhu ovládat.)
    Všichni potřebujeme „jít“ na zkušenou vyzbrojeni empatií. A dnes máme k takovým cestám mnoho prostředků.

  3. Mila Dede, hlavne ten odstavec co zacina totalitni kleci, v tom je tolik pravdy. O zastaveni kolobehu zkusenosti a jistemu odstupu k vecem cizim. Vzpomnela jsem si na Karla Capka a jeho Italske a Francouzske listy a cestopis ze Spanelska. Nemam je tady, jen z pameti. Obcas se mi spatne pise o techto vecech a mych pocitech z toho. Ale prave proto mam radost pro ty deti…
    Jo, a na odlehceni: na pravech 70. letech v Praze jsme meli v mezinarodnim pravu segment o komunikacich apod. A mluvilo se o tom, ze ten vychytraly zapad chce zacit neco jako satelitni radia, a socialisticke delegace v OSN vyvyjely znacny pravni um, aby tomu zabranily – myslim, ze to hazely na suverenitu. Ale jak to jeden vedecky pracovnik prelozil do proste mluvy: no to prece nejde, to by si pak kazdy mohl poslouchat co se mu zachce. A to uz tehdy soudruzi museli vedet, ze komunikacni technologie je jejich veliky nepritel.

  4. Milá Dede, tak tohle je to co mne na dnešní době nejvíc těší, že mohou mladí ven.
    Díky za dobrou dnešní myšlenku a bezva písání.
    Odjet ven, to tak strašně užitečné !!!! Tuhle svobodu a nabyté zkušenosti mladé generace si fakt cením nejvíc. Také jazykového vybavení.
    Z druhé strany mi vadí zkostnatělost všech těch co se bojí nových poznatků.
    Osobně bych chtěla mít několik výkonných mozků aby se mi tam vešlo všechno co bych chtěla. Bohužel ten můj už někdy stávkuje. (chuckle)

    1. Ahoj Pů, jak je? (inlove)

      S tím odstupem… nemyslím, že je třeba honem napodobovat cizí vzory, ale být na ně zvědavý mi přijde… no, zdravé (angel) Třeba mě poznání, jak se zrovna moje řemeslo dělá jinde, jen ujistí, že já to dělám nejlíp (chuckle) Ale třeba taky nedělám a jinde můžu získat inspiraci, jak dál – i kdyby ze vzoru vyplynulo, že „tudy ne, přátelé“ 🙂

      Popravdě i kdyby ta cizina nebyla zrovna přátelská, tak bezpečněji přežiješ, když doopravdy víš, čemu čelíš.

      Prostě si myslím, že otevřená mysl je konkurenční výhodou – i v životě, nejen v tom řemesle.

      1. Víš, Dede, tohle je skoro určitě zážitek z firmy, kterou koupil zahraniční vlastník. Ta první várka managerů byli většinou jedinci, které by byly bývali „doma“ potřebovali vyhodit a bylo jim to tak ňák blbý. Tak z nich udělali šéfy na dálným východě v Česku…
        Mnohokrát slyšeno a na vlastní kůži zažito (whew)

        1. Když je někdo s prominutím blbej, tak může objet svět dvakrát dokola a je mu to houby platný.
          Firemní čachry a dlouhodobé podceňování (čti občas až pohrdání) středoevropských zákazníků a pracovníků jsou úplně jiná kapitola. Taky o ní něco vím. Stejně jako znám společnosti, které fungovaly dobře a daly hodně našim lidem příležitost vyrůst – i za hranicemi. Nic – naštěstí – neplatí absolutně.

          Já jen vzpomínám na holky au-pairky, co jsem je potkávala v Anglii. Šikovné obvykle přežily velmi dobře, i když třeba musely bojovat za změnu rodiny, když to bylo v té první zlé. Některé byly po střední, ale mnohé po vysoké – dvě tam měly rovnou pokračovat s PHD. Bylo znát, že ve všech něco je (jinak by se nevypravily do světa), ale některé se s ním prostě dokázaly sžít líp. Všechny bez výjimky ale přijely domů samostatnější a šikovnější. A to se počítá.

