ROZCESTNÍK: Maledivy 2010

Když se začátkem loňského roku objevila ve spřáteleném potápěčském klubu nabídka jet se potápět na Maledivy, usoudila jsem, že to pro mne z různých důvodů není. Ale začalo to ve mě hlodat: teplé moře… korálové ostrovy… jednou v životě… letí se z Prahy. Bude to na lodi, potápěčské safari, takže žádné velké tahání výstroje. A jede i moje kamarádka a buddy (potápěčský parťák) Katka.

 

A tak nakonec jednu listopadovou sobotu stojím před odletovou halou ruzyňského letíště, na vozíku potápěčský bágl a na zádech batoh do kabiny. Na takovýchto výpravách má člověk většinou vlastní výstroj a na místě si půjčuje jen lahev a zátěžová olova. Bágl má nějakých 24 kg (letíme s Emirates Airlines, takže žádný problém, ještě mám 6 kg rezervy) a batoh sice požadované rozměry kabinového zavazadla má, ale váhu do 7 kg určitě ne.

Dva foťáky, podvodní pouzdro na jeden z nich, všechny baterie – nesmí do hlavního zavazadla kvůli možnému zkratu, automatika – to je to, čím se pod vodou dýchá, potápěčský počítač, ale to jsou jen takové trochu větší hodinky a řada drobností + nějaké oblečení. Snad to projde. Naštěstí je teplo, stačí mikina a na nohou sandály. Ovšem s ponožkami 🙂

Bágl si nechávám ještě zabalit do fólie. Sice do bočních kapes na ploutve dávám jen oblečení a vše důležité je v hlavním prostoru, ale přece jenom, zapínání je jen na zipy… Místo zámečků používám elektrikářské stahovací pásky, těch zipů je pět. Vlastně šest, ještě je zadní kapsa skrývající popruhy – bágl se dá nosit i jako batoh. Tuhle kapsu už nezamykám, naopak skrývá malé nůžky, kterými se pak ty pásky přestřihnou 🙂

 

 

Scházíme se s ostatními a přesouváme se k odbavení. Tam je lidí! Bodejť by ne, letíme airbusem 330, přímá linka Praha Dubaj. (Moc jsem toho nenalítala – prsty na rukou by mi stačily a do takhle velikého letadla jsem se dostala poprvé.) Mám místo u okýnka – sice u křídla, ale ven vidím. Slunce už je docela nízko, když se letadlo zvedá od země. Za chvíli jsme nad mraky.

Čeká nás 6 hodin letu. Dostali jsme deku, polštářek a sluchátka. Dostáváme občerstvení, venku už je tma. Všechna sedadla mají v opěradlech sedalel před sebou zabudované malé obrazovky a pod nimi ovládání. Dala by se poslouchat hudba nebo sledovat film, ale já sleduji průběh letu. Při startu se daly ještě sledovat kamery – jedna koukala dolů a druhá dopředu.

Průběh letu na obrazovce je v podstatě animovaný film – mapa, na které se pohybuje letadýlko – to jsme my. To je prokládané tabulkou, jak vysoko letíme, jak rychle, jaký je vítr, jaká je venku teplota – jsou to skutečné aktuální údaje z pilotní kabiny. Mám pro to jediný výraz: fascinující. Tabulka naskakuje v angličtině a vzápětí v arabštině a potom zase mapy – větší měřítko, pak zase menší… baví mne to. Pokouším se obrazovku s mapou vyfotografovat.

Už jsme nad Perským zálivem. Asi 100 km před Dubají letadlo začíná snižovat rychlost a klesat. Pod námi se objevují první světla, přepínám obrazovku na kameru na podvozku – světel přibývá, letíme nad obydlenými končinami. Letadlo se otřáslo – máme vysunutý podvozek a za chvíli jsme už na zemi.

 

 

Docela trvá, než se všichni dostaneme ven – letadlo bylo plné. Procházíme „chobotem“ do tranzitu – je to obrovské, ale docela přehledné. Za necelé 3 hodiny letíme dál, do Male. Kupuji si balenou vodu a vytahuji svačinu. Je půl jedné ráno dubajského času, posouvám si hodinky o 3 hodiny dopředu. Asi za hodinu se scházíme u příslušného gatu (jak se to vlastně říká česky – brána?) a po etapách začíná nastupování – 1. třída, pak bussines, pak my – economy classs. Čekala jsem nějaké menší letadlo, ale je to Airbus 777 a zase je plný. Je půl čtvrté ráno, snažím se spát. Jen co usnu, budí nás na jídlo. Tentokrát sedím v prostřední řadě, ani nemám u sebe foťák, což mne pak bude mrzet. Mezitím se rozednívá a mapa na obrazovce ukazuje letadýlko uprostřed Indického oceánu.

Věděla jsem z Google Map, že hlavní město Malediv Male je na jednom ostrově – zabírá ho celý – a letiště je na druhém. Končí moře a začíná přistávací dráha, kamera na podvozku ukazuje moře a kamera vpředu tu blížící se přistávací dráhu… pilot se trefil přesně na značku. Tak tuhle fotku nemám. Je půl deváté ráno maledivského času, posouvám si hodinky o další hodinu.

Tentokrát jsou k východům z letadla přistavěné schůdky. Vystupujeme do horka a prudkého slunce. V letištní hale vyplňujeme přihlašovací lístky, vyzvedáme si zavazadla, procházíme pasovou kontrolou a do pasů dostáváme víza.

Venku nás čeká zástupce cestovní kanceláře a odvádí nás po dlouhatánském, po celé délce krytém chodníku k lodi. Ale tohle ještě není ta, na které budeme bydlet. Tohle je donghi, menší loď, ze které se budeme potápět. Na lavicích kolem dokola už máme připravené potápěčské lahve.

 

 

Nastupujeme, posádka nám nakládá zavazadla a po chvilce odplouváme k naší lodi Ari Queen. Lovím první fotky – v dálce je vidět Male, různé lodě, míjíme malý maják. Voda na mělčinách je tyrkysová, přesně taková, jako na prospektech pro turisty. Za chvíli jsme u Ari Queen, sundáváme si boty a bosi vstupujeme na palubu. Rozdělují se kabiny, máme s Katkou hned první dole v podpalubí. Časem se ukázalo, že to nebyla až zas tak veliká výhra, je tam docela dost slyšet generátor.

V podpalubí je většina kabin, včetně těch pro posádku. Na hlavní palubě jsou dvě, velká jídelna a kout s pohovkami. Na horní palubě jsou taky 2 kabiny, bar, kryté posezení se stolky a křesly, na zadní nekryté části jsou plastová lehátka a křesílka se stolky. Dá se ještě vylézt nahoru na střechu – „sun deck“, částečně krytý plachtou. Dole na zádi je plošina se schůdky do vody. Na plošině je také velký barel se sladkou vodou, tady budeme oplachovat pouzdra s foťáky, potápěčské počítače a další techniku.

Kabina má vlastní koupelnu s toaletou a kupodivu i minišatnu, to nebývá zvykem. Samozřejmostí je i klimatizace. Vybalujeme bágly a potápěčskou výstroj (neopren, jacket- neboli vyvažovací vesta, zátěžové kapsy, automatika, ploutve, botičky, bóje + reel (cívka se šňůrou), rukavice, maska, šnorchl, zátěžový opasek) si nosíme do připravených plastových přepravek – posádka nám je později přemístí na donghi.

Ari Queen už opustila kotviště a pluje k místu prvního ponoru, lokalita Faru Bairu. Mezitím je oběd – všechna jídla dostáváme formou švédského stolu, k obědu a večeři jsou vždy dva druhy rýže, kousky ryb a kuřat – jsme v muslimské zemi – různé zeleninové směsi, omáčky a ovoce – meloun, ananas, papaja.

Kuchař umí. K snídani je výběr také – míchaná vajíčka, párky, něco jako palačinky, tousty, máslo, zavařeniny, džus, káva, čaj, ovoce… Po ponorech máme k dispozici čaj, kávu a nějaké sušenky. Také dostáváme balenou vodu – 1,5 litru na den, ale není problém si koupit další.

 

 

Po obědě si chystáme na donghi potápěčskou výstroj – každý máme svou přepravku pod jednou lahví. Navlékám jacket na lahev, utahuji popruhy, vracím „celek“ zpátky na lavici a jdu si vybrat zátěžová olova. Zkušenost praví, že to bude 9 kg, ale olova jsou jen kilová. Nakonec nacházím i dvě menší, tak snad mám těch 9 kg. Po kile dávám do přídavných kapes na popruhu na lahvi a zbytek dělím do dvou zátěžových kapes na jacketu. Montuji automatiku, otvírám ventil na lahvi a kontroluji, zda vše funguje, jak má. Ještě drobnosti, bóji do kapsy a karabinou přichytit hadici s manometrem k jacketu.

Jsme na North Male Atollu a vyrážíme na první – zkušební – ponor. Zjišťuji, že atol není výraz pro ostrov s lagunou, ale pro celý systém těchto ostrovů (Maledivy jich mají 19 a v nich celkem 1196 ostrovů (jak praví Google).

Soukáme se do neoprenů, botiček, počítač na zápěstí, rukavice, masku, lahev na záda, ještě ploutve, automatiku do pusy a na povel skáčeme do vody (lze buďto z přídě, nebo z boku – je tam k tomuto účelu mezera v zábradlí, v této mezeře jsou později schůdky k vylezení).

