KOČKY: Co bude dál, Matýsku?

Matýskův příběh začal koncem října roku 2010. Byla sobota, ten den nám volala paní z Rakovnicka s tím, že ví o zbídačeném koťátku někde poblíž místního statku. O koťátko se údajně nikdo nestaral, teklo mu z očí i z čumáčku a kdosi snad koťátko dokonce zanechal pohozené venku. Dceři volající paní leželo kočičí miminko stále v hlavě. Ta koťátko totiž zahlédla, když byla na návštěvě u svých známých. Od té chvíle však neměla klid, a proto se rozhodla celou záležitost řešit dál.

Volající paní jsem odvětila, že ač máme plný stav, koťátko nakonec přijmeme, neboť v okolí nebyl žádný jiný útulek, který by mohl stávající situaci řešit. Začali jsme přemýšlet, kde mrně ubytujeme. Říkali jsme si, že malý zůstane zřejmě na terase, kde mu dáme zateplenou a vystlanou boudičku. Nikde jinde totiž místo nebylo. Hlavní terasa se na zimní měsíce kočičkám uzavírá, a tak jediný volný karanténní prostor byla právě tato větrná a otevřená, leč zabezpečená konstrukce. Nakonec se také musela vyřešit doprava z Rakovnicka k nám do Vrbičan, protože volající paní neměla k dispozici automobil. My jsme však měli sobotní rozvrh nabitý k prasknutí, a proto nebylo možné vzdálit se v tu chvíli z domova. Já jsem přijímala návštěvy, Michal pro změnu řešil veterinu.

Nakonec jsme se dohodli s naší přítelkyní Markétou, ta neváhala ani na malou chvíli a postarala se o převzetí koťátka a převoz malého k nám do Vrbičan. Už v Rakovníku nechala Markéta na své náklady malého vyšetřit na veterině a zakoupila léky i odčervovací prostředky. Kocourka doma umyla, ostříhala a nakonec malého přivezla v co nejlepším stavu k nám. Pan veterinář kocourkovi aplikoval injekčně antibiotika a my jsme následně na tuto léčbu navázali. Bohužel, přes veškerou snahu Markéty i pana veterináře, bylo na první pohled zřejmé, že se pobyt kocourka u nás stane časově náročným a začíná tak běh na dlouhou trať. Jediný pohled na malého nám stačil, abychom si udělali obrázek. Kocourkova nemocí zúžená hlavička nepoměrně menší oproti tělíčku, delší srst napadená všenkami a hnidami, křivicí zdeformované nožičky a nelibý zápach nemoci, to vše napovídalo, co bude pravděpodobně následovat.

Kocourkovi jsme dali krásné jméno Matýsek.

Od původního plánu, že ubytujeme kocourka na terase, jsme nakonec ustoupili. Matýska jsme nastěhovali do provizorní menší klece v hlavní budově, kterou jsme přenesli do určeného pokoje. Již žádná naše standardní klec nebyla totiž k dispozici, každá už měla své nocležníky. Provizorní klec jsme tedy umístili do pokoje převážně plašších kočiček v hlavní budově. Pár dnů si Matýsek musel projít karanténou v kleci. Další dny jsme malého již z klece vypustili ven, kde zůstal jako jediné kotě v pokoji mezi dospělými plaššími kočičkami. Matýskův stav se zdál být lepším, ale rázem přišlo velké bum a byli jsme tam, kde jsme se nacházeli na počátku. Opakovala se léčba, zavodňování, opakovalo se zavírání malého do klece a tímto směrem jsme se ubírali dalších pár týdnů. Matýsek se ničemu nebránil, byl svým způsobem spokojený, měl svůj pelíšek a zázemí.

