Beru do ruky hrníček s kávou a zálibně si ho prohlížím. Hrníček mám vždy pěkný – jsem hrníčkový maniak, mám tedy na výběr. Ale krásná je i káva – tedy v tomto případě si prohlížím vlastně kávovou pěnu. A kdyby jen krásná – ta lahoda, když ji naberu na lžičku a dám do svých mlsných úst!:))

Kávovou pěnu jsem objevila někdy před rokem, kdy jsme koupili domů náš první kávovar. Martin ho chtěl už dost dlouho, ale já jsem váhala. Vždy jsem byla ctitelkou „pořádného turka“ – myslím, že si většina z vás umí představit, o čem mluvím. Tedy větší hrníček, množství mleté kávy právě tak „na smrťák“, vše zalito vařící vodou. Po mnoho let jsem ho s vášní pila holé – tedy bez cukru a bez mléka.

Potom se ovšem nejdřív mírně a pak definitivně vzepřel můj žaludek a já v průběhu pár měsíců zjistila, že sice můžu kafe, ale jen pokud je s mlékem a s cukrem. Nejdřív mi to přišlo hrozné – vždyť to najednou bylo úplně jiné pití! Ale byla to káva a já už bez ní neuměla být. Takže jsem si zvykla. Potom se ale vzbouřil i můj žlučník a bylo po kafi – a nakonec i po žlučníku:))

Zkoušela jsem svoji závislost na kávě a kofeinu ukecat prostřednictvím různých čajů, ale marně. Potíž byla v tom, že instantní káva pro mě není káva. To není útok na milovníky instantní kávy! To je zkrátka můj problém. A tehdy Martin opět přišel s myšlenkou kávovaru. Inu, máte-li absťák, neváháte… 😀

A tak přivezli přístroj, se kterým bylo nutno se seznámit. Nikdy předtím jsme nic podobného neměli a ta věc měla manuál silnější než bible! Naštěstí se pak ukázalo, že ten objem stránek dělá hlavně multijazyčnost, ale i tak se ten půvabný klapavý parní stroj ukázal být náročným služebníkem. Když vezmu, že dřív stačilo jen uvařit trochu vody v konvici…:))

Poté, co jsem si zvykla na to, že v půlce pokynů si výrobce lehkomyslně plete češtinu s polštinou, jsem se naučila si s kávostrojem rozumět. Umím nastavit vše potřebné, poctivě dolévám vodu, čistím všechno, na co ukáže a jednou do měsíce ho na jeho neurvale tvrdošíjný pokyn odvápním. A také jsem si pro sebe začala hledat optimální přípravu kávy. Sice jsem zjistila, že stále ještě musím mít kávu s mlékem a cukrem (žaludek jsem si nevyměnila:)), ale aspoň že můžu tu kávu!

Ty přednastavené kombinace s mlékem (capuccino, latté, latté machiatto) mě neuspokojily. Nemám moc ráda bílou mléčnou pěnu, ale zase do „kávovarové“ kávy není dobré obyčejné mléko, jaké mi předtím stačilo do turka – aspoň mě přišlo, že je pak to kafe hned studené. A pak jsem přišla na to, že když si do hrnečku udělám malou, silnou kávu a teprve potom k ní přidávám horké zpěněné mléko, tak se pěna obarví kávou a vznikne skvost – tedy minimálně pro mě:))*

Jak mi bílá mléčná pěna nechutná, ta načechraná kávová mléčná pěna… Ach! To je dobrota! Potom na ni nasypu trochu hnědého cukru a dětinsky se těším z toho, jak tam ten cukr hezky drží:)) Potom cukr zlehka zamíchám a mlsám nadýchanou kávovou pěnu, ve které občas skřoupnu zapomenutý krystalek cukru. To je vám taková lahoda, že mám občas pocit, že bych se i obešla bez té kávy, která je pod pěnou!:)) Dokážu si takovou kávu naladit do menšího i většího hrnečku, aniž bych si musela dělat kávu dvojitou – to už chtělo hezkých pár experimentů:))

*On je to možná vlastně flat white, ale to se správně dělá z příliš velkého množství kávy (tedy velkého na mě)

** Mám ráda kávu, ale nejsem její znalec – a už vůbec ne barista:))

A tak vás dnes vyzývám k diskuzi o kávě – jak ji máte rádi vy? Jak často ji pijete a s čím nejraději? Máte nějakou oblíbenou kávovou specialitu?

A jedna navíc – také ujíždíte na kávové pěně?:))