…nebo tak něco mumlala ta krmicí, když jsem k ní lezla na postel. No kdyby na postel, na nerozloženou sedačku kam se já rubensovsky vybavená vejdu tak akorát sama a na tvých 36 kg už tam není místo. Hele, já to napíšu za tebe a ztěžovat si budeš příště.

A vezmu to trochu postupně a trochu hákem, protože ono se řekne tři dny, ale někdy jsou dlouhé a otřesou celým dosavadním životem. Takže v pondělí jsme dorazili pro Márinku, cestou domů se stavili v Tescu na nákupu – tedy Majdiným, ne naším. Takže během slabé hodinky jsme zjistili, že v autě v kufru nepojede, ale Kačce u nohou ano a před Tescem zase že hrdinně vyletí z auta, což jsme ani nepředpokládali a poleká se davu lidí, tedy asi tří.

Tím jsme zjistili, že není zvyklá moc nikde chodit a nic moc neviděla, ale je děsně zvědavá. Jo a taky že pokud se poleká, tak odmítá jít dál, u toho Tesca si lehla, ale za ty tři dny jsme řešili několik takových situací, a to si sedla.

No doma okamžitě prohnala kočky, takže ty už zřejmě začínají pomýšlet na důkladnou pomstu, protože že občas přijede ten blbej pes na návštěvu, tak to by přežili, ale že si přivedou něco, co na první pohled vypadá jako Mimi a má to představu, že jsme na hraní, tak to teda ne. Jo a kdy tak asi máme chodit na jídlo, když ta popelnice leze na stůl a všechno nám žere?

Jo jo jo, popelnice dostala misku s masem, protože u nás psi vždycky jedli jednou granule a jednou maso s přílohou… Tím taky na chvíli skončila éra granulí, protože od toho večera je snědla jen jednou, a včera večer je do sebe vzteky nahrnula, aby je vzápětí vyvrhla v obýváku. Jasněji už to být řečeno nemohlo, protože za slabou hoďku spásla kuře s rýží a mrkvičkou a to v ní jaksi zázrakem zůstalo.

Jo ale té rýže nesmí být moc, to taky ne. No takže granule obnovíme až v době, kdy ji budeme moct nechat vycukat. Už tak je toho na ni moc. Na procházku na vodítku taky nebyla moc zvyklá, takže nechápe ten systém chůze z bodu A zase do bodu A.

No takže i na krátké procházce kolem mne lítala jako satanáš – to musím nechat, od prvního dne ji můžeme pouštět a zatím se nám ji daří přivolat – a poté uprostřed trasy padla. Asi jako na tom dvorku znaven spočinul… no a já sedla vedle ní do trávy, protože co s ní, že. Tak jsme tam tvrdly půl hodiny, pomalu začínalo krápat, když se konečně nechala přemluvit.

Do toho Tesca jsme jeli pro hračky, se kterými se nejprve musela naučit hrát, protože to na dvorku ve smečce taky nepotřebovali umět. Vzhledem k její velikosti a váze 36 kg si prostě člověk neuvědomí, že se zkušenostmi je na tom jako malé štěňátko, takže větší srocení lidí jí děsí. Ale jenom venku, co vleze domů, toho se bojí jen chvilinku.

Vysavač, fén a podobné ji děsí, ale zvědavost nedá, takže když to neublíží nám, může to zkusit prozkoumat. Doma je bezpečno, stále s ní zatím někdo je, i když od prvního dne ji dáváme na dvorek a odcházíme všichni. Ovšem v noci s ní zatím spíme jeden dole, protože se za námi po schodech nedostane – tedy zatím nedostane. Otevřeno na dvorek má i v noci, takže houby zle. Život jsme jí převrátili tedy důkladně, snad to zvládne bez nějakých nerváků.

Jo, a abyste věděli, proč jsem jí lezla na postel – protože je nepořádná. No, jak večer obírala ty kuřecí stehna, tak nechala kosti v takovém kyblíčku na lince a kočky ho shodily, když v noci hledaly něco, co jsem jim nesežrala. No a vono to tak vonělo, že jsem si jednu odvlekla, ale to zrovna šel ten chlap na záchod, takže mě přistihl. Donutil mě vyměnit tu kost za piškot ale piškot jsem sežrala hned a neměla co žužlat. No tak jsem skočila na ni, třeba by se jí něco žužlat dalo, jako to ucho, co mi vrazila, když jsem jí žrala židli…