ROZCESTNÍK: Podzim je tu!

Počasí je zde stále jaksi podivné. V létě dost zapršelo a občas zaprší i nyní. A tak je, počátkem klokaního podzimu, naprosto necharakteristicky zeleno. Obvykle je zdejší krajina v tuto roční dobu hnědá, suchá, od prudkého letního sluníčka spálená.

Protože se už ochladilo a teploty spadly do poloviny dvaceti stupňů, tak jsme se rozhodli, že se opět podíváme na „naše“ fleky do borových lesů, jestli už nerostou houby. Tedy borových, ony to jsou piniové plantáže, ale my jim říkáme borovice, i když mají ve svazečku jehličky tři a nikoliv dvě, jak se na správnou borovici sluší a patří.

A tak ve čtvrtek, 11. března jsme se s mojí ženou Mílou vydali za Modré hory do hor jiných, borovými lesy oplývajícími. Je to od nás bratru kolem 100 km, tedy na Klokánii co by kamenem dohodil. Nikam jsme nespěchali, napřed jsme náležitě vyvenčili Habsburky, abychom o půl osmé vyrazili na západ. Pésci zůstali doma hlídat domeček.

Když jsme asi po necelé hodince jízdy sjeli do rozlehlého údolí za Modrými horami, tak nás přivítala krajina ne nepodobná Irsku. To myslím svojí zelení! Pastviny byly plny krásné, šťavnaté, zeleňoučké trávy. Zdejší dobytek, zvyklý na suchou a hnědou trávu, připomínající seno, má nyní neustálou, šťavnatou a zelenou hostinu.

Pak jsme se vyšplhali do kopečků, kde jsou borové lesy a octli jsme se kolem 1 200 metrů vysoko. Sluníčko laškovalo s mráčky a pofukoval docela čerstvý větřík. Mimo několika fotografických zastávek a porozhlédnutí po zelené krajině jsme se nikde nezdržovali a zajeli jsme rovnou na „flek“.

Už z auta jsme viděli, že rostou. Hned vedle lesní cesty, pár kroků od auta. Tak jsme zastavili asi 100 metrů od asfaltky v lese, náležitě se do chladného, čerstvého vzdoušku přioděli, vyzbrojili jsme se každý nožem a kýblem a vydali se do práce. Ano, do práce, ale radostné. Houby když se rozhodnout v Klokánii růst, tak rostou. Sice tiše, ale v množství takovém až zrak přechází. Jeden si musí dávat pozor, kde v lese šlape, aby nějaký ten ryzec pravý nerozšlápl.

A tak jsme nepoodešli od auta více jak 50 metrů a každý jsme měli záhy sklizeny čtyři desetilitrové kbelíky. Nejdéle při této sklizni trvá, než ty houby očistíte, aby pak bylo s nimi doma méně práce. O hledání tu žádná řeč není, našel by i slepý po hmatu.

Protože jsme měli dosti času, tak na zpáteční cestě se vydáváme trochu za poznáním. První malá osada je Hampton. Tedy ani moc ne osada, jako základní škola a bývalá benzinová pumpa a domek kde nyní pouze o víkendech prodávají občerstvení. Tuto jsme vždy na cestách projížděli. Tentokrát si prohlédneme školu a její okolí. Škola je posazena v malebném buši uprostřed přírody.

Vše je pěkně upraveno a ze školičky se line zpěv žáčků. Neschází australská vlajka na stožáru a zvonec na ohlašování začátku a konce hodin. Mají zde zajímavý chodník, vydlážděný v roku 2003 u příležitosti 130 výročí od založení této školy. A aby to nebyly jen dlaždice, tak na některých jsou vyryta jména „school capitans“ v tom kterém období. School capitan tu je ve škole, podobně jako v USA „Student Body President“ zpravidla studenty zvolený reprezentant či zástupce studentů.

Je to obvykle student posledního ročníku. School capitan je ve školách skoro všude tam, kde bývalo staré dobré Britské Impérium, nad kterým slunce nikdy nezapadalo. V některých školách jsou kandidáti na tuto funkci doporučeni učitelským sborem a i rodičovským sdružením. Tito pak projdou přísnými pohovory, než jsou nabídnuti studentům k volbám.

Být zvolen do této funkce je pro studenta velká čest. Je to obvykle student, který si ji zasloužil svým prospěchem, nasazením, odpovědností a zkušenostmi. Tento student pak působí jako mluvčí studentů ve společnosti mimo školu a jako jejich představitel vyjednává i s učitelským sborem.

Před školou je přehršel poštovních schránek okolních farem a neschází ani ta školní. Ovšem tyto jsou typicky australské.

Pak si ještě prohlédneme střed osady, tedy pro upřesnění jsou to tři domky, nyní nepoužívané. Bývalá benzinka, občerstvovna, která funguje o víkendech a ještě jedna bouda a spousta haraburdí na zahradách, včetně starého Land Rovera a autobusu. Přes silnici na druhé straně je fungující farma, obytný domek a jiné budovy. Zde také nabízejí ubytování se snídaní.

Všímáme si prašné cesty vedoucí na západ a vydáváme se po ní. Asi 500 metrů od křižovatky je starý kamenný anglikánský kostelík Sv. Tomáše, který si pořádně prohlédneme a nezbytnou, nedalekou kadibudku nevyjímaje. Tato je, jak už tu je zvykem, čistá a vybavená toaletním papírem. Při této činnosti nás bedlivě pozorují místní krávy, ovce a dvě alpaky. Cesta končí v malebném údolíčku mezi farmami. Dokonce jedna je i na prodej. Být o 40 let mladší, tak bych o tom uvažoval. Je to zde skutečně krásný kout země.

Pomalu se obracíme ke zpáteční cestě. Ještě za Hamptonem odbočujeme zkontrolovat místní větřáky na elektřinu, které dělají dost velkou melu, abychom pak už zamířili definitivně domů. Ještě se stavujeme u kamarádů, co bydlí pár ulic od nás, a dáváme jim jednu krabici ryzců.

Míle doma nastala práce se zpracováním našeho úlovku. Večer jsme si pochutnali na ryzcích osmažených jen tak na kmínu. Také naše schovanka Blanka i s celou rodinkou si dojela pro krabici této dobroty. Nyní máme po několik dnů ryzcové hody a zbytek je už nasmažený v mrazáku, aby pak bylo dobré maso na houbách po celý rok.

Aktualizováno: 22.3.2010 — 16:25

47 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Ryzcové žně, achchch… v šestapadesátém byla najednou exploze hub, v neděli jsme o desíti vyšli do lesa nad domem a před dvanáctou se vrátili s košíkama t ř i n á c t i druhů a v jednu jsme jedli… nakládané ryzce jsem nejedl už pětatřicet let. Přejíst se hub… aspoň jednou.
    Byly tam kuřátka (jedlé: dva druhy), lišky, hřiby pravé a borováky a suchohřiby a ještě dvoje, klouzky, ryzce, holubinky, r ů ž o v k y (ano! Nejlepší, nejjemnější…), bedly, mladé pýchavky… to už je víc, že? A to vše tak nanejvýš třista metrů od okraje, 45O m od našeho domku -okraje Zálešné!!

  2. Opět bezvadné počtení, milý Georgi. Díky! (happy)
    Chichi, tentokrát mě závist a podzimní touhy míjejí. Od doby, kdy jsem omylem sežrala muchomůrku, záliba v houbaření se poněkud vytratila 😛 . Ovšem Irsko bych si líbit nechala, to zas jó (nod) .

  3. Houbové opojení.:) (clap) Přávidím. To blaho nehádat se jinými houbaři, že on ten hříbek viděl už zdálky a že tím pádem na něj má právo.
    Ryzec pravý znám jen z Piláta Ušáka. U nás v Chřibech jsem potkala jen ryzce kravské.
    S maminkou jsme jezdily dlouhá léta do lesa, kde se houby hledaly a košík se naplnil jen občas. Jen jednou jsem zažila houbaření, kdy nemělo smysl se z podřepu zvedat.
    Též se u nás na zahradě usadila hlíva ústřičná. Při velkých mrazech uschl ořešák a nebyl, kdo by ho kácel. Na podzim vyrašil trs neznámých plodnic v rozsoše asi 3 metry nad zemí. Prostudovaly jsme atlas a ona to hlíva. Tak jsme chodily na houbu se žebříkem.

  4. Teda tohle už fakt není fér! Já si budu normálně stěžovat! Tak nejen, že tam mají krásně, teplo, ale ještě si chodí sbírat houby rovnou s kýblem! Teda tohle sou dneska lidi, já vám povím, to kdysi nebejvalo! (rofl) (rofl) (rofl)
    Georgi, děsně přávidím a uvažuju, že se asi odstěhuju do Klokánie za houbama a vrátím se, až porostou i tady. 😀 Díky za povídání.

  5. Já mám chuť na ryzce! Strááááášnou! Ale před několika roky jsem našla jednu zpustlou louku u lesa a tam se o ryzce zakopávalo. Bohužel. jen jednou, od té doby nic.

    1. No nevím, jestli by se to nemělo hlásit – si doma pěstuješ lysohlávky – chichichi (rofl) (rofl)

    2. Tyyyjova. Já to koupila i s květináčem a pytlíčkem zeminy v Penny. Jestli ono to tam nečekalo na nějakýho znalce (byla poslední a už pučela a mně jí bylo líto). Fakt, neke. Já lysohlávky neznááám. No, teď už znám. Tak jestli někdo má chuť, stačí říct. (puke) No vida, pak, že tu tenhle smajla nemá být. 🙂

      1. No jo, Zdeno, jestli ono to s tim nebylo tak, jak kdyz WWW kupoval ten pytlik kosti prevazany zlutou maslickou. (rofl)

        1. 😀 Tys na to kápla. Už se nedivím. Jen se nedůvěřivě rozhlížím, abych zase nekoupila něco protistátního 😀 Vono se to pak těžko obhajuje. (rofl)

  6. Jééé- tak Dede měla pravdu, opravdu kapek surrelastická hlavní stránka (rofl) (rofl) .
    Ale co je hlavní- Čech najde houby všude (y) (y) (y)
    a krom hub mají v Klokánii navrch ešče Irsko!! Nezbývá mi než bohapustě přávidět 🙂

      1. Dyť surélastique je výstižné – prielastická, že či? Dyť musí být. A je. Superelastická, nespa?

  7. Milý Jiří,
    dneska jsi nás opravdu potěšil – kdepak, jak se jedná o houby, Čech ani Moravák nezná bratra ni sestru. Kolikrát se mi stalo, že jsem se vracela z venčící vycházky obtěžkána proutky plnými hub – jsem si připadala jak veverka Zrzečka (heidy) při přípravě na zimu 😀 . to by jeden nevěřil, jak se takový prut plný bedlí pronese (wasntme) !
    Fotky jsou tradičně hezké – ale není jich dneska nějak málo (chuckle) ?

  8. Aúúú, já snad jdu koupit tu násadu na žampiony. Vůbec to není ono, ale slámy i hnoje máme dost a na houbách mám závislost. Nakládané malé hříbečky, lišky na kmíně… uáá. Tak tenhle kus Kolokánie by mě bavil. 6 a 9, ale fuj.

  9. To je krásné povídání o náramné dobrůtce. Já už snad ani ryzec nepoznám, kdybych ho náááhodou potkala. Jako malá jsem zažila jednu maličkou výpravu do lesa, která končila tátovým striptýzem. Nejdřív byly naplněny košíky, pak byly košíky přebrány a v nich ponechány jen malé exempláře ryzců, lišek a praváků. Košíky jsme ukryli na kraji lesa a tátova bunda posloužila jako další košík. Nebudu vás napínat. Táta se vracel z hub jen v trenýrkách a tílku, já jsem dala k dispozici jen tepláky. Zpracovávali jsme to den a noc.

  10. Chááááá – teda zatím jsem si přečetla jenom nadpisy a už mám hubu od ušiska k ušisku. To se teda povidlo! Tomu se říká naprosté souznění duší (ono už minule jste si kápli do noty). Jsem zvědavá, jestli v nastoleném trendu budete pokračovat.
    A teď jdu čitáť (jsem trochu praštěná ruštinou – tuhle jsem si četla v originále Dámu s psíčkem a byla jsem překvapená, jak furt rozumím – chich).

  11. Tak tedy, tohle je provokace! (clap)
    Nejsem závistivá, ale klidně bych přeskočila naše jaro (určitě bude zase kratičké), léto bych vynechala úplně (teplomilní prominou) a nejmíň půl roku by mi vyhovoval podzim. Kvůli krásné přírodě, báječnému počasí a hlavně kvůli HOUBÁM! (inlove)
    A jen tak na okraj: zase u nás, asi po dvaceti letech, začínají růst kuřátka. Tak se musíme podívat i po ryzcích…

    1. Teda, Alčo :O Já se krotím, nefňukám, zimomilným přeju a ČEKÁM kdy konečně ta hnusná zima přejde. Kdy konečně s chutí vyrazím na menší a pak větší okruh a ty do mne s podzimem. ;( (bat) Budu plakat. Se tu tetelím nad sluníčkem a ty takhle. :@ Jen si taky hezky počkej, nebo odleť do Klokánie. Teď jsem na řadě Já. (call) (ninja)

    2. Néééé Alčo nééééééé – nepřeskakovat jaro a léto – když už musíš nutně přes něco hopnout, ať je to zima!!! U nás i na jaře rostou houbičky – za chvilku to budou májovky (za Pohanskem) a když je jó dobré jaro, tak už koncem května máselnici (nebo-li suchohřiby) a babky.

      1. májovky nám rostou už roky na zahrádce… Pěkně rozmístěné v pravidelném kruhu… (nod) Dávám je pod maso i do polívek, jsou hodně aromatické.

  12. Krásné povídání a nádherné houby. (sun) Na ryzce jsme léta chodili do jednoho háječku na Rusavě, i lištičky se tam našly. Takovej ryzec nabodnutej na klacek a opečenej na ohni je eňo něňo. Jiří, co jiné druhy hub, najdou se tam taky? Tedy ty jedlé. (chuckle) (chuckle)

  13. Story německo-ryzcová : Na jedné služební cestě v Sasku při návratu se ocitlly šedá kůra mozková a měchýř těsně vedle sebe. Nebyl jsem si jist, jak vypadají německé předpisy o zastavení, tak jsem v lese dojel až k miniodpočivadlu. Zaběhnu pár metrů do lesa,oddychnu si a koukám-tohle by mohl být ryzec. Také byl. Zkrátím to – nakonec jsem musel do auta pro bundu do deště, vezl jsem jí domů narvanou onou vzácnou houbou, z plochy tak 1hektar.Nejlepší na tom je,že v široké rodině zrovna nejsou ryzce považovány. Tak jsem sám nakládal, později konzumoval. Pouze různé návštěvy dokázaly později ocenit vzácný nález.Kdybych popsal kde(neudělám, heč!), stejně to nenajdete! Ale mohl bych pomocí GPS najít místo u Žihle- u Plzně, kde také rostou! 😛

  14. Milá Mílo a Georgi (inlove) , podzim vám závidím jen a výhradně kvůli houbám – moc ráda je sbírám i jím. Vlastně, hlavně kvůli houbám vám závidím i Klokánii, protože jinak všelijaké ty jedovaté potvůrky mít nemusím. (shake)
    Ryzce jsem sbírala a jedla naposled jako malá u babičky přeslicové – vlastně už ani nevím, podle čeho jsme je rozpoznávali od ryzců kravských. Ty taky téměř vymizely.
    Mávám za vodu a přeju vám hodně krásných podzimních dnů. (h)

    1. U nás u Přerova běžně ryzce rostou, chodíme na ně deset let, co jsme se přestěhovali, rostou tam asi déle.

  15. Báječné, milý Jiří. Taková úroda. Miluji houby houbičky, ale sbírat je neumím. Ta jejich vůně, prostě paráda na jazyku se rozplývající. Díky za krásný obrázek z Klokánska. Stejně stále si musím uvědomovat, že jste ti antipodi. nebo jsme hore nohama my tady? A že máme preškobrtnuté ai ty roční doby. Mějte se tam, za mořem a oceánem, dobře.

  16. Ryzec pravý jsem viděla naposled, když mi bylo asi tak osm – deset let. Ve stejné době se přestaly vyskytovat lišky (myslím tím tenkrát nejhojnější houby, které jsme sbírali pouze v miminkovském stádiu, aby byly krásné naložené ve skleničkách). Předloni můj exík objevil liščí líheň – a tak třeba i ryzce zase někde rostou.

    1. Muj bratr pravil, ze v urcitych oblastech uz zas ryzce rostou. A kdyz jsem byla loni na podzim v Olomouci, tak moje svagrova mi dala dve sklenicky zavarenych kuratek. Teda, kuratek – tak se tomu rika v nasi casti Moravy, jinak tez zname pod nazvem lisky. 🙂

      1. To je přesně ono, lišky taky na léta zmizely a proto jsem usoudila, že by se i ty ryzce znova mohly objevit. BTW, exík tají, kam na ty lišky chodí, aby mu je někdo nevybral 8)

        1. no, předloni jsem objevila ukryté místo v lese, kde krom marihuanové pěstírny, bylo i tolik ryzců, že by se napakovala půlka Prahy, byla jsem tam několik dní posobě,a le pak už jsme byli přejedení a zavařeno taky dost.

  17. Teda Mílo a Jirko, takovouhle houbovou úrodu vám prostě děsně závidím. Já bych houby mohla klidně i k snídani a v jakékoli úpravě. Sbíhají se mi sliny už jen z těch obrázků 😛 😛 😛 A tu vůni hub na kmíně cítím až sem, voní mi pod nos z monitoru. 😀

    Já si ne a ne zvyknout na to, že v březnu u vás začíná podzim, nebo na prohlášení typu „pojedeme tam brzy zjara, třeba hned začátkem února“ (blush)

    Sredečně vás oba zdravím a pohlaďte hafany i Packu. (dog) (dog) (cat)

  18. Jiri, Milo, RYZCEEEEEE! Ty jsem mela naposledy kdyz mi bylo tak 17 let. pak pry prestaly rust kvuli znecisteni ovzdusi no a pak uz jsem byla tady a tady na Jihu rostou houby jen jedovate – aspon muj manzel vzdelanim biolog tak pravil.

    Zato ale treba ve state Maine to roste uplne jak ve stredni Evrope. Pravaci, maslaci, janci – no uplnej smorsgabord. A protoze to mistni lidi v Mainu zas tak moc nesbiraji, tak na pozemku otcova pritele z mladi, ktery si na penzi postavil dum s vyhledem na divokou krasu Penobscot Bay, byl kratky vylet do lesa velmi uspokojivy. Chet na to koukal jak puk a ptal, zda to teda jako budem jist. Otcuv pritel v te dobe byl uz v letech a netesil se zrovna nejlepsimu zdravi a ten sbiral houby pekne oprsklym zpusobe. lesni cestou k jeho baraku (potom, co se uhlo z posledni vyasfaltovane silnice), zpomalil sve SUV, otevrel dvere a pro houby se natahoval z auta. A rakhle z auta nasbiral na smazenici a polivku pro tri lidi.

    Cimzto zaroven odpovidam i Jendovi a Luci + 2 +4 ohledne houbove situace v USA.

    1. Chi, chi, tak to on Chet asi na houby rád nechodí. Hele:
      http://www.scumsonline.com/Events/Nov1108mushroomID.asp
      Máte tam smrže, Jidášovo ucho, pak dvě neznám, pak lišky (kuřátka) (a dokonce i anglicky to jsou kuřátka), hlívy a kotrč!
      Ten specielně doporučuju, kvazidržťková polívka z něho je báseň! A i smaženice z něho lze!
      Takže, Hani, Košík, nůž a hurá na ně!
      A zas 10!

      1. no, kuřátka jsou nejedlá,ale lišky, pokud se jim tedy říká kuřátka, jedlá jsou. Taky lišáci, těch už je poslední dobou víc, než lišek. Lidi, já chci na houby!!!! Ale jen v chladný ráno, žádnej hic v půlce dvaceti stupňů!

        Georgi, když tam 100 km nic není, tak jak je to vůbec s povolenou rychlostí v Klokánii a kolik se tam běžně jezdí?

        1. Teda my jsme kuřátka občas přidávali třeba do polívky…
          Jinak zajímavý článek jako vždycky (y) . Bohužel ryzce – stejně jako řada ostatních – bych už asi nepoznala.

        2. Běžná rychlost se řídí podle stavu silnice. Na dálnici se nesmí víc jak 110km/hod a na ostatních ne víc jak 100km/hod. Hodně lidí ale jezdí zhruba o 5 – 10 km/hod rychleji než je limit. Když je řidič chycen, radar, kamera a nebo neoznačený policajt, tak jsou vysoké pokuty a stržené body. Takže najet za den 600km znamená zhruba 7 hodin jízdy. To ale nebrání v tom aby se tu za den neujelo i 1400km. Prostě se furt jede.

  19. George, celé povídání se mi moc líbilo, ovšem nad ryzcovou úrodou mé srdce houbařky vášnivé zaplesalo . Nádhera!! Prosím, jaké ještě v Austrálii rostou druhy hub? Tedy, ne že bych tam na ně mínila vyrazit, to určitě nehrozí, ale i teoretický přehled mne potěší.

    1. No nic moc. Houby jsou svým charakterem symbiotické a v těch zdejších borových lesích rostou ponejvíce ryzce pravé, pak klouzci, sem tam holubinka a bedle. To mimo muchomůrek červených. V buši pak poskrovnu rostou zdejší houby tvarem i vzhledem připomínající velikánský hřib, ale určitě nevoní, spíš naopak a i když není jedovatý tak zažívání ani chuťové buňky nijak nechlácholí

  20. Dobra, ryzce. A co hribky, masaky, bedly, holubinky, lisky, … ? Rostou? Jak je to vlastne u protinozcu s houbami? O zviratech se pise, o rostlinach taky, ale jake jsou po svete houby …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN