HOST DEDENÍKU – Mamut: Ostravěnka

Úvodníček osobní 🙂 Kdo mně zná, ví, že jsem takový malý infiltrovaný patriot. Sice jsem rodák z Fulneku (no dobře, z Bílovce, Fulnek porodnici neměl a nemá, ale první zapsaná adresa v matrice to byla), ale celou svou mamutí duší jsem přilnula k Ostravě. Už od svých prvních krůčků po jejich ulicích ve svých čtyřech letech, i přes studentská léta na brněnských kopečcích a rajhradských zahradách, i když už přes dvacet let bydlím za humny za Bohumínem, pořád hrdě říkám „Ostravák“.

 

A tak jsem si řekla, že ze svého pohledu (možná někdy ne zcela přesně, bude to můj pohled) bych mohla ukázat, proč právě ona – Ostrava – ta kdysi černá, ocelová, tvrdá milenka všech, komu se zaryla pod kůži. Jako mě.

V ZOO najdeš nejen zvíře.

Mé první zastavení nebude v análech historických, kterak že se to či ono stalo. Mé první krůčky půjdou tam, kde já sama jsem poprvé vydechla v úžasu – do ZOO.
Zoologická zahrada Ostrava v současné době nabízí návštěvníkům čas, čas na procházku, poučení a uvolnění. Nalézá se v městské části Slezská Ostrava ve Stromovce. Je rozlohou druhá největší v České republice (první je Chomutov, věděli jste?) a v dnešní době zní její správný název Zoologická zahrada a botanický park Ostrava.

Miluji zvířátka všeho druhu a všech velikostí. Dnes vás ovšem vezmu na první procházku druhou částí naší ZOO – do botanického parku.

Když jsem byla malá, byla návštěva ZOO cestou kolem voliér a klecí k rybníkům a pak zpět po stejné cestě nebo zadem za jeleny (abyste je konečně viděli). V dnešní době, s rozšiřujícím se zájmem o přírodu, a hlavně o poznání a ochranu přírody, se i ZOO rozvíjí a na jejím území vznikl a postupně se rozšiřuje botanický park.

Při své návštěvě zde můžete procházet stezky a poznávat: cestu lesa, cestu stínu, cestu vody, mokřady, bambusy a okrasné trávy, dřeviny pro skalkové záhony, rostliny dálného východu, štěrkové záhony, vápencové partie, skleníkový areál, bonsaje a ornamentální stromy a rododendron park.
Skleníkovému areálu a bonsajím bych se ráda věnovala příště, dnes bych ráda představila rododendron park.

Pro tuto příležitost si dovolím citaci z průvodce botanických parkem:
„Expozice Rododendrony:
V areálu ostravské zoo roste přes 7500 exemplářů rododendronů a azalek. Jedná se tak o největší kolekci těchto vřesovištních rostlin v České republice i na Slovensku. Najdete zde asi 400 druhů a kultivarů. Rostliny pocházejí z celé Evropy, především však z výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích.
Porosty rododendronů a azalek lemují hlavní návštěvnickou trasu, ale jsou i na botanických stezkách či v expozicích některých zvířat. Nejvíce rododendronů roste v Rododendron parku, který byl otevřen v roce 2015 v sousedství velkého přírodního výběhu Čitaván. Má rozlohu asi 2 hektary.
Rododendrony jsou nepřehlédnutelné nejen záplavou velkých květů, ale také jejich barevností. Květy mohou být čistě bílé, narůžovělé, žluté. Ale také nachově červené či temně fialové.
Víte, že rododendrony žijí v symbióze s houbami, které jim dodávají vodu a živiny?
Náš tip: Nepromeškejte kvetoucí rododendrony a azalky. Květy jsou na rostlinách pouhých 10-18 dní na přelomu jara a léta.“
Tolik citace z oficiální stránky https://www.zoo-ostrava.cz/cz/expozice-zvirata/expozice/77-rhododendrony.html

A tak každý rok v květnu vypíšu ve škole žádost o exkurzi, podepíšeme bezpečnost na školní akci a s žáčky vyrážíme „kochát šé“ jak by řekli naši polští sousedé.
Jen prostě obdivujeme.
Tak někdy na viděnou v květnu u nás, u rododendronů .

 

 

 

 

Dede: Děkuju Mamutkovi za zprostředkování úžasného zážitku. Dnes se na nic neptám, jen říkám – užijte si! Potěšte se tou krásou 🙂

Aktualizováno: 23.6.2024 — 20:06

28 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Nádhera.
    Škoda, že je Ostrava od nás z Plzně tak z ruky
    My máme na chatě jeden rododendron a 2 azalky.

  2. Dík za krásné kytky. Rododendron i azalku máme na zahrádce před domečkem, jinak v našich horách máme každoroční „Rhododendron festivel“ v osadě Blackheath https://www.bing.com/images/search?q=blackheath+rhododendron+festival+photos&qpvt=Blackheath+Rhododendron+Festival+photos&form=IGRE&first=1 Ovšem nejvíce jsem jich potkal při toulkách po Nepálu. Je to jejich národní symbol a jsou tam husté rododendronové lesy.. https://www.youtube.com/watch?v=beRYE_k5838 https://en.wikipedia.org/wiki/Rhododendron

  3. Ostravu vůbec neznám, joo, jednou jsem tam byla na nádraží, když jsme jeli tenkrát do Beskyd na dovču 😀 .
    MLP tam rok vojákoval, ale to jsme se ještě neznali 🙂
    Rododendrony jsou náááádherné, tady by mi asi šly, ale nemám na ně prostor. Ale vídám je různě v obci v zahradách. Jsou i v sousedovo džungli, roky se o ně nikdo nestará a kvetou jak o život 🙂

  4. Mamutku, nádhera. Tady na horkém jihu Alabamy jsou keře rodod. také občas vidět, ale ve velké míře převažují azalky všech možných barev. Když se povede počasí, květy vydrží tak týden, dva je to také nádhera, bohaté květoucí keře azalek (velmi fotogenické) už skoro patří k jarním barvám Jihu. Zato, když je smůla a v době květu hodně prší, promočené květy zůsávají viset na keřích (takové mokré barevní smrkance) a veškerá krása je fuč.

    1. O ano, to znám, ty smutné popršené květy.
      Já mám u sebe kromě dvou rodidendronů tři červené azalky s drobnými kvítky a jednu zlatožlutou s velkými zvonečky. Ta déšť nerada. A pak mám princeznu – bílou plnokvětou – miláček 🙂

  5. Mamutku, to je nádhera. Pro rododendrony mám slabost a v Modřanech se jim daří, holt ten mokrý jíl a zahrada k severozápadu. Ze Smíchova jsem odstěhovala všechny, i ty dva víc jak stoleté. Bílý byl už na pokraji sil a tady se krásně vzpamatoval, i jeho řízky (měla jsem přihřížené nějaké větvičky) pěkně rostou. Starý fialový jsem původně ani stěhovat nechtěla, vypadal všelijak, vytáhlý ze stínu magnolie. Měla jsem ho před lety nařízkovaný. V prvním kole jsem odstěhovala jen ty řízkovance. Ale pak mi to nedalo a vykopala jsem ten prastarý také. Dodatečně jsem zjistila, že jen s půlkou kořenů, ale letos ukázal, že to definitivně dal. Jsem ráda, sázeli ho moji prarodiče :-).

    1. Ty máš stoleté rododendrony? To si nedovedu představit, jaké je to keřisko. Nemáš fotky?

      My máme jeden, bílý, a řízkovat neumím, bohužel, chytili se mi dva, naši je dali před dům a umořili je psi (hádejte čím, zuby to nebyly. 🙁 ). Pak máme ještě tu poslední „azalku“ z fotogalerie, tam mám stejný neúspěch. Asi si nechám podrobně vysvětlit postup, až se uvidíme.

  6. Překrásné rododendrony, kochám se koch, koch, koch! U nás roste a kvete kde co, ale rododendrony velice vzácně – holt je u nás až příliš výživná půda a následně přílišné teplo. Ale vzpomínám na jedno Setkání v Losince (zdravím Alča tým, letos jste výrazně chyběli!) a návštěva parku ve Velkých Losinách a tam to tenkrát taky moc hezky kvetlo!

    Jinak v Ostravě jsem byla jenom jednou jedinkrát. A ani se to snad nedá nazvat návštěvou Ostravy, neb jsme tam byly s Terkou a Brooke na první a jediné psí výstavě, které se Brůčka účastnila, která se konala hnedle na kraji města! Takže Ostrava je pro mne nadále tajemné černé město 🙂

    1. Ano, Ostrava chce trošku času, ale pak se odmění nečekaným. No, někdy i nenechavými, ale kde to není.

  7. No do háje, ty jsou překrásné, takovou nádheru snad nemají ani v Průhonicích. Jinak tím úvodním odstavcem jste mi připomněla věčný boj s úřady, který vede můj tatínek. On zatvrzele všude píše místo svého narození Doubí u Karlových Varů a úřad mu to zatvrzele opravuje na Karlovy Vary s tím, že v Doubí nemají v číselníku. No jo, jenže tatínka rodila porodní bába a nikoliv personál karlovarské porodnice protože ta v té době byla vybombardovaná. Nikdo nechce ustoupit, táta je strašně tvrdohlavý a úřad taky. 😀

    1. Ech, měla jsem kamaráda, který se narodil pod stromem na hranici katastrů dědin Kobylí a Bořetice… a včil babo raď, co psát do kolonky, když jedna noha tam a druhá tam!

    2. Tchán měl to samé. Narozen v Radosticích (u Trocnova) a v OP místo narození Borovany, dnes to k nim patří, ale v roce 1938 ne.

  8. Mamutku, to je nádhera! jak vidíš, neodolala jsem a nacpala tam ty fotky komplet. Když jsem měla rozhodnout, kterou ano a kterou už ne, nějak jsem nerozhodla 🙂
    Takovou sbírku jsem naposledy viděla na zámku Hever v Anglii. Taky to byla velká krása…

    1. Já ti moc děkuji a slibuji, že už budu používat odkazové Rajče jako u balónu
      Ale, když ony jsou taaaaák krásné

  9. Mamutku děkuji, říká se, že Ostravu si zamiluješ, nebo znechutíš. Já jsem ten první případ – přišla jsem tam za prací, po letech odešla zpět do hor, ale moje srdce zůstalo v Ostravě.
    Rododendrony miluji, bohužel je nemůžu mít na zahradě, vymrznou. A tak s nostalgií vzpomínám na své rodiště, kde byl zámecký i lázeňský park plný těchto úžasných rostlin…

    1. Bohužel, ne všude vše roste.
      My máme doma jílovku, už se zabydlují. Jen jim nesmí hafi olamovat při bojovkách výhony 🙂

  10. No tak tohle mi v Ostravě úplně uniklo. Ale je to taky tím, že dovolenkový itinerář striktně nechávám na Bimbovi. Takže jsem nebyla ani v botanické v Bečově. V Ostravě jsme obdivovali spíše technické památky. Bohužel. Ale ronďákama jsem se mohla pokochat alespoň v Průhonicích

    1. Tak někdy podsunout – květen. A třeba spojit s Dolní oblastí, Landekem, Hasičským muzeem nebo Planetariem. Věcí k vidění moc.
      Třeba halda Ema.

  11. My se kochali loni o prázdninách, to už bylo po hlavní sezóně, ale i tak nádhera. Dík za krásnou reportáž i vzpomínku.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN