ZRZÍNEK a MELÍŠEK – hra jednoaktovka typu „Havel přikuluje“ – snad mně nezavřou za zneužití umělcovy myšlenky!!

Odehrává se v prostředí:

Minibyteček s psacím stolem a na něm z jedné strany sedí Melíšek, ze druhé Zrzínek a usilovně se snaží něco dát dohromady. Z pohovky přihlíží smějící se maminka a občas to jde zkontrolovat a utřít slinu, vzniklou z Meldova snažení! A dosypat těm dvěma snaživcům něco dobrého a snad i zkorigovat jejich výlevy, pravopis neřeším.

Já: Melda píše, vyplazuje u toho ten svůj růžový jazýček a brble.

M: „Zrzíne nestrkej mi sem tu svoji vobrovskou palycy nevidim přez tebe sotva sem se naučyl psát a už mám problém s tvýma dlouhýma fousama dej sakra tu hlavu stranou já ti to pak přečtu až to vysmolym!“

Já: Zrzínek strká Meldovi hlavu do papíru a mrmle.

Z: „Já teda psát pořádně neumim to ty si ten vzdělanec sem halt z ulice takovej cigán zrzavej v rodině ale já to ci aspoň viděěěěět!“

Já: snažím se nesmát a nekecat jim do toho! Melda sedí dál na mém psacím stole a sepisuje.

M: „Tak sem tu abych něco mňouknul, jak si žijem a tak. Docela dobře. Máme teploučko – někdy až moc. Máme úžasný mlsky dobrý granulky masíčko konzervyčky kapsyčky tyčinky tabletky s vytamínama pasty na prstě jogurty zakysanou smetanu pacholíčka sejry no mamča si nás rozmazluje já teda některý věci nemusym to Zrzín je vděčnější strávník.

Ale strčit do toho čumec teda musim, to jo. Já vim, že sem rozmazlenej kocour ale na druhej straně – proč ne žejo!? Ale i Zrzín už začíná bejt pěkně rozmlsanej. Jo, taky i voprsklej! Vejsledek je ten, že Zrzín už pěkně zkulatěl a já mám taky pěknej pupik. Jo a taky se mi zdá že i když byl Zrzek vždycky o něco větší, tak teď teda pěkně narostnul. Zmohutněl a má ouplně jinou srst neš mám já. Sluší mu to sice žárlim ale musim to uznat že je to Pan Kocour.

Ale bude za chvíly rozmlsanej stejně jako sem já a jak řiká maminka – prevíti rozežraný to sou (nevim co to je ten prevít (akorát vim co je rozežranej) protože sem pořád milášek a zlatíško a kukínek a mazlínek a mišpulka (nebo myšpulka?) a najednou novinka – prevít to bude asi něco hodně mazlivýho, když s tim tak šetří a říká mi to jen občas!) No jo mamčo, jak sis to zařídila takový to máš!

Ale někdy teda nemusim když náhodou Zrzín pučí ten svůj pupek na podrbání a pak von je zlatičko a myšáček a plyšáček a kosourešek mazlivej já nevim co eště ale nedělá mi to dobře to teda ne! To docela zahlížim a mam prej uražený záda.“

Já: Zrzínek neustále cpe Meldovi tu svojí obrovskou hlavu pod tužku a snaží se přelouskat pár písmenek.

Z:“Hele Meldo nepomlouvej jó! Já teda nežebrám s vočima jak talířky u ledničky vo pár centimetrů sejrový pasty. Já teda ne! Ty žebráš a já si du hezky do svejch granulek. A taky nevohrnuju nos nad některym masíčkem nad některejma granulkama nebo nad zakysanou smetanou. Já ne! Já sem si svý prožil, já zbodnu kdeco, ty ne tak si nech ty kecy stejně ti to nikdo nevěří!“

Já: jdu je srovnat – „Kluci, nehádejte se, oba máte pravdu!“

M: „Hele poť si povidat vo našem životě Zrzku.“

Z: „Jo tak začni. Uhni. Zkusym taky něco mňouknout jauu nekousej mně do toho ucha počkej… kam deš já du za tebou, hele ten druhej tunel co tu máme ten je taky super ten prej dodala ta vod nějakýho Jarouše kam zdrháááááš? Jo za televizi počkej já se podrbu a du za tebou jauuuuuuuu šlápnul sem do manikúry sakra proč tu má ta vosoba dvounohá – promiň teda mami, tolik věcí, když se chceme honit? Jo že sme je schodili ze stolu nojo, toje život mamčo ber to jako realitu. A rovnou do záchůdku, no aspoň máš jiný vybírání, neš naše hovínka a karbanátky.“

Já: No, začala honička, tak jsem si šla připravit nějakou kosmetiku na večer a čekala, co bude dál.

Z: „Třeba votom jak sme vytahaly ty hračky z tý voranžový tašky a mamča šla do kuchyňky nám něco dát a šlápla cestou na 3 myši a míček a pěkně nadávala, že prej sme delikventi, co tahaj hračky kerý uklidila aby se vo ně nepřerazila a všeobecně tu dělaj bordel – co to je bordel? Jo a to slovo na k…. kerym začla taky asi není moc slušný. Ty hele, deme na mravnostní, vona nás vlastně kazí.“

M: „Nojo to byla sranda s těma hračkama a taky pak když ty kuličky-rolničky našla v postely a zazvonili a vona z toho byla paf doma už byla tma a nevěřila, že by postel zvonila. No bordel má prej víc významů to sem tuhle čumnul na ten mňouternet a radši bych to neřešil.“

Z: „Jo hele a taky ta polycyje. Ta je co“?

Já: Lehce jsem zbystřila na cestě do koupelny. Jaká policie proboha?¨

M: „Hele ty yntelygente zrzavej polycyje? Blbost. To je POLICE kamaráde police! A neřikej že z toho nemáš radost! Já teda jo! A co už jsem si tam užil!!!“

Z: „Nojo jenže ty vylezeš vejš než já já se furt bojim ale pod tou polycyjí toje bašta skovávačka“.

M: „Akorát si tak nešikovnej že už si dvakrát šlápnul na ten vypínač toho prej psa co tomu mamča řiká a vypnul si ouplně všecko. Televizi, lampičky, aspoň že na tom nebyla závislá lednička, tam máme masíčko!“

Já: Odcházím do sprchy s úsměvem, kdoví, co se ještě dozvím. Na tu policii asi přišli tím, že jsem párkrát přišla domů a hudrala, že opět před Sazka-O2 Arénou byla policejní šťára a opět jsem dýchala při kontrole dokladů. Už se známe s těmi policajty od vidění, ale nikdy si to neodpustí. Jinak se jedná o rohovou vysokou skladnou polici, kam se mi vejde spousta věcí a hezky mi vyplnila roh, který byl jinak nanic. Kocouři pracují dál.

Z: „No ty naděláš s polycý teda. No. Nevylezu vysoko ale když tak si to užívám! A mynule sem byl vejš než ty heč! No vejš ne ale schodil sem toho víc neš ty. Hele pamatuješ, jak sme se nachechtaly, když mamča hledala ten připýnáček co sme schodily jak tam byl ten kalendář připíchnutej? Abysmesi ho prej nezabodli do tlapičky, a nadávala že sme potvory chlupatý co jim není nic svatýho, a pak sem ji přistih jak na kolenou šátrá rukou v tom koberci a hledá a nic a najednou zaječela – to když na něj šlápla pantoflí!

Hele škoda že to nebylo bosou nohou to by ten jekot byl větší! Jo – a radši si zahrabávej ty svý hovínka ty jeden dovedo prej kouřovej! Já si vždycky udělám hromádku nahrabanou na tom, co sem vytvořil a nekochám se tim! Ty si uděláš hromadu ze steliva, pak na ní umístíš ten svůj vejtvor a kocháš se! Já si to pěkně zahrabu do předem připravenýho důlečku tak si vem příklad. Nic nejni vidět. Sem pořádnej! Ne jako ty co to nechá trůnit pěkně nahoře, aby si každej užil.“

M: „No to by byl pěknej průser víš jak byl ten připínáček špičatej? A to bys mamče přál za tu péči co vo nás má? Ty si teda fakt lump zrzavej počkej… jau nech mnéééě drápeš! Jo a ty hovínka? No asi už jinej nebudu. Prostě to mám tak zavedený aby mamča viděla že jsem zdravej ne? Zato krásně hrabu ty koberečky na kerejch stojí záchůdek. A to mi teda de moc pěkně.“

Z: „Jo ty smraďochu změnim téma: mám tu volnou skřínku s koberečkem nahoře co mi tam mamča dala a tam si to teda užiju kdyš my tam nelezeš ty a nezabejráš místo. Jo a taky ta druhá polycyje nojo polyce s vyžehlenejma trykama a ňákejma svetřikama ta je taky super tuhle sem tam spal na takovym pěknym vyšívanym… jauuuuuu já za to nemůžu že pak celej ten komínek spadnul no tak sem chtěl mít lepší kontakt s mamčou no přestaň mi dávat packou ty facky normálně vypadáš jako mírumilovnej kocour.“

M: „No akorát že ti pak celá ta hromádka spadla na podlahu i s tou vedle prej čerstvě vyžehlenou dyž si lez dolu a si nešikovnej kocour! Tuhle sem čet o ňákym černym Bubu, že prej je nešikovnej a furt žere, kdyby byl zrzavej, tak seš to ty. A kdybys měl chtít lepší kontakt s mamčou tak bys moch jednou k nám do postele tam byses moch umazlit hlavně ráno to je labůžo… No jenže ty se furt něčeho bojíš tak se nedif. A klidně si spi na tom křesle aspoň mám víc místa.“

Z: „Jakej nešikovnej sem halt větší a tak sem se nevešel a tak sem si to trochu upravil no to je toho ty naděláš. A s tou postelí? No jen počkej jednou se dožiješ a pak nám bude malá, protože dva je na jednu moc! Sakra já sem teda myslitel!“

M: „No nešikovnej protože MNĚ se to teda stát nemůže! A proč teda do tý postele nejdeš? Bojíš se furt co? Nevim čeho!“

Z: „Ty hele nevytahuj se ty nevíš co mám za sebou a já se tim teda fakt chlubit nebudu sem rád že sem z toho venku – teda doma jaúúúúúú nech si toooooo nehoň mněěěěěě taak jooooo dem si hrát a pak to dopíšem. Jauuuu… to bude zase keců spadla ta flaška vod vody no byla zavřená snad nebudou řeči,“

Já: Zapadla jsem do sprchy a po chvíli vylezla. Venku seděl Melda, čekal na mne a rozprostřel se na zádíčka na koberečku, vztáhl ke mně ručičky a žebral o mazlení. Neměla jsem po výstupu kam šlápnout. Mokrá jsem sáhla pro osušku, obkročila na tom miniprostoru rozprostřeného živočicha a řešila dilema: mám drbat kocoura a kapat na něj nebo se mám utřít? Drbala jsem kocoura a kapala na něj. Evidentně se mu to nelíbilo, ale v tomto případě kompromis nejde. Uraženě odešel a šel si Zrzínkovi postěžovat. Tak jsem se utřela a šla pozorovat další dění.

M: „Zrzkůůůůůů kdesiiiiiii? Já sem mokrej nepodrbanej a uraženej… poť si hrát!“

Z: „Já sem tady za postelýýýý tam je bezpečno.“

M: „Tý hele čeho se furt bojíš? Při každym zvuku zalezeš? Proč? To sou domácí zvuky já chápu že se bojíš vysavače mně to taky dobře nedělá ale je to nutný tak se s tim smiř to je pro naše dobro bude tu čisto, zvláště když pouštíme nějaký chlupy a mamča tak poctivě furt uklízí vyléééééééz.“

Z: „Tak jóoo dem se honit v rourách. Hele, hlavně že nám sem nenasadila toho vetřelce co ho našla! To nevim, jak bys ho učil na pčítači. Hele a víš vo tom něco vic?

M: „Počítači ty ťunťo no možná škoda bylo by veselejc. Prej dojela domů z chalupy a na parkovišti si jí adoptoval nějakej kocourek – pamatuješ, přijela pak z víkendu domů a smrděla jinym zviřátkem? Ty si to fakt nepamatuješ? Jak jsme jí vočmuchávali? Tak já ti to zrekapitouluju: adoptovalo si jí kotě kerý někdo vyhodil odrostlej prej dorostenec prázdninovej kocourek – prázdniny s kotětem a pak pryč s nim.

No nebyl si náhodou taky takovej kdyžsi žil na tý ulici? No prej hladovej hubenej chudáček to prej byl no dala mu najíst nebyli jsme u toho snad nám toho moc neubylo z našich zásobiček! Ale prej přítula – fujtajxl to nerad slyšim přítula cizej jeden eště že sme tam nebyly to bychom mu ukázaly-li hergot ty i/y mi dělaj potíže proč to ty lidi vymyslely.

No tak ho měla doma a zorganizovala rychlou pomoc – moje původní maminka JanaBu ho přijala do hnízda. Škoda mohla by nám ho aspoň vyfotit kdyby ale nezapomněla foťák v Praze nojo je to skleróza stará – promiň mami ale aspoň jsme si ho mohly prohlídnout. No, máme klid teta si ho vzala a my tu budeme jen spolu ve třech ono to stačí jauuuuuuu nech si tohoooooooo nekousej a nehoň mi ocásek to je tvůj problém že žádnej nemáš auuuuuuu, tumáš…“!

***

Já: Usedla jsem pro kontrolu k počítači a přečetla, co ti dva nasmolili. Chyby neopravuji. Jen jsem doplnila svůj komentář.

Resumé: Mám dva úžasné kocourky. Melíšek je mazel až to dál nejde a Zrzínek je pořád trochu bojínek. Ale zlatíčko moje zrzavé, občas mi půjčí bříško na podrbání a je čím dál tím víc závislý a čím dál tím víc přítulný a zvyklý na své pohodlíčko. Utíká před zvuky-hlukem a utíká před rychlými pohyby, když se já chci mazlit a on ne. Utíká před návštěvami a utíká před potenciálním nebezpečím.

Ale denně při příchodu domů vím, že mám duo-uvítací výbor. A Zrzínek strašně touží po pohlazení a lásce. Celým kocourem mi dává najevo, jak je rád, že je doma. Srst má už krásnou, vyspěl, je to Pan Kocour. Melda je proti němu drobný kocoureček, ale o to víc mazlivý. Je to sice pořád to moje „zlatíčkové kotěcí mimčo“, i když už je dospělý, ale byl pro mne ten první. Nedělám mezi nimi rozdíly, jen je mi líto, že Melda občas žárlí a nemluví se mnou.

Málem jsme ovšem měli dalšího kocourka, adoptovalo si mne na parkovišti před domem o prodlouženém víkendu v říjnu vyhladovělé odrostlé kotě, místo těch mých dvou „lumpů“ rozmazlených se mnou spinkal, držel se mne tlapičkami a byl šťastný, že utekl z mrazu a nepohody, evidentně čistý a čistotný, domácnosti přivyklý. Doma nic nebylo, obchody už zavřené, tak jsem jela zpátky do hospody ke kamarádce, ta mi uvařila kuřecí prsíčka, ten mrňous je zbodnul a už koukal, co by bylo dál.

Ráno jsem mu dojela k číňanovi pro kapsičky a spráskal celé 3 za den, k tomu kousek sýra a mističku jogurtu! Na to mrně fakt výkon! Měl takový hlad, že baštil i kus suché housky. JanaBu se ho ujala, měl svrab v ouškách, ale jinak je zdravý, čistotný a miloučký. A hlavně je to kouzelný čumáček. Janě obrovské díky, že se ho ujala. Nechala jsem v místní sámošce oznámení o jeho nalezení, kdyby někomu utekl, ale moc si od toho neslibuju. Byl sice čistý, ale už delší dobu se musel toulat, hlad měl strašný a byla mu vidět všechna žebra. Teď mu bude dobře.

Tak jsme podali hlášení a jdeme spinkat – Melda možná se mnou, takže ráno místo mazlíkování půjde zkontrolovat Zrzínka, možná ve svém pelíšku, takže se přijde tak okolo 5.00 pomazlit a tudíž do mého vstávání už nebude čas na spaní, možná budou se Zrzínkem na společném křesílku, kde občas spolu spinkají a vypadají docela šťastně. Snad i jsou. Já tedy určitě jsem!

Sepsala: Karolína, Melíšek, Zrzínek:

Melicharius d.I Taube von Kleno-Witz

Barbarosa d.I von Strassnitz und Erdbeerkorb

(asi bych si měla vymyslet nějaký titul i pro sebe!)

Jinak s kocouří úctou Vaši: Zrzínek a Melíšek!