Za oknem se soumrak nenápadně proměnil v noc a na hodinách svítí 23:45. Nebo tak nějak. Malé šedobílé stvoření sedí na okraji mé postele a upřeně hledí. Hypnotizuje modrý polštářek s hvězdičkami – a mne. Pod tíhou toho pohledu se přemisťuji do pelechu a modrý polštářek pokládám na jeho okraj. To je dost, praví modrozelený pohled.
Ne, není to dost. Předmětná poduška totiž leží na úplně špatném místě – tedy, špatném z pohledu dominantní kočky. Poslušně ji (rozumějte: podušku) přemisťuji blíž k pelesti. Zase chyba. Célinka stojí opřená o pokrývku a usilovně přešlapuje.
Je to možný, aby měl tak dlouhý vedení? Uhni už konečně, tam vzadu až skoro u zdi spím přece já!
Ustupuji, ustýlám Célině konečně tam, kde si to představuje – uléhá mi k rameni se spokojeným předením, připravena mě něžně provázet na cestě do limbu. 
Při všech těchto manévrech dokáže Célinka stále plout jako hebký, nadýchaný obláček a vypadat křehce jako miska z doby dynastie Ming. Je však třeba si statečně přiznat, že na mě především uplatňuje prastaré umění všech koček počínaje božskou Bastet – protože od chvíle, kdy se domácí persko-sibiřská smečka zaokrouhlila na čtyři kousky, stalo se zřejmým, jak moc drobná peršanka po způsobu mnohých dam klame tělem. Kdesi v koutku její kočičí duše, časem nedotčen, žil sen o Vládě Kočky. Žil skrytě a čekal. Na příležitost.
Tu Célině nečekaně poskytl zimní nečas a také poslední příchozí, černý kocour Ebony. Druhý jmenovaný totiž vytrvalým působením špičkového diplomata přesvědčil oba zbývající žárlivé kocoury, že je zbytečné si cokoliv dokazovat. Oba jsou zkrátka úžasní a jakékoliv projevování převahy je pod úroveň Jejich chlupatých Jasností… Nejsem si jistý, zda by Ebonyho státnický úspěch byl tak pronikavý, kdyby ostatní členové smečky sami a bez diplomacie nepochopili, že když venku skučí meluzína a sníh padá vodorovně, je nejlépe být co nejblíže hořícího krbu. No, a ten máme v domě jen jeden. Bylo tedy otázkou času, kdy se u něj všichni v míru sejdou, podobně jako se volně žijící zvířata v africké savaně scházejí v období sucha u posledních zbývajících napajedel. Promiň, Ebíšku – nejen díky tobě smečkou opatrně zavanulo příměří.
Když se to stalo a kocouři se rozprostřeli kolem krbu tak, aby zachytili co nejvíce sálajícího tepla do kožichů, ucítila Célinka zmíněnou příležitost. Je přece dáma, a navíc dáma velmi chytrá, skoro bych řekl mazaná. Pro takovou je banda kocourů, líně přivírajících oči ve světle plamenů a zcela zbavených ostražitosti, žádoucí a snadná kořist. Zvedla nosík, líně se protáhla a šla ochutnat granule v Dalího misce. Dalí nic. Prošla se vlnivě rezavému bonvivánovi rovnou pod čenichem a jen jakoby mimochodem se mu jemně a koketně zahryzla do ucha. Dalí se napolo zvedl, aby mohl pozdrav vrátit olíznutím čenichu. Bylo mu to milostivě dovoleno. Jakmile se rozhodl v očichávání pokračovat, byl nekompromisně sesyčen a semňoukán dotčenou kráskou.
Jedešššš!!! Tak daleko ješšště nejssssme!!!
Bratr Cedrik tomu přihlížel s mírně pobaveným nadhledem. Věděl totiž dobře, že Célině není dobré odporovat, ať už si chce hrát, spát nebo se krmit. Uměla si prosadit svou už jako kotě a on by o tom mohl vyprávět… Proč by to ale dělal? Byl celkem spokojený s tím, že velký rezavý kocour, se kterým se od první chvíle provokovali a který měl nepříjemně dlouhé tlapy, ostré drápky a nezanedbatelnou váhovou převahu, byl díky Célině přiveden na úplně jiné myšlenky. Cedrik by to jako hrdý peršan samozřejmě nikdy nepřiznal, ale už dlouho mu nepřipadalo zábavné plížit se v Dalího přítomnosti domem v obezřetném podřepu.
A Ebony? Bezděčně nabídl Cedrikovi spojenectví a s ním i určitý pocit jistoty. Ebíš se díky své povaze dostal do opravdu vážného sporu s Dalím jen několikrát, v období „vymezování hranic“ – a od počátku se nerozpakoval dát svou případnou nelibost najevo hlasem, a když to nešlo jinak, tak i packami. Řídil se při tom přísně zásadou „žij a nechej žít“, a nikdy nezačínal první. Zatímco Cedrik je čistě obranný typ a v rámci té obrany je občas schopen i zpanikařit (a tudíž vyvolat konflikt, o který bytostně nestojí), Ebony dovedl k dokonalosti způsob přežití zvaný „pasivní rezistence“. 
Nejspíš právě proto se tihle dva sice zpočátku ostražitě obcházeli a i na nějaké to zasyčení došlo, ale nakonec se sblížili jako první. Cedrik důslednou neutralitu svého černého parťáka ocenil, a pokud jde o Célinku a její rozmary, přijal Ebonyho hru: dámě je dovoleno vše. Tedy – skoro.
Chce mou porci večeře? Má ji mít. Vyžmundrám na majordomech čerstvou. Spí v mém pelechu? Zkusím, jestli bych se tam vešel taky. Ne? Tak dobře, jdu do druhé kapsy. Přehlíží mě? Jdu se s Ebonym prohnat po tom novém stromě, co nám vyrostl v jídelně. Báječně se po něm šplhá a Ebony vymýšlí skvělé trasy, kterými je možné dostat se na zakázaná místa. Kromě toho jsou tam dva úžasné tunely a v těch se můžeme honit… Pravda, náš majordomus říká, že si hrajeme na obří urychlovač, a že jestli se jednou spleteme, srazíme se a vznikne černá díra, ale ani Ebony, i když je černý, neví, co to ten „urychlovač“ na černé díry vlastně je. Prý někde slyšel, že když do černé díry něco spadne, zmizí to – možná to bude něco jako popelnice, tu znám, tam už jsem spadl… Podruhé bych nerad, a hlavně nechci nikam mizet. S Ebonym a novým stromem je to totiž teprve ta správná zábava.
Na první pohled to vypadá, že Ebony Célinu i s jejími rozmary velkoryse přehlíží. Svým způsobem nás vlastně přehlíží všechny… To ale neznamená, že by si pečlivě nehájil své místo a představy o klidném soužití ve smečce. Pokud Célinka své panovačné nálady poněkud přežene (a pokusí se třeba Ebonyho vystrnadit z „lepšího místa“ u krbu), je pro změnu sesyčena a semňoukána ona.
SSSSSedni ssssi vedle! Jsssem tu byl dřív!!! Nejssssi Bassstet!!!
Kdykoliv se to stane, Célina s překvapeným výrazem v zelenomodrých očích ustoupí. Chvíli si Ebonyho prohlíží, jako by se chtěla přesvědčit, že nejde o omyl, a že ten černý holomek, blýskající uhrančivě žlutýma očima, to myslí vážně. A vždycky zjistí, že to nebyl žert – Ebony očividně proti matriarchátu nic zásadního nemá, konec konců je to u kočkovitých šelem obvyklý způsob vládnutí. Ale je zjevně přesvědčený, že všechno – i ten matriarchát – má své meze. A ty meze začínají na samém okraji jeho pojetí komfortu. Tam, kde nejsou dotčeny základní požadavky jeho Kocouřího Já na klid, pohodlí, a samozřejmě i přiměřenou dávku respektu, že… tam ať si matriarchát dělá, co chce. On, Ebony, proti tomu nic nemá.
A tak ten černý perský suverén jen chápavým pohledem sleduje, jak večer co večer sedí Célinka na pelesti postele tak dlouho, dokud jí do nejvzdálenějšího rohu nepoložím její tmavomodrý polštářek. Možná při tom i malinko, sotva znatelně podupává packou. Když to udělám, stočí se na něj s výrazem, jasně sdělujícím: No, to je dosssst!!! A do minuty usne spánkem všech spravedlivých koček. Rozumím tomu. Víte, páni kocouři, on ten matriarchát je vlastně strašná dřina a nikomu to nepřeju zažít. Vždyť i toho dvounožce musí kočka přesvědčit, že nápad s polštářkem byl vlastně jeho… Dobrou noc!
Přiznávám, že se nechám přesvědčit rád. Ze stejného důvodu jako Ebony: proč bych Célině nevyhověl, když mě to v ničem neomezuje? A zatímco Célinka pročítá první veršíky laskavé kočičí noci, dopřeji si jako odměnu za svou toleranci chvilku spokojeného úžasu nad tím, jak se domácí smečka příchodem černého Ebonyho změnila. Jak byl kočičím šarmem spoután světácký Dalí, jak si Cedrik se sebevědomým Ebíšem za zády přestal dodávat odvahy zbytečným provokováním a těší se z rovnocenného společníka (i když se nám snaží v domě vyrobit tu černou díru)…
Zase jednou se potvrdilo, že kočky jsou tvorové pragmatičtí. Díky tomu i drobná Célina nakonec nejspíš dosáhne splnění svého snu o Vládě Kočky. Ještě se však bude muset naučit přijmout, že kdo respekt vyžaduje, měl by ho umět i projevit. Neustálé semňoukávání, syčení a packovaná nejsou nejlepším způsobem osvícené vlády. Zatím tak naše kočičí lady připomíná víc než viktoriánskou noblesu rázné mravy pavlačové bojovnice odněkud z rozhraní Žižkova a Vackova. A jak říkával jeden můj kamarád: Kdo se rozčiluje, je popisný, ale lidé chtějí děj…
Jen v jednom si stále nejsem jistý, pokud jde o matriarchát: neměla by ta písmena v názvu úvahy o našich kočičích společnících být spíš CDE + Z? Co ty na to, vladyko Chrudoši? Jak se to má s těmi nebohými muži, kterým žena vládne?
Totiž…víte… ten polštářek…
Obrázky:
1. Célinka a její polštářek
2. Cedrik a Dalí – před půl rokem bych tohle nevyfotil ani omylem.
Dnes jsem chtěla jen nakouknout, ale tahle kočičí smečka mi nemohla uniknout, tak jsem si početla.
To nakouknutí se protáhlo, protože jsem se vrátila do víkendového článku podívat, co se to stalo boxíkům. To je strašné! Nemám slov. Otravy bohužel nejsou tak neobvyklé, je to cca 2.5 roku, co umřela šeltička mé tchýně. Když se vrátím hlouběji do minulosti, tak jsou v naší rodině nějaké otrávené kočičky. A jedni známí museli dát pejska pryč po opakovaných cílených pokusech o otravu. Prostě ho radši dali hodným lidem, než by riskovali, že ho jednou neuhlídají. Kde se to v těch lidech bere? Ach jo ;(
Dost dobrý, Terro. Četla jsem už ráno, jen jsem nestihla pochválit. Moc krásně se to četlo, jsem ráda, že se Dalí projevil jako diplomat a ve vaší smečce zavládnul mír a tolerance. Célinka je prostě ženská a zřejmě dospěla k názoru, že přesně tohle zacházení kocourkové potřebují. A jak je vidět, žerou jí to i s chlupama. Jen Dalí si je vědom své převahy, a tak ji uplatňuje jen zřídka. To totiž osobnosti s přirozenou autoritou dělají….
Předla jsem si u čtení jako kotě.
Jo, kočky umí pěkně hlasitě mlčky držkovat.
Jen tak mimochodem, chce si někdo zahrát drobný kvíz – hledej kočku? 😉
http://bubusa.rajce.idnes.cz/hledej_kocku/#koka1.jpg
Mily terro, jako obvykle elegantne hebke povidani, ktere rozjasni den.
Nemohu než souhlasit, krásně se to četlo.
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) Ptá se Honzík: „Tati, proč ses oženil s maminkou?“ „Vidíš?“ obrací se muž k ženě, „ani to dítě to nedokáže pochopit!“ .(*)
~o) Vinšuju všem hezký večer a pěkně se vyspinkejte. ~o)
Trochu z druhej strany 🙂
Pýta sa Sára matky:
„Mami, keď sa vydám, dostanem muža ako je otec?“
„Áno, Sára“
„A keď sa nevydám, ostanem stará dievka ako slečna Kohnová?“
„Tak je, Sára“
„Mami, to my, ženy, teda nemáme veľmi na výber…“
Dobrú noc 🙂
To se taková mňaudáma nadře, než si naformuje oddané poddané. Ale pak je časem z toho formování celá ucaprtaná a najde se diplomat, který jí přerůstá přes hlavu. Terro, díky za plyšové čtení. Moc jsem se na něj těšila, hned jak tamtamy prozradily, že se něco chystá 🙂
Krásný čtení, (y) (sun) (y) alespoň chvilka vydechnutí mezi jobovkami ať už zde nebo všeobecně! |-(
Terro, písmenkový (ať už ty písmenka vidíme jakkoliv 😉 ) povídání je svátek – nastane asi tak stejně často (což je prosím povzdech, nikoliv invektiva) a člověk z něj má podobnou radost. Přeju vaší smečce, ať se vás ta pohoda pevně a ještě pevněji drží :*
Smečka zdraví aděkuje velice za přáníčko… (sun)
Terro, kouzelné!! Klobouk dolů před Celinou, výraz má opravdu vymakaný (flex) .
No vždyť to povídám – žižkovská prvorepubliková domovnice jak vystřižená 😉 Prostě autorita.
Ach jo, když jsem šla v poledne zkontrolovat kluky, seděla mi na rohožce kočička. Odrostlé kotě. Jak se do budovy svobodárny dostalo, to netuší, asi někdo nezavřel dveře na dvůr ke garážím, pohybuje se jich tam hodně a mám dojem, že zrovna tuhle jsem tam nedávno viděla. Mourato-bílá, droboučká, jestli kočička nebo kocourek, to netuším, ale když jsem se přiblížila utekla po chodbě dozadu, kde zalezla do otvoru ve zdi, kudy vedou stoupačky a kde není krycí poklop – někdo ho na něco nutně potřeboval. Zkusila jsem jí vylákat, ale kdepak. A pak se to rozběhlo: asi 3x za mnou přišli, že mi utekl jeden kocour. Vysvětlovala jsem vysvětlovala, že ne, že jsou oba doma a teď jsem se od nich vrátila, ale připadalo mi, jako když mluvím do násady na koště. Tak nevím, co s kotětem bude, pokoušejí se ho nějak odlovit, ale kam s ním? Jdu nahoru konat. Vzala jsem přenosku, dáme do ní nějaké jídlo a vyčkáme věcí příštích. Kotě je hubené, určitě bude mít hlad. Ale co potom???? A taky mám obavu, aby mu neublížili, ale to si myslím, že tady by nikdo neudělal. Snad nikoho nenapadne nějaká návnada, já už fakt slyším trávu růst po těch zprávách z víkendu! Tak nám držte palce. Dám vědět.
Držím palce, ať je kotě brzy odchycené a hlavně, ať brzy najde nový domov. (y) (y) (y) (y) (y) (y) (y)
Tohle bylo jako něžná náplastička na tu ranní hrůzu z donebevolající krutosti toho, kdo by možná mohl mít tu drzost o sobě říkat, že je taky homo sapiens. Terro, oni už to všichni stačili říci i za mne – první, co mě napadlo, když jsem viděla fotku obláčkové Célinky, je, že se fakt tváří načuřeně…., zatímco u kluků se mi zdálo, že si oba myslí, co na to asi: ten nahóoře a naopak o na to asi ten dóole… Jinak je fakt, že moje – zatím jenom psí zkušenost – říká, že každý nový přírůstek úplně změní nejen chod, ale i pravidla dosud ve smečce platná. A je to asi dobře. Peršansko-sibiřská povídání jsou vždycky taková heboučká a moc příjemně se čtou!!!
Terro, musím říci, že se na tvé vyprávění o Céčkách, Dalím, Ebonym vždy těším a ráda se vracím i k těm starším, pokud na ně narazím. Célinka na modrém polštářku – na ní je vidět, že si hned tak něco líbit nenechá, a že klukům kocouřím jistě vládne pevnou packou. Je neuvěřitelné, co dokáže udělat jeden kočičí diplomat. Podpoří slabšího, vyrovná síly, přitom konkurenty nechá v klidu, pokud ho zrovna neobtěžují. To je PAN Ebony. Kočky mě neustále překvapují, protože škála jejich reakcí je obrovská.
Hele – a zase už jsem svoje žena (chuckle) Ona je vedle u Gaskoňců, takže pardon.
Grrrrr! :@ Patřilo o kousek níž pod Jiného Honzu! Vezměte mi počítač a pošlete mě do houští…
To se stane, já jsem zase z domu obvykle aňoňouma – ten hlupák si mne nepamatuje.
Díky za krásné povídání, máš ty své chundeláčky pěkně prokouknuté. Je to příjemné pohlazení po smutných zprávách. Nějak přestávám některým lidem rozumět, kde se to v nich bere?
Včera jsem byla s Arinkou po delší době na cvičáku v Řeporyjích, Haf bez obav tam mají pronajatou malou loučku, pár laviček a pár překážek, 2 kůlničky. Chci si na lavičku odložit batoh a nevěřím svým očím: všechny lavičky, kladina, prostě všechno dřevěné rozřezané motorovkou na kousky….. :O , (punch) Co se to děje?
Asteris, to je smutek na smutek… ale mám podezření, že za to tak trochu může naše čacká novinářská obec, která už mnoho let pracuje na tom, aby jednodušší povahy každého, kdo něco umí, uživí se vlastní prací a dělá něco pro druhé pokládaly za padoucha a zloděje. Neznám druhý stát, kde by označení soukromník nebo podnikatel bylo synonymem pro lumpa :@ Umíš něco? Makáš a po nikom nic nechceš? Jseš sprostý podezřelý a když nic jiného, já ti to předvedu, jak proti mý motorovce h…. zmůžeš. Ale jo, no, zase už se čílím…
Nepříjemně přesné… 🙁
Pánové, s tím velice souhlasím, z vlastní špatné zkušenosti. Ale z vaší kočkokocouří společnosti mám radost.
Znám to, já taky kradu a podvádím… 🙁
Bohužel nemohu než – ne sice z vlastní zkušenosti, ale ze zkušenosti mých přátel – plně potvrdit. Já bych tu sedmou velmoc fakt někdy hnala klackem – oni dokážou nadělat tolik zla, že mě z toho až mrazí. A ty jejich semotamo zprávičky o někom, komu se právě urodilo více štěnátek, to opravdu nevytrhnou….. Proč nemůže být televizní obdoba Zvířetníku, kde by se vysílalo a mluvilo jen férově??????
A když se někdo pokusí uvést pravdivá fakta, tak ho rozstříhají, jednotlivé kousky zamíchají a doplní komentářem, že to zcela změní význam vyjádření. :@ Když vidím, jaké manipulace tvoří o věcech, kde alespoň trochu vím, děsí mě, co si vymýšlejí v ostatních tématech a co nemůžu odhalit.
Ale no tak, zas až takový idealista snad nejseš. Prostě spíše bych propagovala: Kdo věří médiům je méněcenný a to hodně.
Prosím, nemůžete sem někdo dát poslední aktuality od Boxíků?? Já jsem upřímně zdrcena, chodíme s Majdou prakticky za tmy, ona ráda zkouší požratelnost všeho, tuhle nevydala myš za piškot. No a kočky, o těch vůbec, oni se jí bojí, takže doma jsou jen Princezna a Bráška, ostatní dva courají venku a chodí se jen najíst.
Nojo, my jsme na tom s Arinkou stejně, taky trnu, zatím se mi ji nepodařilo naučit, že venku se nic nežere….
Terro, tohle kočičí povídání mě moc hezky pohladilo a vylepšilo mo den. Moc děkuju a číči pomazli za mě. Ukazovala jsem je Myšatům, to bylo nadšení!
Milá Myši s Myšaty, kočkoury podrbu, můžete se spolehnout. Jsem rád, že vám vylepšili den (sun)
Myško, já si uvědomil, že jsem tě nepochválil za povídání! Moc se omlouvám a chválím dodatečně. Už při čtení jsem si říkal, že Myšátka se mají přímo báječně a já jsem moc rád, že znám takouvou báječnou Myš! (h)
Jé, Honzo, moc děkuju za pochvalu. My se ale máme báječně vzájemně. Je mi s nima prímově.
Terro, veliké díky za pondělní hladivé vyprávění. Mám radost, že diplomat Ebony vnesl do smečky harmonii. Jak vidno, co CD činí, dobře činí a vy jste odměněni, že jste poslechli její hlas (inlove) . Chich, kosourci za trpělivost s babou princmetálovou zaslouží metál (chuckle) . Fotky jsou skvěle výmluvné (y) (rofl) .
Rádo se stalo, Louk 🙂 A Célina má opravdu momenty, kdy se chová jak žižkovská domovnice. Kdyby mohla, přetáhne nás mokrým hadrem na podlahu – pěkně po řadě.
Terro, obdivuji tvůj elegantní a vtipný styl vyprávění. Mávám čtyřkočičínu a přeji ještě dlouhé a ničím nerušené období pohody a hedvábných tlapek. Takový večer u krbu proklatě přávidím!
Honzo, díky za uznání, když já mám ten náš češtin fakt docela rád… a vždycky mě těšilo, když to z projevu bylo znát… 🙂 A těch večerů u krbu není bohužoužel mnoho – ale jsou sladké.
Kocouří fotka je úžasná -„von se na mě nepropadne, nepropadne, já si tady pohodlně sedím, nic se mi nestane, že se na mě nepropadne, viď, sem úplně klidnej kocourek, žejo ?“ O milostivé nemluvě, tu bych poslouchala i já. To jsem si myslela, že peršanky jsou pro samou chlupí nádheru bez mimiky. Žeprej!
Marně hrabu ve chválivé krabičce, co bych vytáhla na ten dnešní článek. Všecko už je vyplácaný, takže jenom „je senzační a dík“.
Baty, máš naprosto přesný odhad kočkouřích duševních pochodů – jsi prostě kočičí, i když plyšová (sun) Kočičí mimika je jiná než psí a trochu hůř se učí, ale existuje! A ne že ne… Hlava nehlava. Totiž – chlupy nechlupy. A jsem rád, že se povídání líbilo.
Dobrý den, Zvířetníčci, taky by mě potěšilo, kdybych se z té zlé zprávy od Boxíků mohl nějak probudit – ale to se bohužel dějě jen v pohádkách. Toho korunovaného grázla, co za to může, komentovat nebudu, jen dodám, že s Vanishem na plže mám jen tu nejhorší zkušenost. Účinnou látkou je permetrin a kočka je schopná se otrávit i pozřením otráveného plže… Loni jsme jich tu takhle se sousedy našli asi šest (kočičáků, ne plžů)… udělali jsme trochu vichr a protože lidi v okolí používali návnadu zlého netušíce, přestali s tím – letos žádné ztráty.
Pokud jde o naši tříbarevnou smečku, tato vám děkuje za laskavé přijetí 🙂 Ona Célinka vypadá načuřeně a panovačně vlastně pořád, asi za to mohou ty její „podmalované“ oči a tlamka lehounce nakřivo – když k nám přišla, měla potíže s dásněmi, a než se všechno poléčilo, přišla o levý dolní špičák… Ale roste z ní pěkná „baba princmetálová“.
Připojuji se k smutku za boxíky, zjistila jsem to až dnes. Je mi to moc líto.
Terra mi odpověděl i na otázku, kterou jsem chtěla položit. Jestli takhle na.. čuřeně vypadají všechny peršanky, nebo jen Její výsost. I když on i Cedrik vypadá trochu naštvaně, proti dámě je to slabý odvar. Přiznám se, že se mi víc líbí delší čeníšek Dalího, ale ty hebké, modré krásky mají také něco do sebe. Černý tam není – chápu. Černé kočky a černí psi se fotí blbě. Mám dva černé exempláře a jen pár slušných fotek.
Terrovo kočičí vyprávění je vždy kouzelné, silně infekční. Stejně si myslím, že by kočky u nás neměly klid…
EvoŽ., načuřeně vypadá jen Její Výsost, Cedrik dovede být dokonce roztomilý, když se mu zachce. Černý Ebony na fotkách není především proto, že MLP páchala docela nedávno samostatné povídání o naší „Černé perle“ a nějaká ta fotečka bude tam. Nemůžu jí vystřílet munici…
A máš pravdu – pso-kočičí domácnost vznikne vlastně vždycky tak trochu řízením osudu (nebo CD), u nás byl pes Míša vychován s kocourem Kulichem I. od kotěte a ani jeden moc neřešil, jestli je pes nebo kočka 😀 Jinak je to diplomatický problém…
Jo – a Cedrik na té spodní fotce by si měl spíš koupit vyplašenku 🙂 Je to tak, jak uhodla baty: že se na mě nepropadne? Jsem úplně klidnej, já jsem úplně klidnej kocourek, podívej, jak se nebojím…
Taky jsem to četl až dnes, jsem v šoku. Tohle je odpornost největšího kalibru. Chuděrka Ivka, ti blemcáci byli úžasní. ;(
Tomu… netvorovi… přeju jen to nejhorší. Hlavně hodně moc černý zápis tam nahoře a pomalu se blížící meloucí kola… Melou, mlýny, melou, doufám, že ho pořádně semelou! :@
Honzo, já jsem naturelem optimista – za pesimistu je u nás MLP, ale na Boží mlýny přestávám věřit. Věřím jedině na svědomí a v tom je háček. Není zaručené, že ho každý dostal do vínku. Takhle zmrzačených lidí se mezi námi pohybuje bohužel moc a moc a těm mlýnům nějak chybí voda.
Ronýsku, Charlie, Evko a Briane, snad někdy…
Já už je v akci viděl, proto věřím.
Tedy Célinko…! dyť my víme, je to TVůj polštářek. Jen a jen tvůj a NIKOMU ani NENAPADNE ti ho brát. :*
dvojnohý kocour terra jako vždy nezklamal a přinesl s sebou hebké kočko-kocouří povídání – díky (h) (h) (h) (h)
Célinka na svém modrém polštářku je naprosto k umuchlení, hned bych jí lípla pusinku na tu načuřenou držtičku!!!!!
mimochodem, máme přesně stejný polštářek a zove Modrák (neb jsme měli i Červenáka), jen na něm nespí micinky, ale já 😉 (chuckle) (blush) (blush) (blush) (blush)
Mnoooo, na tom našem „modráku“ spala původně Domča…
co říct? ani ona si nedovolila oponovat Célince (rofl) (clap) (inlove) (chuckle)
Terro,
je to krásné počteníčko, Célinka mi připomíná Zimní královnu, ten výraz ledových ostrých nožů v očkách a zjev naznačující- Vás si podmaním, budtete se mi plazit u nohou….je naprosto uchvacující….posílám všem kočičákům (sun) a virtuální dobrůtku… (^) , samozřejmě takovou, kterou jedí s chutí… 😉
Milý terro – dívaje se na Célinku je mi jasné, že Ona svého dosáhne (nod) – vždyť má pohled jak carevna Kateřina blahé paměti (wait) !
Jo – a jak se tak dívám na Dalího, tak začínám mít neodbytný pocit, že mám doma minisibiřana (kolik Dalík … teda Dalíííí (fubar) …. váží?) .