Následovaly dny útlumu, kdy se maličký jevil zcela v pořádku. Pár dnů byl opravdu naprostý klid. Říkali jsme si, jak je to skvělé, že už jsme přeci jen v zásadní přelom nedoufali, neboť Matýskovy stavy již několikrát hraničily s vážnými obavami o jeho život. V době útlumu a klidu jsme se tedy rozhodli, že necháme maličkého poprvé vakcinovat. Pár dnů po první vakcinaci byl stále klid. Matýska jsme tedy přemístili mezi vakcinovaná koťata. Zároveň jsme povídání o Matýskovi umístili do hlavní nabídky koťátek, rozhodli jsme se totiž, že malému začneme hledat nový domov, vždyť už se nám na Matýska chundeláče pár zájemců ozvalo. Matýsek byl zpočátku mezi koťaty nejistý, pár dnů vrčel a nechtěl se s nikým kamarádit. Proč by se kamarádil s mrňaty, když žil delší dobu mezi dospěláky, myslel si zřejmě Matýsek. Nakonec si zvykl, osmělil se a začal dovádět s ostatními koťaty.

Následující dny relativního klidu po první vakcinaci vystřídal velký zlom. Matýskovi začalo téct z jednoho očička, poté z druhého očička, udeřila tentokrát velmi silná rýma. Nasazená léčba nezabírala. Kocourka jsme stáhli z hlavní nabídky a přeřadili ho zpět do nabídky budoucí. Matýskova očička byla pokryta na první pohled bílou silnou jakoby solnou vrstvou vředů, v tu chvíli neexistovala mastička, která by pomohla jeho očička alespoň maličko rozlepit. Vůbec nic nezabíralo, vůbec nic nefungovalo. Matýskova srst byla slepená, zacupovaná, zvýšenou teplotou jakoby zapocená a rozčepýřená. Připadali jsme si jako na houpačce s výsledkem v nedohlednu a nejistou budoucností. Rozhodli jsme se nakonec pro laboratorní vyšetření, neboť jiná možnost už se opravdu nenabízela.

S odstrašujícími výsledky, které laboratorní testy prokázaly, jsme z části počítali, nicméně i pro otrlého to bylo až moc, a tak jsme se chvílemi nestačili divit. Testy odhalily pozitivní Herpes-virus, pozitivní Chamydiozu a spoustu dalších potíží. Stěry z čumáčku navíc prokázaly bakteriální onemocnění a mezi pozitivními výsledky se objevilo také parazitní onemocnění, a to včetně Isospora felis. Parazit Isospora felis, který nás již několikrát v minulosti pěkně potrápil a dokonce si před časem vyžádal jeden kočičí život. Parazit Isospora felis si některých jedinců absolutně nevšímá a přirozenou cestou je z těla kočičky bez potíží vylučován. Bohužel, i mezi kočičkami jsou slabší jedinci, kterým toto onemocnění dokáže vzít život. Tito slabší jedinci se nachází právě mezi koťaty.

Všechny tyto útrapy navíc způsobily, že Matýskova břišní mikroflóra jednoduše neexistovala, byla zničená a muselo se zapracovat na její obnově. Jenže, jak na to, když užívaná antibiotika účinek probiotik ruší? Jak se mělo navíc tělíčko Matýska bránit, když chyběl základ v podobě břišní mikroflóry? Kde však začít, když na různá onemocnění je potřeba nasadit antibiotika s různými účinnými složkami? Najednou se na nás sesypala hromada otázek. Otázky, které bylo potřeba postupně řešit.

Léčba musela a bohužel stále musí být volena velmi opatrně s ohledem na širokou škálu onemocnění. Pomáháme si také mnohými podpůrnými prostředky. Navíc podáváme ráno probiotika, večer antibiotika. V době mírného útlumu jsme najeli také na pozvolné odčervování a začali jsme samozřejmě velmi šetrnou odčervovací pastičkou. Nemocné zvířátko by se odčervovat nemělo vůbec, jenže v tomto případě jsme museli určitým směrem pomaličku pokročit. Veškerá léčba stále probíhá pod vedením veterinářů a naštěstí se nám dostává také poradenství diagnostické laboratoře.

Herpes-virus je bohužel onemocnění, které se dá pouze utlumit, nedá se zcela vyléčit. Toto onemocnění jsme řešili s mnoha veterináři zvučných jmen, ale také s přáteli z diagnostické laboratoře, a tak víme, ale hlavně z praxe můžeme nejlépe potvrdit, co a jak se děje, jak vše probíhá, jaké následky si kočičky mohou přinášet i odnášet, jak se dokáže nemoc zklidnit a poté znovu udeřit.

Prošla nám rukama kočička Fannynka, která v průběhu Herpes-viru potratila, byla doslova na smrtelné posteli. Nemoc si u Fannynky vybrala krutou daň v podobě prasklé očnice, šilhajícího vzhledu, problémového dýchání a neustále se vracejících symptomů slzících očí a výtoků z čumáčku. Také si u nás tímto zákeřným onemocněním prošel kocourek Bivojek, kterému funguje jen část plic a trpí také častými recidivami slzících očí a výtoků z čumáčku. Bivojek zaostává ve vývoji, zůstává podstatně menší než jeho zdraví sourozenci.

Herpes-virus zanechává více či méně těžké následky, někdy naštěstí neznatelné, jindy na první pohled alarmující, a tak je potřeba všemožně se těmto projevům bránit. Pro prevenci u takto postiženého jedince je dobré používat doplňkové krmivo pro kočky F-lysine, toto krmivo přispívá ke snížení vylučování Herpes-viru infikovaných koček a zkrácení průběhu infekce. Navíc se jedná o nepostradatelnou aminokyselinu, která významně omezuje replikaci viru. F-lysine nemusíte používat jen při samotném onemocnění Herpes-viru, preparát lze používat také preventivně. F-lysine proto vřele doporučuji všem kočičkám bez rozdílu.

Jak nemocím předcházet?

Prevence sestává z vakcinace a komplexu chovatelských a hygienických opatření. K dispozici jsou vakcíny s živými oslabenými viry a s viry inaktivovanými. Liší se dobou nástupu imunity. Výběr vhodné vakcíny se odvíjí od konkrétní situace chovu. Mateřské protilátky mizí kolem 8.-9. týdne stáří koťat. Revakcinace se provádí za 3-4 týdny. Pravidelně se nemusí vakcinovat přesně po roce. Opět podle situace v chovu lze toto vakcinační schéma pozměnit. Vakcinovat lze i proti Chlamydiím, tyto látky jsou součástí některých kombinovaných vakcín.

Pro prevenci zavlečení nákazy do chovu je nutné dodržovat karanténu, separovat nemocná zvířata a pravidelně provádět dezinfekci prostředí a chovatelských pomůcek. Obecně by doba karantény měla být alespoň 4 týdny. Vzhledem k nízké odolnosti virů v prostředí se k desinfekci používají tradiční chlorové preparáty, například Savo.

Matýskovo dobrodružství zdaleka nekončí, život jde dál, je potřeba o kocourka pečovat do té míry, aby se dostal lidově řečeno do stádia útlumu, a my jsme tak mohli jeho stav udržovat stabilní. Do budoucna na tom nemusí být Matýsek vůbec špatně, může mít následky nepatrné, na druhou stranu nemáme ponětí, jak intenzivní bude Matýskovo postižení, a proto v tuto chvíli nemůžeme dělat žádné unáhlené závěry. Zatím na tom není Matýsek nejlépe, a tak je nutné o malého kocourka pečovat jako v bavlnce a věnovat mu zvýšenou pozornost, dokud nebude jeho imunita stabilnější.

Nelze tvrdit, že takto postižené zvířátko jednou nemůže najít svůj nový a trvalý domov, jen v tuto chvíli je potřeba vyčkat a vysledovat závažnost onemocnění a jeho projevy. Každému zvířátku je vždy lépe v novém domově než v přeplněném, i když udržovaném útulku, kde je hlava na hlavě. V útulku se každému zvířátku dostává ošetření, krmení a veškeré potřebné péče, nikdy však nejde o to pravé ořechové, co bychom si pro každého svěřence představovali. Útulek je pouze přestupní stanicí pro lepší zítřky opuštěných svěřenců a trvalým domovem pro nevyléčitelně nemocné a dožívající.

V novém domově má přeci jen zvířátko čistý vzduch a více prostoru pro sebe, a proto děkujeme za každé dobré umístění, které je našim zvířátkům jen a jen přínosem. Po světě naštěstí chodí také velmi hodní páníčkové, kteří by rádi poskytli právě handicapovanému zvířátku trvalý domov. Páníčkové, kteří jsou ochotni udělat maximum, aby se zvířátku s postižením dostalo té nejlepší péče, ale o tom až v některém z dalších příběhů. Nicméně, zatím je potřeba vyčkat a nový domov Matýskovi hledat až časem, až budeme moudřejší, a pokud to také Matýskův stav do budoucna dovolí.

A nyní něco málo o Matýskově povaze. Matýsek je neskutečný mazlíček. Umí se krásně nakrucovat a tulit, všechny nadšeně vítá, spinká rád v páníčkově přítomnosti, zpravidla se usídlí na krku či hrudi svého páníčka. Kutálí se, válí se, upozorňuje na sebe, je zlatý. Umí dělat vozembouchy, to když na něj mluvíte a Matýsek se před vámi předvádí a najednou mu úmyslně upadne tělíčko na zem, na zemi pak dělá, že se nic nestalo a sleduje, jak na vzniklou situaci zareagujete. Je to milý a krásný kocourek, který si zaslouží v životě už jen a jen to nejlepší.

Zde si můžete prohlédnout fotogalerii kocourka Matýska:

http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Matysek/

Pokud vás příběh kocourka Matýska zaujal a rozhodnete-li se kocourkovi přispět na léčbu či budete-li chtít pomoci materiálně nejen Matýskovi, prosím, ozvěte se nám prostřednictvím těchto kontaktů: kristyna.kacalkova@seznam.cz, info@kocky-utulek.cz, mobil: +420 777/757 445.

Uvádíme také číslo účtu: 234909954/0300 a variabilní symbol: 242424 pro případnou finanční výpomoc kocourkovi Matýskovi.

Matýska i ostatní kočičky je možné kdykoliv po dohodě v našem útulku navštívit.

Děkuji za pozornost.

Za srdíčkového Matýska

Kristýna Kacálková

Aktualizováno: 19.1.2011 — 11:49

31 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Pingback: bed-of-nails
  2. Pingback: best template
  3. Pingback: minivestidos
  4. Pingback: tea kettle
  5. Pingback: Kaul
  6. Všechny zdravím, netušila jsem, že článek vyjde tak rychle, moc děkuji. Za tu dobu, co vyšel článek nám Matýsek začal slepnout, přes oči má stíny a krvavé žíly. Léčba je v rukách odborníků – MVDr. Lénské – oční specialistky a MVDr. Beránka – poradce.
    Děkuji za všechny komentáře a za podporu.
    Zdraví, Kristýna

  7. Matýsku, chlupáči, tys těch nemocí ale za svůj krátký pobyt na světě posbíral! Tak ti přeju s celou smečkou, aby bylo už jen líp a líp. A až to všechno se svými lidmi zvládnete, budeš nádherný chlupatý mourek, velký a silný… (h) Já teď můžu bohužel jen držet palce a fandit – což dělám s vervou (y)

  8. Matýsku ty chlapečku malej kočičí. Držím palce, ať vše zvládneš a posílám nějakou korunku.

      1. Matysku, a ja bych Ti mohla poslat Probican, ten je primo pro (cat) a (dog)
        Pusinka uz ho nepotrebuje a je z ni rozmazlena mlsanda, jako jednou bude z Tebe. Moc drzim palecky! :*

  9. Ach jo, ach jo… Matýsek jeden malinkatej, chlupatej.
    To je přesně ten důvod, proč nemám a nikdy nemůžu mít útulek. Myslím si, že by se neměly zachraňovat všechna ubožátka, která nemají svého majitele a není jistota, že celý život neprožijí jako handicapovaná v útulku, ale na druhou stranu, kdyby se mi do ruky dostalo takovýhle chůdě, tak bych nedokázala sama rozhodnout, že ho nechám uspat (pokud by to veterinář nenavrhl). Zvlášť když se to zvíře lepší a hraje si – ten odstavec o Matýskově postavě mě stahuje krk, asi angína, nebo co… Takže bych skončila jako šílená bába v rozpadlým baráku s fůrou zvířat… Tohle chce opravdu pevné nervy a nadhled, aby to člověk zvládl. Obdivuju všechny, kteří to dokáží.
    Ale abych jen oslavně nemektala, Kristýno, jak píše Sharka.68 o rohovým záchůdku, mám jeden doma a naši smraďoši jsou už velcí a chodí ven, tak bych Ti ho poslala, chceš? Není nový, ale nic mu není a vymyju ho Savem. Mám ho poslat do Vrbičan? Kdyžtak mi meilni na jana puntik johanka zavináč na seznamu, někdy se mi stane, že se už ten den na Zvířetník nedostanu a nerada bych propásla Tvou odpověď a zase Tě nechci zahltit věcma, co třeba nevyužiješ.

  10. Ja vim, co je virus herpes, s prominutim svinska vec, ktera me trapi leta. Ale, ze to maji i kocicaci, to jsem nevedela. Drzim Matyskovi palce, moc a moc a Kacalkovi jako vzdy…klobouk dolu (h)

    1. taky o něm víme svoje…měli jsme kočičí perskou holčičku Shany, kterou majitelé nedali jako koťátko vůbec očkovat. herpes virus prošustil a zařádil si 🙁 zůstal jí zákal na očičku, dlouho si všichni mysleli, že nevidí, až náš skvělý vet zhodnotil, že oko je uvnitř nepoškozeno a funkční, jenže po operaci by se zákal se železnou pravidelností vracel. takže jsme kočičku nechali vesele žít s jedním okem “ za černými brýlemi “ 🙂 byla s námi do svých 11 a pak odešla na zhoubný nádor v tlamičce. nedalo se s tím v podstatě nic dělat, ale uhráli jsme rok spokojeného života dík aloe vera a alternativní léčbě a naprosté změně stravy – syrové masíčko, jogurty, vynechat tvrdé granule atd. pak jednou v klidu usnula na své oblíbené židli (cat) . Matýsek to určitě taky zvládne bez ztráty kytičky, péči má skvělou!

  11. Matýsku, klučíku statečnej….nedej se. Na světě je krásně…však už to i poznáváš, když se s tebou teplý hodný lidský ruce mazlej a snažej se ti pomáhat…. (h) (y)

  12. Chuděrka Matýsek, na jednoho malého klučíka je toho opravdu až moc. Přiznávám, že o Herpes-virus nic nevím, ale musí to být pořádný prevít. Což zkusit krmit kefírem? Psala jsem tu, jaký zázrak udělal u naší fenky Trixie. Bohužel naše kočky kefír nepapají – naštěstí ho nepotřebují, ale jen tak ze zvědavosti jsem jim ho nabídla. Ale možná právě Matýsek by v něm našel zálibu. Třeba by mu chutanl s rozšlehaným vajíčkem, jako jsem to dělala Trixie. Nebo s něčím jiným, co mu jinak chutná. Vždyď právě na poničenou vnitřní floru je kefír úplně to nejlepší (a v porovnání s jinými léky mnohem méně invazivní o ceně ani nemluvě). Moc držím palce, Matýsek je krásný kocourek.

  13. chudinka malá huňatá… tolik trápení v jednom malém kožíšku,ve věku, kdy by si měl hrát, baštit, mazlit a vyspávat na sluníčku… te|ď zrovna nejsme při penězích, můžeme jen poděkovat za to, co pro kočičky všichni děláte…držíme tlapky, aby se Matýsek se vším dokázal poprat a nezůstaly mu velké následky! (h)

    1. Evo, tady to snad najdeš: ioanna, puntík, ioannina na gmailu puntík com. Momentálně je k dispozici těch 12 z kalendáře, nebo se můžem domluvit na nějakou tvoji osobní. (Doufám, že ti nevadí fialová a hadi, jaksi se mi teďka všude cpou. 🙂 )

      Kočičák: jen jsem valila vočička, co všechno se v chuděti malým zmoklým kašlavým schovávalo za hrůzy. Kéž se aspoň připouzdraví, když ne úplně uzdraví…

      1. hadi jsou super, ono kočičky se do mandal nějak nehodí…ale zase hadi nejsou úplně moje citová zvířátka, i když je obdivuju…myslím, že to bude chtít trochu si o tom popsat… vím, že mandalu výrazně chci ( tím pádem ji nejspíš potřebuju), ale zatím můžu říct jen to, že netuším, co a jak by v ní mělo být – to bude na tobě 😀 miluju barvy…v poslední době modrou, zelenou, fialová tak zářící jako je s hady, mi rovněž ladí ! taky tyrkysovou.. občas. vím, že jestli to má být, dopadne to skvěle z naprosto volné ruky… stejně jako když CD přiděluje kočky 🙂 v tuto chvíli mám doma mandalu srí yantra v červené, žluté a modré…v souladu s tím, co si byt řekl, je na chodbě a dívá se na obývací pokoj. tolik z Pětikočičína do ioaninna království barev 🙂

        1. Do mandaly se hodí všechno. (Já už přemejšlím, jak donutit svoje ruce namalovat kočku. 😉 ) Ale pokud má být osobní, musím mít aspoň trochu představu o člověku. Nahoře je zašifrovanej mejl. Napiš.

          1. ioannnino, byla jsme na uzasne vystave mandal…skoda, ze jsem to nemohla konzultovat…btw ja se maji mandaly k 16. stoleti / myslim v Evrope)? Moc zdravim

            1. Musíš trošinku rozšířit definici a netrvat na jméně „mandala“, který tu nemohlo být známý, a hnedka uvidíš všechny ty rozety, svatozáře, labyrinty a tak.
              Hodně překvapivý můžou být i Hildegardiny ilustrace (Ordo virtutum, Hortus deliciarum a tahle díla), dost se dá najít třeba v ilustracích k septem artes liberales, něco jsem viděla v alchymických spisech…
              Nebude to samo o sobě, bude to zakomponovaný do většího celku, ale bude to v něm mít jedinečnou funkci.
              Gotika je na tohle o něco bohatší než renesance, a pak to jde pravidelně – každej styl inspirovanej v renesanci bude tíhnout k rovným liniím a každej reagující na to k liniím zvlněným nebo kruhovým (velmi zhruba řečeno).
              Jinak aby nebylo mýlky, mé šílenství má mnoho podob. Mandaly jsou jedno chapadlo, ta věc, co momentálně píšu a co se fláká v tom 16. století jsou jiný chapadlo a existuje ještě pár dalších chapadel; nemusí mezi nimi být žádná přímá souvislost. 🙂
              Výstava mandal musela být úplně úžo! Máš fotky?

              1. Fotky bohužel nemám, už to bylo docela dlouhou. Je to stálá výstava v malém muzeu, náhodou jsem tam šla, protože vystavovali Jungovu Červnou knihu a pár pater je věnováno mandalám, většinou velmi starým a východním, takže barvy byly spíše pobledlé ( nevím, zda by nafotkách vynikly).
                S těmi architektonickými a auměleckými prvky máš pravdu! Nikldy mě to nenepadlo. Představ si, že můj syn, který nikdy nijak zvlášť nekreslil, jednoho dne sedl a pár týdnů maloval něco, z čeho se vyklubala podle mého názoru velmi zvláštní mandala. On vůbec nevěděl, co vlastně kreslí, ale kreslil a kreslil a maloval, doplňoval obrazce…. až to bylo hotovo Od té doby zase nikdy níc nemaloval.
                Chapadla v různých směrech jsou zajímavá, co činí to v 16. století ( jestli se ptám moc, okřikni mě).
                Přišla jse k internetu až teď, sorry, že jsme nereagoval dříve.

                  1. Byla ( ta výstava) moc zajímavá. Ještě tam asi zajdu znova. On ho právě nikdo neučil malovat, on si zničeho nic koupil štětec a barvy ( docela řvavé, žlutá, oranžová , zelená) a prostě začal tvořit….dík za link, hend jak budu mít chvilku hupnu tam, už se těším…..

                    1. Domi, to je přesně ono… to jsou barvy čaker!! žlutá a oranžová jsou barvy třetí a čtvrté čakry, pokud se nemýlím!

          2. ioani, tak ty jsi taky noční pták! teď si to trošku můžu dovolit, neb jsem na volné noze, v pravidelném zaměstnání to jaksi moc nejde 🙂 tu kočku úplně vidím… stočená do klubíčka kolem celé mandaly, zpod přivřených víček svítí ty zelenomodré oči, tlapky položené na ocásku…proč mě to napadlo? neznám černou kočku se zelenýma očima 🙂 napíšu a ono se uvidí (cat) (bat) (cat)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN