Kdysi jsem vám tvrdila, že CD (centrální distribuce) se postará o tom, abyste včas potkali své zvíře. Pokud tento moment prošvihnete, vaše škoda. Možná dostanete další šanci – možná už ne. Moje kolegyně paní D. svou chvíli nepropásla.

Odstěhovala se nedávno s manželem na kraj Prahy (no – hodně vzdálený okraj, ale proč ne), do baráčku, k tomu patřičná zahrádka s výhledem, že pes jednoho s dítek tu najde azyl, pokud bude potřeba, a zabydlela se. A co k baráčku patří? No kočka přece! Samozřejmě že se zjevila, nečekána, nezvána, z nebe spadlá.

Jednou k večeru se na zápraží paní D. zjevilo malé kotě, po svém kotěcím způsobu si hledalo páníčky (čti: otroky) a patřičně kvílelo. Ke kotěti se nikdo neměl a sousedé se ke kotěti neznali. Manželé D. neměli nervy na to, zavřít před nosem ubohému zvířátku, když tak děsně pláče, je celé promoklé a bezpochyby hladové.

A nastal klasický kolotoč: kde vzít nahonem nějakou kálecí misku – kam ji umístit – co bude žrát (pardon: papat) a manželé D. začali horečně shánět informace o tom, jak si poradit s kotětem. Zatímco manželé D. na všech stranách konzultovali zásadní otázky ohledně veterináře, krmení, výchovy, mladej se zabydlel. Chvíli trvalo, než se přišlo na to, že je to kocourek a tak se z Míci stal Mikeš. Vzhledem k barevnému kožíšku to není stylové, ale budiž.

Domácnost manželů D. se seznámila s blechami a návodem, jak se jich zbavit. Vyrovnala se s kotěcím blinkáním, než se ustálilo krmení a paní D. se musela rozhodnout, buď bude mít načančané vlající záclony a závěsy, nebo bude mít doma kočku. Rozhodla se pro kočku, tedy pro kocoura. Manželé D. rovněž museli vyřešit dilema – budeme mít kocoura domácího nebo venkovního?          

Kocourek v tom měl jasno, nejdřív se zabydlím doma a pak, když chci ven, tak půjdu, a vy jste tady od toho, abyste mi zas otevřeli, když chci domů. Ze začátku mu stačila zahrada a byl ochoten přiběhnout při cinkání lžičky na misku, ale vysvětlete dorostenci, že kolem baráčku jezdí auta! Mikešovi přišlo nanejvýš zábavné rozvalit se uprostřed silnice a čekat, co to udělá s paničkou, když se blíží auto. Takže domácnost paní D. musela najít způsob, jak kocourka venčit a nenechat ho přejet.

Mikeš není žádný blbeček, stačilo pár dnů, aby pochopil, že na stole se může vyskytovat jen tehdy, když ho nikdo nevidí a záclony jsou vhodné ke šplhání jen bez přítomnosti někoho, komu to vadí.

Když kocourek zdomácněl a manželé D. se přesvědčili, že ten mrňavec ví, kde je doma, nastal další problém – manželé D. měli odjet na dovolenou. Co s kocourkem? Tak muselo nastoupit jedno z dospělých dítek a převzít hlídací službu. Jo on má syn alergii na kočky? To má tedy blbý, dva týdny to musí nějak vydržet.

Manželé D. si oddechli, když po návratu z dovolené našli kocourka živého a zdravého a s nelibostí si vyslechli cosi o zpovykaném rozmazlenci a o tom, že dětem se toho netrpělo tolik, co té malé příšeře. Pro humanisty: syn to taky přežil.

Další dilema – na návštěvu přijelo další dítko manželů D. i s pejskem. Co tomu řekne Mikeš? Tomu se pes tuze nelíbil, dva dny vydržel trucovat a vrčet a prskat. Pak jednou, když pes spal, se Mikeš zapomněl a slezl z patra do kuchyně. To bylo překvápko, najednou je tu funící pes za kočičím zadkem! Fena, povahy vlídné a přátelské, kocourka nesežrala a smířila se s tím, že se bude muset o přízeň dělit s tou prskající a poskakující potvorou.

A milý Mikeš, pod pečlivou péčí manželů D., roste, nabývá sebevědomí a dostává se do puberty. Přítulnost je mu vlastní, patří zřejmě k těm kočkám, které vyžadují setrvalé mazlení. Svou lásku dává najevo zejména ožužláváním paničky či kohokoliv, kdo je tak neprozíravý, že ho vezme do náručí. A pokud ho nikdo nemíní dobrovolně pochovat, Mikeš si počká, až se návštěva posadí a nešťastníka svou přízní oblaží.

Vztah k psovi se stabilizoval natolik, že pes respektuje potravinářskou kontrolu zhmotněnou do Mikeše a když dostane mlsotku, honem se s ní schová pod gauč nebo někam do rohu a fofrem to do sebe nasouká. Za psím ocasem přešlapuje Mikeš a hledá způsob, jak se k té mlsotce dostat.

Teď Mikeš poprvé ve svém krátkém kočičím živůtku viděl sníh a považuje ho za osobní zlomyslnost. Chvíli v té hnusotě zvysoka našlapoval a pak se rozhodl, že zimu bude nejlépe přečkat na stromě. No jo, jenže na tom stromě za chvíli začala být jednomu malému kocourkovi zima, tak se nechal milostivě sundat a nejspíš si ty procházky rozmyslí, protože v teplé kuchyni je rozhodně líp.

Domácnost paní D. bude muset vyřešit další nezvyklou situaci, totiž vánoční výzdobu a hravého kočičího puberťáka. Já pevně věřím, že Mikeš si poradí i s přivázaným vánočním stromkem a sem-tam pro obveselení rodiny sestřelí nějakou tu vánoční ozdobu a že mu jeho rodina připraví zábavné chvíle s vánočním cukrovím a hromadou vánočních papírů a krabic, aby měl možnost do nich po kočičím způsobu vletět a rozmetat je po celé místnosti.

Nepochybuji, že Mikeš dostane nějaký ten kočičí vánoční dárek a že domácnost paní D. stráví veselé vánoce s pubertálním kočičím rozmazlencem.