Třetí den, 30. ledna 1961, vstáváme až v 8 hodin, za světla a suchu a teple. Rychle se vypravujeme, stejně není nic moc co balit, děkujeme vedení Luční boudy za vlídné přijetí a bez snídaně hurá slušným počasím na Klínovku! Tam jsme o 9 hodinách, snídáme, likvidujeme tábor, balíme a nyní už s plnou zátěží jdeme do Špindlerova mlýna.

Cestou nás opět „příjemně“ překvapuje hustá chumelenice, která snižuje viditelnost ani ne na deset metrů. Čím klesáme níže, tím je sníh vlhčí a těžší a když dojíždíme do Špindlu, tak už sprostě leje. Jdeme Špindlem závoji hustého deště, stále na lyžích v rozbředlém sněhu, místy až po kolena ve vodě. Prostě radost ne nepodobná té před rokem v Ľubochni. Jenže nyní je té vody jaksi více. Nacházíme budovu CIS a zde se v teple kotelny částečně sušíme.

Venku přestává liják a již jen drobně prší. My, stále ještě navlhlí, se vydáváme po zelené značce na Špindlerovku. Zde se potkáváme s naší dobrou známou. Padla mlha jako v Londýně. Začíná se šeřit a my v mlze za šera jedeme na Petrovku, kam dojíždíme za tmy v 18:30.

Tady jsou ale plní až po střechu, nocleh jsme nedostali, a tak jedeme tmou a mlhou za svitu blikajících baterek dál na Moravskou boudu. Tato je ale plničká školních dětí na prázdninách a tak s nepořízenou jedeme dál. Nocleh jsme nakonec získali na Novopacké boudě na verandě, kde mrzlo, ale bylo sucho a klid. K večeři si děláme rizoto z vlastních zásob. Dnes usínáme stále navlhlí až kolem 23 hodiny.

Čtvrtý den, 31. ledna 1961, vstáváme ještě za tmy v 6 hodin. Na verandě Novopacké boudy, kde jsme spali, si na vařičích za mrazu vaříme snídani, kaši z ovesných vloček, balíme a v 7 hodin za ranního šera a mlhy vyrážíme na Moravskou boudu. Mlha nás provází dále, na Ptačí kameny a odtud na Martinku. Odtud stále do kopce a pak po vrstevnici na Labskou boudu, kde ze svého obědváme.

Posilněni se dáváme stále mlhou přes Zlaté návrší a horu Kotel na Dvoračky. Odtud, s cloumáky na zádech, po ledovici a v mlze, absolvujeme pekelný sjezd do Rokytna. Jsme dole, v údolí a poprchává, abychom snad omylem neuschnuli. S těžkými ruksaky na zádech a lyžemi na rameni teď šlapeme, stále v dešti, do Dolní Rokytnice a dál po modré značce, Jizerským dolem, do Harrachova.

Docházíme za tmy a získáváme placený nocleh v turistické noclehárně. Mirkovi Procházkovi se podařilo při pekelném sjezdu po ledovici s Dvoraček do Rokytna zlomit lyži. V noclehárně však byla nám příznivě nakloněná správcová a Mirkovi dala pár zánovních lyží. Takové štěstí jsme potřebovali! Hodné paní jsme velice a od srdce poděkovali, uvařili si večeři, rýži na sladko, a ve 22 hodin jsme šli unavení do hajan. Dnes to byl záhul, ušli a ujeli jsme 40 km.

Další fotky stále najdete zde