ROZCESTNÍK: Bathurst

Je oblastní, či regionální město ležící od Sydney zhruba 200 km na západ, za Modrými horami. Na rozdíl od městečka Lithgow, které se nachází v kotlině ihned za těmito horami jako hornické a průmyslové centrum, vybavené i velkým rekreačním střediskem pro darebáky všeho druhu, tedy kriminálem, vyrostl Bathurst v malebné zvlněné krajině, ve výšce okolo 650 metrů nad mořem, jako zemědělské středisko okolních pastvinářských farem a správní město.

Toto město má dnes téměř 30 000 obyvatel a privilegium nejstaršího města ve vnitrozemí australského kontinentu. Krajina, kde nyní toto město leží, byla po tisíce let obydlena domorodými kmeny Wiradjuri. Když se bílému muži 31. května v roce 1813 podařilo poprvé překročit tehdy neprostupné pohoří oddělující východní pobřeží kontinentu od vnitrozemí, tak byl odměněn pohledem na zvlněné pláně plné poskakujících klokanů. Pláně přímo zvoucí k pastvinářství.

Překročení velkého předělového pohoří byl tehdy velký úspěch. Mnoho průzkumných expedic, které se o tento kousek v letech 1798 až 1813 pokusily, se za nevýslovného strádání muselo vrátit, když narazilo na nepřekonatelné kolmé pískovcové útesy více jak sto metrů vysoké. Až pánové Gregory Blaxland, William Lawson a William Charles Wentworth uskutečnili tento přechod tak, že se drželi prastaré domorodé stezky, která vedla po hřebenech hor a nikoliv divokými údolími, kudy dřívější expedice, dle evropského příkladu, se snažily horami proniknout.

Účastníci těchto neúspěšných expedic si řádně neuvědomili, že jsou u protinožců, kde je všechno jinak, či naopak. Takže nikoliv údolím do průsmyku a pak za hřeben na druhou stranu, avšak stále po hřebeni, kde je cesta také schůdnější a méně zarostlá než v divokých údolích, kde mnohdy bojovali o jednu míli po několik dnů.

Pan Blaxland, který hledal více pastvin pro svoje stáda, tak splnil, co chtěl. Po jejich návratu byl každý z nich odměněn tehdejším guvernérem Nového Jižního Walesu, Lachlanem Macquariem grantem 1 000 akrů (4.0 km2) půdy. Nově objevená krajina však nebyla přístupná a tak guvernér Macqaurie vyslal zeměměřiče George Evanse na expedici, potvrdit nové objevy a ujistit se že je zde dostatek orné půdy která by opravňovala k vybudování přístupové cesty pro osadníky.

A tak během této expedice milý George Evans stanul v listopadu roku 1813 na místě, kde nyní leží město Bathurst. Po ujištění panem Evansem, že krajina je životaschopná, guvernér Macqaurie pověřil Williama Coxe vybudovat přes hory divokým bušem prašnou cestu 12 stop (3.7 m) širokou a 101,5 mil (163 km) dlouhou. Práce byla započata 7. července 1814, za pomoci 30 trestanců a 8 dozorců. Protože pan William Cox nebyl žádný blbeček, tak hned na začátku tohoto nelehkého úkolu slíbil trestancům po skončení díla svobodu.

To byla pobídka, která mu zaručila bezvadné chování a neskutečné nasazení v nelidských podmínkách všech zúčastněných. A tak za 27 týdnů, 14 ledna 1815 bylo spojení pobřeží s vnitrozemím dosaženo. Tuším, že v dnešní době by to trvalo několik let. A hned tohoto roku, tedy v roku 1815, bylo guvernérem NSW, Lachlanem Macqauriem, založeno město Bathurst. Bylo pojmenováno po tehdejším britském Koloniálním Sekretáři Lordu Bathurstovi.

První osadníci si založili svoje farmy a vybudovali svoje příbytky v prostoru nynějšího předměstí Bathurstu jménem Kelso, na východním břehu řeky Macquarie River. Toto se však z pochopitelných důvodů nelíbilo domorodcům a tak mezi osadníky a domorodci vypukla válka. Tento otevřený konflikt, pod vedením domorodého vůdce Windradyne trval pět let, aby v roce 1820 skončil vítězstvím osadníků.

Osidlování v tehdejší britské kolonii nebylo jen tak ledajaké, ale bylo pod stálou kontrolou příslušných úřadů a guvernéra. Takže: prvních 10 osadníků bylo 5 mužů svobodných přistěhovalců a 5 mužů už rodilých Australanů. Každý dostal grant padesáti akrů (20 ha) půdy, jednoho pomocníka, krávu a 4 bušle (141 litrů) pšenice, pozemek v novém „městě“ a navíc byli i bezplatně zásobovaní po celý další rok z královských skladů. Největší rozkvět zaznamenalo město v roce 1851, kdy bylo v oblasti objeveno zlato. V roce 1876 byly do Bathurstu nataženy koleje a tak bylo vnitrozemí spojeno se Sydney železnicí Main Western railway line.

Dnešní Bathurst, je střediskem okolních farmářů a místní správy. Ve městě jsou dvě katedrály, anglikánská a katolická a také universita. V parku uprostřed města mají na věži památníku padlým zvonkohru, co každé čtvrt hodiny libozvučně vyzvání a naproti ní přes ulici unikátní soudní budovu. To proto, že tato měla stát v Indii, ale plány, které vznikly v Anglii, byly poslány na špatnou adresu a tak ta australská stojí v Indii a Indická v Bathurstu.

Na záměnu se přišlo, když soud stál už skoro hotový. Ve stejném parku jako zvonkohra je i památník těm třem výtečníkům, kterým se poprvé podařilo přejít Modré hory, včetně jejich domorodého vůdce. Široké hlavní ulice ve středu města, které vznikly díky dvacetispřežení volů s těžkotonážními vozy si dnes hravě poradí s hustým městským provozem.

Na okraji města je kopec jménem Mount Panorama. Odtud je pěkná vyhlídka na město, ale hlavně je zde vyhlášený motoristický silniční závodní okruh, kde se jezdí každoročně několik závodů, včetně těch největších, Bathurst 1 000 v říjnu a dvanáctihodinovka v únoru. To proto, že tento závod se jede na 1 000km a nebo ten druhý 12 hodin. To je pro auta.

Motocykly mají také své dny. Tento 6.213km dlouhý okruh má poměrně velké převýšení, 174 metrů, a prudké stoupání a klesání. Na rovinkách dosahují šestilitrové osmiválcové automobily třídy touring přes 300 km/hod. Závody to jsou zajímavé a populární. První z těchto vytrvalostních závodů byl zde pořádán v roku 1960. Okruh je mimo závody normální silnice a okruh je možno si kdykoliv projet, ale pouze rychlostí 60 km/hod. Za překročení tohoto limitu jsou vysoké pokuty a stržené body.

V Bathurstu také funguje hromadná městská doprava, zajišťovaná několika linkami autobusů, takže není třeba všude dojet vlastním přibližovadlem. Město také bylo domovem Bena Chifleyho, který nyní odpočívá na místním hřbitově. Tento muž sloužil po dobu druhé světové války jako labouristický ministerský předseda federální vlády Klokánie. Domek kde bydlel, je nyní jeho muzeum. Určitě žil skromněji než současní politici kterékoliv strany.

Mimo už zmiňované univerzity, je v Bathurstu ještě šest středních škol. Dvě státní a čtyři soukromé. Tyto se rovnají českému gymnáziu a připravují studenty na vstup na univerzity. College Všech Svatých a The Scots School jsou koedukační, kdežto MacKillop College je pouze dívčí a College Sv. Stanislava http zase jen pro chlapce.

Dnes je Bathurst spojen se světem jak kvalitními silnicemi první třídy, tak železnicí a letadly. Místní letiště je nedaleko centra města a letecký provoz je čilý. Jak mezi Bathurstem a Sydney, tak i mezi menšími vnitrozemskými městy. Dokonce tu mají i několik škol pro piloty malých letadel a helikoptér. Toto je nepostradatelná dovednost na nynějších farmách.

Další fotky najdete zde

Aktualizováno: 15.3.2010 — 21:31

69 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Jen tak, opět s křížkem po funusu do diskuze všeobecně. Na svých toulkách světem jsem poznal ty nejšťastnější lidi v Nepálu v Himaláji. Ale pouze ti, co žijí ve vesničkách a samotách vysoko v horách kam vede jen pěší stezka. S těmi ve městech to už je horší. Stejně tak i v Patagonských Andách a na Ohňové Zemi. Na osamělých estanciách pohodička, úsměvy, spokojenost a nesmírná pohostinnost. Zrovna jako ti Nepálci, jejichž průměrný věk byl v roku 1996 35 let. A té neskutečné dřiny, vše ručně, bez elektriky a jiných civilizačních vymožeností, jako zdravotní péče, školy a podobně. Přesto se tito lidé stále usmívají a jsou v pohodě.
    Sypat si popel na hlavu za to, co bílý muž na světě kdysi kdesi provedl je zcestné. Ano, můžeme se chovat jinak a lépe, poučeni našimi chybami, ale dávat někomu něco za nic podlamuje i ty zbytky lidské důstjnosti příjemců. Ať už to jsou zdejší domorodci, američtí indiáni, severní i jižní a nebo i Indové. Kde by dnes byla Indie, o Pakistánu nemluvě, bez britské kolonizace??? Avšak z druhé ruky, podívejme se na agresívní Japonsko, které bylo ke svému hospodářskému a technologickému úspěchu dokopáno vítěznými mocnostmi po druhé svět. válce. Tam však aby šťastné, pohodové lidi špendíčkem kopal a prstíčkem hrahal. Tuším, že stré dobré úsloví, „modli se a pracuj“ furt platí. Copak je lepší? Žít spokojeně, vyrovnaně a pohodově 35 let a nebo chodit po světě bez velké námahy furt naštvaný, kyselý a otrávený let 95??

    1. Podle mě to první, ale nejsem ve při.
      Jinak, moc dík za názor a ještě jednou za článek. Díky Vám se my všichni aspoň na papíře-obrazovce podíváme tam, kam bychom se nikdy nedostali.

    2. Ja se priznam bez muceni, ze bych bral to druhe !
      Vono to zasejc nemusi byt tak strasne, jak to pan Jiri popisuje !
      A i kdyby, mate pred sebou furu let, kdy si rikate, ze se to treba zmeni !

      1. No jo no, věčný optimista se nezapře.
        Nějak se poslední dobou v diskusi časově míjíme, tak preventivně zdravím zadem i předem.
        10+7

    3. Ale dyť ono snad nejsou – jako skoro nikdá – jenom ty dvě extrémní, vyhrocené, krajní možnosti… ne? Ano.
      Taky upozorňuju na velmi relevantní aspekt tohoto uvažování/hodnocení: je-li si totiž ta komunita v ě d o m a , že by mohla žít dvakrát déle, jinak, být zdravější atd. Není-li, nevzniká pnutí, stress, komplexy, averze, nenávist, závist, revoluční nálady.

    4. Mily Jiri, dik za clanek i tento posledni komentar. ja jsem taky sve drobne poznamky nemyslela v tom, ze si mame kolektivne sypat popel na hlavu, jen se obcas snazim dat veci do kontextu a kolektivne se zamyslet.

  2. Děkujeme Georgi, strašně ráda cestuji – každé úterý 😉
    A ty fotky (clap) Už ani nevím, jak zelená je tráva a stromy…

  3. Milý Georgi, díky za další zajímavý výlet a krásné fotky! (nod) Skutečně díky tobě máme výjimečnou příležitost si zpoza pece pohodlně cestovat a poznávat krásné končiny.

    Musím se přidat k předřečníkům – takřka při každém tvém úterku se mi domorodci derou na mysl. Ehm, ač chápu logické argumenty vznesené pány níže, nemůžu se ubránit úšklebku. Nevšimla jsem si, že by „civilizovaný“ svět se špičkovou lékařskou péčí a dlouhověkostí překypoval štěstím 😛 .

    1. Ale to jistěže nikoliv. Už dávno je psychologům i sociologům známo, že subjektivní pocity štěstí, úspěchu, vyrovnanosti, „pohody“ atd. nejsou v příčinné souvislosti s objektivními parametry civilizační, hygienické atd. úrovně společnosti. Jinými slovy: může to být právě naopak. Nehledě na to, že to je navýsost individuální…
      Prostě: v masivním širokém útoku třetího světa na evr.-atl. civilizaci je nanejvýš načase, začít se vším důrazem upozorňovat na nepopiratelné kladné stránky obsazování světa bílým mužem. Na ty špatné už vehementně a pořád a pořád upozorňuje (slabě řečeno) dost a dost slepých tzv. objektivních liberálních univerzitánů od Kalifornie po Německo. Vyvážit. Toť vše. Nepostřehli-li jste to, tíhnu neustále k vyvažování, objektivizaci, asertivnímu nepředpojatému vyvážení všeho. Což nemá co dělat se zavíráním obou očí a bitím se v prsa za v i n y lidí před x generacemi, natož z jiných národů/států. Nehodlám, ne. Nechci, nebudu. Nevidím důvod. Nespa? Spa.

      1. No, Jakube, já bych se na to koukla zas z jiné strany. Vem si sebe – jak teď žiješ, tak jsi úplně spokojený a je Ti jedno, že se nedožiješ tak 150 let, jak je v jiné (hypotetické, třeba marťanské) civilizaci běžné; považuješ se za vzdělaného člověka (v rámci Tvé civilizace – i ostatní z Tvé civilizace Tě za vzdělaného považujou, to je bez debaty). Třeba máš i nějakou zahrádku, políčko, statek, chatu, chalupu. Najednou přijde někdo z té jiné hypotetické civilizace, všecko Ti sebere, třetinu Tvých lidí zabije, páč brání tomu jeho pokroku, další třetina umře na jejich choroby, které jste neznali a oni je přinesli s sebou. Tebe odsunou do rezervace, seberou Ti děcka, aby byla civilizovaná a vychovaná – podle jejich. Ty můžeš jen oplakávat svoje kytičky a stromky na zahrádce, svůj domek/chatu/chalupu, ten náš krásný moravský folklór, svoje děcka. Až tak za 200-300 let se potomci té nové civilizace našim potomkům začnou omlouvat, páč jim to aspoň trošku doklaplo, co Vám/nám udělali.
        Hodně sem nad tím přes den přemýšlela, hodně. Za mlada jsem byla stoupencem takových těch pionýrů, ať v Americe, nebo v Austrálii, fandila jsem jim, moc. Čím jsem starší, tím víc pochybuju.
        P.S. Nejsem volička žádné z levicových stran, ani potřeštěná humanitní intelektuálka, tohle mi jen prostě dneska šlo hlavou. Zkus se nad tím zamyslet. A Vy ostatní taky. Myslíte, že ta naše civilizace je o tolik lepší, než ty jiné, tzv. primitivnější? Třeba byli spokojení tak, jak byli, to nevíme.

        1. ano, tak přesně o tomhle jsem nedávno přemýšlela nad knihou Marlo Morganové. Vždycky si představím, jak by bylo mně a najednou to má úplně jiný rozměr.

          1. Ygo, já jsu s malým a na začátku. Jinak zdravím na ten nejjižnější jih Jižní Moravy, už aspoň u Vás je jaro? Tady dneska odpoledne zas sněžilo, už mi ta zima leze na mozek. Chcu jaro. No, přes víkend prý snad má být 18 C, uvidíme.
            10+6, těžký příklad

            1. Jaro … ale jo, však jsem ráno psala, že už zpíval skřivánek – a odpoledne taky zpíval, tak snad to jaro přivolá. A kvete vřes (či co to je – takové nízké fialové). A dnes nesněžilo. Tak člověk musí mít radost i z takových maličkostí (happy) (happy)

        2. No, a právě tohle, cos tak impresivně rozvedla, jsem požadoval vyvážit pohledem z opačné strany… Já nic z toho nepopírám. Popírám, a odůvodněně, že je to c e l á pravda. Ostatně vždy je nutno vycházet z e s t a t u q u o . Ten je jaký je. Vše ostatní je sice záslužné znát, hodnotit, vidět… ale pak vyjít ze statu quo. Stavu jaký je teď.

        3. Můžu se přilepit, milá aido? (inlove) Vždycky mi přišlo nefér nadřazovat náš bílý či euroatlantský hodnotový žebříček nad jiné. To je stejné, jako nadřazovat hodnoty městského člověka nad hodnoty člověka z venkova.
          Je to něco jako dávné dopisy z pořadu Nad dopisy diváků: „já mám rád dechovku (sport, balet, operu, detektivky,…) a všichni z mého okolí taky a vy ji skoro vůbec nedáváte a dáváte pořady, na které se nikdo nekouká.“

            1. Musím si to pustit zítra v práci, na mém provizorním PC to jde jen bez zvuku. 🙁
              Srdíškový smajlík se mi moc líbí, zato ten druhý šklíba vznikl náhodně, z nějaké kombinace teček a závorek. Já nic, já muzikant! (music)

              (alenojofurt, 5+9 umííím!)

            2. Lidi, jak se jmenuje tahle písnička? MLP ji po mně chce od prvního shlédnutí Plnou parou vzad

              1. Honzo, I will survive.
                Jinak prosím u videa o pozornost. Dva z účinkujících (ti mladší dva) se později velice proslavili a zná je asi celý svět, teda ten, který se aspoň trošku zajímá o filmy.

        4. Aido, určitě nejsme ve_při. 😀 Jenže to, co píšeš je pohled 21. století na století 16.? 17.? , no vlastně ta převýchova byla ještě na počátku 20. století. Dívej se dnes na denšní dobu nebo na tehdejší dobu tehdejšíma očima. Já vím, že to zní blbě.
          Když se dívám dnes, byl bych určitě proti tehdejšímu postupu, dnes bychom to asi dělali úplně jinak. A určitě by naši potomci za 100, 200 let řekli, že jsme to parádně zkopali. Tak to prostě chodí. Jsme vzdělanější než ti před námi, ale méně vzdělaní a znalí než ti, co přijdou po nás (doufám).
          K tomu štěstí – existuje něco jako index štěstí, má to nějakou oficiální definici, občas se dělají průzkumy. Pokud se nepletu, tak nejšťastnější byli svého času Indové žijící v nějakém příšerném slumu, průměrné IQ kolem 70. Pak raději začali měnit tu definici. Nicméně to něco říká o tom, kdo se považuje za šťastného. Z tohohle pohledu budu raději méně šťastným skeptikem. 😀

          1. Já vím a chápu; na minulost se nejde dívat dnešníma očima, ale přeci jen mě to přes den napadlo. Jo a podle současného indexu štěstí jsou snad nejšťastnější nějací Somálci nebo Haiťani čičo, pokud si to matně pamatuju.

    2. Joj, koukám, že jsem tu spolu s YGOU rozvířila diskuzi, kterou vidím až teď… Tak jen dodám takovou maličkost. Samozřejmě že dnešní pomatený snahy se omlouvat (něco jako děkovačky na Oskarech) nepovažuju za adekvátní čemukoliv.
      Ono to asi ani nemohlo dopadnout jinak. To měl Kolumbus (a ostatní objevitelé) říct – „pozor, hoši, tady už se bydlí. Jedeme domů.“ ?
      Právě toho se týka ten můj první příspěvek. Těžko si lze představit setkání dvou civilizací, který pro tu méně rozvinutou dopadne dobře.
      Takovej Piknik u cesty (Strugačtí).

      Sakra: 8+9… mám já to zapotřebí?

  4. Milý Georgi,
    zdravím z předjarního (cz) k pozdě letním protinožcům! Tvé články jsou vždy zároveň poučné i zábavné a moc se na ně těším. Doufám, že ti hned tak nedojde inspirace a budou další a další a další a …

  5. Milý Jiří,
    tak si říkám, jaký by byl v Austrálii ráj, kdyby bílý muž ty zatrackané hory nepřelezl.
    Ale moc se mi líbí ty krásné široké ulice – myslím jsi psal na obrátku volského osmispřeží ne?!

    1. YGA (inlove) jako často vystihla přesně moje pocity, tak se pod ní mazaně přilípnu. 😉

    2. I já se připojuju.
      Tohle mě vždycky napadne, když se mluví o hledání osídlených planet. Taky by se mohlo stát, že v roli těch domorodců v zástěrkách, co strašej na úrodnejch lánech, bysme byli my….

      Ale vyprávění je to jako vždycky krásný a zajímavý – za chvíli se v Austrálii vyznáme jako doma (ehm, v některých případech i líp 😉 )

    3. Mňo, ráj… Pokud jsou aboriginové podobní jako třeba afričané nebo indiáni, pak by ten ráj znamenal věčné boje mezi kmeny, obrovskou dětskou úmrtnost a střední délku života někde kolem 40 let. Osoby tělesně postižené by neměly šanci…
      Prostě jsou momenty, kdy mi ani tak moc ta naše civilizace nevadí. 😀
      Heč, 1 + 3! (rofl)

      1. Myslim, ze těch čtyřicet je ještě hodně nadsazené. Ráj při velmi pečlivě zvoleném pohledu zvenčí. Peklo při pohledu zevnitř.

        1. Tak. Něco za něco. Svoboda jaká a čeho. Právě jsem získal drahocenný autentický záznam vyprávění mýtů a pohádek indiánů Černonožců zpřed více než stoletím. Nevědomá krutost běžná veličina. Eskimos totéž. Vynuceno žitím neustále na hraně smrti hladem, vyhubením, nemocí.

          1. No jo, Jakoubku, ale ti bratri Grimmove, napr.., to je ponure a obcas desive. On i ten Karel Jaromir blahe pameti se s utlocitnosti moc neparal.

            Hodne americkych Indianu vymrelo na nestovice a jine podobne choroby, ktere na tomto kontinente nebyly a tudiz nemeli zadnou imunitu vuci tomu. Jo, a uchlastali se. Je dnes vedecky dokazano, ze jejich geneticka vybava alkohol nesnasi. Proto ho ani nevyrabeli, a kdyz tak jemnejsi formy, nez povestna ohniva voda. Rada jinych kultur si uz davno pred tim alkohol vyrabela, takze i ti Indiani by zjevne na neco prisli. Za to delali houbicky, aspon na zapade Ameriky. To jen tak slovo do diskuse, nez se ponorim plne do pracovniho procesu. Rada veci neni vzdy cernobila.

            1. Hani, určitě není černobílá. Jistě, že neštovice či alkohol nejsou ty nejlepší dary civilizace, nicméně si myslím, že kvalita jejich života určitě neklesla. Zdravotní péče – například. Vem si, že ještě před nějakými 150 lety bych nepřežil do dospělosti (prasklé slepé střevo), o kvalitě života při mých 6 dioptriích ani nemluvě. Nejspíš by mě slupl medvěd. 😀
              Něco jiného je dnešní přístup, kdy vlastně původní obyvatelé dostávají něco za nic, což je podle mne degraduje.

            2. Ona taky spousta evropanu vymrela na ruzne mory, cholery a podobne choroby zavlecene z Afriky nebo Asie. Neco si evropani dovezli sami, neco jim dovezli turci nebo jini kulturni obohacovatele, neco dorazilo samo po sousi …
              A mam pocit, ze amerika take prispela do seznamu chorob svym dilem.

              1. 😀 v učebnicích patologie se píše, že Kolumbus přivezl z Ameriky brambory, tabák a syfilis (a že na ní svého času umřelo lidí)

                Jinak souhlasím s tím, že nic se nedá paušalizovat, osidlování mělo své klady i zápory.
                A díky za krásný článek. 🙂

        2. No – a vy myslíte, že jsou teď na tom aboriginci lépe, když žijí déle?! Jsou-li ještě aboriginci.
          Ale v tomto ohledu jsem spíš myslela na jiné obratlovce (a bezobratlé) – to víte, Evropa si své živé poklady sežrala pěkně postupně během mnoha staletí, tak se mi zdá, že na jiných kontinetech je jejich ústup převelice překotný.

          1. TAK NELZE STAVĚT OTÁZKU, VÍŠ – líp / hůř, a hotovo. To je mnohem složitější. Každý, kdo se v posledním pů§lstoletí setkal se severoam. Indiány či aust. domorodci, má tentýž otřesný, často šokující dojem: umělý folklór pro turisty, žití ze státních přeštědrých stálých dotací, stále opíjení se, žebrání, lhostejnost k povznesení dětí, vnuků… přes strašlivou pozitivní diskriminaci. Nikdo přece netvrdí, proboha, že se na nich Britové a občani raných US strašlivě nepodepsali – stěhování ůplně jinam, koncentrace atd. A co s tím dnes? Kát se, kát se, kát se, dávat, dávat, dávat, zavírat oči, nemluvit o nich, už to je přece nefér! – a oni žijou, a další generace, s tím, že do nekonečna budou oprávněně b r á a b r á t od těch zlých bílých? Když jsou o b č a n é tohokterého státu s povinnostmi jako ostatní, a už po generace? Nic nepřipomíná? Ale jistěže… podobnost není čistě náhodně, holka.

            1. Ale Jakube – v tomto nejsme ve při – jsem zásadně proti dávání a braní bez zásluh či práce. Podle mne pozitivní diskriminace má spíš opačné důsledky (a výsledky) než její podporovatelé proklamují.

              Nicméně (a vééééélice zjednodušeně) – nikdo mě nepřesvědčí, že Kolumbus měl čučel na zadku a nehledat cestu do Indie (nod) . Neodvezl by tyfus a nepřivezl syfilis.

              Jakube – já jsem jen prostá žena a nemám takové znalosti historie, abych uměla kvalifikovaně argumentovat – toto všecko je jenom můj pocit 🙂 . Koneckonců – je hloubost přemýšlet nad „co kdyby“ … to už se nikdy nedozvíme, jak by svět fungoval, kdyby se žádné stěhování národů nekonalo (think)

            2. Jenom bych tak jeste tise poznamenala. Ja jsem asi tech americkych Indianu, zejmena Cherokee, videla (a i znam) uz dost a ne nutne bych ten soucasny negativni obraz malovala tak sirokym stetcem. Ano, problemy na rezervacich jsou a jsou velike. Ale je tam i bohaty spiritualni zivot, ucta k tradicim, k predkum – jenomze to neni videt jen tak z okynka auta. Krom toho nektere rezervace jsou v nejmene hostinnych krajich. Koho to zajima, Tony Hillerman psal velmi zajimave detektivky z rezervace Navajo. Krom toho, ze se to dobre cte, tak je to moc zajimave a dost autenticke. Pokud vim, tak do cestiny byly prelozeny Zlodej casu a Mluvici buh.

              Jo, a kdyz treba v Cherokee prodavaji levne cetky made in Honkong – lidi to kupujou – chteji levny suvenyr. Ale vyrobky tradicni nebo tradicni kulturou ovlivnene jsou krasne – zejmena od zapadnich Indianu – Navajo, Apacove, Komancove. Toz tak

  6. To je krásná představa, muset mít nejen řidičák, ale i pilotní letadlák a helikoptérák! Austrálie a George jsou nepřeberní.

  7. Tak já jsem právě překvapeně a přebděně četl Bratwurst. Tak to už nejde dále více, že, takže až ráno o Bratwurstu či co to je. Haj.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN