Je oblastní, či regionální město ležící od Sydney zhruba 200 km na západ, za Modrými horami. Na rozdíl od městečka Lithgow, které se nachází v kotlině ihned za těmito horami jako hornické a průmyslové centrum, vybavené i velkým rekreačním střediskem pro darebáky všeho druhu, tedy kriminálem, vyrostl Bathurst v malebné zvlněné krajině, ve výšce okolo 650 metrů nad mořem, jako zemědělské středisko okolních pastvinářských farem a správní město.

Toto město má dnes téměř 30 000 obyvatel a privilegium nejstaršího města ve vnitrozemí australského kontinentu. Krajina, kde nyní toto město leží, byla po tisíce let obydlena domorodými kmeny Wiradjuri. Když se bílému muži 31. května v roce 1813 podařilo poprvé překročit tehdy neprostupné pohoří oddělující východní pobřeží kontinentu od vnitrozemí, tak byl odměněn pohledem na zvlněné pláně plné poskakujících klokanů. Pláně přímo zvoucí k pastvinářství.

Překročení velkého předělového pohoří byl tehdy velký úspěch. Mnoho průzkumných expedic, které se o tento kousek v letech 1798 až 1813 pokusily, se za nevýslovného strádání muselo vrátit, když narazilo na nepřekonatelné kolmé pískovcové útesy více jak sto metrů vysoké. Až pánové Gregory Blaxland, William Lawson a William Charles Wentworth uskutečnili tento přechod tak, že se drželi prastaré domorodé stezky, která vedla po hřebenech hor a nikoliv divokými údolími, kudy dřívější expedice, dle evropského příkladu, se snažily horami proniknout.

Účastníci těchto neúspěšných expedic si řádně neuvědomili, že jsou u protinožců, kde je všechno jinak, či naopak. Takže nikoliv údolím do průsmyku a pak za hřeben na druhou stranu, avšak stále po hřebeni, kde je cesta také schůdnější a méně zarostlá než v divokých údolích, kde mnohdy bojovali o jednu míli po několik dnů.

Pan Blaxland, který hledal více pastvin pro svoje stáda, tak splnil, co chtěl. Po jejich návratu byl každý z nich odměněn tehdejším guvernérem Nového Jižního Walesu, Lachlanem Macquariem grantem 1 000 akrů (4.0 km2) půdy. Nově objevená krajina však nebyla přístupná a tak guvernér Macqaurie vyslal zeměměřiče George Evanse na expedici, potvrdit nové objevy a ujistit se že je zde dostatek orné půdy která by opravňovala k vybudování přístupové cesty pro osadníky.

A tak během této expedice milý George Evans stanul v listopadu roku 1813 na místě, kde nyní leží město Bathurst. Po ujištění panem Evansem, že krajina je životaschopná, guvernér Macqaurie pověřil Williama Coxe vybudovat přes hory divokým bušem prašnou cestu 12 stop (3.7 m) širokou a 101,5 mil (163 km) dlouhou. Práce byla započata 7. července 1814, za pomoci 30 trestanců a 8 dozorců. Protože pan William Cox nebyl žádný blbeček, tak hned na začátku tohoto nelehkého úkolu slíbil trestancům po skončení díla svobodu.

To byla pobídka, která mu zaručila bezvadné chování a neskutečné nasazení v nelidských podmínkách všech zúčastněných. A tak za 27 týdnů, 14 ledna 1815 bylo spojení pobřeží s vnitrozemím dosaženo. Tuším, že v dnešní době by to trvalo několik let. A hned tohoto roku, tedy v roku 1815, bylo guvernérem NSW, Lachlanem Macqauriem, založeno město Bathurst. Bylo pojmenováno po tehdejším britském Koloniálním Sekretáři Lordu Bathurstovi.

První osadníci si založili svoje farmy a vybudovali svoje příbytky v prostoru nynějšího předměstí Bathurstu jménem Kelso, na východním břehu řeky Macquarie River. Toto se však z pochopitelných důvodů nelíbilo domorodcům a tak mezi osadníky a domorodci vypukla válka. Tento otevřený konflikt, pod vedením domorodého vůdce Windradyne trval pět let, aby v roce 1820 skončil vítězstvím osadníků.

Osidlování v tehdejší britské kolonii nebylo jen tak ledajaké, ale bylo pod stálou kontrolou příslušných úřadů a guvernéra. Takže: prvních 10 osadníků bylo 5 mužů svobodných přistěhovalců a 5 mužů už rodilých Australanů. Každý dostal grant padesáti akrů (20 ha) půdy, jednoho pomocníka, krávu a 4 bušle (141 litrů) pšenice, pozemek v novém „městě“ a navíc byli i bezplatně zásobovaní po celý další rok z královských skladů. Největší rozkvět zaznamenalo město v roce 1851, kdy bylo v oblasti objeveno zlato. V roce 1876 byly do Bathurstu nataženy koleje a tak bylo vnitrozemí spojeno se Sydney železnicí Main Western railway line.

Dnešní Bathurst, je střediskem okolních farmářů a místní správy. Ve městě jsou dvě katedrály, anglikánská a katolická a také universita. V parku uprostřed města mají na věži památníku padlým zvonkohru, co každé čtvrt hodiny libozvučně vyzvání a naproti ní přes ulici unikátní soudní budovu. To proto, že tato měla stát v Indii, ale plány, které vznikly v Anglii, byly poslány na špatnou adresu a tak ta australská stojí v Indii a Indická v Bathurstu.

Na záměnu se přišlo, když soud stál už skoro hotový. Ve stejném parku jako zvonkohra je i památník těm třem výtečníkům, kterým se poprvé podařilo přejít Modré hory, včetně jejich domorodého vůdce. Široké hlavní ulice ve středu města, které vznikly díky dvacetispřežení volů s těžkotonážními vozy si dnes hravě poradí s hustým městským provozem.

Na okraji města je kopec jménem Mount Panorama. Odtud je pěkná vyhlídka na město, ale hlavně je zde vyhlášený motoristický silniční závodní okruh, kde se jezdí každoročně několik závodů, včetně těch největších, Bathurst 1 000 v říjnu a dvanáctihodinovka v únoru. To proto, že tento závod se jede na 1 000km a nebo ten druhý 12 hodin. To je pro auta.

Motocykly mají také své dny. Tento 6.213km dlouhý okruh má poměrně velké převýšení, 174 metrů, a prudké stoupání a klesání. Na rovinkách dosahují šestilitrové osmiválcové automobily třídy touring přes 300 km/hod. Závody to jsou zajímavé a populární. První z těchto vytrvalostních závodů byl zde pořádán v roku 1960. Okruh je mimo závody normální silnice a okruh je možno si kdykoliv projet, ale pouze rychlostí 60 km/hod. Za překročení tohoto limitu jsou vysoké pokuty a stržené body.

V Bathurstu také funguje hromadná městská doprava, zajišťovaná několika linkami autobusů, takže není třeba všude dojet vlastním přibližovadlem. Město také bylo domovem Bena Chifleyho, který nyní odpočívá na místním hřbitově. Tento muž sloužil po dobu druhé světové války jako labouristický ministerský předseda federální vlády Klokánie. Domek kde bydlel, je nyní jeho muzeum. Určitě žil skromněji než současní politici kterékoliv strany.

Mimo už zmiňované univerzity, je v Bathurstu ještě šest středních škol. Dvě státní a čtyři soukromé. Tyto se rovnají českému gymnáziu a připravují studenty na vstup na univerzity. College Všech Svatých a The Scots School jsou koedukační, kdežto MacKillop College je pouze dívčí a College Sv. Stanislava http zase jen pro chlapce.

Dnes je Bathurst spojen se světem jak kvalitními silnicemi první třídy, tak železnicí a letadly. Místní letiště je nedaleko centra města a letecký provoz je čilý. Jak mezi Bathurstem a Sydney, tak i mezi menšími vnitrozemskými městy. Dokonce tu mají i několik škol pro piloty malých letadel a helikoptér. Toto je nepostradatelná dovednost na nynějších farmách.

Další fotky najdete zde