Jdeme s Ari po lesní cestě, když se proti nám objeví starší paní s malým pejskem. Honem sahám po psím postroji, abych si vzala bílou vlčici k noze. Pak mi dojde, že to byla chyba – paní se leká a bere pejska do náruče. Rozhodnu se pro rychlé vysvětlení. „Nebojte se, moje fenka není agresivní, jen je […]
Dagmar Ruščáková
Z ARCHIVU: Jak to vidím já (srpen 2006)
Povídal mi tuhle Kazan, že jsem coby informátor o dění v naší domácnosti neobjektivní a neumím správně posoudit váhu událostí. Že to aspoň jednou vysvětlí osobně. Takže tady máte jeho hlášení ð „Tak předně musím říct, že se nám doma objevil nějakej infekce. Nevím přesně, co je to za zvíře, ale musí bejt zlý, […]
STRUČNĚ ZE STARÝCH BÁJÍ – Pů: Zlaté Rouno (1) – Iásón
Když zemřel aiolský král Krétheus, uzurpoval v hlavním městě Iólku trůn jistý Pelias. Vyrval jej násilím jeho právoplatnému dědici Aisonovi, ale protože ho strašila možná pozornost Erinyí, nechal si sestavit věštbu, aby zjistil, zda mu za jeho čin něco nehrozí. Věštba mu přinesla varování, že ho zabije potomek právoplatné královské linie, Aisonův syn a […]
BTW: Jak si užít noc ve Stodolní
Pobyt na únorovém ostravském knižním festivalu znamenal dvě noci v hotelu. Hledala jsem takový, odkud by se dalo k výstavišti pohodlně dojít pěšky, a přitom nestál majlant. Našla jsem! Pravda, na Bookingu jsem si nevšimla, že je vlastně na pověstné Stodolní – to až, když jsem si v autě nastavila navigaci:)) Dorazila jsem pozdě, […]
BTW: Káva do postele
Je to klišé, které se v knihách opakuje s tvrdohlavou pravidelností – někdo někomu (obvykle uspokojený hrdina uspokojené hrdince:)) přinese ráno kafe do postele. Kromě polibku je to obvykle to první, co právě vstanuvší hrdinka (občas hrdina) hned po ránu dostane. A mě napadá – jak můžou??? Jak můžou s chutí a povděkem upíjet lahodnou kávu… když […]
BTW: Ta koza jedna zatracená!
Vracím se s Ari z poklidné večerní vycházky u nás na vsi. Blíží se potenciálně nebezpečné místo, takže předem drapnu po Ariině obojku. Pozdě! Fenka vytušila mé úmysly a na někoho, komu fakticky nefungují kolena, bystře odhopkala do tmy. Kruci! V duchu si nadávám, protože tohle je nebezpečné. Proč jen jsem ji neměla na vodítku? Protože jí […]
BTW: Pro jednoho
Další všední den. Hlad narůstá. Frustrace také. Co si mám dát k obědu, když mě den za dnem vařit pro jednoho prostě nebaví? Jistě, existuje spousta rozumných řešení. Objednat si dovážku obědů. Vařit běžné množství a jídlo, které je navíc, nechat na jindy, nebo zmrazit. Koupit si nějaký polotovar. Zajít do restaurace. Jednoduché. […]
Z ARCHIVU: Když jeden zapadne aneb o nástrojích patřičných
BTW: Ve šťávě
Včera mě ne a ne napadnout, o čem bychom si mohli povídat, takže mé myšlenky opět zaběhly k jídlu:)) K jednomu zajímavému jevu, který jsem zatím nezkusila. To proto, že si velmi snadno umím představit, že s trochou smůly a nezkušenosti vyrobím jen těžko jedlý výsledek. Vysvětlím. Jak jsem se tu už v komentářích párkrát zmínila, občas na […]
BTW: Na samém krajíčku
Všimli jste si, že minuly Hromnice a lidé začali toužebně mluvit o jaru, jako by už bylo přímo na spadnutí? Přitom jsme teoreticky v nejchladnějším období roku, a kdyby nebylo počasí na hlavu postavené, měli bychom mít tu nejkrásnější zimu. V únoru jsou už delší dny, takže bychom si měli užívat sněhu třpytícího se sluncem a hlubokých […]













