Sednout si takhle časně po ránu na čerstvě renovovaný balkon a zaposlouchat se do ranní modlitby okolního ptactva v buši jednoho inspiruje k úvaze. V ranním oparu je spíše tušit než vidět City of Sydney na východním obzoru a vzduch voní kvetoucími keři v okolí. Vzduch příjemný a osvěžující, je pouhých 23 °C a po blankytné obloze se honí mráčky. Prostě balada, kterou oceňuje i náš zvěřinec. A světem prý lomcuje ekonomická krize. Ekonomická? Hospodářská? No jak se to vezme. Tuším, že ta krize je někde úplně jinde.

O současné globální ekonomické recesi slyšíme denně z médií. Také nám jsou nabízeny ty či ony recepty, kterak se s tímto fenoménem vypořádat. V mnoha zemích to řeší pumpováním nepodložených peněz do ekonomiky a nesmyslným zadlužováním vnuků našich vnuků. Tato současná hospodářské krize nemá s tou velkou co postihla svět na přelomu let dvacátých a třicátých minulého století příliš společného. Tím myslím co se krizových dopadů či jevů týče. Nikde nestojí fronty na polévku chudých a pod mosty je stále dosti místa k přespání.

Od těch dob se společnost trochu pozměnila. Kterak, to už je otázka. Nenastala lavina bankrotů a hromadné zavírání firem a provozoven s následným propuštěním zaměstnanců. Nenastala katastrofální inflace. Současný propad ekonomie pro mnohé jedince znamená pouze to, že se odloží dovolená v Alpách a nebo na Kanárech. Že budeme méně používat auto a odložíme koupi té velkoplošné LCD TV nebo jiné hračky. Hlad však nikdo nemá, o bydlení také mnoho lidí nepřichází a tak „vo co go“, jak se v poslední době s oblibou říká.

Co však mají tyto obě tyto ekonomické krize společného, je jejich příčina! Na ni správně, už před 80 lety, upozornil slavný a bezesporu úspěšný podnikatel, Tomáš Baťa. Ťuknul hřebíček na hlavičku! Mravní úpadek, amorálnost, hochštaplerství, hrabivost a docela obyčejná nenažranost zainteresovaných je příčinou! A teprve důsledkem této příčiny je hospodářský úpadek, neboli ekonomická krize. Pokud není kladný pohyb v tom, co tuto situaci způsobilo, tak jakékoliv kroky k sanaci nastalé ekonomické deprese, nota bene penězi, jsou scestné a marné.

Pokud nenastane morální či mravní ozdravění zainteresovaných, tak se situace nemůže zlepšit, ale pouze přechodně oddálit. Pokud politici a „kapitáni“ společností budou mít mravní přístup k lidem, práci a jim svěřeného či veřejnému majetku, pokud nebudou finančně podporovat bankrotáře a ty co dělat nehodlají, nebudou vydírat zaměstnance, nebudou vyhazovat peníze na nesmyslné projekty či úplatky a nebudou dělat dluhy, tak krize nevznikne nebo současná zanikne.

Hospodářská krize je důsledkem morální krize společnosti a jejího mravního úpadku. Hospodářská krize je důsledek úpadku hodnot jako zdravý rozum, odpovědnost za sebe a za svoje jednání, soucítění s lidičkami kolem neboli empatie, pravdivost slov i činů, odvaha, láska, víra, nezištnost, ohleduplnost, důvěra, diskrétnost, docela obyčejná slušnost a řada dalších vlastností z tohoto hrnečku.

Hospodářská krize je důsledkem toho, že většinová společnost a v neposlední řadě i vlivná média se na poctivé, pravdomluvné a povšechně morálně vyspělé jedince dívají jako na blbce a obdivuje gaunery, kteří mnohdy i nezákonně nabyli bohatství či politické moci. A nejde zde jen o ekonomiku, ale i o osobní život. Jako věrnost a transparentnost ve vzájemných vztazích, zdravá, tradiční rodina, skromnost a nezištnost. Těchto hodnot na světě valem ubývá úměrně s tím, jak ubývá víry a úcty. Víry a úcty k Bohu, k člověku, k dobru, k poctivosti a řadě už téměř zapomenutých, avšak důležitých jevů a vlastností.

***

Pokusím se to vše ukázat na pár konkrétních příkladech. Začnu zde, v Klokánii. Zdejší profesionální CEO (něco jako generální ředitel) velkých společností naprosto beze studu pobírají obscénní odměny za svoje úsilí.

CEO společnosti BHP Billiton, Marius Kloppers, za rok 2009 měl plat 5 750 841 AUD, a navrch dostal bonus 8 157 931 AUD. Za co dostal bonus to nevím, protože ve stejném roce, kdy tuto společnost kormidloval, klesl profit této společnosti o 17,9 %. Takže tento výtečník za rok 2009 beze studu a s vážnou tváří shrábl 13 908 772 AUD, což při dnešním kurzu činí 237 087 479 českých korun.

CEO společnosti Leighton Holdings, Wal King, za rok 2009 měl plat 5 750 841 AUD a jeho bonus byl 8 839 746 AUD. Opět mi je záhadou za co dostal bonus, když profit této společnosti po dobu jeho kralování v tomtéž roce spadl o 50,8 %. Celkem za rok 2009 vyinkasoval 12 557 691 AUD.

CEO společnosti Boral Limited, Rodney Pearse, měl v roku 2009 plat 7 020 500 AUD a jeho bonus čítal 4 450 00 AUD. Opět nevím za co, profit společnosti za tento rok spadl o 24,2 %. Takže milý Rodney si strčil naprosto klidně a s uspokojením do kapsy 11 511 500 AUD.

Protože zdejší společnost nediskriminuje ženy a je „gender correct“, tak do první desítky těchto jestřábů patří i žena, CEO Westpac Banking Corporation, Gail Kelly, jejíž plat byl v roku 2009 pouhých 6 438 982 AUD a tentokrát logický bonus 4 185 930 AUD, protože zvedla profit společnosti za uplynulý rok o 29,9 %. Jakými metodami, o tom taktně pomlčím. Lidumilné jistě nejsou.

Ovšem zdejší CEO jsou oproti těm v USA úplní čučkaři. V té zemi neomezených možností, v době hospodářské krize, firma Stockland měla v uplynulém roce ztráty 1 800 000 000 USD. Její managing director, Mathew Quinn, však nebyl zproštěn funkce za neschopnost, naopak dostal bonus 1 200 000 USD.

Toto vše však bledne nad výkony politiků, kteří miliardovými částkami sanují zbankrotované, povětšinou finanční společnosti. To, že dluhy budou splácet ještě vnuci našich vnuků, jim jaksi nevadí, hlavně že se mohou podívat do zrcadla a říct si jací jsou pašáci. A být pak popřípadě opět zvoleni v příštích volbách. Proč? Protože většinové společnosti nevadí, že ten či onen politik je vlastně darebák nebo na příklad odložil svoji manželku, popřípadě i děti a pořídil si nový model, navíc ještě s boční milenkou.

Je vnímán spíš jako hrdina anebo haur a ne jako terminátor toho nejcennějšího co každý národ má, rodiny. Zdravá rodina je základ zdravého národa a zdravé ekonomiky. Gauner, zloděj, podvodník, lhář a docela obyčejný grázl nemůže nikdy být dobrým hospodářem. To vyžaduje osobu, která má pevný morální postoj a pevný charakter a vede mravný život jak osobní, tak veřejný. Lidičky, nevíte o nějakém?? V historii takoví bývali. Jako třeba Harry Truman, jak nám praví tento text převedený z angličtiny.

Harry Truman byl jaksi jiný prezident než ti současní. Učinil mnoho těžkých, avšak pro USA důležitých rozhodnutí jako jeho mnozí předchůdci. Jeho velikost však tkví více v jeho činech a rozhodnutích, která učinil po opuštění Bílého domu a své prezidentské funkce, kterou chápal jako službu vlasti.

Jediný majetek, který po své smrti zanechal byl domek ve kterém žil, v Independence v Missouri. Jeho manželka tento dům zdědila po svých rodičích a mimo období pobytu v Bílém domě, po dobu prezidentské funkce, žili manželé Trumanovi v tomto domku celý život.
Když v roce 1952 vypršela Harrymu jeho prezidentská funkce, tak jeho roční příjem činil 13,507.72 $, což byla jeho vojenská penze americké armády. Když se kongres dověděl, že si na svoji širokou korespondenci kupuje za svoje známky, tak mu zvýšili tuto penzi na 25,000 $.

Po nástupu jeho následníka, prezidenta Eisenhowera, Harry se svou manželkou Bess jeli zpět domů vlastním autem bez doprovodu ochranky nebo jiných vládních úředníků.
Když byl později Harry Truman kontaktován velkými společnostmi a byla mu nabídnuta velice dobře placená pracovní místa, tak jeho standardní odpověď zněla: „Vy nechcete mou osobu, vy chcete úřad a jméno presidenta USA a tento mě nenáleží. Tento patří občanům USA a není na prodej”.
I později, 6. května 1971, když jej chtěl kongres odměnit čestnou medailí u příležitosti jeho 87. narozenin, odmítl tuto poctu přijmout. Jeho odpověď kongresu zněla: „Domnívám se, že jsem neučinil nic, co by zasluhovalo tuto či jinou odměnu”.
Po dobu prezidentské funkce si z vlastní kapsy hradil náklady na cestování a veškeré jídlo.
Dnešní politici zneužívají svých politických pozic k vlastnímu obohacování. Politické pozice jsou dnes na prodej!
Starý dobrý Harry Truman měl pravdu, když poznamenal: ”Měl jsem v životě k výběru dvě profese. Být pianistou v bordelu nebo politikem. Abych řekl pravdu, není mezi nimi přílišný rozdíl”.
Harryho by měli vykopat a naklonovat.
Kterak napravit globální propad společenské morálky a mravů nevím. Snad výměnou těch, co mají na chod věcí největší vliv, za jedince vlastností opačných, což v současné situaci a za politické korektnosti možné není. Navíc, tito výtečníci by se bránili zuby nehty, přece neopustí zlatý důl, že ano.

Takže se vážení nedivte, když se hospodářská krize poněkud protáhne nebo se bude skrytě plížit za zády mocí a penězi zpitých politiků a „kapitánů“ společností.

Korekturu provedl Jakub Sinderhauf