 

 

Jsme rozděleni do tří skupin, s Katkou jsme ve skupině s dalšími dvěma dvojicemi a s místním divemastrem Mohamedem. Kontrola na hladině, vypouštíme vzduch z jacketů a noříme se do hlubin (povoleno maximálně 30m). Klesáme k reefu – útesu s korály a rybkami. Viditelnost nic moc, přesto v dáli vidím mantu a rejnoka. Voda má 27°C, ani jsem si nebrala kuklu. Plaveme kolem útesu, čas utíká a ponor pomalu končí. Protože se držíme pohromadě, jedinou bóji vypouští Mohamed.

V 5ti metrech musíme vydržet 3 minuty – bezpečnostní zastávka – potřebujeme vydýchat dusík z těla… Zjišťuji, že s prázdnou lahví mám málo zátěže, budu muset přidat na 10 kg. Vynořujeme se na hladinu, je pod mrakem a vítá nás duha. Foťák nemám, tak se alespoň dívám. Taky koukáme, kde máme donghi. Podle bóje nás vidí a pluje pro nás.

Vylézání je klasika, sundat ploutve, podat nahoru a vylézt. Na palubě si neprozřetelně svlékám neopren, ručník nemám a za chvilku je mi zima. Ale ne taková, abych se soukala do neoprenu zpátky. Než dorazíme zpátky na Ari Queen, je skoro šero – jsme jen kousek nad rovníkem – slunce zapadá po šesté. Veškerá výstroj zůstává na donghi, na loď si bereme jen foťáky, potápěčské počítače a já i masku. Honem osprchovat, obléknout a lodní zvon hlásí, že je večeře.

Po večeři je posezení na horní palubě a podrobnější seznámení s plány: první ponor vždy před snídaní, budíček 6:30, čaj, káva, sušenky, 7:00 breefing, což je seznámení s lokalitou, kde se budeme potápět. Maluje se plánek na tabuli, kde bude loď, kde je jaká stěna či útes, v jaké hloubce… a jaké jsou proudy. Ty se mění, takže vždy existuje plán „A „ a plán „B“ a teprve na místě se to upřesní.

Z proudů mám respekt – vlastně jsem je zatím moc nezažila. Stačí si představit metr krychlový vody – 1 tuna a kolik jich kolem mne je – jedinec nemá šanci. Ranní vstávání není moje hobby, ráno nefunguji a v téhle nefunkčnosti budu muset zvládat kontaktní čočky, které normálně nepoužívám.

 

 

 

Pondělí 15. 11. 2010: ranní ponor na Lankan Beyru – Manta reef – nic moc – mantu jsme viděli jednu, na konci ponoru. Na začátku byl dost proud, budu si muset zvyknout… Mám foťák, ale viditelnost je bídná – ve vodě je hodně planktonu. Hned na začátku ponoru jsme potkali malého žraloka bělocípého, pak napoleona, langustu pod kamenem… zase společný výstup s Mohamedem, donghi posbírala všechny potápěče a jedeme k Ari Queen. Snídaně, odplouváme na South Male Atoll. Je pod mrakem, poprchává.

Druhý ponor Guhli Thila – velký proud, byli jsme dost hluboko – 28 metrů, takže ani ne po půl hodině mám v lahvi 50 barů – musím nahoru. Ukazuji Mohamedovi, kolik mám v lahvi, jeho gesto je jednoznačné: držet se ve dvojici a nahoru. Jdeme s Katkou nahoru, při výstupu ještě potkáváme na útesu puntíkatou murénu. Pak už jsme jen v prázdném modru.

V 8mi metrech vypouští Katka bóji, vystoupáme předepsanou rychlostí (méně než 9m/min) do 5ti metrů a držíme bezpečnostní zastávku. Po třech minutách můžeme na hladinu. Kupodivu je donghi nedaleko. Stejně máme drobný průšvih – plavaly jsme nad reef a správně jsme měly plavat od něj, na volné moře. Protože poblíž reefu jsou větší proudy…

Třetí ponor je stále na South Male Atoll, lokalita Los Fushi Kandu. Krásný útes, plný ryb, zéva, lilijice, pruhované ryby zvané pyžamáci… Čtyřhvězdičkový ponor. Nahoru jdeme s Katkou zase samy, tentokrát je bóje na mně – nic moc… teoreticky vím, ale praxe chybí.

Bóje je válcovitá – průměr cca 15-20cm, délka cca 1 m. Zářivě barevná – mám červenou. Dole má závažíčko, které ji po nafouknutí udržuje ve svislém stavu. Je spojená s cca 10- 20m šňůrky, obvykle na cívce. Já mám místo cívky jen samotnou šňůru smotanou po tkalcovsku. Šňůra končí karabinou připnutou na přezce jacketu.

Takže vyndat bóji z kapsy, roztřepat, malounko nafouknout – přistrčím ji k automatice ve chvíli, kdy vydechuji. Vycvaknout karabinu, připravit šňůru, aby se mohla volně rozmotávat, bóji znovu k automatice a čtyři důkladné rychlé výdechy… letí nahoru a neměla by mne strhnout ssebou… Bóji na hladině posádka donghi a také případných dalších lodí vidí a ví, že jsou pod ní nebo u ní potapěči.

Už na donghi cestou k Ari Queen potkáváme manty – honem šnorchl, masku a ploutve a k nim… Jsou veliké a nádherné. Zezhora tmavé a zespodu bílé – obrovská živá křídla. Zatím jsem je znala jen z fotek. Jsou to příbuzné žraloků, ale vypadají úplně jinak a živí se planktonem. Dvě projely těsně pode mnou, málem se mne dotkly…

Ari Queen kotví poblíž ostrůvku, potápěčských lodí je tu víc. Ostrůvek má stožár s anténami, zapínám mobil… Ano, je tu signál. Posílám SMS přes čtvrt zeměkoule 🙂

Později zjišťuji, že antény jsou na všech ostrovech a ostrůvcích s turistickými resorty. Myslím, že jsme skoro pořád byli v dosahu signálu.

 

 

Úterý 16. 11. 2010: konečně slunce. První ponor na Gurandhoo Kandu – South Male Atoll. Je velký proud, zmatkuji a padám dolů, aniž bych koukala po ostatních. Až tlak v uších mne upozornil, že je něco špatně. Ano, jsem v 38 metrech… Stoupám zpátky vzhůru k ostatním, proudem se necháváme nést kolem útesu. V dálce jsou vidět malí žraloci.

Výlet do hlubin mne stál dost vzduchu, po půl hodině jsem na 50ti barech a musíme s Katkou nahoru. Propracováváme techniku vypouštění bóje – jedna se stará o foťáky, drží druhou – buddyho – za ventil lahve a udržuje hloubku cca 8 metrů. Druhá se stará o bóji.

Druhý ponor na Kanduma Thila – South Male Atoll. Opět driftový ponor, jsem ráda, že mám rukavice. Mohu se přidržet útesu, pokud mne proud moc táhne před ostatní, nebo pokud chci něco fotit. Pod útesem je spousta velkých ryb, vidíme žraloky, velkou sibu… nádhera.

Po tomhle ponoru opouštíme South Male Atoll a jedeme na jih, celkem 4 hodiny. Jediná chvíle, kdy je kolem nás jen pustý Indický oceán. Stále je oblačno, ale už převládá modrá barva.

Připlouváme na South Ari Atoll. Potápíme se na lokalitě Olhi Lolhi. Do vody jdeme pozdě, čas zanoření 17:20. Nejsme moc hluboko a tak vydržíme pod vodou třičtvrtě hodiny. Lokalita je krásná korálová věž, veliké nepoškozené korály, sposta ryb, skoro žádný proud… jenže je málo světla. Na hladinu se dostáváme skoro za tmy. Tady by byl super ponor dopoledne.

Na Ari Queen rychle osprchovat a zájemci se mohou svézt člunem na blízký ostrov a navštívit domorodou vesnici – a obchůdky. Jdeme po hlavní – písčité ulici, po stranách jsou nízké domky, v některých obchody. Většina už má zavřeno. Nakoukneme do jednoho otevřeného – suvenýry pro turisty. Hledám nějaké tričko, když se mi líbí obrázek, nemají správnou velikost.

Nakonec si kupuji alespoň magnet na ledničku – ze dřeva vyřezanou malou mantu. Dávno je tma, svítí veřejné osvětlení, po uklici chodí spíš muži a jen tu a tam zahalená žena, někdy s dětmi. Na konci ulice je cosi jako park, chystá se tam nějaká slavnost, že by svadba? Máme málo času, musíme zpátky ke člunu a na loď, na večeři. Potkáváme další slavnostně oblečenou ženu s malou, slavnostně oblečenou holčičkou.

 

 

Středa 17. 11. 2010: ranní ponor je super – lokalita Don Thila, South Ari Atoll – dvě korálové věže, obeplouváme tu menší. Vracíme se na Ari Queen, snídáme. Plujeme stále k jihu, po pravé ruce máme dlouhatánský ostrov. Je na něm několik jeřábů – očividně se tu staví přistávací dráha pro letadla, vypadá to, že i pro velká letadla. Řídící věž už stojí. Mezi ostrovy jezdí samozřejmě lodě, ale hlavně létají hydroplány, vidíme je každou chvíli.

Na mělčině na konci ostrova by měl být velrybí žralok (…živí se planktonem). S velrybákem se obvykle nepotápí, s velrybákem se šnorchlí. Hledáme ho nejdřív s Ari Queen, sedíme připraveni s ploutvemi na nohou na dolní zadní palubě, slunce pálí… Přesedáme do donghi a konečně! Opatrně skáčeme do vody, hodně z nás s fotaparáty v rukou. Už ho vidíme, je tam! Za ním!

