Mám dva starostlivé psy. Borůvka se na svět kouká mírně zachmuřeně a ustaraně proto, že je čtyřoká- hnědé tečky obočí v černé masce jí dodávají vzhled načuřené dámy, které někdo rozsypal kabelku.
Neustále na nás pečlivě dohlíží, i když někdy jen tak nenápadně – leží na pohovce a zdánlivě spí. Jen tu a tam zablýsknutí očí prozradí, že všechno vidí a vnímá, takže se nemáme pouštět do nějakých darebností- Borůvka vše sleduje a dělá si čárky.
Světluška čtyřoká není, ale přesto má jaksi ustaraný výraz. Ale řekněte – jak ustaraný výraz může mít pětiměsíční štěně? Co v té kebulce vlastně probíhá? Když pominu počátky pubertálního vzdoru („A budu v tom křoví šmejdit a budu, i kdyby sis hlasivky uřvala!“), slečna štěnicová se nám pečlivě věnuje.
Sedím u počítače a pracuji. Na chvíli spustím oči z monitoru a zjistím, že mě ze země hypnotizuje malá hnědobílá příšerka. Sotva nastane možnost, že bych aspoň 20 % pozornosti mohla věnovat jí, postaví se na zadní, přední mi opře o koleno a starostlivě si mě prohlíží.
Nejsi přepracovaná, paničko? Kdybys čirou náhodou byla, mohla bys chvilku pochovat na klíně malou strakatou pejsinku? Klidně jen na chvíli.. a po vyzvednutí ze země mi pečlivě olízne nos a krk, aby se mohla stočit mně na klíně s klidným svědomím, že jsem prošla náležitou kontrolou…
Borůvka takhle pečuje o páníka. Silně ji znervózňuje to drsné cosi, co mu roste na obličeji, a snaží se mu to odrhnout z tváří a brady. Bere to poctivě místo vedle místa, aby něco nezanedbala. Co lepšího si lze po ránu přát, že…
Stejná pozornost je věnována i naší kočičí spolubydlící. Borůvka jen kontroluje, jestli je to ta správná kočka, ovšem Světluška… ta zjistila, že Polárka se nechá snadno vyprovokovat k jakékoli akci. Tudíž když se za ní štěně rozběhne, Polárka se ke hře rychle přidá.
Po honičce následuje hra na vraždy – jedna druhé se zakusují do krku a pacek a válejí se po zemi v pestrobarevném klubku tlapek a ocásků. Borůvka jen dohlíží, šéfová smečky se takových skopičin účastnit nemůže.
Myslím, že Polárka tohle všechno zvládá bez mrknutí oka hlavně díky svému vynikajícímu původu – co jiného byste čekali od kočky, kterou částečně vychovala černá labradorka. Naše domácnost bohužel není pro bojácné kočky. Klid a pravidelný chod života tu jaksi nefungují.
Psice pochopily a přizpůsobily se (i když některé příručky varují, že za takovýchto okolností si člověk psa nemá vůbec pořizovat). Kočka ta také akceptovala – když jí nevadí neustále olizování uší a očuchávání zadku, nějaký nepravidelný život ji asi nerozhází…
Já prostě musím. Rashmi je šikulka a nafotila kalendář 😉
http://www.zoo-ostrava.cz/cz/kalendar/
Fotky jsou nádherné (h)
Matyldo, jako vzdycky, tvoje psani mne potesilo na dusi. Nacurena dama, ktere nekdo rozsypal kabelku a vse sleduje a dela si carky. 🙂 Uz jsem videla spoustu jejich fotek a vzdy mne fascinuje, jak Boruvka vzhlizi nahoru. Svetluska tohle tak nedela. Pamatuju si Boruvku malinkou na Brneni, jak sla z ruky do ruky a snasela to. Cudlinka mala.
Pěkný místo k životu mají chlupatý slečny u Žabek.Ukázka mezidruhového soužití.Ovšem ten odhnojovací salon nezávidím Matyldo.
No a je to jako vždycky, diskuse je v podstatě uzavřena a já udejchaná dobíhám a stejně nedoběhnu.
Myslím že štěstí před sebou vidíme podle toho v jaké situaci se právě nacházíme. Vysněné štěstí je v každém životním údobí něco jiného. Tak se může stát že nám unikne ten pravý šťastný okamžik který se kolem nás mihnul ale který jsme nečekali. Uvědomíme si to až daleko potom.
