O tom, že se sydneyská parta česko, moravsko, slovenských trampů schází jednou měsíčně v bývalém skautském výcvikovém středisku v nedaleké osadě jménem Warragamba, které kdysi v dražbě koupil jeden z nás, jsem se už nejednou zmínil.

Znám to tam důvěrně. Kdysi, počátkem let osmdesátých minulého století, jsem tam chodíval cvičit skautíky. Tedy vlastně skautské dorostence od 14 do 18 let, kterým se tu říká Venturers. Takovej ten nejlepší věk. Dacani, kdy si hoši myslí, že jsou nesmrtelní a dělají ty největší vylomeniny. Takže jsme si docela dobře rozuměli. Přes ty vylomeniny. Sjížděli jsme řeky na lodích, lezli po skalách, slaňovali s útesů, nořili se do jeskyní, jezdili na lyžích, nebo se jen tak potulovali bušem. Na den, nebo i na týden.

Majitelé střediska, kamarád Milan, jak se tento jmenuje, nebo Blcha, jak mu mezi kamarády říkáme a jeho žena Marta, na kterou kamarádi volají Muška, vše pěkně svojí pílí a námahou upravili a tak tu máme nyní k dispozici nejen halu kde se scházíme, ale i přilehlé budovy, kde se dá přespat, popřípadě se vyspat z chyceného orangutána ke kterému jeden jaksi přes noc přišel. Okolní buš má léčivé vlastnosti, zvláště na ty co bydlí v Sydney.

Slavíváme tu také různá výročí, Silvestry a narozeniny toho či té, jak se namanou. Pokaždé přibývá nějaký ten penzista či penzistka a věkový průřez naší komunity proklatě stárne. V zimě, tedy ve zdejší zimě, to je od června do října, hodně osazenstva chybí, protože jako penzisti mají volného času čtyři přehršle a tak se potloukají v zemích, kde vyrostli a kde mají doposud spoustu kamarádů. A tak se přiblížila i oslava Milanovy šedesátky.

Už na Silvestra si Blcha stěžoval, že se mu špatně ohýbá a že asi půjde k doktorovi. Než se nadál, tak se octl v nemocnici. Našli mu malignantní nádory u páteře a zahájili baterii testů a pak první chemoterapii. Jak Milan, tak i jeho žena Marta byli v obdivuhodné psychické pohodě. Frajeři to jsou oba. Odpadla pouze slezina, co měla být poslední sobotu v lednu, Milan byl ve špitálu.

Avšak už o poslední sobotě v únoru se slezina konala a Milan pocházel kolem s bandáží na levém předloktí. Byl to pěkný teplý letní večer, seděli, zpívali a povídali jsme si venku pod hvězdičkama za svitu měsíce, jak je vidět na těchto fotkách.

Potom Milanovi nastalo období dalších testů a intenzivní léčby. Taková radio a chemoterapie dá člověku zabrat a nejednou není zlikvidovaná jen rakovina ale i pacient. Případů je kolem více jak prstů na ruce. Nastala tak těžká doba nejen Milanovi ale i Mušce a celé rodině. Dotýká se to všech kolem, i kamarádů a kamarádek. Milan bojuje statečně, jak to jen jde, Marta vše obdivuhodně zvládá a morálku mají oba velmi dobrou a úctu si zasluhující. Poslední sobotu v červnu máme opět slezinu a na Milanovi je už vidět jak ho chemoška ničí. Pohubl a vlasů má pomálu, ale humor mu neschází.

Koncem července je Milan po všech zákrocích velice oslaben. Většinou odpočívá, či spí v posteli. Po okolí ho na vozíčku tlačí členové rodiny, chůzi teď nezvládá. A tak byla svolána oslava Milanovy šedesátky na sobotu 7. srpna.

Počasí se povedlo, bylo krásně jasno, sluníčko hřálo a začali jsme se sjíždět kolem půl druhé hodiny odpoledne. Dokonce i kamarádi z Melbourne dojeli, tisíce kilometrů nelitovali a dobrou náladu s muzikou dovezli. O půl třetí odpoledne tu už byl slušný dav. Jídla a pití, jak už je zvykem, byl nadbytek. A jakého! Nejeden a nejedna si soukromně postěžovali, že chuť na ty dobroty je, někdy se neodolá a pak člověk trpí různými zažívacími potížemi.

No jo, už to kamarádům a kamarádkám netráví tak jako za mlada. Metabolismus jaksi zlenivěl, žaludek, játra, žlučník a ostatní orgány jsou už opotřebované a tak je třeba jíst i pít s rozvahou a opatrností. A taky opatrně zpívat při kytaře, někdy jsou slova nahrazena jen pobroukáváním, ale za to může ten zatracenej Němec. A tak za skromného pojídání a méně skromného popíjení plynula zábava.

Doma se mezitím vzbudil Milan a byl schopen vmísit se do davu. Synové ho ve vozíčku vytlačili na vybetonované prostranství vedle domečku na hřející sluníčko, my jsme si stoupli kolem a za doprovodu šesti kytar jsme mu zapěli „Happy birthday to you…“ a pak „Mnoga ljeta, mnoga ljeta…..“ Připili jsme si s Milanem výbornými australskými bublinkami a začali předávat dárky.

Ten největší byla pěkná nová kytara. Gratulanti stáli ve frontě a čekali, až na ně dojde řada. A nebyli tu jen kamarádi trampi, ale i rozvětvená rodina s vnoučaty. Kytaristi hrábli do strun a nad eukalypty zazněly Blchovy oblíbené písničky. Pohoda, klid a mír vládly krajinou, sem tam ukápla slzička. Asi po půl hodině už toho bylo na Milana hodně, začínal být unavený, tak ho na vozíčku odtlačili domů a dali do postele.

Dav se přesunul tak různě. Většina do haly, někteří na travnaté prostranství před halou kolem barelu, ve kterém plápolal oheň a někteří do klubovny. Tuto Milan udělal ze dvou místností velice pěkně. Mimo dvou krbů tam je pěkný bar, kulečník, kout k posezení a staré, avšak perfektně fungující gramorádio, na kterém si přehráváme staré gramodesky. Hity z let dávno minulých, 50 – 60 let staré.

Atmosféra tu je intimní a pohodová, okna halí rudé závěsy a stěny jsou vyzdobeny trampskými motivy, včetně velké nástěnky plničké cancátek, placek, osadních vlajek a jiných drobností, jako cen vyhraných v potlachových soutěžích a podobně. Když se v krbech rozplápolá oheň tak tu je nadmíru útulně.

Večer se však veškerá zábava přesunula do haly, kamarádi rozezpívali svoje dřeva a zábava se rozběhla jako vždy. A tak se oslava vydařila, i když byla jaksi náročnější než obvykle. Milanovi se to moc líbilo a to bylo účelem. Ostatní jistě nespokojení také nebyli a tak za zvuku kytar a starých trampských písniček proběhl jeden z dalších pohodových večerů.

P. S. Článek jsem napsal 10. srpna a zde jsou tři zprávy od kamarádky Mušky. Komentáře netřeba.

Ahoj kamaratky a kamarati !

Oznamujem vam, ze moj, drahy manzel, Milan, Blcha, serif z osady T. O. Zlaty sup, odisiel do vecnych lovist, dnes 11 Augusta 2010 o 3.30 hod. rano, doma v kruhu rodiny.

Blizsie informacie o pohrebe oznamim neskor.

Velke Ahoooj!!!! od Musky!

Oznamujem Vam, ze pohreb Milana ( Blchy z T. O. Zlaty sup Pezinok ) sa bude konat v sobotu 21. Augusta 2010 asi o 11.00 hod. rano. Ty co su v Australii, nezabudnite ist pred tym, hned rano volit, alebo volit uz pred tym. Pohreb sa bude konat na katolickom cintorine blizko Warragamby. Potom budeme mat obed v ceskoslovenskom country clube. Ste vsetci vitany. Mame viacej casu na pripravu pohrebu. Podrebnejsiu informaciu poslem, na buduci tyzden, az bude vsetko do podrobna zaistene.

 Velke Ahoooj!!!! od Musky!

Ahoj kamarati!

Pohreb Blchu, bude 21 Augusta o 11.00 hod do obeda v malom katolickom cintorine. Presnu adresu a mapku este poslem. Posledne velke Ahoooj!!! mu dame trampskymi pesnickami a trampy v trampskom obleceni. Ja budem tiez, v trampskom. Po pohrebe, ste vsetci vitany na karminu, obed a obcerstvenie do CS country clubu. Adresu a mapku poslem, neskorej, ale vsetko, je blizko Warragamby.

Velke Ahooooj!!!! od Musky!