Třetí den, 30. ledna 1961, vstáváme až v 8 hodin, za světla a suchu a teple. Rychle se vypravujeme, stejně není nic moc co balit, děkujeme vedení Luční boudy za vlídné přijetí a bez snídaně hurá slušným počasím na Klínovku! Tam jsme o 9 hodinách, snídáme, likvidujeme tábor, balíme a nyní už s plnou zátěží jdeme do Špindlerova mlýna.
Cestou nás opět „příjemně“ překvapuje hustá chumelenice, která snižuje viditelnost ani ne na deset metrů. Čím klesáme níže, tím je sníh vlhčí a těžší a když dojíždíme do Špindlu, tak už sprostě leje. Jdeme Špindlem závoji hustého deště, stále na lyžích v rozbředlém sněhu, místy až po kolena ve vodě. Prostě radost ne nepodobná té před rokem v Ľubochni. Jenže nyní je té vody jaksi více. Nacházíme budovu CIS a zde se v teple kotelny částečně sušíme.
Venku přestává liják a již jen drobně prší. My, stále ještě navlhlí, se vydáváme po zelené značce na Špindlerovku. Zde se potkáváme s naší dobrou známou. Padla mlha jako v Londýně. Začíná se šeřit a my v mlze za šera jedeme na Petrovku, kam dojíždíme za tmy v 18:30.
Tady jsou ale plní až po střechu, nocleh jsme nedostali, a tak jedeme tmou a mlhou za svitu blikajících baterek dál na Moravskou boudu. Tato je ale plničká školních dětí na prázdninách a tak s nepořízenou jedeme dál. Nocleh jsme nakonec získali na Novopacké boudě na verandě, kde mrzlo, ale bylo sucho a klid. K večeři si děláme rizoto z vlastních zásob. Dnes usínáme stále navlhlí až kolem 23 hodiny.
Čtvrtý den, 31. ledna 1961, vstáváme ještě za tmy v 6 hodin. Na verandě Novopacké boudy, kde jsme spali, si na vařičích za mrazu vaříme snídani, kaši z ovesných vloček, balíme a v 7 hodin za ranního šera a mlhy vyrážíme na Moravskou boudu. Mlha nás provází dále, na Ptačí kameny a odtud na Martinku. Odtud stále do kopce a pak po vrstevnici na Labskou boudu, kde ze svého obědváme.
Posilněni se dáváme stále mlhou přes Zlaté návrší a horu Kotel na Dvoračky. Odtud, s cloumáky na zádech, po ledovici a v mlze, absolvujeme pekelný sjezd do Rokytna. Jsme dole, v údolí a poprchává, abychom snad omylem neuschnuli. S těžkými ruksaky na zádech a lyžemi na rameni teď šlapeme, stále v dešti, do Dolní Rokytnice a dál po modré značce, Jizerským dolem, do Harrachova.
Docházíme za tmy a získáváme placený nocleh v turistické noclehárně. Mirkovi Procházkovi se podařilo při pekelném sjezdu po ledovici s Dvoraček do Rokytna zlomit lyži. V noclehárně však byla nám příznivě nakloněná správcová a Mirkovi dala pár zánovních lyží. Takové štěstí jsme potřebovali! Hodné paní jsme velice a od srdce poděkovali, uvařili si večeři, rýži na sladko, a ve 22 hodin jsme šli unavení do hajan. Dnes to byl záhul, ušli a ujeli jsme 40 km.
Další fotky stále najdete zde
Mně je zima, jen to čtu. A obdivuju Vaši kondici a vytrvalost.
Georgi, opakuju se, ale – obdivuhodné a záviděníhodné výpravy 🙂
To jsou teda porce. Taky to tam znám, ale na takovou trasu bych ani nepomyslela. Huuu
Šmarjá, jen si to představím a už mám studené nohy… georgi, je neuvěřitelné, co jste dokázali :O
Jirko, tak jestli minuly tyden to bylo dobrodruzne, tak tenhle tyden je to mizerie. Ten mokry snih na bezkach je hruza. Znam. Jenomze ja jsem se vratila vzdy navecer do (skoro)vyhrate chaloupky tesne pod hrebenama.
Tedy, pane Jiří, z dnešního dílu vzpomínek mě začaly bolet nohy. Možná proto, že jsme léta letoucí jezdili na sportovní soustředění na Medvědí boudu… spolu s námi Dukla, tenkrát… a výběh na Ptačí kameny, po trase Fučíkovka – Petrovka -Špindlerovka – Martinovka, a dolů přes Davidovky zpátky domů byla pro nás (v různých obměnách) denodenní trasa.
Na Luční boudě slušňáci byli, jsou a doufám, že i budou, usušit nás nechali vždycky, jen jednu dobu tam měli takovou ošklivou manýru – člověk se tam nenajedl ze zásob, prostě si mohl sednout do tepla, jen když si jídlo koupil. Ale pokud vím, tak je to zase přešlo…
Z Dvoraček na Rokytnou bych dneska nejel ani s rozzuřenou Xerxovic Betou v zádech… Moc zdravím do Klokánie (wave)
Jemine, jestli my jsme se na Medvědí někdy nepotkali 🙂 . Patřívala podniku, kde dělal tatínek, jezdili jsme tam docela často.
Tak jsem si to přečetla, na Labský jsem dělala dvoje prázdniny v roce 1985 a 1986. nachozíno jsem taky přes léto v době volna měla, ale tohle?! Dala se do mě zima, jsem unavenámjako bych to šla a jela s Vámi a jdu si udělat horkej čaj. (sweat) a stejně je to krásný, mít takový vzpomínky…. (angel) (h)
Jiří, víš, je to obdivuhodné co všechno jste dokázali. S tehdejším vybavením…. Přežili jste ve zdraví a hlavně obohaceni nádhernými zážitky (sun) .
Veru tak, Inka. Georg s kámošmi – to musela byť v mladosti TEDA KOMBINÁCIA (y)
Jen to čtu a dělá se mi špatně. Takhle v létě, to ano, ale v zimě?????
No přesně, v létě by to byl parádní výlet, ale teď, když jsem se před chvílí v chumelenici proti větru doplížila domů… blé.
Že bych odletěla do teplejch krajů?
Georgi, odbdivuju – krásný vzpomínky.
Mimochodem Petrovka už řadu let chátrá, nedávno jsem někde četla, že ji snad koupili vlastníci Špindlerovky, byla bych moc ráda, kdyby ji někdo zachránil.