Já jsem dnes v situaci kdy štěstí je definováno jako den, ne to ne ale spíš jako odpoledne, taky ne – jako hodina, ani to snad ne. Řekněme jako malá chvilenka naprosto bez bolesti. A zatím co se upínám k té představě ťapkají kolem mne čtyřnohá štěstíčka a kousek ode mne mi syn připravuje něco dobrého na zub a nebo pere a skládá moje prádlo aby mi je čisté předal. Tak to je. Tam je moje skutečné štěstí. Třeba tento projev synovské lásky, Garyk který mne nevláčí za sebou protože je momentálně beze strachu a sám sebou, předoucí Tindra v náručí a tančící mazel Daisy. Růžový den barvící všechno spadané listí do červena a pravděpodobně i ten den deštivý který se mne snaží odfouknout z povrchu země. Maličkosti, překrásná mosaika štěstí. A o tom jste tu všichni psali. I já vám děkuji. (inlove)
Může mi někdo vysvětlit jak se můj příspěvek, který jsem definitivně psala pod správným článkem, může dostat pod článek jiný? Tohle se mi nestalo po prvé a já bych ráda vypátrala čím to je. :O (wasntme)
Zrovna jsem chtěla podpoznamenat, že jsi doběhla včas, ale jinam, ale už sis sama šímla. (wave)
Velká kočko,taky mívám pocit,že jsem si vybrala jiné vlákno,než to kde se komentář octne.Někdy je znát kam příspěvek patřil někdy ne. nechávám to koňovi.
Doběhla jsi zouplna včas, Velká Kočí! (rose1)
Děkuju, milá Velká kočko. (inlove) A přeju Ti co nejvíc šťastných chvil bez bolestí a bez starostí. (h)
Tak starýho pardála, co tu načetl a „naviděl“ tisíce fotek, ňákej ksichtík hned tak nezmate, ale je pravda, že některé rasy pesí dokážou vrhat pohledové k srdceutržení. Jakož i mops mé sestry, respektive její tchyně. Při dokonale zoufalém výzoru dotyčný Bobík sámo nemá celej den nic jinýho na práci, než se chumelit kolem nohou komukoli, kdo zavítá, a pečlivě doprovázet paničku od zahrádky do koupelny, od záchodu do pokoje a zejména vždy do kuchyně. Oba se tváří, že pes v životě v posteli nespal a používá výhradně své křeslo (ano, pro Bobíka se nekupoval pelíšek, i když i ten má, rovnou dostal křeslo), ale všichni vědí své.
Tolik k Matyldiným třem krásným holkám. 😉
OT. Jak to vypadá s gorilím mimískem, asi všichni víte. Zatím musí setrvat v inkubátoru – velikej je, boxovat a hulákat umí, ale neudrží si teplotu, takže přes svou velikost je pravděpodobně nedonošený. Pokud bude v inkubátoru dlouho, skončí v náhradní gorilí péči (snad Frankfurt, tam prej je pečovací gorilka), pokud jen pár dní, proběhne pokus spojit ho ještě s Bikirkou.
Málo na to sázím, no ale dokud je naděje…
No dík, zrovna jsem se chtěla pídit, jak to s miminkem vypadá. (h)
Díky, Lásková! :* Byla jsem celý den mimo internet (a myslela jsem, že budu až do pondělka, naštěstí doma začal fungovat), a tak se honem pídím po informacích.
Snad to ještě zvládnou. (h)
Ono je to celé takové na vážkách: kdyby byla Bikira rodila v ložnici mimo rodinu, tak by zřejmě mimi vzala do náruče, protože by ji nikdo neodplašil – ale jestliže mělo špatnou termoregulaci, tak by do rána nebo do chvíle, kdy by to někomu došlo, došlo k ještě větší újmě na zdraví… – a cítila nebo necítila rodina, že mládě není zcela zdravé? – a odebrat ho po porodu o hodinu dřív nebo nechat samotné Bikiře hodinu navíc, zda by se nezačala starat…
… tohle rozhodování nikomu nezávidím, natož ošetřovatelům, pro které je gorilí rodina jako vlastní. 🙁
Asi jsme si neměli představovat, jak se prostě jedno ráno na kameře ukáže Biki s miminkem na prsou.
Tak svět nechodí.
Je to poučení, že svět chodí jinudy, než naše přání, a tužby leckdy nestačí. A tímto skvostným závěrem se vlastně zapojuji do diskusí minulých dní.
Určitě to bude hodně složité a bude to o strach – „neznámé“ mládě může Bikira i zabít. Jenže pokud se z miminka má stát gorila, nemůže být vychována v lidské náruči. Ať udělá ZOO cokoli, vyrojí se tisíce kritiků. Myslím, že porod ve skupině byl zvolen dobře. Teď se můžeme jen dohadovat – kdyby mimi bylo donošené, vzala by si ho Biki? Skoro se přikláním k tomu, že ano, celá situace po porodu byla velice zvláštní. ZOO chybu neudělala, prostě jak jsi řekla: Je to poučení, že svět chodí jinudy, než naše přání, a tužby leckdy nestačí.
(hug)
Nevěřím, že by Bikira mládě ohrozila (a nikdy neříkej nikdy – vím – ale ona by nezabíjela snad ani v sebeobraně), spíš by zvědavá rodina mohla Bikiře připadat, že ji ohrožuje, a tak něco vyprovokovat a provést i nechtěně.
Všichni si přejí, aby malý Zrzínek mohl zůstat v Praze, ale jsem čím dál víc přesvědčena, že bychom to měli smazat a malého odeslat tam, kde se spolehlivě postarají.
Já bych osud podruhé nepokoušela.
Lásková, (inlove) taky myslím, že by Bikira neublížila, ale je to krajní možnost, na kterou se musí pomyslet.
Nevím, co je správné, naštěstí rozhodování není na mě. Hlavní je, aby miminko co nejdřív dokázalo udržet teplo. (y)
Je to opravdu těžké rozhodování. A velký smutek pro chovatele. A ještě větší smutek nad odezvou veřejnosti. Když si vzpomenu, co podnikali v Ostravě pro sloního kluka a jaká obvinění se snesla na jejich hlavy…
Zvířata velmi dobře poznají, na rozdíl od nás, že mimi není v pořádku a protože v přírodě nemají k dispozici lékařský aparát, instinkt zavelí nepovedené mládě odložit a ponechat osudu. Takže v zoo máme dvě možnosti: Buď nechat zbytky přírodních instinktů působit (a být za kruťasy), nebo v hříchu spáchaném na matce odchovem mezi lidmi pokračovat, s tím, že mládě sice dospěje, ale, pokud je to samička, bude se v dospělosti problém opakovat. Sebelepší zoo není africký prales, s tím prostě nic nenaděláme, takže pokud chceme gorily v zoo mít, musíme se smířit s tím, že byť i minimálním stykem s lidmi jejich chování i instinkty změníme, takže už to nikdy nebudou čistě ,,přírodní“ tvorové. O tom, že lidoopi jsou vysoce inteligentní není pochyb; pokusy v USA, kdy pro komunikaci mezi gorilami a šimpanzy byl použit počítač, prokázaly jasně, že veškeré problémy s agresivitou těchto tvorů jsou z 99% způsobeny nemožností se ,,domluvit“. V okamžiku, kdy opice měla přístup k počítači, uměla s ním zacházet a dokázala se s ošetřovatelem domluvit, bylo po veškeré agresivitě.
To s tím počítačem je zajímavý a *ohromně* inspirující!
Nemáš náhodou nějakej odkaz?
Bohužel ne, nebylo to na internetu, ale před už více lety v nějakém časopisu; podrobný článek i z obrázky. Gorily se během měsíce naučily asociovat své pocity do znaků, které vyťukávaly do speciální klávesnice; dokonce se tímto způsobem zůčastnily i tiskové konference! (Na mluvenou otázku: jsi člověk, nebo zvíře, odpověděla Koko: jsem hezké zvíře, gorila!) A pokud ji někdo rozzlobil, napsala: Ošklivý špinavý záchode! Já vím, zní to sice fantasmagoricky, ale uvědomte si jedno. Rozčilená ,,běžná“ gorila by ošetřovatele napadla a nejspíš i ošklivě zranila. Koko mu vynadala, dostala banán na usmířenou a pohoda. A ještě na závěr: Když se Koko stala matkou, naučil se její potomek ,,počítačovou“ řeč sám od sebe a za poloviční dobu.
O Koko se dočteš tady. Ale Koko nikdy děti neměla, s dlouholetým parťákem Michaelem, který se učil s ní, byli jako sourozenci, teď má parťáka Ndumeho.
http://www.krasnapani.cz/casopis-krasna/clanky-online/krasna/377
http://www.koko.org/
Milá Matyldo (h) , že Ti to píše čím dál líp, o tom žádná, ostatně už tu o tom byla řeč. (y)
Tvá smíšená smečka se mi nesmírně líbí, jak vizuálně, tak svými povahami a vzájemnými vztahy, a jsem Ti vděčná, že se s námi o soužití s chlupatým i dámami tak půvabně dělíš. (f)
Musím napsat, co mě při čtení Tvých článků nejednou napadlo. Vrátím se teď hodně zpátky do nepříjemností a starostí na začátku loňského roku, které jste jako rodina zažívali. Říká se, že všechno zlé může být pro něco dobré. V tomto případě jste z toho zlého nakonec vybojovali a vybudovali něco úžasného. Jste skvělí, klobouk dolů. A jen tak dál! 😉 (y) (h)
Radostné čítanie zo šarmantnej svorky. Tak nech vám to dlho vydrží a čím viac správ. 🙂
Ta Boruvka-ta je!Prísne Ta Matylda kontrolovala pri fotení a y výrazu tváre som si istá,že videla chyby pri kompozícii snímky,stihla to povedať Svetluške,tá podľa mňa mala pre Teba porozumenie.Musí to byt u Vás betelné.
Tak teď jsem usilovně dumala, koho mi Borůvka připomíná – a už to mám: Ondřeje Hejmu. Snad se neurazí (rofl)
A ten kočičí pohled je tedy přesný! Moc pěkná smečka, blahopřeji. Máte pěkně živo, tak to má být!
😀 Teď nevím, má se urazit Borůvka? O.H. by měl za tu lichotku poslat slečně B. třeba pana Vlnku č.X Určitě ten poslendí je už značně ohraný (rofl) (dance)
Matyldo, tak tohle je to pravé štěstí. (h)
Matyldo, ráda čtu ta tvé pohodová povídání. Je vidět, že máš pohodovou rodinu i smečku. Co více – snad pouze přání, aby to takhle pokračovalo dál a dál. (clap)
Matydo, ty vůbec moc hezky píšeš. A tvoje smečka nemá chybu (clap) .
Jinak musím přiznat, že kavalíři mi obecně přijdou takový ustaraný 😀 a buldočci tejraný a… a tak vůbec (chuckle)
Vedle ustaraných dobráckých psích výrazů Polárčina přísná velitelská tvář obzvlášť vynikne. Tahle kočena si zjevně nenechá jen tak foukat do polívky, a má to v genech 😀 .
U nás kresba na hlavě mouratcově z něj činí permanentního načuřence, přitom je Čenda mazlivý pohodář. A ksichtovní repertoár buldočíkův? Několikrát z různých stran padlo, že by se dalo jeho tklivého výrazu využít – napřáhnout klobouk na frekventovaném místě. A není to tak dávno, co mi ublíženě až ztýraně se tvářícího psejka chtěla jedna všímavá duše odebrat. Dvakrát během desetiminutové jízdy busem jsem paní trpělivě vysvětlovala, že Pedroušovi v náručí skutečně nic neschází, že za chvíli budeme vystupovat a že se těší na výlet… marně. Pravda, Péďa byl ve formě a když zpozoroval zájem, dojemně svěsil hlavičku, vypoulil voči na hranici svých možností a nasadil tragický výraz č. 14 pro mezní příležitosti. Zabralo to, paní naproti nám seděla jak na jehlách, srdce jí nad osudem zuboženého stvoření pukalo žalem a evidentně myšlenkově dozrávala k nějakému záchrannému činu. Naštěstí při mé, už méně trpělivé vysvětlivce, že buldok je především herec, autobus zastavoval a vystoupili jsme. Jinak by mi ho fakt vyrvala 😀 .
Matyldo, dík za další pohodové čtení! Moc se ti smečka povedla (inlove) .
No ono už i Pedří foto z Podmitrova s názvem Nakrknutý tuleň by mohlo sloužit jako plakát Ligy na obranu zvířat.
Jémináku, neříkej to nahlas!
Souhlas! minimálně jeden blb se toho chytí a protože blbost je silně nakažlivá, budete mít během krátké doby na krku hejno neodbytných a ještě větších blbů s kontakty až na Hrad, kde se to správným způsobem zastřeší! 😀
To bude ta empatie 😉
(y) (rofl)
Ano, ten výraz, ten výraz… to je přesně důvod, proč frbulíkům fandím, Pedroňovi především, ale ani mnou zmiňovaný (a nepochybně stejně nežně opečovávaný) Hervé s elegantní paničkou není k zahození. Kdykoliv se vynoří z podrostu, vždycky to vypadá, že tam uvnitř křoví a hloží našel něco velmi zarmucujícího…
A pokud jde o načuřené ksichtíky, za které může převážně kresba v srsti, je důstojným zástupcem těchto Célina. Ta nevypadá, jako bychom jí vysypali kabelku. Ta by – soudě podle výrazu v jejím šedivém obličejíku – nejraději někam vysypala nás. A hodně daleko. Mohou za to tmavě „podmalované“ oči a držtička nakřivo, jak jí chybí jeden špičák…
Ano, ten výraz 🙂 . Tím, že ho mám denně na očích, tak to tolik nevidím, ale připomněls mi anglickou buldočku zvanou Růžena 😀 . Kráčí světem, zachmuřený Churchill v sukních… dokud na ni někdo nepromluví – radostnější prdlouš by se těžko hledal. To buldočí klamání tělem mě asi nepřestane udivovat 🙂 .
Haha, poulení očí u frbuldočků mám v poslední době možnost vídat. Oni jsou neuvěřitelní. Chudinka malej týranej, takovou zlou paničku má 🙂 a nikdo mu nepomůže (rofl) (rofl)) Namůžeš se paní divit, že chtěl a zasáhnout. (chuckle)
AAAA ta představa, že by ti ho sebrala a skončila u první psí slečny (nejlépe rozměrů Bety). Ten výraz, jaký by zachránkyni daroval, až by ho nutila odejít (rofl) Sluníčko moje ubližovaný 😀
Louk, navrhuji přidat k dokladům nošeným v sotůrku, fotku Pedrouška jak zmermomocňuje Betynku a prokazovat se při napadení chovatelky zachraňujícími dámami. (rofl)
Dík za radu! (rofl)
Jo, mimochodem Růžová krinolína byla shledána geniální a pečlivě zazáložkována. K dalšímu užití, samože. Jen aby nenastal bumerangový efekt směrem na Moravůůů (chuckle) (wave)
Pedroušek je sluníčko! (h) A velký komediant i velký milovník; to proto, že má velké srdce. (h)
Světluška je nádherná holka a jméno jí, zvlášť vedle Borůvky, úžasně sedí!
Zdravím.
Koukám Světluška bude mít krásně chlupaté ušiska, ale jak je teď v období samá ruka, samá noha tak než jí „dozraje“ ten ksichtík tak asi bude vypadat fakt ustaraně. Těším se, že mi třeba Katka pošle víc foteček a hlavně se těším až se setkáme naživo. Jinak pomali budeme malovat v baráčku (no baráčku.. spíše ruiničce jak říkáme) takže kdybyste chtěli frčet někam na dovču tak holky klidně pohlídáme. 😉
Taky se budu těšit na setkání- a je dobré vědět, že hlídání by bylo možné (inlove)
Matyldo, vaše smečka se moc povedla a tvoje povídání taky. Úsměvů není nikdy dost… 🙂 Obě slečny jsou úžasné a Polárka je nepochybně skvěle doplňuje. je to toiž černá kočka a o těch víme své… (cat)
Eh, naštěstí naše povedená černá kočka přestala provozovat svůj adrenalinový sport- seděla u cesty k domkům u retardéru a schválně přebíhala před auty… (sweat) S ní se opravdu nenudíme….
Proč rozsypáváte slečně Borůvkové kabelku? 😉
Jsou to holky starostlivé a musí na vás dávat pozor.
Jsou báječné.
To my asi omylem… ale Borůvka si myslí své 🙂
Jj, mix smečka od žabek je nádherná. A povídání od chovatelky (*) a (inlove) a (sun)
U nás stačí chvíli počlkat a ono se zas nějaké povídání vylíhne- není dne bez vypečené příhody (wasntme)
Tak to se zas pěkně četlo a je z toho dobrá nálada 🙂
To mě těší 🙂
Milá Matyldo (inlove) , dobře víš, že tvoji smečku sleduju tvým prostřednictvím moc ráda – máš skvělý styl 🙂 Asi nejvíc se mi líbí, že chováš zvířata opravdu jako zvířata a tak tvoje údajně gaučové fenky vesele vyhrabávají myše, honí zajíce a válí se v hnoji (chuckle) Kočko psí hrátky jsem nezažila, na to byly kočky moc malé oproti psům a až tak jim nevěřily, ale kočičí vydírání ubohých psů (aneb jak vylizováním psího ucha odstranit psa z gauče) a nakonec i vzájemný odpočinek ano. A bylo to fajn. Piš dál – bude to jednou hezká kronika (sun)
Dneska se Světluše rozhodla, že jí vadí vrány na poli a prťavá strakatice to hejno usilovně vyháněla- děsila jsem se, že kdyby se vrány otočily proti ní, špatně by to dopadlo, ale vrány to naštěstí nenapadlo… 🙂
Havrani to jsou, ne vrány
A do domečku teď neuvažuješ o nějaké kočičí společnosti?
CD jim nějakou pošle, uvažovat ani Dede nemusí….. 😛
Děkuju, zatím neuvažuju 🙂 Po dvakrát jsem si úmyslně pořídila kočku a po dvakrát jsem se do roka stěhovala a musela jim hledat nový domov. Tentokrát bych radši zůstala, kde jsem, tak se na kočky jen dívám 😛
To o tom hnoji bylo velmi prorocké, bohužel- na poli za naším rozmetají hnůj. I když jsem psice pustila z vodítka až o kus dál, bleskově se tam vrátily a mohla jsme si ječet, jak jsme chtěla- Světluška ochutnala a Borůvka ulehla. Obě dámy jsou již vydrbané, protože i Světluščí nohy smrděly a Borůvku jsme teda musela vzít šampónem…. (think)
(sun) nádhera!
Pěkně napsané, výstižné a ty fotky! Moc hezké, ať vám ta pohoda, děvčata, dlouho nerušeně vydrží!
Mít psa a kočku (pardon – dvě psí slečny a kočku) je denodenní požitek, protože dokáží výmyšlet…
Nejen vymýšlet. Čertíkovi byla včera asi zima, takže si v koupelně vyskočil na toaletní stolek, zatáhl tlapkou za šňůrku, čímž si zapnul infrák a ráno na mne jen spokojeně mžoural. V koupelně pěkně teplo a kocourek naprosto spokojený, tvářil se jak černoch, když dostane bečku melasy. 😀
Je to chytrý žvížo, ještě, aby se přihlásilo k odběru elektřiny a hradilo to distributorovi třeba myšma, když ráčí mít nároky. (cat) 😀
Platit za elektřinu myšima, nebo jiným zbožím už brzy budeme, protože přitom, co se děje v EU už brzy ztratí peníze jakoukoli cenu.
Ano, fantazie bývá bezbřehá… na rvačky kočkopsí smečky se dá dívat lépe než na televizi 🙂
(i když některé příručky varují, že za takovýchto okolností si člověk psa nemá vůbec pořizovat)
Příručka pravící takové moudro jich může skrývat ještě víc, sem s nima. Vždycky si naši psi našli místečko, kde si v klidu odpočinuli.O kočkách nemluvě. Když si Bohoušek všiml že jedeme na loděnici, sám si ten řetěz, na kterém tam musel být, přinesl. Domácnost kterou ze dne na den okupuje 20 skautíků nebo rytířů eventuelně výřice sedící na opěradle jeho křesla – vše zvládal bez problémů, stejně tak Mimi.
Četla jsem to několikrát na internetu- pes prý potřebuje vědět, že ten páník přijde v půl třetí a šmytec. U nás všichni volně proplouváme domem v různých intervalech- a psice viditelně věří tomu, že se za chvilku zas někdo objeví 🙂
Já už taky nemám ty výčitky svědomí, že nejsem celý den doma. Kdysi jsem chodila kontrolovat kožoušky v poledne, vydat mlsek a vyměnit vodičku, aby jim nebylo snad smutno. Ale kolikrát teď v poslední době přijdu nahoru a z pelíšků se na mně dívají 3×2 vyčítavé oči s němou otázkou: „Co votravuješ, spíme!“ Ani se nenamáhají utvořit uvítací výbor za dveřmí, jako kdysi. Jo, večer už je to jiné – to běží, protože mističky jsou prázdné a přeci jen by do nich mohlo něco připutovat!
Karolíno, nesmíš to vidět tak černě 🙂 Časem jsem zjistila, že vítací výbor vítá i bez přísunu menáže. Opravdu. Ale jestli je hlad, tak se nediv (sun)
Neboj, já to černě nevidím 😡
A hlad? U nás? To nemyslíš vážně, že ne? (shake)
Já vím. Před návštěvou Karolíny jsem študovala, co dobrého, nebo zajímavého přinesu plyšákům. Zbaběle jsem to vzdala, protože oni mají úplně FŠECKO. To radši koupím Karolíně revetovýho nanuka. 😉
Tak tak. U nás už menáž ustoupila hóóóódně daleko za pomazlení. A včera už bylo dovoleno pohlazení i paničce! Děláme pokroky. Čertík mi připomíná prvňáčka, který přišel do první třídy bez předehry v mateřince a teď se dychtivě učí. Nejvíc času zabírá: Co je tohle? proč je to zrovna tady? Dá se to ulovit? Leží se tu pohodlně? a Lidověda, aneb kdo je hodný, přesněji nastaveníkpodrbáníhodný, z koho by mohla vypadnout dobrůtka, z koho hračka a před kým se schovat.
Je fakt, že když se člověk objeví v domě v dobu, kdy tam neměl být, ty pohledy „co sem lezeš, spíme, kde máš být?!“ jsou dost časté. A asi tím častější, čím pravidelnější život dvounožec vede. Taz, věrný pamětník mého mládeneckého žití, to uměl dokonale. Už dost dlouho se ale pravidelnost u nás moc nenosí – a tak stejně jako Matyldina nádherná smečka i naši chlupatci pevně věří, že když jde někdo pryč, někdo jiný se za chvíli zase vynoří a odchody neřeší. Jenom Dalí se loučí a vítá jako o duši, i kdyby mělo jít o pět minut.
hnědé tečky obočí v černé masce jí dodávají vzhled načuřené dámy, které někdo rozsypal kabelku 😀 tak to nemá chybu…
Naše holky včera sely mák (vytahaly a rozkousaly makovice,co jsem měla ve váze), na hodinách jim překážel skleněný poklop a asi se jim nelíbilo,kolik ukazují ručičky těch hodin…
No,setba z koberce nevzejde. Dva panáky Morgana mne vrátily na zem, poklop jsem nasadila zpět, ručičky srovnala. Už nepotřebuju ani ten ledviňák….
(whew)
dva panáky Cpt.Morgana tě odnesly do dálav plachet se nadouvajících brízou, slunce na obzoru a vyplouvající šalupy statných pirátů.. a kočičky se změnily ve víly, vznášející se plavně bytem 😀 neuvěřitelný mourovatoželvičkový spolek, doufám, že nepošlou žádné faxy přes ulici 😀 my jsme včera kapali Martince do kožíšku kapku proti bleše.. ostatní již dobrovolně obdrželi, Martinka s námi svedla boj o nezávislost. ve finále Ondra rozebíral přední dekl u vany, protože se tam zapasovala a nešlo to ven. Martinka umí hooodně neslušných slov v kočičí řeči 😀 ale svářečské rukavice tentokrát zůstaly zubem nedotčeny. a k mému naprostému vyjevení se dneska ráno vyvalovala se zrzečkem na pohovce v dece a nechala se hladit!!! pak se v té kočce někdo vyznejte. 😛
MOrgan mě nikam neodnesl,ale přešel mě vztek 😛
Odvážná ženo,
Martinku jsem viděla jen jedenkrát u JanyBu a vzbudila ve mně převelikou úctu. S tou není radno si zahrávat, natož ji tělesně obtěžovat třeba jen odblešovacími kapkami. Krasavice pouze na pohled, ne na muchlání. A to, že jste došli do stavu, že se nechá pohladit, to mi přijde k nevíře a jste ohromně úspěšní. Já při té jedné příležitosti viděla hlavně vyceněné zuby a z kočky snad unikala pára všemi směry, jak syčela.
My máme většinu věcí daných tak, aby byly psovzdorné a kočka si jich moc nevšímá- blbnout chodí ven a doma hlavně spí. Zato Světluška si vystýlá pelech mým oblečením, které se jí podaří ukořistit- jednou to jsou ponožky, jindy džíny nebo podprsenka- ale navštěstí na tom jen leží a nehryže…
Ponožky kradou Danovi, moje nechtěj….ale rády si zalejzaj do mých pletených velkých šátků…
No, a teď si představ, že když Ruby sestřelila to zrcadlo, měli jsme doma jen placatku tuzemáku (do buchet) a vodu z vodovodu. Případně se šťávou… 😀
Takže Rubiška pila rum na leknutí a ty jsi po orosení se doplnil tekutiny vodou se šťávou, jestli to dobře chápu….
(rofl) (rofl) (rofl) Áno, sharko, to je téměř přesné.
Ty máš tak pěkný zvěřinec! Všechny.
Jinak hry na vraždu, na zlého psa, kontroly, zda nepracuji příliš (bez ohledu na to, co dělám, což je zejména v kuchyni při manipulaci s nožem nebo horkou vodou adrenalin..) zda nechci raději pohladit, nebo dokonce vzít na klín malého (30-35 kg) pejska. To vše znám. A nepořizovat si psa kvůli nepravidelnému režimu?! Kdo vymyslel takovou blbost? Starý pes, zvyklý na svůj klid, si na blázinec nezvykne. Ale když v tom vyrůstaly, tak by se v „usedlé“ domácnosti nudily. Holky jsou v pohodě, krásné a spokojené. A kočkopsí hra musí být báječná zábava. I když ke třem velkým psům by kočka asi přece jen nebyla to pravé…
Nikdy neříkej nikdy 🙂
Říkám pro jistotu „asi“ 😉 . Holky provokuje sousedů kočka a tak na ni přes plot řvou. Venku kočky honí (pokud kočka neuteče, tak se tváří systémem „cooo jsem to tu vlastně chtěla…???“) a neublíží jí. Ale klidu by kočka u nás moc neměla. Nějak nemám pocit, že by to šlo dobře dohromady. Ovšem už dávno neříkám nikdy.
Krásná kočkopsí smečka!Načuřená dáma je přesné (nod) a řekla bych,že Světluška má starostlivě zvědavý výraz (talk) .
Matyldo, moc pěkné a šikovné (nejen čtyřnohé, ale i jednou dvounohou) holky máš 😀
malinké OT – prosím o palcodržení. Bobešovi diagnostikovali Cushingův syndrom, už je po všech vyšetřeních a na lécích. Vše zachytila Juniorka v začátečním stádiu (co je z ní skorodoktor, tak na všech vidí nemoci o kterých se učí, ani psa nevynechala 😀 ) Moc si přeju, aby byl v pořádku.
A tady http://kavalirbobes.rajce.idnes.cz/kubik_a_kamaradi pár fotek Kubíka.
Budeme držet palce 🙂
Milá Epulko, Kubík je nádherně nohatý akční mládenec! (inlove) Bobešovi samozřejmě palce podržíme, jsou to starosti, a ještě na dálku, viď? Jak se vám vůbec daří? A co synek ve škole? Napiš nám rozcestník! (nod) 🙂
Dede, několik článků mám ve stavu rozpracovanosti…:-D
Držím (y) (y) (y)
Epulko! (h) Objímám Tě a Bobešovi držím palce. (y)
A děkuju za fotky mrňouska, který už není takový mrňousek, ale krásný klučík. 🙂 :*
Hezky den vsem zviretnikum a zviratkum 🙂 tem, co dneska neco slavi, preji vse nej nej (f) a tem, co potrebuji pofoukat bolistka na tele ci na dusi, drzim palecky, at je brzy lip (h)
Matyldo, krasne se to cte
Mimochodem jsem kdysi cetla, ze pruzkum vykonu sluzebnich psu jasne prokazal, ze psi zijici ve sluzebnich psincich s presnym rezimem jsou horsi v praxi, nez ti, kteri ziji v rodine psovoda. Ze nepravidelny rezim, ruch domacnosti, deti … Dela psy odolnejsi a vykonejsi…
Beta ttaky diky zmene vyuky kazdy semestr nezna pravidelna rezim, casto jsem dopoledne doma, jindy pres obed, jindy me ma skoro cely den. Mimochodem pry trucuje…
Betě se určitě moc stýská – už se těším na její týdeníček,na její komentáře (inlove) !
Změna je život, pravidelnost ubíjí. Zkuste se zeptat někoho, kdo pracuje u pásu, za jak přínosnou pro své duševní blaho tuto práci považuje! Já jsem měl to štěstí, že jsem píchačky a fabrickou robotu v životě nezažil. 🙂
Vono je to vocamcaď až pocamcaď. Když je těch změn moc tak to taky není dobrý.
Tak tak, pánové. Chce to přiměřeně… přiměřeně 🙂
Prosím prosím… Co je to přiměřeně? Kilo, pět deka? na špičku nože?Bohužel, definovat přiměřeně nelze, protože jde o výhradně individuální parametr. 😛
Matyldo..“vzhled načuřené dámy, které někdo rozsypal kabelku“ 😀 Máš krásnou smečku (vzhledem i povahou)a umíš o ní vskutku trefně psát. Jen tak dále. (h) (h)