V plánech na začátek července by v našich zemích radši neměly být důležité práce nebo schůzky – na schůzky by totiž nemusel nikdo přijít a práce by mohla zůstat stát. Proč? Protože na začátku července jsou přece ty dva svátky a to znamená volno, se kterým se už dá leccos podniknout. Léto konečně začíná a ti chlapi, co je slavíme, se tak náramně hodí.
Dávat srdce do slavení státních svátků se u nás nenosí, přesto dnes stojí za to zvednout hlavu od knížky, posekané trávy, zavářených malin nebo košíku hub a na chviličku se zamyslet.
Vzpomenout si na ty tvrdohlavé muže, kteří kdysi ve jménu své pravdy a přesvědčení měnili svět, a to nikoliv běžným způsobem – tedy ohněm a mečem. Zvolili tu těžší cestu, cestu učení, přesvědčování, příkladu. Jak Cyril s Metodějem, tak Jan Hus byli velmi vzdělaní, snažili se porozumět svému světu a udělat ho lepším místem k životu, přičemž svému úsilí podřídili prakticky vše.
Takže, když už máme ty svátky… co kdybyste se zamysleli, jestli znáte někoho, o kom by se dalo říct, že svůj život a práci zasvětil snaze v nějakém směru zlepšit život jiných lidí. Svět se sice spasit nedá, ale každá kapka je dobrá. A od nás ostatních je slušné si takové snahy aspoň všimnout:))
„Ci sono persone che hanno la capacità di rendere il mondo migliore perché sanno creare la Bellezza.“ (Monica Bellucci)
„Existují lidé, kteří mají schopnost zlepšit svět, protože umí vytvořit krásu.“ Tak prý zavzpomínala Monica Bellucci na Ennia Morriconeho, který právě dnes bohužel zemřel. Myslím, že to shodou okolností padne do dnešního článku jak ulité.
Naštěstí je stale ještě hodně lidí (viz Matylda), kteří jsou stateční, obětaví a pomáhají dělat život kolem nás (a tím take nám) hezčí, pro mnohé snesitelnější.
U mne do té skupiny patří i lidé, kteří celý svůj život „zasvětili“ pomoci zvířatům. A že ta to opravdu často potřebují. Ať už jde o ochranu (záchranu) divokých zvířat, nebo – a to především – těch „domácích“ psů, koček atd. Když vidím tu co vše pro zvířata dělají, kdy se zdá, že snad ani nemají jiný osobní život (nemají na to čas) můj obdiv fakt nezná mezí a kladu si otázku jestli bych toho byla take schopná.
Neměla náhodou Tora kdysi historickou povídku na téma Jana Husa? (jeli s peticí o jeho záchranu či tak???)
Dede – u vás slaví nejmladší Ruščák, že :)? U vás už je asi po oslavě, ale jistě jste si užili.
Ano, oslava se povedla a oba kudrnáči už tvrdě spí… (inlove) Budou tu až do příští neděle, takže nás čeká týden plný dobrodružství – a šachů 🙂 To je Patrickova nová vášeň (ale dvouhlavé karty jsem pro jistotu koupila také, ty naše nebyly k nalezení.))
Myslím, že cesta učení je nejsložitější a nejzdlouhavější, zato výsledky bývají z těch trvalejších…
Život zasvěcený péči a zlepšování života jiných jsme viděla v kláštěře Sester těšitelek, které pečují o staré a nemohoucí a ještě s úsměvem. Chodila jsme tam dělat dílničku před Vánoci, bylo to moc příjemné místo, které z něj dělaly právě ty ženy. I když asi tohle v článku myšleno nebylo.
Dovolím si sem přilepit otázku, jak je na tom Kačka? myslím na vás, Matyldo!
Jinak krom všech různých velkých osobností jsem si vzpomněla na paní učitelku Línkovou. Učila mého syna v 1. a 2. třídě. Udělala z té třídy skvělou partu, na kterou dodnes na škole v dobrém vzpomínají. Minulý týden to vzpomenul sám třídní mého syna, který ho učil na 2. stupni ZŠ. I po těch letech prý neměl lepší třídu. A to je zásluha paní učitelky, byla prostě neuvěřitelná! ♥ ♥ ♥
Kačka musela odjet na Slovensko, protože evropské pojištění se vztahuje jen na akutní péči a nebyli schopni nám dát už ani další atb. Podle doktorů měla odjet hned, ale s nefrostomií v zádech dokázala sedět asi 5 minut. cesta trvá čtyři hodiny, ale prý pod práškama proti bolesti to půjde. Měla jsme ji doma 5 dní, takže se zlepšila a cestu s prášky zvládla. Slovensko mělo celý týden výpadek ereceptů, takže odjet už musela, nebylo jak vystavit další léky. Další postup je na slovenských doktorech, kde má v současné době větší šance než v Česku, kde ji nikdo nechce a všichni ji posílají do té nemocnice, kde to před 3 lety zpackali. Ještě jednou uslyším „to je takový úzus mezi lékaři, poslat ji tam, aby to napravili,“ a vyletím z kůže.
To je neskutečný! Je mi to líto, snad už konečně léčba zabere! ♥
Děkuju za sváteční slovo – změnit svět k lepšímu slovem, to je moc těžký úkol a všichni ti, kdož se o to pokouší, si zaslouží naši úctu. Tedy – pokud to slovo jest pravdivé a jeho hlasatelé se jím také řídí. Tak sláva všem minulým, současným i budoucím soluňským bratřím i Mistrům Janům… (h) (h)
Díky Ygo 🙂 Vzhledem k vládnoucímu volnu jsem dnes nedávala žádná literární díla – přišlo mi to k autorům nespravedlivé:)) Tak aspoň připomínka svátků… (inlove)
Jo a ještě něco – člověk může slovem měnit svět, ale za tím slovem musejí být odpovídající skutky. A na tom to často vázne 😛
Jj, pravdu díš. Kéž by jim to všem z huby ještě spadlo i do rukou.