Ygo,
Kateřinu nemůžeš pamatovat…to mi nenamluvíš :*
Toš – osobně néé, to dá rozum (my mě k Její výsosti nepustili, že jo), ale z literatůry určitě (rofl) (rofl) – a já si často knižní lidi představuju jako osoby z masa a kostí, takže jako bych ji znala in natura (mm)
Milá YGO (inlove) , blahopřeju Terce (y) (h) i Tobě – včera jsem se nějak k tomu nedostala. (shake)
Ygo, taky moc blahopřeju k dcérence. Ono je to moc fajn o tom jenom číst, jak se z těch dětí stávají úžasní dospěláci, ale ještě lepší je takové děti mít coby své „vlastnoruční“ potomky ]:)
Šikovné děvče máš. Holt krasavice inteligentní po mamince i tatínkovi 🙂
Tak Dalíček se nám zakulatil na 8,80 kg, podle posledního pokusu o zvážení té rezavé nádhery. Teď má možná trochu míň – nějak jsme se netrefili do krmení a jeho alergie na hovězí ho párkrát prohnala… Ale on to pilně doháněl celý minulý týden, kdy se stal kocourem vyssávacím a misky vylizujícím, a to všech a všem. Noblesnější jedinci, blazeovaně uždibující z přidělené porce s překvapením zjišťovali, že mají v misce zabořený rezavý čenich a k uždibování už jim toho moc nezbývá. Takže řekněme, že má Dalí devět kilo živé váhy. Přitom zůstal štíhlý – alespoň od pohledu. A takhle v letní srsti nevypadá ani moc mohutně, ale už mu límec kolem krku začíná houstnout. Uvidíme.
Čtení o Terrovic kočkosmečce mi po ránu pravidelně zvedne náladu – jsou všichni úžasní a Terra má navíc dar podat jejich perfektní charakteristiku nám nekočičím lidem. Kočka je totiž jeden z mála tvorů, který u nás opravdu být nemůže vzhledem k Dráčkovi a Frodovi. I když právě teď by se hodila jedna venkovní stájová, Barbucha se ukládá k zimnímu spánku a myši mají volné pole působnosti. No ale dokázala bych já mít kóču jen ve stáji a nepustit ji domů? Nedokázala, takže smůla. Moje. Myši jsou spokojené. 😀
A ještě jeden citát z mailu, co mi poslalo dítě ohledně soužití s vakoveverkou:
,, Jo a včera to s tím malým potrhlem bylo fakt výborný. Udělali jsme si smaženej květák s bramborama. Jakmile jsem to nandala tak se vzbudil nos a rázem vypálila hyperaktivní vakoveverka, která se pokoušela mi ukradnout brambory. Pak mi vlezl celej do talíře a chtěl čmajnout květák a když jsem ho odehnala tak aspoň na kraji talíře chtěl oblízat tatarku. Vláďa mu pak musel otevřít jahovou activii, jinak bychom se nenajedli“:D
Chichi – hyperaktivní veverka (clap) ! Tak mne napadá – že ona ta veverka z Doby ledové byla vlastně VAKOVEVERKA (chuckle) ?!
Čekám na další fotky – a taky Barbušky! Začínám ve vašich zvířátkách poněkud tápat – kolik a jaké vlastně doopravdy máte (+ zvířátka u slečny dcery)?
Barbušku nevyfotím, je to zvíře divoké a navíc noční, sami ji potkáváme spíš náhodně. Ale bydlí u nás pořád a nedávno se mi ji dokonce záludnou lstí povedlo odlapit a naočkovat proti vzteklině. Jinak u nás je ten zvěřinec celkem jednoduchej – dva koníci, tři ušatí hafani, Dráček, (Frodo jezdí na návštěvy) a dvě želvičky – Achilles a Bolt. No a Lucka má své terarijní příšery – trnorepy, agamky a dva nádherné varany a k tomu vakoveveráčka 🙂
Jinak Ti gratuluju ke skvělé dcerce Terce, je to šikulka! Mimochodem, jak včera vypadal ten finiš Velké očima přímých diváků, neříkala Terka něco? V televizi to na lehké křižování vypadalo, ale pohled z kamer bývá zkreslený….
Lucko, sice nejsem Yga, ale koukala jsem na televizi na ČT 4, tam přenos pokračoval. Z boku se zdálo, že Váňa Stromského tísní. V určitém momentě vzali pohled kamery zezadu a rozebírali to i s tou jejich slavnou tužkou. Amant Gris se Stromským tam měli neustále mezeru, zatímco Tiumen s Váňou jeli víceméně rovně. V tom inkriminovaném okamžiku měl sice Tiumen malou tendenci bočit doprava (potom už pokračoval rovně), ale kdyby Stromský vydržel s nervy, tak se tam určitě vešel (na mně by tam bylo trochu úzko, ale já nejsem žokej). A kdyby Váňa nepoložil ruce ve chvíli, kdy si myslel, že Amanta se Stromským setřásl, a nezačal si užívat, tak to nebylo o nos, ale tak o délku až dvě. Prostě tentokrát byl Tiumen určitě lepší. Takhle ho Stromský málem chytil. Jo a je mi sympatické, když Váňa nechtěl ve finiši po takovémhle dostihu koně vybušit bičem. Tomu říkám jednání Pana Koňáka.
Ještě jednou děkuju všem za kladné ohlasy k Terčinému vystupování (chuckle) v den Velké Pardubické.
Je pravda, že velice věřila Quanteře v prvním dostihu – tady měly kapku smůlu, že ji Faltejsek držel za favoritkou (zřejmě si říkal, že se s ní vyveze), která upadla kobylce pod nohy a to ji rozhodilo a už to nedohnala. Vildovi se tak nevěřilo, ale je to dobrý kůň a žokej ho nakonec na to první místo dotlačil (clap) (stejně si myslím, že mu Terka určitě později řekla, že Vilík NENÍ LÍNÝ, jak Faltejsek prohlásil (chuckle) ).
Jinak s Terkou jsem ještě nemluvila „z očí do očí“, takže nevím, jak viděli závěr VP koňáci. Podle zadní kamery to ale vypadalo, že Váňa nekřižoval. A ehmm – Apino, trošku ti vezmu iluze – Tiumen zřejmě pobízet bičem nepotřeboval, jinak si buď jistá, že by mu jich Váňa naložil! Ono to líp zní, že mu nechtěl napráskat (nod). On je dost tvrdý chlap – na sebe, ostatní i koně.
POgratuluj Terce a celému BORS týmu i za mě. Odvedli fantastickou práci, a kdoví, možná je brzy uvidíme i ve Velké. Ať jim koně jdou a hlavně ať jsou zdraví. (y) (y) (y) (y)
Nepochybuji, že Váňa je tvrďák, jinak by nebyl tam, kde je. Ale ta jeho „mladická nerozvážnost“, jak se sám vyjádřil, ho na dotacích málem stála 900 tisíc – respektive majitele. Ani se Stromskému nedivím, že to zkusil všemi způsoby. Zato vyjádření Holčáků, že by měl rozhodovat dostihový soud, to mi bere dech. Už jsem vícekrát viděla, že když se něco nepovedlo, házeli vinu na všechny okolo. Já vím, tady jde o velké peníze, ale mít dostihového koně, tak ho k nim nedám.
Apino – „mladickou nerozvážností“ zřejmě nemyslel nepoužití biče, ale vypuštění konce dostihu (dva tři skoky před cílem mu klesly ruce a přestal vyjíždět) – už myslel, že to má v kapse. Naštěstí pro něj se rychle vzpamatoval a vzal Tiumena u huby.
No – já myslím, že letošní Velká Pardubická se bude ještě dlouho probírat (nod) .
Já fandila Amant Grisovi a myslím, že se vrátil ve velké formě. O vítěztví zřejmě přišel právě tím manévrem na konci – nevím, proč nešel dál u bariéry a přešel do druhé stopy (a tím vlastně křižoval koně za sebou). Myslím, že tentokrát vyhrál hlavně zkušenější jezdec (clap) .
Neboj, já jsem tu „mladickou nerozvážnost“ viděla na vlastní oči a určitě jsem nemyslela to, že mu nedal bičem. Tím myslím to Váňovo položení rukou stejně jako ty. On si je toho sám evidentně dobře vědom. Jen podle mě přestal vyjíždět o trochu dříve, tak posledních 30-50m? Mě se to blbě odhaduje. Ale v těch posledních třech skocích už to bylo na pováženou, Tiumen skoro stál. Dokud Váňa cítil Amanta za sebou, tak jezdil. Těžko říci, zda ten manévr stál Amanta vítězství. Stromský se do té mezery nacpat určitě mohl a asi by Amanta rozjel podobně jako to udělal zvenku, jenže za této situace by Váňa těžko přestal jezdit Tiumena, protože by ho pořád cítil za sebou. Tipuji, že by to Váňa stejně udržel a možná s trochu větším náskokem. Také jsem uvažovala, že se tam možná Amantovi nelíbilo (úplně volno tam nebylo) a možná trochu ucukl sám, tak ho vzal Stromský ven.
No pamatuji jinou hysterickou situaci – Peruán s Chalkem. Peruán jel na 4. vítezství, Chalko s Gehmem k němu přišli aby se Chalko rozhýbal a pro změnu tak trochu Peruána tlačili do písku. Také z toho byl protest, a přesto, že ten kůň mohl při uznání protestu mít 4. vítězství, tak uznali Chalka jako vítěze. Tak snad ta komise ví, co dělá.
Hlavně, ať jsou koně zdraví.
Já šel hned po dojezdu pouštět s potomky draky, takže jsem ty Holčáky neviděl – to bych do nich teda neřekl, dost se u mě shodili. Sice koňák nejsem, ale bylo vidět, že místa tam bylo dost.
Oni to neřekli do televize, ale je rozhovor na Idnesu a nějakých koňských portálech. Dnes se k nim prozatím řečněním přidal i majitel, takže soud asi bude. Co se týká pánů Holčáků, koně připravit umí výborně oba, ale ač na dostihy celkem nechodím a v posledních letech to více sleduji v televizi, byla jsem několikrát svědkem, že se třeba ošklivě na veřejnosti opřeli do vlastních jezdců. Prostě nevyšlo to, může za to žokej nebo cokoli jiného, jen ne oni. V tomto případě za to mohl vlastně taky žokej, jenže konkurenční 😛 Tohle chování se mi ani za mák nelíbí. Pokud jezdec udělá něco blbě, tak je třeba mu samozřejmě vytmavit, že ne takto veřejně. Shazovat neúspěch okamžitě před kamerami na jiného, to mi přijde ubohé, zvláště od pánů jejich kalibru. Ať si to řeší doma v maštali, já na tohle zvědavá nejsem. Musím říci, že třeba pan Olehla, jemuž ve vítězné pozici mimořádného dostihu nejméně dvakrát zakufroval žokej, tak alespoň na veřejnosti ty jezdce neshazuje, vyjádří se pokaždé velmi diplomaticky a řeší to doma. To je podle mě formát. A našli by se i jiní rozumní trenéři.
majitel řekl: Jak na vás zapůsobil výrok dostihové komise? Amant Gris prohrál o nos.
K tomu nosu: na cílové fotografii má Amant Gris zadek před Tiumenem a kdyby neměl hlavu skloněnou, byli by úplně nastejno. Ten dostih byl podle mě mrtvola (tzv. mrtvý dostih, kdy koně doběhnou do cíle současně a vítězi jsou oba dva). Někdo říká, že ten výrok je šalamounský, ale já bych to nazval jinak. Jenže to by se asi nedalo publikovat. Na jedné straně je uznaná pokuta, na druhé straně se nic nestalo. Ať si o tom udělá obrázek každý sám.
Jenom k té cílové fotografii – bere se to všude na světě standardně podle nosu koně a ne podle jeho zadku 😉 , takže majitelova argumentace je v tomto nosozadkovém případě irelevantní a svědčí přinejmenším o jeho naivitě, když to nechci napsat jinak. Platí nos a i těch 5 cm. Jestli dostihový soud nakonec rozhodne o přesunutí koní na prvních dvou místech z důvodu tísnění, to je jiná. Co se týká Amant Grise, za své výkony (2008 a 2010) by si to vítězství alespoň jednou zasloužil.
YGo, já snad budu muset mrknout na nějaký záznam, já se nedíval na všechno, takže jsem tvou potomku přehlíd. To mě moc mrzí, nicméně se přidávám ke gratulujícím.
Nekoukala jsem vůbec, poprvé po mnoha letech, ale prostě jsem nestíhala. 🙁
Já měl včera sportovní den. (chuckle)
Ráno byly formule, pak jsme na netu zkoukl, jak dopadly motorky a po obědě Velká. No a nakonec jsem si zasportoval i já – šli jsme pouštět draky a moc nefoukalo – tož jsem občas to prodění vzduchu musel nahrazovat vlastním pohybem. (rofl)
Teď zrovna opakují celé Pardubice na ČT 4 – takže to asi nestihnete ;(
Skvostné počteníčko. Tak mám pocit ( a to jsem ještě nečetla komentáře, tak určitě někoho opakuji), že vám ta mlhová mňaudáma velí všem. Jsou kouzelní. Všichni. Diky za krásné čtení.
podle mne:
váňa Stromského křížil, ale nevím, jestli úmyslně..bejt cíl dál, vyhrál Stromský…ten nos jsem řekla už u TV a trvala si na tom, byť mi to všichni okolo vyvraceli…po verdiktu zmlkli….já to přála Sixteen….mám pro tu kobylku slabost.
Když jsem to viděla v televizi, taky jsem si řekla, že křížil, ale i kolega odborník mi potvrdil, že při záběru zezadu je vidět, že tam Amant místo měl. Takže vyhrál ten lepší, po zásluze, i když to ve finiši tak nevypadalo:-)
nevypadalo. Šotek se vloudil.
Teda, ten mail mě dostal. Musí to být zajímavý společníček. (chuckle)
Krásne popísané, Terra, už mi chýbali správy o „Terrových smečce“ , 🙂
ale veľmi ma teší, že moja dávna predpoveď, že Ebony bude tým katalyzátorom, ktrorý upraví vzťahy, vyšla. Mali sme kedysi debatu o mačacích vzťahoch a o Ebonym a našej Mandy, ktorá zvláda našich kocúrov labkou pevnou a nežnou, bez Mandy by Benji nezvládol stratu brata, a ja som vtedy vyslovila nádej, že Ebony by mohol byť tým istým požehnaním. (h) Ebony má, napriek všetkému čo zažil, krásne vyrovnanú sebavedomú povahu (h) a tak môže rozdávať pokoj aj ostatným. A, nepochybujem, časom sa aj Celine naučí zvládať kocúrov labkoh hodvábnou ako jej kožúšok. 🙂
No a keďže je tu požiadavka na veselšie správy, tak oznamujem, že po decembrovej strate Bonyho a júlovej strate Mišky, sa naša svorka predsa len rozrástla o nového člena – Simbu. Takže Mandy zvláda štyroch kocúrov, od pol ročného Simbu po 18 a pol ročného Benjiho. A zvláda ich s nadhľadom bohyne Bastet. 😀
Díky, EditoK. – a Simbu jsem nějak přehlédl 🙂 Copak je to za krasavce kočičího?
Nebolo čo prehliadnuť, o Simbovi som ešte nikde nepísala. Je to môj narodeninový darček, britský lila kocúr, práve v piatok oslávil polročné výročie. To je dôsledok toho, že sme chceli dlhosrstú modrú britskú mačku, nakoniec sme skončili pri krátkosrstom lila kocúrovi. Toľko krát sme sa s chovateľom dohadovali, kedy sa mu objavia vo vrhu dlhosrsté mačiatka (máva ich), až sme raz odišli s Urbanom Lustra Cats 😀 😀 😀 A pretože chodí hrdo ako malý lev, tak je Simba. Ale nedala by som ho za žiadnu inú, je to zatiaľ malý kocúr, ale už veľká osobnosť.
Jéééééé (inlove) blahopřeju. Vám ke kocourkovi, a kocourkovi k půlročním narozeninám…
Milý terro (inlove) , moc se neskrývej za písmenko Z, však mi dobře víme, že u vás doma máte celý začátek abecedy, tedy i písmenko A. (nod)
Celinka na svém nočním polštářku vypadá rozkošně načuřeně. (chuckle) A mám obrovskou radost, že už nemáte doma ty dole a ty nahoře, ale že se smečka nejen barevně, ale i báječně promíchala. (h) A Celinka časem přijde na to, že být dámou postačí, aby se ní dostalo náležité úcty a pozornosti. 🙂 … Naše Rozárka k tomu má ještě hóóódně daleko, protože slečna, která štípe svého černo-bílého strýčka do zadnice, rozhodně úctyhodně nepůsobí. (chuckle)
Doufám. že se dočkáme také vyprávění o stromu, který vám vyrostl v jídelně. Moc mě zajímají ty tunely – to víš, blíží se Vánoce a koček nám přibylo. (chuckle) (h)
Přeju všem krásný den. (h)
Velestrom se pokusím vyfotit – ale slečinka, která štípe svého černobílého strýčka do zadnice mě tedy dostala (rofl)
Smečka se promíchala, ti „shora“ si cestou dolů vyměňují občas názory s těmi, co jdou nahoru, ale vcelku vládne pohoda – dneska ráno jsem přistihl Dalího a Cedrika stočené na rozestlané pokrývce slabý metr od sebe, a oba svorně pochrupovali v pocitu naprostého bezpečí. Ještě před pár týdny (a to už se bez problému tolerovali) by tohle neudělali. Učí se, chlapci, učí…
To je skvělá zpráva, milý terro (inlove) ! Myslím ale, že vliv černého prince je větší, než mu ve svém článku připisuješ. (nod)
Děkuju předem za fotku (a článeček?) (o) velestromu. 🙂
A stydím se za „mi víme“. (blush) Hanba mně! (nod)
Terro to bylo miloučké povídání. (clap) Melíšek dlouho spinkal stočený na dece u mého boku nebo v mých nohách. Posledních cca 10 dnů nocuje ve svém pelíšku a vůbec do postele nejde. Nevím proč, chybí mi to jeho heboučké teplé tělíčko, budím se, protože necítím váhu kocoura, blaženě se rozvalujícího na zádíčkách, s tlapičkami nahoru a jemně si pochrupujícího. Zato Zrzínek se občas postelí mihne, nedávno spal hned vedle mne, ale přeci jen v bezpečné vzdálenosti. Ale důvěra už je taková, že mi půjčí svůj hedvábný pupíček na podrbání a rozvalí se na zádička, vyšpulí bříško a nechá se drbkat, hladit a temně přitom vrní. Melda vrní jemně, jako milá hračka, ze Zrzína se derou zvuky jak z tygra. Už neutíká před vztaženou rukou a nepokouší se mne hryznout, když mu sjedu prsty na bříško. Je vidět, jak mu to dělá dobře a mně vlastně také. Tak teď už jen mi zbývá začít ho zvykat na stěhování do druhého domova, z toho mám hodně velké obavy, ale snad to taky nějak zvládneme.
Díky za krásné ranní počteníčko, hned ten týden začíná lépe.
A přidávám se k ostatním – aby už ty špatné zprávy skončily a byly jen ty dobré. Víkendová tragédie u Boxikové byla strašná, krutá a zbytečná. O to je to horší. (u)
Karolíno, u mě se holky taky střídají…třeba je Meldovi už teplo nebo dal šanci Zrzínkovi…. (happy)
No gentleman, to teda Melíšek je každým coulem! Také proto si Zrzínek tak rychle doma zvykl a i když je to plašan pořád – něco bouchne a už mizí, tak proti tomu, když jsme ho přinesly s Bedou v té přepravce, je to pohodový rozmazlený plyšák. :* Být to dítě, řeknu, že strašně vyrostl. Ale on nevyrostl, jen zmohutněl.
V pátek jsme nainstalovali novou rohovou polici. To bylo radosti u všech obyvatel pidibytečku. Já mám víc prostoru pro kancelářské věci, které teď po večerech musím stíhat a kluci mají novou prolézačku – Melda už byl až nahoře, Zrzínek zase s oblibou zalézá pod polici do rohu a cítí se tam zřejmě bezpečně, ale v patře už taky byl několikrát. Police má přírodní barvu borovicového dřeva. Jak hledám každou chvíli Melíška – na černém koberci černého kocoura, mám s tím co dělat, tak hledám i Zrzínka, který dokonale splyne s tou policí a furt hledám kocoury! (chuckle)
Ještě dodatek: tento víkend, i když bylo tak krásně, jsem zůstala v Praze. Musela jsem už opravdu nutně domácnost uklidit, vydesinfikovat a dát dohromady, polici složit také nebylo jednoduché, vyprat si a také jsem měla strašně moc práce s překladem jednoho složitého přístroje, nevyřízenou korespondencí, která se kupila a kupila, prostě jsem víkend strávila opravdu pracovně u počítače. Ale doma. Měla jsem tak možnost pozorovat oba kočičáky, jak se k sobě chovají, jak si hrají, jak dovádějí, ale také jak seknou packou – „dej mi pokoj, neotravuj, teď nemám na tebe náladu“. Kolik času přes den prohnípali, pak ožili a vrhli se s vervou do hraní a dovádění, baštili, loudili tyčinky a bonbónky s kvasnicemi a játry a mátové polštářky, Melda občas zkoušel tlapičkou, jestli mne vyzve ke hře, tak jsem chvíli počítač opustila a házela jim myšky….. Je to úžasné být s nimi celé dva dny a pozorovat je. Oba jsou tak rozdílní. Moc mi to pomohlo – udělala jsem děsné práce, prakticky vše, co jsem potřebovala dodělat a ještě si užila těch chundelatých zlatíček. Byl to moc hezký víkend a i přes množství práce jsem si odpočinula, hlavně psychicky, k tomu mi pomohli oba kočičáci. Akorát ty hrozné zprávy mi nepřidaly. Ale to asi nikomu.
Já to ořvala, jen jsem si to v neděli přečetla, protože jsem na mail dorazila až v neděli….a že to byla řeka slz…kéž by odplavila alespoň gram Ivčiny bolesti… (h)
Hledání kocourů, milá Karolíno, je speciální sport nás kočičích majordomů. Provozujeme ho doma taky často, zvlášť když se Célinka rozhodne, že bude spát v koši na dřevo (kam předtím nepáchla), zatímco Dalí si otevře skříňku, ve které máme své šermířské potřeby, a stočí se mi do masky. Aby ho drátěný výplet netlačil, vtáhne si tam nejméně jeden pár podkolenek… 🙂 Než jsem přišel na to, že se ten holomek naučil skříňku otvírat, dost jsem se divil, proč mám masku plnou chlupů. Grrrr!
A kočkouři mívají období, kdy změní pelech a v posteli se prostě neukazují. Pak se – asi podle slunečních skvrn – rozhodnou, že přišel správný čas, a nasáčkují se tam nekompromisně všichni, přičemž zdupou majordoma pod deku, aby nepřekážel.
Chytrý kocourek, vycpe si nepohodlí ponožkami, které jsou měkké a ještě pěkně hřejí! (rofl) Fakt je, že teď už nám topí, takže v pidibytečku je teplíčko, proto asi se nechodí Melíšek hřát na a pod mou deku. Je neuvěřitelné, co takové relativně malé zvířátko zabere plochy. Měla jsem vždycky pocit, že v posteli je nejmíň Xerxovic Beta. (wasntme)
Ano, kočičí dámy bývají někdy poněkud urputné. Ale nahrazují to půvabem (sun)
Já mívám potíže jen v tom směru, že když se ke mně na polštář přijde uskladnit Sárinka a spustí motor, tak se prostě usnout nedá….
V souvislosti s tím upozorňuji, že i Sára i Ámos by zatraceně potřebovali svoje páníky. Jsou to mazlové, jsou čistotní jen jich je tady trochu moc.
http://sumavak.rajce.idnes.cz/Amos/
http://sumavak.rajce.idnes.cz/Rput_Plivnik_potazmo_Sara/
Taky mám pocit, že v poslední době je to tady hlavně o hororech. Terrova smečka ovšem vypadá, že tam zavládl klid zbraní. I když dáma na polštářku vypadá na fotce poněkud rozčileně 🙂
U žabek je jasno, jenže já se nějak nemůžu probudit. To bude den….
Hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví (FF) , přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Mám pocit, že v poslední době je těch zlých zvířetnických zpráv nějak moc (tmi) . Doufám, že zase přijdou časy veselejší (nod) . Že místo zpráv o nemocích se vyrojí zprávy o nových dítkách (vítám dva maličké netřesky) a úspěchy „starých“ dítek (televizní hvězda dostihů Terezka)… že místo kruté a šílené smrti boxíků i kočiček se objeví zprávy o štěnítkách, koťátkách… že místo palečků pro srůstání Bobeše či Příšery budeme držet palečky psiskům na závodech, výstavách, soutěžích… (inlove) Už aby to přišlo (u)
Kočičí smečka je krásná a ten dvounohý kocour Terra to umí moc krásně popsat. Tak ať se smečce dvou i čtyřnohé dál krásně daří (wave) a ať venkovní směčka dobře přežije zimu (cat)
Milá Xerxová (inlove) , máš naprostou pravdu – je zlé, velmi zlé období pro mnohé z nás. Pevně věřím, že už brzo se začnou objevovat jen samé dobré a ještě lepší zprávy.
Ta o malých netřescích by mohla být první z nich. 🙂 Moc blahopřeju a přeju radost a dobré zdraví všem (h) (h) (h) ; často jsem na Sempervivum myslela a už jsem o ni měla strach.
V druhém pololetí máme zatím tři miminka? (h) (h) (h) Nebo mi něco uteklo o Kláře? 8-| 🙂
Alespoň trochu snad mohu vyhovět: v záležitosti s daňky došlo k posunu. 2 jsou sice zastřelení, ale maso je možné použít (jednoho jsme dostali, tak se holčičky těší). Jednu daňčí holčičku už se podařilo zahnat k ostatním. Zbytek uprchlíků se pořád potuluje nedaleko a tváří se, že se snad časem i vrátí.
Tak dalších 6 doma.
zatím ti nic neuteklo 🙂 stále jsme dvě v jedné, ale má načase, tak snad se brzy rozhodne 8) . Magické datum 10.10. jsme sice nestihly, ale do 20.10. snad čekat nebudem (sweat)
Z času čekání na netřesky jsem 6 neděl pobyla na rizikovém oddělení. Pak 3 týdny doma a pak se holčička rozhodla, že se s bratrem přetlačovat nebude, že si najde svůj soukromý prostor a vyrazila na cestu. Bylo to hodně předčasně. Naštěstí jsme stihli některá léčebná opatření a přesun do nemocnice u Apolináře, kde se koncem července narodili. První dva měsíce prožili v nemocnici. Doma je máme právě 3 týdny.
Takže nejen blahopřejeme, ale držíme všechny (y), co máme, ať je to odteď všechno už jenom nádherné a ať si toho dvojnásobného radostného nadělení užíváte už pořád jenom s radostí!!!!!
(f) (f) (h) (h) (h) (y) (y) (h) (h) (h) (y) (y) (h) (h) (h) (f) (f)
Taky tak (h)
Milá sempervivum (h) , ještě jednou blahopřeju, doufám, že teď budete jen stále spolu a doma. (h) Jak se jmenují naše malé netřesky? 🙂
A vůbec! Kolik že to máme miňousků za 1. pololetí? Osm? a za druhé pololetí budou čtyři? Pááááni, to jsme dobří! :O Měsíc co měsíc jeden kousek miňousek zvířetnickej! (chuckle) (clap) (y) (h) (f) (sun) (music) (f)
Děkujeme za přání, milá Xerxová. Venkovní smečka, zdá se, tuší zimu tuhou a dlouhou, protože se cpe jak nezavřená…a domácí Dalí už taky začal zakládat na zimník. Máváme na sever – snad se teď dostanu i k betím týdeníčkům, až mi „pokusná pole“ zapadají sněhem…
Dobře se aklimatizovali. (chuckle) Célinka určitě časem vlády dosáhne, vždyť služebnictvo už je částečně vycvičeno. Jejim Vznešenostem posílám uctivý pozdrav a přání krásného zimního kožichu.