To už je tolik? Jak to, že jsem zaspala? Vždyť ve čtyři mě vzbudila psice, že nutně potřebuje na zahradu, pak jsem položila hlavu na polštář a usnula málem dřív, než jsem strčila nohy pod peřinu… no, to bude zase frmol.
Snídaně, svačiny, nemám napsanou fakturu- honem spočítat, kolik jsem měla tenhle měsíc hodin a pokud možno správně, minulý měsíc jsem se spletla a účetní to pak nevycházelo- jenže já v tom fofru snad neumím ani násobilku! Nasypat do tašky učebnice a notebook… jo.
Tak honem, honem, obleču si to, co včera, parfém, nalíčit – au! Píchla jsem se řasenkou to oka! Do toho, na který vidím líp! Ani se v zrcadle nevidím, musím počkat, až přestane slzet a budu moct smazat ty uhelné sloje kolem.
Holčičky, buďte tady hodné- mantra pronášená při každém odjezdu psice uklidnila natolik, že jen dohlédnou na můj odjezd a jdou si pak v klidu lehnout.
Uf, ale že je dneska hezky. Modrá ranní obloha je vždycky jako čerstvě umytá. Traktor! A zrovna tady, kde ho nepředjedu! A já tak pospíchám, za chvilku by mi měla začínat hodina a já mám před sebou ještě serpentiny a tři vesnice!
A je to! To obilí fakt zraje… hele, a v zahradnictví mají akci Léto plné květů? Jak lákavé… ale dneska nemůžu, nestíhám!
Ježiš, tady je bahna- ta včerejší bouřka je tady musela málem spláchnout! A zrovna tady, kde ze stavby vytahají té hlíny na silnici spoustu. No cococo, pánové, já jsem na hlavní, však já vám na křižovatce hned uhnu.
Aaaa, oblíbené serpentiny, kde do silnice čouhá kousek skály. První skála, tady fakt musím přibrzdit, je to skoro vracák. Za chvilku bude další, ale ta už nebude tak zrádná. V tom lese je tak příjemně… no a už jsem u křižovatky uprostřed lesů. Odbočím a jestlipak dneska něco potkám? Sebevražedné bažanty, co po přeběhnutí silnice zmateně vletí zpátky, poblázněné zajíce nebo ty praštěné srny, se kterými jsem si onehdy málem hleděla z oka do oka? Mimochodem, přišly mi v tu chvíli hodně velké!
Tak dneska nic? Ale jo, auto. Kde se tady přede mnou najednou vzalo? Ale… to nemá českou espézetku a navíc plnou dvojek… ještě že ne šestek, vyděsila bych se k smrti. Ale americká značka, tady? Kde se tady u lesa vzal? Ale jede vzorně, Amík, a tady se zrovna předjíždět nedá. Jé, policie. Schválně, jestli bude riskovat diskuzi v cizokrajném jazyce na téma doklady? Aha, nebude.
Co mně na tom autě jenom… už vím. Nad tou espézetkou má mírně omšelou samolepku nedalekého hokejového klubu. To auto je fakt čím dál podivnější! Ještě že mi na kruháči zmizelo!
No, nic, zabočím a zaparkuju.
„Dobrý den, jé, ona už začíná angličtina? Ani jsme si v tom fofru nevšimli.“
Více zde: http://matyldin-svet.webnode.cz
A já se dneska pod Matyldiným půvabným líčením ranního chaosu ptám: jak vstáváte vy? Budíte se do aktivity, nebo je jedno, kdy zvoní budík, protože váš mozek prostě vstává až ve svoji oblíbenou hodinu? Umíte se vzbudit v hodinu, kterou si večer v mozku zapnete jako vstávací? Pojďme si povídat o probouzení, vstávání a nejlepším startu do nového dne:))
Hlásím se k sovám, navíc k těm, které potřebují delší ranní rozjezd, aby mohly začít jakž takž fungovat. Takže si raději přivstanu, abych ranní záležitosti stíhala v pohodě a abych se v klidu nasnídala. Ráda si u snídaně prolítnu noviny. ALE – s železnou pravidelností se na poslední chvíli něco zadrhne (třeba zjistím, že TAKHLE oblečená v žádném případě nemohu opustit dům, poněvadž vypadám naprosto nemožně (tmi) nebo hledám jakýsi dokument, který nutně potřebuji mít s sebou atd. atd., pokaždé je to něco jiného). A pak – ano, Matyldo, to je přesné – zjišťuji „To už je tolik?!“ a začnu pobíhat sem a tam a honem ještě tohle a tamhleto a přednosta mě stresuje, že už startuje auto a většinou vyjíždáme na poslední chvíli. Asi tu svoji ranní dávku adreanlinu musím mít! (fubar)
Převlékání oblečení z nemožného do možného bere děsně času, to potvrzuju 🙂
Jsem sova, jsem sova, jsem sova, skřivani mne iritují a mám k vůli nim výčitky, že jsou tááák čilí a já tak asi líná.
Zatímco skřivan odpadá již min. v 19:30, já ožívám.
Brzká rána ve mně budí sklony k somnambulismu neb chodím v bezvědomí po bytě a konám určité práce aniž bych se probudila, pak opět zajedu do lože a po probuzení nic nevím. Ale mám ráda klidná ráda a tak samovolně bez budníku vstávám dřív abych si užila v klidu ranní kávu. Dovedu ocenit ráno bez všech možných zvuků v naprostém klidu, za harašení nádobím, případně jásavý cvrkot spolunocležníků všech druhů jsem ochotna i ubezdušit. Stačí mi 4-5 hod. spánku,tož se mi nemůže nikdo divit, že chci ráno klid.
Jenny, spolunocležníci si můžou cvrkat, jak chtějí, pokud nevyluzují zvuky druhu „ale já se fakt počurám!“, což je asi to jediné, co mě z té postele vylomí dřív.
Zajimave je, ze od te doby, co jsem na penzi, tak se mi nad ranem zda variace nasledujiciho snu. Ne ze snu, ale VE snu se probudim s tim, ze jsem zaspala a nutne uz musi byt v praci. A ted v tom snu hystericky hledam spodni pradlo, zubni kartacek, papiry, vyzenu Jakeyho ven, ale ten pak nechce dovnitr.. auto nechce nastartovat… Uff, z takoveho snu se obcas probudim zpocena a v panice. A pritom moje odchody do prace v realite byly celkem v pohode -pracovala jsem od deviti, a kdyz jsem dojela o nec pozdejc, tak to bylo kazdemu suma fuk. V tom jse mela dost autonomie.
To buďte ráda, že se vám to jenom zdá. Já to prožívám každý ráno v realitě. 😀
Vsak ja jsem rada. 🙂
Nedivím se :)Já mívám horší sen- zdá se mi, že ráno nestíhám a odcházím z domu částečně nahá a divím se, co komu vadí, až pak mi to dojde a ta hrůza je v tom snu prožitá velmi silně 🙂
Checht. I to už se mi povidlo.
A ještě OT krátké „počasové“ hlášení zpod Českého lesa:docela chladno a větrno, celou noc pršelo a přestalo pršet až asi kolem poledne.Je docela příjemné chladno(cca 20°), i když slunce se snaží vzduch ohřát.Jdu na zahradu zkontrolovat sudy na dešťovou vodu.Včera skoro nic, doufám , že se sv. Petr umoudřil a zalil pořádně.Mějte se všichni krásně, mizím,
Keď nemusím, budím sa sama od seba skôr, ako väčšine ľudí príde únosné, tak okolo pol šiestej. Ale na hodinu, kedy potrebujem vstávať vo všedný deň (04:50), toho budíka proste potrebujem. Po presunoch času na jar a na jeseň už sa potom budím tesne pred budíkom, ale neriskujem to bez neho, zopár krát sa mi to nevyplatilo. Musím vstať HNEĎ ako zazvoní, žiadne „ešte chvíľku“ nepripadá do úvahy, práve tak som už viac krát pekne zaspala. Bežne rannú rutinu celkom stíham, ale beda, keď zaradím čo len jednu činnosť, čo obvykle nerobím, napríklad ešte schránku, ešte smeti, ešte prehodiť kabelku, ešte toto, ešte tamto … bože, ako to, že už je toľko!? (chuckle) A s trafením si špirálou alebo ceruzkou do lepšie vidiaceho oka sa viem nadmieru dobre stotožniť, poznám! Aj keď v poslednom čase už tomu maľovaniu moc nedám… Zdravím všetkých po nárate z dovče, prvej po 4 rokoch. Boli sme s kamoškou na Cypre, severnom, takže tureckom. A skonštatovali sme že teda fajn, skúsili sme aj takéto (uzavretý hotelový rezort s cca 2 tis. ľuďmi premieľajúcimi sa horedolu, z jednej strany vojenská základňa obohnaná ostnatým drôtom a z druhej totálna pustatina) a už tam asi viackrát nemusíme… Ale more bolo super, to zas hej.
Ať vstávám, kdy vstávám, probouzím se v 11… Tak tohle bych mohla být já. Ovšem léta soužití s ranním ptákem ze mne udělala věčně nedospanou sovu, protože mi prostě ten pták dospat nedá.
Ale nakonec vcelku spokojeně vstávám chvilku po 6. hodině, protože nemám ráda ranní spěch. Do práce odjíždím v 8. Prostě si musím dát v klidu sprchu, šálek čaje,…
Ale jinak strhující ranní chaos. To by mne zabilo.
Taky preferuju klidnější rána 🙂
Ale věta „prostě mi ten pták dospat nedá“- Bubu, to kandiduje na hlášku roku 🙂
Děkuju. Ten můj pták je fakt pták! Nejhorší je, že jsem si ho tak zpovykala, že mne nejen budí, ale taky chce ještě snídani! Chudák já.
AD „protože mi prostě ten pták dospat nedá“ … JEŠTĚ ŽE TADY NIKDO NEMÁ DVOJSMYSLNÉ MYŠLENÍ (rofl) (rofl)
Má!!! (rofl)
to si fakt Ege myslíš??? 😀
Má!
Mňo, otázka skôr znie, či tu vôbec má niekto iné ako dvojzmyselné myslenie! 😀
Ale je to krásná myšlenka, takhle ráno…
No, já se vzbudím v sedm až v půl osmé, pokud je to na mně 🙂 A musím se nasnídat, bez snídaně je mi špatně a podobně.
V době odstávky Dedeníku mě Dede prováděla Prahou, tak můžete nakouknout, co jsme viděly: http://malcka.rajce.idnes.cz/2015_Praha
Trojský zámek máme nafocený i zevnitř, leč ještě nezpracováno. Zámek je prakticky prázdný, jsou tam ale nádherné fresky, stojí za to. Pro obyvatele či časté návštěvníky Prahy rozhodně doporučuji koupit Trojskou kartu – 1x vstup ZOO, botanická, skleník a trojský zámek. Platí jednu sezónu.
Skleník jsme využili na motýly, s botanickou jsme se taky šikovně strefili na výstavu kaktusů a spoustu kvetoucích věcí, v zámku měli zrovna akci k muzejní noci a prováděli i ve sklepě a právě i dolů k těm sochám co se jich Dede lekla 😉 . ZOO nás ještě čeká.
Koukam, ze jste si uzivaly. Dede vymyslela perfektni turu. A muzu opakovat do nekonecna – Praha, moje laska. (h)
Hanko, bylo to skvělé – já tak totiž přišla na mísa, kde jsem nebyla třeba patnáct, dvacet let 🙂 To proto, že klíčem k výběru památek byl můj osobní vztah k různým místům a stavbám. A Matylda byla bezvadnej posluchač:))
Budím se bez budíku v mnou zvolenou hodinu – nevím, čím to, ale fakt ho nepotřebuju (i když pro jistotu natahuju – teda nyní volím na mobilu). Probouzím se jak kdy – někdy jsem čilá jako včelička od kuropění (sousedi mají slepice, tudíž vím, o čem mluvím), jindy se do desíti nemohu probrat, abych na poledne byla úplně hin.
Dneska jsem trochu zaspala, protože se mi zdál divný sen – hlídala jsem tři psy (mezi tím i Toyu), furt se mi nějaký vyvlékal z postroje a utíkal a já za ním letěla (bylo to na Vrbici za humny, takže furt do kopce), mezitím se mi ztratila Toya (protože nestačila mému zběsilému (chuckle) běhu) a nakonec se proměnila na koně, tančícím na elektronové podlaze (neptejte se, proč elektronové, v tom snu to tak bylo!) – ta podlaha byla klouzavá a plná statické elektřiny a já se elegantně k Toyi-koni sklouzla (chuckle) … pak se mi ráno nikde nemůže divit, že se potím jak dvérca od chlíva, i když teplota v ložnici byla dneska více než lahodná (wait) .
A dotaz pro admina – proč jsou ti smajlíci tak mrňafí? My slepýši na ně pramálo vidíme.
Ygo, podobné sny občas mívám a ráno jsme zedřená jak kůň 🙂
Dneska bylo i u nás v ložnici rozumně, na rozdíl od minulých dnů.
Fakt se zmenšili smajlíci! Kruci, to jsou vždycky následky aktualizací – musím říct, že nenávidím aktualizace 🙁
Jenže je musíme dělat a tohle je důsledek aktualizace worpressu (redakční systém). Když už byla odstávka, dělali jsme generální úklid – i s aktualizacema 😛
A keď už sme pritom zmenšení, nie sú aj písmenká v komentároch nejaké menšie? Či to už som po 2 týždňoch nenosenia brýlí na dovolenke zase o dioptriu slepšia? (doh)
Km, zatím si to můžeš zvětšit, když levou rukou přidržíš ctrl a k tomu otočíš kolečkem na myši – když budeš točit „dopředu“, mělo by se ti písmo zvětšit 🙂
Já to mám různě, někdy vstávání bez problémů, někdy se mi nechce. Ale obecně větší problém než samotné vstávání je ten, že v případě dost brzkého vstávání už třeba v 11 hodin cítím únavu a nic se mi nechce a den pak spíš přežívám, protože tělo se nenechá oblafnout.
No, jsou dny, kdy v jedenáct jsem bez energie a doba vstávání na to vliv nemá, spíš intenzita světla.
Moje vstávání bývalo těžké, byť jsem si už před lety vypěstovala schopnost budit se chvilku předtím, než mi zazvonil budík – možná to bude tím, že ukrutně nesnáším buzení budíkem! (chuckle)
Jinak na rozdíl od Míši, moje děti mě budily fest… oba považovali spaní za ztrátu vzácného času, který se dal užít jinak. Mnoho let v té době jsem toužila prostě jen po nerušeném spánku (blush)
Dnes spím nedobře, často se budím, takže spíš jde o to, na kdy padne moje poslední probuzení před časem, kdy už musím z postele… Přiznám se, že bych radši byla závislá na tom pitomém budíku! 😛
Jinak díky Matyldo za půvabný článek, užila jsem si ho! (inlove)
Tuhle schopnost budit se před budíkem mám taky, ale už není tak dobrá jako bývala. Na školním výletě v Bulharsku na mě a jednoho kamaráda všichni zírali, když viděli, že nám stačilo si říct v kolik vstaneme a fakt se v tu dobu probudíme i bez budíku 😀 (osobně nevím jak tuto schopnost logicky vysvětlit)
budík v hlavě tomu říkal táta..tak yho mám, prostě si řeknu,že je potřeba se vzbudit ve tři ve čtyři v pět ráno.. prostě podle situace..a fakt se vzbudím..to nechápe spousta lidí..a funguje to i když jsem nemocná a musím brát ATB…ani ta nemoc ten budík v hlavě nezruší.
Mne občas v noci probudí cestující psi- lezou na zem, pak zpátky na postel, Borůvka občas chce nadzvednout cíp peřiny… vím o tom, ale neprobudí mě to natolik, abych se fakt vzbudila.Probudit mě musí nějaká utkvělá myšlenka a to se ještě naštvu, že myslím na blbiny a nespím 🙂
Milá DEDE já a spaní, tak to se v průběhu mého života mění.
Jako mladá maminka jsem spala ráda a dlouho. Naštěstí moji 2 synové byli hodní. Spali dobře už jako miminka. Když byli větší, tak nás nebudili, ale v tichosti si hráli a kramařili. Nechodili za námi do postele. Až mě to někdy mrzelo.
S přibývajícím věkem se budím o víkendu dříve než bych musela. Prostě už mi do nejde vyspávat do 9 hod. Navíc nás budí kocouři. Už Honásek blahé paměti budil nás škrábáním na krabici. Fousín to nedělal, ale asi mu strýček Honásek poradil spoza duhového mostu. Takže náš milý Fousáč škrábe packou ve 4 ráno na žaluzie. Příšerný zvuk v příšernou dobu.
Míša
Jó žaluzie – brnkaje na žaluzie mi Zikmund parádně brnká na nervy – bych mohla vyprávět (rofl)
Ještě že tyhle vtípky Maceška zkouší večer a ne v noci- v noci slušná kočka spí! 😛 Aspoň ta naše jo 🙂
Nevím dokud začít. Můj vztah ke vstávání se v průběhu života velmi mění. Poslední měsíce (vlastně asi od přestěhování) se pravidelně budím nejpozději v pů šesté. Ve skutečnosti ale nepravidelně mezi čtvrtou a šestou. Do práce bych to s přehledem stihla, i kdybych vstala v půl sedmé, takže budíka už delší dobu nepotřebuji.
Takže tak od té páté se převaluji a pospávám a záleží na okamžité náůadě, kdy vylezu. Ve všední dny nejpozději v šest, o víkendu v sedm. Jenže tohle buzení je naprosto nezávislé na tom, v kolik jsem šla spát a jestli jsem měla klidnou noc. Takže někdy se hrabu z postele s pocitem, že bych se tam měla co nejdřív vrátit.
Vzhledem k tomu, že vzsávám obvykle zbytečně brzo, tak ještě po ránu stihnu zalít kytky, uklidit sucho nádobí, případně nějaké umýt, vyžehlit si oblečení … No a v okamžiku, kdy odcházím do práce mi přijde, že TEĎ by se fakt dobře spalo!
Děti nikdy neměli v hlavě hodiny, budí se (a mají hlad, či chtějí spát) pokaždé jindy. Včera prý byly v posteli ještě v devět, dneska Rysinka chtěla vztávat před sedmou. Ta jsem ji šoupla tátovi pod peřinu, je naděje, že zase usne. A když ne, tak si holt tatínka vzbudí.
Odchody do školky odmítám komentovat, jsou prázdniny.
Omlouvám se za chybky, výjimečně jsem to odeslal dřív, než jsem to přečetla, tak je tam toho nějak víc.
Neboj, Karakal, s věkem přestanou chtít vstávat. v pubertě je standardem vstávat v deset, pokud to jde, a pokud by to šlo, tak ještě později. Ovšem vypáčit je z té postele dřív je teda fuška.
Jasně, moji synáčci v pubertě vstávali „za pět minut oběd“ 😀
Já vstávám v sedm, abych pustila slepice. Ale kohout mi už od čtyř ráno nadává, kde jsem tak dlouho. No, dělám, že ho neslyším! Takže budík nepotřebuju, mám kohouta!
Musím nejprve předeslat, že jsem s Šárkou prožila mnoho večerů až do pozdní noci a nikdy nebyla nesnesitelná.
Děsivá rána zažíval hlavně Bimbo, protože naše obě děti jsou skřivánci a vstávali okolo páté. Když měl Bimbo ranní, tak to problém nebyl, to si liboval, že Kubu do jeslí nemusil budit. Ovšem když měl odpolední, to bylo něco jiného. Kuba se se mnou nasnídal a jak v půl šesté za mnou zapadly dveře, jal se tátu budit. Jak Kačenka vozila poránu křečíky v kočárku jsem již jednou psala, takže prakticky nic mne nemůže ráno překvapit. Od řvoucího dítěte po řvoucího kocoura přes všemožné peripetie dětí na táboře poprvé od maminky….
Inko, to se naspím do zásoby, protože od Vás se odjíždí nerado…jak je s Váma dobře.
No, v pět bych děti asi ubezdušila 🙂
Matyldo, naše holky celý batolecí věk až do cca 4 let vstávaly v půl páté ráno a obě. Už se uspat nikdy nedaly, bo chtěly snídani a pak zábavu spolu s rodiči provozovanou.Ty malé a bosé postavičky v nočních košilkách a s tehdy mnou doslova nenáviděnou větou:“ Maminko, tatínku, vstávejte, my už jsme se vyhajaly“, na rtech , ty vidím jako dneska. Protože kvůli mladší Věrce, která následkem velmi krátkého pobytu v jeslích nedokázala vpoledne nikdy usnout,nespaly přes den ani jedna.Sice užvo půl šesté odpoledne byly uondané,vykoupané a tvrdě spaly, takže já měla čas na nejrůznější práce, které jsem přes den nebyla schopna stíhat.Neexistoval tehdy žádný den v týdnu, kdy bychom si my, rodiče, mohli přispat.Podotýkám, že v době dětství našich dcer neexistovalo žádné ranní vysílání tv a nebyl doma žádný ideopřehrávač apod. Stejně bych však dětem nedokázal jen tak něco pustit a zalézt zpět dopostele. Naše holčičky dokázaly ledacos během doby, kdy nebyly ostře námi sledované.Věra byla fakt velmi výtvarně tvořivá a její nápady starší ségra ráda zrealizovala. Dlouhé ticho v jejich pokoji vždy znamenalo dost velký průšvih.No, dnes už mohu vstávat, kdy se mi zachce.tehdy jsemmale bylo permanentně nedospalá.
já skřivan časný,národní buditelka,jak říká Dan, vstanu klidně ve 3 ráno a nemám problém, ten u mne nastává,jak se začne smrákat a já bych s těma slepicema šla do toho kurniku na bidýlko spát….a začínám bejt protivná 😀
Uááá, národní buditelka 🙂
DEDE, OSOBNĚ VSTÁVÁM VELICE NERADA, KDYŽ TO MUSÍ BÝT DO 5.-6.HODINY.PROTOŽE UŽ JSEM DLOUHÉ ROKY (LETOS 20LET)V INVALIDNÍ A NYNÍ JIŽ VE STAROBNÍM DŮCHODU,NEMUSÍM VSTÁVAT BRZY. VÝJIMKOU JSOU JEN DNY, V NICHŽ MÁM NĚJAKOU DŮLEŽITOU LÉKAŘSKOU KONTROLU MIMO SVÉ BYDLIŠTĚ.JINAK VSTÁVÁM BĚŽNĚ MEZI 7.A 8.HODINOU.ALE NA TY RANNÍ ZMATKY SE VELMI DOBŘE PAMATUJU. NĚKOLIKRÁT SE MI PODAŘILO HODNĚ ZASPAT.NAŠTĚSTÍ TO JEŠTĚ BYLO V DOBĚ MÉHO PŮSOBENÍ NA BĚLSKÉ ŠKOLE, KTERÁ JE JEN TŘI MINUTY CHŮZE OD MÉHO DOMOVA. ALE NIKDY JSEM ZA SVÉHOPŮSOBENÍ NEPŘIŠLA DO ŠKOLY POZDĚ.VŽDY, I KDYŽ JSEM ZASPALA, MUSELY JSME BÝT S DCERAMI VŽDY ŘÁDNĚ NASNÍDANÉ.OSOBNĚ BEZ ŘÁDNÉ SNÍDANĚ NEFUNGUJU,PROTOŽE MOZEK POTŘEBUJE PO PROBUZENÍ ENERGII PRÁVĚ NA TO DOKONALÉ PROBUZENÍ. A KDYŽ NAŠE VĚRA ODMÍTALA RÁNO SNÍDAT, MUSELA SE ASPOŇ POŘÁDNĚ NAPÍT, A DO ŠKOLY SI NESLA V PŘESNÁ ÍDÁVKOVOU SKLÍNKU POŘÁDNÉHO A HLAVNĚ DOMÁCÍHO VLOČKO -SEMÍNKOVÉHO MUESLI S MEDEM.VYRÁBĚLA JSWEM TOHO MUESLI SPOUSTU PO CELÉ ROKY POVINNÉ ŠKOLNÍ DOCHÁZKY OBOU DCER TAKY JSEM MUSELA MOCJ KRÁT MNOŽIT RECEPTY PRÁVĚ NA TUHLE SVAČINU. MNOHOKRÁT DCERÁM DOBROTY ZBYL JEN O NĚKOLIK LŽIČEK, PROTOŽE SPOLUŽÁCI TOHLE NEZNALI A JEJICH RODIČE MUESLI PŘIPRAVOVAT NEUMĚLI, NEMOHLI NEBO NECHTĚLI.ZKRÁTKA JSEM DCERY HODNĚ ROZMAZLOVALA, JELIKOŽ JAKO ÚČA DOBŘE ZNÁM TEN STAV, KDY DÍTĚ NESNÍDALO, JE HLADOVÉ A JEHO MOZEK TUDÍŽ NENÍ SCHOPEN ŘÁDNĚ PRACOVAT KVŮLI HLADU.VŽDY JSEM PŘESNĚ POZNALA, KTERÝ ŽÁK RÁNO NESNÍDAL A ANI SE DOMA NENAPIL.ZKRÁTKA TO DÍTĚ VŮBEC PRVNÍ DVĚ HODINY “ NEFUNGOVALO“.
Lenko, ono s tím muesli je to dost často tak- doma by o to ani zubem nezavadili, ale když to má spolužačka, je to rozhodně mnohem lepší!
V tom máš,Matyldo, pravdu. Já na tom muesli ale nešetřila, takže to opravdu bývala velká dobrota a kaloruická bomba pro nastartování mozku.Několik druhů nasucho opražených vloček, semínek slunečnice a sezamu, lískové oříšky mandle a vlašká jádra,to vše ještě smíchané s medem. Byla jsem si jista, že holkám tohle muesli bohatě energií vystačí až do oběda.Dnes si tohle muesli dělá starší Petruška jak zdravé mlsání.