Nic si z nás nedělá, pomalu plave sem a tam, zatímco naše ploutve se jen míhají. Viditelnost nic moc – Snažím se o fotku, pokud možno bez cizích ploutví, motá se nás kolem něj opravdu hodně. Vůbec mne nenapadá zkusit natočit video. Je krásný, černobíle skvrnitý – černá převládá, s širokánskou tlamou. Nějak musí ten plankton cedit 🙂 Odhaduji jeho délku na 5-6 metrů.

Chtěla bych fotku zepředu, ale nedaří se mi ho předehnat… přitom on jen tak zlehounka hýbe ocasní ploutví… Když jsme ho přestali bavit, pohnul ocasem trochu víc a zmizel. Plaveme k donghi, vylézáme z vody, posádka nám nabízí na osvěžení kousky kokosu. Po chvíli se žralok objevil znovu, takže zase ploutve, masku, šnorchl a foťák. Tentokrát poněkud zaostávám, velrybák mezitím udělal kolečko a když konečně hupsnu do vody, jsem skoro u něj.

Chvilku mám super podívanou, plave přímo proti mně s otevřenou tlamou. Otáčí se, plavu za ním, ale už moc nestíhám. A mám málo místa na kartě… Po chvíli se vracím na donghi. Jsou docela vlny, to mi nedělá dobře. Vrací se i ostatní a měl by následovat ponor. Představa, že se v tomhle houpání musím nasoukat do neoprenu, mne děsí.

Ponor vzdávám, nejsem jediná. Sedám si na podlahu co nejvíc ke středu, opírám se zády o bednu s kompresorem a snažím se trochu pít vodu a ujídat kousky kokosu. Asi je to taky únava – v bazénu uplavu kilometr za cca 35 minut, tady to byla hodina, takže klidně 1,5 kilometru svižným tempem. Dobře, že jsem na ten ponor nešla. Jenže pak Katka vyhlásí tenhle ponor na Holiday Beyru za nejhezčí z celé výpravy…

Odpoledne se ještě potápíme na Mamigili Beiru, reef s korály, velmi špatná viditelnost, přesto vidíme v dáli mantu a rejnoka. Večer jdu zkusit spát na palubu, v kajutě na horní posteli je kravál od generátoru…

Na levoboku fouká, na pravoboku je ten generátor… Nakonec po uzavření baru spím pod střechou na horní palubě. Dobře jsem udělala, v noci pršelo. Jen mi v triku s dlouhým rukávem bylo skoro horko.

 

 

Čtvrtek 18. 11. 2010: ranní ponor na Kudara Thila, South Ari atoll.  Ještě na donghi mi vyklouzlo pouzdro s foťákem z ruky… ten se v pouzdru posunul a nešel zapnout. (Pouzdro má tlačítka a páčky (ty na ovládání koleček), vše těsněné přes silikonové „o“ kroužky a jdou ovládat veškeré funkce fotoaparátu, stejně jako na souši). V tomhle slaném a mokrém prostředí nelze pouzdro otevírat, takže fototechnika zůstává na lodi.

Není to poprvé, když to vypadá na opravdu silný proud, foťák zůstává na donghi také. Dole jsou gorgónie – druh korálů – spousta žlutých rybek, velká placatá ryba. Dopoledne Bulhalahi Faru, korálová zahrada na písčitém svahu. Krásná veliká plata talířovitých korálů, ale mezi nimi několikametrové pusté mezery – stopy po tsunami v roce 2004.

Na jednom z těch velikých korálů jsem našla mušličku – porleťovou ušeň. Je jiná, než ty, které nacházím v Chorvatsku a kterým domorodci říkají Petrovo ucho.

Hned po druhém ponoru je oběd a pak výlet na ostrůvek, kde budeme večeřet. Těšila jsem se na vykoupání a a šnorchlení na mělčině, ale bylo tam tak mělko, že ani nešlo pořádně plavat. Mušličky v písku jsem taky skoro žádné nenašla a na závěr – už na lodi – jsem zjistila, že foťák č.2 měl nějakou depresi – mám jednu! fotku. V ostrém slunci nebylo na displeji vůbec nic vidět, takže kontrola žádná…

Odpoledne ponor na Digga Thila, další krásná korálová zahrada.

Večer tedy večeře na ostrůvku – trochu atrakce pro turisty – posádka z lodi převezla skládací stoly a židle, ubrusy a nádobí a samozřejmě jídlo. To dotvářeli na mistě – grilovali ryby a kuřecí stehna. K tomu brambory, rýže, zelenina, saláty, ovoce…

Brzy vyšel měsíc – byly dva dny do úplňku. Ostrůvek je malý, písčitá pláž kolem dokola a porostlý palmami. Po jídle někteří jen tak seděli, případně popíjeli (dalo se koupit pivo i víno) a jiní se, včetně mne, v měsíčním svitu brodili teplou mělkou vodou. Snažila jsem si zapamatovat tu krásu, světlý písek, stopa měsíce v moři, tu a tam světélkující plankton a taky rejnok, který připlaval až na mělčinu.

 

 

Pátek 19. 11. 2010: dnes bude noční ponor, takže vyspáváme a do vody jdeme až dopoledne: Miyaru Thila – South Ari Atoll, v podstatě korálová věž. Na vrcholu má plato v hloubce 6-8 metrů pod hladinou. Spousta ryb i mini rybek, dole rejnok, žraloci bělocípí, klauni v sasankách.

Přes poledne už Ari Queen míří na sever.

Po obědě Maaya Thila, North Ari Atoll. Zase věž, nahoře na platu zářivě modré rybky. Na hraně akvárium, spousta ryb, klauni všech barev, za hranou žraloci, rejnok pod útesem… a nakonec želva.

Na stejnou lokalitu jdeme i večer. Kromě foťáku beru i baterku, další světýlko mám na lahvi. Spouštíme se po kotevním laně a budeme jen na vrcholu té korálové věže, v cca 10ti metrech. Potkáváme rejnoka, želvu, za hranou plata jsou malí žraloci – myslím, že většího než 2 metry jsme neviděli ani jednou. Vidíme spoustu všelijakých ryb. Na loď se vracíme po laně, na bezpečnostní zastávce čekáme v obrovském množství pidirybek – osvětleny baterkami vypadají nádherně.

Večeříme až po ponoru (byl spíš večerní než noční). Vychutnáváme si obsah plných talířů, když do jídelny vejde jeden člen posádky a říká, ža za lodí jsou manty… Běžíme na záď a opravdu, jsou tam. Dvě, noří se z hlubin a zase do nich odplouvají, rotují, točí se bílými břichy nahoru i s doprovázejícími lodivody. Honem dojíst večeři, plavky, masku a šnorchl a k nim. Jsou tam pořád, světlo z lodi láká plankton.

Zkoušíme je fotit, natočit, moc to nejde, je málo světla. Nakonec jsem ve vodě s nimi sama, ležím na hladině a koukám pod sebe. Teď je tam jen jedna, ta menší – ale víc než dvoumetrová, jen s jedním lodivodem. Vždy na chvilku zmizí a zase se objeví, provádí kolem mne veletoče, dokonce se mne dotkla. Později se objevila i ta větší, snad čtyřmetrová se čtyřmi lodivody. Fascinující podívaná, vůbec se mi z vody nechce.

Sedíme pak dlouho do noci na horní palubě a manty jsou za lodí stále, dokonce připlavaly další dvě a nakonec se tam točily čtyři.

 

 

Sobota 20. 11. 2010: ráno Kan Thila, bude velký proud, nechávám foťák na lodi. Cestou dolů jsme viděli modře světélkující plankton. Proud opravdu byl, posouvali jsme se po platu a museli se přidržovat skalních výčnělků. Divadlo za hranou útesu stálo zato: malá želva, spousta ryb, malí žraloci. Jak je proud, je hodně planktonu, malých rybek i velkých ryb. Při výstupu jsme viděli dole 11 mant…

Po obědě poslední ponor, už na dohled od Male.

Stejně jako na začátku lokalita Lankan Beyru. Zase proud a tedy bez foťáku. Na rozloučenou jsme viděli 2 želvy, velkého kanice a napoleona, zvláštní světlefialový měkký korál i mantu. Jdeme po dvojicích nahoru, vypouštím úspěšně bóji a za chvíli už jsme na hladině. Jsme poblíž ostrůvku, donghi je daleko a i ostatní bóje jsou rozptýlené ve velikém prostoru – proud nás rozházel. Jsou docela vlny, ležíme na zádech a necháváme se houpat než na nás dojde řada s vyzvednutím. Poslední okamžiky v Indickém oceánu…

Konečně jede donghi i pro nás, balím bóji a lezeme na palubu. Na donghi definitivně odstrojit lahev, vrátit olova, a všechny své věci poskládat do bedny. Posádka nám bedny časem přenese na Ari Queen, dokonce opláchne věci sladkou vodou a dá sušit.

Později na Ari Qeen dohledávám svoji výstroj a jakžtakž suché věci snáším do kabiny. Velký bágl bych chtěla mít do večera sbalený. Stejně budu muset ráno vstát o chvíli dřív a dobalit zbytek.

Poslední večerní posezení na horní palubě. Měsíc se blíží k úplňku, vlastně jsme kvůli němu neviděli pořádně hvězdy.

 

Neděle 21. 11. 2010:

Budíček, snídaně, ještě společná fotka nahoře na sundecku. Je pod mrakem, ale stále teplo. Celou dobu jsme měli kolem 28 °C, teplota vody byla dost podobná. Poprvé mi při potápění nebyla zima ani na konci ponoru, nepotřebovala jsem kuklu ani neoprenové ponožky :-).

Ari Queen musíme opustit v půl deváté. Naše zavazadla už jsou na donghi, loučíme se s posádkou, přestupujeme na donghi a Ari Queen se začíná vzdalovat…

Přistáváme u „letištního“ ostrova a loučíme se se zbytkem posádky.

Letíme až večer, skoro o půlnoci a tak máme objednaný „denní“ pobyt v hotelu. V ceně je úschovna zavazadel, celodenní pobyt u hotelového bazénu, cesta hotelovým člunem do Male a zpátky a ještě nějaké nápoje. Procházím se parčíkem u hotelu a lovím fotky všelijaké exotické květeny. Před polednem jedeme do Male. Město je plné lidí, spousta jich jezdí na motorkách a aut je taky dost. Procházíme parkem, ve větvích obrovského stromu visí kaloňi. Couráme se docela frekventovanými uličkami, na střeše protějšího domu vidím velikánskou satelitní anténu, otočenou přímo nahoru do oblohy. Nakukujeme do obchodů, dáváme si něco k jídlu. Nacházíme a procházíme tržiště a díváme se na všelijaké exotické plody, je to ovoce? zelenina? Procházíme i rybárnou, nic proti rybě na talíři, ale živé se mi líbí víc. Je dusno, po dvou hodinách toho máme dost a ani nečekáme na hotelový člun, jedeme lodní MHD za 1 USD zpátky do hotelu. Zbytek dne trávime u bazénu, večeříme a před desátou nás malý autobus veze k letišti. Na přepravu zavazadel mají malý náklaďáček :-).

Letištní hala je plná, řadíme se do front k odbavení. V tranzitu ještě koupit láhev s vodou, okouknout obchůdky a pomalu se jde do letadla, zase veliký boeing, zase sedíme s Katkou v prostřední řadě. Po půlnoci startujeme, zase obrazovka v opěradle, přední kamera, dolní kamera, světýlka…. a animace letu. Dostáváme noční večeři a pokoušíme se spát.

 

 

Pondělí 22. 11. 2010: Po čtvrté ráno přistáváme v Dubaji. Tentokrát tu budeme čekat 6 hodin a tak v ceně letenky máme i snídani, ale snídaňová restaurace otevírá až v sedm. Nakládáme příruční zavazadla na vozík – rozměr zavazadel odpovídá, ale váhu mají málem dvojnásobnou. Hledáme klidné misto s lehátky nebo křesly, je jich tu dost.

Katka chce spát, poutáme kabinové batohy za popruhy k vozíku a lehátku a já budu zkoumat letištní halu, zjistím, kde je snídaňová restaurace a prozkoumám některé místní obchody – otevřeno mají všechny 🙂 Nemohu si to nechat ujít, kdoví, jestli se sem ještě někdy dostanu.

Hala je dlouhá snad kilometr, obchody, restaurace, kafetérie, zeleň s jezírky včetně rybiček. Začíná se rozednívat. Kupuji datle v dárkovém balení, místo pecek mají oloupané mandle. Blíží se sedmá, jdu vzbudit Katku a jdeme na snídani. Ovšem stejný nápad měla spousta dalších lidí, takže fronta jako blbec, čekáme snad půl hodiny.

Konečně jsme se po kontrole letenek dostaly dovnitř. Kupodivu uvnitř žádný nával není, nacházíme volný stolek a na střídačku si přinášíme jídlo – je to formou švédského stolu. Já kávu, croisant a míchaná vajíčka. Pak si jdu ještě pro jogurt, palačinku, vodu a další kafe – mají malé hrnečky. V klidu snídáme snad hodinu.

Je skoro devět a jsme zpátky v hale.

Venku svítí slunce, jsou vidět všelijaká letadla, zkouším ulovit pár fotek. Znovu si připomínám, že cestování je leckdy čekání. V deset už začíná odbavování našeho letadla. Zase airbus 330 a posledních 6 hodin letu před námi. Zase sleduji na monitoru mapky a letadélko, Perský záliv, Turecko, Bulharsko… Brno a začínáme klesat. V Praze je 5 hodin odpoledne, 8°C a poprchává.

Ještě mám den dovolené, vybalit a opláchnout výstroj, stáhnout fotky do počítače a další den do práce. Cesta snů skončila, za pár dní je první adventní neděle a Indický oceán zůstal kdesi daleko.

Ale stejně bych se k němu chtěla ještě někdy vrátit.

 

 

Fotky jsou tady:

http://jagri.rajce.idnes.cz/

 

Maledivy I

Maledivy II

Maledivy III

 

 

 

Aktualizováno: 4.11.2011 — 19:42

156 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Nádherně popsané, skoro jsem tam byl taky. To čekání je vždy třeba nějak využít, ale když se nedá, je to špatné. Tak že jednička!

  2. 私はあなたがこの記事を作成するために時間を割いて感謝しています。 確かに間違いなく私には貴重なそれは実際に純粋に本当にとなっています。それを大切にしています。書き込みに| 維持保つ
    【楽天市場】【送料無料/即納】 布団の湿気対策に! 桐すのこ *風* 低ホル すのこマット 二つ折り 国内検査済 耐荷重180kg 折りたたみ式 折りたたみベット ベット セミダブル 折りたたみ ベッド 木製 スノコベッド 折り畳みベッド すのこベッド 湿気?カビ対策 除湿 完成品:頑張る家具屋 【タンスのゲン】 http://www.zhengmianshang.me/householdsjp/2741.html

  3. I¡|m今正でない あなたがかもしれない 取得あなた情報が、優秀 トピック。 大幅 位置私はいくつかの時間を費やす必要があるはるか よりまたはワークアウト。おかげのための詳細は、このために私は 情報私の使命のために。グーグル貫通ビア、と見つかった | ウェブログ
    【エントリーでポイント10倍以上可能!】ALPINE (12インチ) サブウーファー SWS-1242D:アットマックス@ http://chicagocoworkingspaces.com/gocartsale/601.html

  4. Pingback: VPS Hosting
  5. Pingback: Florida Dubstep
  6. Pingback: easy gold wow
  7. Pingback: fast easy loans
  8. Pingback: dota
  9. Pingback: moda joven
  10. Pingback: tea kettle
  11. Pingback: free ipad
  12. Pingback: diagnostika
  13. Pingback: Document Scanning
  14. Pingback: tricksterzz
  15. Nocni tanec manty je absolutne prekrasny. Byli jsme pres den na otocku u Chetovy rodiny a tak jsem to videla teprve pred chvili. (inlove)

  16. Jajko, krása nesmírná! Díky za přiblížení podvodního světa – je tak zajímavý a pestrobarevný! Máš krásného koníčka, tak prosím, až se zase příště budeš někde potápět, nezapomeň nám o tom napsat.

  17. Jajko, to je fakt moc zajímavé čtení a ještě nadhernější jsou obrázky. O potápění vím jen trošinku,bo jsem se kdysi sama chtěla pokoušet potápět, ale jen při tom sportovním, což je docela něco jiného, bo se plave jen v malých hloubkách a jen s malou láhví..Když jsem však tehdy konečně po dost dlouhé době klopotného tréninku dostatečně zmákla kraula s ploutvemi, takže trenér usoudil, že mohu začít závodit, a poslal mne ke sportovnímu doktoru na potřebné prohlídky, ztroskotalo zcela vše na mých, doslova jak řešeto děravých, ušních bubíncích. .Příslušný doktor na mne začal sttrašlivě vztekle řvát a vyrazil se mnou dveře málem i jejich futry.4ekárna plná pacientů tehdy jen němě zírala, když jsem ji jak spráskaný pes opouštěla. Nebylo mi přáno užít si ani jedno tempo pod vodou.Šnorchlování jsem provozovala už jako cca 6 letá holka, ale jen v řece nebo v rybníce a s hodně primitivním „předpotopním“ vybavením po o hodně starším bratránkovi .Jako dospělá jsem si teprve šnorchlování užila- v bývalé Jugošce a fakt krásně.

  18. Jajko, moc zajímavé povídání a krásné fotky. Vůbec bych řekla, že zvířetnické foťáky nezahálí… i ten podzim je parádní. Barvičky podzimu můžu!

  19. Jajko, díky za moc zajímavý článek – a hlavně za fotky. Moc pěkné. Hromada našich kamarádů od vody se taky potápí, jedna kamarádka kdysi dokonce „študovala“ potápění na FTVS. 😉
    Pokud jde o fotky, nejvíc se mi líbily ty z třetího alba, ty „jídelní“, z trhu; většinu z toho ovoce a zeleniny vůbec neznám, jen u ryb jsem se mírně chytala. Hodně překvapivý byl ten maledivský ananas.
    P.S. Nešel by z toho udělat i nějaký Mlsotník? Určitě by to bylo moc zajímavé (teda aspoň pro mě).

  20. OT.
    Hlavní zpráva z Prahy: Bikirka se ještě nerozsypala.
    Druhá hlavní zpráva: Richard slavil dvacetiny. Dort mu tradičně loupla Shinda a krádež je zdokumentována:
    http://jdem.cz/smmw2

    Hlavní zpráva z Ostravy: Rashmička konečně rozšlápla modrobílý bazének – už jsme si chtěli volat o adresu výrobce, že tak odolnej výrobek se nevidí…

      1. Dort byl krásnej, Bikiry je teda kus… a výrobce bazénku je fakt na metál (clap) .
        Dík za svodku (y)

  21. OTík! Milí Zvířetníci, hlásím návrat z Radíkova. Počasí oba dny skvělé, dnes přímo ukázkové. Trať suchá a velmi rychlá, až na ty kopce teda :-). Aloušek zlatíčko. A dajli nám medajli, opět stříbrnou, byli jsme ve SCO1 čtyři. Petra-Barry běžela canicros, tentokrát s půjčenou fenkou ESP a vyhrála! Renča a její minitým oět udělali pro nás všechny moc pěkný víkend. Jsem utahaná, jdu spát. Alí už chrápe v peřinách… 🙂

  22. Odišli mi brňáci,poupratovala som po nich a sadla som si k zvířetníku-to je lahôdka.Mám prácu do polnoci-musím však napísť,že fotky/ktoré som už videla/ sú ani neviem ako to vyjadriť-nádherné je slabé slovo.Jeseň je najfarebnejšia,kúzelná,prekrásna.No a more a potápanie-teda Jajka,si neskutočná.

    1. Tvoje kamarádka by se měla jmenovat Ta, která tančí s mantou. (h)
      Děkuju vám všem za krásné video. (f)

      1. A my cynici si představíme, že se při tom vlastně v jednom kuse cpe, pusinku dokořán otevřenou…
        Jajko, úžasný článek, nádherné fotky a video, jsi dosti neskutečná osoba, tio Ti povím!

  23. Jajko, jen zírám. Ty jsi borec. Já bych skončila na dně oceánu totálně zamotaná do veškeré techniky s nemožností se jakkoliv dostat zpět.
    Nádherné fotky. Ten zážitek Ti přeji a díky za zprostředkování. (wave)

    1. DÍKY (inlove) , manty jsem viděla párkrát na videu a vždycky se mi moc líbily. Tak jsem si to z hodnověrnýho pramene potvrdila (nod)

    2. Jajko a Bedo, díky za video. Ty krásné,ladné pohyby ovšem neznamenají nic jiného, než půvabné stolování s hustou polévkou 😉 .

      1. To víš, že ano (rofl) (rofl) (rofl)
        Ale je přece příjemné se dívat, kdyř někomu chutná (chuckle)

  24. Jo, a jeste k tem rybam na trzisti. S laskou jsem pohledla na ty mensi ruzovo cervene. Jestli je to to same, co se vyskytuje v Atlantiku pod jmenem red snapper,tak je to neuveritelne mnamozni ryba. Pomalu pecena na grilu, na zaver zalita ochucenym maslem…. (wave)

  25. Jajko, to je nadhera! To by se mi moc libilo, akorat ta technika by mne asi dostala. Ja si neumim nastavit ani mobil nebo DVD prehravac 😡 . Ale snorchlovani, to jo. pamatuju si nadherne koukani do more kousek na jih od Dubrovniku. Nejen, ze tam byla ruzna potvorstva, ale i zbytky nejake antiky. To byla krasa plavat nad tim.

    Tak vyuziju teto prilezitosti a pochlubim se, jak jsem pred lety plavala se zralokem. Nase atlanticke plaze jsou obcas navstevovany ruznymi zraloky, vcetne velkeho bileho. Chet mne poucil, jak vypada zraloci ploutev, kdyz krouzi blizko brehu. A tak jednoho dne v Myrtle Beach jsem se odavala sve oblibene vodni aktivite – splivani na zadech. To mam vzdycky pocit, jak mne ty vlny kolebaji, ze jsem snad v jinem svete. A tu jsem koutkem oka zahledla velmi blizko tmavosedy trojuhelnik. Racionalni cast meho ja si rika, aaaha, to by mohl byt zralok. Endorfinove ja si rika, klidek, Hanci, to byl opticky klam. Proud mne zanesl k rybarskemu molu, ktere jde hluboko do more. Pravda, zdalo se mi, ze na molu je srumec a vsichni koukaj dolu a ukazuji prstem na neco. Rikam si, aaaha, nekdo chytil velkou rybu. A dal si plavu, ani nevim jak… 🙂 , oci zavreny…. Kdyz jsem se probrala z dalsi nirvany, tak na molu vladla zdanlive hysterie a kdosi na mne pokrikoval, ze kolem mne krouzi zralok. Odebrala jsem se z nirvany pote, co uz i lidi na brehu na mne posunkovali. Na brehu jsem se dozvedela, ze zralok kolem mne krouzil dost dlouho. Toz tak, vic stesti, nez rozumu.

    1. Dost drsný zážitek z pohledu pozorovatele (tmi) Ale možná pomohlo, že z Tebe nebyl cítit strach a že jsi nepohybovala končetinami, jinak to prý žraloky také láká. Ale jinak… uff!!!

    2. Jéžkovyvoči, Hani, ten tvůj anděl strážnej už musí bejt notně vopotřebovanej (whew) .

      Hmm, jak píše Lika, možná fakt pomohlo, žes nestihla zpanikařit. Chudák žralok, musel bejt z toho nemrskavého stvoření v nirváně celej zblblej (chuckle) .

  26. Jajko (inlove) , tak jsem si prohlédla všechny fotky. Komentáře jsem nepsala, protože by to bylo u každé fotky „ách!“, případně „ách, ách!“. 🙂
    Ale jedno musím napsat sem – už jsem viděla hodně filmů o korálových mořích a potápění. Ale to bylo něco v televizi. Teprve teď věřím, že to tam skutečně je a že je to moc krásné. Děkuju Ti. (h)

    1. Alex – překrásné místo, ale takových tam u vás je!! Kam oko pohlédne, všude zálibně spočině.

      Jenom mne udivuje, že píšeš vyfoukané … u nás je zatím „tichučko jak na palůčku v rubisku“ – svítí sluníčko a je teplo (ještě stále jsem neuklidila třičtvrťáky), včera i dnes jsme si vycházky moc užily.
      http://yga.rajce.net/2011_Zacatek_listopadu

      1. Co o to, YGO, vichřice byla také teplá, ale fukéř děsný. Musely jsme nasadit kapuce a uvázat, aby nám větřisko nerozházelo to seno…v hlavách 😉 ?

  27. ten článek je tak úžasný, že jsem si dnes dala repete – fotek samozřejmě taky, je fajn že to Dede zařadila na víkend (h)

    a moje závist nikterak nevyprchala, spíš naopak!!!! krucidoprkvantic, mně by se potápění taaaak líbilo (inlove)

    😉

  28. Jajko, překrásný a fascinující svět je pod hladinou. Sláva, že ses dokopala k článku. On je fakt rozdíl, když poutavé téma přiblíží někdo známý a z osobní zkušenosti. Jako zvědavec a přitom absolutní laik oceňuju i zajímavé dotazy (a hlavně odpovědi 🙂 ) v diskuzi.
    Dávám si druhé kolo fotek (bezvadné! a umím si představit tu dřinu z nich vybírat), na tváři až debilně spokojený výraz – fajn, že Dede zařadila na víkend a je možné si takovou lahůdku v klidu vychutnat.
    Jako holka jsem vydržela s potápěčskými brýlemi celé hodiny pod vodou, unesená děním na dně bahňáků. Ksicht odřený, tělo scvrklý fialový, nemohli mě dostat ven. Hmm, pokud by se někdy naskytla příležitost, tak asi neodolám, už pro ten relax, kdy jsou pod hladinou tlumené zvuky a obrazy suchozemského světa… Díky! (wave)

  29. Jajko to je parádní vyprávění, za které moc děkuji! Velmi aktivně šnorchlujeme na každé dovolené, tak jsem u tvých popisů kolikrát ani nedýchala a představivost jela na plné obrátky. Letos jsem se poprvé zkoušela potápět. Měla jsem skvělého instruktora a byl to pro mne zážitek č. 1 letošního roku. Sama pro sebe rozdíl mezi šnorchlováním a potápěním vnímám jako rozdíl mezi 2D a 3D filmem 🙂 po návratu z dovči jsem byla přesvědčená o PADI kurzu, ale už zase nestíhám a z hlavy se mi to vytrácelo. Připoměla jsi mi to velmi důrazně (y) Článek je opravdu skvělý !

    1. …Sama pro sebe rozdíl mezi šnorchlováním a potápěním vnímám jako rozdíl mezi 2D a 3D filmem 🙂

      To sice ano, ale…
      Na šnorchl sebereš masku, šnorchl, ploutve a botičky, já ještě tenký neopren a opasek s 2 olovy a můžu vyrazit. Ve vodě budu tak dlouho, dokud mne to bude bavit… nebo mi nebude moc zima.
      Na potápění, pokud nejsi na lodi a o všechno se ti stará posádka – a platíš za to, se musíš o všechno postarat sama.
      Přinést si plnou lahev od kompresoru. Nastrojit jacket, našroubovat automatiku, zapojit všechny hadice, otočit ventilem, zkontrolovat tlak – jestli je ta lahev opravdu plná. Zkontrolovat automatiku. Celou sestavu odnést na molo ke člunu, lahev položit. Hromadu doplnit o kapsy s olovy nebo opasek, ploutve, masku, rukavice, krabici s foťákem a počítačem. Nezapomenout lahev s vodou a čepici. Mít všechny pásky a přesky správně povolené a zapnuté. Ohlídat si, až se bude nakládat člun, aby ti kluci všechno naložili. Vzápětí do člunu skáču a cpu kapsy s olovy do kapes na jacketu, dokud je tam na to místo. Honemm ven a nasoukat se do neoprenu, ponožky, botičky, další neopren s kuklou a můžu nastoupit. Na lokalitě si nechám nastrojený – a nafouknuty jacket s lahví hodit do vody – připoutaný na šňuře – nazuju ploutve, připravím foťák, počitač už na ruce mám a skulím se do vody. Ve vodě se obléknu do jacketu, utáhnu všechny pásky, znovu zkontroluji aotomatiky, navléknu si foťák na zápěstí a jsem připravena… Pod vodou jsme cca 35 – 50 minut, na víc není vzduch.
      Po návratu víceméně to samé v opačném pořadí, ještě navíc ledacos opláchnout ve sladké vodě… uf.

  30. Ahoj a dobré ráno všem, zvláště pak Xerxový za mořem (doufám, že dobře dojela) a marodům.
    Já vím, že to není ono 😉 , ale aspon nějaký dobrýtro (inlove)

    1. Přilípnu se pod Tebe, zano! Dobré ráno ve větrné neděli. Také myslím na Xerxovou a také mi chybí formulka pro hezký den. Za chvíli vyrážíme s Eviko a pejsky (kromě Waiki bereme i starou Klérku a Arku) na Zlobici a tam omrkneme pahorek se základy románského kostelíka sv.Klimenta, pokud nás neodvane vichřice.

  31. Překrásné, přávidím (h) K jazykové otázce v textu – gate je na českých letištích „východ“.
    Moře miluji, i to, ve kterém není skoro nic k vidění. Jako obrýlenec mám také potíže s orientací, ale naštěstí se o mě starají mé bystrozraké děti. Přesto jsem si předsevzala, že příště si pořídím na šnorchlování brýle s dioptrickými skly.

    1. Ja jsem si myslela, ze „gate“ je cesky stojanka. Aspon jednu dobu se tomu tak muselo rikat, protoze z vlastni hlavy to urcite nemam.

      1. Východ… asi správně, ale to mi vyvolává spíš představu cesty k opuštění budovy úplně pryč, ne k letadlu…

        „Stojánka“ je mi povědomá… To je zase takové nešikovné dlouhé slovo.

        Ta čeština (whew) ,zůstanu radši u Gate (rofl)

        1. Domnívám se, že stojánka je místo na letištní ploše. Hlášení si vybavuju asi takhle: Let společnosti AB č.XY do Araxosu východ A13, stojánka 5. Podle mě slouží hlášení jak pro pozemní personál (ti potřebují stojánku), tak pro cestující (ti potřebují východ – gate). Ještě se na to přeptám, zaujalo mě to 🙂

  32. Ahojte, lidi, že mi odpustíte malý OT? Kamarád by potřeboval pomoc. Má holandskýho ovčáka, 5 let, skvělej pes, cvok jako moje Penny, ale stala se nehoda a pes pokousal jejich malou. Takže se rozhodl, že pro jistotu psa dá z domu. A hledá nějakýho dobrýho člověka, komu by Badyho dal a kde by ho mohl občas přijít navštívit.
    Prosím, prosím, Centrální Distributoři, pomožte nám…

    1. Ioannino, většina plemen má stránky pro psy v nouzi a chodí tam lidé, kteří jsou ochotni pomoci potřebným psům především toho „svého“ plemene. Mají je i holandští ovčáci:
      http://holandskyovcakvnouzi.wbs.cz/
      Možná by neškodilo, kdyby se tvůj kamarád obrátil tam.
      Jinak, bohužel, pomoci nedokážu.

  33. Tak jsem si konečně mohla přečíst Tvůj cestovní deníček, milá Jajko. (inlove) A četla jsem ho jedním dechem, je to skvěle napsaná a nesmírně zajímavá reportáž z míst, kam se nikdy nepodívám.
    Obdivuju Tě, potápíš se a dokážeš si splnit sny, to se mi moc líbí. (h) (clap) (y)
    A ty fotky! Dávkuju si, dnes jen jedno album, zítra ke kafíčku další. 🙂

  34. OT – fotky z výstavy kreativity v Dubči. Probíhalo tam také spousta workshopů, ze kterých nemám fotky žádné, neboť se pro samé lidi nedal udělat žádný smysluplný obrázek.

        1. Jé Vaví, to je krásy. Takový krásný zvířetnický víkend to je. Probírám se fotkami od Jajky , od Tebe a taky mandaly jsem zkoukla a nabíj energiii (clap)

        2. Obdivuju, jak nápaditě si lidi dokážou hrát. Některé kousky jsou moc krásné. A i u těch, které mi jaksi nezapadají do vkusu, oceňuju tu spoustu práce a trpělivosti. Klobouk dolů.
          Jo, a divadelní opona, ta tedy je! 🙂

  35. Jajko, prudce tě obdivuji a neskutečně přávidím. To byla naprosto jedinečná dovolená. TO musel být neskutečně krásný zážitek. Díky za báječné povídání a podělení se s námi o zážitky, já to musím přečíst ještě alespoň jednou. Já nejsem potápěč, takže asi laický dotaz. Vyžadují místní podvodní průvodci se pro tento typ dovolené nějaký průkaz potápěče, aby viděli, že se nejde potápět úplné potápěčské ucho, které nemá ánunk o možných nebezpečích nebo je to na libovůli lidí? Přišlo mi, že i s profesionálním doprovodem bylo hodně věcí o jisté zkušenosti odhadnout, do kdy byl ponor ještě bezpečný a kdy už bylo lepší stoupat – se všemi přestávkami – nahoru.

    1. Ano. vyžadují. Vyžadují to všechny seriózní potápěčské báze na celé zeměkouli. Někdy ie potřeba i aktuální lékařské potvrzení – Egypt.
      Pro některé lokality je potřeba mít i speciální kurzy – např jeskynní potápění.
      Ponor by měl být vždycky bezpečný. Je celá řada postupů, které se dodržují, aby tomu tak doopravdy bylo. Jakýkoliv náznak, že něco není OK, by měl vést k ukončení ponoru.
      Většina potápěčských nehod není o selhání techniky, je o selhání člověka, ať už přeceněním svých možností, nebo podceněním svého zdravotního stavu. Bohužel.

  36. Jajko, krásné fotky, zajímavé fotky, zvířata jsou známá z TV, z netu i z knih, ale tohle má ohromný půvab, že jsou nafocená člověkem, kterého znám. Informace v článku jsou slova od Tebe a to jeho hodnotu vynáší do obrovských výšin. Mockrát děkuji jak za článek, tak za fotky a přeji Ti z celého srdce, aby se Ti splnilo přání v poslední větě a ty se ještě jednou k Indickému oceánu podívala!

    1. A ještě technická připomínka. Pokud klepnu na album Maledivy III, tak se mi stále otevírá Maledivy II, v adresním řádku je adresa „dvojky“. Takže jsem si „trojku“ prohlédla přes Rajče 🙂 .

  37. Jajko, to je náááádherááá. Skvěle detailně popsáno, tu spoustu krásných fotek jsem jen rychle prolítla, určitě se k nim vrátím a vychutnám. Letos v září jsem si prvně vyzkoušela v moři šnorchl a byla jsem nadšená. Nebylo to nic proti tvému hloubkovému potápění, ale byla jsem tím tak uchvácená, že si teď přeci jen tu krásu dovedu teď už „živěji“ představit. To, že jsi takhle zanícená „potápka“ jsem vůbec nevěděla, i když podle „rybích fotek“, cos dodala do kalendáře, jsem se domyslela, že pro ně jsi se určitě musela potopit. Je to nádherné hobby. I když – při představě, že sis k ponoru nasadila na záda tu ohromnou kyslíkovou láhev, co jsou vidět na fotce a k tomu (jak píšeš) „neopren, jacket- neboli vyvažovací vesta, zátěžové kapsy, automatika, ploutve, botičky, bóje + reel (cívka se šňůrou), rukavice, maska, šnorchl, zátěžový opasek“ – tak to bych se asi nehnula z místa (i když vím, že voda nadlehčuje).
    A zaujala mě ta poznámka o „bezpečnostní zastávce“ v 5ti metrech. Pokud se nepletu, tak právě takhle zemřel Karel Zich ze Spirituálu, ne? Při potápění vyplaval moc rychle nahoru.

    A mám dva dotazy. Potápěli jste se bez světla (tedy něco jako mají horníci)? Jen jednou se zmiňuješ, že jsi si vzala s sebou baterku. Jak jste mohli v té hluboké vodě vůbec něco vidět?
    A druhý dotaz – co to znamená „manta s lodivoděm“? Přiznávám, že jsem ani nevěděla, co to manty jsou. Tady jsou v občas vidět rejnoci, připlavou až blízko na pláž. Kdysi jsem si jednoho „mořském muzeu“ na Floridě pohladila a bylo to jako dotknout se tepleho sémiše – a když je tam přišli nakrmit, tak rejnoci vydávali zvuky něco mezi mlaskáním a pištěním.

    Víc jak týden jsem nebyla doma, tak teď budu mít co dohánět.

    1. Manta s lodivodem – to je ta ryba, která plave spolu s mantou nebo žralokem. U některých jedinců je jich i víc, Největší

      manta měla 4, různě velké.

      Rekreační potápění je obecně do 40m, Maledivy i Egypt 30m.
      Ve dne je i tam dole světla dost. Akorát jsou zkreslené barvy, červená ubývá nejrychleji. Pak teprve lampa nebo blesk foťáku ukáže tu skutečnou krásu.
      Lampa je v podstatě vodotěsná baterka, spíš do ruky než čelovka. Svícení pod vodou je docela věda.

  38. Jajko krásné povídání, krásné fotky z neskutečně krásných zážitků. Voda není nic pro mne, plavat jsem se naučila asi ve 23 letech, dodnes plavu jak starostová – hlavu pěkně nahoře, aby mi nenacákalo do očí, když je pode mnou hloubka větší jak 5 m prchám v panice zpátky ke břehu. Moře musí být absolutně klidné, vlnky nesnáším právě kvůli očím. Problém mám hlavně s tím, že u moře musím odložit brýle a čočky používat nesmím. Díky stejnému handicapu s očima, jako máš ty, lezu poloslepá přes ostatní ležící, najdu moře, vnořím se a „plavu“. Ovšem když pak mám najít cestu ke svému lehátku, mám z toho depku, protože ho nevidím. Ještě když pere sluníčko, tak to už vůbec ne! Pošlapu pár lidí, zmateně naleznu to své lehátko a jsem tak vystresovaná, že pro mně pobyt u moře je spíš za trest. Potápění bych teda rozhodně nezvládla, i když je to nádhera!

    1. Karolíno, to je mi tě líto, ale tak jak to popisuješ jsem se prostě musela chechtat 😀

      1. Maričko dneska se tomu už taky směju, ale byly časy, kdy jsme trávili 2 týdny v Turecku a já se už na konci té dovolené děsila té další u moře. Ulevilo se mi, když jsme si doma dohodli, že to nebude náš společný zájem. Tak raději jezdím na chalupu tvořit zahradu než se stresovat nějakým letem k moři a neužít si to. Pro mne jsou to vyhozené peníze. A trávit čas u hotelového bazénu? To si raději zaplatím 2 týdny lázní někde v Čechách a budu se plácat v bazénu tam, brýle na dně snadno najdu, ale budu k tomu mít ještě rehabilitaci.

    2. Plavu s brýlema, mám na to vyčleněný takový, který bych v nejhorším oželela (kdyby mi je třeba spláchla vlna). Pravda, když jsou upatlaný od soli, není skrz ně vidět nějak úžasně, ale určitě je to lepší než bez nich.

            1. Jo, to jsem taky zkusila! Býle byly na tkaničce, já jsem se čehosi lekla, ruka vjela do té tkaničky a panika nastala. Nemohla jsem s rukou nikam, plácala jsem se tam jak naprostý idiot a snažila se vyprostit ruku a dostat se ven z vody. Pak jsem tkaničku přervala, brýle skončily někde v moři na dně a já se dostala ven vyděšená jak králík, co ho někdo hodil do rybníka. Neee, to už taky nebudu opakovat. Nehledě na to, že rezervní brýle jsem na dovolené neměla! Zbytek si domyslíte! Šmátrající skoroslepec bez bílé hole! Konec pohody. A to bylo asi druhý den dovolené. Nene, moře mne neláká. Snad jen si sednout na šutr a pozorovat, jak se převaluje a šumí a dýchat ten vzduch, ale do vody mne nikdo nedostane.

    3. 5 m nebo 50 m nebo 500 m je z hlediska plavání a možného utopení v podstatě jedno. Stejně nestačíš a záleží na tom, kolik síly máš. V podstatě, pokud je voda klidná, utopit se za normálních podmínek snad ani nemůžeš, stačí nebojovat a voda tě vynese nahoru. Ale chápu, psychika to pojímá jako že 5 m je bezpečnějších než 50 m. Jiná věc jsou proudy, víry, jezy a frajeřinky na nich, studená voda a z toho hrozící podchlazení a další podobné radosti.
      Máme známou, která měla tu smůlu, že se utopila ve vodě ani ne po kolena. Neudělalo se jí dobře a nevhodně upadla a už se ani z této minihloubky nevybabrala.

    4. Karolíno, na pláži bych taky být nemohla. Písek v žádném případě. Leda se brouzdat v příboji a hledat mušličky. Radši skály, a jen nějaké místo, kudy se dá do vody a z vody. Pokud možno s minimem lidí.
      Bez brýlí ale celkem mohu, prostě svět je rozmazaný, hlavně nablízko.

      1. Ano, já taky miluju samotu, nesnáším přeplněné pláže, kde lehátko je od druhého vzdálené tak metr maximálně, řvoucí „šťastné“ turisty, lapající bronz, aby se pak mohli doma pochlubit… ideální jsou šutry a krásné moře s vlnami, ale do těch teda nevlezu. Jen na to pokoukání je to krásný relax.

        1. Pokud jde o koupání (ale ne o potápění, tam opravdu není nic k vidění, maximálně kolečka s maltou) a minimum tůristů doporučuju Chorvatstko – třebas Severní Dalmácii (moje srdeční záležitost) a vilku u moře, která má svou soukromou plážičku (no plážičku – betonové molo) – a nejlépe konec sezóny (první dva týdny v září). Absolutní balzám na duši – dost vilek je už zazimovaných a nikde nikdo.

          Letos jsme se k moři nedostali a fakt je to na nás vidět – ještě není konec roku a my jsme úplně vyšťavení a bez nálady a vůbec … narok k moříčku ke kapitánovům … a možná tentokrát radši už před sezónou.

          Potápět se neumím, ale se šnorchlem a ploutvemi vydržím rejdit po hladině hodně dlouho … a navíc si připadám tak nějak až étericky (chuckle) – teda pokud potměšilý švagr zrovna v tu chvíli nefotí mořské krávy (rofl)

  39. Obdivuju lidi, co mají odvahu se takhle hluboko potopit. Já ve vodě zavírám oči a když si strčím hlavu pod vodu, tak mi nateče do uší a nevím, kde jsem. Takže potřebuju právě takový statečný Jajky, aby se tam potopily, nafotily a pak o tom takhle hezky popovídaly. (inlove)

        1. Nevím, která z nich je krásnější (inlove)
          červencová, nebo říjnová… taky mám ráda podzim.
          Jestli najdeš inspiraci i v mých fotkách, budu ráda.
          A těším se na výsledek (f)

        1. Nádherní mrňouskové! (h) Taky jsem se chtěla zeptat na starší drobotinu. Ta by teď někdy už mohla odcházet z domu, že? Takže se asi nesejdou v demoličních pracích. Chtěla jsem napsat škoda, ale odpustím si to, milá Ivo (inlove) , musíš toho mít plné kecky. (whew) Ale zase na druhou stranu je to nádhera, takové povedené vrhy. (y) (h) (y)

          1. Fleurčino šmudlínci jsou už skoro všichni ve službě ;( , zítra odcházejí poslední tři. Smutné je to, že štěňátka odcházejí v době, kdy s nimi je docela zábava, jsou neskutečně srandovní, když usilovně běží se snaživě vyplazeným jazykem. Ale nemůžu mít nekonečné množství psů… Ellinčini prcci jsou docela divocí, pokud se to dá napsat o takových drobečcích – někteří se staví na nožičky a s přehledem drandí po porodní bedně, začínají vrčet a vztekají se. Ellie naštěstí nemá průjem, jako měla Fleur, takže se snad i vyspíme. Štěňátek je akorát k cecíkům, takže se nemusí žádné dokrmovat, možná to bude větší pohoda než s Fleurčátky…

            1. Děkuju, Ivo. (h) Držím všem palce – pážátkům dobré páníky, mrňouskům a mamině hodně zdraví a vám trochu odpočinku a spánku. (h)

  40. Jajko, veliké díky, že jsi se nechala přesvědčit a napsala podvodní cestování. Nádhera. A fotky? Ty si budu dávkovat celý víkend. Přece se nesluší sež..t fšecko najednou 😉

  41. Jajko, to je náááááádhera!!!!!! (h) (h) (h)

    strašně by se mi to líbilo, ty fotky jsou úžasné a převelice lákavé… dokonce mě krom končiny a cachtání se v teplé vodě (ach, 28°, to musí být labůžo) láká i samotné potápění… teda já se tam v životě nedostanu, ale to musí být člověk na takový pobyt „vyučený potápěč“? nebo třeba stačí absolvovat nějaký jednoduchý kurs? úplně bez ničeho, jen tak tam hupnout a plavat dolů – to tipuji že asi možné není

    přávudím tak, že se to ani vypovědět nedá – moc děkuju za poutavé vyprávění a krásné fotky (y) (h)

    1. Milá Bedo, nejsem Jajka, ale tak nějak z malé části odpovím na dotaz.
      Na šnorchlování, tj. brýle a šnorchl nepotřebuješ vůbec nic. Teda jen peníze na jejich pořízení. Plaveš na hladině a koukáš dolu. Ona totiž spousta korálů není ve velké hloubce, ale při hladině, kde je voda nejteplejší a vyhřátá od sluníčka. Za koráli nemusíš jezdit až na Maledivy, krásné jsme viděli i v Egyptě. A tam dovolená nepatří k těm nejdražším. Jen pravda, korálové útesy tam byly od pláže poměrně daleko, takže jsme půjčili ploutve a to to panečku hned svištělo. Svojí první murému v životě jsem ale viděla hned u pláže, ze které vedlo do moře maličké kamenné molo. Seděla jsem tam na bobku a koukala brejlema pod vodu. Ty kameny byly neuvěřitelně osídlené a bydlela tam právě ta muréna, teda spíš murénka. Dlouhá byla asi 15 cm, ale zubáky na mě cenila výhružně. Jsem si dávala bacha, aby mě necvakla do nosu. Taky by se mi asi nelíbilo, kdyby mi nějaký brejlatá osoba civěla do obýváku 😀

    2. Na potápění s přístrojem potřebuješ kurs (teoreticky ne, auto si taky můžeš koupit, aniž vlastníš řidičák a s potápěním je to podobně…).
      Ten základní je OWD (Open Water Diver), ale pokud se tomu člověk chce věnovat trochu víc, potřebuje AOWD (Advanced Open Water Diver).
      Je celá řada škol potápění, od těch, které naučí jen to nejpotřebnější, po ty, které vysvětlí i souvislosti – fyzika, fyziologie. Ale všechny naučí ovládání potřebné techniky pod vodou.
      A pak jsou všelijaké nadstavby, potápění pod ledem, v jeskyních…
      Po dokončení kursu dostaneš průkazku s fotkou a tu musíš ukázat, pokud se někde chceš potápět. Jinak by tě nevzali.
      Ještě musíš mít platnou zdravotní prohlídku a potápěčské zdravotní pojištění.
      Pokud by někdo chtěl vědět víc, tak to najde tady:

      http://www.stranypotapecske.cz/uvodnik/jak.asp

      Ale i bez kursu se můžeš pod vodu podívat – domluvíš si zkušební ponor s instruktorem. V Česku v bazénu a v Egyptě na nejbližším útesu. 🙂

      1. mnoooooooo, v bazénu se potopím i sama, bez instruktora (chuckle) – ale ty možná myslíš s lahví, je tak?

        jsem ryba a voda je vyloženě můj živel už od veelmi časných dětských let (v šesti už jsem plavala jak… no jak ta ryba), takže by se mi to opravdu líbilo!!!!! (h)

        ale jak to čtu, obávám se, že bych skončila u bran toho zdravotního povolení – sakra, zase jeden sen, který se mi nesplní… možná je to dobře, že se tam ani nedostanu, třeba by mi to bylo víc líto než odsud… vynahrazují mi to aspoň trochu články jako je ten tvůj (y)

        1. Ano, myslela jsem s lahví… 😉
          Ne každé zdravotní omezení je kontraindikace potápění.
          A co si budem povídat, i šnorchlení má něco do sebe. Žádná technika, o kterou se musíš starat, jen maska, šnorchl, případně ploutve a triko proti spálení. Síťka na škeble. Jsi sama s modrým živlem. (inlove) Taky to mám ráda.

  42. Jajko, nádhera, krása a vůbec eňo ňuňo. Moc Ti to přeju a závidím jen malinko. Protože mě by tam určo něco raflo, bojim bojim (wave)

    1. Ále, neraflo, neoprén je neoprén. Leda by sis klekla na mořského ježka, ale to je spíš problém Chorvatska. Nechráněný máš vlastně jen kousek tváří. Případně ruce, pokud nemáš rukavice – třeba v Egyptě se musí bez nich, právě proto, aby potápěči na nic nesahali. Zase bez rukavic se líp ovládá techika. Na Maledivách byly rukavice povinné a už vím proč, ty šutry, kterých se člověk potřeboval v těch proudech tu a tam přidržet, byly většinou po čertech ostré…

    1. Já mám Versa Pro od firmy Oceanic, dnes už starší model.
      Vypadá to jako veliké (pro bystrozraké jsou i menší…) – cca 7 cm – hodinky s LCD displayem, velikým tlačítkem a dalším na straně.
      Ukazují hloubku, čas a dobu ponoru, čas do konce bezdekompresního ponoru (propočítávají podle daných algoritmů sycení tkání v tělě dusíkem). Tenhle ůdaj se mi zobrazuje i v grafu – nejdřív černé puntíky, pak žluté a nakonec červené. Dále teplotu vody. Další graf ukazuje výstupovou rychlost a při překročení povolené rychlosti bliká červeně a piští. Veškerá data se zaznamenávají do paměti, dají se později prohlédnout a případně se dají přes speciální kabel stáhnout do PC. Tam je pak i k vidění graf ponoru – jaká hloubka v které minutě.

      1. Při větru se právě dělají vlny a to by zřejmě byl problém i pro vás. Mám kamarádku, která dostávala mořskou nemoc při mírných vlnkách, když šnorchlovala, a propadla panice (zvracet do masky není zrovna bezpečné). Bez žáber to opravdu není legrace.

  43. Jajko, to je krásné čtení. Zatím jsem prohlédla první album. Je toho moc. Ale u odpolední kávy budu pokračovat. Takové dobrodrůžo!

  44. Jajko, skvělý. Jednak úžasně napsaný, fakt jsem to s tebou prožívala – a pak taky moc zajímavý.
    Moc bych se přimlouvala, abys psala častěji (y)
    Jo, fotky :*

    1. Děkuji za pochvalu, nějak jsem si nebyla jistá, jestli to na Zvířetník patří…
      Ale říkala jsem si, že já si taky moc ráda přečtu něco o tom, co podnikají jiní a kde si jsem stoprocentně jistá, že to v žádném případě nevyzkouším (let balonem (rofl) )

      1. To víš, že patří – přesně z těch důvodů, co píšeš 🙂 . Někdo se nebude potápět, někdo nepoletí balonem, někdo se nebude drápat po kopcích… do hodně vzdálenejch krajin se taky každej nepodívá – ale můžeme si to vzájemně povyměňovat (handshake)
        Jsem moc ráda, že jsi to napsala.

        1. Jé – zano, to píšeš o mně – já jsem ten někdo a ve všech čtyřech případech. Ale strašně ráda čtu o tom, jak někteří mí kamarádi toto všecko zvládají … a jsem na ně neuvěřitelně pyšná (stejně, jako bych to dokázala sama (chuckle) )

  45. Milá Jajko, NÁDHERA! Mě k Maledivám pojí vzpomínky romantické. Byli jsme tam na podzim dva roky před Vámi na svatební cestě. Jeden ostrov – jeden hotel. Já už byla těhotná, takže žádné velké potápění se nekonalo. Ale šnorchlovali jsme poctivě okolo celého ostrova. Ráno jsme si u snídaně vzali housku, tu zabalili to igeliťáku a doplavali ke korálům. Housku vyndali a v tu ránu přes ryby nebylo ani vidět. Jedna dost velká papouščí ryba mě pěkně zobla do prstu, když se taky domáhala své porce. Byli jsme tam 10 dní a já je v podstatě kromě toho šnorchlování prospala. A večer, tam jako atrakci pro turisty měli krmení rejnoků. Je pravda, byl to zvláštní pocit, když mě to zvíře vycuclo rybu z ruky a pak mi ve snaze najít ještě něco dobrého ožužlávalo nohu…

  46. Krása! (y) Jen jsem nahlédla do fotek i textu, to je něco pro radost na celý víkend. Teď jedu do Dubče na výstavu, tak se alespoň budu mít na co těšit k odpolední kávě. 🙂
    Přeju všem krásný den. (h)

  47. Jajko! Tak to jsem si po ránu zalebedila v teplém oceánu. Krásné povídání dokonale doplněné fotkami. A ty mantry … tak to musel být obrovský zážitek. Vlastně teprve předevčírem jsem se dozvěděla, že musí celý život plavat, jinak by nemohli dýchat. Úžasní tvorové.

    Chichi – vidím, že čímdál od rodné hroudy, tím delší dodací lhůty (chuckle)

    1. Víš, kolik mi dalo práce probrat fotky a vyházet 80% těch podvodních, aby tam nebyl klaun a jiné objekty 100x jinak (whew) ?
      A další věc – většina fotek je s bleskem, takže pokud má fotka trochu vypadat, je nutné retušovat bílé fleky – jak se světlo blesku odráží od nějakého planktonu ve vodě. O srovnání barevné teploty ani nemluvim – světlo pod vodou prostě bílé není a není (whew) (whew)

  48. hezký týden všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Paráda (nod) Moc hezky jsem se vykoupala (nod) a spoustu rybiček a parybiček a jiné havěti viděla (nod)

    Mějte se tu krásně, já letííííím (wave)

    Betka tuší – nechtěla jít ráno na Cvičák. Tahla mě hned po vyvenčení zpátky a je ve střehu… má smůlu, ani na letiště nepojede, jen by byla zavřená v autě a to je jí líp doma.

    1. Xerxová, štastnou cestu akdyby neco, jsme tady v NYC!!! Ozvi se, jsme na internetu jako BNH ( Bohemian National hall)nebo cesky konzulat v NY))). preji krasny let a hodne zazitku.

      1. Jeste me napadlo, kdyby jste zustali do pondelka, tak se urcite stavte na kafe, adresa viz. u predchozich komentaru. Nedele maratonska bude slozita, ale pondelni kafe je lozeny.

    2. Jj, myslím na tebe už od rána (fakt jsem začala už v 6,15 🙂 Tak dobře se měj a zase se vrať. Jako správná poletucha z Jizerek (h)

  49. Šmarjá, přávidím, až se země kouří, tohle bych si moc přál. Akorát to potápění s -6D a bez čoček (alergie) by mě musel někdo naučit…
    Jinak před půl hoďkou jsme se vrátili z koncertu Aleše Brychty, bylo to super, mládež má fotku s interpretem a podepsané CD.
    P.S. Rezinka je OK, jen ta kůže musí znovu dorůst, řišít už nešla.

    1. Stačí maska s dioptrickými skly 🙂
      Já ji mít nemůžu – mám komplikovaný astigmatismus a skla do masky by byla neskutečně drahá. A taky už potřebuji i jiné dioptrie nablízko… Čočky mi to řeší jen částečně, ale podstatné údaje na počítači vidím a na display foťaku taky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN