V sedmi měsících Nastěnka měří 43 cm a váží 10 kg, je přibližně stejně dlouhá co vysoká, stále si drží krásný kvadratický tvar těla. Už jí začíná modrat kožíšek a poporostly fousky, za chvilku můžem zkusit copánky 🙂

Jinak se velice polepšila v jídle, už hezky papá granulky s těstovinami. Sice nepotřebuje misku, všechno vyháže kolem a pak baští z podlahy ale proti gustu… když jí to tak chutná?? A musím ji u jídla „držet za tlapku“, kluci jsou s jídlem hotoví raz dva, Frogi má misku prázdnou dřív než rozdělím misky těm dvěma kudrnatým, Terry si dává načas, ale na malou nemá. Každou granuli musí vyplivnout z misky a to dá práci.

Taky na cestování si už zvykla, neblinká a slintá jen velice zřídka. Sice dobrovolně nenastupuje, ale už neprchá, nechá se v klidu naložit, za jízdy většinou leží. Vystupuje kdy má, po vyložení na mě čeká, neutíká nikam pryč.

Květen byl docela akční měsíc. Hned na začátku jsme se vypravili agilitit do Prostějova. Nastěnka jela, jak jinak s náma, trénovat jízdu autem a nasávat agilitní atmosféru. Až na počasí a mé nemožné vedení Terrynka parkúrem se akce podařila. Nany bydlela s Terrym v jeho domečku, hezky se tam spolu vlezli, když byla sama dávala to patřičně najevo, na videu není vidět, zato slyšet je velice 🙂

V půlce měsíce jsme se zúčastnili výcvikového víkendu ve Zbraslavi, Nany opět jako doprovod. Jsou s Terráskem super dvojka, spolu jsou potichu, jakmile je rozdělím hned je kravál…. chudáček samotinkaný opuštěný…

A na konci měsíce jsme se byli vystavovat na Krajské výstavě přímo u nás ve Zlíně. Tentokrát už se účastnila aktivně i Nany. Tak jsme trénovali a trénovali a trénovali, chůzi na výstavním vodítku, postoj, ukazování zoubků a hlavně běh výstavní společný. Terry odmítal spolupracovat, protože Nastěnka ho neustále kousala do pacek a do krku. Ale dopadlo to dobře. Nastěnka byla pochválena za elegantní pohyb. V závěrečných soutěžích jsme už nezaujali. Nevadí, třeba příště…

Jinak je Nany správná kerryčí dorostenka, lítá, štěká, možná je trošku křížená se žralokem, protože všechno musí „ochutnat“, krásně mě umí zakousnout do krku, to trénuje ráno v posteli. Umí si říct, že se jí chce čurat. Venku je poslušná, stále miluje lidi a děti. S Terrym si hraje a hraje a hraje, a když si nehrají tak spí nebo jí nebo je jeden z nich česaný. Doma je hodná, milá, mazlivá. Začíná být asistenčně zavazecí pejsek. Cokoliv vezmu do ruky, musím ukázat Terrymu – to je jasné a i Nastěnce. Prostě a jasně je to moje šikovná holčička.

No, a když ji tak chválím, jak je hodná a šikovná tak tu svoji šikovnost trošku přehnala a usoudila, že potřebujeme nové křeslo a jala se ničit. I bylo křeslo postaveno tak, aby na něho nemohla. Tak se vrhla na polštáře ze sedačky, dva ze tří rozervala na cucky. Nevím co ji to napadlo, zatím byla hodná, když byli sami doma. Naštěstí molitan z těch polštářů nesežrala, jen hezky rozcupovala po celém pokoji. Tak se trochu nudila Naštulinka a navíc tu sedačku jsme dostali za odvoz…