      2. Ahoj. Děkuju, skvěle. (inlove) Jen aby se to brzo nezměnilo, ukázalo se že ještě nějaká ložiska toho svinstva bohužoužel mám. Chystají se „paprsky života a smrti“ (c) J.M. Troska. 🙂

        1. Pů – pro tebe vždy jenom paprsky života. Stále na tebe myslím (hug) – stejně tak jako na sluníčkovou veram (h) – vy dva jste pro nás moc důležití, protože jste naši kamarádi

  5. Pro Vave, dole není místo. Normálně na těch 15metrů ani nedohlídnu, spravedlná rozlícenost mířila za mě.
    Přeceda jseš ty, protože jsi cloumala řídítkama. (y)

    1. Motorkáři-Holanďané v rezervaci nad námi jezdili na endurech po loukách, plných chráněných rostlin, kam se bojíme i šlápnout, abychom něco neponičili a jsme šťastní, že se konečně příroda trochu zvetila…… tak jsem lítla domů pro prak a matky 10 a zacílila…. nebýt souseda, který na mně v poslední chvíli řval, že když se trefím, zavřou mně pro vraždu, jsem ho fakt snad sejmula tou matkou. Tak jsme si je podali večer u nich na zahradě za účasti policajtů (ti na ně mají taky pěknou pifku), starosty, KRNAPu a dalších a byl klid. Teď se zklidnili a jezdí do Paky na okruh.

      1. A to by člověk řekl, že při tý jejich dřevákový placce by měli být z českejch hor nadšení. (headbang)
        Hm, to jsem asi dost naivní.

        1. V době velkého boomu si tu nakoupili domy, chalupy, penziony apod., (teď se toho houfně zbavují), ale jen někteří se chovali slušně. Naštěstí jich u nás bylo víc než těch „napřesdržku“. A člověk by čekal, že budou držet spolu, že se budou družit a vzájemně si pomáhat. Opak je pravdou – jeden škodil druhému jak mohl a navzájem se nesnášeli! To taky o něčem svědčí!

      2. Jo…copak je pro ně přírodní bohatství sousedního státu. Pamatuju se jak jsem běsnil když kterási rozhlasová stanice v Německu vypsala v létě soutěž o stavbu sněhuláka. Rozdováděné mladé vyspělé zápaďany nenapadlo nic lepšího než zajet si do Čech a zdevastovat unikátní přírodní památku Vlčí jámy (u Horní Blatné), je to taková rokle kde je spousta sněhu i v nejprudším vedru v létě).

      3. Chicht, Tys běžela pro prak, já domů pro obuch. Mám z dávných dob takovej vystřelovací obušek. Jsem cestou domů na zastávce viděla úchyla, jak provádí ééé.. samohanu… Tak jsem se dožrala, letěla domů, tam na naše zařvala, že přijdu hned, hodila na zem kabelku, popadla obuch a mazala na tu zastávku zpátky. A nikde nikdo. Ujel nebo ho sejmul někdo přede mnou.

        Mám tenhle hodně nepříjmený zážitek z dětství, tak to ve mě vyvolalo silné emoce…

  6. Jo jo, tenhle článek by mohl být o mě. Po maturitě se nevědělo, co se mnou, tak mi naši zabalili saky paky a svištěla jsem do Kolína nad Rýnem na rok jako au-pair. Další rok už jsem si tam zajistila sama. Našetřila jsem tam nějaký paníze, takže po příjezdu jsem si sama zaplatila rok soukromé nástavbové školy. A všichni moji vrstevníci ve třídě mi připadali jak zpovykaní haranti. Všem to zaplatili rodiče, o kterých se tito vyjadřovali s krajním znechucením. A já si v duchu říkala, do ciziny vás vypráskat a nechat, ať se sami protlučete a rázem by z matky byla maminka.

    A jinak se hlásím do klubu choleriků. Kdesi na internetu existuje test osobnosti. Vyšlo mi, že jsem stabilní extrovertní cholera 😀

            1. Njn, jestli ono se těm introvertním a labilním melancholikům nežije v relativní (a značně iluzorní) anonymitě internetu lépe, než v reálu. Zato nesbalej ten batoh a nejedou na zkušenou do zahraničí. Co kdyby tam s nimi vůbec nikdo nekamarádil? Ale vzhledem k tomu, že občas mám záchvaty odvahy a odhodlání, tak to neni zase tak uplně beznadějné. Nakonec jsem jela studovat do jiného města. Není to do ciziny, ale i to se počítá.

              1. A to zase jo. Já jel rvát olivy do Řecka. Bylo to jedno z nejkrásnějších období života, i když někdy hodně těžký.

            2. No ano – kuře melancholik (no – kuře … už spíš vynesená slepice (chuckle) , ale ešče furt pípám (rofl) ).

            1. Tak já jsem na stará kolena levej dolní (flegmouš). To bych si o sobě nikdy nepomyslila. (happy)

      1. Zde prosím odporný sangvinik s puntíkem pěkně dole a skoro uprostřed. Ani bych si pro ten vobuch nešla, aby mi grázl neutek, zmydlila bych/jsem ho ručně. 🙂

        1. ioannino, nic si z toho nedělej! Já tuhle na jednoho, co tvrdil, že je kamarád a že jde k nám domů čekat na aplégra, vyletěla s kudlou v ruce …. 😀

        2. „Odporný“ v diagramu není. To je nepřípustné samohodnocení. 😀 Míru odpornosti posoudíme my a já navrhuji hodnotu odpornosti ioanniny limitující k mínus nekonečnu. 🙂

        3. Sííím se hlásím taktéž. Úchyla bych ledasco….
          mu udělala hned. Ale ti obnažovači na to čekájí, mají plezír z té reakce okolí, tak je lepší nevšímat.
          Jsem jasnej sankvoš. (chuckle) (rofl) (inlove)

        4. Chicht, Io, když si tě představím s tou bojovou holí v ruce, tak pochybuju, že by úchyl čekal na věci příští (rofl)

          Nějakej divnej test… jsem přesně na ose mezi sangvinikem a flegmatikem a přesně uprostřed stabilní škály (wasntme) Asi se nepoznávám – nikdy nebývám přesně uprostřed něčeho 😀

          1. Jé, Dede, já jsem skoro přesně tam, kde ty! Že bych byla flegmatik jsem netušila… No možná je to věkem. Ale být uprostřed se mi také nestává 😉

            1. Chicht, taky jsem se asi na hranice flegmatika až dopracovala – jak roky jdou, tak se člověk naučí, že kdyby měl šílet kvůli všemu, co ho dožere nebo se mu nelíbí, tak nedělá nic jiného. A život se dá trávit líp 🙂

      2. Hmmmmm, s tím už nic nenadělám. Věda je věda:
        JSEM EXTROVERTNÍ CHOLERIK a to v té druhé půlce tabulky, čili hrůza a postrach okolí!

        Nic lepšího jsem nečekala.

      3. tak prej stabilní extrovertní sangvinik … tak snad jo, když to muší bejt … takovej krapet vošoupanej … 😉

        1. stabilní bych byla… a pěkně mezi sangvinikem a flegmatikem… (chuckle) Nojo no – lepší už to se mnou nebude…

        1. No sláááva, už jsem se bála, že v tom kvadrantu budu úplně sama 😉 Já spíš ke středu, ale flegmouš. Je to docela zajímavé. Vždy jsem mívala hodnocení sanquinik a vzácně kapku čert z krabičky. 😀

          1. Ahoj, hlásím se taky do klubu…
            A říkám si, že na tom nejsme až tak špatně – stabilní za všech okolností, jen jsme se (zřejmě vlivem životních zkušeností) kapánek uzavřeli, že ano…

  7. To jsou možnosti, o jakých se nám ani nesnilo. Jasně že bych je pouštěla s obavami, ale jsou to báječné možnosti. Třeba se jednou někam vydají. Třeba ke Kubovi na gympl v rámci výměnných pobytů dojíždějí zahraniční studenti a chodí k nim do hodin angličtiny, kde s nimi diskutují o svých rodných zemích- už to je paráda, já něco takového ze studií neznám.

    1. Terka byla na gymplu tři týdny v Německu s Goethe Institut a byla maximálně nadšená. A za půl roku na to byla přijata německým velvyslancem v Praze (další zkušenost). Teď přemýšlí nad Ruskem, ale universita, která nabízí výměnný studijní pobyt, je v jedné ze středoasijských republik a tam mám opravdu strach ji pustit – ale ta možnost tu je.

      1. Ty tři studenty ze Řevnic, co jeli na výlet do Albánie dodnes nenašli. Nejspíš byli prodáni jako dárci orgánů a rozpustit nepoužitelný zbytek v kyselině není také nic složitého. Takže ve výběru cílových destinací je dobré být opatrný.

        1. jasněže nemusí jít o tutéž skupinu, ale vím o dvou studentech, co loni jeli bez finančních prostředků apod. do Albánie a v pořádku se vrátili. Byli po celou dobu v kontaktu s Country Radiem a po návratu vyprávěli o svých zkušenostech v rozhlasovém studiu

    2. za mejch školních let,jsme si zdokonaloval aruštinu s Voloďou z Moskvy a Sašou z Gomelu.S NAtaškou jsem si psát přestala,pořád chtěla,abych jí něco posílala…a nikdy neposlala nic..s klukama jsem se v dospělosti i setkala….Voloďa pak byl v Afgánu a je nezvěstný,pravděpodobně zabitý…Saša je ženatej,má 3 dcery a občas si pošlem maila nebo skajpujeme.

      1. No jo, ruštinu takhle taky, ale já měla na základce v normální výuce i angličtinu, žádnej nepovinnej předmět, a tam jsme nesměli ani nikomu psát…

  8. Dede, opět jsi trefila příslušný hřebík na hlavičku. Přávidím mladým, kteří jsou šikovní a schopní, tu možnost, vidět něco nového, jiného a vracet se domů.

  9. ……….A tak vám s přicházejícím jarem přeju, abyste každý den aspoň na chvíli zdvihli hlavy nad úmornou denní rutinu a pustili svoje myšlenky na svobodu……….

    jsem po dovolené, takže…… myšlenky se ještě ze svobody nevrátily :D, vůbec nechápu co tady v kanceláři dělám, co bych tady měla dělat, co se tady vlastně vůbec dělá?????????????????????? :O .
    Nejsem schopna zařadit se zpět mezi pracující 😀
    Mám být na sjezdovce, svištět dolů, házet Ešátorovi tenisák do sněhu a ne sedět na židli. Realita dneska nejni vůůbec pěkná 🙂
    Zdravím všechny.

    1. stejně tě tady každý pozná i jako anoňoumu (wave) Jizerky myslím byly minulý týden v dobré formě … sněhu dost, slůňo občas vykouklo, moc nesněžilo, nemrzlo… prostě pro Pražáky tak akorát (chuckle)

      1. ssssssssst, pro Pražáky akorát!! To možná, ale na mě kapek teplo 😀 :D, loni byla lepčejší ziminka 😀 😀 .
        Ne, ale byl to fakt vychytaný týden, habakůk sluníčka i sněhu a žádný lidijové /nebo skorem žádný/, sjezdovka občas čistě jen pro mě (y) . Takže intenzivní lyžovačka a pak couračka s úhylným Esšálkem a Pruhaticí. Takže nejen mozek, ale i nohy stávkujou.

          1. Jojo s Pruhaticí, aby měla taky něco čistě jen s paničkou pro sebe. Aby se to spravedlivě rozdělilo, navíc Herr Doktor se o víkendu seminářoval, takže měl taky o zážitky postaráno. Takhle měla pánčička na Pruhatici víc času, pozornosti….. Pruhatice byla bez košíčku a navolno, páč jsme pánčičce říkali, že se nemá bát toho, že by nás polkla. Bylo to moc fajn, Pruhatice si ke mně sem tam přišla drcnout hlavou o ruku, sama od sebe 🙂 a pokaždý, když Ešátor předvedl svůj ééérotickej taneček, přišla za mnou pro dobrůtku s výrazem – „Vidíííš, nepolkla sem ho, žádám si odměny!“ 🙂 🙂

      2. jo a musím odsouhlasit, že Jizerky byly ve formě. Vymyslela jsem výlet k mým oblíbeným vodopádům na Jedlové, vytáhli jsme i Pruhatici a BYLO TAM LUXUSNĚ. Tohle místo prostě miluju, je skvěle opuštěné, syrové, krása.

        1. taky to místo miluju. I některá další, mimo značené cesty tam v okolí. V zimě neschůdné, ale pokud tam někdy vyrazíte mimo zimu napiš… a já ti namaluju výlet (wave) – bez lidí a bez cyklistů… Jen vám nesmí vadit občas vlhko v botech a nějaká ta necesta…

          1. určitě dááá. Jinak zimní fotka vodopádů na Jedlové byla od nás v prvním kalendáři… Fakt krásný kus Jizerek

    2. Petro, zdravím Tě mezi nás, celou, nepolámanou a osvěženou (dance) ! Do Pracovního Procesu se zařadíš cobydup, on se Ti připomene (bat) , neboj (chuckle) .

      1. Jo, letos jsem se nedobila (dance) – když nebudu počítat toho jemena, co mě vzal málem přes obličej za jízdy hůlkama, protože nutně musel za jízdy mávat na svou dceru na vleku (devil) (devil) , takže jsem se hned první den skorem šla poprat. Myslím, že po tom cambusu co jsem mu předvedla, když jsem si pro něj dojela, už tohle nikdy nepředvede. Kdyby tam jelo místo mě dítě, hustě by ho zmasakroval, idiot :@ . A kdyby se aspoň omluvil!! To mi naštvalo nejvíc, takže když pak nesebral ani odvahu sjet dolů, dojela jsem si já pro něj.

        1. (rofl) já si to představila (rofl) Jak sršíš vzteky a honíš chudáčka mužíka po sjezdovce (rofl)

          1. No já chytla jak Etna, jako že opravdu moc. Jednak mi vjel nejdřív těsně před lyže /jezdil rychleji, než na co uměl ovládat lyže, frajer libovej (envy) ) a když jsem to pořešila, předvedl mi před gezichtem větrnej mlejn z hůlek :@ . Nemožu moc opakovat, co jsem na něj křičela, když jsem to na fleku pod ním zapíchla, jediný co je publikovatelný je, zda si přijde idiot normální. Ani se neotočil, ani se neomluvil, stál tam jako ty vidle zapíchnutý do hnoje. Sjela jsem dolů, páč jsem nechtěla zavazet v prostoru a říkala si, že si ho podám, až dojede dolů, jenže se asi bál. No tak jsem si dojela prostě já pro něj (devil) :@ , cestou jsem za jízdy sundavala brejle, rukavice…. (rofl) , kdyby pípnul, fakt jsem se poprala asi, páč jsem měla zatmíno 😀 . Řvala jsem jak prorvaný Slapy, tak pak pípnul „Promiňtě.“ Zařvala jsem, že to je dost, že se taky omluví, když mi málem zdevastoval obličej. Pak už jsem ho na sjezdovce neviděla.
            Tohle se prostě na sjezdovce nedělá. blbeček jájistickej- já jedu, já musim tetkon mávat…. :@

            1. Poslední dobou je každej týden někde na sjezdovce mrtvý děcko. Asi takových pitomců přibylo.

              1. Bohužel – je to jako s auty – jsou lepší, rychlejší lyže a …. 🙁
                já se teda přiznám, že zas na druhou stranu moc nechápu rodiče, kteří vezmou na sjezdovku, která pro dítě není zrovna lehce zvládnutelná, prcka, který toho má plný brejle a sjíždí to s ním v místech, kde to je úzké, rychlé a moc místa tam není. Tím si zbytečně dost koledují o průšvih, když navíc s ním můžou jet o kousek vedle a v bezpečí.

            2. Joj, Petro, dycky jsem věděla, žes můj člověk. Co takhle společenství nezvladatelných choleriků dybysme ustavily? Co by protiváhu nezvladatelných idiotů nejen na sjezdovkách.

              1. (rofl) (rofl) SNCH Společenství nezvladatelných choleriků (rofl) (rofl) (rofl) To beru 😀

                1. Se hlásím do cholery … eh, k cholerikům. Co bych tak na připuštění … jak jsem skočila terénní motorce do cesty, chytla za řídítka a řvala na debila, že v rokli se nejezdí? To by mohlo stačit, žejo? kdyby ne, tak musí pomoct to, že jsem kvůli tomu kus UTÍKALA, abych si ho nadběhla. (chuckle)
                  Petro (inlove) , jsi borec. (y)

                  1. Tedy Vave, jak to chápu! Tak tě rozlítil, žes i utíkala, tos musela být úplně besná. Já bych nepopoběhla, no vlastně rozzuřená asi jo. 😀
                    A v tom vzteku si ho i vychytaně nadběhnout!
                    Navrhuju tě za předsedu.

                2. se taky hlasim 😉 sice jsem ofiko sangvinik strejchnutej cholerikem (nebo naopak? (chuckle) ), ale na ty sjezdovce bych se zachovala pres kopirak stejne… I bych mu tema hulkama zasermovala pred xichtem, aby videl, jaky to je, supak jeden pripo… ehm (think)

                1. Tak já taky. Já jsem ještě ale ty kluky co jezdí po lese na motorkách nechytila. Já na ně jen řvu. Holt nemám ty běhy jako Vave, ach jo.

                  1. Jsem jednou po jednom takovom bezmocně aspoň hodila klacek, a ejhle, sejmula jsem ho na takovejch dobrejch patnáct metrů.

                    1. TÝÝÝJOOO! To mě nadchlo – Brutální Vrhačka Abyta musí bejt přeceda! (y) (y) (y)

              2. Berete taky introvertní stabilní flegmatiky (emo) ? Nestává se mi to často, ale jako důvod pro členství uvádím, že jsem se jednou-dvakrát dostala do situace, kdy se ovládám, couvám, domlouvám, vysvětluji, argumentuji fakty, …, přiblblý protějšek nechápe, otevře si na mě … ústa… případně povstane, že mi dá do čenichu, a pak BUCH PRÁSK, rudé temno a zpětná rekonstrukce, co jsem to vyváděla … zatím to ještě nikdy neskončilo fyzickým napadením (punch) , ale protože vlastním parádní mezosopránový hučák, odpůrce se mi povedlo srazit k zemi zvukovou vlnou. Ale já se polepším … (rofl) (rofl) (rofl)

  10. Dede, veliká pravda. Mně se v ´91 povedlo na pár týdnů vyrazit do světa – to už jsem bohužel nebyla mládežník, alébrž matka od rodiny a leckdo na mne v okolí koukal dost divně (synkovi bylo osm).
    Hm, mít ty možnosti, tak si v osmnácti sbalím uzlíček a vrátím se tak za deset – patnáct let. Což mi připomíná jednoho známýho Angličana. Vystudoval, pak se nějakej čas toulal po světě, pak byl v Egyptě instruktorem potápění – a teď tady učí angličtinu 🙂

    1. V 15 jsem vylezl ze ZDŠ v Praze (1963), sbalil raneček a odjel se učit řemeslo do Brna. Domů se smělo jednou za měsíc a co jsem si neudělal a nezařídil, to jsem neměl. Dnes je to o tom, že od protinožců si mohu kdykoli zavolat kamkoli a pokud mám ssebou chytrý mobil a Skype v něm, tak domů zadarmo a ještě se s protějškem vidíme, takže co je, z hlediska pocitu Robinsona na pustém ostrově, horší? Tenkrát Brno, nebo dnes celý svět?

  11. Milá Dede, vystihla jsi to báječně. Něco podobného se mi honilo hlvou tento víkend, Jako každoročně jsme pořádali jeden ze závodů juniorského Evropského poháru.Když vidím svoje třináctileté dítko, jak se samozřejmě pohybuje a výborně baví v tom mezinárodním houfu, kde se mezi sebou běžně domlouvají anglicky, vzájemně se učí svým jazykům, vozí si dárky a plánují srazy na soustředěních, říkám si, jaké mají tihle mladí štěstí.

  12. Já hrozně závidím těm dnešním mladým, my byli rádi když jsme mohli vystudovat, co bych bývala chtěla ani náhodou. Na stáž???? Na…víte co. Dneska se snažím alespoň poznat nové, do ciziny se mi bytostně nechce a myslím, že už bych to ani nevyužila. Proto víceméně nutím všechny mladé které mám v dosahu aby využili možnosti

  13. Já sama jsem odjakživa prototyp pecivála. (blush) Ale fandím každému, kdo dokáže vyrazit do světa na zkušenou, a kvůli tomu, že je to možné, dokážu nahlížet na dnešní současnost trochu shovívavě a hlavně s nadějí, že bude líp a jaksi mravněji.
    Přeji všem krásný den. (h)

      1. Já vím zano, leč nesmutni, BrCity nás letos ještě určitě parkrát uvítá (další slezinu vidím na červen, až ze zámoří přiletí Epulka), taky doufám, že se podaří polapit Verenku, když přijede na návštěvu, no prostě – až se uzdravíš a budeš fit a budeš mít cestu za bobrým moravským lidem – posedíme (clap) popijeme (d) pokecáme (talk)

        1. Hmmmmmmmmm, popijeme!
          Jak kdo?
          Řidiči to mají všude stejný – nealko pivo nebo hnusnou limonádu! (headbang)

          1. To mi povídej – já takhle v sobotu jedu už na čtvrtý košt vína za sebou (noooo, přeháním, tuto sobotu jsem tam nebyla, to jsem si jenom večer pro koštéra dojela (chuckle) )

          2. Klídek, v Thalii mají stejně tak hnusné pivo, že jsem minule raději pil Birell. (chuckle)

            1. Tak to už to pivo fakt musí bejt, protože Birell je něco tak odpudivého, že se to nedá srovnat s ničím, snad jen studená mastná voda z nádobí chutná hůř!

  14. hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Jojo, naši mládežníci si taky před pár měsíci sbalili ranečky (a navíc Vilíka) a vyrazili do světa. A my jsme moc rádi, že to udělali. Protože taková příležitost se nesmí nechat utýct. A že se nám stýská ?? Jednak je to normální a jednak díky dnešní technice si můžeme psát i se slyšet… kdy se nám líbí (wave)
    A synovec Jan ?? Ten studium na drážďanské technice přerušil půlroční povinnou praxí. Je v Zurichu u IBM. A taky si nestěžuje 😉 – automaticky přešel z němčiny do angličtiny. Pro mě nepochopitelné – pro něj naštěstí normální

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN