Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Z Blízkého Východu
BTW
Nová knížka
Doporučujeme
Náš Zvířetník - DeDeník © 2014
VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN
Dobrý den, kdysi v minulosti jsem tady četla příspěvky slečny/paní, která měla doma zachráněné netopýry. Dnes jsem našla mezi okny malého netopýra, asi 4cm velkého, a nevím, co s ním, jak mu pomoci nebo nepomáhat. Může mi prosím někdo poradit na e-mail ginster@seznam.cz? Do záchranné stanice nemá smysl volat, naše krajská je vzdálená 110 km a určitě pro něho nepojede. Děkuji.
Dobrý den, na Netopýrku/Neviathiel nějaký rychlý kontakt nemám, ale dobré rady jsou tady: https://www.nyctalus.cz/cz/
Chystáte se někdo na dýňobraní do Satalic? 🙂
V Itálii jsme byli mockrát a projeli jsme ji od Dolomitů až na Sicílii. Nicméně v Benátkách jsme byli jen jednou, kdysi dávno ještě s malými dětmi a jezevčíkem Maxem 🙂
Bienále by mě minulo tak jako tak – obvykle jezdíme se psy, tedy velkým městům se vyhýbáme. Pokud psy nemáme, stejně nejezdíme na nějaké akce, ale jen tak 🙂 Uvidíme, jak budeme jezdit, když teď bude mít Martin volno 🙂
Na Bienále se může i se psy, bylo jich tam hodně.
OT – k jubileu Jiřího Suchého.
Má ve svém díle i kočky.
Na okně seděla kočka, Malé kotě…
Povídka o kocourovi, který uměl mluvit…
Měl doma kocoura Jonáše.
Siamák, tehdy velice módní plemeno.
Ale ježiš, nechci vás tu obtěžovat, povídejte si, o čem chcete, nezlobte se.
Na bienále jsem neměla štěstí, ale na zaplavené náměstí ano.
A ještě jsem zažila Benátky zprostředkovaně – v době těžké nemoci jsem skládala puzzle od Treflu Grande canale Venezia. Nic jiného jsem nemohla dělat a těch 6000 kousků mě zabavilo v nejhorších dnech. Dodnes zarámované zkrášluje chalupu…
Bezva.
V Itálii jsem byla několikrát, v Benátkách dvakrát. Na Bienále nechodíme, máme jiné priority. Zato kam vlezeme, tam procházíme místní muzea a kostely. A Itálie je v tomhle nepřekonatelná, tam člověk zakopne o historii na každém kroku.
Do kostelů jsme chodili v těch dalších dnech, taky vlezeme do úplně každého.
Jeli jsme ve čtvrtek z Brna autem (MLP to obětavě odřídil), po příjezdu jsme stihli jen večeři – úplnou náhodou jsme kousek od našeho ubytování objevili rodinnou restauraci U váhy, funguje už od roku 1950 a je to takový ten typ „děda, babička, táta, máma, děti“ – dědu tam mají na fotce z roku 1952 jako malého chlapečka. Úplnou náhodou měli v ten čtvrtek jeden volný stůl pro dva, další dny jsme si už stůl radši zamlouvali, bylo tam opravdu narváno. Fungují jen večer cca od půl osmé do jedenácti. Jídlo výborné, na Itálii zas ne tak typické, prostě vaří svoje. Viz https://www.trattoriaallapesavenezia.it/
Tak já nevím, téma zatím není, tak což třeba Bienále v Benátkách? Byli/y jste na té výstavě někdy, a pokud ano, jaký byl váš dojem?
P.S. My se teď vrátili, bylo to naprosto úžasné, nic zajímavějšího jsem v životě neviděla, byli jsme tam poprvé. Expozice jsou ve dvou místech, v Giardini a v Arsenale. Úžasné je už jen to prostředí tam – Giardini (=zahrady) jsou prostě velký park, ve kterém jsou národní pavilony různých zemí; Arsenale jsou bývalé vojenské lodní dílny. Nic podobného jsme doteď opravdu neviděli.
Navíc Benátky jsou pěkné jako takové. Byli jsme tam teprve podruhé (poprvé na konci května na té akci Voga Longa, jak jsem tu o ní psala), stihli jsme toho kromě Bienále ale docela málo (čtvrť Cannareggio, ostrov Burano a ostrov Giudecca), ale i to málo stačilo.
V Itálii jsem nikdy nebyl ale procházel jsem teď na starší příspěvky a koukám, že ta tvoje dcera je pořádná světoběžnice, 30 km denně, to už by mě asi odrovnalo, tak po týdnu.
Pokud můžeš, jeď. Zejména střed, tj. Toskánsko a Lazio jsou prostě úžasné!
Moje srdcovka je spíš Řecko, ale Toskánsko rozhodně nevylučuju a taky Basilicata mě zajímá.
I Řím je nádherný. A Bologna, Padova, atd.
Já se tam vždycky cítím jako doma, možná i líp, jak doma, prostě v pohodě a uvolněně, mám Itálii moc ráda.
P.S. Ale Řecko taky. Byli jsme tam bohužel jen dvakrát, ale zase poměrně dobrodružně – na Pálavách jsme objížděli poloostrov Pelion, bylo to cca 150 km, ale rozložených do cca 10 dní, takže nic náročného.
Až na ty dvoumetrové vlny, kdy jsme se málem utopili. Ale dětem ani nikomu dalšímu jsme to neřekli, aby neměli strach.
To se nedivím, do toho spadnout, tak je spolehlivě ámen. Taky jsme se báli se k moři přiblížit když tohle začalo.
No a my přímo na tom moři v těch hrozných vlnách byli, na těch Pálavách.
Ale jak se říká – zážitek nemusí být dobrý, hlavně, když je intenzivní, že.