Beru do ruky hrníček s kávou a zálibně si ho prohlížím. Hrníček mám vždy pěkný – jsem hrníčkový maniak, mám tedy na výběr. Ale krásná je i káva – tedy v tomto případě si prohlížím vlastně kávovou pěnu. A kdyby jen krásná – ta lahoda, když ji naberu na lžičku a dám do svých mlsných úst!:))
Kávovou pěnu jsem objevila někdy před rokem, kdy jsme koupili domů náš první kávovar. Martin ho chtěl už dost dlouho, ale já jsem váhala. Vždy jsem byla ctitelkou „pořádného turka“ – myslím, že si většina z vás umí představit, o čem mluvím. Tedy větší hrníček, množství mleté kávy právě tak „na smrťák“, vše zalito vařící vodou. Po mnoho let jsem ho s vášní pila holé – tedy bez cukru a bez mléka.
Potom se ovšem nejdřív mírně a pak definitivně vzepřel můj žaludek a já v průběhu pár měsíců zjistila, že sice můžu kafe, ale jen pokud je s mlékem a s cukrem. Nejdřív mi to přišlo hrozné – vždyť to najednou bylo úplně jiné pití! Ale byla to káva a já už bez ní neuměla být. Takže jsem si zvykla. Potom se ale vzbouřil i můj žlučník a bylo po kafi – a nakonec i po žlučníku:))
Zkoušela jsem svoji závislost na kávě a kofeinu ukecat prostřednictvím různých čajů, ale marně. Potíž byla v tom, že instantní káva pro mě není káva. To není útok na milovníky instantní kávy! To je zkrátka můj problém. A tehdy Martin opět přišel s myšlenkou kávovaru. Inu, máte-li absťák, neváháte… 😀
A tak přivezli přístroj, se kterým bylo nutno se seznámit. Nikdy předtím jsme nic podobného neměli a ta věc měla manuál silnější než bible! Naštěstí se pak ukázalo, že ten objem stránek dělá hlavně multijazyčnost, ale i tak se ten půvabný klapavý parní stroj ukázal být náročným služebníkem. Když vezmu, že dřív stačilo jen uvařit trochu vody v konvici…:))
Poté, co jsem si zvykla na to, že v půlce pokynů si výrobce lehkomyslně plete češtinu s polštinou, jsem se naučila si s kávostrojem rozumět. Umím nastavit vše potřebné, poctivě dolévám vodu, čistím všechno, na co ukáže a jednou do měsíce ho na jeho neurvale tvrdošíjný pokyn odvápním. A také jsem si pro sebe začala hledat optimální přípravu kávy. Sice jsem zjistila, že stále ještě musím mít kávu s mlékem a cukrem (žaludek jsem si nevyměnila:)), ale aspoň že můžu tu kávu!
Ty přednastavené kombinace s mlékem (capuccino, latté, latté machiatto) mě neuspokojily. Nemám moc ráda bílou mléčnou pěnu, ale zase do „kávovarové“ kávy není dobré obyčejné mléko, jaké mi předtím stačilo do turka – aspoň mě přišlo, že je pak to kafe hned studené. A pak jsem přišla na to, že když si do hrnečku udělám malou, silnou kávu a teprve potom k ní přidávám horké zpěněné mléko, tak se pěna obarví kávou a vznikne skvost – tedy minimálně pro mě:))*
Jak mi bílá mléčná pěna nechutná, ta načechraná kávová mléčná pěna… Ach! To je dobrota! Potom na ni nasypu trochu hnědého cukru a dětinsky se těším z toho, jak tam ten cukr hezky drží:)) Potom cukr zlehka zamíchám a mlsám nadýchanou kávovou pěnu, ve které občas skřoupnu zapomenutý krystalek cukru. To je vám taková lahoda, že mám občas pocit, že bych se i obešla bez té kávy, která je pod pěnou!:)) Dokážu si takovou kávu naladit do menšího i většího hrnečku, aniž bych si musela dělat kávu dvojitou – to už chtělo hezkých pár experimentů:))
*On je to možná vlastně flat white, ale to se správně dělá z příliš velkého množství kávy (tedy velkého na mě)
** Mám ráda kávu, ale nejsem její znalec – a už vůbec ne barista:))
A tak vás dnes vyzývám k diskuzi o kávě – jak ji máte rádi vy? Jak často ji pijete a s čím nejraději? Máte nějakou oblíbenou kávovou specialitu?
A jedna navíc – také ujíždíte na kávové pěně?:))
Já jsem DEDE také byla milovník silného turka a v práci si ho dodnes dělám.
Ale doma jsem také objevili kouzlo kávovaru.
Káva je z něho dobrá a má tu pěnu, kterou mám také ráda.
Ale víte co, káva v Itálii je tak výborná a takovou si tady nedám ani neudělám.
Čím to je, že to ti kluci italští umí tak udělat.
Je to vodou, kávou, kávovarem ?
Nebo je to tou letní atmosférou.
Děkuju za krásné komentáře – je nás, milovníků kávy (závisláků:)) dost! 😀
Já jsem měla dnešek rozběhanej, ale bylo to většinou moc zajímavé. Tak například, komu z vás se povede, aby měl chirurgické stehy na rukávu od flísky, no? 😀
(To nebyl omyl při ošetřování zranění (rofl) , to byla konzultace pro Alžbětu – víte, co po dnešku vím nových věcí?:))
Jsem kávový maniak. Ale kávovar ještě nemám, jen tu konvičku. Umím kávu v džezvě,s pěnou.Kávovar zvažuji už dlouho,po dnešku mám zase chutě. 🙂
Kávě moc neholduju, obvykle si dám jedno kafe po obědě a i to je víceméně ze zvyku, spíš pro to chvilkové klidné posezení. Dělám si buď rozpustné nebo ve „french press“ – to mám ráda. Mám i moka konvičku, ale používám ji málokdy. A mám i kapslový kávovar, občas ho používám a některé ty varianty mi chutnají. Většinou piju kávu se smetanou a bez cukru. Přiznám se, že tu hustou a pevnou pěnu, kterou umí velké kávovary, ráda nemám.
Turka nemůžu – od dětství mi voněl, ale bylo mi po něm blbě. Takže kafe jsem začala pít až s prvními dovezenými překapávači (a zjistila jsem, že ho stejně snesu jen na plný žaludek a nejpozději odpoledne 😛 ).
Espresso mi moc chutná (to hutné malé italské 🙂 ) a taky capuccino. Ale stejně máme doma překapávač. Proti kapslovým jsem zaujatá – je to neekologické a nemám šanci zjistit, co do těch kapslí dávají. A velký kafostroj pro dva lidi, kteří vypijí 1 – 2 kafe denně (já jedno, Franta občas dvě) mi přijde jako nesmysl.
Jo a espresso piju bez mléka a bez cukru, doma si překapávané „sladím“ lžičkou rumu 😀 .
Tedy Zano, teď jsi mě dostala! 😀 To je originální způsob slazení a může to dobře chutnat. Jen já bych pak nevěděla, jestli mě kafe budí (kofein) nebo uspává (rum)! (wasntme)
Kdysi dávno jsem chodila na brigádu do bufetu Sputnik. Káva s rumem tam docela frčela (=hodně lidí si ji objednávalo), říkali tomu „jeden mrk“, ale nevím proč.
není to neekologické Zano,pokud máš ty kapsle,co si sama naplníš, odkaz je někde tady níže,u odpovědi Matyldě….
Kávu piju ráno – rozpustnou a s mlékem, nevadí mi sušené, ale raději mám dobrou smetanu do kávy v takové té malé plastové „konvičce“. Nesladím a už vůbec ne umělým sladidlem, protože ho v té kávě cítím. Mívala jsem ráda překapanou, ale doma jsem s tím neuspěla, takže jsem se přizpůsobila. Na tu „svojí“ jsem měla takový maličký překápavač a dělala jsem si jí jen pro sebe. Pokud byste ho někdo chtěl napište, překáží mi tu. Je tak na 2-3 menší šálky. Turka si občas dám. Před časem jsem si koupila presovací kávovar. Jenže to už se celá řada věcí změnila, takže kávovar je sice vybalený, ale ještě jsem ho ani nevyzkoušela. Ale kávu z něj připravenou jsem ochutnala u kamarádky a byla vynikající, proto jsem ho kdysi pořídila. Tak snad na něj taky jednou dojde. Co nesnáším jsou takové ty sáčky 2 nebo 3 v jednom. Tak to fakt neeee.
Kávu bohužel nepiju, před lety jsem přestala ze dne na den, přestala mi chutnat, vůbec nevím proč. Ale voní mi stále moc a moc, takže když se někde vaří, ráda ji čichám.
P. S. Opakuju prosbu ze včerejšího večera – Řím – tajné tipy a triky, tajná a pěkná místa, neturistické hospůdky, zajímavosti – prosím, prosím, smutně koukám, poraďte. Jedeme 21. 4. Moc díky předem všem!
Aido, tuším že Míša Hepča má Řím hodně prochozený, ale nějak tu dnes asi není
já v římě nebyla, ale dcera ano. A pochvalovala si tento tip: – je to prý úplně na konci sixtinské kaple, když jsi zády ke vstupu, tak napravo. Je tam prý obrázek „jednosměrky“, jakože se tudy nemá chodit. A slo se prý takovou dlouhou chodbou, kolem nejaky budky. A pak chvili i venkem. Tak kdybyste si chtěli zkrátit cestu ze sixtinské kaple do baziliky… můžete to zkusit. Dcera s partou kamarádů to prošla a prý si opravdu ušetřili hodně času.
TIP PRO VÁS! Většina návštěvníků míří po návštěvě Vatikánských muzeí do Baziliky svatého Petra, a aby byl tento přechod co nejjednodušší, máme pro Vás jeden TIP! Svou prohlídku Vatikánských muzeí končíte v Sixtinské kapli, odkud můžete vyjít a pokračovat na Náměstí svatého Petra, tato procházka trvá 10 – 15 min a pak Vás opět při vstupu do baziliky čeká kontrola. Abyste si takto zbytečně nekomplikovali Vaši prohlídku Vatikánu, můžete přímo ze Sixtinské kaple projít do Baziliky svatého Petra. Tento „tajný“ vchod sice slouží pouze pro skupiny, ale pokud se k některé přidáte, tak máte rychlý přesun do Baziliky svatého Petra zaručen.
Díky za tip. My zatím měli v plánu jít nejdřív do baziliky (včetně věže nahoře, tam bychom chtěli jít asi nejdřív) a až pak do kaple. Vatikánská muzea máme slíbená od maminky synova kamaráda, pracuje tam, a prý by nám udělala extra osobní komentovanou prohlídku, uvidíme.
Ano, určitě nejdřív do baziliky nahoru – ten výstup je fyzicky náročnější a po úzkých schodech, takže pokud jdeš později, tak je plno; koukáš jen pod nohy a čekáš, kdo se svalí za Tebou nebo před Tebou a nahoře také není moc místa…
Přesně. Minule jsem se teda půl cesty svezla výtahem ;-), tentokrát to chci vyjít celé. A být bychom tam chtěli tak do osmi ráno, asi i dřív, radši.
Aido centrum Říma je hodně turistiky přecpané.
Dám vám nějaké tipy, kde je turistů méně.
1.tip Ostia Antica
Do Ostia Antica se dostanete nadzemní dráhou vyjíždějící z Porta S. Paolo, poblíž linky metra B, stanice Piramide. Vystoupíte ve stanici Ostia Antica a kousek dojdete pěšky. Opravdu to stojí za to. Antické památky jsou zachovalejší více než v Pompejích. A turistů tu je opravdu mnohem méně než Foru Romanu.
2.tip Via Appia
Viu Appiu je lepší jít směrem do Říma než opačně. Od stanice metra A Colli Albani autobusem číslo 660 na konečnou k Mausoleu di Cecilia Metella. Odtud pěšky směrem do Říma.
Po cestě jsou katakomby Sv. Calista, stojí za prohlídku.
A od kostela Domine Quo Vadis se svezte autobusem číslo 118 zpět do Říma. Pozor na autobus se musí mávnout, aby zastavil.
3.tip studia Cinecitta
Metrem linkou A ze stanice Vittorio Emanuele se dojede na stanici Cinecitta a hned naproti metra je vchod do atelierů. V ateliérech je expozice Federica Felliniho. A doporučuju zajít na kávu do Cafe Cinecittá.
Aido jestli by jste chtěla ještě nějaké tipy napiště mi na email msedlakova@seznam.cz
Jejda, moc díky za tipy, zvlášť na ty autobusy atp., radši si to uložím a fakt moc děkuju! Zrovna těmihle směry bychom se chtěli vydat, ty parky kolem Via Appia jsem študovala tady: http://www.parcoappiaantica.it/
Pak chceme (kromě těch obligátních cílů) jít do parku Villa Borghese a jeden den se věnovat Janikulu, Trastevere apod. (a putování po stopách Velké nádhery, ještě si ji ted před odjezdem musíme znova pustit, je to krásný film).
Víte, já v Římě už byla a jakž takž se tam orientuju, je to přehledné a dobře dopravně dostupné město, ale – chtěla bych tenhle výlet dát jako dárek mému muži, on tam nikdy nebyl, jen si o něm hodně moc četl, tak asi takhle, no. 😉 Něco jako vloni, když jsme byli v Barceloně – jen si o Gaudím četl (knížek o G. a jeho stavbách máme doma snad 10), zbožňoval ho – a pak jsme tam jeli a viděl to naživo. Mě se snad i víc líbila ta jeho reakce, ta upřímná radost, než ty pamaátky samotné, i když jsou moc pěkné.
Park Villa Borghese je pěkný a doporučuji navštívit i galerii Borghese. Ale je třeba si předem na netu koupit lístky. Jinak se tam nedostanete. Smí tam denně asi jen 250 lidí.
http://www.galleriaborghese.it/eng/galleriaBorghese.html
Na Janikulu jsme také byli, je tam krásný výhled.
A Trastevere to milujeme. Jen se tam toulat a pozorovat život.
Lístky si koupíme, o té malé kapacitě jsem nevěděla, myslela jsem si, že se tam může jít jen tak.
Ještě mám jeden dotaz – ve středu 25. 4. mají státní svátek, výročí osvobození. Jsou s tím spojená nějaká omezení? Jsou památky otevřené?
Myslím, že banky budou zavřené.
Ale jak je to u památek, to nevím.
Podívejte se na web stránky jednotlivých památek. Tam to bude.
Já se spletla, ono je asi 300 lidí na 2 hodiny.
Ale lístky si rezervujte a kupte co nejdříve. Koukala jsem že už mají něco vyprodané. Jinak nemáte šanci se tam dostat.
napsala jsem aido kámošce, průvodkyni italských turistů,má nachozenej i Řím a jiná města, chci po ní ty netuctovky a kam jít.kam nechodí turistické davy…pokud mi odpoví,pošlu ti to na mail…..
Jejda, dík, jsi hodná.
Pěnu až tak nemusím, daleko raději mám šlehačku, takže stará dobrá vídeňská káva je můj favorit. 😛 Nedávám si ji ovšem denně, jen příležitostně, třeba v kavárně. Doma mám kapslový kávovar anebo si vařím kávu instatní. Kávovar momentálně (anebo už navždy) nepremáva a vzdoruje domácím pokusům o zprovoznění. Tak asi budu muset řešit, co dál. Na kapslovém kávovaru mě trochu rozčilovala neekologičnost – odpad prázdných kapslí. Snacha má jiný kávovar, její dodavatel kapslí si ty prázdné odveze.
Já naopak miluju tu krásně hustou pěnu ve které doslova stojí lžíce – viz foto. (happy)
1url.cz/ct6B0
Vlastně kvůli ní jsem si koupila kapslový kávovar. Ale pak jsem objevila v Tchibu napěňovač mléka a to je teprve pravé ořechové.
A trochu jarní nálady: 1url.cz/gt6B9
a pochlub se, Dede, jaký kávovar jste vlastně koupili? podle tvaru bych zkusila hádat na Krups?
nebo Saeco?
DeLonghi 🙂 Ty další značky neznám – on Martin něco vybral a já se to naučila používat 😀
De Longhi pákový máme také a jsem s ním spokojená.
DeLonghi! máme ho v práci a káva je z něj opravdu excelentní 🙂 že mě to hned nenapadlo, když jsi psala o úžasné pěně 🙂
Kávu v podstatě nepiju (velmi výjimečně, když se na velkých akcích před každého postaví hrníček, tak ze slušnosti usrknu). Pokud jdu s někým do cukrárny, kavárny, tak kapučino, a to mi chutná nejvíce u nás na náměstí, protože tam dokážou báječnou načechranou PĚNU (a jak píše Dede – ani ta tekutina pod ní by nemusela být).
Kávu jn velmi vzácně, když na ni náhodou dostanu chuť, hlavně čaj, nebo to, čemu se v automatech říká horká čokoláda. I když proti tomu, co dělají na termálu v Dunajskej Stredě je to jen chabá náhražka.
A kafe, uvařené jakýmkoli způsobem z Mattonky, je vždy lepší, než z běžné kohoutkové vody.
v Poděbradech taky vařej dobrou kávu z minerálky….
Už od dívčích let jsem toužila po kávovaru. Bylo to takové mé tajné přání. Ne že bych toužila nepřetržitě a neustále, ale občas jsem se zasnila a prohlížela katalogy, v pozdějších letech i obcházela obchody. No a před asi tak dvěma třemi lety jsem své touze podlehla a koupila si malinký překapávač… a za rok ho věnovala kamarádovi. Protože, možná tomu nebudete věřit, ale já kávu vůbec nepiju. Netuším, kde se ve mně ta celoživotní touha vzala, ale prostě byla, já si jí splnila, užila jsem si ten pocit, že mám, a tím moje „kafování“ skončilo.
Olčavooooo (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl)
tak já i bez žaludku (teda ne že bych byla bez žaludku, ale mám ho v pořádku) piju kafe mimo pár excesů nedlouho trvajících bílé s cukrem (teda sacharinem, na tu chuť už jsem si zvykla)… na rozdíl od Dede ono „že je pak to kafe hned studené“ mi právě vyhovuje, že nemusím půl hodiny čekat a kafe je hned (pro mě) pitelné (y)
piju ale teda instantní kafe, s lógrem mi hooooodně nechutná a ke stroji jsem se zatím nedopracovala… no a už nějaký čas jsem si převelice oblíbila Jacobs Velvet (může se tu reklama?) – a ten právě dělá pěnu!!!! ano, dostojí svému názvu a ta pěna je sametová, takže ano, taky ujíždím na pěně (h)
ze stroje mi dělají jedny kamarádky a tam už jsem se naučila říci si o „americkou“ (to je prosím pojmenování kapsle) a výtečnou dělá též Jitča – umí i velké snídaňové a pak báječné cosi co si o něj vždy říkám „to malý a dobrý“ 😀
P.S. decentně jsem se vyhnula otázce jak často (blush) (blush)
Jako otázce „jak často piješ kafe“? O rána do večera!
a po každé s chutí 🙂
(kecám, asi 4, max. 5 za den, to je myslím ještě v toleranci)
OTéčko – takhle to vypadalo na jihu Jižní Moravy na začátku dubna.
http://yga.rajce.net/2018_Tretiho_dubna,_sesteho_dubna,_osmeho_dubna
A dneska je tu opravdu teplo – ráno (7,30) bylo patnáct stupňů Celsiových! To barskdy ani v létě není.
Ještě co se týče kyselosti a nekyselosti kávy – je to mimo odrůdu hodně dáno stupněm pražení. Obecně vždycky platilo, že čím víc na sever, tím méně se káva pražila. Takže něco jiného v Bibione a něco jiného na Usedomu…
Ajaj, kafé. Překapávanou kávu pijeme už skoro 40 let. Vlastně co jsme se vzali. Manžel nesnášel turka a nemá rád ani instatní kávu a já jako hodná žena jsem se přizpůsobila :* . Ale začátkem letošního roku jsme poskočili o jeden level výše a můj muž zakoupil, přivezl, rozbalil a postavil na jídelní stůl – STROJ! Podle Tvých fotek to bude něco podobného jako máte vy. Ano, a je u toho manuál zvící obsluhy dopravního letadla. Když jsem uviděla tu bichlu (přesně tak velkou jak píšeš) přešla mně chuť na kávu, neb jak je u nás zvykem na obsluhu moderní techniky jsem tady já (whew) .
První dny jsem si vařila turka a STROJ jsem ignorovala. Ale zvědavost byla silnější (ó, jak mě můj muž dobře zná) a já jsem začala studovat, u toho brblat, ale nakonec jsem začala kávu vařit. Ono šlo hlavně o to, vychytat množství. Jsem zvyklá na ranní kafáč překapávané kávy a tohle je vlastně VELMI silné preso. První dny se mi i motala hlava a po změření TK byl o poznání vyšší. On ten STROJ vymáčkne se svými barry z kávy kofein do mrtě, i když je nastaven na minimum. Ale už jsem to vychytala, už jsem si zvykla na všelijaké kontrolky, které mě upozorňují na kde co a v té tlusté bichle listuji s přehledem (blush) .
Ale jsem také ukolébána pěnou. Ta je VÝBORNÁ!
Jsem turkař (rofl) , ale protože v běžných občerstvovacích zařízení už na turka nejsou zařízeni a vaří ho zásadně ze smetků, tak si dávám preso, i když mi moc nechutná (jsem na tom jak Matylda, když kafe bez socu, tak s hodně mlíka).
tak to u nás u Bajera, ti ještě na turka namelou čerstvý …. někdy si ho dávám…
Doma mám kávovar na kapsle, kde si tvořím preso nebo latté. Latté mi chutná proto, že mám ráda v kafi víc mlíka- když mi kdekoli dají jedno malé mlíčko v kelímku, loudím ještě jedno. Všichni říkají, že je to drahý provoz, ale protože dvě kafe mám v práci a třetí doma, tak se to dá 🙂 Velký kávovar Dedina druhu si hodlám koupit, až tenhle odejde do lovišť.
a nezkusila jsi ty kapsle co jdou opakovaně plnit?
Nezkoušela. Asi ani nevím, kde bych je koupila- a přiznávám, že mi tyhle chutnají.
se to sem snažím vložit a prt…
tak ještě jednou a apak ti to pošlu mailem..
https://www.magnet-3pagen.cz/4-opakovane-plnitelne-kavove-kapsle-1685.html
provoz není zas tak drahý – na kapsle jsou pořád nějaké akce, třeba Tchibo má jednou za měsíc 4+1, Nespresso množstevní slevy…některé obchody s kávou mají kávové kluby s akcemi :-)já jsem dostala k předloňským Vánocům kapslový stroj a k loňskému svátku/Vánocům mj. do něj od každého druhu kávových kapslí po jedné/po dvou 😀 o víkendu, kdy je dost času, proháníme italskou konvičku :-)kafe dodává pražírna z Kudlovic, jejíž majitelé jsou kávoví nadšenci, takže je pořád co experimentovat :-)kafe jednoznačně s mlékem!
Doma jsem po překapávači, co odešel do lovišť, objevil aitalskou mokka konvičku a do kafete z téhle mašinky jsem se zamilovala…později jsme tuhle dokonalost dotáhla na elektrickou mokka konvičku a láduju jí buď kávovými mletými zrny z Keni nebo Kostarickou Tarapacá Tarazzú…. tu miluju. ochutnala jsem i pravou brazilskou,al eje na mne moc kyselá
a k pěně, šlehačka na kafi mi nevadí,pěna z mlíka, no nesmí jí bejt moc, ale co mi poslední dobou moc chutná , je karamelový kafe z Lidlu-mají tam automat na kafe sebou, a ten karamel je úžasnej…a podotýkám, že to není přeslazený….
Jj, kafe je někdy kyselý, pamatuju se na doby, kdy se vozilo kafe ze západního Německa a nikomu to nechutnalo, protože bylo kyselé.
A nejenom kafe – minulý týden jsem dostala k svátku 100% čokoládu, fair trade, ta šílenost stála prý skoro dvě stovky a nedá se to jíst – hořkou bych očekávala 😉 , ale že ta čokoláda bude kyselá (asi jako plátek citronu obalený v kakau), to bych nečekala ani ve snu. Nic tak odporného jsem ještě nejedla, asi nejsem „znalec“
No nazdar, kyselá čokoláda, to si snad ani neumím (a nechci) představit…
Já miluju turka a doufám, že ještě dlouho ho budu moct. Instantní kávu jedině jako kávu bílou, neboli zalitou mlékem, to si dávám v sobotu či neděli na střídačku s čajem s mlékem.
Kávostroj objevil Bimbo na dovolené v malém penzionu ve Studené. Byl tam k dispozici a stal se dalším Bimboušovým mazlíkem. Kupovali jsme ho týden po návratu z té dovolené a od té doby je Bimbo výhradním kávovarcem v naší rodině. Já na něm umím jen prosté preso, sama stále zůstávám u turka, takže ho nepotřebuji. Vnučky zase nutně potřebují od dědečka mléčnou pěnu, Kačenka kapučíno a milý kávostroj potřebuje v nejnemožnější chvíli čistit
ano,u Inky mi Bimbem uvařená káva moc chutná…..
A znáte Ferrari Kona Coffee? Dá se objednat přes internet, je to sice kurevsky drahé, ale chutná to úplně jinak a mnohem lépe, než všechno ostatní, co je tu běžně k mání. (Pěstuje se to na starém lávovém proudu kousek od města Hilo na ostrově Hawaii, neboli Big islandu).